050324 - ctvrtek, den sedesatydevaty

Vstavame posledni, vsichni uz jsou pryc. Nejdriv spanelky, pak i J-C. My se vyvalujeme v klidu v pelechu, dnes nas neceka nic dlouheho - jen 12 km do Caracesu. Balime, klic hazime pod dvermi dovnitr. Jdeme na kafe do baru ale je zvreno. Chvilku se motame pri hledani sipky a pak kdyz cesta vede kolem benzinky, vyuzivame situace a jdeme to zkusit tam do restaurace. Bohuzel maji taky zavreno. Tereza jde alespon k pumpe pro 3 coly. Kdyz je otevreme a zacneme dojidat kus tortilly ktera zbyla po J-C, restaurace otevira. S jeste nedopitou plechovkou jdeme dovnitr, davame si kaficko a nabirame sily. Vyrazime pozde, snad az v 9.15. Cesta stoupa do kopce podel silnice. Jeste pred vrcholem kopce je prvni zastavka. Pokracujeme, tentokrat se odpojujeme od silnice a mirime na jiz viditelny Casares. Vlnite pastviny, kopecky jak v pohadce. Mesto se blizi. Posledni prestavka je skoro u prvnich baraku. Mesto je relativne vetsi, do centra nam od kraje zbyva jeste 3.5km. Klabosim s chlapikem co
jde okolo. Pomalu dorazi Paja a pak i Tereza. Pak se zvedame, mirime na nadrazi. My jdeme hledat vlak do Sevilly za Petou, Tereza si zkrati cestu o 50 km az do Canaveralu. Na nadrazi je to docela daleko. Zjistujeme, ze do Sevilly jezdi jen jeden vlak denne, a to v 8.30 - ten jsme propasli, zato Tereze to jede za 2 hodinky. Loucime se, treba za ni jednou dorazime do Brazilie. Slibujeme ji poslat par fotek a jedno video z fotaku. Jdeme zkusit autobusove nadrazi. Mame kliku, bus jede sice za 4 hodiny, alespon si odpocineme a trosku se nakrmime. Sedime v kavarne, davame si salatek a pak hamburger a bagetu s tunakem. Bus ma jet cca 4hodiny to, co my jsme sli pesky asi 10 dni. Cteme si, bastime a je nam fajn. Bus odjizdi s malym spozdenim. Znovu vidime krajinu kudy jsme prochazeli. Jednou vidime z okna dalsi dva peregriny s velkymi batohy. Do Sevilly dojizdime az po setmeni, Vsude je mraky aut a lidi. Vsichni prijeli na Semana Santu - je to centrum katolicke viry. Trosku nas stras
i, jak tu najdeme bydleni. U vychodu z nadrazi nas zastavuje chlapik, nabizi bydleni za 40e na den pro dva. Dava nam adresu. Jdeme se nejdriv poptat po par hostalech ale vsude je plno. Nakonec koncime na te adrese od nej. Je to pokojicek se trema postelema, ukecavame cenu na 40 pro 3 lidi. Klabosim s jeho manzelkou - je z Peru. Pak prichazi i on a pridava se. On je z Madridu. Vyrazime hledat autobusovou zastavku na letiste. Ta je ted presunuta, protoze centrum je po svatky pro dopravu zavrene. Nakonec to nenajdeme, ale to nevadi. Vime zhruba kde to je, zitra to najdeme snad uz v pohode. Cestou zpet se zastavujeme na jidlo na nabrezi v jedne hospudce. Sedime venku na ulici u stolecku, cteme si. Paella je mrnava a rozhodne ne domaci jak sliboval pingl. Nechavame tam 19e a jdeme spinkat. Jsme utahani jako mysi.

