051102 - Tanger
Ctu si az do rana do 6ti a tak se mi pak nechce lezt z postele. Kolem
poledniho se tedy jdeme vykoupat, dolevame olej, zaplatime a autem se drapeme
pres vrchni vyjezd z kempu do pekelneho krpalu. Pres mesto se motame, v
navigaci nam pomaha prijemny (ostatne jako vzdy) policajt ridici na
krizovatce dopravu. Tanger vypada docela ziveji nez ostatni mesta. Plne ulice
lidi, restaurace, kavarny. Do Ceuty je to asi 100km, po moc hezkem pobrezi.
Vlny. Hory. V kopcich si znovu uvedomujeme, ze se v Kacene prijizde do kopce
ozyva podezrely zvuk. Neco neni uplne v poradku. Zkusime to s Danem z Ceuty
nejak vykomunikovat. Vypada to na volny retez v motoru nebo nejaky problem s
hridelema. Na hranicich je to docela v klidku, uz zname mistni procedury :-).
Pravda je, ze si cestou mezi radoby-pomocnikama pro prechod hranic vyslouzime
kopanec do auta ale to je uz drobnost. Projizdime po necele ctvrt hodine a
JSME ZASE V CIVILIZACI!
Spain
Tak jsme zase zpet ve spanelsku! Sice porad v africe ale i tak je to zmena.
Prijizdime od prechodu 2 km do centra Seuty a hledame misto na parkovani.
Nakonec se upichueme na nabrezi na parkovisti u detskych hrist a heliportu.
Bereme si svych par svestek a jdeme na to - vybrat bankomaty. Bankomat nam
dava jen 600e a tak se rozhodujeme vybrat zbytek penez po pulnoci. Prochazime
se hlavni tridou, vsechno je pro zmenu zase krasne, vonave a ciste. To je
luxuxs. Je to zase jednou jako na dovolene. Zkousime vsechny bankomaty co tu
jsou - v jednom z nich se da dokonce vybrat az 1000e. Dostavame opet par
nabidek na hasis, odmitame. Volam Danovi, resime mozne priciny rachtani v
motoru. Opravdu to vypada na retez. Shanime smskama po znamych seznam Toyota
servisu v Maroku. Vypada to ze je jen jeden - v Casablance. Neni to zavazna
porucha a je to cestou zpet, smerem Mauretanie. Takze pro dnesek to muzeme
pustit z hlavy. Bloudime mestem, hledame restauraci na veceri, nakonec
zaplouvame do jedne na nabrezi a usedame. Ceuta je vicemene neco jako
Gibraltar - poloostrov z pevniny, oddeleny navic vodnim prikopem (dnes uz ale
skoro soucast centra). Kopec na konci poloostrova, pod nim mensi mile mesto a
pak dal uz jen skaly, more a hranice do Maroka. Davame si rybu, steak a
salat, zapijime kavou a kolou. Cteme si, kratime si cas. Uz je pozde vecer a
tesne pred pulnoci jdeme zase zkouset bankomaty. Mesto uz je docela mrtve,
vsichni uz spi. Bankomat da penize az po pulnoci. Vypada to na znovu
pretazeny denni limit a to porad jeste nemame sumu kterou jsme chteli. Paja
vybira tedy i ze sve karty s kontokorentem (do minusu). Ma podstatne vetsi
limit nez ja a tak se nam nakonec povedlo vybrat to co jsme chteli. Vracime
se na nabrezi, vesime nase super zaclonky a lezeme do pelechu spat. Prvni noc
ve meste.
051103 - Ceuta
V noci nas budi nekolikrat pristavajici a vzletavajici vrtulnik. Rano je
docela mlha, jsou velke vlny a cele mesto je jak ve smogove havarii, jenze
jde o vodni trist. Vstavame relativne pozde. Tohle vlhko Kacene moc
neprospiva, na nekolika opravenych mistech jasne proteka rez. Kdyz si clovek
olizne rty tak jsou slane. Sul drzi vodu a tak kacenka krvaci oranzovou
barvou. Sakra, mozna se nam opravdu rozpadne. Jdeme na snidani do jedne
kavarny, davame si churros a kafe. Cteme si, ja se probiram navodem k autu,
studuju jak resit volny retez. Posilame par poslednich emailu, z Maroka uz
pristup na net pres mobil nefungue a asi nebude fungovat ani nikde dal az do
.... asie? U auta pak oteviram motor pod sedackou a kdyz vidim co vsechno
bych musel vymontovat tak to vzdavam. To je nevyhoda dodavek - motor je pod
sedackou a ke vsemu je relativne slozity pristup. Toyota v Casablance bude
mit praci. Vyrazime do Maroka. Hranice zvladame tentokrat jak po masle, vyjma
jedne vychytavky - celnik tentokrat studoval zelenou kartu podrobneji a nasel
v ni: NEplatna pro maroko. Znamena to tedy, ze si musime vyresit pojisteni.
Je tu jeden kanclik pojistovny (jakoby nahodou) a tam kupujeme 15ti denni
pojisteni za cca 600dh (1800Kc+/-). Drahota ale jinak by nas ted nepustili.
