051205 - Banjul v klidu a v pohode, relaxujeme

051112 - Tan Tan Plage

Po ranu se probouzime s urgentni potrebou zachoda. Nejjednodussi reseni je
zajit na konec plaze a tam vypustit prebytecne tekutiny do prudkeho vetru.
Vracime se k autu, hlidac se objevuje, zdravi nas. Zda se ze permanentne sedi
v takovem vyklenku ve zdi. Davame mu tedy zaslouzenych 10dh. Pak se nas opta,
zda-li bysme mu nedali nejake obleceni, treba kalhoty. Odmitame ;-). Pak
zkousi zebrat alespon o propisku. Hm.. radeji jedeme dal. Pokracujeme dal na
jih. Hory zda se skoncily vcera vecer, ted uz opravdu vjizdime do pouste.
Vita nas Zapadni Sahara, sporne uzemi, bohate na ropu, zabrane Marockou
armadou po odchodu spanelu. Vsichni nas varuji - zadne sjizdeni z cesty,
okoli je zaminovano. Krajina se srovnava, skoro neustale jedeme podel
Atlantiku, bud podel skalnateho a nebo pisciteho pobrezi. Objevuji se prvni
duny jemnouckeho a sypkeho pisku, pres silnici prvni naveje, ty jsou vsak bez
problemu prujezdne. Provoz hodne ridky, kamiony a obcas sdilene taxiky - smes
mercedesu a rozhrkanych landroveru. Sypeme si to nasi osmdestakou a okukujeme
okoli. Fouka vitr, nastesti nam do zad. Vitr nese pisek. Trosku nas strasi
to, jak asi bude vypadat vzduchovy filtr v aute. Vetsina aut uz ma udelane
nasavani vzduchu nekam az nad strechu - pocitam ze hlavne kvuli pisku. Hloupe
je, ze samostatna operace vycisteni filtru je v Kacence diky umisteni motoru
pod sedackami pekelne komplikovana (pro nas laiky). Na silnici potkavame
jeden bagr jez odhrnuje pisek ze silice - neco jako nase snehove pluhy, jen
pracuje s piskem. Prijizdime k Laayoune, asi 40km pred nim nachazime k nasemu
prekvapeni ukazatel na kemp - 4.5km nekam doprava do pouste. To se nam akorat
hodi. Sjizdime z asfaltu a zacina nase prvni offroad cesticka. Neni to
daleko, drzime se vyjetych stop. Je tu dost skal na objizdeni, jednou dokonce
brnkneme podvozkem. Dal uz ale kameni zmizne a jedeme po prijemne piscite
plani. Tvrdy pisek, zadne zapadavani. Sice je tu obcas takovy ten
kostitrasovy (my mu tikame rozebiraci) roletovy povrch na kterem kazde auto
skace jak pominute. Nastesti to neni daleko a my brzy prijizdime k nejakemu
baracku uprostred pouste. Zadne znamky zivota. Po chvilce se ale objevuje
pani domaci - belgicanka, zijici zde pry uz 50 let. Ukazuje nam sprchy (jen
slana voda, vecer pry tepla) a misto v zavetri kde se da varit. Nemaji tu
privod sladke vody ani elektriny. Vodu si vozi z mesta 40km dalekeho,
elektrinu vyrabeji z vetru - maji tu takovou bzucici vrtuli nad strechou. Moc
mile misto. Parkujeme Kacenu a rovnou se vydavame na vylet k solnemu jezeru
pod nami. V dali vidime hladinu, odhadujeme to tak na 4 km daleko, vetsina
vody uz se asi z jezera vyparila. Bereme si do batohu k nasi standardni
vybave navic pro jistotu lahev vody, Paja dostava na krk gps abysme se
neztratili. Prvnich par set metru klesame po solnych usazeninach na dno
jezera. Tece tu nejaky potucek, zajimave je ze smereme od jezera k nam - a to
jdeme z kopce ;)!. Musi se tu nekde pod brehem ta voda hromadit ci odtekat
nekam podzemim. Voni to tu jako v laznich, H2S - smrdi jako pes. Pokracujeme
smerem do stredu jezera, fouka silny protivitr, jdeme v predklonu. Vitr zene
pisek nam do oci, ale to je mi jedno, ta nadhera za to stoji. Dno je ouplne
placate a skoro vodorovne, kam az oko dohledne. Praminek vody mizi a zase se
objevuje. Nektere casti koryta jsou vyschla, plna solne usazeniny, bile
zarici na slunicku. To dnes docela pekne prazi, pres ten vitr to ale neni moc
citit. Jdeme dal a dal. Puda je docela casto vlhka, zvlaste v okoli toho
potucku. V tech vlhcich mistech se clovek docela bori a tak se snazime jit
sussi cestou. I pres ten zar slunce je cele dno porad jeste vlhke, i tak
krusta soli - clovek do ni dloubne a kousek pod povrchem je zase voda.
Vsechno je prosolene jako slanecek. Voda, pisek, usedliny. Na obzoru pred
nami se objevuji skaly, asi druhy breh jezera. Hladina vody kterou jsme
videli z kempu se zdanlive vzdaluje. Po 4 km, kdyz vidime hladinu porad jen
na konci obzoru tak usuzujeme, ze to je vyschle solne jezero a ze k vode se
dojit neda - neni tu - je to jen zdani, odraz vzduchu ci Fata Morgana ;-)!
Fotime se spolecne na samospoust a jednoduse se otacime zpet. Jdeme trosku
zachazkou, kolem nejakeho kopecku (duny) co vyrusta ze dna. Doufame za ni
nalezt trosku zavetri, stinu a odpocinku. Nic podobneho tam neni, snad jen
vice pisku do oci a tak pokracujeme dal. Od kempu jsme tak daleko ze
nerozeznavame kde na brehu vlastne je. Jeste ze mame gps a tak si usetrime
kus bloudeni. Zpet se jde dobre, vitr nam fouka do zad a to nas skoro nese.
Rikame si ze pujdeme rovne a pak podel druheho brehu potoka. Rovne to vsak
neni moudre a ani ten druhy breh se neukazuje jako dobry napad. Zapadne
nejdrive Paja, ma sirne blato v sandalech. Tak dlouho se ji smeju nez zapadnu
sam, tentokrat po kotniky. Sirne bahno ma zeleno-modrou barvu martanske krve
a myslime si ze i podobne voni. Pri mem pokusu omyt tu krev z bot v potucku
zapadavam do bahna na dne potoka jeste vic. Pri vyprostovacim pokusu
nevedomky zpivam rozluckovou arii svym sandalkum, tem jez vydrzely 2000km
naseho hopkani pesky - 2 pasky na jedne bote se utrhly. Vypada to na
podstatne horsi design nez ty minule McKinley paskove sandalky. Asi se budu
muset poohlednout po nejakem mistnim kozenem produktu - na mistni trzistich
se daji potkat docela prijemne rucne vyrabene kousky. Problem je, ze marocka
trziste vicemene konci - pred nami je 500km do dalsiho mesta (Dakhla) a pak
dal, nekde o dalsich 400km dal je az prvni Mauretanske mesto. Uvidime.
Vracime se pres sypky pisek, snazime se setrast blato. Drapeme se zpet nahoru
na uroven kempu, zjistujeme ze tu je nejaky vodopad smerem do jezera - je to
ale jen maly potucek, navic ted v tom silnem vetru z velke casti odchyceny a
rozpraseny nekam nahoru do pouste. Brodime se pres rostlinky jez pokryvaji
jeho hladinu na druhou stranu do kempu. Tech par metru se povede prejit temer
celych suchou nohou, snad az na posledni 2 metry. Tusime, ze se jedna asi o
dalsi smrdute bahno a tak se snazime nenamocit. Nepovede se. Zpet v kempu se
uz jen chichotame nasemu povedenemu vyletu. Myjeme si nohu a boty ve slane
vode, susime se a planujeme veceri. Varime si na propan-butanu ovesnou kasi.
Jeji vyhoda je, ze vodu jez do ni nalijeme neztratime, jako treba v pripade
testovin, kde se voda nakonec sleva. Pridavame maslo, kakao, cukr a banan. Je
toho hodne, je to dobre, vyzivne, ale nakonec mame stejne jeste chut na neco
dobreho. Objednavame si tedy u pani domaci alespon zeleninovy salat. Pry bude
v 7 v jednom z jejich stanu. Jdeme se zatim zasit do auta, cist si. Slysime
prijizdet par dalsich aut do kempu. Jedni holandani a pak konvoj humanitarni
pomoci pro Gambii - asi 5 stejnych, odhadem 20 let starych ford tranzit
dodavek. Pak se jeste objevi jeden nemec v landcruiseru. V 7 hodin vsechny
potkavame ve stanu, ostatni veceri teple jidlo z mistni kuchyne, my jen
zobeme salat. K nemu si pak ale davame dzbanek cerveneho vina. Zasedava k nam
ten nemec, chce si povidat. Mame ho ze zacatku za blazna, pak se z nej ale
vyklube docela afriky znaly a mily chlapik. Nakonec skoncime venku pod
hvezdami, sedice na kempovych zidlickach, kourime, pijeme jeho pivo a pak i
kubansky rum, vyzvidame neco vice o africe dal. On tu byl vicemene cely zivot
- od Iraku az po Jizni afriku, pracoval, cestoval. Nad Kacenkou zustava stat
s otevrenou pusou, tohle pry jeste na pousti nepotkat (to pro nas nezni moc
slibne). Zacina se objevovat tema nami dosud vicemene odmitane - tzv. Carnet
de passage. Michael projel nekolikrat vetsinu zemi jez nas cekaji a jen tak
mimochodem - behem nasi pracne nalezene cesty vicemene klidnymi zememi afriky
jej dobra polovina pro vstup do zeme s vlastnim autem striktne vyzaduje - a
pry i neuplatne. Ejha! Pry hned Senegal (i kdyz ten se da objet), ale pak i
Chad, Niger, Jizni afrika.... ajajaj! Druha nemila zprava je, ze to funguje
jako jakasi zaloha proti cernemu dovozu aut do zeme a tak je potreba pri jeho
obdrzeni zaplatit kauci ktera propadne v pripade ze auto do nejake doby
neopust hranice zeme jez ma tenhle system zavedeny - a co vic - v nemecku to
je pry 5.000 euro. To je palka jako cert. Otazka je, jak ho v cechach sehnat,
kolik bude stat a jestli ho budeme schopni zaridit na dalku. No, rum pusobi
na nas, alkoholu islamem odvykly organismus velice rychle a nocni nalet
komaru uz vlastne jen urychli nas jasny odchod do pelechu. Ani necistime
zuby, jsme ko, hlavu plnou karnetu. Zitra zajedeme nekam na internet
pozjistovat jak to s tim carnetem je. Tuhneme jako spalky.