050323 - streda, den sedesatyosmy

Noc byla mizerna, postel se pod nama prohyba a lezime jako dve krivule. Paja to nakonec vzdala a sla si se spacakem lehnout do vedlejsiho volneho pokoje. Rano me probouzi budik, dvakrat ho odmackavam a v 7.10 se konecne zvedame. Tereza i Jean-Claude vyrazeji pred nama. Potkavame se v baru na snidani. Tostada s marmeladou, kafe, juice. Tostada je tentokrate grandiozni, ma asi 50cm na delku. V 8.15 s Terezou vyrazime. Dnes nas ceka 27 km, tak to bereme rovnou ostrym tempem. Mam precpane pandero, necitim se uplne dobre. Paja ma spouty energie. Nechavam ji poslouchat muziku a sam si beru sluchatka k telefonu a posloucham jen radio. Paja zene prede mnou, dokonce i misty tancuje!! To uz jsem dlouho nevidel. Po hodince je prestavka, Tereza nas naposledy dotahla. Kourime a pak uz zase pokracujeme. Po nebi se honi mraky, v predpovedi na dnesek byl dest - uvidime. Tapeme po prasne ceste, sledujeme sipky. U druhe prestavky se priblizujeme k silnici. Tereza uz nasi prestavku nestiha, zus
tava nekde pozadu. Nase rychlost je dnes cca 5.7 km/h (Paja, jak sama tvrdi, jde ovsem sestkou! - moc nechapu, jaktoze pak jdeme vedle sebe?!). Prumerna rychlost za camino de santiago vylezla na 4.8 pri chuzi a 3.2 i s prestavkama. Nic moc, ale zlepsujeme se. Prechazime silnici, pokracujeme v prijemnem rovinatem kraji. Odpocinek a svacinka. Dojidam chorizo. Zvedame se a zacina prset. Natahujeme na batohy plastenky, nandavame kapuce a nohy nam tezknou nabiranym blatem. Kratasum ani sandalum voda neublizi, je docela teplo takze bysme nemeli nastydnout. Tapeme destem a je nam fajn. Po pul hodine dest ustava, jen lehce poprchava. Pak to skonci uplne a slaby vitr nas postupne dosusuje. Podchazime pod rozestavenou dalnici, znaceni je tu znicene, chvili se navigujeme podle gps, dokud nenajdeme pokracovani cesty. Ovecky. Miliony ovecek i s jehnatkama. Mezi nimi typicky jedna cerna ovce. Tu si fotim. Paje dochazeji sily, zacina zaostavat (resp. jde za mnou v uctive vzdalenosti - jeji
vyraz). Prechazime pres hlinene letiste Casares. To uz je druhe letiste ktere pesky prechazime napric - prvni byl anglicky gibraltar. Odpocinek. Zbyva uz jen par kilometru, z kopce uz pred sebou vidime nas dnesni cil - Valdesalor. Znovu zacina prset. Jdeme kolem vykopavek originalni rimske cesty. Pekne zrekonstruovane rimske mosty. Do vesnice dobiham prvni. Male holky na ulici se ptam na albergue, odkazuje me na radnici. Tam nachazim uklizecku, ukazuje mi zasedacku, uz tam jsou dva batohy. Spat se da na zemi na matracich, je tu luxusni sprcha s teplou vodou. Zajimalo by me, ktery mestsky urad by u nas nabidnul svoji zasedacku takovym vandrakum jako jsme my ;). Vzdyt to pak na tech jejich sedankach musi pekne smrdet... Klic je pry v hospode, ona uklidi a musi zamknout a jit. Nechavam tu batoh, jdu Paje naproti. Hazi si sem batoh take a jdeme do baru na kafe. Tam potkavame 4 spanely ze vcerejska, 2 chlapici a 2 pani. Vitaji nas fanfarama. Jean-Claude (svycar) pry cestou odpad
nul, natahnul si sval na noze. Tereza taky jeste nedorazila. Mozna to dnes zapichli o vesnici drive. Uvidime. Zrovna odchazeji z baru. Maji klic od bydleni. Davame si kolu a kafe, vychutnavame odpocinek po 27km. Je to zmena, ocividne si zaciname zvykat - jsme unaveni, ale ne mrtvi. Jeste pred tydnem jsme si 30 km rozdelovali na dva dny. Bohuzel bar zavira, musime se presunout na benzinku, asi 400 metru dal. Je to tu malinka vesnicka - jen namesti a par baraku, na kraji vesnice silnice a kousek za vsi cafe/restaurant/benzinka. Stavujeme se jeste v nasi zasedacko-nocleharne, vezmeme si suche pradlo a vykoupeme se. Musime chvilku busit na dvere nez nam nekdo prijde otevrit - uklizecka odchazela hned po nas a spanelaci si mysleli, ze mame nejaky druhy klic kdyz videli nase batohy. Spanelky se sprchuji, cekame, az na nas prijde rada. Pak kupodivu dorazi J-C a Tereza. Mavame na ne z okna zasedacky, malomyslne usedli do autobusove budky na namesti, aby se schovali pred destem, neve
douc, ze je od bydleni deli jen 50m. Nakonec dosli oba. J-C nas chce predbehnout do koupelny ale my se nedame. Po koupeli se prevlekam, vyrazime na kafe na benzinku. Vypada to dobre, kuchyn restaurace prave zavira, ale jeste nam udelaji tortillu de patatas a salat de la casa. Nakonec se z obojiho (i kdyz prece jen vic z Pajiny tortilly) vyklube uzasna pochoutka. Ta jeji tortilla je totiz spise omeleta z vajec a brambor. Strasne nam smakuje. Kdyz dojidame, tak akorat dorazi vykoupana Tereza. Doporucujeme torillu, davame ji ochutnat posledni kousek co zbyl. Bohuzel ale jiz jde pozde, jsou cca 4pm a kuchyn je zavrena. Dava si bagetu a talir syra. Nic moc, ale lepsi nez dratem do oka. Dnes to byl nas posledni cely spolecny den - zitra s ni pujdeme jeste prvnich par kilometru a pak se v Caseres odpojime - sedneme na vlak a frrr! zpet za Petou do Sevilly. Bastime, klabosime. Pak se spolecne vracime do nasi zasedacky/nocleharny. 2 spanele se rozhoduji jeste pokracovat dal, az do Ca
saresu. Je nas tu moc a oni chteji nahnat kilometry - maji jen kratke prazdniny. Takze nakonec jen v peti vyrazime do baru. Zkousime s Terezou a Pajou cerven vino s kolou - v Brazilii to neznaji. Kupodivu za nas plati jedna z tech spanelek. Jsou to obe ucitelky. Tereza, jak jsem uz psal, je profesorka na medicine. Svycar je kancelarska krysa z nejakeho financne-prumysloveho podniku. Vsichni rychle tuhnou, zadna extra vydrz spanelu v baru neni pozorovana. To je ale bida! Takze jdeme taky, at jim tam po tme nestrachame. Nakonec mame na podlaze zinenky ktere nekdo nekde vyhrabal. Svycar ma ve spacaku prosteradlo - pekelna vychytavka - pri zaspineni nemusi prat spacak ale jen tenhle hadrovy vnitrek. Ulehavame na zem a spime raz dva.