Jsme zpet v Maroku
Morroco
Hledame servis Toyota, pri minulem prujezdu jsme tady nekde (myslime) neco
videli. Bohuzel tentokrat je mlha a tak ho asi mijime a nebo se nam neco
minule zdalo. Mirime na Tetuan, Laroche a pak na Rabat. Cestou nam na
ctyricitce nameri policajti 56 a chteji 40e pokuty. Nakonec to ale s usmevem
usmlouvame na rovnou nulu - chlapik nas pousti dal. V Rabatu se objevujeme
kolem soumraku, nachazime kemp a ubytovavame se. 46dh bez teple sprchy - to
ujde. Parkujeme a vyrazime do mesta. Hned pri odchodu se ale zakecavame s
Craigem a Sebastienem - jihoafrican a australan s Landroverem vybavenym snad
uplne vsim - od lednicky plne piva az po tereni KTM motorku. Klabosime s
nima, pijeme jejich pivo a je nam fajn. Craig pak nekam jede noci pro hasis,
vraci se hodne rychle s malou kostickou za 5e od mistnich rybaru. Nakonec do
mesta nedojdeme, pozdeji vecer usiname jak nemluvnata - odvykli pivu.
051104 - Rabat
Vstavame brzy, vyrazime na ambasadu Mali pro vizum. Jdeme i s C+S, oni uz
mesto znaji. Prochazime kolem more, prechazime most pres reku a v centru
chytame taxiky. Jedeme ve dvou. Nas ridic bohuzel neumi ani slovo
francouzsky, jen arabsky. Motaji se s nami po meste, hledaji, nevedi a na
taxametru to naskakuje. Nakonec platime drahych 30dh (i kdyz to zase neni az
tak moc ale porad vice nez 2x vic nez to melo byt), C+S jsme nekde ztratili a
po jeho odjezdu zjistujeme ze to neni ambasada Mali ale Anglie. Dnes konci
ramadan, vsude spousta modleni, arabove se zacinaji objevovat po kavarnach,
maji uz i piti pred sebou, obcas nekdo i kouri. Vypada to na svatek, po
mesici pustu. Tak to budeme mit asi s vizama pech. Bereme to pesky, mestem
kolem Hiltonu do diplomaticke ctvrti. Spousta zelene, zadny provoz, nikde
nikdo. V Hiltonu nam moc prijemny recepcni radi, vola na ambasadu, nakonec
nam pise jeji adresu a vysvetluje kde to zhruba je. Potvrzuje nasi domenku ze
dnes bude asi zavreno. No jo, my tedy alespon zjistime kde to je, v pondeli
se nam to bude hodit. To vsak netusime ze nas ceka asi 4 hodiny chozeni a
ptani s tim, ze nas kazdy posila nekam jinam. Nakonec to vzdavame a chodime
tou ctvrti ve spirale. Nakonec se nam to povede najit, pipame do gps waypoint
a vracime se busem do centra. Hlad, zizen, nikde zadna hospudka, nakonec
zastavujeme na cheesburgery u McDonalda. Maji tady i McArabia burger.
Sledujeme teenageery - zajimava kombinace islamu a zapadniho sveta. Dnes ma
na sobe spousta lidi svatecni obleceni k oslave konce ramadanu. Pak uz jdeme
pesky pres centrum a medinu smerem do kempu. Nez obchazet pres vzdaleny most
do kemu, radeji zkousime prevoznika. Je to stara lodicka pohanena dvema
padly, prevazejici mistnaky do Sale. Za 1.5dh na osobu je to prijemna
zkratka. Dobre zivobyti pro chlapika jez prevazi lidi. V kempu uz potkavame
C+S - ti svoji Mauretanskou ambasadu nasli taktez zavrenou - taxik je tam pry
dovezl a pry umel i dobre anglicky. My halt meli pech. Odpocivame, spime.
Vecer se probouzime a vyrazime do Sale (mistni ctvrt/vesnice prilepena k
Rabatu). Prochazime mestem, hledame hospudku s polevkou k veceri. Nenahazime
a tak si davame alespon klobasky v chlebu. Snazime se najit nejaky kramek -
chceme koupit nejaka vajicka, cibuli a par dalsich surovin na zitra na
vareni. Nakonec se nam dari uspet az na posledni chvili. Pruchod nocni
medinou je opravdu zazitkem. Prodavaci, stanky, vune, neporadek, lidi ...
dobry mix. Vychazime z hradeb jez vetsinou obepinaji medinu a jdeme do kempu
a spat.
051105 - Rabat
Je sobota, dnes nemame nic v planu a tak se jen tak valime v pelechu a cteme
si. Krasne liny den. Sprchu si dame zitra, uz ji docela potrebujeme. Varime
vajicka s cibuli, k tomu bastime mistnacky chlebik a s plnym pupkem zase
zalezame do postele. Vecer pak jeste jdeme do mesta na nasi planovanou
internet session s Petou. Klabosime na icq asi 3 hodiny. Prohlizime si fotky
z Alzheimer koncertu v nejake hospode a nove fotky Petova bytu na Barrandove.