051113 - Daoura

Snidame muesli a teply cajik s citronem. To je lahoda, teple piti po ranu.
Platime a loucime se v kempu, s nejvetsi pravdepodobnosti se tu ale dnes
vecer zase objevime. Vyrazime piskem a kamenim zpet na hlavni silnici,
tentokrat uz si davam vetsi pozor a podvozkem nebrnkneme. 40km do Laayoune po
asfaltu, cestou podstatne posilene policejni hlidky, projizdime asi 3
checkpointy, na poslednim nam dokonce misto bezneho kratkeho pohovoru sebere
neuniformovany chlapik pasy a musime na ne 5minut cekat. Nic hrozneho, na
marocke pomery jak je zatim zname vsak nezvykle. Jsme ve meste, nachazime
prvni internet kafe, parkujeme kacenu na ulici a jdeme hledat ten karnet.
Nakonec to dopadne ok, vydava ho UAMK cr, jejich sidlo je kousek od baraku v
krci, casto jsem chodil okolo. Domlouvame se, ze poprosime Bertu nebo tatu,
at nam to zaridi - je potreba jen velky technicak a necelych 9000Kc. To je
super! Dokonce ho vydavaji na pockani. Super! Platime 10dh za 2 hodiny
surfovani a padame. Behem hledani se mi povedlo na blog nasypat par
poslednich dni z psiona. Pretahuju to na rezervni flash karte, windows XP mi
bezne poskodi tu moji hlavni, na ktere mam vsechna data a tak se branim ji
pripojit k necemu jinemu nez linuxu. Venku se rozhodneme sehnat neco k jidlu
a pak zavolat Bertovi. Za prve bude s vetsi pravdepodobnosti doma nez tata,
za druhe prece jen dela v DHL a tak by to odeslani mohl zaridit lepe.
Prochazime tohle poustni mestecko, hledame restauraci. Projdeme ho cele a
jedine co najdeme je nekolik kramku s jidlem - vicemene stanku, ani to neni
samoobsluha. Take natrefujeme na velitestvi mise United Nations - same
nabliskane toyoty a nissany za peknych par milionu a aktivita zadna. Vypada
to, ze se vsichni kopou nudou do zadku. Jejich smysl tu pry je dohlednout na
volby, jez se v okupovanem uzemi mely konat uz snad pred 4mi lety. Problem je
v tom, ze mistni obyvatele zapadni sahary chteli vlastni stat a to jim maroko
trosku prekazilo. Po invazi a natlaku ostatnich slibili v okupovanem uzemi
svobodne volby, kde by se mistnaci rozhodli, zda-li chteji nezavislost co
pripojeni k maroku. Nasledne na to maroko zacalo do tohoto uzemi importovat
lidi, poskytovat danove vyhody (benzin tu nestoji 10.5 ale jen 6dh, chleba
1dh misto 2dh jako kdekoliv jinde v maroku), vystavbu velkych mest... s cilem
pritahnout sem velky pocet marocanu, jez by pripadne volby rozhodli ve
prospech pripojeni k maroku a zaroven vytesneni mistnich puvodnich obyvatel.
Trosku to vypada na indiany v severni americe. Maroko bude mit nekolik set
kilometru pouste na ktere si delali zalusk vsechny okolni staty, at uz
(hlavne kvuli rope) nebo kvuli pristupu k pobrezi (Alzir). No, trosku jsem se
rozkecal... vracime se mestem, zjistujeme ze inet kavarna kde jsme byli ma i
restauraci. Tam ale nevari, alespon nas vsak smeruji k nejake jine. Trosku
bloudime nez ji najdeme. V ulicich u okraje mesta fouka z pouste vitr, na
ulicich pisek a vubec... to spis vypada jak vesnice ci mestecko z westernu.
Nakonec si davame v zamusene restauraci kure s hranolkama a litrovou kolu. K
tomu je nejaky zeleninovy salat, chleba a miska s kukurici v omacce. Docela
si pochutnavame, jedna porce kurete nam staci obema. Volam Bertu, je ale na
nejake atrakci v krkonosich a tak mu musim volat jeste za pul hodiny znovu.
Pijeme mezitim cajik a odhanime mouchy. Ty jsou tu v maroku snad vsude. Na
mistnim ekl zachode jsem videl zalezat svaba do podlahy jeste drive nez jsem
stacil otevrit dvere. Nakonec se s Bertou domlouvame, zitra, v pondeli se
pokusi karnet zaridit. Popisuju mu nas stav - cekame na karnet v kempu
uprostred pouste a budeme tam sedet dokud ten dhl kuryr neprijede ;-). Pravda
je, ze jsme na nej moc zvedavi, uz ho vidime prijizdet do toho kempu tou
offroad cestickou. No, uvidime. Vypada to pozitivne. Dnes je nedele, zitra se
snad vyridi karnet a pak uz jen par dni na doruceni. Budeme sedet v kempu a
cekat na zasilku. Pri predstave, ze budeme vlastne muset zcepenet v miste
40km od civilizace, bez vodovodu s pitnou vodou a moznosti nakupovat tak
rychle vymyslime nakupni seznam a cestou k autu v malem kramku nakupujeme
zasoby - 10x chleba (mistni je docela mrnaty), ovoce a zeleninu (vse je
vhozeno na vahu, at uz jsou to banany nebo cibule najednou, zvazeno dohromady
a 2 kila toho vseho jsou jen za 10dh!), colu, taveny syr, nejaka vejce...
Cpeme veci do kaceny, nasedame a ... snad jsme na nic nezapomneli... zpet 40
km do kempu. Cekat. Cekat.... Snad ta obalka prijde brzy. V kempu totiz neni
ani treba strom ci neco co vrha stin jineho nez nase auto... no, alespon toho
treba hodne precteme, porovname veci pod posteli, najime se, vyspime se,
vseho dosytosti. Checkpointy uz nas znaji, za 40 minut jsme zpet na odbocce
ke kempu. Tam uz je jen Michael, ostatni jsou pryc. Parkujeme u nej, sedime
na zidlickach na slunicku a klabosime. Pijeme zase nejake jeho vino (pry
marocke, 23dh - dalsi duvod proc je pry maroko trnem v oku arabskemu
abstinentnimu svetu - vlastni pivovary a vinice). My pak delame guacamole z
avocada, on jde na veceri do stanu majitelu kempu. Paje se to moc povede,
dobrota na chlebu, excelentni. Po jidle se znovu pripojujeme k Michaelovi
(ten stan kde se ji je pry berbersky, pouzivany normalne na svatebni
hostiny). Klabosime a pada tma. S ni prichazi komari a ti nas odhani do auta.
Mazeme se repelentem, dopijime jeste nedopitou lahev vina ale komari nas
nemilosrdne po chvili zahaneji do aut. Jen s nami veslo do kacenky asi 20
komaru, nepocitaje ty jez tu jiz byli odpretim. Rozhodujeme se vytahnout nasi
novou freisingskou moskytieru. Docela pekne pasuje nad nas pelech, nemame
zadne problemy s uchycenim, pasuje excelentne. Musime pak jeste s baterkou
vyhubit poslednich 10 komaru a pak uz mame klid. Cteme si skoro do 11ti a pak
tuhneme. Jsem pekne pokousany, repelent dle ocekavani nefunguje ;-)

051114 - Daoura

Vstavame lenosive, dnes nikam nejedeme, jen odpocivame. Balicek od DHL
prijede az nekdy za 3-5 dni, casu dost. Michael rano odjizdi nekam do Dakhly,
smer Mauretanie. Loucime se, zustali jsme tu sami. Cely den se tedy valime v
pelechu, kourime, varime, jime, cteme si... Zkratka uzasny den. Pravda je, ze
slunicko kdyz neni nahodou za mrakem, umi pekne rozpalit vzduch. V aute je
pak i s otevrenym oknem vedro. Vylezame pravidelne ven, tam nas zase ale
otravujou mouchy a tak tam dlouho nevydrzime. Paje dnes neni moc dobre, asi
na ni leze rymicka. Kolem obeda na chvilku usina. Ja si ctu. Behem dne se
bavim tim, ze se po jedne snazim vyhnat mouchy ven z auta. Trva mi to par
hodin behem cteni, ale nakone tu zustala snad jen jedna jedina, nekde zasita.
Taky behem dne venku postavime z celty a dvou drevenych tyci (puvodne na
konzole k zavesum do auta) neco jako pristresek proti slunci - vysledek je
ten ze kdyz je to hotove a vse ukotveno tak zjistujeme, ze slunicko sviti z
takoveho uhlu ze nas striska vubec nestini. Hmmm.... Behem dne po sobe vzdy s
Pajou koukneme, rozhledneme se po pousti okolo, oba si predstavime jak tu
cekame na dhl tak dlouho nez tu oba zcepenime a tak se mame porad cemu smat.
Predstava DHL kuryra, jak se pinozi zapadni saharou az sem za nami je fakt
vesela ;-). Alespon si dneska pekne cpeme pupky: k snidani chleba s maslem a
merunkovou marmeladou, caj s citronem a cukrem. K veceri mame volska oka a
chlebik, potom, jelikoz jeste nemame dost tak smazeny chleba obalovany ve
vajicku. Nez se dojdeme vykoupat tak se ozyva Berta - karnet vyrizuje, sice
ne v krci ale nekde jinde, nicmene prece jen se da udelat expres ten samy
den, i kdyz s nejakym priplatkem. Problem je, ze ani do Laayoune (pobliz
ktereho ted jsme) DHL nedorucuje. Po sms se nakonec domlouvame na jeste lepsi
variante - nechame si to poslat do kancelare DHL v Mauretanii a tam si to
vyzedneme az pojedeme okolo. Super napad! Puvodni moznosti jako treba navrat
600km zpet od Agadiru ci 800 do Casablanky (kam dhl dorucuje bez problemu)
znely jako zbytecnych 1200, resp.1600km po ceste kterou uz zname (jina tam
ani nevede). Mame radost. Po veceri uklizime v aute, uvolnujeme prepravku od
obleceni na jidlo, balime. Vlastne muzeme zitra rano odjet, zamirit dal na
jih, smer Mauretanie, karnet si vyzvedneme cestou, sem nam ho nedoruci a tak
neni duvod tady cekat. Trosku toho lituju, predstava nekolikadenniho
"vynuceneho" klidu se mi docela zamlouvala, lenoseni na pousti muze byt
docela fajn a my uz jsme si docela zacali zvykat. No, zapada slunce, zacinaji
vylezat komari, my si cistime zuby a lezeme do pelechu. Chvillku vrazdime
komary a pak, spokojene, s plnym briskem, vykoupani, odpocati citime krasny
klid a spokojenost. Paja si cte, hraje karty, ja dopisuju par poslednich dni
v deniku, zjistuju ze treba nevim co jsme meli k obedu ci kdy jsme to vlastne
jedli tu druhou ovesnou kasi, varenou tentokrat na nasi nove super-panvi) ale
to je vlastne jedno. Paja uz chrupka, ja uz taky na displey jen svidram,
venku je klid, na nebi se zatahlo a uz nejsou videt hvezdicky a taky pujdu
spat. Zitra zase na cestu!