050322 - utery, den sedesatysedmy

Vstavani a snidane, vyrazime. Kousek po silnici a pak doleva do prirodniho parku "parque natural de cornalbo". Moc hezka priroda, duby, mechem porostle kameny. Cesta zlehka stoupa, mela by z 230mnm vystoupat az na cca 600 v cili. Poslouchame za chuze radio a cesta je jeste prijemnejsi. Prvni zastavka, cigarko, odpocinek. Tereza basti svoje oblibene sladke pecivo. Prvnich 4.5km za nama. Nebe zatazene, bile i cerne mraky pluji po obloze. Ptaci zpivaji a v dali slysime klinkat zvonky nejakeho stada. Klabosime a asi se budeme zvedat. Pokracujeme dal prijemne zvlnenou krajinou. Kde se vzalo, tu se vzalo - stado krav je roztazeno pres cestu. Prochazim, Paja za mnou. Posloucham radio a protahuju se mezi kravama. Najednou mi dochazi, ze Tereza ma z krav strach - jednou to zminovala. Vyndavam sluchatka, vracim se. Z dalky slysim, jak me zoufale vola. Prochazim mezi kravama, beru ji za ruku a spolecne prochazime. Fakt se bala, myslel jsem, ze si delala legraci. Pokracujeme dal, na kazd
e zastavce jsme o kousek vyrizenejsi. Kilometry odpadavaji jak mouchy v peci (Paja ma jine prirovnani - jako kusy masa z lepraka). Vedro, slunicko obcas kouka z mraku, obcas je schovane. Po cca 14ti kilometrech konci park a zacinaji farmy. Cesta jde po rovine, az ke konci zacina stoupat. Nahore shazuju baglik, cekam na ostatni. Vidim Pajinu hlavu, ale pak se neobjevuje zbytek. Vracim se cca 100 metru, zjistuju ze pred vrcholem byla odbocka bez poradneho znaceni. Ja si ji nevsimnul, ale Paja ano. Volakm na Paju, piskam jako o zlomkrk, ale neslysi me - posloucha radio. Nakonec ji zkousim zastavit smskou. Radio posloucha z telefonu a tak ji prichozi zprava pipne do hudby. Doufam, ze si toho vsimne, jinak bych ji taky mohl potkat az nekde za 100km, nafouknutou jako bublinu za to, ze jsem nezastavil na prestavku ;). Jdu si pro odlozeny batoh, Tereza sla taky spatne, spolecne se vydavame na pronasledovani. Nakonec ji nachazime sedet a kourit na batohu na slunicku - sms ji nastesti
zastavila. Chichotame se, odpocivame a pak se vydavame dal. Posledni 3 kilometry a jsme ve meste. V parku na lavicce cekame na Terezu, spolecne pak dochazime ke klasteru kde je mistni albergue. Je to zaroven hospital pro stare, chude, nemocne. Maji tu 60 pacientu. Ubytovani je bezplatne, nad posteli mame s Pajou krizek. Nechavaji nas spat v jednom pelechu, divim se. Je nas tu dnes 8 peregrinu - 4 spanele, svycar a my tri. Vyrazime hned ve trojici na jidlo do nejblizsiho baru a hned nam nacpou menu - polivka, ryba, vino, voda. K tomu kafe a ucet je 28e. Pekelne precpane briska nas tahnou k zemi a tak jdeme na siestu. Chrupkam az do 6ti. Hned za oknem je zvonice, ty rany zvonu jsou pekelne ostre. Probouzim se, hraju hada na Pajine nokii, po chvilce ji tam delam rekord a tak se muzu jit v klidu vykoupat. Bohuzel tece jen studena, tak si jen umyvam nohy a sandaly. Vyrazime na kafe do baru. V 8.55 je nastup na veceri, takze musime byt brzy zpet a stihame jen jedno kaficko. Ctu p
orad AC Clarka. Vecere je zadarmo, tenhle convent je fakt super. Chlapici se o nas staraji, usmyvaji, jsou mily. Je jich tu pry 10. Vecere je vareny kvetak, rajcata s olejem a octem, vajicka s tunakem a majolkou, chleba, voda. Svycar je hlavou vecere. Chvili klabosime i se Samuelem, jednim z bratri. Po veceri jeste jablicko (vynechavam). Prijemne se to rozklabosilo. Pokracujeme pak i nahore u pokoju. Kazdy ma svoji cimricku, jen my dva jsme v jedne. Jde se chrupkat. Lezeme do pelechu. Paja hraje miny, ja dopisuju a pujdu poslat vcerejsek na blog. Jo - Peta nam pry priveze svickovou :)))! GPS po dnesku ukazuje 276.5km. Mimo jineho to znamena, ze za sebou mame stastne ctvrtinu cesty ze Sevilly do Santiaga de Compostela. Nase poutnicka karta ma na sobe mraky razitek z ruznych mest. Nevim cim to je, ale do mesta vzdy prijdeme utahani jako mysi. Mozna to bude tou namahou ;). Tak dnes jeste chvilku cist a pak uz spat. Ziskavame tu takovy zdravejsi rytmus - vstavat v 7 rano, snidat
, obedvat, chodit spat kolem 11te vecer - neco jako vzor pro pracujici ;)). Dobrou vam vsem!

