BAMAKO, snad opravena Kacenka, brzy snad pokracujeme dal
051222 - Tambacounda
Rano se loucime s celou rodinkou, bylo to prijemne misto, trosku jsme zase
nacerpali novych informaci. Jedeme nejdrive do mesta, chteli jsme koupit
nejake pohledy a napsat Danovi ze auto je snad vyresne. Nakonec koupime nejen
pohledy ale i 2 5ti litrove kanystry dobre vody. Internet mame brzy za sebou,
funguje tady system kdy si clovek koupi kupon na urcity cas pripojeni a ten
pak muze spotrebovavat jak se mu zachce. Nam zbylo jeste asi 25 minut ze
vcerejska. Pak uz opravdu odjizdime. Mirime podle gps ven z mesta z hlavni
krizovatky. Alternator se tvari ok, auticko opet jede tise a spokojene.
Silnice je super a tak by to mohlo byt bez problemu. Zjistujeme ze nase viza
do Mali plati jen do 10.1.2006 jelikoz nam to vlastne trvalo mesic nez jsme
se sem dopinozili. Po 150ti km zacina uzasna krajina, zacina se objevovat
spousta pastevcu, uzasne baobaby roztrousene v suche trave. U jednoho z nich
zastavujeme a snazime se klacky a kamenim sestrelit nejaky zraly plod. Nedari
se nam to, ja si pouze rozedrel ruku a nasledne vrazil trn skrz podrazku do
nohy. Neuspech nas odrazuje od dalsich pokusu a tak pokracujeme dal. Objevuje
se hranicni reka a mi prijizdime do hranicni vesnice Kidira. Tady nas cekaji
Senegalsti policiste a pak i celnici. Z tech celniku mam docela vitr, razitko
v carnetu o vyjezdu ze Senegalu mame jiz asi 10 dni stare ze Saraye a tak
nevime jak to ponesou. Nastesti je vsechno v poradku a tak kolem poledniho
prejizdime pres most, u reky dole pod nami polonahe cernosky perou pradlo. Za
mostem uz je Mali.
Mali
Projizdime vesnici, dochazi nam ze by tu mela byt celnice a policajti, nic
jsme vsak nepotkali a tak se otacime a vracime. Nachazime celnici a tam nam
chlapik malem orazitkovava vyjezd z Mali, nejak nechtel zpocatku pochopit ze
i prestoze jsme na silnici natoceni cumakem do Senegalu tak ho prave
opoustime. Nastesti se mi ho povedlo zastavit drive nez pocmaral jeden list
chybnymi udaji. Celnice je v pohode, ptame se po policajtech. Pry nekde kus
dal ve vesnici. Nakonec malyma ulickama probloudime k nadrazi kde sedi
arogantni a protivny chlapik jez nam razitkuje pas a pak po nas chce 2 fotky
ci 1000cfa, jen tak - pro sebe do kapsy.To je drzost! Ze by byli v Mali vic
uplatni nez v Senegalu? Delam hloupeho a nechavam si vysvetlovat vse furt
dokola dokud ho to neprestane bavit a rekne nam at jedeme pryc. S usmevem mu
dekuji za jeho blahosklonost a on si neco zlostne brumla. Muzeme pokracovat.
Na konci vesnice potkavame dalsi policejni kontrolu, zase musime zastavit a
vsechny doklady jim donest az pod nos. Vsechny si je prohlidnou a pak nas
milostive odmavnou - muzeme jet. Krasna krajina, baobaby, skoro zadne
obyvatelstvo, nadherna priroda a dostatek malych kopecku. Smazime si to na
Kayes, prvni velke mesto v Mali, 80 km odhranic. Mestem projizdime, chceme
koupit benzin a konecne si zaridit gsm kartu. V Mali asi zustaneme trosku
delsi chvilku. Vanoce jsme se rozhodli ztravit s Markem a Annou v Bamaku.
Jsme zvedavi, jakou z nas budou mit radost az je takhle prepadneme. Dnes rano
jsme jim poslali mail ze dorazime za 1-2 dny ;-). Projizdime mesto, plnime
nadrz, benzin je tu drazsi nez v Senegalu 615cfa za litr. Preptavame se na
gsm karty, nakonec prijizdime k Ikatel kramku - holy kancl s jednim chlapikem
za prepazkou a velkou frontou pred nim. Vsichni se mackaj, vypada to jako
velka strkanice o karty. Kazdy na koho prodejce kyvne mu poda 2500cfa a
obcanku, chlapik vyplni papir a z balicku mu vyda sim kartu. Mam protekci
protoze jsem beloch a tak jsem vyrizen lehce prednostne - chvili si ale
stejne pockam. Beru kartu, vychazim ven. Zadne sluzby, zadne informace k ni.
Zaplat, vezmi kartu a vypadni, dalsi prosim! Tak nejak to tu funguje. S
kartou nasedam do auta, jedeme najit nejake misto kde bysme se najedli,
vyzkouseli nase nove cislo a rozhodli se kudyma pojedeme dal do Bamaka. Marne
hledame restauraci, zda se ze neni idealni cas na jidlo - je neco kolem pul
ctvrte odpoledne. Nakonec u cesty potkavame male lavicky u mistniho nadrazi,
tam na zidlicce sedi babky a prodavaji ryzi s omackou. Davame si u nich, je
tu sice spousta much ale misy ze kterych nakladaji jsou prikryte. Kupuju
prvni Malijske cigarka a fantu. Na lavicce si cpeme pupky a kourime
Gauloiises. Zkousime kartu, posilame sms Markovi a Annie do Bamaka ze
dorazime. Prece jen si nejsme jisti jak casto si vyzvedavaji maily. Piseme
jim ze se objevime za 1-2 dny. Mark odepisuje ze se mame ozvat az dorazime do
Bamaka. Super, to je dobra odpoved. Hodne se bojime jak na nase prepadeni
budou reagovat - prece jen jsou vanoce a tezko rict jake maji (ci meli)
plany... ;-). Prece jen je zname ne uplne nejdele, vetsinou slo jen o kratsi
setkani po ceste pri kterych jsme si relativne kapli do noty. No, uvidime.
Zvedame se, vracime se k autu, v mape vybirame cestu dal z mesta. V Kayesu
spat nechceme, do Bamaka je to jeste pekna streka a pokud tam chceme dorazit
jeste pred vanoci (tj. zitra) tak bysme meli uhanet dokud je videt. U
benzinky nam popisovali 2 cesty na Bamako - jedna po lepsich silnicich, 670km
dlouha, druha jen 600km, zato vsak po horsich cestach. Werner nam v Gambii
popisoval krasy te slozitejsi cesty a tak nakonec volime kratsi variantu - i
na mape to vypada jako primejsi smer. Trosku bloudime pri vymotani z mesta
ale nakonec nachazime spravnou cestu - je to kamenita prasna cesta. Jak na ni
tak koukame tak na nas jde hruza. Vyjete koleje nas jednou zavadeji uplne
mimo cestu a koncime v nejakem lomu odkud se musime vracet. Cesta je hodne
mizerna, chvilemi se ztraci, chvilemi vede hlubsim piskem. Suneme se vicemene
podel nejake reky. Narozdil od cesty je okoli opravdu uzasne. Uz od prejezdu
hranic ze Senegalu je kolem nas jedna z tech hezcich krajin. Spousty
pastevcu, lehce zvlnena krajina, nizka spasena trava a v ni mezi skalami
roztrousene baobaby. Projizdime nekolik velmi tezkych useku, prekodrcavame se
pres velke kamenne schody, opatrne se prehupujeme pres vetchy mostik,
prejizdime i jeden jez je z vetsi casti propadly. Cesta je mizerie, uvazujeme
o navratu do Kayes a jizde po delsi avsak rychlejsi ceste. Nase nechut se
vracet vsak vitezi a tak se pomalu drapeme dal. Vzpominame si ze tuhle cestu
nam doporucil Werner. V mape Michelin je oznacena jako vyhlidkova ;-).
Normalni auto tudyma urcite neprojede bez uhony. Vzpominame si, ze nekde kus
dal nas ceka jizda po zeleznicnich kolejich pres most jelikoz tam neni zadny
most pro auta - Werner na to vzpominal jako na velke dobrodruzstvi ;-). Pry
se jede jednim kolem po prazcich a druhym po okraji mostu, clovek pry jen
doufa ze auto z mostu nespadne. No, to jsme moc zvedavi. Nase prumerna
rychlost je neco kolem 10km/h a tak to do Bamaka timhle tempem asi do vanoc
nestihneme. Studujeme mapu, nekde po 180ti km je moznost napojit se na lepsi
silnici. Parkrat musime zastavit a sondovat teren pred nami, hledat zpusob
projeti. Mame za sebou sotva 30km, slunce uz pomalu klesa k horizontu kdyz se
objevujeme u skupinky odstavenych nakladaku a dodavek - mistnaci nas s
usmevem informuji ze cesta dal je zablokovana. Odstavujeme Kacenku a jdeme se
kouknout co se deje. Na malem prirodnim mostiku pred nami nachazime dva
nakladaky, jeden z nich ma zadek a druhy zase predek zapadly mimo cestu,
kompletne blokujici prujezd pro vsechny mimo motorek. Tech se tu v Mali
objevuje cim dal tim vice, snad poprve z cele afriky. Kamiony zlute barvy
Maggi jsou definitivne zasprajcovane, ceka se na nekoho kdo by byl schopen je
vysvobodit. Ridici tech dvou kamionu jsou zda se trochu v soku - to musela
byt pekna racha takhle utrhnout kus cesty a sjet s nim dolu mimo cestu. Vubec
se nezda ze by dnes meli cestu prostoucnout a tak mame konecne definitivni
duvod pro navrat do Kayesu. Velice opatrne se otacime na uzoucke cesticce a
vyrazime zpet. Sice je to moc hezka cesta ale tentokrat volime mensi outdoor
a bezpecnejsi dojezd do civilizace. Zpet se kodrcame hodne dlouho a pak jeste
dele hledame tu druhou cestu - znaceni sice existuje avsak pouze pro nejakou
budouci cestu, zatime je tu jen neprujezdne staveniste. Nakonec projizdime
znovu cele mesto zpet, prejizdime pres velky most. Pod nim je u vody velice
zivo - zenske perou barevne pradlo, chlapici zase auta. Vsichni najednou a ve
stejne vode. Velice prijemna barevna podivana. Je uz hodne pozde, dnes uz
toho tedy moc nenajedeme a na zitrek nam zbude neco kolem 600km. Silnice za
mestem je kupodivu uplne nova asfaltka. Mali se zda velice rychle vyvyjejici
se zeme v porovnani s tim jak vypadala drive - motorky, silnice, lidi
pracujici kam se clovek podiva... Po necelych 80ti km uz je skoro tma a tak
kempujeme nekolik set metru od silnice za kopeckem v bushi. Paja mi vari
svatkovou ovesnou kasi s bikavou. Sama neji, nema hlad. Uklizime stolecek a
myjeme nadobi za svitu hvezd. Zalezame do auta, dnes to byl dlouhy den.
Usiname raz dva.
051223 - Kayes
Vstavame velmi brzy, kolem sedme. Dnes nas ceka spousta kilometru a tak cim
drive vyrazime tim lepe. Projizdime kolem napajedla zpet na silnici a Kacenka
zacina ukrajovat prvni kilometry z dnesni dlouhe cesty. Prvnich 280km do
Diemy se jede velice dobre, je to sice dlouhe, zvlaste kdyz se jede 80tkou
ale silnice je dobra. Zastavujeme jen dvakrat kdyz se bezuspesne pokousime
otrhat nejake plody z baobabu - zda se ze jsou jeste moc zelene a nechce se
jim upadnout. Podari se mi si nejakym trnem propichnout sandal a pak i nohu.
Nic prijemneho. Kousek od silnice vede nejaka uzkokolejka. Pri jedne zastavce
zjistujeme ze vypada docela pouzivane. Pozdeji se dozvidame ze to je jedna z
hlavnich zasobovacich tepen pro Mali - zeleznice Bamako Dakar - spojuje dve
hlavni mesta. Jelikoz Mali nema pristup k mori tak vetsina zasobovani cele
zeme vede po tehle trati. Pokracujeme v relativne (az podezrele) jednoduche
ceste az do Diemy. Tam se to trosku komplikuje. Nejdriv spatne odbocujeme a
zajizdime do mesta a pak uvizneme na police checku. Policajt nas odstavuje,
ocividne chce uplatek aby nas pustil dal. Tvrdi ze jsme si meli zaridit
nejakou propustku pro auto na hranicich na celnici, karnet pry je tu k
nicemu. Moc mu neverime. Delam hloupeho, okolkuju. Moc to nepomaha, policajt
zacina byt velmi neprijemny. Paja ceka v aute a v nejakych zapiscich
stazenych do palma opravdu nachazi ze je ta propustka potreba. Rozhodujeme se
napsat o radu Markovi - ten by tohle mel znat. Odpovida nam vicemene obratem
ze propustka je nesmysl, ze nic takoveho mimo karnetu nepotrebujeme. Mit
mobil je docela vyhoda. Sedim s policajtem pred jejich budkou, snazim se co
nejvic prekazet aby se nas chtel zbavit. Nakonec se znovu co nejvice lamanou
francouzstinou pokousim hledat s chlapikem nejake reseni toho ze nemame
propustku. Nejprve trva na tom, ze se pro ni musime vratit az zpet do Kayesu.
Pak slevuje, rika at neco navrhnu sam. Misto navrhu se ho ptam jestli od nas
chce penize. Narovinu i pred svedky (asi 4 dalsi chlapici mistnaci) rika ze
ano. Ptam se ho, jestli nam tu propustku tedy vystavi on. Pry ne, jen ji
nebude chtit videt. Ja se ptam co pak budu muset delat na dalsich pripadnych
police checkach. On rika ze uz zadny dalsi az do Bamaka neni. Moc mu
neverime. Pak ho jeste jednou nechavam zopakovat nahlas vetu ze chce penize
za to aby nas pustil dal i bez propustky. Vytahuju mobil a ctu si sms od
Marka. Jakmile chlapik vidi mobil, bere mi ho z ruky a kouka na display
jestli tu mame signal. Kdyz vidi ze ano tak trosku ubere plyn. Pta se co chci
teda delat. Rikam mu, ze jdu napsat znamemu do Bamaka, ze je policajt a ze
chci zjistit jak je to s tim povolenim. Nakonec se ho ptam kolik tedy chce za
to ze nas pusti dal. Ted uz krotce rika - tolik kolik date. Rikam si Paje o
drobne a nabizim neco kolem 800cfa. Kdyz vidi ty mince tak nas odmavne a rika
at si radeji tedy jedeme... Ufff... Ze zacatku to vypadalo opravdu osklive.
Nakonec mame pocit ze ho prece jen ten mobil a historka s policajtem kamosem
v Bamaku docela postrasila. Odjizdime. Piseme Markovi ze uz je to ok.
Nabirame jednoho Senegalce na postele do zadu, pry mu chciplo auto asi 70km
odsud a ze se k nemu ted potrebuje vratit. Asfalt skoncil. Zacina rozjezdena
cesta, vicemene silnice bez asfaltu - asi jim tu dosli penize pri stavbe a
behem casu tezke nakladaky a dest znicil dobry zaklad na ktery uz jen stacilo
polozit asfalt. Diry, rolety, vymoly... mizerna cesta. Nejdrive se snazime o
jakysi slalom ale to je na nic, drncani je hrozne, vsechno nam v aute skace a
presypava se. Nakonec jeste vyzkousim rychlou jizdu - ta zabira a drncani
ustava. Kacenka "plave" po tech hrbolech jak spravny kriznik a jizda je
nepomerne komfortnejsi. Problemem jsou pak jen ty velke vymoly - v takovehle
rychlosti to nekdy znamena kratky let vzduchem i dvoutunovou kacenkou kdyz
nas vymol vyhodi do vzduchu. Cesta vubec neni jednoducha, musim mit porad oci
na stopkach, spotreba musi byt docela velka, jedeme 80 na trojku a ctyrku,
caste brzdeni a spousty rozjezdu. Cas utika. Na tom hloupem police checku
jsme ztratili asi hodinu a pul uplne zbytecne a ted nam bude chybet. Po 75ti
km vysazujeme u jednoho chccipleho nakladaku naseho stopare. Preje nam
stastnou cestu. No, uzivame si roletky velmi velmi. Dochazi nam, ze tohle je
vlastne jeden z useku pred kterym nas varovali - nejsou tu asi 700km
benzinky. Dolevame 20l z kanystru a po kratkem odpocinku ve stinu pokracujeme
dal. Celych 200km po roletach da cloveku docela zabrat. Kdyz jsme asi 90km od
Bamaka tak konecne potkavame asfalt a to je velice prijemna zmena. Zda se, ze
alternator neni zase uplne v poradku - nejak se znovu zacinaji rozsvecet
kontrolky na palubce! To snad uz neni mozne... V mestecku Kati bereme nejaky
benzin. Je tu docela drahy - 615cfa za litr. Uplne jsme zapomeli poznamenat
ze v Mali se pouziva stejna mena jako v Senegalu a nekolika dalsich zemich
zapadni afriky. To je hodne prijemne, nemusime menit penize pokazde kdyz
prejedeme pres hranice. Prazdny kanyystr nedocerpavame, treba nekde dal bude
benzin levnejsi, porad mame jeste 3 dalsi 20ti litrovky plne. Vidime jakysi
bankomat, to vypada nadejne, treba jich je tu vic - podle vseho tu mel byt
jen jeden v cele zemi. Mame ale docela kalup a tak u nej nezastavujeme. Do
Bamaka uz je to jen kousek a my chceme jeste zastavit nekde na jidlo a teprve
s plnym briskem a odpocati volat o ubytovani. Prijizdime do mesta o kterem
nam v Senegalu rikali ze je stejne velke jako Tambacounda. Dezinformace.
Tohle je Mesto! Na ulicich obchudky, zelene minibusy, miliony lidi, dobre
silnice, strasny chaos... Stojime v zacpach, kupodivu tady maji i semafory...
bloudime, stojime, hledame.. nakonec se z toho chaosu probojujeme az za tmy,
najdeme malou restauraci, parkujeme Kacenku pod stromem a jdeme na jidlo. V
restauraci je pekelne predrazeno a tak si kupujeme ralir jidla od babky na
ulici z misy - cena za talir je 100cfa a je to bud cocka nebo testoviny s
lehkou cibulovou omackou. Davame si nasup a zapijime po mistnacku - z
mrazeneho igelitoveho pytliku naplneneho zensenem, citronem a cukrem
ochucenou vodou. Bude to mozna zaklad strevnich problemu, nemame tuseni odkud
ta voda prisla. Clovek si koupi pytlik, ten v rohu prokousne a cuca pomalu
tajici napoj. Pytlik 1dcl stoji kolem 25cfa a je to opravdu silna smes.
Dobrota, asi budeme upet na zachode. Je teplo a tak si jich davame hned
nekolik. Pixla tonicu je za 500 a to je velky rozdil. S plnym briskem volame
Markovi. Nevypada ani moc prekvapene, pta se nas kde jsme a rika ze tam
dorazi zhruba za 40ti minut. Jsme na jedne z hlavnich ulic (alespon planetak
to rika) - Boulvard de Peuple. Kourime, sledujeme zivot na ulici a cekame.
Slunicko zapadlo, uz je tma, cas leti a Mark porad nikde. Nemuzou najit nasi
adresu. Nekolikrat si volame, pak si davame sraz u jedne z nemocnic. Tam se
nakonec prece jen stastne potkavame. Prijizdeji autem, i s Annou a jeste
jednim zvlastnim chlapikem jmenem Gee. Taky belgican, pry ze stejneho
mestecka (Hassel) v belgii. Domlouvame se ze za nimi pojedeme v Kacene. Jdeme
ji vyzvednout a pak nasledujeme ty tri. Alternator uz je asi kompletne v cudu
- kontrolky dobijeni na palubce sviti nonstop. Jedu tedy jen s potkavacimi
svetly, snazim se setrit baterku. Mark zastavuje a pta se co se deje.
Vysvetluju mu problem a pak prokracujeme. Projizdime mestem, prejizdime pres
reku Niger po velkem moste na druhy breh pryc z centra. Za mostem parkujeme u
jedne restaurace, jdeme na pivo a oni i na neco k jidlu. Pije se pivo z lahvi
- jedine dva mistni druhy Flag a Castel. Me vice vyhovuje Castel, neni tak
sladky. Paja si dava kapucino, bohuzel je instantni. My uz jsme najedeni a
tak jen popijime. Mark, Annie i Gee jsou velmi prijemni, nezklamali. Zadne
prekvapeni, jsou radi ze jsme se objevili, i kdyz nas cekali az zitra. Nemaji
pro nas jeste pripraveny pokoj a tak dnes jeste budeme spat v aute.
Klabosime, vecer prijemne utika, Bamako vypada moc hezky, nalada je skvela.
Neveri ze jsme za jeden den zvladli trasu Kayes-Bamako. My sami jsme docela
prekvapeni ze se to povedlo. Zvlast ted kdyz nam zase zacina umirat nas
posledni alternator. Ceka nas tu spousta zarizovani, musime uz dat
definitivne dokupy Kacenku, vymenit ji olej, kouknout na brzdy, nakoupit
pojistky, vsechno vycistit od toho prachu, pod postelemi je vse zaprasene az
hruza. Musime tu zaridit viza, vybrat penize, rozhodnout se co tu v Mali
chceme videt a taky kudyma pojedeme dal. Spousta veci na reseni. Vypada to,
ze se jim tu na chvilku zabydlime a jen tak se nas nezbavi. Po veceri a pivu
nasedame a odjizdime k nim domu. Jedeme asi 5km podel reky, porad po rusne
ulici. Pak odbocujeme z asfaltky a jedeme jeste 2 km zpet k rece prasnou
diratou cestou mezi baracky mistnaku. Nakonec prijizdime k rece, parkujeme u
nich pred barackem. Maji ho dlouhodobe pronajaty. Je moc hezky, maji
zahradku, terasu, maly bazenek. Vsechno stinene mangovniky a spoustou dalsich
stromu. Za oknem roste papaja. Dnes vecer vsak uz toho moc neprohlizime,
sprchujeme se az po trech hodinach povidani. Na terase pak klabosime nad
pastisem az do pozdnich hodin. Spat ale jeste jdeme k nam do auta pod
moskytieru. Je nam tu u nich moc fajn. A navic jsou zitra vanoce ;-).