051115 - Daoura

Probouzime se a jeste z pelechu koukame na vychod slunce. Kolem devate
vylezame a chystame snidani. Dnes mame chleba s maslem a marmeladou, zapijime
sladkym cajem s citronem. Brzy se sletavaji mouchy a zase nas otravuji.
Prijemne se precpavame, line se koulime s plnym briskem do koupelny, cistime
zuby, balime, uklizime a platime. Odjizdime po trech nocich, bylo to tu fajn,
az na ty komary a mouchy. Projizdime Laayoune, zjistujeme, ze jsme ho pri
minule navsteve ani zdaleka neprosli cele, to co jsme povazovali za konec byl
teprve zacatek centra - je tu spousta hospod, parku, kavaren, obchudku,
projizdime dokonce kolem Toyota prodejny. Luxusni mesto vydupane z pouste.
Porad se jeste stavi - pousti vedou ctverce 4-proude silnice, kolem stavi
chodniky a mezitim se uz zacinaji objevovat domy. To musi stat spoustu penez,
ale co by clovek neudelal pro vyhrane volby v uzemi s ropou. Do Bojourde je
to neco pres 200km, 20km za mestem je pry nejaky dalsi kempik. To vypada na
prijemny den. Cesta vede kolem pobrezi, nahore po utesu nad oceanem. Mijime
stany nomadu, chytaji ryby a pasou svoje stada. Obcas nam zamavaji, mavame
zpet. Prijizdime do mesta, zastavujeme na neco k jidlu. Polevka neni, davame
si tedy tajine. Docela to ujde, snad jen az na tu cenu - 55dh za jednu porci.
Cestou na zachod me chyta nejaky kluk, jestli nemam neco na prodej. Cokoliv.
Bohuzel, mame sami jen to nejnutnejsi. Mluvi docela dobre anglicky, zpovidam
ho. Tohle mesto, stejne jako vetsina dalsich v zapadni sahare je zalozene
roku 1975, pred tim tu byly jen nomadske osady. Paja pak vesele poznamenava,
ze zatimco na severu nam porad nekdo chtel neco prodat (koberce a podobne)
tak tady od nas zase porad chce nekdo neco kupovat. Platime, sedame do
kacenky a jedeme. U vyjezdu z mesta bereme benzin, automaticky nam pumpar
chce nalevat naftu. Jako vetsina puvodnich obyvatel zapadni sahary mluvi
spanelsky. Samozrejme nam (ostatne jako obvykle) prelije nadrz tak, ze benzin
tece po aute, mamlas. Jedeme pousti, pocitame kilometry, hledame ceduli - a
nic. Po 60ti kilometrech je checkpoint, ptam se po kempu - pry 40km zpet je
nejaka plaz na prespani ale kemp zadny. Rozhodujeme se dojet tedy jeste dnes
do mesta kam jsme meli namireno na zitrek - do Dakhly. No, to abysme na to
trosku slapli, je to jeste nejakych 300km dal a uz je kolem druhe hodiny,
kolem seste se stmiva. Projizdime dnes uz asi kolem druhe nebo treti vesnice
s krasnymi baracky kde nebydli ani noha - ulice prazdne, okenice zavrene. To
jsou asi ty vesnice, ktere marocka vlada hodla zaplnit lidmi tesne pred
volbami ;-). Po 100km od posledniho obydli potkavame kavarnu, dalsi obydli je
az asi za dalsich 140km. Co tam ten chlap dela? Za barakem poust, rovna,
placata, kamenito-piscita, pred nim silnice, pruh zeme a dal uz jen atlantik?
Nikde ani strom, ani kopec, nic - jen poustni placka. Divne. Po 30ti km kdyz
zase nepotkavame zadny kemp zastavujeme u krajnice, Kacenka je zase na limitu
- je potreba kontrolovat olej a vodu. Vody je v chladici porad stejne
(super), oleje je jeste nad minimem a tak dolevame 400ml. Paja foti v pousti
kousek dal nejake kvetinky, obdivujeme to ticho, prazdno, prostor. Provoz je
uplne mrtvy, asi je cas modliteb ;-). Pokracujeme dal, monotoni krajina -
ocean pod srazem, planina pouste, nekonecna asfaltka a v levo (pro nas)
nekonecna a nedozirna poust az nekam do Alzirska a pak jeste dal. Nadhera.
Zapada slunce, moc pekne. Bohuzel primo proti nam a tak toho moc nevidim. Po
zapadu prichazi rychle tma, rozsvecime svetla jako mistnaci - az kdyz uz neni
videt vubec nic. Ceka nas jeste jeden checkpoint a pak uz na poslednich 40 km
odbocujeme z cesty do Mauretanie a zajizdime na polostrov ke mestu Dakhla.
Ochotny policajt na checkpointu rikal, ze tam co nam rekl Michael kemp neni,
ze je jen na zacatku mesta. Opravdu ho tam nachazime, neni ale nic moc. Je
ale docela levny, 40dh za oba (bez teple sprchy a elektriny). Lezeme do auta,
cist a psat. Premyslime, zda-li zitra pojedeme rovnou do 500km vzdalene
Mauretanie, anzto hranice pry zaviraji v 17 hodin. To by nam nevyslo na
prochazku mesta. Pravda je, ze bysme museli spat zase v tomhle kempu a to se
nam moc nechce. Uvidime.

051116 - Dakhla

Jelikoz jsem si vcera cetl az do pulnoci, probouzime se pomalu a velmi
lenive. Navic mi hned po ranu vola Petr Zatko - potrebuje neco probrat
ohledne Homeportu - takze se domlouvame na icq session kolem 15te hodiny.
Pomalu se zvedame, vyrazime do mesta (autem) na obhlidku. Dvojita kontrola
pred mestem. Vsichni chteji kopii pasu a kdyz ji nemame tak vsechno pracne
opisuji do svych seznamu rucne. Stavime ve meste na kafe, kupodivu dostavame
nescafe. Moc nam nejde a tak rychle opoustime lokal. Travime den v internet
kavarne. Je asi jedine ve meste. Sosame informace o sahare, o ostatnich
zemich do kterych se chystame, pripravujeme se na situaci ze bysme
potrebovali vydat novy pas (problem je ten, ze tech zemi je cestou na jih a
pak zpet tolik, ze nam mozna nebudou stacit volne stranky na vsechna ta viza
a tak muze vyvstat problem s pozadavkem noveho pasu jen kvuli volnym
strankam). Odpovidame na par mailu, v jednom z nich se dozvidame velkou
novinu - Jana Mendlova je tehotna (!!), s Peterem klabosim po icq az do te
doby nez zkolabuje (nikoliv nasi vinou) pripojeni celeho mesta k internetu.
Vzhledem k tomu ze Dakhla je asi 500km od nejblizsiho marockeho mesta tak ma
vlastni zdroj elektriny a vsechny komunikacni site jsou vedeny jednim
(pravdepodobne) vzdusnym kanalem. Nejaky ptacek se asi vykakal na antenu a
tak jednoduse vsechno prestalo fungovat. Ja jsem pomoci traceroute odhalil
zavadu, Paja zase vydedukovala jeji pricinu ;-). Balime se od internetu,
jdeme do mesta na jidlo. Obchazime blok a vracime se k prvni restauraci.
Vypada nejlepe ze vsech - nicmene porad asi jako horsi verze bufetu pobliz
ceskych hranic. Za 30dh na osobu si davame rybu a kotletku s prilohami.
Zapijime presladkou fantou a je nam dobre. Kupodivu tady neni moc much - je
tu relativne cisto a navic tu maji takovy ten fialovy elektro likvidator
hmyzu. Dobre se nacpeme a vracime se k autu. Shanime chleba do rezervy, jak
na potvoru nemuzeme najit zadny kramek ktery by ho mel - vsude same drogerie.
Nasedame do auta a cestou se stavujeme jeste na jedne periferii, kupuju 11
chlebu (takove placky, asi 24 cm v prumeru a 2.5cm tluste) a k tomu jedny
plnene susenky ke knizce. V kempu parkujeme kacenu, zalezame do zadu, cteme
si a Paja pri tom chvilkami vytuhava. Na koupelnu a cisteni zubu uz bohuzel
nedoslo. Snad priste. Narizujeme budika na brzke vstavani, zitra nas ceka
prejezd do Mauretanie, musime vyjet vcas anebrz celnici maji zitra v 5 hodin
vecer padla. Docitam jeste do pulnoci jednu knihu povidek a taky tuhnu.

051117 - Daoura

Rano nas budik taha z pelechu pul hodiny, nakonec se prece jen zvedame a to
(kupodivu) jeste pred vychodem slunce. Auto je zvenku orosene, zevnitr
zadychane, kazdopadne vlhke z obou stran. Probouzim hlidace, platim mu 40dh
za nas za oba, startujeme kacenu, otirame toaletnim papirem okna. V noci se
vedle nas postavilo zase nekolik vychodonemeckych dodavek, jez potkavame uz
pekny kus cesty. To by ani nevadilo, nebyt toho, ze misto aby chodili curat
na zachod (30m) tak curaji tady u aut, 2 metry od nas. Jednou jsem na ne
dokonce houknul at toho nechaji. Nastesti uz pak asi chodili nekam jinam.
Prasata. Mocit primo v kempu, hned nekomu u auta, to neni moc eno-nuno. Jsme
radi ze odjizdime. Kacenka se pomalu rozehriva, moc se ji nechce. Je mlha,
neni moc dobre videt. Nikdy by me nenapadlo ze nad Saharou muze byt takovahle
mlha. Ale to je asi jen pobrezi, vnitrozemi bude asi sussi. Vracime se zpet
poloostrovem k odbocce na jih. Cestou se z mlhy obcas vynori more, jednou na
brehu z mlhy spolu s morem vyleze hejno plamenaku brodicich se odlivem.
Zastavujeme, zajizdime do krajnice (kde zapadame do hlubokeho pisku).
Plamenaky nase zastaveni vyrusi a tak pesky zdrhaji dal od brehu. Zkousime
fotit ale uz jsou daleko od brehu a v mlze. Vracime se k autu, zarazujeme
ctyrkolku ale to nepomaha - hrabeme na miste. Nejde to ani tam, ani zpet.
Zkousime osvedceny figl - zapiname diferencialovou uzaverku na predni naprave
a vyjizdime jako po masle bez jedineho zahrabani. Uzasny figl! Nekde bysme
meli vyzkouset jak si kacena poradi s piskem - proti ostatnim ctyrkolkam tady
mame podstatne mensi kola - 15 palcu je minimalne o dva palce mene nez by
bylo vhodne. A to mi ty kola v praze prisly megaticke. Nedavno jsme cetli o
nejake ceske expedici s Unimogem, majicim kola v prumeru 1.3metru.
Pokracujeme podle zalivu dal, mijime checkpoint a stacime se opet na jih,
smer Mauretanie. U benzinky se stavujeme pro benzin. Sahara opravdu znamena
"nemame bezolovnaty benzin" - tady existuje jen diesel a super. Cepujeme
super. Jeho nevyhodou je (mimo nekolika velkych napisu na aute - "unleadedd
only!") to, ze vetsinou u benzinky maji hadici takoveho prumeru ze se nevejde
do hrdla nadrze a tak musim zase vytahovat trychtyr a nez zalezu do auta tak
mam zase pobryndane ruce od benzinu. Smradlavy trychtyr mame pak samozrejme v
aute, novy nocni oder. Jedem dal mlhou, objevuje se slunicko, zatim vsak
jeste nema silu na rozehnani mlhy a tak jen zlepsuje vizualni zvlastnost
pouste okolo nas. Pokracujeme pousti, slunce vyleza nahoru na nebeskou ban a
likviduje mlhu. Asi 70km pred hranicemi doplnujeme jeste naposledy benzin,
kousek dal kontrolujeme pri zastavce olej. Tentokrat doplnujeme jen 200ml po
500km. Poslouchame nejakou hitparadu z roku 1984 od Peri v mp3. Je to zlocin
proti lidskosti. Bumbame moc(!) dobrou vodu z Dakhly - smichana s tangem
kupodivu chutna porad stejne hnusne - jak nejaka odporna mineralka. Dnes
porad jeste kaslu, pojimam podezreni ze umiram na tuberkulozu nebo na mor.
Paja me presvedcuje ze to je jen kasel. Asi ma pravdu. Blizime se k hranicim,
je 13 hodin a kdyz tam konecne dorazime tak zjistujeme ze celnici maji pauzu
az do 14.30h!!. Jednoduse prestanou pracovat a nic nedelaji. Nemaji ani kam
jit nakoupit, jsme uprostred pouste! Nic nedelaji, koukaji do nebe a my
cekame. Prijizdi par dalsich aut, vsichni zjistuji to same. Cekame,
odpocivame. Prichazi dvojice svycaru a jeden francouz - jsou tu stopem, ptaji
se, zda-li bysme je nevzali, anzto tady nic nebere a nejezdi tu ani bus.
Pravda je, ze hranice je budka v pousti, velice daleko od veskere civilizace.
Nejsou tu ani hustleri, i na ne je to moc daleko a to je uz co rict. Slibime
jim ze je vezmeme, proc by ne. Jen to budou mit nepohodlne a bude to asi o
zivot - par metru odsud konci asfalt a zacina kamenito-piscita hruza. Nakonec
se to vsechno rozhybe, bez problemu za 30 minut projedem do zeme nikoho, 3
stopari naskladani na nasich postelich i s batohy. Cesta je silena, snazime
se nedrnknout podvozkem o to hrozne kameni, hledam cestu podle vyjetych
koleji. Nakonec se po par kilometrech vyhrabeme na asfalt u Mauretanske
celnice. Prochazime pohranicnici (kontrola pasu a viza), pak policie (100 dh
- mozna vratnych - poplatek za vjezd autem) a nakonec celnici (100dh za
zprocesovani formalit!!). Chlapici tu maji "stop" znacky asi po 30ti metrech,
sami se vali v nejakych chatrcich a pijou caj. Kupodivu na vsechny poplatky
dostavame potvrzeni, o jedno si vsak musim rict sam. Vsichni jsou ale docela
mili, i kdyz se pri tech formalitach nekteri z nich valeji v posteli, maji
sice uniformy, nekteri k nim vsak maji na nohach flip-flopy, zname jako
vietnamky. Nakonec se do nas pousti nejaci mistnaci - at nekoho odvezeme a at
urcite spime v nejakem jejich kempu. Bereme si nejakou kempovou vizitku,
ladujeme do auta nase stopare a mizime.