050321 - pondeli, den sedesatysesty

Prvni se opovazuje delat kraval rakusak vedle me. Pokud spi v mistnosti vic lidi, nikdy se mi nechce byt ten prvni co vsechny probudi svym strachanim. Nakonec vstavame jako numero 3. Spolecne s Pajou a Terezou. Balime, klabosime jeste chvilku s rakusakem a pak uz trada, na snidani. Navigace pres GPS se zacina vylepsovat - z Meridy (tam ted jsme) mam nahranou cestu az nekam daleko na sever jako "proslou trasu" po ktere umi Vista navigovat zpet. Snidame v baru za 4ma rohama - standardni snidani - cafe con leche, tostada con pate y zumo de melocoton. Pak vyrazime na dalsi usek. Dnesek by mel mit cca 17 km a koncit v Aljucenu. Cesta nas vede kolem pekelne vysokeho rimskeho akvaduktu (castecna ruina). Pak nastava trosku zmatek - nase knizka ukazuje jednim smerem, gps ho potvrzuje, sipky ukazuji jinam a Terezina mapa potvrzuje sipky. V tomhle rozkolu jde asi o to, ze Via Plata (stara rimska cesta) neni uplne to same co Camino Mozarabeo a Camino de Santiago. Vsechno se to micha do s
ebe. Nakonec vitezi sipka ktera nam ukazuje smer (a ted vecer myslim, ze jsme neprohloupili). Na akvaduktu je zase par capich hnizd - cap je tady bezny skoro jako vrabec u nas. Mozna trosku prehanim, ale na vetsine kostelu clovek najde alespon jedno az dve hnizda. Zajimave je poslouchat capi namluvy (nebo co to je) - klapou zobakem tak na frekvenci 4 Hz a to se nese strasne daleko. Zvlastni. V baru u snidane byla pustena televize a ve zpravach hlasili, ze maji tricetileta sucha. Nejake rostliny na poli maji mit uz 50 cm ale ted maji pouze 5 cm. Zemedelci tu maji asi hlavu v pejru. Mozna to trosku uklidni ty boure z prebytku v eu (jsou-li jeste). Rano bylo na gps 237.27km uslych. Jdeme kolem kempu Lago de Proserpina. Krasne rano. Merida je raj na rimske pamatky - stary most, vykopavky, aquaduct, hippodrom (zavodiste konskych sprezeni), amfiteatr a buh vi co jeste. Videli jsme tak pulku. Na noze se mi zase neco trosku pochroumalo - musim ted mazat prasklou kuzi a tak to stipe.
Navic se mi rozpadaji nove sandaly. McKinley ma vroubek - rozlepujici se plasty uz by mely patrit minulosti. Nekdy tu podrazku budu muset zkusit slepit vterinovym lepidlem. V Proserpine vidime zajimavost - popelarske auto majici pouze jednoho clena - ridice. Vysypavani a sbirani popelnic je plne automatizovane. Pekelna vychytavka a duvod budoucich stavek popelaru u nas ;). Kratky a relativne prudky destik osvezuje vzduch. Pajdame do kopce. Prvni odpocinek, pak zase pokracujeme. Pres cestu tu leze stovky housenek. Kampak??! Santiago?! V telce ukazovali, ze teploty maji trochu klesat a ze by mohlo prset vic. Taky ukazovali zabery ze zemetreseni v japonsku - divne, divne. Ted ctu o prestavkach knihu od AC Clarka, druhy dil vesmirne odysey. Musim z netu stahnout nejakou spanelskou knizku. Mate-li nekdo nejakou v elektronicke podobe, zipnete mi ji prosim do mailu jako darek :). Terezina spanelstina slozena z portugalstiny, frnacouzstiny a spanelskeho prizvuku je sice hrozne pekn
a a mila, trosku me to ale nuti ji napodobovat. Jinak pred sebou mame jeste dva dny chuze, pak nas ceka prestavka - Peta prileta do Sevilly. Krasna krajina, pastviny, kopecky, velke bludne(?) balvany, zelen vystrkuje ruzky. Se trema prestavkama dorazime do Aljucenu. Paja cestou obdivuje dalsi praseci farmu - hodne se ji libi ta cerna prasatka - pravda, jsou docela srandovni. Trosku zdrzeni s klicem od albergue, ale pak je to v pohode - opet je soukromy, 9e za cloveka. Je tu sprcha, kuchyn, pekny baracek. Jsme tu sami. Jdeme na jidlo do hospody. Potkavame rakusaka, basti a pak miri dal. Chvili spolecne klabosime nez odejde. Po jidle nas ceka siesta. Kdyz se probudim tak je albergue plny. 2 starsi nemci, svycar, 2 spanele, 2 spanelky a my tri. Nikdo nespi na zemi ale je plno. Je tu zivo. Tereza se stehuje k nam na pokoj, mame ho ve trech pro sebe. Koupeme se, jdeme jist neco z dnesniho predobedoveho nakupu. Je tu zivo, ostatni sedi na zahradce a klabosi. Kupodivu zacina poradn
e prset, vsechny to zahani dovnitr. My nakonec zustavame venku, rychle to preslo. Pijeme vino, jime chleba, rajce a tunaka. Dobrota, mam ji spoustu na kratasech - byla tma. Pak jeste klabosime, cteme, chvilku se i druzime. V 10.30pm jdeme na pokoj, litr vina moc dlouho nevydrzel. Dopisujeme s Terezou deniku, Paja cte. Uz jsem posledni, mel bych zhasnout. PS: mam takovy pocit, ze zapisky a denik z camina de santiago se bude relativne opakovat - myslim ze ho muzu shrnout do nasledujiciho: rano brzy vstavat, snidane - kafe a tostada, vyrazit na cestu, 4 km a pauza, znovu, svacinka, parak, sundat bundy, ve 2 nekam dorazit, hledani bydleni, pozdni obed, siesta aby clovek shodil cast te pekelne unavy, vylet do mesta, male jidlo a nejaky alkohol, psani deniku, maily a spat. Jo, dnes byl vlastne prvni jarni den! Na gps je ted vecer 254.45 km.