051224 - Bamako
Vanoce. Dnes. A nas budi vedro, slunicko se opira do skel a my se zaciname
parit uz kolem 8me hodiny. Vylezame za bedliveho dohledu nekolika malych
cernousku jez nas zvedave okukuji. Oblekame si kalhoty a jdeme do stinu na
terasu. Vsichni jeste spi. Vypada to na prijemny pobyt, zadne brzke vstavani,
zadny spech, zadny stres. Tise odpocivame a uzivame komfortu prijemnych
kresel. Jsme hodne zvedavi jak tu budou probihat vanoce. Vypada to ze bez
stromecku a bez parady. Mark a Annie nemaji radi vanocni silenstvi a tak uz
asi 13 let travi vanoce tady. M&A vstavaji, spolecne snidame. Mark vypada
trosku znicene, pry to je ale kazde rano stejne - trosku mi tim pripomina
Paju ;-). Domlouvame se ze vyrazime jen na nakup neceho k jidlu, my udelame
bramborovy salat (ci neco alespon trosku podobneho). Vecer se pry objevi par
hostu jez se stavi na kus reci - rodinny pritel Sedu a Markuv kolega z jejich
lokalniho projektu Bebe. Trosku plaveme ve jmenech - zahradik a zaroven
hlidac se jmenuje Segou a to je fakt (alespon zpocatku) slozite odchytat.
Mame ve vsem trosku hokej ale to se srovna. Vyrazime spolecne do mesta na
nakup v M&A aute. Jede i Gee. Nejdriv jedeme do nejlepsiho mistniho
supermarketu u reky. Tam se nakupuji hlavni veci, spousta jich je dovazena z
evropy. Snazime se platit kartou ale ta je opet odmitnuta, nekde je neco
spatne. Platime nakonec 15000cfa za nas mensi nakup a tim pomalu vycerpavame
zbytek nasi hotovosti. Musime v nejblizsich dnech nejak poresit dalsi
hotovost. Ve stanku pred supermarketem nakupujeme zeleninnu na salat. Po
nakupu se stavujeme jeste u Bebeho ale neni doma, kupujeme v jednom kramku
zasobu piva, v trznici pak led do lednicky a na pastis, pozdeji se stavujeme
nekde v baru na neco k piti (zase pivo) a pak se vracime oklikou domu -
cestou M&A nakupuje novou molitanovou matraci - pry pro nas na postel -
trosku to zacina byt v aute tesne. Zjistujeme ze jsme zapomneli koupit jednu
iingredienci do salatu - okurky. Ptame se jeste v nejakem mensim kramku ale
vypada to ze mame smulu - salat bude muset byt bez nich. Domu dorazime kolem
zapadu slunce. V Praze uz se pomalu chystaji rozbalovat darky, pry je spousta
snehu. Kdyz vysedame tak se ozyva Berta od nas z krce kde budou spolecne
slavit vanoce. Objevil se pry i Fernando a Milada. Chvilku si s kazdym
povidam ale spojeni je opravdu velmi mizerne. Vypadava to, jsou tam velke
prodlevy, pomalu neni rozumet. Ale porad je to velmi prijemne slyset hlasy z
domova. Vlastne jsou to moje prvni vanoce mimo domov. I taj je vsak spojeni
ze snehem zapadle krce do vyhrateho mali kde stojim na brehu reky Niger
strasne zvlastni a futuristicke. Vecere v krci zacina a my jsme zvedavi co se
bude dit tady. Po rozlouceni s Prahou jdeme s Pajou (trosku pozde ale prece
jen) pripravit salat. Annie vari nejake masicko a tak se domlouvame ze salat
bude jako predkrm. Kdyz je hotovy tak sedime na terase, chvilku odpocivame.
Na veceri se zastavuje Bebe s manzelkou. Sedime v obyvaku u stolu, predkrm je
nas bramborovy salat - neni bohuzel ani moc studeny, ani ulezely. Holt s tim
nic nenadelame. Vecere je prijemna, nenucena. Bebe je docela fajn, zato Sedou
nam do oka moc nepadnul. Je to pry novinar a dlouhodoby pritel M&A ale nam
nejak moc nesedi. Nechavame si to ale pro sebe. Nastesti tu na veceri neni.
Jako hlavni jidlo mame kuskus s masickem a je to moc dobre. Po jidle mame
jeste maly dortik. S jidlem se nespecha a pak jeste dlouho sedime u stolu.
Objevuje se Sedou a tak se vic klabosi francouzsky. M&A jsou sice belgicani
ale z vlamske casti a sami nemluvi francouzsky uplne dobre. Spolu mluvime
normalne anglicky a pouze s hosty francouzsky. Tam to ale z nasi strany
docela vazne. Je to zvlastni kdyz u stolu sedi 5 bledych tvari, dva cernosi a
jen cernosi mluvi plynne francouzsky ;-). Po veceri zlehka popijime a
pokurujeme, klabosime. Bebe se zveda docela brzy, vypada to ze ma dnes
spoustu spolecenskych povinnosti. Za chvili Sedou a Gee vyrazi nekam na
diskoteku do mesta. Zustavame s M&A sami a dlouho do noci na terase
klabosime. Po pulnoci se vraci Gee a Sedou. Domlouvame se na zitrek na
spolecnem vyletu do mesta, Gee se snazi zmenit svoji letenku, trosku ji
odlozit aby se nemusel vracet tak brzy a my potrebujeme vybrat penize. Mark
pujci Sedouovi auto a ten nas tam pry hodi. Opravdu obdivujeme M&A vstricnost
a nezistnou pomoc. Vecer pokracujeme jen v peti a v prijemne nalade jdeme
spat az nekdy kolem ctvrte hodny rano. Hezke vanoce.
051225 - Bamako
Den tu bezne zacina spolecnou snidani - Annie vstava vetsinou jako prvni,
postavi vodu na kafe a konvicka po chvili zahvizda jako lokomotiva - jasny
signal pro kazdeho - vylezt z pelechu a dokulit se ke stolu na snidani. Vzdy
po ranu poprosi Segoua o nakup jedne bagetky a pak se u velkeho stolu
spolecne snida. Je tu maslicko, syr, pasticka, marmelada a k tomu chlebik.
Pije se opravdicka kava (po dlouhe dobe co pijeme nescafe se susenym mlekem
je opravdicka kava velice prijemnym luxusem) s opravdickym mlekem. Po
snidani kourime a chvilku si povidame. To je obvykle doba kdy se vykuli s
pelechu i Mark a pripoji se. Obvykle mu vsak hned zacne zvonit mobil a tak
musi snidani prerusit. Ma k praci zdravy pristup a my ho vzdy s usmevem
sledujeme. Tady v Mali jsou vzdy jen nekolik mesicu a pro zabavu a pro
privydelek tu Mark spolecne s Bebem pujcuji podia pro ruzne koncerty a
festivaly. Dle jeho slov to neni neco co by cloveka uzivilo ale minimalne to
pokryje cast nakladu za pobyt tady. Po snidani se objevuje Sedou a spolecne s
Geem vyrazime do mesta. Ridi Sedou a my se vezeme jako 4 belosky nadivy.
Mirime do centra. Prejizdime pres most a v centru jdeme nejdrive vyzkouset
prebookovat Geho letenku. To se nepovede a tak musi odletat drive nez chce.
Jdeme pesky k tomu jedinemu bankomatu ale koncime v bance, tady pry za
poplatek 5700cfa zautorizuji pres platebni terminal castky az do 300tisic.
Chceme nejprve vyzkouset bankomat a tak odchazime. Sedou na nas nejak specha
a nenecha nas se poradne rozmyslet. U bankomatu zkousime nejprve Master card
- s nulovym vysledkem a pak Visu - na ni vybereme alespon zakladnich
200.000cfa. To nam vsak nestaci a tak se s Master cardem v ruce vracime zpet
do banky. Ani napodruhe se tam vsak autorizace nezdari a tak to pro dnesek
nechavame byt - musime se spojit s bankou v cz a zjistit co se deje. Sedou
nabira benzin za 2500cfa a pak jedeme vyzvednout Geeho, jez na nas zatim ceka
v baru Kontejner. Ten je pojmenovany podle toho, ze tu zacinali v obycejnem
lodnim kontejneru a pak to rozsirili o pristresek a zahradku. Gee uz zase
sosa pivo a kouri sve jointy. Pta se Sedoua jestli nakoupil za 5000 benzin a
on odpovida ze ano. Pozdeji mu prozrazujeme ze nakupoval jen za polovinu a
zbytek si asi nechal v kapse. Jedeme jeste na vyhlidku u prezidentskeho
palace - Gee tu loni objevil s Markem jedno uzasne misto nad Medina Marche -
clovek sedi na skale nad mestem a pod nim jsou same dilny a tak se zespodu
ozyva nepretrzite tuk-tuk, line se nahoru k nam spolu s dymem z vareneho caje
na drevenem uhli. Sedime na skale a pozorujeme zivot dole ve meste pod nami.
Je to krasny vyhled, tuk-tuk je magicky uspavaci a tak se musime zvedat skoro
nasilim. Vracime se pres dilnu kde ma Sedou svoje auto v opravne. Domlouvame
se s jeho technikem ze by se taky mohl kouknout na Kacenku. Jede za nami v
jeho aute. Vracime se domu. Chlapik kouka na Kacenku a slibuje ze se ozve.
Davame mu sve cislo a jdeme si dat pivo z lednicky. Po chvili Sedou odjizdi a
vsichni resi jeho dnesni prohresek s kradezi 2500cfa. Vsechny to prekvapilo,
byl velky rodinny pritel a ted tohle. Klabosime pak dlouho do vecera. Pak
jeste vyrazime spolecne na veceri, jdeme do toho baru kam chodil tancit Gee
se Sedouem. Davame si steak s hranolkama a pivo, docela si pochutnavame.
Dopijime, platime a jeste jedeme zpet domu na terasu pit pivo a klabosit.
051226 - Bamako
Po ranu si opet uzivame luxusu spolecne snidane. Annie stavi konvici na varic
a piskani unikajici pary nas taha z postele. Mark vyleza se svym typicky
rannim neusmevem ale to se po kave zase spravi. Po snidani vyrazime s Markem
ty dva kilometry prasne cesty az k hlavni asfaltove ceste smerem k mostu,
vysedame hned na krizovatce a hledame pojistovnu - nase pojisteni ze Senegalu
vcera vyprselo a tak potrebujeme nove. Stavujeme se v jedine mistni
pojistovne a tam kupujeme trimesicni pojisteni pro Kacenku. Usmluvavame ho ze
27 na 22.5 tisice. Pak jeste chvili klabosime s nejakymi chlapiky jez tu
klidne popiji caj. Jeden stavar a jeden pravnik, je to docela fajn. Pak ale
prece jen mizime a jdeme na internet. Sypeme na blog fotky za celou cestu z
Prahy a pak jeste resime maily. Po dvou hodinach balime a pomalu se vracime.
Kupujeme jeste 5000cfa kartu na dobiti naseho nestastneho mobilu. Vetsine
lidi v cechach z nej ani nemuzeme poslat zpravu. A tem jez muzeme se zase
nedari odpovidat - zprava neni dorucena. Vyjimkou je snad jen Pajina mama -
te muzeme poslat a od ni i dostavame odpovedi. Danovi ani Bertovi nemuzeme
odeslat nic, tatovi to sice odeslu ale odpoved neprijde. To je ale super
sluzba. Marek s Annie potvrzuji stejnou zkusenost. Mirime pesky domu prasnou
cestou. Jdeme kolem nejake mistnacke garaze, alebrz servisu a tak se tam jen
tak na zkousku stavujeme - poptat altik a cenu za jeho namontovani. Chlapik
je velmi prijemny, rika at se stavime i s autem a vadnym altikem, ze se na to
podiva. Slibuju ze se vratime a pokracujeme smerem k M&A bydlisti. Trva nam
to asi 45 minut, pravda je ze take bloudime. Objevujeme se u reky kde neni
pruchod dal a tak se musime vracet. Alespon zase vidime mistni zpusob prani
pradla - machani a rucni prani v rece. Polonahe cernosky susi barevne pradlo
na kerich kolem reky, moc hezke na pohled. Vymotavame se zpet, konecne
nachazime spravnou cestu, deti nas zdravi s pokrikem "Tubak! Tubak!" (beloch,
beloch). Nikdo nas tu vsak neobtezuje, je to spise zvedavost a nezvyk. My
jsme pro ne Tubakove, oni jsou zase pro nas Farafini, cernouskove. Vracime se
domu, tam je porad Annie sama. Paja si s ni seda na terase a ja startuju
Kacenku. Ihned se ji rozsviti kontrolka dobijeni, jedu na dluh, jen na
elektrinu z baterky. Nastesti to neni daleko, jen 2 km k hlavni silnici.
Zastavuju pred garazi (honosny nazev pro prasny placek s nekolika rozpadlyma
kraxnama) a zacinam to resit s majitelem, velmi prijemnym a korektnim
chlapikem. Prohlizi stary altik a rika ze se po nem popta ve meste a da mi
vedet. Beru si jeho cislo, spojeni s mistnimi mobili funguje bez problemu.
Vracim se domu a jdu lenosit - na dnesek uz te aktivity stacilo. Vecer pak
jeste jdeme s Markem a Geem rybarit na ostrov pred barakem - trosku se musime
sice brodit ale neni to tak hrozne. Sedime v rybarskych kresilkach, pijeme
pivo, sledujeme splavek na hladine, kourime a pijeme. Sunicko se pomalu kloni
k horizontu a Mark vyrovnava skore nejprve na 2:2 a pak to malinkou rybickou
prevazuje ve svuj prospech na 3:2. Pri chytani se kazdemu z nich jednou
zamotal vlasec do site a tak musel kazdy jednou hopsnout do vody a jit
vyprostit hacek. Ja sedim na brehu, pozoruju zapad slunce. Mark pri
vyprostovani hacku vytahnul ze site rybu ale tvdi ze ji chytil - vlastne ma
pravdu ;-). Je tu prijemne, dnes ani nekousou komari. Po zapadu slunce jeste
chvili sedime ale pak uz neni videt na splavek a tak se vracime domu. Pri
prechodu z ostrova zpet na pevninu nechava Mark jedinou rybu kterou si nechal
nejakym mistnim zemedelcum kdyz videl ze basti z kotliku jen suchou ryzi.
Vecer pak pokracujeme na terase s pastisem a uzivame si krasny vecer. Spat
jdeme jako obvykle pozde.
051227 - Bamako
Po spolecne snidani vypalujeme pro M&A Chumbu. Cely den jsme doma, povidame
si, posedavame a odpocivame. Volame ceskemu konzulovi v Bamaku, ptame se ho
na moznost nechat si tu vydat novy pas - dochazeji nam stranky na vsechna ta
africka viza. Domlouvame si na zitrek schuzku v jedne restauraci, tam to
probereme osobne. Vecer se Gee znenadani zveda, musi dnes odletat - a my
mysleli ze leti az zitra. Bali si svych par svestek a Mark ho odvazi na
letiste. Poprosili jsme ho zda-li by nemohl poslat Petovi z Belgie dve
cedecka fotek jez mame vypalene. Souhlasil, pry je posle hned jak prileti. Az
je Peta dostane a vykopiruje na disk tak budeme moci smazat kopii z nasich
CDRW-cek. Klabosime s Annie dokud se Mark nevrati. Privezl z duty free 3
lahve francouzskeho vina. Vypalujeme jim jeste nekolik dalsich cedecek,
Navarovou, Henriho Rollinse a jeste nekolik dalsich. Opet sedime a klabosime
az do pozdniho vecera. Je nam tady s Pajou moc dobre ale uz bysme meli neco
udelat s autem abysme mohli zase brzy vyrazit na cestu.
051228 - Bamako
Rano vyrazime s M&A do Parque de la culture, Mark musi delat inventuru skladu
a soupis pouzitych dilu jejich podia jez je zapujcene na nejaky festival.
Projizdime mestem, kousek od mostu vysedavame, jdeme do parku. Mark se
odpojuje, my prochazime mezi stanky, zadna akce tu takhle po ranu neni a tak
koncime s kolou u stanku ve stinu. Klabosime a odpocivame. Studujeme program
festivalu na pristi dny. Jako hvezda tu vystupuje jedna slepa dvojice kterou
M&A znaji z drivejska kdy jeste vystupovali po mistnich klubech a pred tim
nez se proslavili i po svete. Doma si pak pozdeji stahneme a vypalime jedno
jejich CD co Mark ma. Kolem jedne se zvedame a presouvame se do blizke
restaurace kde mame sraz s tim nasim konzulem. Jsme na nej moc zvedavi, je to
pry 1.9m vysoky mulat, ma prijet v BMW a mluvi docela dobre cesky ;-). Sedime
s Annie a Pajou u stolku, pijeme pivo a bastime neco maleho. Chlapik ma
spozdeni ale vola nam a omlouva se. Nakonec prijede asi o 40 minut pozdeji.
Je docela mili, nicmene je to pouze honorarni (alebrz dobrovolny) konzul,
neplaceny. Jedine co pro nas muze udelat je to, ze nam opatri formulare, ty
posleme do Ghany a pozadame je at nam pasy pohlidaji nez prijedeme. Funguje
to bohuzel totiz jen tak ze pasy pricestujou do mista ze ktereho se o ne
zada. Hmm... nic moc. Domlouvame se ze nam formulare zitra hodi, sejdeme se
nekde pobliz toho kde bydlime, ve 14 hodin. Dekujeme mu a presouvame se k
vedlejsimu stolu kam mezitim dorazil Mark a kam se k nemu presunula Annie.
Rano jsme k Markovi do auta nalozili nas originalni alternator s tim ze dnes
vyrazime k Markovu mechanikovi - ma hezkou prezdivku Super - ten by se na
alternator mrknul a pak nam da cenu za opravu. Stavujeme se tedy u nej v
garazi, predavame tomu usmevavemu tlustouckemu chlapikovi nas nemocny
alternator a mame radost ze jsme zase o kousek bliz opravene Kacence. Vracime
se domu, prichazi sms od technika z garaze kousek od mista kde bydlime
(chlapik se jmenuje Madibou) - cena za novy (resp jety ale funkcni) je pry od
24 do 35ti tisic cfa. To je dobra zprava. Doma se sprchujeme v tom malem
curku vody jez ze sprchy tece a je to moc prijemny pocit. Mark se chvili
cachta v bazenu jako male dite, je to radost ho pozorovat. Myslim ze jedna z
jeho africkych prezdivek je White hippo - bily hroch. Pripravuje se velka
vecere. Kdyz se pak sesedneme u velkeho stolu spolecne, tentokrat poprve bez
Geeho a jen ve ctyrech tak Annie na stul prinasi spousty dobrot jako
spanelske parecky, humus, cerstvy salat, lilek, ryzi... Pekelne si nacpavame
briska, ja si pridavam asi 2x. Po veceri sklizime ze stolu a jdeme si opet
sednout na terasu. S vyhledem na zahradu sedime a povidame si. Nejak me
zacina bolet hlava, prestavam pit pastis a pivo, nalevam si jen cistou vodu.
Objevuje se Segou - dnes pres den kdyz jsme byli pryc tak uklizel barak a pri
tom se majznul do lokte o zed a ted ho boli cela zada. Annie mu dava nejakou
masticku a pak i dva prasky na bolest. Dnes nemam dlouhou vydrz, loucime se
pred pulnoci, jdeme si cistit zuby a spat. Hlava porad boli a tak si beru k
posteli brufen - pokud kvuli tomu nebudu moci spat tak si nejaky v noci
vezmu. Zalezame pod nasi nove natazenou moskytieru - ta mistni byla moc mala
a clovek si pod ni pripadal moc napechovany - mela moc mala ocka - coz by se
nam urcite nekde v budoucnu mohlo hodit na kousave dibliky - ty tu vsak
nejsou a tak je ted prijemnejsi ta nase. Hlava boli jako cert. Jak kdybych
mel i teplotu... uvidime zitra, snad to prejde. Navic se mi dnes pri
otevirani rozsypal psion - nejake plastiky vevnitr popraskaly a ted se neda
otevirat ani zavirat a tak mam po psani - vsechno se nam nejak sype.
051229 - Bamako
Rano me hlava boli jeste vic, teplota se asi trosku zvedla. Paja je trosku
vystrasena, hleda teplomer. Skoro vytahuje M&A z postele. Mame v hlave jasne
varovani - malarie je nepekna nemoc. Teplota a bolesti hlavy jsou jednim z
jejich hlavnich priznaku. Teplotu mam nakonec jen 38.4 - Annie nekde
vystrachala jejich teplomer. Na snidani nejdu, boli me hlava jako cert a jsem
nejaky slaby a trosku se motam. Lezim v pelechu, Paja mi meni obklad na cele
a snazim se relaxovat. Teplota postupne stoupa. Mark zacinashanet nejakeho
doktora. Jeho pracovni kolega Bebe mu doporucuje sveho. Domlouva termin na 14
hodin. Vylezam z pelechu, soukame se s Pajou k Markovi do auta a vyrazime.
Mam trosku provinily pocit - prijeli jsme sem puvodne jen na navstevu a uz se
tady roztahujeme a ted jim tady jeste budu umirat ;-). Mark uz pry malarii
mel, nekdy pred 25ti lety, take tady v Mali, jen v Timbouctou. Prijizdime do
mesta, hledame doktora. Je to nejaka klinika, vypada to docela dobre, cekarna
se sestrou, telka a asi 10 cekajicich lidi. Doktor pry jeste nedorazil. Sedim
na zidlicce a cekam. Je mi mizerne, hlava boli jako cert. Mark postava a
kouri, Paja sedi vedle me. Je mi docela zle, pravda vsak je ze pokud je to
malarie tak jsem to cekal horsi. Mozna by bylo fajn aby to malarie byla -
alespon bych vedel co mi je a priste uz bych mel mensi pravdepodobnost
dalsihoho onemocneni. Pry si clovek pestuje lehkou odolnost - tedy pokud ho
to nesebere tolik ze to prezije. Myna ceste nebereme profylaxi - duvod je
jednoduchy - budeme v africe pravdepodobne tak dlouho ze se preventivne brat
neda. Pokud by sem clovek prijel jen na dva mesice tak je to v poradku ale
nas vylet na rok az dva je prece jen trosku moc. Mark vola Bebemu a pak i
doktorovi, prece jen nejde uz docela dlouho. Objevuje se asi z dvouhodinovym
spozdenim a kupodivu me bere hned jako prvniho. Ihned konstatuje ze mam
malarii a zacina mi psat recept. Moc se s nim neda domluvit, zvlaste kdyz
jsem dnes jak prasteny. Posilam Paju pro Marka at nam pomuze s prekladem.
