050208 - utery, den dvacatypaty

Probouzime se s namrzlymi cepicemi, mne je zima, Paje ne. Rekordne rychle baleni, sbihame na cyklostezku a je 9:40! Wundaba! Cesta je ledovka, kdysi davno nasnezena, roztala, trosku prochozena a pak opetovne zmrzla. Vysledkem toho je krasne nepohodlna cesticka. Skobrtame o ledove vycnelky, klouzeme po ledu, ale premrzly snih nas neudrzi natolik aby se po nem dobre slo. Vcera jsme upajdali 29km, dnes nas ceka 26 do Dingolfingu (pokud to zvladneme). Prvni zastavka po osmi kilometrech, bastim bozi telo (Gott des Erteple volke) v podobe Bohemia chipsu od Lanovcu, jez nam dovezl Peta. Paja nema nic na zapijeni a tak vynechava a radeji kouri. Krev bozi k zapijeni v podobe Lanovskeho vina jiz bohuzel neni. Na slunicku prohrivame zmrzle haxny a lebedime si. Rano bylo vse ve stanu obaleno ledem - jak GPS, tak baterka i batohy. Spacak byl mokry a nez jsme ho zabalili tak zamrznul na kost. Boty jez jsme si nacpali v pytli dolu do spacaku - jsou sice studene, ale ne zmrzle na kost. Led z
e stanu se nam nepovedlo odklepat. Zastavujeme v Landau na snidani. Nejdrive se dostavame do sparu nejakym turkum a tak do sebe cpeme gyros/kebab a kolu v hadrovem stanu na ulici. Je dobry, ale neuspokoji nase naroky. Zvedame se, jdeme nekam na kafe. Zapadame do cukrarny. Majitel Ital se s nami dava do reci, klabosime, pijeme dobre kapucino, do termosky nam dela caj. Posilam Monice mail o tom, ze k ni do Freisingu dorazime pravdepodobne jiz tenhle tyden, tedy drive nez se ona vrati z Argentiny. Slibila, ze nam klice necha u kolegy, problem vsak je, bude-li on o vikendu pritomen. Platime, pokracujeme. Zase ledovka. Podle gps zjistujeme, ze na ledu nase normalni rychlost 4-5km/h klesa az na 3-4km/h a obcas i nize - klouze to a nejde to :). Taky jsem odeslal na blog zapisky ze dvou poslednich dni. Pocitame, ze se brzy objevi nova davka fotek - Peta si je v nedeli odvezl s sebou do Prahy. Tentokrat je vyber na web plne v jeho kompetenci. Z Freisingu asi neco pridame z internetov
e kavarny sami. Do Dingolfingu nam zbyva 12km. Ladujeme se hroznovym cukrem. GPSka mi nedrzi na popruhu u batohu. Ma jen nejaky pridavny zobacek na zacvaknuti na kolo, coz je mi prd platne. Porad mi pada, jednou me takhle uskrti. Nekde v budocnu se budu muset bud stavit v Garmin shopu nebo neco nouzove stlouct kladivkem. Jeden dotaz na majitele GPSek se schopnosti navigace po zvolene trase (Honza, Frantisek, Libor?): Garmin Vista C, prestoze ma moznost najit optimalni cestu po silnici, tak mi neustale tvrdi, ze v blizkosti startu nenasel zadnou silnici. Mam podezreni ze bud nejsou do GPS exportovane silnice (coz mi prijde jako blbost) nebo ze to neni podporovano pouzitymi mapami od MapSource. Mate nekdo anunk v cem je zakopan pes?! Vzhledem k tomu, ze se mi nepovedlo ulozit (ci zahadnym zpusobem zmizela) pracne pripravenou mapu od Deggendorfu az po Gibraltar, tak se musime navigovat hodne odhadem - i kdyz do Mnichova je to porad jeste docela snadne (staci se drzet reky) ale
dal, tam to bude pakarna! Pajdame dal, snih nam pomalu likviduje nohy. Nastesti jdeme porad po rovince - reka jen neznatelne stoupa. Ubyvaji sily, zapadavame do restaurace v Mammingu, skoro hodinu odpocivame. Zbyva 8 km. To uz musime ujit. Vyrazime, za chvilku se stmiva. Po 4 km delame pauzu, slunicko zmizlo uplne a je tma. Mesic je cely schovany, hvezdy sviti o 106 ale k chuzi je to zalostne malo. Pajdame po ledovkach a kilometry mizi hodne pomalu. Nakonec to ale doklepavame az do Dingolfingu. GPS naviguje k hotelu, 46 ojro za pokoj bez koupelny plus snidane navrch. Ma to byt nejlevnejsi ubytovani ve meste, tak moc neodmlouvame a bereme to. Pekny pokoj, poprve s umelyma perinama (jaka slast!) a ten perovy polstar clovek klidne zahodi. Na nohach mam dva puchyre, Paja jeden. Mokre ponozky a boty hazime na topeni, pred koupeli se jdeme nadlabnout. Za poslednich 32 hodin jsme meli jen ten turecky kebab, takze jsme hladovi jakv vlci. 2x pivko, specle a schweinebraten. Lahoda. Cp
eme se, relaxujeme. Ja pisu, Paja si cte. Pred nama je Landshut, 26 kilometru daleko. Je tam hostel, konecne snad nejake levnejsi bydleni. Mozna tam zustaneme jeden den, oslavim tam svoje tricetiny. Trosku si dame do nosu a zrelaxujeme. Ted uz jen na pokoj, do koupele, chvilku cist (ceka me ta nemcina, poradmi jeste nejde) a pak uz jen blazene slintat do polstare (Paja) / matrace (ja). Gutten nacht!