Mauretania

Na silnici je asfalt, jede se dobre. Po tom hroznem useku v zemi nikoho je to
uleva. Prichazeji vsak prvni vetsi pisecne jazyky, na prvnich par je to ok,
spise jako jizda po snehu, posledni z nich je vsak hodne dlouhy a hluboky,
uplne nas zastavuje, musim zastavit uprostred, preradit na redukovanou
ctyrkolku a pak uz se nam povede projet. Kousek za jazykem zastavuju, radim
zpet dvojkolku a jede se dal. Prichazi odbocka na Nouakhott a nebo na
Nouadhibou. Jedeme do toho druheho, tam nam ma prijit od Berty nas carnet de
passage po dhl. Zacina letos dokoncena krasna asfaltka spojujici tahle dve
mesta. Tak kvalitni povrch jsme snad nemeli ani ve spanelsku. Pravda je, ze
asi dlouho nevydrzi ale to se nas netyka. Projizdime 2 checkpointy.
Prijizdime do mesta, je ocividne chudsi nez ta marocka. Auta v horsim stavu,
nektera i bez znacek. Lide jsou take jini, jsou tu sice arabi, ale vetsina
jsou uz cernosi. Podle gps a svycarskeho guidebooku dojizdime do vsemi
doporucovaneho Abba kempu. 3e za osobu a noc, tepla sprcha v cene. Bereme to,
v pisku parkujeme kacenu a hned zapadavame. Nechavame ji zapadlou, vyjedeme
az bude potreba s pomoci zamknuteho diferencialu. Klabosime se stopari,
pridava se nejaky nemec, Wolfgang. Zije tady, dela turistickeho pruvodce. Do
kempu se trousi vexlaci. Prvni nabizi mizerny kurs, jen 300 oogu za euro,
Wolfgang doporucuje pockat na nabidku 350. Nakonec se objevi ten spravny a my
menime 100e a nasich 700dh (29oog za 1dh). Mame docela pekny stos
dvoutisicovek, coz je nejvetsi bankovka. Je tu dobra voda, pry dotazena nekde
ze studny 70km odsud. Pry je 1000x lepsi nez voda v Dakhle. Vyrazime s Wolfim
na jidlo, jdeme k cinanum na kure s bambusem. Moc mi to nechutna, asi se zase
stanu vegosem, minimalne po pobyt tady. Zapijime kolou a nakonec mame kafe.
Priseda si nejaky mistnak, zna se s Wolfim. Kupodivu zjistujeme ze umi trochu
rusky. Pry od ruskych namorniku co se tu stavuji. Dojidame, platime a jdeme
zpet do kempu. Wolf kouri hasis a je docela v klidu. Vypravi nam o mistnich
zvlastnostech, doporucuje mista, varuje pred hlavnim mestem a Senegalem.
Naopak tvrdi ze s kacenou muzeme klidne vyrazit na zdejsi offroad treky.
Uvidime. Nakonec prinasi lahev pastisu, nabizi nam, mozna doufa ze si ho
najmeme, to se ale asi spletl ;-). Kazdopadne je mily, zabavny. Diky hasisi
za chvili docela tuhne, jde spat. My taky, jeste se ale jdeme vykoupat. Paja
nezvlada nepopsane kohoutky a tak se sprchuje ve studeno-vlazne, ja mam
krasne horkou. Jeste pak otacime kacenu do zadkem k plotu abysme meli dobry
sklon postylek. V pelechu dopisuju posledni dva dny. Uplne jsem zapomnel na
dnesnich par prujezdu stadem velbloudu, jednou jsme jim museli hodne uhybat,
nechtelo se jim ze silnice. Krasne vyhledy cely den na poust okolo. Paja
tuhne, ja taky. Zitra jdeme do nedaleke pobocky dhl, doufejme ze nam balicek
z prahy jiz dorazil. Dobrou noc.

051118 - Nouaudhibou

Dnes absolvujeme dlouhe a line vstavani, slunicko nas nakonec vedrem vyhani z
auto-pelechu. Vyrazime bez snidane pesky na pobocku DHL zjistovat, zda-li nam
dorazil nas karnet. Je to asi 500metru po stejne ulici co vede u kempu -
vicemene hlavni trida. Cestou z kempu nas odchytava jeden chlapik u ktereho
jsme vcera poptavali pisecne zebriky pro pripad ze bysm zapadli nekde cestou.
Neco sehnal, jsou jen dva a kratke, navic za ne chce 10.000 oogu. Chvilku
smlouvame o cene, nakonec se nedomluvime. Snad je nebudeme potrebovat i kdyz
tomu moc neverim. Jdeme dal. Paja poprve vidi chlapika vykonavajiciho svoji
potrebu verejne na ulici do pisku navateho na kraji. Po ulicich tady jezdi
nejhorsi auta co jsme zatim videli - stare kraxny, z velke casti i bez
znacek, otlucene, zrezivele, rozmlacene a tisickrat opravovane renaulty,
mercedesy. Zvlastnosti je to, ze to tady nesmrdi - neni to takove jako v
maroku - bud je tu lepsi vzduch nebo jsme si jiz zvykli, nebo je to uplne
jiny zapach ktery necitime ci neregistrujeme. Je to tu znatelne chudsi.
Baracky jsou nizsi coz ma tu vyhodu ze se ani uprostred mesta clovek nedusi
vyfukovymi plyny jako v maroku. Mezi bidnymi baracky jsou dvorky na kterych
stoji oholene kostry aut, spousty odpadku (povetsinou plasty). Na ulicich
spousty navateho pisku, obcas i nejake kameni. Malo co je tu postaveno
poradne - mizerny chodnik, mizerne stavby. Po tech potemkinovskych (a
prazdnych) vesnicim zapadni sahary cekajicim na sve nove obyvatele je tohle
velkym kontrastem. Je tu mensina arabu, ti vsak pry vetsinou tvori "vyssi"
vrstvu. Cernochu je tu majorita. Hezke postavy, zarive bile zuby (jez si
neustale cisti za pomoci zvlastni drevene tycky), barevne oblecneni. Clovek
porad slysi same "sa va" omylane tisickrat dokola. Potreseni pravici,
nasledne dotek dlani na srdce (svoje). Prichazime do DHL, uz je otevreno.
Ptame se po nasi zasilce, mame pry vsak smulu, nefunguje jim internet a tak
nemaji pristup na dhl web kde by prekontrolovali polohu podle naseho awb
cisla. Jdeme do vedlejsi internet kavarny - tam jim to vypadlo take. Opet
pravdepodobne mistni satelitni spojeni umrelo. Pokracujeme tedy ulici dal,
jdeme zjistovat cenu pojisteni na auto ve dvou kancelarich se ptame, nakonec
najdeme nejnizsi 10ti denni za 3700 oogu (mistni mena, aktualni kurs
1e=350oogu na cernem trhu). Porad bojujeme s francouzstinou, spousta mistnaku
sice francouzsky mluvi ale strasne nezretelne artikuluji a tak to neni uplne
nejjednodussi. Po druhe pojistovne nas odchytava na ulici chlapik se vcerejsi
cinske restaurace (ten se kterym jsme praktikovali rustinu) a bere nas k sobe
do kanclu na caj. Navic tady potkavame belgicana z hranicniho prechodu -
prisel si sem vymenit penize. Dochazi nam, ze je to tu take smenarna.
Klabosime, pak nas napada ze bysme mohli vymenit nejake dalsi eura za oogy
(uzasny nazev, pravda je ze oficialne se to jmenuje trosku jinak ale to
nevadi). Znovu probirame informace o ceste do Mali, doporucuje silnici pres
Nioro, je pry dobre prujezdna, pravda je ze tam ale je nejaky (asi 250km
dlouhy) usek stejne hruzy jako ten mezi marokem a mauretanii. Arab
provozujici smenarnu je mili, kupodivu rocnik 1979. Jeden cernoch nam porad
doleva sklenicky zeleneho caje s penou, oslazeneho. Kluk nam nabizi kurs 350,
to je solidni. Navic nam na to dava potvrzeni pro pripadnou kontrolu na
hranicich ve kterem uvadi oficialni kurs. Klabosime tu asi hodinu, pak se
ptam po zachode a jsem odveden asi o 2 vchody dal na nejaky dvorecek na
toaletu pod zamkem pro mistnaky. Docela v pohode. Vracime se, loucime se s
belgem, zve nas na vino k nim do kempu za mestem na plazi a dava nam svoji
adresu v Bamaku. Loucime se, jdeme zjistit jestli uz se rozbehl internet.
Kupodivu ano v kavarne, u DHL porad nic. Jdeme si to tedy zjistit sami na
internet, za 100 oogu je 30 minut. Linka je pomala, DHL web nefunguje uplne
spolehlive, nakonec ale prece jen zjistujeme ze zasilka vcera rano v 9 hodin
opustila Pariz a leti do hlavniho mesta mauretanie - Nouakchottu. Dalsi
zaznam neni, takze leti uz vice nez jeden den ;-). Cteme jeste zpravy na
idnesu, vypada to ze svet se zblaznil a ze snad nejbezpecnejsi misto je
afrika - bomba ve vidni, nepokoje ve francii, hrozici sabotaz jaderne
elektrarny v australii, hrozba otraveni bodamskeho jezera.... To je fakt
hruza. Jdeme jeste do DHL, tam nam reknou to same co jsme zjitili sami,
pouzivaji na zjisteni stejnou stranku na dhl.com jako my. Mame se pry poptat
zitra rano - pokud to nedorazi tak az zase v pondeli. Dobre je to, ze pracuji
alespon v sobotu. Vracime se do kempu, hodna holka vari obed - chleba s
rybickovou pomazankou. Sedime na nasich rybarskych zidlickach ve stinu a
odpocivame. Znovu se s nami druzi Wolfgang, vratil se z odchytavani nasi
oblibene nemecke skupiny na hranicich - jako protisluzbu za jeho zadarmikozni
zivobyti tady v kempu. Uz mi zacina trosku lezt krkem, ale jeste ne uplne moc
;-). Huli si sveho jointa a pak si jde dat siestu - nemci (nastesti
neprijeli). Vytahujeme notebook, nasypavame Paje do placky Harryho Pottera a
pak jeste nejake knizky od Vaska. Lezem do pelechu, parime se, cteme si a
zahanime mouchy. Po dvou hodinkach klidu se obejvuje wolfi znovu. Chvilku
klabosime a pak jdeme do mesta znovu. Z casti abysme utekli od nej, z casti
proto ze jsme v kanclu videli ze zasilky z hlavniho mesta prichazeji kolem
pul seste sem na pobocku. Tam nam ale rikaji ze chodi kolem devate vecer, at
se optame az zitra rano. Stavujeme se na kafe v jedne patiserii - oknem
koukame na ulici kde mezi auty pobihaji kozy - a to jsme v centru. Myslim ze
nejaka koza meci i ze zazemi tady. Trva to nekonecne dlouho nez nam kavu
pripravi a nakonec si ji oba omylem presladime. Jedna stala 200 oogu. Jdeme
se kouknout do pristavu, je to kousek. Je tu velky pristav, tahle jeho cast
je ale relativne melka a tak je tu videt mraky ztroskotanych barek na
melcine. Taky to ma dobrou atmosferu. Pak jeste obchazime nejblizsi okoli
kempu, ulicky plne vraku aut, smeti. Je to zvlastni pocit, ale citime se
relativne bezpecne. Zpet v kempu se usazujeme ve spolecenske mistnosti, jdeme
si cist, i kdyz jsme puvodne chteli vytahnout notebook a hrat Zumu. Kupodivu
se tu objevuji nasi vcerejsi stopari, vlak dnes nejede, na trati se neco
porouchalo a jelikoz je to jednokolejka tak musi cekat do zitrka nez to
opravi. Klabosime a nakonec jdeme spolecne do Senegalske ctvrti na veceri.
Usazujeme se v male restauraci a mame za tretinu vcerejsi ceny opravdu dobre
jidlo - kuskus s cibuli a kouskem masa a ryzi s omackou, cibuli a kurecim
masem. Pije se voda a jidlo je po dlouhe dobe opravdu dobre. Francouz ma rybu
(doradu) a chvali si ji, svycari maji to same co my s Pajou. Klabosime,
klabosime a znicehoznic najednou cele mesto zhasne - nekdo vyhodil spolecne
pojistky. Po chvili se vse rozsviti ale v zapeti zase zhasne. Vytahuji se
svicky. Dojidame, dopovidadavame, platime a jdeme zpet. Stavujeme se jeste na
kafe u cinanu kdyz zase zapnou elektrinu. Pak uz jen zpet do kempu, psat,
cist a spat. Zitra nas ceka opet dhl a pak rozhodnuti co budeme delat dal a
kam se vydame - otazka je, jestli se kouknout do Senegalu ci rovnou do Mali,
pripadne kterou z tech mala misnich cest zvolit a kam se tady podivat. Je to
trosku slozitejsi, anzto dobre cesty vedou jako hvezdice z hlavniho mesta a
tak bysme si do Ataru zajizdeli asi 500km.... uvidime. Neni zadny spech.