Ptame se chlapika jestli si je uplne jisty a jestli by nebylo lepsi me poslat
na krevni testy. Nakonec souhlasi, pise nam nejake lejstro pro laborator a
vysvetluje Markovi kudy se tam dostaneme. Platim sestricce 6000cfa za tech 5
minut u doktora. Ufff... neni levny, nic pro mistnaky. To bylo videt i na
ostatnich pacosisch - luxusni oblecky a vybrane chovani. Jedeme k laborce,
chvili ji hledame. Je docela blizko hned za mostem na nasi strane reky. Mark
se tam jde nejdrive preptat. Pry uz maji dnes zavreno, na vysetreni muzu
prijit az zitra mezi osmou a jedenactou. Balime, jedeme domu. Vypada to tedy
ze mam malarii. Bud muzu zacit bastit Lariam dnes aniz bych mel jistotu a tim
byt vylecen drive a bez zbytecneho cekani pri kterem se virus muze v tele
mnozit a nebo pockat na zitrek na vysledek testu. Doma lezu do pelechu,
teplota stoupa. Nakonec se rozhodujeme ze si vezmu jeden Lariam a zitra
pockame na vysledky drive nez se pustim do te lecebne kury. Paja a Mark mi
delaji neco maleho k jidlu - chleba se sunkou - abych lepe ztravil tu tabletu
- lidi po ni casto zvraci a maji ruzne problemy - je to pry pekny dryak. Po
jidle zapijim prvni tabletu a cekam jak mi bude. Zadne problemy se neobjevuji
a tak zbytek dne polehavam a pospavam. Paja mezitim odvolava schuzku s
konzulem - sama tam nepujde, ozveme se mu az mi bude lepe. Pak vola Peta,
Paja s nim klabosi. Pak se uplne nahodou ozyva i Berta, vola z prace z pevne
linky a tak je spojeni docela v pohode. Klabosime asi pul hodiny. Chysta se
na oslavy sylvestra nekam na chatu se znamyma. Pak na chvili usinam. Probouzi
me nejaky dalsi telefon - trva mi asi 2 minuty nez pochopim kdo to vola - je
to nejaky cesky mluvici znamy naseho konzula - zve nas na novorocni party.
Omlouvam se mu ze uz jsme pozvani jinam. Ma za zenu cesku a on je z mali - to
muze byt zvlastni kombinace - cernoch a jeste muslim - asi nejaci studenti z
dob socialismu. Slibuji mu ze se ozvu az mi bude lepe. Usinam. Teplota
stoupa. Paja o me pecuje, napaji me, meni mi obklady na moji bolave sisce.
Teplota vystoupava az na 39.4. Nakonec usinam a Paja si leze ke me pod
moskytieru taky.
051230 - Bamako
Rano nasedame k Markovi do jeho Nissan Primera a vyrazime do laboratore. Je
mi dnes podstatne lepe. Brodime se piscityma cestickama az k hlavni silnici,
po ni mirime k mostu pres Niger - laborka je hned vedle. Parkujeme pred ni, s
papirem od doktora jdu dovnitr, tam me zkasnou o 2000cfa a hned me bere
sestra na odber krve. Myslim ze az do meho prichodu spokojene chrupkala na
luzku a ted se teprve probudila. Navic na ni okamzite prisla skytavka.
Pohledem prekontrolovavam ze bere sterilni jehlu i strikacku a pak uz se
radeji koukam stranou, pri te jeji skytavce by mi klidne mohla propichnout
jehlou nohu. Nakonec se ji odber docela povede, dostanu naplast a za minutu
jsem hotovy. Pro vysledek se mam stavit a nebo si dokonce muzu zavolat nekdy
kolem druhe. Z laboratore odjizdime, cestou domu se stavujeme v supermarketu
Azar (pry jsou to nejaci libanonci a maji tu v Bamaku dva). Mark neco
nakupuje, my se jen tak plouzime mezi regaly. Nakonec ale take neco koupime,
chci vyzkouset platebni kartu, zda-li uz zacala fungovat. U kasy se vsak
tvori fronta lidi jez se marne snazi zaplatit kartou vyssi castky a nikomu se
to nedari a tak to vzdavame - platime z toho maleho zbytku hotovosti co nam
zbyva. Vracime se domu, pomaham vykladat lehci veci a zase lezu do postele.
Kolem druhe odpoledne se probouzim a volam do laborky. Nevim jestli jim dobre
rozumim ale nakonec slysim vysledek - negativni. To je ale prekvapko. Na
jednu stranu jsem rad, nebudu si uzivat vedlejsi a dozvukove efekty, na
druhou stranu vsak nemam vysvetleni pro teploty 39.4 a nevim co to tedy na me
prislo. Navic jsem nekde slysel ze ten kdo mel malarii a dobre a vcas ji
vylecil tak ma nasledne podstatne mensi sanci se znovu nakazit. No, pozitivni
zprava to vsak je - na silvestra muzu slavit s ostatnimi ;-). Do postele uz
nezalezavam, zlehka se zacinam zase zapojovat do zivota. Spat vsak jdeme
relativne brzy, prece jen mi jeste neni uplne dobre. Zalezame do pelechu,
Paja si cte. V jednu chvili mam pocit jako kdyz se ji pali Palm a tak si k
nemu cucham. Nic. Asi se mi to jen zdalo. Za par minut vsak prilitne Mark
jestli nemame baterku. Zvedame se, jdu mu ji vyndat z Kacenky zaparkovane na
zahrade a zase zalezam do postele. Za chvilku se objevuje znovu, tentokrat
jestli nahodou nemame v aute nejaky hasici pristroj - pry v sirotcinci o par
bloku dal hori. Davame mu nas autohasicak a ptame se jestli potrebuji pomoc -
pry ne, uz takhle je tam pry moc lidi. Sedime v kreslech a cekame na nej.
Objevuje se Annie, trosku umazana od popela. Pry to byla hruza, nikdo pry
nehasil, ta zenska jez zapalila svickou matraci pry jen bafla svoje dite a
utekla, zanechavajici vsechny ostatni holky na pokoji v dymu a u pozaru.
Jdeme se tam po chvili kouknout, Annie rika ze to nema ani cenu, s nikym se
tam neda domluvit, malokdo mluvi alespon neco francouzsky, navic nikdo nikoho
neposloucha. Mark se vraci, nas hasicak pry byl uplne k nicemu, dvakrat si
upsouknul a bylo po nem. Moc kvalitni vyrobek jsme si to v cechach u benzinky
poridili. Nicmene prazdnou pixlu stejne vezmeme do auta, treba v senegalu na
hasicak byli policajti zvlastne vysazeni. Mark veze opatrovnika a tri deti
jez pri pozaru prisli k popaleninam nekam do mesta do nemocnice. Cekame na
nej s Annie. Je z toho pozaru a reakce mistnaku trosku prepadla, prece jen se
s temi detmi docela casto vidaji, nektere sem k nim chodi docela casto na
navstevu. Snazime se ji nejak zlepsit naladu a nakonec jeste chvili koukame
na telku - nejaky film s dcerou G. Depardieu - o bezkyni s protezou -
slatanina u ktere Annie uz na zacatku odhadla dej i zaver. Nakonec se po
pulnoci vraci i Mark - pry to bylo peklo, v jedne nemocnici je prijimali asi
30minut a pak jim rekli ze je bohuzel nemohou osetrit a poslali je nekam do
druhe nemocnice na opacnem konci mesta. Tam zase nemeli nic na popaleniny a
tak Mark dostal od doktora recept a s nim vyrazil na nakup do lekarny. To pry
take nebylo jednoduche, v zadne nemeli vsechno potrebne a navic pak jeste
nemeli penize na vraceni (tady uplne bezny problem - nakupovat s bankovkou
10.000cfa neni uplne nejlepsi napad a pritom je to jedina bankovka za kterou
si clovek neco muze rozumne poridit). Samozrejme ze vsechny leky platil Mark
- opatrovnik ze sirotcince nemel ani floka. Pry nakonec ale deti osetrili.
Jeste chvili rozebirame prihody dnesniho dne a pak uz jdeme opravdu spat, je
uz spise nad ranem nez vecer.
051231 - Bamako
Dnes je Sylvestr. Mne je uz docela dobre, zato na Paju prisla nejaka rymicka.
Po snidani teda Paja zustava v pelechu a ja vyrazim s Marekm pryc - vysedavam
na hlavni silnici, jdu na internet resit s bankou proc mi tu nefunguje karta.
Pak se stavuju jeste v garazi, domluvit se s majitelem na dalsim postupu -
zajedeme nektery z pristich dni do mesta najit nejaky alternator. Problem je,
ze tam mame jet s tim starym pro srovnani a ten ma ted Super - Markuv
technik. Od nej mame zpravu ze nam muze sehnat alternator z Landcruiseru a z
Prada, ceny jsou 80 a 50 tisic - coz je vicemene dvakrat tolik nez co rika
tenhle chlapik. Na jednu stranu se klonime k drazsimu a definitivnimu reseni,
na druhou stranu - mozna bude lepsi mit originalni nebo alespon stejny dil,
se stejnymi parametry - buh vi co se montuje do Landcruiseru ;-) - tam treba
nepotrebuji takove vykony. Navic je otazka proc ty alternatory odchazeji. Po
chvili se pak vracim domu. Cestou se jeste snazim koupit kredit do naseho
mobilu za 10.000cfa ale tak velky kupon nakonec nikde nesezenu a tak se
vracim s prazdnou. Plan M&A na dnesek je vecirek s Bebem v baru Flamboyant.
Vyrazet budeme nekdy kolem 11te vecer. My se pridame jen pokud bude Paje
vecer lepe a bude se citit na nejake juchani. Jinak si udelame klidny vecirek
doma. Sedime a klabosime s M&A. Nekdy kolem druheho ci tretiho ledna by sem
mela dorazit nejaka dvojice jejich znamych - vyrazeli z francie nekdy po
vanocich a uz posilali zpravu ze jsou za Nouakchottem. Meli nejake problemy s
autem, jejich Mazda 323 neni uplne idealni auto na africke silnice. Paja se
objevuje, uz je ji lepe. Sice kasle a chrchla ale to snad brzy prejde.
Rozhodujeme se tedy pridat k M&A na vecirek. Vsichni se oblekaji trosku lepe
nez obvykle, my si dokonce bereme z auta botky camelky - po dlouhe dobe jsou
zaprasene a nevypadaji nic moc. Zjistujeme ze Mark taky nosi cumelky - sice
jiny druh ale stejnou znacku. Kolem jedenacte vyrazime. Zacinaji prichazet
prvni novorcno sms - tedy Markovi a Anne, nam sem sms skoro vubec nechodi -
jednou z mala osob jez nam muze posilat sms je Pajina mama. Ostatni sms vubec
nedorazi, vraci se casem odesilately jako nedorucitelne. Nase odchozi sms
funguji pouze z male casti - vetsine lidi v cz odeslat nemuzeme vubec nic, at
se snazime jak chceme. Na rozdil od cz tu nefunguje od operatora temer zadna
sluzba - veci jako call centrum sluzeb pro zakazniky jsou tady totalne
nezname a tak nemame s kym tenhle problem vyresit. Dnes nam navic dosel
kredit a tak holt nebudeme posilat zadne blahoprani. Vsak to bez nas vsichni
jednou vydrzi ;-)). Mark cestou v aute resi jeden dlouhy hovor, vola Bebeho
bracha - je vojak - lieutenant a slouzi nekde uprotred pouste na severu Mali,
sedi tam pry se svoji skupinkou vojaku a piji caj. Po 30ti minutach
pokracujeme v jizde nocnim Bamakem. Na nebi se objevuji mensi ohnostroje.
Bamako totiz vubec nevypada jako hlavni mesto jedne z nejchudsich africkych
zemi - na ulicich nejsou zebraci, vetsina lidi neco dela... Ty zebraci pry
zmizeli az letos - vlada pry pro ty nejchudsi postavila nekolik cinzaku a
vsechny je tam sestehovala. Vsichni si chvali soucasneho prezidenta, pry
pracuje jako cert a je to videt. sice porad nejsou na urovni Senegalu ci
Maroka ale nikdo tady neumira hlady. Pulnoc nas nakonec zastihuje na ceste do
baru, porad jeste v aute. Zvlastni pocit - afrika, Mali, dva belgicani, my a
kolem nas cernosi. Z okenka Mark preje vse nejlepsi do noveho roku nejakym
dvoum chlapikum na motorce uprostred krizovatky. Do baru dorazime asi 10
minut po pulnoci. Parkujeme, vysedavame, jdeme dovnitr.
060101 - Bamako
A je to tady - je prvniho ledna, rok dva tisice sest. Je to presne rok co
jsme nezamestnani. Za tu dobu se toho dost udalo, hodne jsme videli, zazili.
Zivot je zmena a zmena je zivot. Rok na ceste je docela dlouho. Pravda je ze
jsme velmi vdecni za moznost se tady v Bamaku pekne zrekreovat. Dnes jsme
resili co komu chybi - pro me je to z tech zakladnich veci treba i ta mala
moznost spat obcas v prijemne posteli ze ktere clovek nemusi hned po ranu
vylezat. Ale zpet na vecirek - vchazime do velke zahrady s tanecnim parketem
a DJem uprostred, se stolecky pod sirym nebem i pod stany. Nas stan stoji za
parketem. Vetsinou ten kdo pije tak zaleza do sera, s pivem nejde nikdo na
verejnost. Vliv nabozenstvi je porad jeste velice silny a tak i kdyz hodne
lidi pije pivo tak radeji ne uplne verejne. Trepeme si rukama s lidma jez tu
jiz jsou, muzika je ale tak nahlas ze si moc nepovidame. Lidi ruzne mizi
tancit, piji pivo a nekdo i whisky - jeji kvalitu nechci soudit. Na stole se
objevuje dokonce inejake vino. A jelikoz mistnaci nejsou moc veci stamgasti
tak klidne smichaji sampus, cervene vino, whisky a cele to vypiji na ex. Dnes
jsou vsichni v chic slavnostnim obleceni - chlapici v oblecich, damy v
satech. Samozrejme evropan je nejvetsi hadrnik. Cernosi si tu pry mysli ze
belosi jsou strasny spindirove a ze se schvalne neprevlekaji aby neukazovali
sve bohatstvi. Beloch se tady rovna bohac (a mimo jine i doktor). Drzime se
lehke konverzace s Annie. Mark ji prkrat vezme tancit. Docela jim to jde.
Pijeme vetsinou pivo, Paja ma gin-tonic. Super v tom svem kvadru vypada
srandovne - je strasne velky, kulaty a mohutny, oblek by potreboval hodne
povolit. Kdyz sedi vedle sebe s Markem tak vypadaji jako dvojice z nejakeho
italskeho filmu - Mark ma svuj klobouk a cernou kosili a Super vypada jak do
obleku navleceny zapasnik. Prichazi jidlo - na nase dva stolky nejake damicky
prinaseji tri misy - kurata s hranolkama. Annie radi se do toho pustit, jinak
ze na nas pry nic nezbude. Ji se rukama ze spolecne misy. Jen pravou rukou,
samozrejme. Mistni kurata jsou pekne vybehana, ty nase velkovykrmny tady
neznaji. Masa je mene ale vetsinou byva lepsi nez to nase EU-maso. Po
nekolika pisnich dochazi k pry beznemu presunu do jineho baru. Vsichni
nenapadne opoustime stan, nasedame do aut a na motorky (Super ma nejakou
cinskou 350tku) a vyrazime do baru k Bebemu. Ten mimo toho ze obchoduje s
belgii, s Markem pujcuji podia tak provozuje svuj vlastni bar kousek od
jejich kancelare a skladu. Tam se nas schazi docela dost a nakonec k nasemu
pobaveni dorazi i majitel toho minuleho baru. Sedime pod sirym nebem na
lavicich kolem velkych stolu. Pijeme zase pivo, klabosi se, tedy my moc ne,
ta francouzstina nam porad jeste moc nejde, spise jen poslouchame. Kolem
ctvrte se Mark vymluvi na nasi unavu (pak se nam samozrejme omluvi za tu lez)
a jedeme domu. Jsme vsichni prijemne unaveni. Jsme radi ze jsme videli jak se
bavi mistnaci. Bebe patri mezi mistni smetanku. Nekdy o par dni pozdeji jsme
pak nekomu odpovidali na to, kde jsme travili Sylvestra a kdyz slysel ze v
baru Flamboyant tak malem padnul na zada ;-)). Pravda je ze to tam bylo
docela fajn. Mirime domu, provoz je silnejsi nez pres den, zda se ze se
vsichni trousi z oslav domu. Obcas je to trosku nebezpecne, samozrejme ze
tady nikdo nedodrzuje pravidlo "don't drink and drive" - tady alkoholicke
testy neznaji. Prijizdime k bytu bez nehody, parkujeme, zdavime Segace a
trousime se do posteli. Vstavat budeme asi az pozde. Odhadli jsme to spravne
- nakonec se zvedame az po 14te hodine. Pomalu se trousime ke stolu na
snidani, vytahuje nas lakave piskani konvice - prave kaficko po ranu je
luxus. Po snidane se rozhoduju pustit do opravy psiona - zase jde o rozlamane
plasty. S denickem jsem na tom mizerne, mam vice nez desetidenni skluz a z
hlavy se to vsechno rychle vyparuje. Vytahuju nozik, vterinove lepidlo a
sedam si ke stolu. Delam backup a rozebiram uz tak rozpadly mozecek. Trapim
se s plasty, snazim se prinutit vterinove lepidlo k spolupraci, moc to nejde.
Nedrzi a nedrzi. Jde o male pacicky jez se starim rozpadly. Bohuzel se o ne
opira zelezna pruzinka a tak musi drzet velmi dobre. Jako na potvoru je vzdy
prilepim a po naslednem sesazeni a pokusu o otevreni znovu ulomim. Pacicky
jsou navic vterinovym lepidlem uplne rozleptane, pomalu mizi. Nezbyva nez je
zkusit vyrobit z neceho jineho. Prohrabavam odpadkovy kos v kuchyni, nachazim
plastovou lahev od mleka a tak zkousim vyrezat packy nejprve z cerveneho
vicka a pak kdyz to nejde tak ze samotne lahve. Prace nozikem - orezavani do
spravneho tvaru, brouseni pilnikem na nehty tak aby vse pasovalo do sebe.
Problem je ze lepidlo opet nedrzi ale nakonec se vse podari napasovat,
ozuzlat, opilovat a dokonce i slepit dohromady tak ze to vypada jako alespo
docasne vyresene. Budu na pejska muset zase trosku opatrneji, uz je to prece
jen dedek krehoucky. Chvili pak klabosime na terase. Mark zapina telku, je
tam pry nejaky film na kterem byli v kine nedavno - pribeh o africkem
(Burkina Faso) valecnem vyslouzilci jez pro svoji vesnicku chtel koupit mlyn
na obilniny ze sve penze. Nakonec film dokoukavam sam, ostatni odpadli. Neni
to spatne, jen jine. Jsem rad ze jsem to videl. Cistim si zuby a jdu zalezt
do pelechu pod moskytieru.
060102 - Bamako
Rano vyrazime po snidani na internet a pak do garaze za Madibouem -
majitelem. Chceme s nim vyrazit na nakup alternatoru. Prichazime ke garazi,
Madibou je prijemny chlapik (a tohle pisu jeste drive nez mame problem s
alternatorem vyresen - jsem zvedavy jaky na nej budeme mit nazor po skonceni
opravy). Naklada nas do mercedesu a vyrazime ve trech do mesta. Cim me
prekvapil byla jeho velice dobra psana francouzstina - alespon oproti te
moji. Pusobi dojmem relativne vzdelaneho chlapika. Da se s nim mluvit a tak
se vyptavame co to jde. Vypravi svoji historii - velka rodina, zakladni
skola, 2x roky nastavby se zamerenim na automechanika. 3 deti, jedna
manzelka, stavi baracek. Jeho tata vsak rozhodnul ze se s rodinou nemuze
odstehovat a jelikoz slovo rodicu tady plati jako zakon tak mu nezbyva nez
zustat napakovani s nimi a svoji novostavbu pronajimat. Rikal ze delal
nejdrive ridice autobusu, 50tisic cfa mesicne, denne na ceste mezi Mali a
Burkinou Faso. Pak delal mechanika tezarum zlata na Caterpillar a jine
stavebni stroje. Hned jsem si vzpomnel na Dana ;-). Po dvou letech vsak pry
dostali novy management a platy klesly na polovinu. 150 tisic pry pro dobre
uziveni rodiny nestaci a tak skoncil a pustil se z usetrenych penez do
soukromniceni. Ma ted dve garaze / dilny kde pro nej pracuje nekolik lidi.
Pry to tady vsak funguje tak ze oni pracuji pouze za jidlo a vlastne se u nej
uci. Tomu rikam usetreni nakladu ;-). Projizdime mestem po hlavnich tazich,
jsou to dobre dvojproude silnice. Projizdime kolem kopce s prezidentskym
palacem a mirime jeste dal. Nakonec koncime v Medina Marche - miste kde se da
koupit vsechno. To je take to misto na ktere jsme koukali ze skaly s Gee-em a
kde jsme poslouchali klepot kladivek dole pod nami. Ten velky chaos mame ted
kolem sebe. Vsude vraky aut, kramky s ruznymi zbytky motoru a aut, nahradnimi
dily a vsim moznym. Vsude nekdo neco montuje. Madibou nas zavazi do jednoho
kramku kde maji asi 50 ruznych komplet motoru na podlaze, hadice a kabely
ucvaknute v pulce - s tim si mistni technik poradi. Vidime i nekolik Toyota
motoru a na nich krasne alternatory. Puvodne jsme mysleli ze budeme
kanibalizovat motory ale to tu nepripada v uvahu - ty se pry prodavaji jen v
celku jako komplet. Ruzne okounime a chlapici mezitim shani vhodny
alternator. Nakonec se s jednim objevuji, pry z motoru 3Y (my mame 4YE).
Opisujeme si pouze typ, cena je vysoka 37000. Chceme si nejprve overit u
toyoty jestli jsou to stejne parametry - hlavne amperaz. Moznym duvodem toho
shoreni uz asi tretiho alternatoru muze byt nedostatecny vykon dynama -
mozna. Mozna take ne ;-). Pak jdeme jeste do jednoho dalsiho kramku, tam po
nas chteji ale videt stary dil, bez nej nam novy (novy se tady rovna pouzity
ale jeste v docela dobrem stavu) pry hledat v tech svych kupach dilu nebudou.