050320 - nedele, den sedesatypaty

Standardni rano - baleni, klic od noclehu hazime policajtum otevrenym oknem na zachod. Vyrazime po sipkach jako obvykle. Piscita cesta, vodorovne se silnici. Chvilku jdeme i po ni, ale po nejake dobe sipky ukazuji smerem do pole. Mame dnes takovou malou tichou domacnost. Prvni odpocinek, zase prasna cesta mezi polema vinic a olivovniku. Stoupame a klesame po malych kopeccich, slunicko zacina palit. Dnes mame jen kratkou cestu, 16km do Meridy. To by melo byt vetsi mesto. Nekde kolem Monasteria jsme opustili autonomii Andalucia a vkraceli do dalsi, zvane Extremadura. Slunicko prazi jako o zavod, mazu si nos kremem, porad je rudy jako jahoda. Na ceste pribyva kameni, jde se trosku hure. Casto musim ze sandalu vyklepavat napadane kaminky. Brzy se vsak objevuje mesto. Chvilku cekam na Paju a pak spolecne vchazime do mesta. Cesta vede pres stary kamenny rimsky most a na hlavni namesti - Plaza Espana. Tady jdeme do Ayuntamienta, poptat nocleziste para los peregrinos. Je nedele, nikd
o tam neni, vyjma nejakeho chlapika z ochranky. Dnes je prvni den Svateho tydne, aka Velikonoc. Odporouci nas bud na Albergue de los Jovenes (coz je asi 3 km dal za mesto) nebo refugio municipal, nekde u reky. To je mnohem bliz. Na jedno doptani to najedeme - chlapik u reky pujcuje kola, vede nas asi 100m a tam to je - rekonstruovany stary kamenny dum. V nem asi 12 posteli, vzdy dve nad sebou. Uz jsou tu dva chlapici - spanele. Jeden pije vino a uz je trosku hure srozumitelny. Ten druhy vypada na pivniho sportovce, popis jeho itinerare je docela titansky - dva dny z Rondy do Sevilly, odtamtud 4 dny az sem. My to jdeme 10 dni ;). No, klice tu nedavaji, nechavame bagly u postele, bereme zakladni vybavicku a hura na jidlo do centra. Uz jsou taky 2 hodiny odpoledne. Pri odchodu potkavame Terezu, prave dorazila. Spolu kourime s vyhledem na reku. Pry mela cestou chlebik, na jidlo ted nepujde. Prosi nas, at ji koupime cigara. Protoze kouri nejakou exotickou znacku kterou si snad ni
kdy nezapamatujeme, prosi nas, zda-li bysme ji nekoupili ve meste jedny marlbora. No problema. Trosku propajdavame mesto, hledame hospodu. Nakonec nachazime docela mily bar, davame si maso s hranolkama a omackou. Pak jdeme taky spat. Cestou poptavam dva starsi duchodce, co se to deje kolem kostela - pry prave skoncilo prvni procesi - druhe dnesni bude v pul sedme. Vracime se kolem vitezneho oblouku k rece do refugia. Klepeme, Tereza nam otevira. Jdeme siestovat. Ja usinam, Paja cte. Na dvakrat me budi, vytahne me az v 6. Vstavame, i s Terezou jdeme mrknout ke kostelu. Ona je na Semana Santu zvykla, Brazilie patri ke spolku katolickych zemi. Pod nejakou zaminkou se nam podari proniknout zadnima vratkama do kostela kde se procesi chysta. Jedny pasos (nositka s vyzdobou), spousta deti jako plaminku, rimske vojsko, mestska delegace, vse se micha v jednom chumlu. Trosku fotime, pak zjistujeme, ze nas tu zavreli - musime se protahnout kolem vychazejiciho procesi. Od kostela dal ve
de cesta obklopena ze vsech stran lidmi, podarilo se nam procesi predbehnout a ted kdyz jdeme uprostred te ulicky to vypada, jako by vitali nas a ne procesi :)). Jdeme asi 400 metru dal, tam neni tolik lidi. Sedame si na zabradli, kourime, brousime fotaky, klabosime. Za chvili uz muzika, bubny, parada. To je rachot! Vepredu jde procesi saracenu, pak deti ala plaminky, pak vojaci ve zlatych brnenich, paseo, zastupci mesta, bubenici. Vyhravaji trumpety, bubny duni. Okazale procesi pomaloucku prochazi. Trva to tak pul hodiny. Vzdy se zastavi a vojaci se legracne kolibaji. Dnesni procesi ma symbolizovat prichod Krista do Jeruzalema. Kazde procesi predstavuje neco jineho z toho davneho tydne. Fotime i lidi okolo. Male plaminky jsou obcas zmatene ale jinak se snazi prihlizejicim rozdavat bonbony. Mezi vojaky je i jedno dite, asi 5ti lete, nejak tam v te dokonale rimske organizaci planda a nepasuje. Kdyz ta cela paradda odboucha a odklinka nekam do dali, vyrazime ve trech na kafe.
Cestou se snazim presvedcit bankomaty, aby mi vyplivly vic nez 300e. Jeden mi zbastil expirovanou kreditku, mizera. Nakonec mi vypadlo 390. Bida, na poplatkach tu clovek necha majlant. Ale coz, zivot jde dal. Vsude je mraky lidi co koukli na procesi. Nakonec zapadavame do stejneho podniku v jakem jsme byli odpoledne s Pajou. Zobeme syr, Tereza si dava bramburky s masem. Popijime, klabosime, cteme, vecer rychle ubiha a my se musime vracet do refugia - zavira se mezi 9tou a 10tou, pak uz bysme se nedostali dovnitr. Kdyz tam dorazime, zjistujeme, ze se nam rozrostl pocet noclezniku. Prijeli 2 skupinky cyklistu (8 lidi celkem) a tak nam chybi par posteli. Resi se to tim, ze si posledni prichozi stelou na zemi. Klabosim chvilku s chlapikem co lezi nad Terezou - rakusak, docela prijemny, spanelsky nam to jde podstatne rychleji a lepe nez nemecky. Chodi prumerne 40 denne - rozdil je v tom, ze on jde cely den. Je to takovy ten typ slachoviteho dedka. Zvlastni je, ze na tehle ceste c
lovek potkava hlavne penzisty - maji vice casu - na celou cestu je potreba priblizne 35-50 dni. Par mladych tu je taky, vetsinou ale vyrazili jen na kratky usek a az do Santiaga nedorazi. Pak z nicehoz nic samo zhasne svetlo (myslim ze v 10). Rychle se koupu a jako posledi lezu do pelechu, nahoru na palandu. Paja chrupka pode mnou. Rakusak rikal, ze jednou mu nevyslo spani tam kde chtel a tak byl nucen se svym 12kg batohem tapkat 62 km/14 hodin. To docela ujde na duchodce, ne? Jak tak o tom dumame (a na to koukame), ted pribude par lidi - za prve jsou velikonoce a spanele maji prazdniny a za druhe - pripojuje se tu camino de santiago z Cordoby a Granady. No, na tyden bude vic lidi, pak se to zase srovna az prazdninovy chodci pujdou do prace a odpadne par padavek (my mezi nima nebudeme, anzto si budeme uzivat Petovu spolecnost v Seville - i kdyz - neznamena to prave odpadnuti?!).