051119 - Nouaudhibou

Po ranu jdeme znovu na DHL, zjistit jak je to s nasi zasilkou. Vypada to, ze
konecne dorazila do Mauretanie, nicmene ted se nachazi v Nouakchottu a sem do
Nouadibou by dorazila az v pondeli. Domlouvame se s lokalnim manazerem, at
nam nechaji zasilku tam kde je, to mame cestou a tak nebudeme muset cekat
tady. Jdeme na snidani, nachazime kavarnu - avsak velmi specialni - vypada to
jak zasedaci mistnosti nejake firmy - kancelarske podhledy, mistnosti se
trema stoleckama oddelene prosklenou prickou... trosku jak v Datartu. Davame
si kafe s mlekem a croissant. Po snidani se vracime do kempu, dle Wolfiho
doporuceni vylevame veskere zasoby marocek vody a cepujeme do nadob vodu
mistni - opravdu dobrou (pry ji do mesta vedou z nejakych asi 60km vzdalenych
studni). Konecne se po dlouhe dobe holim, strojku vsak brzy dojde baterka a
tak to neni ouplne idealni. Nejaka skupinka francouzu vyrazi s pruvodcem po
pobrezi a po plazich do Nouakchottu, mame tendence se pripojit, ale nakonec
zjistujeme ze jedou po silnici a pak z ni odboci na plaz kde hodlaji 3 dny
rybarit a zase se vraci na silnici. To nam za 50e nestoji, navic nemame
rybarske nadobicko. Davame si tedy posledni sprchu v kempu, loucime se a
vyrazime z kempu. Nejdrive se jedeme kouknout za mesto na plaz - cestou podel
pobrezi vidime spoustu vraku lodi rezavejicich na melcine. Na plaz prijizdime
ve vesnici jmenem Cansado (spanelsky Unaveny). Bylo by tu docela prijemne
kempovani. Chvilku okounime a pak pres mesto vyrazime zpet. Za Nouadhibou
omylem mijime posledni benzinku (kdybysme tak vedeli ze neni zadna dalsich
480km!). Ceka nas jeden checkpoint s ukecanym policajtem, zase si zapisuji
nase nacionale do nejakeho velkeho sesitu. Vyrazime dal, podel zeleznice.
Nasi vcerejsi stopari asi dnes opet neodjedou, party delniku na zeleznici
meni asi pul kilometru prazcu a to jim bude chvili trvat. Kolem nas je
opravdicka a nefalsovana poust. Zase jeden checkpoint a zase nejaky policajt
ktery nas zastavuje jen aby se nas optal zda-li pro nej nemame nejaky darek.
To se nam tady stava cim dal casteji - prijde mi to divne - ani to nijak
nemaskuji - rovnou se optaji - "mas pro me nejaky darek?" - kdyz zakroutim
hlavou a optam se co mysli jako to "cadeaux", odpovida - tricko, kalhoty,
propisku...? - lituji nemam, mame jen to malo co mame na sobe. S usmevem nas
ale nastesti pousteji dal, nic nevymahaji. I tak je to od policajta divna
otazka. Silnice je nova, jeste cerna, zadne diry, luxus. Nejdrive mirime na
vychod a pak se pomalu odklanime od zeleznice a mirime na jih. Kolem nas
rovina, obas nejaka duna, velbloudi. Kolem nove silnice se objevuji nomadi,
nekteri zacali behem posledniho roku (od te doby co je silnice dokoncena)
prodavat naftu, anzto tu neni zadna oficialni benzinka. Bohuzel jen a pouze
naftu, super (alebrz essence) tu nema nikdo. Jedeme asi 100 km dal a pak se
rozhodujeme, ze zkusime prenovovat na pousti. Pisecna plan vedle silnice je
relativne rovna, jednou uz konecne musime vyzkouset kacenu v pisku a tak
odhlasovavame odboceni do pouste ze silnice. Nachazime nejakou lehce vyjetou
stopu, brzdime a otacime to doleva, snad se nekde za dunou prijemne
utaborime. Rozjezd, hup do pisku... a uvizli jsme. Radime ctyrkolku, redukci,
nic nepomaha. Otevirame dvere, zavirame difererncial a ejhle - ono to jede
jak po masle. Vyjetymi kolejemi pokracujeme do pouste dal. Obcas jsou koleje
vyjete do hloubky a tak slysime jak kacenka dre podvozkem - nastesti jen o
pisek a tak to jde. Bohuzel zvireny pisek nalitava do motoru a to mu asi
nebude delat moc dobre. Nicmene na redukci a s uzavrenym diferencialem se z
kacenky stal opravdicky pisecny dabel. S vytocenym motorem si to palime
pisecnou plani. Pravda je, ze mam strach jak to dopadne a kde se zahrabeme.
Kupodivu vsecko je v pohode, projizdime i hluboky a mekky pisek bez problemu.
Po par kilometrech vyjizdime za dunou ze stopy a nachazime hezke mistecko.
Zastavujeme, jsmse uprostred pouste, jen pisek, vitr a my. Je to zvlastni,
magicke. Vylezame na nejblizsi dunu a rozhlizime se. V dalce se pasou nejaci
velbloudi. Je videt do dalky, je to zvlastni. Vracime se k autu, cumakujeme
okolo, slunicko prazi, sedame do stinu a cteme si. Paja po chvili dostava
mlsnou a zacina varit. Zjistujeme ze nasich 8 chlebu zatim stihlo zplesnivet
a tak s nimi hrajeme asi hodinu petanque. Je to relativne nerozhodne, fouka
vitr a tak to obcas lita dost sejdrem. Kdyz nas to prestane bavit, vytahneme
varic a pripravujeme kureci polevku (marocka) s testovinama. Neni uplne
hrozna a tak se docela dobre najime. Umyvame nadobi. Kourime a na me prichazi
mamba. Vyrazim s papirem 50m od auta a zkousim jake to v pousti je. Neni to
spatne. Zahrabavam poklad a jdeme si jeste chvilku cist. Zapada slunce.
Sledujeme par velkych brouku hodujicich na nasich petankovych "koulich".
Chlebik jim docela jede. Dokonce slysime jak ho ukusuji, tak velci jsou. Po
krasnem zapadu slunce za dunou zalezame do auta, pozorujeme krkavce
sletavajici se take k ocuchani chleba. Paja tuhne, ja si ctu. Vychazi mesic,
jsou krasne videt hvezdy. Poust kolem nas, vitr a pisek. Je to nase prvni noc
v pousti, je to uzasne.V noci jeste vyrazime znovu na zachod, moc jsme toho
asi vypili. Moc hezky nocleh, byt trosku strasidelny.