Bokem jeste koukame na situaci v Kongu, nevypada to tam moc dobre. Jeste to
budeme sondovat nekde dal podrobneji. Mirime zpet do kempu, na nabrezi
shanime nejakou kavarnu ale vsechny uz zavrely. V kempu si na recepci davame
cajik a jdeme si zase cist do auta. Ctu zase az skoro do rana. Po vychodu
slunce jdu spat. V noci je tu pekne vlhko a pekelna kosa. Nastesti jsme na
dnesek vytahli nase teple spacaky a tak se to da vydrzet.
051106 - Rabat
Dalsi krasny den nicnedelani. Davame si sprchu, Paja z ni chyta nejakou
vyrazku, plisen a hnus. Ale jsme umyti v teplevode. Varime kolem poledne
ovesnou kasi, ochucujeme ji kakaem, banany a pomerancem z trznice. Vetsina
ovoce pochazi z Pobrezi Slonoviny. Nas maly hrnec je plny kase, roji se
mouchy ale jidlo je to dobre. Kazdy mame i na pridavek a jeste nam zbude na
zitrek. S plnym briskem zase zalezame do auta - cist si a jen tak lenosit.
Pochrupujeme. Zaslouzeny odpocinek. Sledujeme Craiga a Sebastiana jak meni ve
svem Landroveru olej. Nejak se jim zaseknul olejovy filtr a kdyz ho paci
sroubovakem tak se jim oboum povede se pekelne zamatlat od oleje. Vypadaji
jak cernosi. V Senegalu (kam miri) by se urcite ztratili. Trosku nas taky
navnadili na cestu pres Senegal. Zadne nepokoje a veseli mistnaci. Vytahujeme
kompjutr, dopalujeme na cd mp3 z poslednich nahravek alzheimeru, Paja laduje
do Palma nejake knizky. Vecer se zvedame, trosku uklizime v aute a pak
vyrazime do mesta na veceri. Po zapadu slunce se tu pekne ochlazuje, bereme
si mikiny s kapuci. Ve meste si davame kure s hranolkama a chlebik, zapijime
Fantou. Po jidle se vracime do kempu, lezeme do auta a jdeme si jeste chvilku
cist pred usnutim. Zitra nas ceka ambasada Mali a pak snad odjezd do
Casablanky opravit Toyotu.
051107 - Rabat
Vstavame kolem osme - ranni standard - Paja me taha z pelechu, ja se branim.
I kdyz dnes ne tolik, pocit zodpovednosti (Paja rika - Coze??!) me zene ven.
Snidame prihratou ovesnou kasi a balime. Odjezd, u recepce platime asi 260dh
a dle gps se smerujeme ke ctvrti ambasad. Samozrejme jsme od C+S zapomneli
stahnout nas zapujceny trychtyr na vodu a tak jsme o neco lehci. U ambasady
Mali parkujeme, vyplnujeme formular a prijemnemu chlapikovi to pry bude trvat
do zitrka. Ukecavame ho na expres vydani a kupodivu to jde. Platime 600dh za
oba a pry at se stavime kolem pul ctvrte. Vzhledem k tomu ze bysme dnes jeste
radi stihnuli dojet do Casablanky a dat Kacenku do servisu, pokusime se
prijit driv. Jdeme hledat ambasadu Senegalu. Planetak pise ze zeme EU
nepotrebuji vizum, zatimco web ministerstva zahranici tvrdi opak. Kdyz uz tu
jsme tak to chceme proverit. Vypada to, ze pokud by nebyl problem s vizem a
autem, tak bysme si udelali malou zajizdku pred cestou do Mali z Mauretanie.
Potkavame C+S, za viza do Mali platili 500dh s tim ze je budou mit zitra. To
zase nejni takovy rozdil v cene. Pajdame, zase nas lidi kterych se ptame
posilaji od certa k dablu. Nakonec to vsak najdeme, i kdyz spise jen nahodou.