PS: slysel jsem, ze tu mam spoustu hrubek - ty mislosrdne z vas prosim o to, aby na ty nejcastejsi hodili upozorneni alespon do komentare. Pak se jich alespon v budoucnu vyvaruji a bude mi to slouzit jako lekce z cestiny. Moje ctyrky na vysvedceni mi asi poskytuji nulove alibi, ze?

050207 - pondeli, den dvacatyctvrty

Stereotyp, vstavani v 9.30, odchod v 11. Poprve podle komputerove navigace. Dnes bez nepromokavych kalhot a navleku, hory jsou uz snad za nami. Zadne mazani bot - dnes by mely zacinat rovinne cyklostezky - no jeste uvidime :). Jeste k snidani si davame po ste stejnou reklamu na MTV.DE. Balime, babca jeste neco povida o tom, ze tu vecer videla Petu, jestli za nej pry budeme platit. Nakonec se vse vysvetluje a podle gps mirime pres Dunaj na Platling. Cesta asfaltova, protazena. Kupujeme jeste mapu Iasrratweg - cyklostezka odsud az do Innsbrucku, vedouci pres Freising a Mnichov po brezich reky Isar. Zjistuju, ze do GPS se neprenesla trasa se kterou jsme se vcera vecer trapili. Sakrble! No, ale i tak se asi neztrtatime. Pajdame, po 7km si delame mensi odpocinek. Z asfaltky bolej nozicky, uz si zvykly na mekoucky snih. Ale cesta odsypa podstatne rychleji. Hraju si s GPS, snazim se ji pochopit a nasledne vymyslet nejake upevneni na batoh. Hledame nejakou hospudku kde bysme mohli do
cerpat caj do termosky. Ta je az v Platlingu. GPS ukazuje 21 km za nama, ale v tom je i ten vcerejsi 9km dlouhy vylet kolem Dunaje. Sedime v hospode, Paja odhaduje nas itinerar, rika ze budeme pravdepodobne v patek vecer ve Freisingu. Pijeme caje a kolu. Kdyz bysme to trosku natahli tak tam muzeme byt uz ve ctvrtek. Ale to asi zavisi na tom, jak nas budou bolet nohy a jak se nam bude darit vstavat. Paja tvrdi, ze to chce disciplinu, ze tenhke vylet neni zadna p***l :) - a ja myslel ze jo.... Zvedame se, mirime ven z mesta, napojujeme se na cyklostezku Isarradweg. Na ledu uklouzavam a padam, okolojdouci rodinka se mi smeje. Hopkame premrzlym snehem, obcas led. Jdeme kolem vodni elektrarny na rece. Zastavujeme se pozdeji na caj, koukame na dedky jak hraji na ledu neco mezi curlingem a petanquem. Je teplo, sviti slunicko, dobra nalada. Uvazujeme o spani pod stanem. Dnes ma zapadat slunicko v 5.12. Cesta vede po brehu reky, vsude snih, u brehu led. Tapeme, tapeme. Teplota pri za
padu slunicka prudce klesa. V noci ma byt -13 stupnu, stan si hodne rychle rozmyslime. Uz za tmy se dopinozime k Etlingu, ma tu byt ubytovani. Protivna baba nam oznamuje ze pokoje nejsou a ani nezveda oci od talire. Saprlot, jsme nahrani. Dalsi bydleni je az v Landau, 10 km daleko a my jsem uz hodne unaveni. Misto cyklostezky volime uplne prazdnou silnici. Dnes nesviti mesic, ale nebe je jasne a plne hvezd. Po dvou kilometrech tou strasnou kladou Paja dobrovolne(!) a sama dava pokyn k odboceni na malou cestu za ucelem bivakovani. Chvili po lese bloudime az najdeme placek kde neni snih (ale jen led pod listim). Po dlouhe dobe vybalujeme stan. Pri jeho stavbe mi mrznou ruce, nemuzu ani sestavit tycky. Nafukujeme karimatky, spiname spacaky dohromady. Paja leze prvni, bere si suche ponozky. Davame karimatky pres sebe, zmensujeme otvor vetraku, batohy davame vedle sebe aby nas drzeli dohromady. Nejdriv je nam uvnitr teplo, pak prichazi zima. Paja se rozklepava. Vymyslime ruzne fi
gle jak ji ohrat, nakonec zjistujeme ze bundy co mame na sobe izoluji zivocisne teplo a sundavame si je. Hazime je na spacak. Za chvili je ale zase kosa. Nakonec vymyslime nejlepsi ohrivacku - ja si leham na bricho a Paja mi leze na zada. Tak vypada nejlepsi karimatka na svete :). Ruzne se prevalujeme, pak uz je tepleji a muzeme lezet vedle sebe. Usiname pomerne brzy, ale na pretoceni se vzdy musime probudit navzajem a domluvit. Chrrrr....