051120 - desert night

Probouzime se uprostred pouste. Resime jestli tu zustaneme jeste jeden den,
nakonec se rozhodujeme pokracovat dal. Cistime si zuby, balime. Trosku se
stazenym zadkem se vydavame s kacenkou do pisku, smerem k silnici. Kupodivu
se povede projet k silnici jeste lepe nez vcera. Kacena je fakt asi offroad.
Jeste nekdy casem uvidime az zkusime prejezdy dun. Na silnici radime
dvojkolku a odemykame diferencial. Ceka nas 330 km, benzin nam asi nebude
stacit, budeme asi poprve dolevat z kanystru. Po 150ti km stridave zavateho a
ocisteneho asfaltu zastavujeme, kontrolujeme olej, dolevame 400ml pote co
jsem hadrem otrel motor od velke vrstvy pisku jez se v nem usadila. Bastime
cestou muesli. Odhadujeme kolik kilometru pred mestem motor naposledy skytne
a zhasne. Odhad se ustalil na 50km. Jedeme porad pousti, kolem velbloudi.
Premyslime, ze bysme mohli odbocit do narodniho parku na pobrezi, nakonec ale
omylem prejizdime odbocku a pak uz se nevracime. Checkpoint uprostred pouste
- policajt nas zastavuje, nechce nic, jen naplast(!) - riznul se do prstu. Uz
vime ze cadeaux znamena darek. Poust je fakt moc hezka. Porad se pomalu
priblizujeme k pobrezi, poust se meni, zacina byt vic a vic zelena. Benzin
pomalu dochazi, rozsvecuje se hladove oko, spotreba je asi 8.2l/100km.
Prijizdime k Nouakchottu, bereme benzin, i s rezevou jsme zvladli ujet 630km
a to je docela luxus. U vjezdu do hlavniho mesta je hned nekolikakilometrova
skladka, obcas horici. Smrad z palenych plastu. Hnus, vsude ve meste bordel,
mouchy, fuj. Projizdime mesto, centrum, periferii. Hrozne bloudime, jsme
docela ko. Hledame kanccl DHL, asi hodinu. Pak sengalskou ambasadu. Vsechno
tohle musime zitra obehat. Zastavujeme na jidlo v jedne restauraci, za 1100
oggu mame dva talire ryze s omackou, cibuli a mletym masem, dve kavy a jednu
kolu. Much tu nastesti take je mene nez jinde. Nacpane pupky, s jednim klukem
z obsluhy mluvime spanelsky. Pracoval rok po spanelsku bez papiru. Naviguje
nas na plaz ke kempu. Smozrejme az na rybi trh (ted navic opusteny avsak
porad pekelne smrduty) nic nenachazime. Snad jen velikansky placek plny
silenych fotbalistu. Hraje a trenuje tu najednou odhadem asi 20 druzstev
najednou, fotbal je tu zda se hodne popularni. Bloudime jako cert, uzivame si
offroad po mestskych pisecnych cestach. Tohle mesto je fakt hrozne - sice
hlavni mesto zeme, ale vicemene zumpa - odpadku mraky, vraky aut oholene na
kost, prevracene vzhuru kolama, smrad, mouchy, pisecne ulice bez dlazdeni,
kupodivu tisice bytu v ruznem stupni rozpracovanosti a vsechny pekelne hrozne
priserne ale asi ciste africky nedokoonale krive - od vrat az po strechu -
nic nema pravy uhel a to ani kdyz jich tu stavi tolik najednou. Nachazime
Auberge Sahara, za noc chteji 1500-2000, navic jsou tu nasi neoblibeni
germanci s mercerdesy a tak se rozhodujeme pro kemp. Majitel francouz nam
alespon radi jak se tam dostat. Uz jsme tam jednou byli a tak to najdu
snadno. Taky neni nejlevnejsi, 2000 na osobu a noc, ale cert to vezmi. Je
kolem 17te hodiny, jsme utahani... Zrovna se tu nejaky klucina snazil okrast
nase belgicke pratele - kupodivu je tu znovu potkavame. Rozhodujeme se
zustat, zvou nas na konak, pak pomalu u jejich stolecku prechazime na pastis,
Paje se povede jednou rozlit plny kelimek nektaru na nas batuzek. Kolem 11te
jedou nekam na jidlo do mesta, my zalezame. Znovu nejake vypadky elektriny po
celem meste. Dopisuju denik za posledni dva dny, bylo toho hodne, spousta
vjemu a ted se mi to samozrejme vsechno vyparilo z hlavy... ;-(.Tohle je vsak
skoro urcite jedno z nejoklivejsich mest co jsem zatim videl.

051121 - Nouakchott

Nechce se nam z pelechu ale to je uz jakysi standard. Jeden prijemny chlapik
z obsluhy nam zdarma prinasi 4 bagety, 2 pro nas a 2 pro belgy spici vedle ve
stanu. Pomalu se vysoukavame, cteme si, kourime. Sedime s otevrenyma zadnima
dverma, koukame na dalsi krasny slunecny den. Hned za nami sumi ocean,
pisecna plaz a prijemne vlnky. Rybari na lodkach vyrazeji na more. Rika se,
ze tenhle kus pobrezi je nejlepsi misto pro rybolov. Pravda je, ze fishmarket
podle toho taky vcera zavanel. Venku si davame snidani, bagetu s marmeladou a
mleko. Mavanim zahanime mouchy a zase lituju ze jsme si nevzali zadny
stolecek. Jdeme se osprchovat, Paja ve studene (nedobrovolne), ja v teple.
Pak uz jen rozlucka a muzeme jet. Nejdrive mirime do DHL kanclu. Ocekavame
zase nejaky odklad ale kupodivu vse zafungovalo a obalka je tu. Konecne mame
ten nas slavny carnet de passage jez nam umozni pokracovat v nasi ceste dal
na jih. Jiz treba do Senegalu se bez nej vicemene neda dostat s vlastnim
autem. To bysme meli, ted nas ceka ambasada. Nejak zlobi gps, nastesti si
pamatujeme cestu ze vcerejsiho bloudeni docela dobre. Paja ceka v aute pred
ambasadou, ja jdu zjistovat co a jak. U vchodu me nasmeruji ke spravnym
dverim, tam se me ujimaji 2 prijemne damy, dostavam formulare k vyplneni.
Venku to spolecne vypisujeme, pravda je ze s nekterymi kolonkami trosku
bojujeme. Bereme fotky ze zasoby a vracim se s vyplnenymi a podepsanymi
zadostmi. Dokonce tu jsou schopni si ofotit nas pas sami, dokonce jsou
schopni prijmout zadost, vratit nam pas a vizum dat na pockani za 2 dny. To
nam umoznuje v klidu vyrazit na vylet do Ataru a Chinghetti. To je fajn. U
vychodu mam uz asi tisici rozmluvu s jednim mladym cernochem o ceskem
fotbale. Zda se, ze se neco deje, asi hrajeme na mistrovstvi sveta ci co a
pry dobre ;-). Snad jo, my o tom nemame ani paru a tak jen s usmevem cokoliv
odkyvame. Kazdy zna Nedveda, nekdo Barose a nekdo jeste jednoho na jehoz
jmeno si ted nemuzu vzpomenout. Nasedam do auta, Paja je upecena. Vyrazime z
mesta odhadnutym smerem, bohuzel v tehle zemi neexistuje dopravni navigace -
vsichni znaji ty 4 velke cesty a tak znacek neni treba. Zastavuje nas
policajt uprostred mesta, kontrola papiru, pta se i na pojisteni ale nechce
ho videt. Radi nam cestu z mesta. Zastavuju v kramu na nakup, chleba nemaji a
tak alespon vodu, fantu a kolu z mrazaku. Opet se me v kramu ptaji na nejaky
darek pro ne - to je nekonecne - kazdy to zkousi. Projizdime kolem letiste,
porad vsude odpadky, piskem zasypane silnice, strasne vraky aut v beznem
provozu - taky je to jeden z nejhorsich vozovych parku jake jsem kde videl.
Kubanci na rozdil od mistnaku docela dbali na vzhled - tady ne. Nakonec pres
tri checkpointy (na tretim nas kupodivu odmavne ve stinu lezici bosy vojak)
vyjizdime z mesta. Zacina bily pisek. Slunicko se od nej odrazi tak ze me
oslepuje - narazim si na hlavuj Pajin kloboucek a krempa pomaha. Rovna
silnice, zatacka tak vzdy po 5ti kilometrech, sice je porad na co koukat
(takhle jsem si afriku predstavoval) ale je to s tim sluncem strasne unavne.
Hodne moc nas oba probouzi dve muly jez nam vbehnou pred kola - kacenka
zakvili, pekne sebou smykne ale diky nasi klice se nam je povede minout. To
byla perna chvilka. Vsechno dobre dopadlo a tak se kacenka nepodoba vetsine
mistnich aut s rozmlacenymi prednimi svetli a vedle silnice nelezi dalsi
ohlodane a bile kosti - treba kostra velblouda kolem ktere jsme uz dnes jeli
je pekne mohutna. Pokracujeme dal pousti, objevuji se zlute duny aby byly po
asi 250ti km vystridane nejakou skalnateji konzistentnejsi horninou. Blizime
se k oblasti kde Mauretanci tezi zelezo, tady to ale bude med. Prichazi
konecne prvni vesnice za celou tu dnesni cestu. Bereme benzin, zase drat do
nadrze jelikoz se tam nevejde pistole a opet chlapik preleva nadrz az
pretece. Ach jo. Okukuji nas mistnaci, relativne tise ale zato bezostysne -
pres sklo koukaji co je v aute, sahaji si na nej. Ze vsech 3 pump ve vesnici
jen tahle jedna ma neco jineho nez naftu. Hlinene domky z rucne palenych
cihel. Chceme se zastavit nekde na jidlo ale to bylo jen na zacatku vesnice,
tady uz neni a nechce se nam vracet. Uvarime dnes neco ze zasob, rozhodujeme
se znovu pronocovat v pousti. Kupodivu tady Sahara mizi, objevuji se skaly
barvy medi. Kamenite plane vedouci k jejich upati nas lakaji, vypadaji
sjizdne. Asi 20km za vesnici odbozujeme doprava, mirime k upati jedne hory po
te plani. Budeme mit hezky vyhled na zapad slunce. Tesne u upati zastavujeme,
upeceni z toho dnesniho paraku. Vytahujeme zidlicky a ve stinu odpocivame. Ja
si ctu, Paja pak zacina varit. Dnes mame testoviny s vajickem a cibuli. Je
toho dost a je to dobre - prijemne si nacpavame pandera. Cteme si, sledujeme
zapad slunce a relaxujeme. Pak setrice vodu umyvam nadobi, otvirame si horkou
colu a jdeme si zase cist. Pak cistit zuby, vychazi hvezdy, do pelechu cist a
psat. Dnes je pekelne vedro i ted, v pul desate vecer - lezime odkryti a
porad upeceni. Snad se trosku ochladi.