Bohuzel, zalezitosti viz resi pouze ve ctvrtek a v patek. Dnes je pondeli,
takze mame smulu. Nastesti do Senegalu je to pry jen 40km z hlavniho mesta
Mauretanie Nouakchottu. Obloukem se vracime k autu u ambasady, Paja si
zapomnela v aute Palma - na sedacce pekne polozeny, nikdo ho neukradl ale i
tak mame kliku. Nasedame do auta, jedeme nekam na kafe. Usazujeme se asi o
kilometr dal v kavarne. Jeste pred kavarnou nas chyta nejaky mistnak, pry
jestli bysme mu nemohli koupit pivo - mistnakum ho pry neprodaji. Ok, beru od
nej 50dh, v supermarketu mu kupuju vyber 6ti plechovek. Paja okukuje panve,
po kazdem vareni mame pripeceny kastrol a tezko se to myje. Chce mi usetrit
praci. Pak pred kramem predavam piva i s uctem, chlapik dekuje. Sedame v
kavarne, cteme si a cekame na viza. Kolem pul druhe to balime, jdeme zjistit
jestli uz to nahodou nema chlapik hotove. Kupodivu ano. Super, strkame pasy
do kapes a vyrazime do Casablanky. 100km utece jako voda a pak uz jen
doufame, ze se nam povede nalezt ten Toyota servis. Mame sice adresu, ale
mesto je nekolikrat vetsi nez Praha a tak by to mohl byt problem. Kupodivu se
trefujeme (nahoda) uplne uzasne - ani jsme nebloudili - nastesti to je hned u
jedne z hlavnich cest mestem. Parkujeme a jdeme domluvit opravu. Po chvilce
na nas dojde rada u prijmu, chlapik si jde poslechnout zvuk motoru, tvrdi
neco o vyfuku, to mu vymlouvam. Problem je, ze zvuk retezu je slyset jen pri
ceste do kopce. No, objednava nas na zitrek na 8.30. Fajn, ukladame bod do
gps a jedeme do kempu nocovat. V kempu uz nas znaji. Varime si veceri na
varici, Paja jde koupit do kramu naproti smetanu a piva. Ma tam mensi
extempore s sefem prodejny - nechteli ji prodat pivo. Pak se tam jeste jednou
vracela, nejaka holcina ji na ulici poprosila jestli by ji nekoupila lahev
vodky. To uz Paju vedouci vyhodi z kramu a neproda. Varime testoviny ala
carbonara. Paja zjistuje, ze ji navic v kramu spatne vratili - ze 200 dostala
zpet jen 50 misto 150ti. Stovka v cudu. To je tady docela bezne, nekdy je to
100, jindy 10, nekdy treba jen 5 ci 3 dirhamy. Clovek aby si na to porad
daval pozor. Tak to dnes mame docela drahe pivo ;-). Paja ma zase dnes den
;-). Cpeme si pandera, narizujeme budik na rano a jdeme chrupkat.
051108 - Casablanca
Brzke vstavani, bez snidane, bez piti vyjizdime. Ranni zacpy a kupodivu
prijizdime presne na minutu. Parkujeme, predavame auto. To si odvazi technik
nekam dozadu na dilnu na kontrolu. To jsme teda zvedavi. Je to ale znackovy
servis Toyoty, mel by byt ok. Maji tady cedulku hlasajici: "s pomoci boha
byla tato pobocka otevrena sefem toyoty xyz v roce 1996". Po chvili se vraci
technik, chce jeste jednou vysvetlit co tomu autu je. Aby slysel ten retez
tak navrhuje projizdku. Beru, on ridi a vyrazime do mestskeho provozu. Po par
stech metrech uz ten zvuk slysi take. Vracime se a zaciname debatovat nad
nasim manualem. Problem zda se je, ze ZADNA dodavka toyota v africe prodavana
neni s benzinovym motorem - vse jsou jen diesely a tak nejen ze nemaji
manualy, dily ale navic to zkratka delat neumi. Jeste to pak resime s sefem
servisu, ten nakonec vola do Japan car Toyota (neznakovy servis?) a domlouva
nam schuzku tam - ti pry s timhle druhem motoru nejake zkusenosti uz maji.
Motame se mestem, na druhy prujezd to nachazime. Pristup je tu uz podstatne
jiny. Nakonec jedeme s jednim technikem na projizdku. Paja zustava pred
servisem. Chlapik je fakt zvlastni. Kupodivu po chvilce tvrdi ze to je bezna
zavada, ze to umi opravit na pockani. Zastavujeme u chodniku, oteviram motor,
nekam tam hluboko saha a rika ze mam zajet k pumpe. Pry zdejsi bezolovnaty
benzin za nic nestoji, ze mame jezdit na super a pak ze tahle "klikaz" (jak
tomu rikaji) zmizi. Jeste nekolikarat zastavujeme, on klicem 12tkou stracha
nekde v motoru a pokazde se zvuk retezu ozyva mene a mene. U benzinky
cepujeme za 200dh super. Problem je, ze u pumpy maji pistole se suprem sirsi
hrdla a nejdou nacpat do usti nadrze. Druha benzinka ale uz ma vsechny
pistole stejne a tak ten servisak jen zalomcuje autem aby se to lepe
promichalo, ja platim a je to. Odjizdime od pumpy, jeste jednou stracha v
motoru a je to - auto jede potichoucku a bez problemu. Bylo to zda se jen
nastavenim predstihu a kvalitou benzinu. Pry uz mame dal brat jen super.
Trosku se mi to nezda - proc by vsude na aute a na nadrzi bylo napsano -
unleaded only?! Bojim se ze odejde katalyzator nebo neco jineho. Chlapik
rika, ze s tim sestelovanym predstihem by se to uz ani nemelo hrat. Jen pry
od vyfuku nepujde tak vonavy coud, ale tady je to pry kazdemu jedno (uz jsme
si racili vsimnout). Pry az budeme v civilizaci tak at si to nechame
prestelovat znovu zpet na bezolovnaty. Hm... pokud by to opravdu takhle
fungovalo tak mame vyresene dva problemy najednou - podivny zvuk zmizel a dal
v africe kde neni k dostani bezolovnaty benzin muzeme klidne cepovat (navic
levnejsi) a nejbeznejsi super. Vracime se k Paje, auto si tichounce prede.