050206 - nedele, den dvacatytreti

V 11 se vykopavame, Peta dela scenky ze nechce z pelechu. Kocovinka radi. Snidane ze zbytku vcerejsiho hodokvasu. Syry (kozi, camembert, emental, salamky, pribinacek, housticky a rohlicky, maslicko, marmeladicka. Valime se v pelechu, cumie na MTV - je tu DJ Bobo - on je nemec! Hrozne reklamy, desetkrat opakovane behem jednoho reklamniho bloku. Peta je lenoch, nechce se mu vylezt. Ja dopisuju posledni dva a pul dne. Koukame na klip Kein Lust od Rammstein. Balime, pujdeme nekam ven na kaficko, pak mozna Petovi vyrobit Hertz kolaps z toho snitzlu. Ceka se na blbce z Xenemuende :)). Balime se do termooblecku a trada na vylet. Vyrazime do centra, naviguje nas allmighty gps. Kafe v cukrarne/kavarne na namesti, rychle ale vypadneme, je to tam divne. Autisticky navigator zdrzuje. Na nebi par mracku a jinak modro a slunce. Mirime na prochajdu k Dunaji. Prechazime po moste na druhou stranu, cestou se Peta z mostu pokousi procurat led na hladine. Z vysky 15ti metru se snazi svoji sprsko
u rozehnat docela tluste ledy. Nedari se mu to, ale je nami obdivovan za statecnost. Natacime si ho. Pak sme sli sli sli, po snehu, mezi konema, po brehu. Neni tu druhy most pro pesi - ten druhy je jen pro auta. Dalsi (jak prozrazuje gps je nekde 5 km daleko). Pekny vylet, vracime se stejnou cestou zpet. Prechazime most, mirime do Snitzelarny. Pri znalosti Petovi a Pajiny schopnosti pozrit vetsi mnozstvi potravy jim obema dohromady objednavame jeden rizecek, ja si davam druhy. Ve finisi je to tak akorat. Vsichni se precpali. Kourime, klabosime, balime. Peta, kdyz jsem pred nej postavil talir (Paja nesla druhy az chvilku po mne) pronesl: "to nam ty rizky dali dohromady?". Z cehoz jsme meli srandu - dyk sme mu to rikali (tuhle vetu budu od konce pristiho tydne strkat kazdemu pod nos velmi casto, alebrz dostanu treti krizek na chrbat). To mi pripomina, ze si musim postezovat na svuj zdravotni stav - boli me celist, jak kdybych dostal pesti a tezko se mi otevira papula - coz k m
emu, nyni uz skoro pozehnanemu veku patri ;). Suneme se domu, Peta si u benzinky kupuje zmrzlinku. Doma nas ceka spousty komputerove prace: stahuju slovniky do psiona, tahame fotky z fotaku do notebooku, definujeme trasu do gps a ladujeme ji mapama (cesta pry ma byt 3300 km dlouha), uploadujeme Petovi nase ceske ebooky, k sobe si stahujeme nemecke. Peta na privezl: vazelinu na boty, dobroty, darky od spratelene famiglie Lanovcu (vino bylo super, zbytek poctive likvidujeme behem dnesniho vecera - diky!!), gps a cedecka s mapama, mezinarodni zdravotni prukazy a mraky veci na ktere si ted z hlavy nevzpomeneme. Upload germanskych knih do psiona vazne, je pozde vecer, Peta uz by mel vyrazit. Sosam, sosam, nedari se. Nekde je bota. Hrajeme karty zatimco bajty letaji sem a tam. Posledni cigaro, Peta se tu zdrzel az do 22 hodin. Bali, jdeme mu zamavat a jeste jednou podekovat... frrrr... a je pryc. Rikal, ze to sem bylo 250 km a jel to 3 hodiny - pres Plzen. Ja chvili laboruju s kni
zkama, pisu denik, odpovidam na par mailu - zprava z Argentiny - pokud bysme dorazili do Freisingu drive nez 15.2. tak tam mame u Agostina Grimoldiho klic - supeeer! :). 15 minut po pulnoci zhasinam, zavirame kram a jiz se spolecne tesime, az zitra oblekneme sve satecky a vydame se na dalsi pout, tentokrat po cyklostezce Isar radweg, jez vede odsud az za mnichov (pres freising). Ceka nas tedy prijemna cyklostezka po brezich jednoho dunajskeho pritoku. Baj baaaj! Cus cus! Baaa-mbus!