Ptame se alespon po pojistkach - par nam jich uz v aute odeslo a tak treba
ted momentalne nefunguje ani radio - take neuspesne - opet potrebujeme ukazat
originalni aby nam mohli najit stejne. Moc to nechapu ale chlapici jsou
neoblomni a bez stareho dilu se ani nehnou. Madibou zaroven shani nejake
dalsi dily. Kupuje diferencial pro Mercedes - nadava na mistnaky ze jezdi bez
oleje a pak to takhle dopada - pouzity dil za 150.000cfa(!) je uz docela
dost. Vzpominam si, jak jsem donutil chlapiky v minulem servisu doplnit olej
do diferencialu po vymene alternatoru z jejich vlastni kapsy kdyz nechali
utect 1.5 litru a vubec je to netrapilo. Nakonec se vracime zpet, altik je,
mame opsany typ, Madibou slibuje ze popta u toyoty jak je to s vykonem i
zamenitelnosti. Jak tak zname sliby-chyby tak se rozhodujeme zacit si to
zaroven zjistovat sami nezavisle. Vracime se do garaze, domlouvame se ze si
zavolame az budeme vedet jak to je s temi ampery - ten novy altik vypada na
chlup stejne ale typove oznaceni se lisi od toho co nam poslal Dan mailem z
toho druheho co mame tak chytre ulozen u nej doma. Madibou nabizi ze nas
nekdo hodi domu, prece jen je to asi 2km ale odmitame, puvodne jsme chteli
jit na net ale pak si to rozmyslime a tak tedy tapeme prachem zase pesky.
Paja pise mame sms pro Jaju - mam funguje jako distributor pro nase vzkazy do
cech a preposila smsky lidem jimz se neda nic poslat. Jaja, jelikoz dela v
Renaultu a je to pusa prorizla tak zjisti vse co potrebujeme. Hodna holka.
Posilame tedy dotaz na vykon naseho stareho alternatoru a toho typu jez jsme
dnes potkali. Uvidime co zitra zjisti. Vracime se domu jeste za svetla. S
Markem hned po prichodu vyrazime na ryby - kazdy si bere stolicku, cigara,
prut a pivo. Dnes nejdeme na ostrov, budeme chytat rovnou tady, hned kousek
od baraku. Sedime na brehu a chvili to trva nez zacnou brat. Kolem nas je
skupinka deti z toho mistniho sirotcince, dnes nam sbirali navnadu - neco
malo zizal a par skebli. K zapadu slunce zacinaji rybky docela brat. Sice
same cudly ale ty se tu ji taky. Mam pocit ze jde o nejake male sumecky a
tlamovce ktere zname z akvarii u nas ;-). Tady se z malych rybicek udela
polevka. Markovi to jde lepe nez me, berou mu vic. Pak mu jeden klucina
zamota vlasec a jelikoz vim ze nema nahradni tak je zastavim pred
precvaknutim a asi 20 minut ten jejich chuchvalec rozmotavam. Nakonec
kupodivu uspesne. Beru si Markuv prut a uz taham rybky taky. Nakonec mame
plnou sklenici malych rybek. Mark je posila po klucich te nejpopalenejsi
holcine z pozaru v sirotcinci - ze pry to ma snist, ze potrebuje dobrou
vyzivu. Zacinaji dobat komari a tak ppo zapadu slunce dopijime pivo a balime
fidlatka. Doma jsme raz dva, opet s prazdnou - jeste jsme vlastne nikdy
neprinesli zadnou jedlou rybku. Volaji ti znami M&A - pry uz jsou nekde
kousek pred Bamakem, zvladli to lepe nez puvodne cekali. Sraz s nimi bude v
hospudce u mostu - pry maji v aute nejakeho stopare ktery zna Bamako a tak je
tam donaviguje. Rychle tedy prenasime nase veci do pokoje kde drive bydlel
Gee, presouvame postel, instalujeme moskytieru a trosku rovname nas
neporadek. Zaroven ciste povlekame postel - ty spinave nohy ze sandalu
nechavaji pekne smouhy. Pak se presouvame do hospudky. Davame si veceri, jsme
hladovi. Dnes je to pizza a pivo. Pizza je podstatne lepsi nez bysme ji
cekali. Velka a dobra. Skoro ji nezvladnu dojist. Mame nacpana pandera a ti
znami porad nikde. Nakonec se ozyvaji - stopar je opustil, jsou nekde u
benzinky v centru. Mark to tam zna a tak sedame do auta a jedeme tam. U
benzinky se potkavame - jsou to oba sedovlasi belgicani, uz asi 30 let zijici
ve francii, ted pry bydli nekde na samote na horach v pyrenejich. On se
jmenuje Luke, ona Fiz. S M&A se znaji hodne dlouho a tak nas ani moc
neprekvapuje ze se najednou kolem nas ozyva jen vlamstina a anglictina se
slysi jen zridka. Nove prichozi mluvi anglicky jen malo, spise jim chybi
praxe. Nasedame do aut a jedeme domu. S tou nizouckou mazdou si urcite velice
uziji tu prasnou cestu od hlavni silnice az k nam na breh ;-). Sledujeme je
ve zpetnych zrcatcich ale drzi se dobre. Doma se klabosi ale kdyz vidime jak
to s anglictinou vazne tak se stahujeme do pozadi a nechavame je brebentit
flamsky. My jsme po jidle, oni ne, doma vsak moc zasob neni a tak dostavaji
jen nejake omelety a chleba. Myslim ze jsou i tak velmi spokojeni. chvilku
pak spolecne sedime, brzy se vsak zvedame a nechavame je klabosit az do
pozdnich hodin spolecne. Ja si v pelechu zapojuju notebook a hraju Ages of
Empires. Docela mi to dnes jde.
060103 - Bamako
A jelikoz mi tak jde to gameseni tak najednou zjistuju ze venku se mezitim
zase rozednilo a ja jsem jeste nespal. Rychle to vypinam a jdu spat.
Probouzime se samozrejme pozde, ostatni uz jsou davno vzhuru. Teda ne
ostatni, pouze Luke a Fiz - jsou to ranni ptacata, vstavali kolem osme,
chvilku potom co ja jsem sel spat. M&A vstavaji sice trosku drive nez obvykle
ale i tak je to kolem 11te. Ve ctyrech odjizdeji do mesta na nakup, my radi
zustavame doma a uzivame klidu. Ja zase gamesim. Tentokrat mi to moc nejde.
Belgove se vraceji z nakupu, ja zaklapavam notebook. Objevuje se nas kamos
Sedou, novinar. Annie zacina varit, pripravuje kuskus s nejakym masem. Jidlo
se nakonec moc nepovedlo, Sedou pry moc chvatal a tak Annie maso nedovarila a
to bylo trochu tvrde. Spolecna vecere, Sedou se pak zveda a mizi. Ma dnes
narozeniny, je mu 31. Zabava je hlasita a je to moc vlamstiny, moc se
nezucastnujeme, sedim na terase. Jsem nejaky prepadly. Pijeme nejdrive pastis
ale toho mam za chvilku plne zuby a tak prechazim zase na vodu. Kdyz vsichni
zalezou do pelechu tak se s Markem a Pajou sesedame v kuchyni a nakonec je to
moc prijemny vecer. Pijeme vodku s ananasovym juicem a povidame si. Pozde v
noci se Mark louci a jde spat. My si cistime zuby a jdeme zalezt taky.
060104 - Bamako
Dnes ma Segou za ukol uklidit barak a tak musime vsichni vypadnout. Vsatavame
vsak jako obvykle velmi pozde a snidame spise az v dobe obeda. Jeste rychle
myjeme nadobi a vyrazime. Jedeme dvema autama. Annie mela napad ze bysme se
mohli jet podivat na nejstarsi most pres reku. Je to kousek za mestem, most
je kamenny a postavili ho v miste kde je reka nejuzsi a kde se prodira
kamenitym valem. Nejdrive vsak jdou belgove na internet, my s Markem
prijizdime pozdeji, anzto dodelavame nadobi. U inet kavarny se potkavame a
jedeme dal spolecne. Prijizdime k mostu a to je vlastne takova mala
jednosmerka pres kameni, s obcasnym rozsirenim aby se tam auta mohla lepe
vzajemne vyhybat. Most je dlouhy asi kilometr ale to jen protoze to vlastne
ani tak neni most jako spise nekolik malych mostiku pres nejjednoduseji
premostitelnou cast. Je tu i nejaka mensi hydroelektrarnicka. Na mostu jsme
svedky chaoticke zacpy kdy se auta musela znovu poradne seskupit aby se
vsichni mohli uspesne minout. Hezke dilo ;-). Po prejezdu mostu jedeme na
pivo do jednoho baru u reky. Vicemene je to uz za hranicema mesta. Maji tu
malilikou zoologickou - dva dikobrazy, dva hady a jednoho orlicka. Piju
Castel, Flag je na me moc sladke pivo. Sedime a koukame na nejakeho
prevoznika na rece dole pod nami - ma vor z barelu a ruckuje pres reku po
natazenem kabelu. Dikobraove se oddavaji lasce a nas prichod je presne
prerusil. Spolecne doufame ze to nebyla jedina prilezitost za poslednich
nekolik let... Mark si dava jidlo, je tu ale docela drahe a tak ji sam, ani
ostatni belgove nejedi. Dava si brosety, coz je neco jako saslik ci spise
maso napichle na jehle a opecene nad ohnem. Nemaji chleba a tak to ji
samotne. Pravda je ze je to moc dobre, dava nam kazdemu ochutnat. Taky aby
ne, vzdyt v jedne z nejchudsich zemi musi byt jidlo za 300Kc docela dobre,
zvlast kdyz se da jinde najist za 5Kc. Dopijime a vyrazime do centra. L&F
chteji koupit letenku zpet pro cestu do evropy a my muzeme kousek od tamtud
vyzkouset v bance znovu vybrat penize z karty. Zastavujeme tedy pred
oblibenym barem Kontejner a vydavame se pesky k bance a k letenkarum.
Rozdelujeme se. My v bance zjistujeme ze uz je zavreno a tak mame smulu.
Vracime se k letenkarum, tam potkavame ostatni a presouvame se do Kontejneru.
Letenka do Parize je za 400e, zitra si ji prijedou zaplatit. Davame si piva a
po nejake dobe se prece jen rozhodujeme jist tady. Pivo je bud male 0.3 a
nebo velke 0.6l. Bud horky Castel nebo sladky Flag. Vyber je jednoduchy.
Objednavame si jidlo, ja 4 male brosety s hranolkama, Paja kure s hranolkama.
Chybu udelala, copak nevi jak jsou tu ty kurata vybehana? Kazdopadne priprava
jidla trva asi hodinu a pul a tak mame pekelny hlad. Moje brosety jsou fajn,
Pajino kure je studene a neradostne. Nakonec nas vecere utaha a my se
zvedame. Presouvame se do jineho baru, L&F tu znaji nejkeho cernocha jehoz
potkali v evrope a tak se s nim chteji potkat. My uz ale moc nemame naladu na
dalsi bar a tak Mark preseda do Mazdy a my odvazime Nissana domu. Nahodou se
nam podari proklickovat mestem a trefit se domu. Vytahuju si do pelechu
komplik a hraju si. Paja spi. Kolem jedenacte se vsichni vraci domu. Ja
opoustim hru, ukladam dohranou pozici a s provinilym pocitem zanedbaneho
denicku zacinam dopisovat tech poslednich mnoho dni co jsem nic nepsal kvuli
rozbitemu psionu. Moc toho nezvladnu, snad jen par dni a pak cepenim. Tuhnu,
loucim se s ostatnimi a jdu spat.
060105 - Bamako
Dnes pos snidani odjizdime do mesta - opet dvema autama. Doma zustava jen
Annie a Paja. Belgove jedoupotvrdit letenky, ja jedu zkusit banku, Mark
nakoupit na veceri a nechat vymenit olej v aute. Nejprve jedeme spolecne do
garaze pred Markovym kanclem - veze s sebou olej i filtr jeste z belgie a
nejaky chlapik mu ho tam za par kacek vymeni. Nechavame tu Nissana a dal
jedeme vsichni 4 v Mazde. Vyrazime k letenkam a do banky. Ja vysedam trosku
drive, s ostatnimi se potkam pak v kontejneru. V bance maji zda se obecne
problem s MasterCardem, nejaka cerna americanka se tu s chlapikem co
autorizuje karty pekne postekava. Vsichni MC maji pech. Moje karta je
samozrejme zase odmitnuta ale tentokrat chlapik za prepazkou nabizi jeste
moznost telefonicke autorizace. Karty se tu procesuji pres Maroko - gsm
terminal se normalne spojuje s autorizacnim centrem v maroku. Trosku draha
sranda - kazda autorizace je vlastne mezinarodni hovor. Taky si z kazde
autorizace nechavaji komisi 5750cfa, coz je skoro 8 euro. To neni tak hrozne,
ackoliv je k tomu samozrejme potreba pripocist komisi karetni spolecnosti za
vyber z bankomatu v cizine. Jinak v Bamaku je pouze jeden bankomat a ten
akceptuje pouze Visu. Tu mame taky, ale jen jako nouzovku a tak z ni nechceme
vybirat dokud neni zadne jine reseni. Chlapik dela autorizaci pres telefon
ale v maroku maji prave siestu a tak mam smulu - mam prijit za hodinu a pul.
Bohuzel tu vsak nejsem svym autem a tak na me ostatni asi nebudou tak dlouho
cekat. Vracim se tedy do Kontejneru, davam si pivo a cekam na ostatni. Dorazi
asi za pul hodinky, dame si dve rychla piva a odjizdime drive nez v Maroku
skonci siesta. Vracime se pres garaz kde Mark vyzvedava auto s vymenenym
olejem. Zaroven vyzvedava originalni alternator ktery jsme nechavali Superovi
pro usnadneni hledani nahradniho. Cestou zpet se s nim stavime v garazi
kousek od M&A. Pisu Madibouovi sms ale poprve mi neodpovida. Vracime se kolem
garaze, Madibou tam neni. Potkavame se s elektrikarem ktery bude delat tu
vymenu - jmenuje se Sedou, stejne jako nas novinarsky oblibenec. Nechavam mu
stary alternator, domlouvame se ze mi vecer zavola a ze se domluvime kolik to
bude stat a kdy mame prijet. Jedeme domu, ceka nas posledni vecere s L&F,
zitra chteji vyrazet dal na vylet po Mali. Maji volno jen na 3 nedele a tak
maji docela spech. Deset dni sem, chvile v Bamaku, vylet do Seegou, Djenne a
Mopti, prodat auto a odletnout zpet. Zpet do Pyreneji. Dnes vari Luke a Mark.
Mark ma na starosti polevku, Like jakousi verzi bramboroveho salatu. Trva to
veky a uz me z hladu boli hlava. Nakonec se vsak serviruje. Polevka je
uzasna, domaci hovezi vyvar - s nudlema, masickem, petrzeli a vsim co do ni
patri. Salat mi chutna take, je v nem spousta veci - vajicka, fazolky,
brambory, tunak a tisic dalsich veci. Docela mi chutna a tak si pridavam.
Dodatecne pak M&A v soukromi salat trosku pomluvili, pry L&F zapomneli udelat
spoustu prisad a nejak to nezvladli. Po jidle se sedi, kouri a planuje
zitrejsi cesta. My cerpame spousty informaci od Marka, prece jen 25 let v
Mali musi byt znat. L&F jako jedini tady nekouri. Po jidle vsak Luke zacina
smejdit po baraku, nachazi Markovu krabicku travy a zacina spekulovat jak si
zapalit - problem je totiz v tom, ze Mark kouri smes marihuana-tabak a Luke
jako odnauceny kurak odmita tabak v jakekoliv forme. Marihuana je ve velmi
jemnem praskovem skupenstvi a neda se rozumne balit. Luke si stezuje ze tu
nema svoji fajfku a tak se Mark chopi iniciativy a ukazuje mu jak se da ze
staniolu a toaletniho papiru vyrobit docela dobra fajecka. Vytahujeme fotak a
zachycujeme vyrobu. Pije se vodka s ananasovym juice a s ledem. Vsimam si, ze
uz docela klidne pijeme africkou vodu, klidne bez filtrovani, primo ze
studny. Uvidime co nasbirame ;-). Snad nic. Pomaloucku se chystame do
pelechu, zitra nas ceka pracovity den - musime vyklidit vsechno z auta a
odjet do servisu. Odtamtud pojedeme nakoupit do mesta alternator, odesleme
servisaka zpet a my si zatim vyridime prodlouzeni viza pro mali a vyber penez
z banky. Budik narizujeme na ukrutnych 8.30.
060106 - Bamako
Budik nas taha z pelechu asi pul hodiny ale pak uz zkratka vylezt musime -
pomalu se blizi den kdy sem prijedou 4 dalsi hoste a kdy uz musime byt pryc.
16teho ledna. Zbyva nam 10 dni na vyrizeni tolika veci. Musime opravit auto,
vymenit oleje a svicky, prodlouzit vizum pro Mali, poridit viza do dalsich
zemi, vybrat penize, vyprat, umyt Kacenku zevnitr... seznam je dlouhy a zatim
jsme z nej nezvladli ani tuk. Takze dnes snad doresime opravu alternatoru.
Vyklizime vsechno z Kacenky, pocitame ze nechame auto mechanikum a my budeme
ve meste resit banku. Problem je to ze zitra uz je sobota a to uz bude banka
zavrena, v pondeli je otevreno a pak v utery a mozna i ve stredu zase vse
zavira - a to nam konci nase viza - myslim ze plati jen do 10.1.2006. Mame
tedy jen dnesek a pondeli. Vzhledem k velikosti Bamaka a nasi neznalosti
mistniho jazyka bambara se tezko domluvime s mistnima minibusarema. No,
vykrmovavame auto na terasu, rychle se loucime s L&F prave se chystaji k
odjezdu, vyjizdime s jejich a s Markovym autem z garaze aby mohla Kacna
vylezt ze zahrady kde se zatim krci pod citronovnikem. Prazdna vypada
nezvykle, bez te zateze ma i podvozek podstatne vys. 4 kanystry benzinu po
20ti litrech jsou znat. Startujeme a jedeme ty dva kilometry k opravarum.
Cestou trneme, baterka uz mele z posledniho a alternator myslim ze uz vubec
nedobiji. Samozrejme jsem si nevzal klice na pripadne nasazeni rezervni
baterky a tak bysme se pekne prosli. Nastesti tam nakonec dokodrcame
vlastnimi silami. Zapichnu auto mezi mistni vraky, zamykame a jdeme se
Sedouem vyrazit do mesta. Samozrejme nema auto a tak to vypada ze pojedeme
mhd!? Pak navic zjistuju ze s sebou nevzal nas stary alternator. Vracime se
pro nej, oni pak prichazi s resenim ze do mesta pro nej poslou nejakeho
chlapika a motorce. Co nadelame... Nejaky klucina nam prinasi dve zidle,
pekne do stinu pod strisku kde maji nejake drobnosti jako nahradni srouby a
jine nove kramy. Sedime a cekame. Je teplo, obcas klimbam. Sedou zatim
vymontovava stary alternator. Docela mu to jde, koukam na drat - zadne
slozitosti, zadne studovani, vytahnul kreslo spolujezdce, odmontoval nejaky
panel, sundal kryt ventilatoru a hrrrc... altik je venku bez rozebirani
kardanu, rozebirani silentbloku, zvedani na hever a dalsich kouzel jez jsme
zatim videli. Trvalo mu hodinu to, co nas prvni technik resil cely den. Zatim
dobre. Cekame na ten novy. Kourime, klimbame. Objevuje se chlapik na motorce,
privezl ten alternator ktery jsme videli s Madibouem. Fajn, o nem alespon
vime ze tam pasuje. Sedou se ho ujima, jde ho montovat. A tady se zasekava a
zacinaji komplikace. Mezitim Paja hleda zachod a po zazitku z garazove
toalety nas ceka pozvani na spolecny obed. Technici tu jedi spolecne, pocitam
ze plati Madibou. Prinaseji se velke dve misy ryze a v kazde je jeste jedna
mensi s omackou. My jako hoste dostavame nabidku lzice - kdyz ji akceptujeme
tak se zacina shanet 2 lzice a nejaky praci prasek na jejich dobre umyti.
Ostatni, stejne nejako velka vetsina mistnaku jedi rukou. Omacka se vylije na
ryzi a rukou nabira ze spolecne misy. My doubeme lzici nijak civilizovane ale
porad natolik nepatricne ze mi to az prijde divne. Mame sauce arachid, omacku
z buraku a dva kousky masa na poradny lavor ryze. Druha misa je s trosku
jinou omackou. Pak Madibou posila nekoho jeste koupit dva pytliky vody -
prokousnout a nasavat, pytlik pak zahodit. Jidlo je docela dobre, ja uz jsem
tohle absolvoval v Senegalu v Tambacounde, pro Paju je to novinka. Je to
zvlastni ale docela v pohode. Jednou musim vyzkouset jist rukou jako oni - do
pusy se vejdou prsty az ke kloubum u dlane vcetne pokrmu ;-)). Pak se zase
odpinozime do naseho pristresku pochrupovat. Sedou zapasi s alternatorem.
Tesne pred zapadem slunce uz se mi to moc nezda. Zjistuju ze prvni alternator
mel odpaleny stabilizator, mezitim sem on dotahli nejaky dalsi toyota ale bez
oznaceni a uz je zacali montovat dohromady. To se mi nelibi. Povidame si o
tom s Madibouem a nakonec si odsouhlasujeme ze to odlozime na zitrek a ze se
pokusi sehnat poradny, 100% alternator. Chvilku pak klabosime s nejakym
Gedeonem, mlady chlapik, krestan, nechavam mu na sebe cislo, pry nas za tyden
nekam pozve. Uvidime. Je tu se svym peugeotem 206, dela na ministerstvu
spravedlnosti. Bila kosilka. Ale je mily. My se taky pomalu zvedame, holt
jeste dnes jdeme domu pesky prachem. Zitra nam zavolaji jak to jde. Vracime
se domu, uz se seri. V butiku kousek od baraku mame lehce traumatickou
zkusenost s placenim cigaret dvoutisicovou bankovkou - jako obvykle nemaji na
vraceni ale pro zmenu tady navic ani nevi kolik stoji cigara ktera prodavaji.
Maji asi jen 3 druhy a celkovy sortiment butiku je hodne slaby. Tak 200
polozek? Po 20ti minutach ale odchazime jak s kourenim tak se spravnym poctem
vracenych penez. Chvilku probirame nas den v servisu a pak vecerime prvni
veceri od M&A zahradniko/hlidace Segoua - nahodou se trefuje do naseho
dnesniho obeda zrovna kdyz jim tu poprve vari - ryze a sauce arachid. Po
dobrem jidle (Mark nakupoval maso a snad i ryzi) jdeme do pelechu, M&A
koukaji na nejaky francozusky film. Ja si vytahuju notebook a dopul treti
hraju. Ke konci uz mi to moc nejde. Znam princip ale nedari se mi ho
realizovat - vzdycky me porazi. Notebook pekne hreje a tak je i mistnost
pekne vypecena. Odkopavam se, slysim bzucet komary venku za moskytierou a
pomalu usinam. Jen doufam ze usnu drive nez zacne prvni ranni modlitba v 4.30.