Sefovi servisu platime 100dh, ten odchazi a nas chlapik rika jestli by nebylo
i neco pro nej - davame mu 50dh, jestli se mu to povedlo vyresit tak to je
super - rychle, bez nahradnich dilu (uz jsme videli jak objednavame dily z
evropy a cekame na ne tyden jelikoz tady nemaji v pocitaci ani pristup k
databazi s dily na tenhle evropsko-americky model). Nasedame do auta,
vyrazime smerem na jih, na Agadir. Promotavame se mestem. Ja porad trnu co se
s tim autem stane kdyz ted v nem je super. Jestli nam shori katalyzator tak
to bude draha oprava pred prijezdem do severni ameriky. Uvidime, nechame se
prekvapit. Jedeme kolem pobrezi, zastavujeme u bankomatu, vycerpali jsme nasi
hotovost v dirhamech. Nabirame 3000dh trosku urovnavame neporadek v aute a
pokracujeme krasnou cestou po pobrezi dal. Nekde o par desitek kilometru dal
zastavujeme u cesty v restauraci, na zahrade si davame spolecne jeden kotlik
tajine a velkou konev matoveho caje (mata je tam cela, zelena, ne ta drcena
ci dokonce pytlikova). Cpeme si pandera a pak uz je to jen asi 50 km do El
Jadida. Na mori jsou porad megaticke vlny. Atlantik radi, fouka vitr a
sem-tam se zacina objevovat pisek v podobe malych dun. Ve meste hned na
zacatku potkavame kemp a tam se usazujeme. Zastavujeme pod stromem a jdeme si
do mistni restaurace dat kolu - mame zizen, cely den jsme moc nepili.
Prijemne studena do nas zmizi raz dva. Pak jdeme k autu a koupat se.
Odchytava nas tam nejaky blaznivy nemec, je bez penez, bydli tady uz asi 2
mesice a kazdeho by chtel zastrelit. Vypravi mi o svych reinkarnacich, jak
byl Abrahamem Lincolnem, jak ho mucil Putin, Bush ... o svem stryci Saddamu
Husajnovi... no.. Paja nenapadne mizi a nechava me tam s nim. Jde si prat
uspinene kalhoty. Kdyz se vrati tak ji pomaham zdimat a tim odhanime naseho
"kamarada". Ja se pak jdu koupat - sprcha je v jednom z mistnich bungalovu,
prijemna, velka, spousta vody, relativne cista. Jaka lahoda! Po me jde Paja.
Kdyz se vrati tak vyrazime na jidlo a na pivo do mistni restaurace. Moc mily
kuchar nam doporucuje brochette a tak si je objednavame. S hranolkama a
chlebikem, zapijime pivem. Neni to moc velka porce, ale je to dobre. Vecer
pak jeste cistime zuby a jdeme chrupkat. V aute pak jeste vytahuju notebook a
hraju az nekdy do pulnoci Ages of Empires za spanely. K elektrine jsem
pripojen kabelem primo skrz moskytieru v okne u Kacenky. Vyhraju prvni kolo a
jdu take spat. I kdyz bych klidne vydrzel hrat dal... ;-)
051109 - El Jadida
Vstavame kolem 10te, cistime si klofaky, dolevame pul litru oleje a vyrazime.
Mirime na jih, smer Essaouira. To ma byt mile mesto o 290km jizneni u
pobrezi. Projizdime mestem ktere jsme vcera nenavstivili, vypada moc hezky.
Skoda. Pravda je, ze asi nejde projit vsechna mestecka ktera potkame. Za
mestem zacina zemedelsky kraj. Clovek obcas premysli, zda-li to na co kouka
je poust nebo pole. U silnice obcas potkavame prodejce, nabizeji cerstvy
kvetak (ted v listopadu?!). Priblizuje se znovu Atlas. Na mori jsou pekne
vlny, fouka vitr. Cestou zastavujeme na nakup v jednom z mala supermarketu -
nakupujeme prvni cast zasob do pouste a Mauretanie - vetsinou trvanlive jidlo
a neco maleho na dnesni obed. Kousek za supermarketem stavime u benzinky -
poprve bereme super misto bezolovnateho, tak jak doporucoval servisak Toyoty.
Problem je, ze se hadice nevejde do otvoru v nadrzi. Vytahujeme tedy cetstve
zakoupeny trychtyr, nicmene s nim to trva dobrych 10 minut nez nacepujeme
40litru. Jsem hodne zvedavy, co nam odejde pri takovemhle palivu. Uvidime. Do
nasi dnesni destinace dojizdime kolem treti. Docela dlouho hledame kemp,
nakonec nam, jako obvykle, radi policajt. Vracime se, odbocujeme na Agadir a
po par stech metrech je tu kemp. Premyslime jake to bude dal v Africe, v
jinych zemich, tam kde nebudou kempy. Asi budeme nocovat po hotelich... V
kempu se ubytovavame, davame si na ten nas hlad bagetu s maslem a se syrem
(hodne nam chybi slane jidla) a zapijime cerstvym mlekem, vse z dnesniho
nakupu. Vyrazime do mesta. Trva nam to asi 45minut nez dojdeme do pristavu.