050205 - sobota, den dvacatydruhy

Vstavame ve tri, valime se v pelechu, jdeme nakoupit. Platime ubytovani za nas dva dopredu az do pondelka, za Petu 15 ojro za dnesek. Vsude vobchodech uz je zavreno, cinskou hospodu nenachazime, maji tu docela mile namesti. Nakonec vyrazime na jidlo do Schnitzelarny. Davame si weinerschnitzel s hranolkama a kolu. Rizek je velky asi jako A4, na talir se ani nevejde! Ja ho po velke namaze do sebe nasoukam, Paje zbylo neco velikosti A5. Kourime, jdeme nakoupit do Aldi - vino, juice, mleko, cokoladovy drink. Mirime si to domu, do pelechu. Nacpany briska a strasna unava ze vcerejska. Paja si doma cte, ja usinam. Je lepsi se vyspat dopredu, abysme tu neusnuli Petovi pri vypravni. Probouzim se v 8 vecer, Peta uz je na ceste. Koukame na Jamese Bonda v televizi. 21.45 - Peta vola, je tu! Jdeme ho vyzvednout pred hotel, trefil se uplne presne. Pravda je, ze tady je jen jedno nadrazi a my jsme 20 metru od nej. Pomahame mu s vecma na horu. Hory jidla a piti. Otevirame prvni vino a vecire
k zacina. Klabosime, prohlizime a stahujeme k Petovi na notebook fotky. Hrajeme si s novou GPS. Prouza, Einsturzende neubauten, Metallice, Narah Jones, Massive attack, Visaci Zamek. Pak nejake demace Alzheimeru. Pomalu vytuhavame kolem 3ti hodiny rano. Zranice, fuj, uz je mi spatne. Koukame na fotky z japonska a z tamnich Kendo turnaju. Zmizla i druha lahev vina, je tu zahuleno. Lezeme do pelechu a chrrrr.... Jo, uplne bych zapomnel - kdyz jsem se probudil, zjistil jsem, ze Paja si mezitim pro Petu pripravila novy uces, pry aby se ji neleknul - ted je opravdu roztomila - ulizana a s pesinkou.. :)))

