050323 - streda, den sedesatyosmy

Noc byla mizerna, postel se pod nama prohyba a lezime jako dve krivule. Paja to nakonec vzdala a sla si se spacakem lehnout do vedlejsiho volneho pokoje. Rano me probouzi budik, dvakrat ho odmackavam a v 7.10 se konecne zvedame. Tereza i Jean-Claude vyrazeji pred nama. Potkavame se v baru na snidani. Tostada s marmeladou, kafe, juice. Tostada je tentokrate grandiozni, ma asi 50cm na delku. V 8.15 s Terezou vyrazime. Dnes nas ceka 27 km, tak to bereme rovnou ostrym tempem. Mam precpane pandero, necitim se uplne dobre. Paja ma spouty energie. Nechavam ji poslouchat muziku a sam si beru sluchatka k telefonu a posloucham jen radio. Paja zene prede mnou, dokonce i misty tancuje!! To uz jsem dlouho nevidel. Po hodince je prestavka, Tereza nas naposledy dotahla. Kourime a pak uz zase pokracujeme. Po nebi se honi mraky, v predpovedi na dnesek byl dest - uvidime. Tapeme po prasne ceste, sledujeme sipky. U druhe prestavky se priblizujeme k silnici. Tereza uz nasi prestavku nestiha, zus
tava nekde pozadu. Nase rychlost je dnes cca 5.7 km/h (Paja, jak sama tvrdi, jde ovsem sestkou! - moc nechapu, jaktoze pak jdeme vedle sebe?!). Prumerna rychlost za camino de santiago vylezla na 4.8 pri chuzi a 3.2 i s prestavkama. Nic moc, ale zlepsujeme se. Prechazime silnici, pokracujeme v prijemnem rovinatem kraji. Odpocinek a svacinka. Dojidam chorizo. Zvedame se a zacina prset. Natahujeme na batohy plastenky, nandavame kapuce a nohy nam tezknou nabiranym blatem. Kratasum ani sandalum voda neublizi, je docela teplo takze bysme nemeli nastydnout. Tapeme destem a je nam fajn. Po pul hodine dest ustava, jen lehce poprchava. Pak to skonci uplne a slaby vitr nas postupne dosusuje. Podchazime pod rozestavenou dalnici, znaceni je tu znicene, chvili se navigujeme podle gps, dokud nenajdeme pokracovani cesty. Ovecky. Miliony ovecek i s jehnatkama. Mezi nimi typicky jedna cerna ovce. Tu si fotim. Paje dochazeji sily, zacina zaostavat (resp. jde za mnou v uctive vzdalenosti - jeji
vyraz). Prechazime pres hlinene letiste Casares. To uz je druhe letiste ktere pesky prechazime napric - prvni byl anglicky gibraltar. Odpocinek. Zbyva uz jen par kilometru, z kopce uz pred sebou vidime nas dnesni cil - Valdesalor. Znovu zacina prset. Jdeme kolem vykopavek originalni rimske cesty. Pekne zrekonstruovane rimske mosty. Do vesnice dobiham prvni. Male holky na ulici se ptam na albergue, odkazuje me na radnici. Tam nachazim uklizecku, ukazuje mi zasedacku, uz tam jsou dva batohy. Spat se da na zemi na matracich, je tu luxusni sprcha s teplou vodou. Zajimalo by me, ktery mestsky urad by u nas nabidnul svoji zasedacku takovym vandrakum jako jsme my ;). Vzdyt to pak na tech jejich sedankach musi pekne smrdet... Klic je pry v hospode, ona uklidi a musi zamknout a jit. Nechavam tu batoh, jdu Paje naproti. Hazi si sem batoh take a jdeme do baru na kafe. Tam potkavame 4 spanely ze vcerejska, 2 chlapici a 2 pani. Vitaji nas fanfarama. Jean-Claude (svycar) pry cestou odpad
nul, natahnul si sval na noze. Tereza taky jeste nedorazila. Mozna to dnes zapichli o vesnici drive. Uvidime. Zrovna odchazeji z baru. Maji klic od bydleni. Davame si kolu a kafe, vychutnavame odpocinek po 27km. Je to zmena, ocividne si zaciname zvykat - jsme unaveni, ale ne mrtvi. Jeste pred tydnem jsme si 30 km rozdelovali na dva dny. Bohuzel bar zavira, musime se presunout na benzinku, asi 400 metru dal. Je to tu malinka vesnicka - jen namesti a par baraku, na kraji vesnice silnice a kousek za vsi cafe/restaurant/benzinka. Stavujeme se jeste v nasi zasedacko-nocleharne, vezmeme si suche pradlo a vykoupeme se. Musime chvilku busit na dvere nez nam nekdo prijde otevrit - uklizecka odchazela hned po nas a spanelaci si mysleli, ze mame nejaky druhy klic kdyz videli nase batohy. Spanelky se sprchuji, cekame, az na nas prijde rada. Pak kupodivu dorazi J-C a Tereza. Mavame na ne z okna zasedacky, malomyslne usedli do autobusove budky na namesti, aby se schovali pred destem, neve
douc, ze je od bydleni deli jen 50m. Nakonec dosli oba. J-C nas chce predbehnout do koupelny ale my se nedame. Po koupeli se prevlekam, vyrazime na kafe na benzinku. Vypada to dobre, kuchyn restaurace prave zavira, ale jeste nam udelaji tortillu de patatas a salat de la casa. Nakonec se z obojiho (i kdyz prece jen vic z Pajiny tortilly) vyklube uzasna pochoutka. Ta jeji tortilla je totiz spise omeleta z vajec a brambor. Strasne nam smakuje. Kdyz dojidame, tak akorat dorazi vykoupana Tereza. Doporucujeme torillu, davame ji ochutnat posledni kousek co zbyl. Bohuzel ale jiz jde pozde, jsou cca 4pm a kuchyn je zavrena. Dava si bagetu a talir syra. Nic moc, ale lepsi nez dratem do oka. Dnes to byl nas posledni cely spolecny den - zitra s ni pujdeme jeste prvnich par kilometru a pak se v Caseres odpojime - sedneme na vlak a frrr! zpet za Petou do Sevilly. Bastime, klabosime. Pak se spolecne vracime do nasi zasedacky/nocleharny. 2 spanele se rozhoduji jeste pokracovat dal, az do Ca
saresu. Je nas tu moc a oni chteji nahnat kilometry - maji jen kratke prazdniny. Takze nakonec jen v peti vyrazime do baru. Zkousime s Terezou a Pajou cerven vino s kolou - v Brazilii to neznaji. Kupodivu za nas plati jedna z tech spanelek. Jsou to obe ucitelky. Tereza, jak jsem uz psal, je profesorka na medicine. Svycar je kancelarska krysa z nejakeho financne-prumysloveho podniku. Vsichni rychle tuhnou, zadna extra vydrz spanelu v baru neni pozorovana. To je ale bida! Takze jdeme taky, at jim tam po tme nestrachame. Nakonec mame na podlaze zinenky ktere nekdo nekde vyhrabal. Svycar ma ve spacaku prosteradlo - pekelna vychytavka - pri zaspineni nemusi prat spacak ale jen tenhle hadrovy vnitrek. Ulehavame na zem a spime raz dva.