Rano se loucime s celou rodinkou, bylo to prijemne misto, trosku jsme zase
nacerpali novych informaci. Jedeme nejdrive do mesta, chteli jsme koupit
nejake pohledy a napsat Danovi ze auto je snad vyresne. Nakonec koupime nejen
pohledy ale i 2 5ti litrove kanystry dobre vody. Internet mame brzy za sebou,
funguje tady system kdy si clovek koupi kupon na urcity cas pripojeni a ten
pak muze spotrebovavat jak se mu zachce. Nam zbylo jeste asi 25 minut ze
vcerejska. Pak uz opravdu odjizdime. Mirime podle gps ven z mesta z hlavni
krizovatky. Alternator se tvari ok, auticko opet jede tise a spokojene.
Silnice je super a tak by to mohlo byt bez problemu. Zjistujeme ze nase viza
do Mali plati jen do 10.1.2006 jelikoz nam to vlastne trvalo mesic nez jsme
se sem dopinozili. Po 150ti km zacina uzasna krajina, zacina se objevovat
spousta pastevcu, uzasne baobaby roztrousene v suche trave. U jednoho z nich
zastavujeme a snazime se klacky a kamenim sestrelit nejaky zraly plod. Nedari
se nam to, ja si pouze rozedrel ruku a nasledne vrazil trn skrz podrazku do
nohy. Neuspech nas odrazuje od dalsich pokusu a tak pokracujeme dal. Objevuje
se hranicni reka a mi prijizdime do hranicni vesnice Kidira. Tady nas cekaji
Senegalsti policiste a pak i celnici. Z tech celniku mam docela vitr, razitko
v carnetu o vyjezdu ze Senegalu mame jiz asi 10 dni stare ze Saraye a tak
nevime jak to ponesou. Nastesti je vsechno v poradku a tak kolem poledniho
prejizdime pres most, u reky dole pod nami polonahe cernosky perou pradlo. Za
mostem uz je Mali.
Mali
Projizdime vesnici, dochazi nam ze by tu mela byt celnice a policajti, nic
jsme vsak nepotkali a tak se otacime a vracime. Nachazime celnici a tam nam
chlapik malem orazitkovava vyjezd z Mali, nejak nechtel zpocatku pochopit ze
i prestoze jsme na silnici natoceni cumakem do Senegalu tak ho prave
opoustime. Nastesti se mi ho povedlo zastavit drive nez pocmaral jeden list
chybnymi udaji. Celnice je v pohode, ptame se po policajtech. Pry nekde kus
dal ve vesnici. Nakonec malyma ulickama probloudime k nadrazi kde sedi
arogantni a protivny chlapik jez nam razitkuje pas a pak po nas chce 2 fotky
ci 1000cfa, jen tak - pro sebe do kapsy.To je drzost! Ze by byli v Mali vic
uplatni nez v Senegalu? Delam hloupeho a nechavam si vysvetlovat vse furt
dokola dokud ho to neprestane bavit a rekne nam at jedeme pryc. S usmevem mu
dekuji za jeho blahosklonost a on si neco zlostne brumla. Muzeme pokracovat.
Na konci vesnice potkavame dalsi policejni kontrolu, zase musime zastavit a
vsechny doklady jim donest az pod nos. Vsechny si je prohlidnou a pak nas
milostive odmavnou - muzeme jet. Krasna krajina, baobaby, skoro zadne
obyvatelstvo, nadherna priroda a dostatek malych kopecku. Smazime si to na
Kayes, prvni velke mesto v Mali, 80 km odhranic. Mestem projizdime, chceme
koupit benzin a konecne si zaridit gsm kartu. V Mali asi zustaneme trosku
delsi chvilku. Vanoce jsme se rozhodli ztravit s Markem a Annou v Bamaku.
Jsme zvedavi, jakou z nas budou mit radost az je takhle prepadneme. Dnes rano
jsme jim poslali mail ze dorazime za 1-2 dny ;-). Projizdime mesto, plnime
nadrz, benzin je tu drazsi nez v Senegalu 615cfa za litr. Preptavame se na
gsm karty, nakonec prijizdime k Ikatel kramku - holy kancl s jednim chlapikem
za prepazkou a velkou frontou pred nim. Vsichni se mackaj, vypada to jako
velka strkanice o karty. Kazdy na koho prodejce kyvne mu poda 2500cfa a
obcanku, chlapik vyplni papir a z balicku mu vyda sim kartu. Mam protekci
protoze jsem beloch a tak jsem vyrizen lehce prednostne - chvili si ale
stejne pockam. Beru kartu, vychazim ven. Zadne sluzby, zadne informace k ni.
Zaplat, vezmi kartu a vypadni, dalsi prosim! Tak nejak to tu funguje. S
kartou nasedam do auta, jedeme najit nejake misto kde bysme se najedli,
vyzkouseli nase nove cislo a rozhodli se kudyma pojedeme dal do Bamaka. Marne
hledame restauraci, zda se ze neni idealni cas na jidlo - je neco kolem pul
ctvrte odpoledne. Nakonec u cesty potkavame male lavicky u mistniho nadrazi,
tam na zidlicce sedi babky a prodavaji ryzi s omackou. Davame si u nich, je
tu sice spousta much ale misy ze kterych nakladaji jsou prikryte. Kupuju
prvni Malijske cigarka a fantu. Na lavicce si cpeme pupky a kourime
Gauloiises. Zkousime kartu, posilame sms Markovi a Annie do Bamaka ze
dorazime. Prece jen si nejsme jisti jak casto si vyzvedavaji maily. Piseme
jim ze se objevime za 1-2 dny. Mark odepisuje ze se mame ozvat az dorazime do
Bamaka. Super, to je dobra odpoved. Hodne se bojime jak na nase prepadeni
budou reagovat - prece jen jsou vanoce a tezko rict jake maji (ci meli)
plany... ;-). Prece jen je zname ne uplne nejdele, vetsinou slo jen o kratsi
setkani po ceste pri kterych jsme si relativne kapli do noty. No, uvidime.
Zvedame se, vracime se k autu, v mape vybirame cestu dal z mesta. V Kayesu
spat nechceme, do Bamaka je to jeste pekna streka a pokud tam chceme dorazit
jeste pred vanoci (tj. zitra) tak bysme meli uhanet dokud je videt. U
benzinky nam popisovali 2 cesty na Bamako - jedna po lepsich silnicich, 670km
dlouha, druha jen 600km, zato vsak po horsich cestach. Werner nam v Gambii
popisoval krasy te slozitejsi cesty a tak nakonec volime kratsi variantu - i
na mape to vypada jako primejsi smer. Trosku bloudime pri vymotani z mesta
ale nakonec nachazime spravnou cestu - je to kamenita prasna cesta. Jak na ni
tak koukame tak na nas jde hruza. Vyjete koleje nas jednou zavadeji uplne
mimo cestu a koncime v nejakem lomu odkud se musime vracet. Cesta je hodne
mizerna, chvilemi se ztraci, chvilemi vede hlubsim piskem. Suneme se vicemene
podel nejake reky. Narozdil od cesty je okoli opravdu uzasne. Uz od prejezdu
hranic ze Senegalu je kolem nas jedna z tech hezcich krajin. Spousty
pastevcu, lehce zvlnena krajina, nizka spasena trava a v ni mezi skalami
roztrousene baobaby. Projizdime nekolik velmi tezkych useku, prekodrcavame se
pres velke kamenne schody, opatrne se prehupujeme pres vetchy mostik,
prejizdime i jeden jez je z vetsi casti propadly. Cesta je mizerie, uvazujeme
o navratu do Kayes a jizde po delsi avsak rychlejsi ceste. Nase nechut se
vracet vsak vitezi a tak se pomalu drapeme dal. Vzpominame si ze tuhle cestu
nam doporucil Werner. V mape Michelin je oznacena jako vyhlidkova ;-).
Normalni auto tudyma urcite neprojede bez uhony. Vzpominame si, ze nekde kus
dal nas ceka jizda po zeleznicnich kolejich pres most jelikoz tam neni zadny
most pro auta - Werner na to vzpominal jako na velke dobrodruzstvi ;-). Pry
se jede jednim kolem po prazcich a druhym po okraji mostu, clovek pry jen
doufa ze auto z mostu nespadne. No, to jsme moc zvedavi. Nase prumerna
rychlost je neco kolem 10km/h a tak to do Bamaka timhle tempem asi do vanoc
nestihneme. Studujeme mapu, nekde po 180ti km je moznost napojit se na lepsi
silnici. Parkrat musime zastavit a sondovat teren pred nami, hledat zpusob
projeti. Mame za sebou sotva 30km, slunce uz pomalu klesa k horizontu kdyz se
objevujeme u skupinky odstavenych nakladaku a dodavek - mistnaci nas s
usmevem informuji ze cesta dal je zablokovana. Odstavujeme Kacenku a jdeme se
kouknout co se deje. Na malem prirodnim mostiku pred nami nachazime dva
nakladaky, jeden z nich ma zadek a druhy zase predek zapadly mimo cestu,
kompletne blokujici prujezd pro vsechny mimo motorek. Tech se tu v Mali
objevuje cim dal tim vice, snad poprve z cele afriky. Kamiony zlute barvy
Maggi jsou definitivne zasprajcovane, ceka se na nekoho kdo by byl schopen je
vysvobodit. Ridici tech dvou kamionu jsou zda se trochu v soku - to musela
byt pekna racha takhle utrhnout kus cesty a sjet s nim dolu mimo cestu. Vubec
se nezda ze by dnes meli cestu prostoucnout a tak mame konecne definitivni
duvod pro navrat do Kayesu. Velice opatrne se otacime na uzoucke cesticce a
vyrazime zpet. Sice je to moc hezka cesta ale tentokrat volime mensi outdoor
a bezpecnejsi dojezd do civilizace. Zpet se kodrcame hodne dlouho a pak jeste
dele hledame tu druhou cestu - znaceni sice existuje avsak pouze pro nejakou
budouci cestu, zatime je tu jen neprujezdne staveniste. Nakonec projizdime
znovu cele mesto zpet, prejizdime pres velky most. Pod nim je u vody velice
zivo - zenske perou barevne pradlo, chlapici zase auta. Vsichni najednou a ve
stejne vode. Velice prijemna barevna podivana. Je uz hodne pozde, dnes uz
toho tedy moc nenajedeme a na zitrek nam zbude neco kolem 600km. Silnice za
mestem je kupodivu uplne nova asfaltka. Mali se zda velice rychle vyvyjejici
se zeme v porovnani s tim jak vypadala drive - motorky, silnice, lidi
pracujici kam se clovek podiva... Po necelych 80ti km uz je skoro tma a tak
kempujeme nekolik set metru od silnice za kopeckem v bushi. Paja mi vari
svatkovou ovesnou kasi s bikavou. Sama neji, nema hlad. Uklizime stolecek a
myjeme nadobi za svitu hvezd. Zalezame do auta, dnes to byl dlouhy den.
Usiname raz dva.
051223 - Kayes
Vstavame velmi brzy, kolem sedme. Dnes nas ceka spousta kilometru a tak cim
drive vyrazime tim lepe. Projizdime kolem napajedla zpet na silnici a Kacenka
zacina ukrajovat prvni kilometry z dnesni dlouhe cesty. Prvnich 280km do
Diemy se jede velice dobre, je to sice dlouhe, zvlaste kdyz se jede 80tkou
ale silnice je dobra. Zastavujeme jen dvakrat kdyz se bezuspesne pokousime
otrhat nejake plody z baobabu - zda se ze jsou jeste moc zelene a nechce se
jim upadnout. Podari se mi si nejakym trnem propichnout sandal a pak i nohu.
Nic prijemneho. Kousek od silnice vede nejaka uzkokolejka. Pri jedne zastavce
zjistujeme ze vypada docela pouzivane. Pozdeji se dozvidame ze to je jedna z
hlavnich zasobovacich tepen pro Mali - zeleznice Bamako Dakar - spojuje dve
hlavni mesta. Jelikoz Mali nema pristup k mori tak vetsina zasobovani cele
zeme vede po tehle trati. Pokracujeme v relativne (az podezrele) jednoduche
ceste az do Diemy. Tam se to trosku komplikuje. Nejdriv spatne odbocujeme a
zajizdime do mesta a pak uvizneme na police checku. Policajt nas odstavuje,
ocividne chce uplatek aby nas pustil dal. Tvrdi ze jsme si meli zaridit
nejakou propustku pro auto na hranicich na celnici, karnet pry je tu k
nicemu. Moc mu neverime. Delam hloupeho, okolkuju. Moc to nepomaha, policajt
zacina byt velmi neprijemny. Paja ceka v aute a v nejakych zapiscich
stazenych do palma opravdu nachazi ze je ta propustka potreba. Rozhodujeme se
napsat o radu Markovi - ten by tohle mel znat. Odpovida nam vicemene obratem
ze propustka je nesmysl, ze nic takoveho mimo karnetu nepotrebujeme. Mit
mobil je docela vyhoda. Sedim s policajtem pred jejich budkou, snazim se co
nejvic prekazet aby se nas chtel zbavit. Nakonec se znovu co nejvice lamanou
francouzstinou pokousim hledat s chlapikem nejake reseni toho ze nemame
propustku. Nejprve trva na tom, ze se pro ni musime vratit az zpet do Kayesu.
Pak slevuje, rika at neco navrhnu sam. Misto navrhu se ho ptam jestli od nas
chce penize. Narovinu i pred svedky (asi 4 dalsi chlapici mistnaci) rika ze
ano. Ptam se ho, jestli nam tu propustku tedy vystavi on. Pry ne, jen ji
nebude chtit videt. Ja se ptam co pak budu muset delat na dalsich pripadnych
police checkach. On rika ze uz zadny dalsi az do Bamaka neni. Moc mu
neverime. Pak ho jeste jednou nechavam zopakovat nahlas vetu ze chce penize
za to aby nas pustil dal i bez propustky. Vytahuju mobil a ctu si sms od
Marka. Jakmile chlapik vidi mobil, bere mi ho z ruky a kouka na display
jestli tu mame signal. Kdyz vidi ze ano tak trosku ubere plyn. Pta se co chci
teda delat. Rikam mu, ze jdu napsat znamemu do Bamaka, ze je policajt a ze
chci zjistit jak je to s tim povolenim. Nakonec se ho ptam kolik tedy chce za
to ze nas pusti dal. Ted uz krotce rika - tolik kolik date. Rikam si Paje o
drobne a nabizim neco kolem 800cfa. Kdyz vidi ty mince tak nas odmavne a rika
at si radeji tedy jedeme... Ufff... Ze zacatku to vypadalo opravdu osklive.
Nakonec mame pocit ze ho prece jen ten mobil a historka s policajtem kamosem
v Bamaku docela postrasila. Odjizdime. Piseme Markovi ze uz je to ok.
Nabirame jednoho Senegalce na postele do zadu, pry mu chciplo auto asi 70km
odsud a ze se k nemu ted potrebuje vratit. Asfalt skoncil. Zacina rozjezdena
cesta, vicemene silnice bez asfaltu - asi jim tu dosli penize pri stavbe a
behem casu tezke nakladaky a dest znicil dobry zaklad na ktery uz jen stacilo
polozit asfalt. Diry, rolety, vymoly... mizerna cesta. Nejdrive se snazime o
jakysi slalom ale to je na nic, drncani je hrozne, vsechno nam v aute skace a
presypava se. Nakonec jeste vyzkousim rychlou jizdu - ta zabira a drncani
ustava. Kacenka "plave" po tech hrbolech jak spravny kriznik a jizda je
nepomerne komfortnejsi. Problemem jsou pak jen ty velke vymoly - v takovehle
rychlosti to nekdy znamena kratky let vzduchem i dvoutunovou kacenkou kdyz
nas vymol vyhodi do vzduchu. Cesta vubec neni jednoducha, musim mit porad oci
na stopkach, spotreba musi byt docela velka, jedeme 80 na trojku a ctyrku,
caste brzdeni a spousty rozjezdu. Cas utika. Na tom hloupem police checku
jsme ztratili asi hodinu a pul uplne zbytecne a ted nam bude chybet. Po 75ti
km vysazujeme u jednoho chccipleho nakladaku naseho stopare. Preje nam
stastnou cestu. No, uzivame si roletky velmi velmi. Dochazi nam, ze tohle je
vlastne jeden z useku pred kterym nas varovali - nejsou tu asi 700km
benzinky. Dolevame 20l z kanystru a po kratkem odpocinku ve stinu pokracujeme
dal. Celych 200km po roletach da cloveku docela zabrat. Kdyz jsme asi 90km od
Bamaka tak konecne potkavame asfalt a to je velice prijemna zmena. Zda se, ze
alternator neni zase uplne v poradku - nejak se znovu zacinaji rozsvecet
kontrolky na palubce! To snad uz neni mozne... V mestecku Kati bereme nejaky
benzin. Je tu docela drahy - 615cfa za litr. Uplne jsme zapomeli poznamenat
ze v Mali se pouziva stejna mena jako v Senegalu a nekolika dalsich zemich
zapadni afriky. To je hodne prijemne, nemusime menit penize pokazde kdyz
prejedeme pres hranice. Prazdny kanyystr nedocerpavame, treba nekde dal bude
benzin levnejsi, porad mame jeste 3 dalsi 20ti litrovky plne. Vidime jakysi
bankomat, to vypada nadejne, treba jich je tu vic - podle vseho tu mel byt
jen jeden v cele zemi. Mame ale docela kalup a tak u nej nezastavujeme. Do
Bamaka uz je to jen kousek a my chceme jeste zastavit nekde na jidlo a teprve
s plnym briskem a odpocati volat o ubytovani. Prijizdime do mesta o kterem
nam v Senegalu rikali ze je stejne velke jako Tambacounda. Dezinformace.
Tohle je Mesto! Na ulicich obchudky, zelene minibusy, miliony lidi, dobre
silnice, strasny chaos... Stojime v zacpach, kupodivu tady maji i semafory...
bloudime, stojime, hledame.. nakonec se z toho chaosu probojujeme az za tmy,
najdeme malou restauraci, parkujeme Kacenku pod stromem a jdeme na jidlo. V
restauraci je pekelne predrazeno a tak si kupujeme ralir jidla od babky na
ulici z misy - cena za talir je 100cfa a je to bud cocka nebo testoviny s
lehkou cibulovou omackou. Davame si nasup a zapijime po mistnacku - z
mrazeneho igelitoveho pytliku naplneneho zensenem, citronem a cukrem
ochucenou vodou. Bude to mozna zaklad strevnich problemu, nemame tuseni odkud
ta voda prisla. Clovek si koupi pytlik, ten v rohu prokousne a cuca pomalu
tajici napoj. Pytlik 1dcl stoji kolem 25cfa a je to opravdu silna smes.
Dobrota, asi budeme upet na zachode. Je teplo a tak si jich davame hned
nekolik. Pixla tonicu je za 500 a to je velky rozdil. S plnym briskem volame
Markovi. Nevypada ani moc prekvapene, pta se nas kde jsme a rika ze tam
dorazi zhruba za 40ti minut. Jsme na jedne z hlavnich ulic (alespon planetak
to rika) - Boulvard de Peuple. Kourime, sledujeme zivot na ulici a cekame.
Slunicko zapadlo, uz je tma, cas leti a Mark porad nikde. Nemuzou najit nasi
adresu. Nekolikrat si volame, pak si davame sraz u jedne z nemocnic. Tam se
nakonec prece jen stastne potkavame. Prijizdeji autem, i s Annou a jeste
jednim zvlastnim chlapikem jmenem Gee. Taky belgican, pry ze stejneho
mestecka (Hassel) v belgii. Domlouvame se ze za nimi pojedeme v Kacene. Jdeme
ji vyzvednout a pak nasledujeme ty tri. Alternator uz je asi kompletne v cudu
- kontrolky dobijeni na palubce sviti nonstop. Jedu tedy jen s potkavacimi
svetly, snazim se setrit baterku. Mark zastavuje a pta se co se deje.
Vysvetluju mu problem a pak prokracujeme. Projizdime mestem, prejizdime pres
reku Niger po velkem moste na druhy breh pryc z centra. Za mostem parkujeme u
jedne restaurace, jdeme na pivo a oni i na neco k jidlu. Pije se pivo z lahvi
- jedine dva mistni druhy Flag a Castel. Me vice vyhovuje Castel, neni tak
sladky. Paja si dava kapucino, bohuzel je instantni. My uz jsme najedeni a
tak jen popijime. Mark, Annie i Gee jsou velmi prijemni, nezklamali. Zadne
prekvapeni, jsou radi ze jsme se objevili, i kdyz nas cekali az zitra. Nemaji
pro nas jeste pripraveny pokoj a tak dnes jeste budeme spat v aute.
Klabosime, vecer prijemne utika, Bamako vypada moc hezky, nalada je skvela.
Neveri ze jsme za jeden den zvladli trasu Kayes-Bamako. My sami jsme docela
prekvapeni ze se to povedlo. Zvlast ted kdyz nam zase zacina umirat nas
posledni alternator. Ceka nas tu spousta zarizovani, musime uz dat
definitivne dokupy Kacenku, vymenit ji olej, kouknout na brzdy, nakoupit
pojistky, vsechno vycistit od toho prachu, pod postelemi je vse zaprasene az
hruza. Musime tu zaridit viza, vybrat penize, rozhodnout se co tu v Mali
chceme videt a taky kudyma pojedeme dal. Spousta veci na reseni. Vypada to,
ze se jim tu na chvilku zabydlime a jen tak se nas nezbavi. Po veceri a pivu
nasedame a odjizdime k nim domu. Jedeme asi 5km podel reky, porad po rusne
ulici. Pak odbocujeme z asfaltky a jedeme jeste 2 km zpet k rece prasnou
diratou cestou mezi baracky mistnaku. Nakonec prijizdime k rece, parkujeme u
nich pred barackem. Maji ho dlouhodobe pronajaty. Je moc hezky, maji
zahradku, terasu, maly bazenek. Vsechno stinene mangovniky a spoustou dalsich
stromu. Za oknem roste papaja. Dnes vecer vsak uz toho moc neprohlizime,
sprchujeme se az po trech hodinach povidani. Na terase pak klabosime nad
pastisem az do pozdnich hodin. Spat ale jeste jdeme k nam do auta pod
moskytieru. Je nam tu u nich moc fajn. A navic jsou zitra vanoce ;-).