050308 - utery, den padesatytreti

Rano se sprchujeme, balime. Vydavame se na nadrazi oklikou pres par pamatek okolo reky. Omylem se dostavame zadarmo na rimske zahrady nejakyma zadnima vratkama, vychazime vchodem, 8e jak kdyz clovek najde. Docela pekne zahrady s jezirky, do veze se nam s baglama nechtelo. Pokracujeme kolem nejakych archeologu cutajicich do pozustatku nejakych zdi dal. Vidime to i archeologicky bagr ;). Jdeme kolem arabskych vodnich mlynu. Pravda je, ze jsem nikdy vetsi mlynske kolo nevidel, trosku pripomina novodoby symbol Londyna - xy Eye (sakra, jakpak se jmenuje to kolo na nabrezi?!), byt mensi. V prospektu jsou obrazky ctyr sefu mesta - jeden spanelsky kral a tri nejaci arabove. Arabove vypadaji fesacky, spanelak vypada jak satan. A clovek by rekl, ze to bylo obracene. Paja by v tom mozna videla katoliky a inkvizici ;). K botanicke zahrade to nedotahneme,Cordoba je pekelne velka i kdyz na te mapce to pritom vypadalo tak blizko! Meritko tam nebylo. Dopajdavame na nadrazi, okukuju pujcovnu
kol JCDecaux pred nadrazim, fotim si to. Pak si na nadrazi chvilku hrajem se samoobsluznym terminalem na prodej listku, pak si je radeji kupujeme u ziveho prodavace. Vypada to, ze tu maji nejakou obdobu TGV z francie. Jede az o 3 hodiny pozdeji a je 3x drazsi, nam se to na 50 minut jizdy naseho couraku moc nevyplati ;). 20 minut do odjezdu travime tradicne v kavarne a pak jdeme na vlak. Cteme si, krajina je neslana - nemastna a pri cteni rychle ubiha. Sevilla. Vychazime z vlaku, nadrazi zevnitr vypada stejne jako v Cordobe. Dokonce i venku je stejne, do centra se jde rovne a doprava :)). Hledame rovnou hostaly, na hostel uz se ptat nebudeme - pokud je clovek ve dvou tak se nevyplati - to pry Paja vycetla z LP Europa on a shoestring. Chvili nam to trva, Sevilla je uz docela megamesto. Nakonec kotvime za 28e v jednom krcalku skoro az u reky. Je cca 17 hodin. Bagly na pokoj a hura ven na vyzvedy. Tady bysme asi meli par dni zustat - ceka nas priprava na pesi cestu. Musime vypra
t, nakoupit knizku s popisem cesty a zubni pastu, zalepit karimatku, zalepit Paje bundu, sathnout popis Via de La Plata pro usek ktery neni popsan v knizce, poslat prebytecne veci domu postou, zastavit se u pratel cesty Via de La Plata a buh vi co jeste ;). No, je toho dost. Ted me napada jedna vtipna historka ze vcerejska - pani co nas registrovala v hostalu vcera marne koukala na pas a snazila se bez chyby opsat nasi narodnost - vubec nevedela odkud jsme a pak vubecnetusila, kde ta republica checa muze byt ;). Vitejme v eu. Uklidnil jsem ji, ze si nemusi delat vrasky, ze je nas jen cca 10 milionu a tak jsme lehce prehlednutelni. No, ale zpet ke dnesku - u majitelky se ptame kde je pradelna a jdeme ji omrknout. Je to asi kilometr. Pak na nakupy - holeni, pasta, pruvodce pro Via Platu. Internetova kavarna - diky nove zakoupene knizce se nam dari odpovedet na otazku bez niz se nedaji stahnout waypointy cesty Via Plata pro gps. Stahujeme i popis cesty ze Sevilly k prvni etape
popsane v knizce. Kaficko, pak do hostalu lepit karimatku. Snazime se lokalizovat krouzky jemiz jsme minule oznacili dirky. Kapu na ne lepidlo ze servisni sady. Po pul hodine ji jeste nafukujeme a nad vanou zjistujeme kudy jeste utika. Direk oznacime asi 20. Nez uschne tak jeste vyrazime do noci, ven. Vydavame se k rece, kracime na vychod, okolo Plaza de torros az ke katedrale. Tu obkruzujeme a pomalu se zaciname vracet. Zadny extra najt-lajf nepozorujeme, to bude asi tou (relativni) zimou. Dnes bylo venku pres den 18 stupnu (nad nulou, samozrejme - pozdravy do Prahy). Pak jeste pozdni svacka v burger kingovi a hura domu. Dolepujeme karimatku, pripravujeme hromadku na odeslani domu, Paja tridi spinave pradlo. Cteme, pak ja dopisuju dva posledni dny. Je po pul druhe rano, pujdu to odeslat a chrnakovat.