051122 - desert night

Pres noc se moc neochladilo. Jsme upoceni ale vstava se prijemne. Za medenou
horou vychazi slunce. Uz hned od rana je zase teplo. Vylezame z pelechu,
rozkoukavame se po okoli. Za nami hora, pred nami poust. Moc hezky rozhled.
Dolevame Kacence olej, trosku destilky do chladice a vyrazime. Na jednicku se
pinozime pres plan plnou kameni. Najizdime na silnici a po asfaltu vyrazime
smerem Atar. Zbyva nam jeste asi 160km. Snidame za jizdy cornflaky, mijime
nomadske vesnicky, vyhybame se mulam a velbloudum stradujicim si to pres
cestu, slunce prazi az hruza. Zase si musim stinit oci Pajinym sombrerem.
Vjizdime do Adraru, zacinaji hory. Na jednom checkpointu se k nam vrha
policajt, zda-li bysme ho nevzali na dalsi checkpoint. Paja jde do zadu na
prkna a on dopredu. Ptam se ho na srovnani Mauretanie ted a pred prevratem -
pry je to ted podstatne lepsi - svoboda, penize, vsechno. O par kilaku dal ho
vysazujeme, chvilku klabosime s vojakem na checkpointu, pry je mu 54 let, ja
jsem ho odhadoval na 25 - kazdopadne mladsiho nez jsme my - doted nevim
jestli si ze me neutahoval. Projizdime serpentyny pres hory a objevujeme se v
Ataru. Mesto je povetsinou hlinene. Projizdime ho cik-cak, hledame Bab camp -
pry ho provozuje holandsko-nemecka dvojice - on pry umi cesky. Nakonec se
smerujeme spravnym smerem, coz nam potvrzuje i taxikar v protismeru pri
optani. Parkujeme v kempu a chvili klabosime s majitelem. Studoval film v
cechach - rok 69 az 72. Pijeme kafe pod stanem - je parak, teplomer ukazuje
30 stupnu ve stinu. Paja gamesi na notebooku anzto tady maji zasuvku s
elektrinou - jak v kempu tak ve stanu. Ja zatim klabosim s manzelkou majitele
a s nejakyma mistnakama. Tahnou ten kemp uz osmym rokem. Vetsinu mistnaku
znaji od mala, ona je ucila i lecila. Bereme si batuzek a vyrazime na jidlo,
anzto v kempu je to trosku predrazene. Ve meste bastime v senegalske
"restauraci" za ryzi s omackou za 200og (kemp nabizel polevku za 1000).
Sedime na zemi v obyvaku (pravdepodobne) s ostatnimi obyvateli domu, ostatni
koukaji na televizi. Jidlo docela ujde, zdarma dostavame jeste jednu kolu.
Zapijime vodou. Zvedame se, prochazime mesto, stavujeme se na kafe. Roji se
kolem nas mraky lidi a much. Vymena penez, navsteva butiku s mistnima
cetkama... Nic. Kupujeme chleba z trakare od mistnaka, bageta za 100og.
Vracime se do kempu, Paja gamesi kulicky. Zpovidame nejake mistnaky ohledne
cesty zpet do Nouakchottu pres poust - nechce se nam jet zpet tou samou
cestou ale vypada to ze jelikoz jsme sami tak by to bylo v pripade poruchy
auta moc nebezpecne a tak asi pojedeme zpet po asfaltce cestou jakou jsme sem
prijeli. Koneckoncu si pouste jeste uzijeme v Nigeru a v Chadu. Klabosime
taky s jednim welsanem co tu docasne za jidlo a nocleh pracuje. Pak klabosime
i s majitelem, zve nas na pivo - kupodivu vytahuje chlazeny budvarek - v
tomhle 35ti stupnovem paraku prijde k chuti. Kolem pulnoci se jdu koupat a
zalezame pod moskytieru do auta cist a psat.

051123 - Atar

Nemci vedle nas v noci chrapou a na Paju uprostred noci prichazi prvni
prujem. Oboji nakonec v pohode prezijeme a pak chrupkame az do rana. Snidame
vcerejsi bagetky s marmeladou, zapijime vodou s Tangem - pod velkym stanem ve
stinu. Loucime se, platime 3500ogu za noc a vcerejsi kafe. Vyrazime do
Chinghuetti - poustni mestecko mezi dunama. Za mestem trosku bloudime, pomaha
nam mapa v gps, zajizdka jen 4km. Do cile je to asi jen 80km, zato po poradne
tvrde a hrbolate "piste". Je tu jak kameni, tak rolety. Kodrcame to po rovine
asi hodinu, pak prijde velmi prudke stoupani. Kacenka to nakonec vyjede na
jednicku pekne opocena. Alespon ze tenhle do skal vytesany kousek byl
asfaltovany. Nahore v 650mnm je checkpoint a tam policajt ktery mi skoro
nechce vratit pasy dokud mu nedame darek. Nakonec si to rozmysli a pasy nam
vraci. Po tomhle useku cesty se jezdi rallye Paris-Dakar. Projizdime po
peknych hrcakach, na gps mame vyznacene nejake misto s pravekymi malbami.
Nevidime tam vest zadnou cestu a tak zamykame diferencial, radime redukci a
hura doleva do pisku. Klickujeme, Paja naviguje podle gps. Nejak zaciname
zapadat a tak si to ke konci rozmyslime, musime kousek vycouvat a zkusit
jinou cestu. Nakonec z toho pisku vybruslime docela dobre ale zadky jsme meli
stazene. Objizdime jednu skalu a ejhle - jsme tu. Je tu dokonce vstupne - 1e
nebo 400 ogu. Jdeme dovnitr, je tu nejaka francouzsky nemluvici rodinka -
tata a dva synove. Oteviraji nam dvere a my si muzeme prohlednout nekolik
malo maleb na skale pod previsem. Malovane cervenou barvou - zirafa, nejaci
panackove a spousta krav. Maji tu i nejakou knizku o prahistorii Mauretanie.
Podezrivame je ale ze neumi cist, listuji v ni chvili i vzhuru nohama.
Zvedame se, platime 800ogu a jdeme nasednout. Tentokrat se uz na silnici
vracime po pisecne ceste vyjete navstevniky pred nama. U silnice pak
nachazime pomnicek nejakeho spanelskeho motorkare co se tu zabil pri rallye
Paris-Dakar. Pokracujeme dal, prijizdime do cile - Chinguetti. Mestecko
ospale, zadne cesty jen pisek. Projizdime pres namesti a zapadame do nej.
Nastesti se zamknutym diferencialem se vyhrabeme a vyjedeme az na kopecek s
vodarnou. Maji tady opravdu malo vody, pry tu byl i rok se srazkama 13mm. Na
konci mesta zastavujeme auto na kopci v pisku na slunicku a uz se k nam hrne
nejaka holka, ze nas vezme na caj, at si prohledneme nejakou bizuterii. Horko
tezko se ji zbavujeme, vyrazime na obhlidku mesta. Je to typicky turisty
znicena vesnicka. Je to tu moc hezke ale nikdo nic nedela, vyjma obirani
turistu. Porad musime setrasat nejake prodavace-ky vseho mozneho. V tom vedru
to neni zadna zabava a tak zalezame vice do malych ulicek mezi kamennymi
baracky napul zapadlymi v piskovych dunach. Jedna mlada holcina nas doprovodi
az k autu. Urcite by za chvilku prestali s vnucovanim se, ale dnes to nejak
tezko neseme a rozhodujeme se tady neprespavat a vyrazit na cestu zpet.
Prespime nekde v pousti, zitra rano si zajdeme v Nouakchottu pro viza a
zamirime smer Senegal. Nasedame do auta, ta holcina co tu na nas cekala
mezitim zmizela a tak muzeme klidne odjet. Vracime se stejnou cestou pres
Atar. Tam se stavujeme na pozdni obed ci brzkou veceri. Tentokrat zkousime
doporucenou restauraci kde ale poread nemaji ryzi - davame si tedy kure s
hranolkama, horcici, kolu a caj. Klabosime s mistankama - nejaky pojistovak,
turisticky pruvodce a nakonec kuchar. Ten posledni je nejzajimavejsi - je to
alzirsky uprchlik, chytry chlapik, telem i dusi komunista. Procestoval celou
afriku, neco malo evropy a ted se usadil tady. Travime s nim velmi prijemnou
hodinku nad jidlem a cajem. Cas ale utika, musime se vydat na cestu abysme to
do zitrejsiho poledne stihli. Navic nechceme jet pres noc, kolem zapadu
slunce uz chceme kempovat nekde v pousti. To je na Mauretanii super -
kempovani v pousti je povoleno, je to bezpecne, prijemne a velmi zajimave.
Smazime si to tedy zase na jih. Kolem nas promenliva tvar pouste. Kolem pul
sedme uz je slunce dole za obzorem, rozhodujeme se odbocit nekam k dunam
nalevo (pro zmenu). Radime ctyrkolku a hura na to. Jedeme, jedeme, pred nami
se objevuji vysoke duny a vypada to, ze z boku se na ne da vyjet. Jdeme na
to, zhora bude krasny vyhled. Cesta zacina stoupat, pisek se zacina borit a
tak zastavujeme a zamykame diferencial (to se tak oba vyklonime ze sedacky
otevrenymi dvermi a zakroutime cervenym cudlikem uprostred prednich kol).
Zamceno a ... hm.... hrabeme, hrabeme, dopredu, dozadu, Paja tlaci... a jsme
v TOM. Zahrabani az po osy, pod autem by neprolezl mravenec jak pekne sedi na
pisku. Ajajaj! Tak to mame poprve zapadnuti. Jeste je videt a tak vytahujeme
ze zapiskovaneho zadku kacenky polni lopatku a nejakou plastovou misku a
jdeme odhrabovat pisek. Pekne cely spodek odbagrovat (od motoru jde pekny
zar), kolem kol do roviny a za autem zpet peknou rampu na rozjezd. Uz je
skoro uplna tma a my si rikame ze to prece jen radeji zkusime ted, lepe se
nam bude usinat kdyz uz budeme venku. Vypoustet kola jeste nebudeme
(doporucovany figl), to nechame na posledni reseni - dofukovani pumpickou
bude nuda a drina. Sedam za volant, Paja tlaci, kola se toci... kacenka se
hybe dozadu... metr, dva... hrc... a jsme v tom zase. Zahrabani po napravy.
Sice ne tolik jako predtim ale dal uz se bez hrabani nedostaneme. To je bida.
Jsme spoceni jako mysi, pot nam na telo lepi pisek, utahani a mame toho
akorat dost. Kasleme na to, zitra viza asi nestihneme. Snad alespon v patek.
Na rukach mam puchyre od lopatky. Sedame si na zidlicky, kourime, pijeme a
smejeme se sami sobe - jsme to ale kaspari. Cistime si zuby, koukame na
spousty hvezd nad nami, Mlecna Draha zari jak cert. Oklepavame nejhorsi
nanosy pisku z tela a lezeme do auta spat. Zitra rano nas ceka dalsi hrabani
- chceme zacit rano, driv nez zacne nejhorsi parak. Jsme zvedavi jak daleko
budeme hrabat a kolikrat jeste zapadneme. Couvame zpet po nasich stopach do
zadu. Asi to nebude uplne jednoduche, protoze kdyz jsem si postavil na pisek
zidlicku a sednul si na ni tak se cela zaborila do pisku a ja se svalil na
zada. Snad ten meky pisek brzy skonci. V nejhorsim pujdeme ten kilometr az
dva zpet na cestu a zkusime chytit nekoho kdo by nas vytahnul. Uvidime. Je
porad parak, kolem 35ti stupnu a to uz je noc. Tece z nas i kdyz jen lezime.
Dopisuju denik, paja cte Harryho Pottera.