051224 - Bamako
Vanoce. Dnes. A nas budi vedro, slunicko se opira do skel a my se zaciname
parit uz kolem 8me hodiny. Vylezame za bedliveho dohledu nekolika malych
cernousku jez nas zvedave okukuji. Oblekame si kalhoty a jdeme do stinu na
terasu. Vsichni jeste spi. Vypada to na prijemny pobyt, zadne brzke vstavani,
zadny spech, zadny stres. Tise odpocivame a uzivame komfortu prijemnych
kresel. Jsme hodne zvedavi jak tu budou probihat vanoce. Vypada to ze bez
stromecku a bez parady. Mark a Annie nemaji radi vanocni silenstvi a tak uz
asi 13 let travi vanoce tady. M&A vstavaji, spolecne snidame. Mark vypada
trosku znicene, pry to je ale kazde rano stejne - trosku mi tim pripomina
Paju ;-). Domlouvame se ze vyrazime jen na nakup neceho k jidlu, my udelame
bramborovy salat (ci neco alespon trosku podobneho). Vecer se pry objevi par
hostu jez se stavi na kus reci - rodinny pritel Sedu a Markuv kolega z jejich
lokalniho projektu Bebe. Trosku plaveme ve jmenech - zahradik a zaroven
hlidac se jmenuje Segou a to je fakt (alespon zpocatku) slozite odchytat.
Mame ve vsem trosku hokej ale to se srovna. Vyrazime spolecne do mesta na
nakup v M&A aute. Jede i Gee. Nejdriv jedeme do nejlepsiho mistniho
supermarketu u reky. Tam se nakupuji hlavni veci, spousta jich je dovazena z
evropy. Snazime se platit kartou ale ta je opet odmitnuta, nekde je neco
spatne. Platime nakonec 15000cfa za nas mensi nakup a tim pomalu vycerpavame
zbytek nasi hotovosti. Musime v nejblizsich dnech nejak poresit dalsi
hotovost. Ve stanku pred supermarketem nakupujeme zeleninnu na salat. Po
nakupu se stavujeme jeste u Bebeho ale neni doma, kupujeme v jednom kramku
zasobu piva, v trznici pak led do lednicky a na pastis, pozdeji se stavujeme
nekde v baru na neco k piti (zase pivo) a pak se vracime oklikou domu -
cestou M&A nakupuje novou molitanovou matraci - pry pro nas na postel -
trosku to zacina byt v aute tesne. Zjistujeme ze jsme zapomneli koupit jednu
iingredienci do salatu - okurky. Ptame se jeste v nejakem mensim kramku ale
vypada to ze mame smulu - salat bude muset byt bez nich. Domu dorazime kolem
zapadu slunce. V Praze uz se pomalu chystaji rozbalovat darky, pry je spousta
snehu. Kdyz vysedame tak se ozyva Berta od nas z krce kde budou spolecne
slavit vanoce. Objevil se pry i Fernando a Milada. Chvilku si s kazdym
povidam ale spojeni je opravdu velmi mizerne. Vypadava to, jsou tam velke
prodlevy, pomalu neni rozumet. Ale porad je to velmi prijemne slyset hlasy z
domova. Vlastne jsou to moje prvni vanoce mimo domov. I taj je vsak spojeni
ze snehem zapadle krce do vyhrateho mali kde stojim na brehu reky Niger
strasne zvlastni a futuristicke. Vecere v krci zacina a my jsme zvedavi co se
bude dit tady. Po rozlouceni s Prahou jdeme s Pajou (trosku pozde ale prece
jen) pripravit salat. Annie vari nejake masicko a tak se domlouvame ze salat
bude jako predkrm. Kdyz je hotovy tak sedime na terase, chvilku odpocivame.
Na veceri se zastavuje Bebe s manzelkou. Sedime v obyvaku u stolu, predkrm je
nas bramborovy salat - neni bohuzel ani moc studeny, ani ulezely. Holt s tim
nic nenadelame. Vecere je prijemna, nenucena. Bebe je docela fajn, zato Sedou
nam do oka moc nepadnul. Je to pry novinar a dlouhodoby pritel M&A ale nam
nejak moc nesedi. Nechavame si to ale pro sebe. Nastesti tu na veceri neni.
Jako hlavni jidlo mame kuskus s masickem a je to moc dobre. Po jidle mame
jeste maly dortik. S jidlem se nespecha a pak jeste dlouho sedime u stolu.
Objevuje se Sedou a tak se vic klabosi francouzsky. M&A jsou sice belgicani
ale z vlamske casti a sami nemluvi francouzsky uplne dobre. Spolu mluvime
normalne anglicky a pouze s hosty francouzsky. Tam to ale z nasi strany
docela vazne. Je to zvlastni kdyz u stolu sedi 5 bledych tvari, dva cernosi a
jen cernosi mluvi plynne francouzsky ;-). Po veceri zlehka popijime a
pokurujeme, klabosime. Bebe se zveda docela brzy, vypada to ze ma dnes
spoustu spolecenskych povinnosti. Za chvili Sedou a Gee vyrazi nekam na
diskoteku do mesta. Zustavame s M&A sami a dlouho do noci na terase
klabosime. Po pulnoci se vraci Gee a Sedou. Domlouvame se na zitrek na
spolecnem vyletu do mesta, Gee se snazi zmenit svoji letenku, trosku ji
odlozit aby se nemusel vracet tak brzy a my potrebujeme vybrat penize. Mark
pujci Sedouovi auto a ten nas tam pry hodi. Opravdu obdivujeme M&A vstricnost
a nezistnou pomoc. Vecer pokracujeme jen v peti a v prijemne nalade jdeme
spat az nekdy kolem ctvrte hodny rano. Hezke vanoce.
051225 - Bamako
Den tu bezne zacina spolecnou snidani - Annie vstava vetsinou jako prvni,
postavi vodu na kafe a konvicka po chvili zahvizda jako lokomotiva - jasny
signal pro kazdeho - vylezt z pelechu a dokulit se ke stolu na snidani. Vzdy
po ranu poprosi Segoua o nakup jedne bagetky a pak se u velkeho stolu
spolecne snida. Je tu maslicko, syr, pasticka, marmelada a k tomu chlebik.
Pije se opravdicka kava (po dlouhe dobe co pijeme nescafe se susenym mlekem
je opravdicka kava velice prijemnym luxusem) s opravdickym mlekem. Po
snidani kourime a chvilku si povidame. To je obvykle doba kdy se vykuli s
pelechu i Mark a pripoji se. Obvykle mu vsak hned zacne zvonit mobil a tak
musi snidani prerusit. Ma k praci zdravy pristup a my ho vzdy s usmevem
sledujeme. Tady v Mali jsou vzdy jen nekolik mesicu a pro zabavu a pro
privydelek tu Mark spolecne s Bebem pujcuji podia pro ruzne koncerty a
festivaly. Dle jeho slov to neni neco co by cloveka uzivilo ale minimalne to
pokryje cast nakladu za pobyt tady. Po snidani se objevuje Sedou a spolecne s
Geem vyrazime do mesta. Ridi Sedou a my se vezeme jako 4 belosky nadivy.
Mirime do centra. Prejizdime pres most a v centru jdeme nejdrive vyzkouset
prebookovat Geho letenku. To se nepovede a tak musi odletat drive nez chce.
Jdeme pesky k tomu jedinemu bankomatu ale koncime v bance, tady pry za
poplatek 5700cfa zautorizuji pres platebni terminal castky az do 300tisic.
Chceme nejprve vyzkouset bankomat a tak odchazime. Sedou na nas nejak specha
a nenecha nas se poradne rozmyslet. U bankomatu zkousime nejprve Master card
- s nulovym vysledkem a pak Visu - na ni vybereme alespon zakladnich
200.000cfa. To nam vsak nestaci a tak se s Master cardem v ruce vracime zpet
do banky. Ani napodruhe se tam vsak autorizace nezdari a tak to pro dnesek
nechavame byt - musime se spojit s bankou v cz a zjistit co se deje. Sedou
nabira benzin za 2500cfa a pak jedeme vyzvednout Geeho, jez na nas zatim ceka
v baru Kontejner. Ten je pojmenovany podle toho, ze tu zacinali v obycejnem
lodnim kontejneru a pak to rozsirili o pristresek a zahradku. Gee uz zase
sosa pivo a kouri sve jointy. Pta se Sedoua jestli nakoupil za 5000 benzin a
on odpovida ze ano. Pozdeji mu prozrazujeme ze nakupoval jen za polovinu a
zbytek si asi nechal v kapse. Jedeme jeste na vyhlidku u prezidentskeho
palace - Gee tu loni objevil s Markem jedno uzasne misto nad Medina Marche -
clovek sedi na skale nad mestem a pod nim jsou same dilny a tak se zespodu
ozyva nepretrzite tuk-tuk, line se nahoru k nam spolu s dymem z vareneho caje
na drevenem uhli. Sedime na skale a pozorujeme zivot dole ve meste pod nami.
Je to krasny vyhled, tuk-tuk je magicky uspavaci a tak se musime zvedat skoro
nasilim. Vracime se pres dilnu kde ma Sedou svoje auto v opravne. Domlouvame
se s jeho technikem ze by se taky mohl kouknout na Kacenku. Jede za nami v
jeho aute. Vracime se domu. Chlapik kouka na Kacenku a slibuje ze se ozve.
Davame mu sve cislo a jdeme si dat pivo z lednicky. Po chvili Sedou odjizdi a
vsichni resi jeho dnesni prohresek s kradezi 2500cfa. Vsechny to prekvapilo,
byl velky rodinny pritel a ted tohle. Klabosime pak dlouho do vecera. Pak
jeste vyrazime spolecne na veceri, jdeme do toho baru kam chodil tancit Gee
se Sedouem. Davame si steak s hranolkama a pivo, docela si pochutnavame.
Dopijime, platime a jeste jedeme zpet domu na terasu pit pivo a klabosit.
051226 - Bamako
Po ranu si opet uzivame luxusu spolecne snidane. Annie stavi konvici na varic
a piskani unikajici pary nas taha z postele. Mark vyleza se svym typicky
rannim neusmevem ale to se po kave zase spravi. Po snidani vyrazime s Markem
ty dva kilometry prasne cesty az k hlavni asfaltove ceste smerem k mostu,
vysedame hned na krizovatce a hledame pojistovnu - nase pojisteni ze Senegalu
vcera vyprselo a tak potrebujeme nove. Stavujeme se v jedine mistni
pojistovne a tam kupujeme trimesicni pojisteni pro Kacenku. Usmluvavame ho ze
27 na 22.5 tisice. Pak jeste chvili klabosime s nejakymi chlapiky jez tu
klidne popiji caj. Jeden stavar a jeden pravnik, je to docela fajn. Pak ale
prece jen mizime a jdeme na internet. Sypeme na blog fotky za celou cestu z
Prahy a pak jeste resime maily. Po dvou hodinach balime a pomalu se vracime.
Kupujeme jeste 5000cfa kartu na dobiti naseho nestastneho mobilu. Vetsine
lidi v cechach z nej ani nemuzeme poslat zpravu. A tem jez muzeme se zase
nedari odpovidat - zprava neni dorucena. Vyjimkou je snad jen Pajina mama -
te muzeme poslat a od ni i dostavame odpovedi. Danovi ani Bertovi nemuzeme
odeslat nic, tatovi to sice odeslu ale odpoved neprijde. To je ale super
sluzba. Marek s Annie potvrzuji stejnou zkusenost. Mirime pesky domu prasnou
cestou. Jdeme kolem nejake mistnacke garaze, alebrz servisu a tak se tam jen
tak na zkousku stavujeme - poptat altik a cenu za jeho namontovani. Chlapik
je velmi prijemny, rika at se stavime i s autem a vadnym altikem, ze se na to
podiva. Slibuju ze se vratime a pokracujeme smerem k M&A bydlisti. Trva nam
to asi 45 minut, pravda je ze take bloudime. Objevujeme se u reky kde neni
pruchod dal a tak se musime vracet. Alespon zase vidime mistni zpusob prani
pradla - machani a rucni prani v rece. Polonahe cernosky susi barevne pradlo
na kerich kolem reky, moc hezke na pohled. Vymotavame se zpet, konecne
nachazime spravnou cestu, deti nas zdravi s pokrikem "Tubak! Tubak!" (beloch,
beloch). Nikdo nas tu vsak neobtezuje, je to spise zvedavost a nezvyk. My
jsme pro ne Tubakove, oni jsou zase pro nas Farafini, cernouskove. Vracime se
domu, tam je porad Annie sama. Paja si s ni seda na terase a ja startuju
Kacenku. Ihned se ji rozsviti kontrolka dobijeni, jedu na dluh, jen na
elektrinu z baterky. Nastesti to neni daleko, jen 2 km k hlavni silnici.
Zastavuju pred garazi (honosny nazev pro prasny placek s nekolika rozpadlyma
kraxnama) a zacinam to resit s majitelem, velmi prijemnym a korektnim
chlapikem. Prohlizi stary altik a rika ze se po nem popta ve meste a da mi
vedet. Beru si jeho cislo, spojeni s mistnimi mobili funguje bez problemu.
Vracim se domu a jdu lenosit - na dnesek uz te aktivity stacilo. Vecer pak
jeste jdeme s Markem a Geem rybarit na ostrov pred barakem - trosku se musime
sice brodit ale neni to tak hrozne. Sedime v rybarskych kresilkach, pijeme
pivo, sledujeme splavek na hladine, kourime a pijeme. Sunicko se pomalu kloni
k horizontu a Mark vyrovnava skore nejprve na 2:2 a pak to malinkou rybickou
prevazuje ve svuj prospech na 3:2. Pri chytani se kazdemu z nich jednou
zamotal vlasec do site a tak musel kazdy jednou hopsnout do vody a jit
vyprostit hacek. Ja sedim na brehu, pozoruju zapad slunce. Mark pri
vyprostovani hacku vytahnul ze site rybu ale tvdi ze ji chytil - vlastne ma
pravdu ;-). Je tu prijemne, dnes ani nekousou komari. Po zapadu slunce jeste
chvili sedime ale pak uz neni videt na splavek a tak se vracime domu. Pri
prechodu z ostrova zpet na pevninu nechava Mark jedinou rybu kterou si nechal
nejakym mistnim zemedelcum kdyz videl ze basti z kotliku jen suchou ryzi.
Vecer pak pokracujeme na terase s pastisem a uzivame si krasny vecer. Spat
jdeme jako obvykle pozde.
051227 - Bamako
Po spolecne snidani vypalujeme pro M&A Chumbu. Cely den jsme doma, povidame
si, posedavame a odpocivame. Volame ceskemu konzulovi v Bamaku, ptame se ho
na moznost nechat si tu vydat novy pas - dochazeji nam stranky na vsechna ta
africka viza. Domlouvame si na zitrek schuzku v jedne restauraci, tam to
probereme osobne. Vecer se Gee znenadani zveda, musi dnes odletat - a my
mysleli ze leti az zitra. Bali si svych par svestek a Mark ho odvazi na
letiste. Poprosili jsme ho zda-li by nemohl poslat Petovi z Belgie dve
cedecka fotek jez mame vypalene. Souhlasil, pry je posle hned jak prileti. Az
je Peta dostane a vykopiruje na disk tak budeme moci smazat kopii z nasich
CDRW-cek. Klabosime s Annie dokud se Mark nevrati. Privezl z duty free 3
lahve francouzskeho vina. Vypalujeme jim jeste nekolik dalsich cedecek,
Navarovou, Henriho Rollinse a jeste nekolik dalsich. Opet sedime a klabosime
az do pozdniho vecera. Je nam tady s Pajou moc dobre ale uz bysme meli neco
udelat s autem abysme mohli zase brzy vyrazit na cestu.
051228 - Bamako
Rano vyrazime s M&A do Parque de la culture, Mark musi delat inventuru skladu
a soupis pouzitych dilu jejich podia jez je zapujcene na nejaky festival.
Projizdime mestem, kousek od mostu vysedavame, jdeme do parku. Mark se
odpojuje, my prochazime mezi stanky, zadna akce tu takhle po ranu neni a tak
koncime s kolou u stanku ve stinu. Klabosime a odpocivame. Studujeme program
festivalu na pristi dny. Jako hvezda tu vystupuje jedna slepa dvojice kterou
M&A znaji z drivejska kdy jeste vystupovali po mistnich klubech a pred tim
nez se proslavili i po svete. Doma si pak pozdeji stahneme a vypalime jedno
jejich CD co Mark ma. Kolem jedne se zvedame a presouvame se do blizke
restaurace kde mame sraz s tim nasim konzulem. Jsme na nej moc zvedavi, je to
pry 1.9m vysoky mulat, ma prijet v BMW a mluvi docela dobre cesky ;-). Sedime
s Annie a Pajou u stolku, pijeme pivo a bastime neco maleho. Chlapik ma
spozdeni ale vola nam a omlouva se. Nakonec prijede asi o 40 minut pozdeji.
Je docela mili, nicmene je to pouze honorarni (alebrz dobrovolny) konzul,
neplaceny. Jedine co pro nas muze udelat je to, ze nam opatri formulare, ty
posleme do Ghany a pozadame je at nam pasy pohlidaji nez prijedeme. Funguje
to bohuzel totiz jen tak ze pasy pricestujou do mista ze ktereho se o ne
zada. Hmm... nic moc. Domlouvame se ze nam formulare zitra hodi, sejdeme se
nekde pobliz toho kde bydlime, ve 14 hodin. Dekujeme mu a presouvame se k
vedlejsimu stolu kam mezitim dorazil Mark a kam se k nemu presunula Annie.
Rano jsme k Markovi do auta nalozili nas originalni alternator s tim ze dnes
vyrazime k Markovu mechanikovi - ma hezkou prezdivku Super - ten by se na
alternator mrknul a pak nam da cenu za opravu. Stavujeme se tedy u nej v
garazi, predavame tomu usmevavemu tlustouckemu chlapikovi nas nemocny
alternator a mame radost ze jsme zase o kousek bliz opravene Kacence. Vracime
se domu, prichazi sms od technika z garaze kousek od mista kde bydlime
(chlapik se jmenuje Madibou) - cena za novy (resp jety ale funkcni) je pry od
24 do 35ti tisic cfa. To je dobra zprava. Doma se sprchujeme v tom malem
curku vody jez ze sprchy tece a je to moc prijemny pocit. Mark se chvili
cachta v bazenu jako male dite, je to radost ho pozorovat. Myslim ze jedna z
jeho africkych prezdivek je White hippo - bily hroch. Pripravuje se velka
vecere. Kdyz se pak sesedneme u velkeho stolu spolecne, tentokrat poprve bez
Geeho a jen ve ctyrech tak Annie na stul prinasi spousty dobrot jako
spanelske parecky, humus, cerstvy salat, lilek, ryzi... Pekelne si nacpavame
briska, ja si pridavam asi 2x. Po veceri sklizime ze stolu a jdeme si opet
sednout na terasu. S vyhledem na zahradu sedime a povidame si. Nejak me
zacina bolet hlava, prestavam pit pastis a pivo, nalevam si jen cistou vodu.
Objevuje se Segou - dnes pres den kdyz jsme byli pryc tak uklizel barak a pri
tom se majznul do lokte o zed a ted ho boli cela zada. Annie mu dava nejakou
masticku a pak i dva prasky na bolest. Dnes nemam dlouhou vydrz, loucime se
pred pulnoci, jdeme si cistit zuby a spat. Hlava porad boli a tak si beru k
posteli brufen - pokud kvuli tomu nebudu moci spat tak si nejaky v noci
vezmu. Zalezame pod nasi nove natazenou moskytieru - ta mistni byla moc mala
a clovek si pod ni pripadal moc napechovany - mela moc mala ocka - coz by se
nam urcite nekde v budoucnu mohlo hodit na kousave dibliky - ty tu vsak
nejsou a tak je ted prijemnejsi ta nase. Hlava boli jako cert. Jak kdybych
mel i teplotu... uvidime zitra, snad to prejde. Navic se mi dnes pri
otevirani rozsypal psion - nejake plastiky vevnitr popraskaly a ted se neda
otevirat ani zavirat a tak mam po psani - vsechno se nam nejak sype.
051229 - Bamako
Rano me hlava boli jeste vic, teplota se asi trosku zvedla. Paja je trosku
vystrasena, hleda teplomer. Skoro vytahuje M&A z postele. Mame v hlave jasne
varovani - malarie je nepekna nemoc. Teplota a bolesti hlavy jsou jednim z
jejich hlavnich priznaku. Teplotu mam nakonec jen 38.4 - Annie nekde
vystrachala jejich teplomer. Na snidani nejdu, boli me hlava jako cert a jsem
nejaky slaby a trosku se motam. Lezim v pelechu, Paja mi meni obklad na cele
a snazim se relaxovat. Teplota postupne stoupa. Mark zacinashanet nejakeho
doktora. Jeho pracovni kolega Bebe mu doporucuje sveho. Domlouva termin na 14
hodin. Vylezam z pelechu, soukame se s Pajou k Markovi do auta a vyrazime.
Mam trosku provinily pocit - prijeli jsme sem puvodne jen na navstevu a uz se
tady roztahujeme a ted jim tady jeste budu umirat ;-). Mark uz pry malarii
mel, nekdy pred 25ti lety, take tady v Mali, jen v Timbouctou. Prijizdime do
mesta, hledame doktora. Je to nejaka klinika, vypada to docela dobre, cekarna
se sestrou, telka a asi 10 cekajicich lidi. Doktor pry jeste nedorazil. Sedim
na zidlicce a cekam. Je mi mizerne, hlava boli jako cert. Mark postava a
kouri, Paja sedi vedle me. Je mi docela zle, pravda vsak je ze pokud je to
malarie tak jsem to cekal horsi. Mozna by bylo fajn aby to malarie byla -
alespon bych vedel co mi je a priste uz bych mel mensi pravdepodobnost
dalsihoho onemocneni. Pry si clovek pestuje lehkou odolnost - tedy pokud ho
to nesebere tolik ze to prezije. Myna ceste nebereme profylaxi - duvod je
jednoduchy - budeme v africe pravdepodobne tak dlouho ze se preventivne brat
neda. Pokud by sem clovek prijel jen na dva mesice tak je to v poradku ale
nas vylet na rok az dva je prece jen trosku moc. Mark vola Bebemu a pak i
doktorovi, prece jen nejde uz docela dlouho. Objevuje se asi z dvouhodinovym
spozdenim a kupodivu me bere hned jako prvniho. Ihned konstatuje ze mam
malarii a zacina mi psat recept. Moc se s nim neda domluvit, zvlaste kdyz
jsem dnes jak prasteny. Posilam Paju pro Marka at nam pomuze s prekladem.