050319 - sobota, den sedesatyctvrty

Vstavame az po Tereze, vyrazila prvni. Baleni je kratke, jen si cistime zuby. Vychazime na ulici, uz svita, Terezu potkavame pri odchodu z baru - byla si dat sve rani cafe con leche. Jdeme dovnitr na to same, pridavame juice a ja si davam navrch jeste tostadu. Pred osmou vychazime. Cesta vede primo, bez zakrut. Je to zvlastni, ale oliva, prestoze je to listnac, pravdepodobne pres zimu neopadava. Jdeme rovinou, ze i Deggendorf a jeho okoli vypada jako hory. Siroko daleko jen vinice a olivy. Nohy jsou dnes uz zda se v poradku, zvykly si na sandaly a tu hmotu co nesou. Sice na nich jsou jeste sramy, nastesti vsak uz nic otevreneho. Poprve po dlouhe dobe nelepim zadne naplasti. Tereza vypravela, ze Ramon se pred par dny ztratil na stejnem useku jako my, jen trosku hur, my se diky gps zase rychle nasli. Mozna to je zpusobeno tim, jak se nechal navigovat od majitele nocleziste - zaslechl jsem popis dalsi cesty a pak jsme se vydali stejne spatnou cestou jako on ;). Nemam mit tak vel
ke usi. Ted pry vyrazil napred, vzal si dve kratsi etapy na jeden den. Takze jdeme uz jen ve trech. GPS ukazuje, ze si to smazime velmi rychle - 5.5-5.7km/h. Prestavky po ctyrech az peti kilometrech. Duvodem tehle rychlosti je primo a po rovine jdouci hlinena cesta mezi polema. U prvni zastavky nabirame odpocivajici Terezu. Chvili (asi 2 zastavky) se nas drzi, pak zacina zaostavat. Na jeji vek ale klobouk dolu. Slunicko nastesti dnes nepali na plne pecky, obloha je trosku usmudlana a tak podstatne zmirnuje zar. Presto citim, jak mi zezadu pripaluje krk. Vitr chladi. Dnes to bude delsi streka - 27km do Torremejia. Na jedne zastavce svacime - jogurt, cokolada. Hrusky co tahneme uz asi 3 dny jsou po smrti - konci v prikopu. Vsude mraky vinic a olivovniku. Nakonec nas ceka lehky a pozvolny kopecek. Za nim se cesta staci podel zeleznice a vede pod mostem. Tam je bohuzel asi pul metru vody, musime to prelezt vrchem, pres zeleznici. Pokracujeme dal, zbyva poslednich 500 metru. Upic
huju se na dalsim moste pres zeleznici a cekam na Paju. Chvili spolecne odpocivame. Pri odpocinku vetsinou cteme a kourime, pijeme vodu co tahnu na batohu. 1.5litru nam vetsinou bohate staci pro oba na cely pochod. Vchazime do mesta, stopuju auto policajtu, ptam se po albergue. Pry tu je, mam se stavit na lokalni straznici a rict si o ne. Tam ale nikdo neni - marne busim na dvere. Za chvilku ale vidim chlapika s vestou policia local jak seda do civilniho auta. Jdu ho stopnout, tak tak ho chytam. Slibuje, ze priveze klice za 10 minut, ze mame pockat. Upichujeme se na plastovych stolickach jedne restaurace a cekame u koly. Nakonec mu to trva hodinu. Mezitim nas dobiha Tereza. Jde telefonovat, ja mezitim od chlapika beru klice - je to mistnost hned vedle stanice, je tam zachod ale zadna sprcha. Rika, ze na hristi je sprcha otevrena a s teplou vodou. Super, bezplatne bydleni se hodi. Pravda je, ze budeme muset vytahovat karimatky. No, co uz nadelame. Jdeme si hodit bagly nahoru
a pak i s Terezou vyrazime do baru na kafe a neco k jidlu. Bohuzel, kuchyne v tomhle malem mestecku uz vsechny zavreli a tak nakonec vymetame dva podniky, nakonec si davame alespon studene bocadillo. V tom druhem zustavame az skoro do 8mi. Tereza se sla mezitim vykoupat, zaklepeme na ni a pak pujdeme taky. Potkavame ji u dveri, prave nas sla vyzvednout do hospody. Ted si tedy jeste pujde na chvilku lehnout, dokud se neosprchujeme. Bereme mydlo, rucnik a vyrazime dle policistovi instrukce na stadion do sprch. Je to kousek, hraje se tam fotbal, basket. Pani co hlida kabinky a asi i stadion nas pousti do sprch. Nakonec musime vypadnout rychle, tece stale vlaznejsi a vlaznejsi. Nicmene i tak je to prijemne osvezeni. Je krasna letni noc (a pritom je ted obdobi zimy!), sedame si uz zase ve trech ven pred restauraci na zidlicky, obednavame si veceri, pijeme claro a vino. Je teplicko, prijemny vanek a zivot je krasny. Jen neradi se zvedame a jdeme spat.