Cesta vede po hezke a siroke piscite plazi. Takovehle krasne plaze ma
maloktera zem. Ale fouka hodne vite, viri pisek. Zapada slunce. Krasny
pohled, kycovka s ostrovem pred nama, nejaky serfar vyleza z vody, kolem nas
projizdi jizdni policie na konich. Na mori je nekolik lodi, zapasi s vlnama a
vetrem, lovi ryby. Postupne se zapadem slunce zajizdeji do mistniho
chraneneho pristavu. Smerujeme se tam take, chceme videt ruch pri vykladani
ulovku. Pristav je docela velky, dobre chraneny, opravuji a dokonce tu stavi
docela dost lodi. Uz je skoro tma, rozsvecuji se lampy a z lodi vykladaji
ryby uz roztridene a zasypane ledem v drevenych krabicich. Zivy retez
namorniku si podava prepravky z nitra lodi az do pristaveneho nakladaku. Sup,
sup, jedna za druhou. Okouneji tu zahalene zenske, vypadaji jak dalsi hejno
racku. Na nebi jich krouzi stovky, kazdy ceka na svuj klofanec do rybisky.
Vypada to ze zenske budou kupovat to, co se neproda velkoodberatelum. My
jdeme jeste na konec mola, tam narazejici vlny zvedaji vodni trist az do vyse
odhadem 10ti metru. Lezu nahoru na ochranou zed, rychle ale lezu dolu, tam
kdybych zuchnul na druhou stranu mezi ty betonove jezky tak me uz nikdy nikdo
nenajde a ja se utopim. Jeste ze fouka vitr tak aby se trist vracela do vody
a ne na nas. Jdeme zpet k lodim, zacina tu maly trh. Nejaky chlapik nam
nabizi jeste zive kraby s rozpetim klepet kolem 1m za 15-20dh. Ukazuje nam
rozdily mezi sameckem a samickou. Odmitame je, koukame na chobotnice a ruzne
ryby. Na chodniku tu rybari zasivaji site, lidi jim po nich chodi protoze je
maji rozprostrene po ceste. Ve vzduchu je citit nafta, ryby, more. Nadhera.
Tady se cas zastavil, takhle to tu vypadalo (bez te nafty) uz peknych par
desitek let drive. Z pristavu mirime ven, prochazime branou do mediny. Je tu
obrana pevnost strazici mesto. Lezeme na hradby, jeste tu maji dela v
drevenych stojanech, mirici na more. Pres ty skaly a vlny by se sem dobyval
snad jen blazen. Koukame ze strilen na rozboureny atlantik. Ocean ukazuje co
umi. Z jedne z vezi je uzasny vyhled na varici se vodu pod nami. Slezame
dolu, prochazime se snad nejhezci medinou jakou jsme tu v Maroku videli.
Sposta malyh namesticek, je to kombinace spanelsko-portugalsko-marocke
architektury. Paje je zima a tak se jdeme ohrat do jedne z prijemnych
kavaren. Nesedame si ven ale radeji jdeme dovnitr mezi dedky mistnaky. Habity
ma skoro kazdy, muslimske capky taky, dnes ma dost lidi na ochranu pred
vetrem i kapucu. Kafe tu delaji na presovaci uctyhodnych rozmeru. Ma 3 paky
velikosti nasady od lopat (ci vyhybkarske tyce), obsluhuje ho statny misenec
a kaficko dela prvotridni. Kdyz odfukuje paru tak to je jak kdyz odpousti
poradna parni lokomotiva. Trosku se ohrivame a zase vyrazime do ulic.
Bloudime uzasnym mesteckem. Prochazime i hlavni ulice, u jednoho stanku
kupujeme smazene rybky za 5dh, prodavac nam je bali do papiru a pak jeste do
pytliku. Pomalu opoustime centrum, po nabrezi mirime smerem ke kempu.
Dojidame rybicky a jeste mame chut na cajik. Zastavujeme v jedne mistnacke
spelunce. Usedame mezi podivne typky a uvedomujeme si ze se jmenuje podle te
katarske televizni stanice Al-Jazira ;-). Srkame caj, kourime a pak se uz
definitivne loucime s milym mesteckem a jdeme do kempu. Zaplacenou sprchu
nechame az na zitrek, ted uz je pozde. Jdeme chrupkat. Zjistujeme, ze hned
vedle nas se v kempu postavila skupinka nemcu se ctyrma dodavkama mercedes.
Ty ocividne podle docasnych znacek vezou ty auta nekam na jih na prodej - pry
si takhle spousta lidi (hlavne francouzi) sponzoruji vylet/prazdniny po
africe.