050204 - patek, den dvacatyprvni

Snidane - dobry cerny chleba, syr, marmelada, maslo, mleko s medem, vajicko na mekko, pomerancovy juice. Cteme si Heinleina. Maji tu spousty diplomu z curlingu a biatlonu. Majitel s nami chvilku klabosi. Platime juice a caj do termosky. Jsou mili. Jdeme na pokoj zabalit. I pres to vstavani v 9 odchazime zase az v 11 - to je asi nejaky prirodni zakon :)). Venku je krasne modra obloha a slunicko. K tomu holomraz. Balime se do nasich sexy oblecku a vyrazime. Na Deggendorf, pani Majerova! Vyrazime po male silnicce, cesta stoupa do kopce. Prichazime na odbocku na turistickou cestu, odbocujeme do lesa. Vsude krasne voni smula. Dokopes, ptaci zpivaji. Trosku se strkame, hodil jsem Paju do zaveje. Oba dva nas boli leve rameno. Vypada to, ze to je tim kancelarskym zivotem a nasi pravorukosti. Leva je slabsi a netrenovana a ted kdyz jsou zatizeny obe tak boli ta slabsi. Je docela teplo, na stromech spousta snehu. Obcas padaji laviny. Natahujeme si kapuce. Kmeny obalene snehem. Zajimal
o by me, nakolik pluhy odhrnujici snih ze silnice poskozuji vozovku - letaji jim od radlice jiskry. Jean nam psal, ze cesta od Deggendorfu bude peklo - placata a oskliva zem. V Karline pry zacal topit v kamnech briketama, utesnil okna a je jim tam dobre, coz je dobre :). Tapeme si to tim protazenym winterwanderwegem. Jsme dnes hodne utahani, je to kriticky treti den kdy jsme na ceste po nasem odpocinku v Zelezne Rude. Vsimame si, ze Eurotel ma na webu nepresnost - cenik roamingu zminuje operatora, ktery tu neni - O2. Je tu jen T-mobile, Vodafone a Eta (spanele?). (I kdyz nakonec se objevila i ta O2 - je jen ve mestech a tak to vypada, ze tu maji 4 operatory). Dnes mam South park Terenc a Filip den.
Myslim, ze jsme jeste nepopisovali nase bezne zimni obleceni - tenka a lehka bunda s membranou, pod ni fleece mikina, termo tricko s dlouhym rukavem a pod nim jeste jedno s kratkym. Na nohach kratke a dlouhe spodky (velmi eroticke pradelko), levis 501-ky a pres to jeste nepromokave sustaky. Trekove ponozky, camelky a pres to navleky. Na hlave cepici a Paja rukavice. Docela tenka vrstva, dobre chranici.
Paja mi zpiva Klaru od Chinasky, nahravam to, Peta ji musi prihlasit do Hvezdne pechoty. Nesmim zapomenout mu ji predat. Dochazime k silnici, protazena cesta konci. Je tu turisticka mapa, fotime si ji pro pozdejsi pouziti cestou. Jeden nikdy nevi :). Prave vidime projizdet rolbu, protahuje bezkarskou trasu. Jdeme po jejich stopach zpet, je tam hotel. Po sto metrech cestou v rozjetem snehu do kopce kde to klouze a clovek se bori jsme hotovi. Od hotelu je krasny vyhled do niziny pred nama - uz jen jeden mensi kopecek a pak rovinka. Nekde u Deggendorfu je Dunaj. Zatim neni videt. Je tu i sjezdovka, urcite by to bylo pekne misto na paraglide. Na ten se tesim do spanelska. Ted si ale uvedomuju ze mame s Pajou propadly pilotak a navic ho nemame s sebou. Jdeme dovnitr na caje, kourime, relaxujeme. Po hodince vyrazime dal, po stopach rolby, do kopce, hledame odbocku nekam na turisticke cesty smerem Deggendorf. Vsude asi metr snehu, to se neda projit. I po te rozrolbovane ceste je to
bida. Po kilometru do kopce jsme ko. Dal se to neda, snih je mekky, borime se. Hledame cestu, zadna dal nevede, jen silnice. Po ni ale jezdi mraky aut. Neda se nic delat, musime po ni. Po kilometru nachazime odbocku, zkousime to po ni. Jdeme asi 2 km, pak odpocivame. Mala vesnicka, dalsi sjezdovka. Jdu prohlidnout cestu pred nama, hledam turisticke stezky. Jednu jsem nasel, jdu po ni asi 500 metru, vypada protazena, jde hodne z kopce. Vracim se do kopce s vyplazenym jazyjem, beru Paju a jdeme zase z kopce. Po 700 metrech konci protazeni. Borime se po pas. Paja to vzdava, ja shazuju bagl a jdu kousek do predu zjistit, jestli se to nezlepsi. Po 200 metrech ze mne lije jak z konve, nejde to. Borim se cestou zpet, pokousim se tahnout bagl po snehu, bori se. Davam si ho na zada a brodum se k Paje. Jsem mokry jak mys po koupeli. Vzdavame to, vracime se. Zadna turisticka cesta z hor nevede, vsechny jsou zasypane snehem. U cedule Deggendorf 8 km to vzdavame, cekame na autobus a do m
esta dojizdime busem. Vysazuje nas u nadrazi. Je tu jeden penzion, jdeme k centru. Ptame se po ubytovani. Bud plno, nebo 76 euro za pokoj. Obihame mesto uz za tmy, nakonec si davame u stanku s rusky mluvici obsluhou veceri (cheesburger) a jdeme k tomu hotelu u nadrazi. Cenu ukecavame na 40 eur za noc a jdeme umrit nahoru. Mame krasy pokoj - parkety, dvoupostel, dobre topeni. Bohuzel zase periny a polstar z peri. Proc jsme sem radeji nejeli lodi po Dunaji? Pocitam, ze na webu se brzy objevi nove fotky - prijede Peta. Docitam Heinleina a tuhnu ve dve rano.