050316 - streda, den sedesatyprvni

Vstavame spolecne s Terezou a balime. Pak si davame spolecnou snidani - mistni bily chleba se syrem, zapijime zumo de melocoton. Naciname i kakaove batido - to je Tereze blizke. Vyrazime v 8, smerem na Fuente de Cantos. Zpocatku jdeme spolecne s Terezou, prijemna krajina kolem potoka mezi korkovnikovymi haji. Slunicko sviti, ptaci zpivaji. Jde se moc dobre. Krasne vyhledy do okoli, oble kopecky, cerna prasatka, ovce. Po chvili si davame prestavku. Po ni uz na nas Tereza zacina ztracet a casem zustava daleko za nama. Najednou pred sebou vidime 10 km vzdusnou cestou vzdaleny cil. Zastavujeme na kopci a lehce se tim pohledem nechavame deprimovat. Slunicko pekelne smazi, jdeme v kratasech a v tricku. Nastesti nenastavujeme slunicku nosy, to by byla hruza. Pak uz kolem nas zacinaji farmy. Capy nam krouzi nad hlavou. Vedro. Jsem usmazen. Na prave noze mi na chodidle praskla kuze a pekelne to pali. Nakonec kolem druhe dorazime k mestu. Zlute sipky nas naviguji k nocleharne. Obchazim
e cele mesto a nakonec se objevujeme u krasne rekonstruovaneho klastera. Je tu ubytovani, jidlo, internet, sprcha, krasna postylka - vse co si clovek muze prat. Davame si kolu a kafe. Majitel nam ukazuje pokoj - 12e za osobu a noc. Nic moc ale je tu to moc pekne. Jdu rychle do sprchy. Pak siesta. Paja si misto spani cte. Ja jsem ko a tak usinam a prijde mi ze nespim ani 5 minut, kdyz me Paja taha ven z pelechu na jidlo. Serviruje se venku u stolecku na kamenne podlaze pred klasterem. Rekonstrukce se jim tu fakt povedla. Dobre sluzby, clovek ani nema chut jit do mesta. Ramon si tu zasiva svoji goretexovou bundu, Tereza si cte, Germanci Thomas a Monika vyrazili do mesta. Bastime mistni menu - cockovou polevku a zapekane brambory se salatem. To zapijime vinem a kavou, coz je soucast menu. Nakonec jogurtik s kokosovou prichuti. Dokonaly servis! Chvilku nuchame mistniho psa, je mily. Pak jdeme na chvili na internet - planujee vysypat fotaky. Prerusi nas majitel (ma to pronajate o
d mesta) a celou nasi sestici vytahuje na prohlidku klastera. Pekne si na te rekonstrukci maknul. Konci to filmem o mistnim vyznamnem maliri - jmeno jsme ale ihned zapomneli, znelo to neco jako "Zuberino" nebo tak nejak ;). Vracime se k internetu - zjistujeme, ze nam nebezi ftp a web s fotkama. Neco se podelalo u naseho poskytovatele. Trosku si hraju s blogem, pridavam jeste jedno pocitadlo a do templejtu pridavam trvaly odkaz na (v soucasnosti nefungujici) web s fotkama. Nakonec tedy novinky nepridavame. Jdu platit, 56e za oba, snidani dostaneme pred dvere na rano. Komfort. Jdeme chrupkat, zitra brzy vstavame. Paja mi opecovava nohy, ulevuje mi to. Ona je kupodivu v pohode - to je divne :). Jeste pak v posteli chvili cteme, trosku mailujeme, posilam na blog par zapisku, cteme si znovu mail od KBL (chechtame se az slzime) a o pulnoci odkladame cteni a jdeme spat.