Ptame se chlapika jestli si je uplne jisty a jestli by nebylo lepsi me poslat
na krevni testy. Nakonec souhlasi, pise nam nejake lejstro pro laborator a
vysvetluje Markovi kudy se tam dostaneme. Platim sestricce 6000cfa za tech 5
minut u doktora. Ufff... neni levny, nic pro mistnaky. To bylo videt i na
ostatnich pacosisch - luxusni oblecky a vybrane chovani. Jedeme k laborce,
chvili ji hledame. Je docela blizko hned za mostem na nasi strane reky. Mark
se tam jde nejdrive preptat. Pry uz maji dnes zavreno, na vysetreni muzu
prijit az zitra mezi osmou a jedenactou. Balime, jedeme domu. Vypada to tedy
ze mam malarii. Bud muzu zacit bastit Lariam dnes aniz bych mel jistotu a tim
byt vylecen drive a bez zbytecneho cekani pri kterem se virus muze v tele
mnozit a nebo pockat na zitrek na vysledek testu. Doma lezu do pelechu,
teplota stoupa. Nakonec se rozhodujeme ze si vezmu jeden Lariam a zitra
pockame na vysledky drive nez se pustim do te lecebne kury. Paja a Mark mi
delaji neco maleho k jidlu - chleba se sunkou - abych lepe ztravil tu tabletu
- lidi po ni casto zvraci a maji ruzne problemy - je to pry pekny dryak. Po
jidle zapijim prvni tabletu a cekam jak mi bude. Zadne problemy se neobjevuji
a tak zbytek dne polehavam a pospavam. Paja mezitim odvolava schuzku s
konzulem - sama tam nepujde, ozveme se mu az mi bude lepe. Pak vola Peta,
Paja s nim klabosi. Pak se uplne nahodou ozyva i Berta, vola z prace z pevne
linky a tak je spojeni docela v pohode. Klabosime asi pul hodiny. Chysta se
na oslavy sylvestra nekam na chatu se znamyma. Pak na chvili usinam. Probouzi
me nejaky dalsi telefon - trva mi asi 2 minuty nez pochopim kdo to vola - je
to nejaky cesky mluvici znamy naseho konzula - zve nas na novorocni party.
Omlouvam se mu ze uz jsme pozvani jinam. Ma za zenu cesku a on je z mali - to
muze byt zvlastni kombinace - cernoch a jeste muslim - asi nejaci studenti z
dob socialismu. Slibuji mu ze se ozvu az mi bude lepe. Usinam. Teplota
stoupa. Paja o me pecuje, napaji me, meni mi obklady na moji bolave sisce.
Teplota vystoupava az na 39.4. Nakonec usinam a Paja si leze ke me pod
moskytieru taky.
051230 - Bamako
Rano nasedame k Markovi do jeho Nissan Primera a vyrazime do laboratore. Je
mi dnes podstatne lepe. Brodime se piscityma cestickama az k hlavni silnici,
po ni mirime k mostu pres Niger - laborka je hned vedle. Parkujeme pred ni, s
papirem od doktora jdu dovnitr, tam me zkasnou o 2000cfa a hned me bere
sestra na odber krve. Myslim ze az do meho prichodu spokojene chrupkala na
luzku a ted se teprve probudila. Navic na ni okamzite prisla skytavka.
Pohledem prekontrolovavam ze bere sterilni jehlu i strikacku a pak uz se
radeji koukam stranou, pri te jeji skytavce by mi klidne mohla propichnout
jehlou nohu. Nakonec se ji odber docela povede, dostanu naplast a za minutu
jsem hotovy. Pro vysledek se mam stavit a nebo si dokonce muzu zavolat nekdy
kolem druhe. Z laboratore odjizdime, cestou domu se stavujeme v supermarketu
Azar (pry jsou to nejaci libanonci a maji tu v Bamaku dva). Mark neco
nakupuje, my se jen tak plouzime mezi regaly. Nakonec ale take neco koupime,
chci vyzkouset platebni kartu, zda-li uz zacala fungovat. U kasy se vsak
tvori fronta lidi jez se marne snazi zaplatit kartou vyssi castky a nikomu se
to nedari a tak to vzdavame - platime z toho maleho zbytku hotovosti co nam
zbyva. Vracime se domu, pomaham vykladat lehci veci a zase lezu do postele.
Kolem druhe odpoledne se probouzim a volam do laborky. Nevim jestli jim dobre
rozumim ale nakonec slysim vysledek - negativni. To je ale prekvapko. Na
jednu stranu jsem rad, nebudu si uzivat vedlejsi a dozvukove efekty, na
druhou stranu vsak nemam vysvetleni pro teploty 39.4 a nevim co to tedy na me
prislo. Navic jsem nekde slysel ze ten kdo mel malarii a dobre a vcas ji
vylecil tak ma nasledne podstatne mensi sanci se znovu nakazit. No, pozitivni
zprava to vsak je - na silvestra muzu slavit s ostatnimi ;-). Do postele uz
nezalezavam, zlehka se zacinam zase zapojovat do zivota. Spat vsak jdeme
relativne brzy, prece jen mi jeste neni uplne dobre. Zalezame do pelechu,
Paja si cte. V jednu chvili mam pocit jako kdyz se ji pali Palm a tak si k
nemu cucham. Nic. Asi se mi to jen zdalo. Za par minut vsak prilitne Mark
jestli nemame baterku. Zvedame se, jdu mu ji vyndat z Kacenky zaparkovane na
zahrade a zase zalezam do postele. Za chvilku se objevuje znovu, tentokrat
jestli nahodou nemame v aute nejaky hasici pristroj - pry v sirotcinci o par
bloku dal hori. Davame mu nas autohasicak a ptame se jestli potrebuji pomoc -
pry ne, uz takhle je tam pry moc lidi. Sedime v kreslech a cekame na nej.
Objevuje se Annie, trosku umazana od popela. Pry to byla hruza, nikdo pry
nehasil, ta zenska jez zapalila svickou matraci pry jen bafla svoje dite a
utekla, zanechavajici vsechny ostatni holky na pokoji v dymu a u pozaru.
Jdeme se tam po chvili kouknout, Annie rika ze to nema ani cenu, s nikym se
tam neda domluvit, malokdo mluvi alespon neco francouzsky, navic nikdo nikoho
neposloucha. Mark se vraci, nas hasicak pry byl uplne k nicemu, dvakrat si
upsouknul a bylo po nem. Moc kvalitni vyrobek jsme si to v cechach u benzinky
poridili. Nicmene prazdnou pixlu stejne vezmeme do auta, treba v senegalu na
hasicak byli policajti zvlastne vysazeni. Mark veze opatrovnika a tri deti
jez pri pozaru prisli k popaleninam nekam do mesta do nemocnice. Cekame na
nej s Annie. Je z toho pozaru a reakce mistnaku trosku prepadla, prece jen se
s temi detmi docela casto vidaji, nektere sem k nim chodi docela casto na
navstevu. Snazime se ji nejak zlepsit naladu a nakonec jeste chvili koukame
na telku - nejaky film s dcerou G. Depardieu - o bezkyni s protezou -
slatanina u ktere Annie uz na zacatku odhadla dej i zaver. Nakonec se po
pulnoci vraci i Mark - pry to bylo peklo, v jedne nemocnici je prijimali asi
30minut a pak jim rekli ze je bohuzel nemohou osetrit a poslali je nekam do
druhe nemocnice na opacnem konci mesta. Tam zase nemeli nic na popaleniny a
tak Mark dostal od doktora recept a s nim vyrazil na nakup do lekarny. To pry
take nebylo jednoduche, v zadne nemeli vsechno potrebne a navic pak jeste
nemeli penize na vraceni (tady uplne bezny problem - nakupovat s bankovkou
10.000cfa neni uplne nejlepsi napad a pritom je to jedina bankovka za kterou
si clovek neco muze rozumne poridit). Samozrejme ze vsechny leky platil Mark
- opatrovnik ze sirotcince nemel ani floka. Pry nakonec ale deti osetrili.
Jeste chvili rozebirame prihody dnesniho dne a pak uz jdeme opravdu spat, je
uz spise nad ranem nez vecer.
051231 - Bamako
Dnes je Sylvestr. Mne je uz docela dobre, zato na Paju prisla nejaka rymicka.
Po snidani teda Paja zustava v pelechu a ja vyrazim s Marekm pryc - vysedavam
na hlavni silnici, jdu na internet resit s bankou proc mi tu nefunguje karta.
Pak se stavuju jeste v garazi, domluvit se s majitelem na dalsim postupu -
zajedeme nektery z pristich dni do mesta najit nejaky alternator. Problem je,
ze tam mame jet s tim starym pro srovnani a ten ma ted Super - Markuv
technik. Od nej mame zpravu ze nam muze sehnat alternator z Landcruiseru a z
Prada, ceny jsou 80 a 50 tisic - coz je vicemene dvakrat tolik nez co rika
tenhle chlapik. Na jednu stranu se klonime k drazsimu a definitivnimu reseni,
na druhou stranu - mozna bude lepsi mit originalni nebo alespon stejny dil,
se stejnymi parametry - buh vi co se montuje do Landcruiseru ;-) - tam treba
nepotrebuji takove vykony. Navic je otazka proc ty alternatory odchazeji. Po
chvili se pak vracim domu. Cestou se jeste snazim koupit kredit do naseho
mobilu za 10.000cfa ale tak velky kupon nakonec nikde nesezenu a tak se
vracim s prazdnou. Plan M&A na dnesek je vecirek s Bebem v baru Flamboyant.
Vyrazet budeme nekdy kolem 11te vecer. My se pridame jen pokud bude Paje
vecer lepe a bude se citit na nejake juchani. Jinak si udelame klidny vecirek
doma. Sedime a klabosime s M&A. Nekdy kolem druheho ci tretiho ledna by sem
mela dorazit nejaka dvojice jejich znamych - vyrazeli z francie nekdy po
vanocich a uz posilali zpravu ze jsou za Nouakchottem. Meli nejake problemy s
autem, jejich Mazda 323 neni uplne idealni auto na africke silnice. Paja se
objevuje, uz je ji lepe. Sice kasle a chrchla ale to snad brzy prejde.
Rozhodujeme se tedy pridat k M&A na vecirek. Vsichni se oblekaji trosku lepe
nez obvykle, my si dokonce bereme z auta botky camelky - po dlouhe dobe jsou
zaprasene a nevypadaji nic moc. Zjistujeme ze Mark taky nosi cumelky - sice
jiny druh ale stejnou znacku. Kolem jedenacte vyrazime. Zacinaji prichazet
prvni novorcno sms - tedy Markovi a Anne, nam sem sms skoro vubec nechodi -
jednou z mala osob jez nam muze posilat sms je Pajina mama. Ostatni sms vubec
nedorazi, vraci se casem odesilately jako nedorucitelne. Nase odchozi sms
funguji pouze z male casti - vetsine lidi v cz odeslat nemuzeme vubec nic, at
se snazime jak chceme. Na rozdil od cz tu nefunguje od operatora temer zadna
sluzba - veci jako call centrum sluzeb pro zakazniky jsou tady totalne
nezname a tak nemame s kym tenhle problem vyresit. Dnes nam navic dosel
kredit a tak holt nebudeme posilat zadne blahoprani. Vsak to bez nas vsichni
jednou vydrzi ;-)). Mark cestou v aute resi jeden dlouhy hovor, vola Bebeho
bracha - je vojak - lieutenant a slouzi nekde uprotred pouste na severu Mali,
sedi tam pry se svoji skupinkou vojaku a piji caj. Po 30ti minutach
pokracujeme v jizde nocnim Bamakem. Na nebi se objevuji mensi ohnostroje.
Bamako totiz vubec nevypada jako hlavni mesto jedne z nejchudsich africkych
zemi - na ulicich nejsou zebraci, vetsina lidi neco dela... Ty zebraci pry
zmizeli az letos - vlada pry pro ty nejchudsi postavila nekolik cinzaku a
vsechny je tam sestehovala. Vsichni si chvali soucasneho prezidenta, pry
pracuje jako cert a je to videt. sice porad nejsou na urovni Senegalu ci
Maroka ale nikdo tady neumira hlady. Pulnoc nas nakonec zastihuje na ceste do
baru, porad jeste v aute. Zvlastni pocit - afrika, Mali, dva belgicani, my a
kolem nas cernosi. Z okenka Mark preje vse nejlepsi do noveho roku nejakym
dvoum chlapikum na motorce uprostred krizovatky. Do baru dorazime asi 10
minut po pulnoci. Parkujeme, vysedavame, jdeme dovnitr.
060101 - Bamako
A je to tady - je prvniho ledna, rok dva tisice sest. Je to presne rok co
jsme nezamestnani. Za tu dobu se toho dost udalo, hodne jsme videli, zazili.
Zivot je zmena a zmena je zivot. Rok na ceste je docela dlouho. Pravda je ze
jsme velmi vdecni za moznost se tady v Bamaku pekne zrekreovat. Dnes jsme
resili co komu chybi - pro me je to z tech zakladnich veci treba i ta mala
moznost spat obcas v prijemne posteli ze ktere clovek nemusi hned po ranu
vylezat. Ale zpet na vecirek - vchazime do velke zahrady s tanecnim parketem
a DJem uprostred, se stolecky pod sirym nebem i pod stany. Nas stan stoji za
parketem. Vetsinou ten kdo pije tak zaleza do sera, s pivem nejde nikdo na
verejnost. Vliv nabozenstvi je porad jeste velice silny a tak i kdyz hodne
lidi pije pivo tak radeji ne uplne verejne. Trepeme si rukama s lidma jez tu
jiz jsou, muzika je ale tak nahlas ze si moc nepovidame. Lidi ruzne mizi
tancit, piji pivo a nekdo i whisky - jeji kvalitu nechci soudit. Na stole se
objevuje dokonce inejake vino. A jelikoz mistnaci nejsou moc veci stamgasti
tak klidne smichaji sampus, cervene vino, whisky a cele to vypiji na ex. Dnes
jsou vsichni v chic slavnostnim obleceni - chlapici v oblecich, damy v
satech. Samozrejme evropan je nejvetsi hadrnik. Cernosi si tu pry mysli ze
belosi jsou strasny spindirove a ze se schvalne neprevlekaji aby neukazovali
sve bohatstvi. Beloch se tady rovna bohac (a mimo jine i doktor). Drzime se
lehke konverzace s Annie. Mark ji prkrat vezme tancit. Docela jim to jde.
Pijeme vetsinou pivo, Paja ma gin-tonic. Super v tom svem kvadru vypada
srandovne - je strasne velky, kulaty a mohutny, oblek by potreboval hodne
povolit. Kdyz sedi vedle sebe s Markem tak vypadaji jako dvojice z nejakeho
italskeho filmu - Mark ma svuj klobouk a cernou kosili a Super vypada jak do
obleku navleceny zapasnik. Prichazi jidlo - na nase dva stolky nejake damicky
prinaseji tri misy - kurata s hranolkama. Annie radi se do toho pustit, jinak
ze na nas pry nic nezbude. Ji se rukama ze spolecne misy. Jen pravou rukou,
samozrejme. Mistni kurata jsou pekne vybehana, ty nase velkovykrmny tady
neznaji. Masa je mene ale vetsinou byva lepsi nez to nase EU-maso. Po
nekolika pisnich dochazi k pry beznemu presunu do jineho baru. Vsichni
nenapadne opoustime stan, nasedame do aut a na motorky (Super ma nejakou
cinskou 350tku) a vyrazime do baru k Bebemu. Ten mimo toho ze obchoduje s
belgii, s Markem pujcuji podia tak provozuje svuj vlastni bar kousek od
jejich kancelare a skladu. Tam se nas schazi docela dost a nakonec k nasemu
pobaveni dorazi i majitel toho minuleho baru. Sedime pod sirym nebem na
lavicich kolem velkych stolu. Pijeme zase pivo, klabosi se, tedy my moc ne,
ta francouzstina nam porad jeste moc nejde, spise jen poslouchame. Kolem
ctvrte se Mark vymluvi na nasi unavu (pak se nam samozrejme omluvi za tu lez)
a jedeme domu. Jsme vsichni prijemne unaveni. Jsme radi ze jsme videli jak se
bavi mistnaci. Bebe patri mezi mistni smetanku. Nekdy o par dni pozdeji jsme
pak nekomu odpovidali na to, kde jsme travili Sylvestra a kdyz slysel ze v
baru Flamboyant tak malem padnul na zada ;-)). Pravda je ze to tam bylo
docela fajn. Mirime domu, provoz je silnejsi nez pres den, zda se ze se
vsichni trousi z oslav domu. Obcas je to trosku nebezpecne, samozrejme ze
tady nikdo nedodrzuje pravidlo "don't drink and drive" - tady alkoholicke
testy neznaji. Prijizdime k bytu bez nehody, parkujeme, zdavime Segace a
trousime se do posteli. Vstavat budeme asi az pozde. Odhadli jsme to spravne
- nakonec se zvedame az po 14te hodine. Pomalu se trousime ke stolu na
snidani, vytahuje nas lakave piskani konvice - prave kaficko po ranu je
luxus. Po snidane se rozhoduju pustit do opravy psiona - zase jde o rozlamane
plasty. S denickem jsem na tom mizerne, mam vice nez desetidenni skluz a z
hlavy se to vsechno rychle vyparuje. Vytahuju nozik, vterinove lepidlo a
sedam si ke stolu. Delam backup a rozebiram uz tak rozpadly mozecek. Trapim
se s plasty, snazim se prinutit vterinove lepidlo k spolupraci, moc to nejde.
Nedrzi a nedrzi. Jde o male pacicky jez se starim rozpadly. Bohuzel se o ne
opira zelezna pruzinka a tak musi drzet velmi dobre. Jako na potvoru je vzdy
prilepim a po naslednem sesazeni a pokusu o otevreni znovu ulomim. Pacicky
jsou navic vterinovym lepidlem uplne rozleptane, pomalu mizi. Nezbyva nez je
zkusit vyrobit z neceho jineho. Prohrabavam odpadkovy kos v kuchyni, nachazim
plastovou lahev od mleka a tak zkousim vyrezat packy nejprve z cerveneho
vicka a pak kdyz to nejde tak ze samotne lahve. Prace nozikem - orezavani do
spravneho tvaru, brouseni pilnikem na nehty tak aby vse pasovalo do sebe.
Problem je ze lepidlo opet nedrzi ale nakonec se vse podari napasovat,
ozuzlat, opilovat a dokonce i slepit dohromady tak ze to vypada jako alespo
docasne vyresene. Budu na pejska muset zase trosku opatrneji, uz je to prece
jen dedek krehoucky. Chvili pak klabosime na terase. Mark zapina telku, je
tam pry nejaky film na kterem byli v kine nedavno - pribeh o africkem
(Burkina Faso) valecnem vyslouzilci jez pro svoji vesnicku chtel koupit mlyn
na obilniny ze sve penze. Nakonec film dokoukavam sam, ostatni odpadli. Neni
to spatne, jen jine. Jsem rad ze jsem to videl. Cistim si zuby a jdu zalezt
do pelechu pod moskytieru.
060102 - Bamako
Rano vyrazime po snidani na internet a pak do garaze za Madibouem -
majitelem. Chceme s nim vyrazit na nakup alternatoru. Prichazime ke garazi,
Madibou je prijemny chlapik (a tohle pisu jeste drive nez mame problem s
alternatorem vyresen - jsem zvedavy jaky na nej budeme mit nazor po skonceni
opravy). Naklada nas do mercedesu a vyrazime ve trech do mesta. Cim me
prekvapil byla jeho velice dobra psana francouzstina - alespon oproti te
moji. Pusobi dojmem relativne vzdelaneho chlapika. Da se s nim mluvit a tak
se vyptavame co to jde. Vypravi svoji historii - velka rodina, zakladni
skola, 2x roky nastavby se zamerenim na automechanika. 3 deti, jedna
manzelka, stavi baracek. Jeho tata vsak rozhodnul ze se s rodinou nemuze
odstehovat a jelikoz slovo rodicu tady plati jako zakon tak mu nezbyva nez
zustat napakovani s nimi a svoji novostavbu pronajimat. Rikal ze delal
nejdrive ridice autobusu, 50tisic cfa mesicne, denne na ceste mezi Mali a
Burkinou Faso. Pak delal mechanika tezarum zlata na Caterpillar a jine
stavebni stroje. Hned jsem si vzpomnel na Dana ;-). Po dvou letech vsak pry
dostali novy management a platy klesly na polovinu. 150 tisic pry pro dobre
uziveni rodiny nestaci a tak skoncil a pustil se z usetrenych penez do
soukromniceni. Ma ted dve garaze / dilny kde pro nej pracuje nekolik lidi.
Pry to tady vsak funguje tak ze oni pracuji pouze za jidlo a vlastne se u nej
uci. Tomu rikam usetreni nakladu ;-). Projizdime mestem po hlavnich tazich,
jsou to dobre dvojproude silnice. Projizdime kolem kopce s prezidentskym
palacem a mirime jeste dal. Nakonec koncime v Medina Marche - miste kde se da
koupit vsechno. To je take to misto na ktere jsme koukali ze skaly s Gee-em a
kde jsme poslouchali klepot kladivek dole pod nami. Ten velky chaos mame ted
kolem sebe. Vsude vraky aut, kramky s ruznymi zbytky motoru a aut, nahradnimi
dily a vsim moznym. Vsude nekdo neco montuje. Madibou nas zavazi do jednoho
kramku kde maji asi 50 ruznych komplet motoru na podlaze, hadice a kabely
ucvaknute v pulce - s tim si mistni technik poradi. Vidime i nekolik Toyota
motoru a na nich krasne alternatory. Puvodne jsme mysleli ze budeme
kanibalizovat motory ale to tu nepripada v uvahu - ty se pry prodavaji jen v
celku jako komplet. Ruzne okounime a chlapici mezitim shani vhodny
alternator. Nakonec se s jednim objevuji, pry z motoru 3Y (my mame 4YE).
Opisujeme si pouze typ, cena je vysoka 37000. Chceme si nejprve overit u
toyoty jestli jsou to stejne parametry - hlavne amperaz. Moznym duvodem toho
shoreni uz asi tretiho alternatoru muze byt nedostatecny vykon dynama -
mozna. Mozna take ne ;-). Pak jdeme jeste do jednoho dalsiho kramku, tam po
nas chteji ale videt stary dil, bez nej nam novy (novy se tady rovna pouzity
ale jeste v docela dobrem stavu) pry hledat v tech svych kupach dilu nebudou.