051110 - Essaouira
Rano se kupodivu soukam z pelechu prvni, jdu si cistit zuby a vystat frontu
na teplou sprchu (jako obvykle jedina na cely kemp - studenou zadarmo sprchu
nikdo v lasce moc nema). Na zachode mi dochazi toaletni papir a tak holt
musim pouzit jednu z uctenek za kemp co mam v kapse. Francouzska prede mnou
se ve sprse nekonecne rochni. Nakonec dojde rada i na me. Jsem hotov raz-dva,
klic od sprchy nesu Paje do auta, aby se ji tam nekdo nenakybloval. Taky se
tam moc nezdrzi. Po koupeli snidame meloun a banany ze vcerejsiho nakupu,
dobrutka. Vyrazime z tohodle moc hezkeho mestecka do podel pobrezi dal na
jih, do Agadiru. Cestou zjistuju ze na me zase leze rymicka, boli me v krku.
Prejizdime pres jizni cip Atlasu. U silnice se dnes prodava med a olivovy
olej. Zacina mizet zelen, vypada to na zacatek pouste. Baracky z hliny, prvni
zaveje pisku u silnice. Sjizdime z hor k oceanu. Vidime jeden nestastny
prastary ford tranzit co to v serpentynach neubrzdil a napral to do skaly -
zrovna ho nakladaji na odtahovku. Pod nami je nekonecne mnoho plazi. Hodne
aut sjizdi prasnymi cestami k vode. Turismus. Na silnici stoji nejaci tri
nestastni chlapici u mrtveho auta. Nejak se nam jich zzelelo, zastavujeme.
Vypada to, ze jim dosel benzin. Moc se mi nechce je tahnout, nabizime odvoz
jednomu z nich k benzince. Paja leze do zadu, leha si na postylku, chlapik si
s pet flaskou na benzin leze dopredu a bez rozhovoru jedeme asi pul hodiny k
prvni pumpe. Tam s diky vyseda, jde koupit benzin a chytat stopa zpet. Nam
zbyva 10km do mesta, mame za sebou asi 160km. Trosku splhame pres kopec a pak
frrr... klesame kolem velkeho pristavu k mori, plazim a velkemu letovisku.
Projizdime kolem kempu, rozhodli jsme se jet nejdrive na nakup, chceme
donakoupit zasoby do pouste. Jedeme do mistniho supermarketu Marjane - tam
maji nejlepsi sortiment v celem Maroku a shodou okolnosti v tomhle meste
zrovna jeden je. Sice az na druhem konci ale to nevadi. Kupujeme ovesnou
kasi, ceske Emco muesli, kuskus, testoviny, vajicka, uht mleko, cibuli,
buraky, hrozinky, kuchynske prkenko a spoustu dalsich drobnosti. No, nakup za
dva a pul tisice, jako v Tescu ;-). Cpeme vsechno do auta a lehce bloudice
dorazime do kempu. Jelikoz na me rymicka zle dorazi, zalezam do pelechu a
odpocivam. Paja mezitim vari tortillu de patatas. Na chvili i usinam. Po
probuzeni je mi trosku lepe, do mesta vsak ale dnes nepujdeme. Cpu do sebe
citron, cibuli a pak spolecne bastime tu uzasnou tortillu. Umyvam nadobi a
pak zalezame do pelechu spat. Snad mi bude zitra lepe. Paja si cte (a ta CUZA
mi sblajzne celou cokoladu!).
051111 - Agadir
Rano vstavame relativne brzy, mne je lepe a tak vyrazime do mesta na
prochajdu a na snidani. Je to, jak uz jsme vcera videli, velke letovisko.
Obesli jsme mesitu, zastavili v jednom baru a dali si cafe au lait a k tomu
palacinku. Nejaka zebracka tu kupodivu dostala najist (sice zbytek po minulem
hostu) i napit (kupodivu ji udelali take cafe au lait!). Vubec jsou tu ke
svym zebrakum milosrdnejsi nez turisti, pripadne my sami v nasich domovinach.
Obvykle tem opravdovym nekdo neco da, at uz drobny peniz nebo neco k jidlu.