Ptame se alespon po pojistkach - par nam jich uz v aute odeslo a tak treba
ted momentalne nefunguje ani radio - take neuspesne - opet potrebujeme ukazat
originalni aby nam mohli najit stejne. Moc to nechapu ale chlapici jsou
neoblomni a bez stareho dilu se ani nehnou. Madibou zaroven shani nejake
dalsi dily. Kupuje diferencial pro Mercedes - nadava na mistnaky ze jezdi bez
oleje a pak to takhle dopada - pouzity dil za 150.000cfa(!) je uz docela
dost. Vzpominam si, jak jsem donutil chlapiky v minulem servisu doplnit olej
do diferencialu po vymene alternatoru z jejich vlastni kapsy kdyz nechali
utect 1.5 litru a vubec je to netrapilo. Nakonec se vracime zpet, altik je,
mame opsany typ, Madibou slibuje ze popta u toyoty jak je to s vykonem i
zamenitelnosti. Jak tak zname sliby-chyby tak se rozhodujeme zacit si to
zaroven zjistovat sami nezavisle. Vracime se do garaze, domlouvame se ze si
zavolame az budeme vedet jak to je s temi ampery - ten novy altik vypada na
chlup stejne ale typove oznaceni se lisi od toho co nam poslal Dan mailem z
toho druheho co mame tak chytre ulozen u nej doma. Madibou nabizi ze nas
nekdo hodi domu, prece jen je to asi 2km ale odmitame, puvodne jsme chteli
jit na net ale pak si to rozmyslime a tak tedy tapeme prachem zase pesky.
Paja pise mame sms pro Jaju - mam funguje jako distributor pro nase vzkazy do
cech a preposila smsky lidem jimz se neda nic poslat. Jaja, jelikoz dela v
Renaultu a je to pusa prorizla tak zjisti vse co potrebujeme. Hodna holka.
Posilame tedy dotaz na vykon naseho stareho alternatoru a toho typu jez jsme
dnes potkali. Uvidime co zitra zjisti. Vracime se domu jeste za svetla. S
Markem hned po prichodu vyrazime na ryby - kazdy si bere stolicku, cigara,
prut a pivo. Dnes nejdeme na ostrov, budeme chytat rovnou tady, hned kousek
od baraku. Sedime na brehu a chvili to trva nez zacnou brat. Kolem nas je
skupinka deti z toho mistniho sirotcince, dnes nam sbirali navnadu - neco
malo zizal a par skebli. K zapadu slunce zacinaji rybky docela brat. Sice
same cudly ale ty se tu ji taky. Mam pocit ze jde o nejake male sumecky a
tlamovce ktere zname z akvarii u nas ;-). Tady se z malych rybicek udela
polevka. Markovi to jde lepe nez me, berou mu vic. Pak mu jeden klucina
zamota vlasec a jelikoz vim ze nema nahradni tak je zastavim pred
precvaknutim a asi 20 minut ten jejich chuchvalec rozmotavam. Nakonec
kupodivu uspesne. Beru si Markuv prut a uz taham rybky taky. Nakonec mame
plnou sklenici malych rybek. Mark je posila po klucich te nejpopalenejsi
holcine z pozaru v sirotcinci - ze pry to ma snist, ze potrebuje dobrou
vyzivu. Zacinaji dobat komari a tak ppo zapadu slunce dopijime pivo a balime
fidlatka. Doma jsme raz dva, opet s prazdnou - jeste jsme vlastne nikdy
neprinesli zadnou jedlou rybku. Volaji ti znami M&A - pry uz jsou nekde
kousek pred Bamakem, zvladli to lepe nez puvodne cekali. Sraz s nimi bude v
hospudce u mostu - pry maji v aute nejakeho stopare ktery zna Bamako a tak je
tam donaviguje. Rychle tedy prenasime nase veci do pokoje kde drive bydlel
Gee, presouvame postel, instalujeme moskytieru a trosku rovname nas
neporadek. Zaroven ciste povlekame postel - ty spinave nohy ze sandalu
nechavaji pekne smouhy. Pak se presouvame do hospudky. Davame si veceri, jsme
hladovi. Dnes je to pizza a pivo. Pizza je podstatne lepsi nez bysme ji
cekali. Velka a dobra. Skoro ji nezvladnu dojist. Mame nacpana pandera a ti
znami porad nikde. Nakonec se ozyvaji - stopar je opustil, jsou nekde u
benzinky v centru. Mark to tam zna a tak sedame do auta a jedeme tam. U
benzinky se potkavame - jsou to oba sedovlasi belgicani, uz asi 30 let zijici
ve francii, ted pry bydli nekde na samote na horach v pyrenejich. On se
jmenuje Luke, ona Fiz. S M&A se znaji hodne dlouho a tak nas ani moc
neprekvapuje ze se najednou kolem nas ozyva jen vlamstina a anglictina se
slysi jen zridka. Nove prichozi mluvi anglicky jen malo, spise jim chybi
praxe. Nasedame do aut a jedeme domu. S tou nizouckou mazdou si urcite velice
uziji tu prasnou cestu od hlavni silnice az k nam na breh ;-). Sledujeme je
ve zpetnych zrcatcich ale drzi se dobre. Doma se klabosi ale kdyz vidime jak
to s anglictinou vazne tak se stahujeme do pozadi a nechavame je brebentit
flamsky. My jsme po jidle, oni ne, doma vsak moc zasob neni a tak dostavaji
jen nejake omelety a chleba. Myslim ze jsou i tak velmi spokojeni. chvilku
pak spolecne sedime, brzy se vsak zvedame a nechavame je klabosit az do
pozdnich hodin spolecne. Ja si v pelechu zapojuju notebook a hraju Ages of
Empires. Docela mi to dnes jde.
060103 - Bamako
A jelikoz mi tak jde to gameseni tak najednou zjistuju ze venku se mezitim
zase rozednilo a ja jsem jeste nespal. Rychle to vypinam a jdu spat.
Probouzime se samozrejme pozde, ostatni uz jsou davno vzhuru. Teda ne
ostatni, pouze Luke a Fiz - jsou to ranni ptacata, vstavali kolem osme,
chvilku potom co ja jsem sel spat. M&A vstavaji sice trosku drive nez obvykle
ale i tak je to kolem 11te. Ve ctyrech odjizdeji do mesta na nakup, my radi
zustavame doma a uzivame klidu. Ja zase gamesim. Tentokrat mi to moc nejde.
Belgove se vraceji z nakupu, ja zaklapavam notebook. Objevuje se nas kamos
Sedou, novinar. Annie zacina varit, pripravuje kuskus s nejakym masem. Jidlo
se nakonec moc nepovedlo, Sedou pry moc chvatal a tak Annie maso nedovarila a
to bylo trochu tvrde. Spolecna vecere, Sedou se pak zveda a mizi. Ma dnes
narozeniny, je mu 31. Zabava je hlasita a je to moc vlamstiny, moc se
nezucastnujeme, sedim na terase. Jsem nejaky prepadly. Pijeme nejdrive pastis
ale toho mam za chvilku plne zuby a tak prechazim zase na vodu. Kdyz vsichni
zalezou do pelechu tak se s Markem a Pajou sesedame v kuchyni a nakonec je to
moc prijemny vecer. Pijeme vodku s ananasovym juicem a povidame si. Pozde v
noci se Mark louci a jde spat. My si cistime zuby a jdeme zalezt taky.
060104 - Bamako
Dnes ma Segou za ukol uklidit barak a tak musime vsichni vypadnout. Vsatavame
vsak jako obvykle velmi pozde a snidame spise az v dobe obeda. Jeste rychle
myjeme nadobi a vyrazime. Jedeme dvema autama. Annie mela napad ze bysme se
mohli jet podivat na nejstarsi most pres reku. Je to kousek za mestem, most
je kamenny a postavili ho v miste kde je reka nejuzsi a kde se prodira
kamenitym valem. Nejdrive vsak jdou belgove na internet, my s Markem
prijizdime pozdeji, anzto dodelavame nadobi. U inet kavarny se potkavame a
jedeme dal spolecne. Prijizdime k mostu a to je vlastne takova mala
jednosmerka pres kameni, s obcasnym rozsirenim aby se tam auta mohla lepe
vzajemne vyhybat. Most je dlouhy asi kilometr ale to jen protoze to vlastne
ani tak neni most jako spise nekolik malych mostiku pres nejjednoduseji
premostitelnou cast. Je tu i nejaka mensi hydroelektrarnicka. Na mostu jsme
svedky chaoticke zacpy kdy se auta musela znovu poradne seskupit aby se
vsichni mohli uspesne minout. Hezke dilo ;-). Po prejezdu mostu jedeme na
pivo do jednoho baru u reky. Vicemene je to uz za hranicema mesta. Maji tu
malilikou zoologickou - dva dikobrazy, dva hady a jednoho orlicka. Piju
Castel, Flag je na me moc sladke pivo. Sedime a koukame na nejakeho
prevoznika na rece dole pod nami - ma vor z barelu a ruckuje pres reku po
natazenem kabelu. Dikobraove se oddavaji lasce a nas prichod je presne
prerusil. Spolecne doufame ze to nebyla jedina prilezitost za poslednich
nekolik let... Mark si dava jidlo, je tu ale docela drahe a tak ji sam, ani
ostatni belgove nejedi. Dava si brosety, coz je neco jako saslik ci spise
maso napichle na jehle a opecene nad ohnem. Nemaji chleba a tak to ji
samotne. Pravda je ze je to moc dobre, dava nam kazdemu ochutnat. Taky aby
ne, vzdyt v jedne z nejchudsich zemi musi byt jidlo za 300Kc docela dobre,
zvlast kdyz se da jinde najist za 5Kc. Dopijime a vyrazime do centra. L&F
chteji koupit letenku zpet pro cestu do evropy a my muzeme kousek od tamtud
vyzkouset v bance znovu vybrat penize z karty. Zastavujeme tedy pred
oblibenym barem Kontejner a vydavame se pesky k bance a k letenkarum.
Rozdelujeme se. My v bance zjistujeme ze uz je zavreno a tak mame smulu.
Vracime se k letenkarum, tam potkavame ostatni a presouvame se do Kontejneru.
Letenka do Parize je za 400e, zitra si ji prijedou zaplatit. Davame si piva a
po nejake dobe se prece jen rozhodujeme jist tady. Pivo je bud male 0.3 a
nebo velke 0.6l. Bud horky Castel nebo sladky Flag. Vyber je jednoduchy.
Objednavame si jidlo, ja 4 male brosety s hranolkama, Paja kure s hranolkama.
Chybu udelala, copak nevi jak jsou tu ty kurata vybehana? Kazdopadne priprava
jidla trva asi hodinu a pul a tak mame pekelny hlad. Moje brosety jsou fajn,
Pajino kure je studene a neradostne. Nakonec nas vecere utaha a my se
zvedame. Presouvame se do jineho baru, L&F tu znaji nejkeho cernocha jehoz
potkali v evrope a tak se s nim chteji potkat. My uz ale moc nemame naladu na
dalsi bar a tak Mark preseda do Mazdy a my odvazime Nissana domu. Nahodou se
nam podari proklickovat mestem a trefit se domu. Vytahuju si do pelechu
komplik a hraju si. Paja spi. Kolem jedenacte se vsichni vraci domu. Ja
opoustim hru, ukladam dohranou pozici a s provinilym pocitem zanedbaneho
denicku zacinam dopisovat tech poslednich mnoho dni co jsem nic nepsal kvuli
rozbitemu psionu. Moc toho nezvladnu, snad jen par dni a pak cepenim. Tuhnu,
loucim se s ostatnimi a jdu spat.
060105 - Bamako
Dnes pos snidani odjizdime do mesta - opet dvema autama. Doma zustava jen
Annie a Paja. Belgove jedoupotvrdit letenky, ja jedu zkusit banku, Mark
nakoupit na veceri a nechat vymenit olej v aute. Nejprve jedeme spolecne do
garaze pred Markovym kanclem - veze s sebou olej i filtr jeste z belgie a
nejaky chlapik mu ho tam za par kacek vymeni. Nechavame tu Nissana a dal
jedeme vsichni 4 v Mazde. Vyrazime k letenkam a do banky. Ja vysedam trosku
drive, s ostatnimi se potkam pak v kontejneru. V bance maji zda se obecne
problem s MasterCardem, nejaka cerna americanka se tu s chlapikem co
autorizuje karty pekne postekava. Vsichni MC maji pech. Moje karta je
samozrejme zase odmitnuta ale tentokrat chlapik za prepazkou nabizi jeste
moznost telefonicke autorizace. Karty se tu procesuji pres Maroko - gsm
terminal se normalne spojuje s autorizacnim centrem v maroku. Trosku draha
sranda - kazda autorizace je vlastne mezinarodni hovor. Taky si z kazde
autorizace nechavaji komisi 5750cfa, coz je skoro 8 euro. To neni tak hrozne,
ackoliv je k tomu samozrejme potreba pripocist komisi karetni spolecnosti za
vyber z bankomatu v cizine. Jinak v Bamaku je pouze jeden bankomat a ten
akceptuje pouze Visu. Tu mame taky, ale jen jako nouzovku a tak z ni nechceme
vybirat dokud neni zadne jine reseni. Chlapik dela autorizaci pres telefon
ale v maroku maji prave siestu a tak mam smulu - mam prijit za hodinu a pul.
Bohuzel tu vsak nejsem svym autem a tak na me ostatni asi nebudou tak dlouho
cekat. Vracim se tedy do Kontejneru, davam si pivo a cekam na ostatni. Dorazi
asi za pul hodinky, dame si dve rychla piva a odjizdime drive nez v Maroku
skonci siesta. Vracime se pres garaz kde Mark vyzvedava auto s vymenenym
olejem. Zaroven vyzvedava originalni alternator ktery jsme nechavali Superovi
pro usnadneni hledani nahradniho. Cestou zpet se s nim stavime v garazi
kousek od M&A. Pisu Madibouovi sms ale poprve mi neodpovida. Vracime se kolem
garaze, Madibou tam neni. Potkavame se s elektrikarem ktery bude delat tu
vymenu - jmenuje se Sedou, stejne jako nas novinarsky oblibenec. Nechavam mu
stary alternator, domlouvame se ze mi vecer zavola a ze se domluvime kolik to
bude stat a kdy mame prijet. Jedeme domu, ceka nas posledni vecere s L&F,
zitra chteji vyrazet dal na vylet po Mali. Maji volno jen na 3 nedele a tak
maji docela spech. Deset dni sem, chvile v Bamaku, vylet do Seegou, Djenne a
Mopti, prodat auto a odletnout zpet. Zpet do Pyreneji. Dnes vari Luke a Mark.
Mark ma na starosti polevku, Like jakousi verzi bramboroveho salatu. Trva to
veky a uz me z hladu boli hlava. Nakonec se vsak serviruje. Polevka je
uzasna, domaci hovezi vyvar - s nudlema, masickem, petrzeli a vsim co do ni
patri. Salat mi chutna take, je v nem spousta veci - vajicka, fazolky,
brambory, tunak a tisic dalsich veci. Docela mi chutna a tak si pridavam.
Dodatecne pak M&A v soukromi salat trosku pomluvili, pry L&F zapomneli udelat
spoustu prisad a nejak to nezvladli. Po jidle se sedi, kouri a planuje
zitrejsi cesta. My cerpame spousty informaci od Marka, prece jen 25 let v
Mali musi byt znat. L&F jako jedini tady nekouri. Po jidle vsak Luke zacina
smejdit po baraku, nachazi Markovu krabicku travy a zacina spekulovat jak si
zapalit - problem je totiz v tom, ze Mark kouri smes marihuana-tabak a Luke
jako odnauceny kurak odmita tabak v jakekoliv forme. Marihuana je ve velmi
jemnem praskovem skupenstvi a neda se rozumne balit. Luke si stezuje ze tu
nema svoji fajfku a tak se Mark chopi iniciativy a ukazuje mu jak se da ze
staniolu a toaletniho papiru vyrobit docela dobra fajecka. Vytahujeme fotak a
zachycujeme vyrobu. Pije se vodka s ananasovym juice a s ledem. Vsimam si, ze
uz docela klidne pijeme africkou vodu, klidne bez filtrovani, primo ze
studny. Uvidime co nasbirame ;-). Snad nic. Pomaloucku se chystame do
pelechu, zitra nas ceka pracovity den - musime vyklidit vsechno z auta a
odjet do servisu. Odtamtud pojedeme nakoupit do mesta alternator, odesleme
servisaka zpet a my si zatim vyridime prodlouzeni viza pro mali a vyber penez
z banky. Budik narizujeme na ukrutnych 8.30.
060106 - Bamako
Budik nas taha z pelechu asi pul hodiny ale pak uz zkratka vylezt musime -
pomalu se blizi den kdy sem prijedou 4 dalsi hoste a kdy uz musime byt pryc.
16teho ledna. Zbyva nam 10 dni na vyrizeni tolika veci. Musime opravit auto,
vymenit oleje a svicky, prodlouzit vizum pro Mali, poridit viza do dalsich
zemi, vybrat penize, vyprat, umyt Kacenku zevnitr... seznam je dlouhy a zatim
jsme z nej nezvladli ani tuk. Takze dnes snad doresime opravu alternatoru.
Vyklizime vsechno z Kacenky, pocitame ze nechame auto mechanikum a my budeme
ve meste resit banku. Problem je to ze zitra uz je sobota a to uz bude banka
zavrena, v pondeli je otevreno a pak v utery a mozna i ve stredu zase vse
zavira - a to nam konci nase viza - myslim ze plati jen do 10.1.2006. Mame
tedy jen dnesek a pondeli. Vzhledem k velikosti Bamaka a nasi neznalosti
mistniho jazyka bambara se tezko domluvime s mistnima minibusarema. No,
vykrmovavame auto na terasu, rychle se loucime s L&F prave se chystaji k
odjezdu, vyjizdime s jejich a s Markovym autem z garaze aby mohla Kacna
vylezt ze zahrady kde se zatim krci pod citronovnikem. Prazdna vypada
nezvykle, bez te zateze ma i podvozek podstatne vys. 4 kanystry benzinu po
20ti litrech jsou znat. Startujeme a jedeme ty dva kilometry k opravarum.
Cestou trneme, baterka uz mele z posledniho a alternator myslim ze uz vubec
nedobiji. Samozrejme jsem si nevzal klice na pripadne nasazeni rezervni
baterky a tak bysme se pekne prosli. Nastesti tam nakonec dokodrcame
vlastnimi silami. Zapichnu auto mezi mistni vraky, zamykame a jdeme se
Sedouem vyrazit do mesta. Samozrejme nema auto a tak to vypada ze pojedeme
mhd!? Pak navic zjistuju ze s sebou nevzal nas stary alternator. Vracime se
pro nej, oni pak prichazi s resenim ze do mesta pro nej poslou nejakeho
chlapika a motorce. Co nadelame... Nejaky klucina nam prinasi dve zidle,
pekne do stinu pod strisku kde maji nejake drobnosti jako nahradni srouby a
jine nove kramy. Sedime a cekame. Je teplo, obcas klimbam. Sedou zatim
vymontovava stary alternator. Docela mu to jde, koukam na drat - zadne
slozitosti, zadne studovani, vytahnul kreslo spolujezdce, odmontoval nejaky
panel, sundal kryt ventilatoru a hrrrc... altik je venku bez rozebirani
kardanu, rozebirani silentbloku, zvedani na hever a dalsich kouzel jez jsme
zatim videli. Trvalo mu hodinu to, co nas prvni technik resil cely den. Zatim
dobre. Cekame na ten novy. Kourime, klimbame. Objevuje se chlapik na motorce,
privezl ten alternator ktery jsme videli s Madibouem. Fajn, o nem alespon
vime ze tam pasuje. Sedou se ho ujima, jde ho montovat. A tady se zasekava a
zacinaji komplikace. Mezitim Paja hleda zachod a po zazitku z garazove
toalety nas ceka pozvani na spolecny obed. Technici tu jedi spolecne, pocitam
ze plati Madibou. Prinaseji se velke dve misy ryze a v kazde je jeste jedna
mensi s omackou. My jako hoste dostavame nabidku lzice - kdyz ji akceptujeme
tak se zacina shanet 2 lzice a nejaky praci prasek na jejich dobre umyti.
Ostatni, stejne nejako velka vetsina mistnaku jedi rukou. Omacka se vylije na
ryzi a rukou nabira ze spolecne misy. My doubeme lzici nijak civilizovane ale
porad natolik nepatricne ze mi to az prijde divne. Mame sauce arachid, omacku
z buraku a dva kousky masa na poradny lavor ryze. Druha misa je s trosku
jinou omackou. Pak Madibou posila nekoho jeste koupit dva pytliky vody -
prokousnout a nasavat, pytlik pak zahodit. Jidlo je docela dobre, ja uz jsem
tohle absolvoval v Senegalu v Tambacounde, pro Paju je to novinka. Je to
zvlastni ale docela v pohode. Jednou musim vyzkouset jist rukou jako oni - do
pusy se vejdou prsty az ke kloubum u dlane vcetne pokrmu ;-)). Pak se zase
odpinozime do naseho pristresku pochrupovat. Sedou zapasi s alternatorem.
Tesne pred zapadem slunce uz se mi to moc nezda. Zjistuju ze prvni alternator
mel odpaleny stabilizator, mezitim sem on dotahli nejaky dalsi toyota ale bez
oznaceni a uz je zacali montovat dohromady. To se mi nelibi. Povidame si o
tom s Madibouem a nakonec si odsouhlasujeme ze to odlozime na zitrek a ze se
pokusi sehnat poradny, 100% alternator. Chvilku pak klabosime s nejakym
Gedeonem, mlady chlapik, krestan, nechavam mu na sebe cislo, pry nas za tyden
nekam pozve. Uvidime. Je tu se svym peugeotem 206, dela na ministerstvu
spravedlnosti. Bila kosilka. Ale je mily. My se taky pomalu zvedame, holt
jeste dnes jdeme domu pesky prachem. Zitra nam zavolaji jak to jde. Vracime
se domu, uz se seri. V butiku kousek od baraku mame lehce traumatickou
zkusenost s placenim cigaret dvoutisicovou bankovkou - jako obvykle nemaji na
vraceni ale pro zmenu tady navic ani nevi kolik stoji cigara ktera prodavaji.
Maji asi jen 3 druhy a celkovy sortiment butiku je hodne slaby. Tak 200
polozek? Po 20ti minutach ale odchazime jak s kourenim tak se spravnym poctem
vracenych penez. Chvilku probirame nas den v servisu a pak vecerime prvni
veceri od M&A zahradniko/hlidace Segoua - nahodou se trefuje do naseho
dnesniho obeda zrovna kdyz jim tu poprve vari - ryze a sauce arachid. Po
dobrem jidle (Mark nakupoval maso a snad i ryzi) jdeme do pelechu, M&A
koukaji na nejaky francozusky film. Ja si vytahuju notebook a dopul treti
hraju. Ke konci uz mi to moc nejde. Znam princip ale nedari se mi ho
realizovat - vzdycky me porazi. Notebook pekne hreje a tak je i mistnost
pekne vypecena. Odkopavam se, slysim bzucet komary venku za moskytierou a
pomalu usinam. Jen doufam ze usnu drive nez zacne prvni ranni modlitba v 4.30.
posted by vyletnik at 6:45 pm
0 comments