Nase palacinka docela ujde, mohla byt cerstvejsi, ale za ty penize (16dh) to
v tehle lokalite docela ujde. Obchazime mesto, po chodnicku mezi baraky
schazime k mori na plaz. Spousty duchodcu se opeka na slunicku na lehatkach,
mladsi turisti jsou bliz k mori na dekach. Tohle mesto je hodne turisticke,
spousty nemcu a francouzu. U plaze je McDonald a Pizza Hut. Po chvilce to
otacime nahoru, zpet do kempu a vracime se k autu. V kempu nas ceka dolevani
oleje, tentokrat s primesi naseho noveho aditiva WYNN (doporucoval nam ho C+S
- pry auto prestane zrat olej) zakoupeneho v Marjanu. Otevirame nove baleni
oleje ze spanelska, cesky Castrol uz dosel. Na aditivu pisou, at nechame po
jeho doliti bezet motor 10 min na volnobeh. Pri tom si vsimam, ze se na
palubce rozsvitila nejaka varovna kontrolka. Vypada jako vzduchovy filtr. Ze
uz by byl ucpany? Pravda je, ze se tu dost prasi. Pamatuju si, ze jeho vymena
nebyla uplne jednoducha, je potreba odmontovat kus motoru aby se k tomu
clovek dostal. Moc mi to nejde a tak hledam napovedu v manualu. Pri tom si
vsimam, ze nam kupodivu uplne zmizla voda v chladici. Doplnujeme ji destilkou
ze zasob a ejhle - kontrolka zhasla. Neni to tedy kontrolka vzduchoveho
filtru ale kapaliny v chladici. Otazka je, jakto ze nam zmizla pres noc ze
stojiciho auta. Docela me prekvapuje jaktoze nam obcas ubude voda v chladici
- nekdy nezmizi nic, nekdy jo. Moc tomu nerozumime. Ale dolevame a je to snad
vyresene, vzduchovy filtr cistit nastesti nemusime. Musim nekdy casem
kouknout do navodu jak se k nemu nejlepe dostat. Jdeme si jeste dat sprchu,
babka sice hudra ze od 12ti do 3 je zavrena, ale nakonec nas tam jeste
pousti. Kolem pul jedne vyrazime na cestu dal. Projizdime opet kolem Marjanu,
mirime dal na jih. Po 100km kupujeme benzin. Rozhodujeme se zkusit pro zmenu
zase natural, schvalne jestli se ten podivny zvuk zase vrati. Navic berou
kreditky. Cena je docela vysoka, nicmene to tady na jihu asi neni nic
nenormalniho - jak super tak natural stoji 10.5dh. Bereme plnou a hloupy
pumpar nam preleva nadrz, nacpal ji tak plnou ze uplne pretekla. Platime a
jedeme dal. Pokracujeme dal na jih. Objevuje se vic a vic pisku kolem
silnice, povrch porad jeste relativne dobry asfalt. Kolem silnice se objevuji
znacky "pozor velbloudi". Fouka vitr, stoupame do pohori Anti-Atlas (pekne
jmeno). Nahodou se nam povede netrefit prvni kemp, trosku bloudime mestem a
musime se vracet. Cestou mestem nas zastavuje nejaky chlapik na mopedu a pta
se nas, zda-li nahodou neni Kacenka na prodej. Neni. Ale uz zacina byt videt
hlad po evropskych autech - kdyby clovek chtel tak tu proda asi jakekoliv
auto. Vymotavame se z mesta na treti pokus. Pri sjizdeni z kopcu pred nami
jednomu kamionu hori brzdy. Kacene sice nehori, nicmene se ji ze zahratych
brzd ozyva podivne lupani. Dole pod kopcem zastavujeme a koukame na hladinu
kapaliny - porad plno, snad to bylo jen neco s tim zahratim. Zapada slunce,
poust kolem nas (nebo ze by jeste savana?) se krasne probarvuje. Paja za
jizdy serviruje druhou tortillu na bagete. Druha varka je s horcici a tak to
chutna jak karlinske smazenky od Spejlika. Docela dobre. Vjizdime do
provincie Tan Tan. Policejni kontrola. Jsou tu dnes podstatne castejsi,
myslim, ze uz jim nejde jen o bezpecnostni pasy. Treba tady za tou kontrolou
jiz stalo nekolik taxiku, trebaze do mesta je to porad jeste asi 40km. Jak
kdyby do tehle casti zeme bylo potreba nejake povoleni, jez kazde auto nema.
Pravda je, ze se hodne blizime uzemi Zapadni Sahary - oblasti anektovane
Marokem a dodnes ne uplne jasne uznane. Jiz za tmy prijizdime do Tantan
plage. Neni tu sice kemp, ale upichujeme se na nabrezi na parkovisti. S nami
tu stoji asi 4 nemecka auta. Chvilku si povidame s nejakym podivnym hlidacem,
chce po nas 10dh. Ostatni mu jiz platili, my mu slibujeme zaplatit zitra
rano. Jestli je to nejaky otrapa tak uz tu zitra nebude. Vyrazime na kafe.
Jsem hodne vykoukany. Nejdriv se usazujeme v jednom baru s televizi kde
mistnaci koukaji na nejaky film z VCD. Pijeme cajik, obsluhuje nas mila
umevava pani. Kluci pred nama kouri hasis. Paja si zacina cist, film nestoji
za nic. Kupodivu ho nedokoukavam ani ja. Zvedame se, jdeme jeste nekam dal,
do nejakeho baru se zachodem. Netrefili jsme to a tak si davame rychle kafe s
mlekem a vyrazime zpet k autu. Curame do atlantiku na plazi a zalezame do
auta. Jeste musim trosku popojet zpet, hlidac pry na auto moc dobre nevidi.
Ukazuje mi i nejaky hlidacsky prukaz na kterem ma fotku bez toho sveho
berberskeho munduru na hlave. Asi to bude opravdu ofiko hlidac ;-). V pelechu
dopisuju posledni 3 dny deniku, venku hrmi ocean, Paja hraje karty. Dnes uz
mi je lepe, i kdyz ne uplne. Agadirem skoncily kempy, hledat nocleh bude asi
tezsi a tezsi. Pobyt u more Kacence moc nesvedci, na levoboku docela krvaci a
puka blatnik - zapatlal jsem ty nejvetsi diry olejem z olejnicky - snad to
trosku pomuze. Na noc jsme nasadili zaclonky, prece jen spime ve meste na
nabrezi.