051124 - desert night - zapadli v pisku

Noc probihala s tezkou hlavou, plna starosti o druhy pokus s vyhrabavanim
nasi dvoutunove Kacenky z tehle nejvetsi hromady pisku sveta. Chceme vstavat
brzy, abysme se lopotili drive nez zacne nejvetsi parak. Nakonec se
vykopavame z pelechu jeste pred vychodem slunce, kolem sedme hodiny. Bez
snidane se poustime znovu do kopani. Ja polni lopatkou, Paja plastnovou
krabickou. Drive nez se nadejeme vychazi slunce a zacina pekne parit.
Rozhodujeme se rovnou snizit tlak v pneumatikach, kazde takovehle hrabani
vyzaduje tolik namahy a energie ze jedno nafukovani pumpickou snad bude dobra
dan za zvyseni pravdepodobnosti uspesneho vybrednuti. Paja vypousti nas
(jeste cesky) vzduch z pneumatik, ze tri atmosfer na 1.5. Ja mezitim lopotne
vyhrabavam pisek pod autem a pak jeste kolem kol. Odhazujeme taky vyjezdovou
rampu ven z tehle jamy jez jsme tu vyhoubili. Po hodine a pul kopani mam
puchyre na obou rukach a jsme ko. Nasedam za volant, z otevrenych dveri se
ujistuju o smeru couvani, startuju motor (opet pokaslava a moc se mu nechce -
bud nam odchazeji svicky nebo uz mame ocpany nejaky filtr ci je to tim
pouzivanim olovnateho benzinu v aute ktere je jak vanocni stromecek oblepene
nalepkami - unleaded fuel only), zahrivam ho, se zamknutymi diferencialy,
redukci a uvahou o tom jak se budeme vyhrabavat napotreti rozjizdim Kacenku
pokud mozno rovne za sebe po nasich stopach. Tentokrat jsme kopali opravdu
poctive, vypustili gumy a ejhle - z kacenky je zase offroad a jede! Jede ven
z tehle pisecne pasti! Couvam asi 100 metru, kola ani nehrabnou, kacenka bez
problemu vyjizdi na svobodu. Zastavuju, cekam na Paju, jdeme si jeste vyfotit
tu megadiru co jsme vykopali a muzeme vesele vyrazit. Podstatne opatrneji nez
vcera volime cestu ven, vracime se na silnici. Tam zastavujeme, okukujeme jak
vypadaji pneumatiky. Rozhodujeme se je dofouknout nasi pumpickou a jde to
kupodivu dobre. Za chvilku mame nafouknuto na 2.5 - to bude pro mistni
silnice asi lepsi nez puvodni 3 bary. Jeste dolevame 400ml oleje, Kacenka
sice stoji nakrivo ale budiz. Motor je zase plny pisku a tak ho opatrne
otiram kolem nalevaciho otvoru. Mame nafouknuto, dolity olej a tak muzeme v
klidu vyrazit. Obleceni mame propocene, prosolene a zapiskovane. Nohavice by
skoro urcite oprene v koute vydrzely stat v pozoru. Tricko je eklisch na
pouhy dotek. Ve vlasech pisek. Bolave telo z vyhrabavani. Ale vsechno je v
poradku, jsme zase mobilni a jedeme do Nouakchottu pro Senegalska viza. Cesta
je stejna jakou uz zname, zbyva 300km do cile. Dnes uz asi ambasadu
nestihneme, ale zkousime to. Cestou bereme jednoho stopare a v aute si
domlouvame cenu za jeho svezeni 40km do jedine vesnice po ceste. Vysazujeme
ho u benzinky, cepujeme plnou (zase ten figl se zastrcenym dratkem do otvoru
nadrze a opatrne nalevani vzduchem do uzke dirky, znovu prelita nadrz - jak
uz je tu zvykem) a nas stopar se nema k placeni. Nakonec to nechame byt a
jedeme dal. Kolem jedne hodiny dojizdime do Nouakchottu, stavujeme se na
ambasade, uz tu ale nikdo neni - snad ve tri odpoledne. Jedeme se tedy
ubytovat do Auberge Sahara, 1500ogu za osobu a noc na terase v mistnich
stanech. To ujde, je tu i kuchyne. Davame si prijemnou sprchu, po tom kopani
ji potrebujeme velmi. Nemame ale veci na prevleceni a tady bohuzel neni
pracka. Tak asi prevlekneme jindy. Chvilku klabosime s jednim skotem na
terase. Chce se zivit tim, ze tu bude kupovat velbloudy a vozit je pres
hranice do maroka - tam se pry nakupuji za 1500e, zatimco tady zhruba za 450.
Je to byvaly vojak ze somalska, prezil granat hozeny dovnitr do Landroveru
nejakym mistnim ditetem - prezili 2 z 6ti. Vyrazime na jidlo do pizzerie
naproti - draha ale cista a s klimatizaci. Davame si shawarmu a kolu. Platime
1400ogu a vyrazime na ambasadu. Tam je to bida, musime tam nechat sve pasy a
vratit se zitra kolem poledne... Hm.. no, v pohode. Alespon se trosku
zrekreujeme. Jedeme nakoupit do jednoho velice dobre zasobeneho supermarketu
- na nase pomery maly ale dobre zasobeny a jako prvni ze vsech mist co jsme
tu potkali ma cenovky. Nakupujeme prevazne piti na dnesek, magdaleny na
veceri a na snidani. Vracime se do auberge (neco jako cheap hotel) a jdeme si
uzivat klidu. Krajime zakoupeny ananas, pijeme mangovy juice a jsme v sedmem
nebi. Spousta piti - citronovy schweps a 7up - vsechno jeste chlazene. Cteme
si, odhanime mouchy a kourime nase nove cigara - koupili jsme karton
lokalnich American Legend, krabicka za 80ogu. Much je tady docela dost.
Kupodivu jsme pri prijezdu do mesta videli jednoho cloveka sbirat neporadek
na ulici do popelarskeho auta (asi ho ale jen odveze vysypat do pouste za
mesto). Jeste klabosime se skotem, je docela fajn, moc hezky prizvuk.
Prijizdi nejaka vetsi skupinka holandanu na trase Amsterodam - Dakar. Po
setmeni se objevuji komari a tak jdeme zalezt do naseho stanu pod moskytieru.
Paja docita Harryho Pottera a uplne ji lezou oci z dulku - je to pry strasne
napinave, mne se tahle posledni knizka z vetsi casti (az na zakonceni) moc
nelibila. Dopisuju denicek a pak asi pujdeme chrupkat. Auto stoji pred
aubergem venku, snad nam ho nikdo nevykradne, trosku se o nej bojim. Dnes se
nam nejak vyklepal sroubek v drzadle na zadni znacku a otevirani kufru -
nekde to budeme muset opravit. Jinak dnes pres den byla teplota 35 stupnu ve
stinu a asi 47 na slunci - alespon podle naseho teplomeru jez zacina trosku
silet - obcas ukazuje i minus 36 stupnu... Nakonec Paje dochazi baterka v
Palmu - a zrovna tesne pred koncem knizky v tom nejnapinavejsim. Nestastne se
obraci na me, hledam Harryho v psionu a spolecne docitame knizku pri zapnutem
podsvetleni. Pak, Paja s hlavou plnou celeho finale klidne usina. Me to nejde.

051125 - Nouakchott

Tahle noc byla fakt hrozna - Paja v noci nejakou nahodou prostrcila nohy
prehybem moskytiery a tak se celou noc melu, okusovan komary - jak se muzou
dostat pres ochtannou sit? Kdyz jsme na to prisli, bylo uz pozde. Hrozna noc,
vedle chrape nejaky holandan, nemuzu spat. Paja se mi behem noci snazi
vypravet nejaky sen o kosmonautech ale moc se ji to nedari. Rano jsem
nevyspaly a tak nas Paja tahne na rani neskafe se susenym mlekem. Sedime mezi
spoustou holandanu, klabosime s nasim skotskym kamosem, klabosime a odhanime
miliony much co na nas dotiraji. Paja nakupuje pohledy, piseme domu a Petovi,
nechavame je tu na recepci mistnakum na odeslani i s penezma na znamky - jsou
to sice francouzi ale snad to odeslou. Pred polednem se zvedame, loucime se a
vyrazime na ambasadu pro viza do Senegalu. Tam musime chvili cekat, nakonec
ale dostavame dvojvstupova viza na mesic do pasu. Moc se nam libi jak chlapik
peclive oblizuje vsechny 3 kolky do kazdeho pasu na vizum. Objevuje se tu
nejaky pomocnik, ma asi fofr a musi nalepit dva kolky - vezme dva neroztrzene
kolky, najednou je zvladne strcit cele do pusy az zmizi a za chvilku je
vyplivne obliznute. Okamzite je lepi na nejaky papir a chvata pryc. Uplne
jsem myslel ze kolky spolkne a uz je nikdy neuvidime ;-). S certsvym vizem
odchazime k autu a vyjizdime smerem Rosso, hranice se Senegalem na jihu zeme.
Ceka nas zacpa ve meste, spousta pisku a smradu. Klickujeme, kupodivu
nachazime i jednu znacku s ukazatelem a tak celkem bez bloudeni vyjizdime z
mesta. Za hranicema mesta provoz uplne mizi, jsme zase na silnici sami -
ostatne jako vzdy tady v mauretanii. Mirime na jih, je to asi 200km do Rossa.
Kazde mesto ma sve checkpointy na vsech vstupech a vystupech. Jedeme pousti,
krajina je kopcovita, duny pisku, kupodivu docela zarostle akaciema.
Projizdime nejakou vesnici, na checkpointu nam rikaji ze do Diamy (hranicni
prechod jez nam doporucil Wolfgang jako ten meneproblemovy a jako ten kde
pohranicnici nechteji tolik uplatku) muzeme odbocit v Rossu. Mijime asi
metroveho prejeteho plaza - bud leguana nebo varana. V asfaltu jsou pekne
pasticky, akorat tak na ulomeni kola. Dari se nam je projizdet bez nehody.
Dnes jsme zjistili ze jsme uklepali sroubek drzici plast chranici otevirani
zadnich dveri. Deti kolem silnice porad natahuji ruce a zebraji. Prijizdime
do Rossa, cepujeme benzin a u benzinky si uzivame poradny nadel otravu - at
uz prodej mandarinek, koupi auta, oslavy nasich fotbalistu, nabidky prevodu
pres hranice o 10e levneji... Nadrz nam zase preliji. Platime, mizime.
Prejizdime odbocku na Diamu, chytaji nas nejaci mistni kluci, chteji se nam
nacpat do auta a dovezt nas az na hranici, odmitame, mlati nam do auta a tak
slapeme na plyn a mizime v oblaku prachu. Nevinneho mistnaka se ptam na
cestu, potvrzuje nasi odbocku na hlinenou cestu podel reky. Projizdime
kontrolou kde nas policajt jen odmavne. Teprve pozdeji jsme zjistili, ze to
je reka Senegal, hranice mezi Mauretanii a Senegalem. Prasna cesta po hrazi,
pod hrazi a po hrane hraze. Po 5ti km stavime u kraje cesty mezi ryzovymi
poli ktere se znicehoznic objevila na konrolu oleje. Krajina se opravdu
zmenila jak mavnutim kouzelneho proutku - uz nejsme v pousti ale v zelene
horke krajine s vysokou vlhkosti vzduchu - jak kdyby to byla jihovychodni
asie. Dolevame zase 400ml oleje a rychle uhanime dal - bude zapadat slunicko
a vidina prechodu hranic po tme neni ani trosku lakava. Palime si to po
cestach necestach kolem hraze na zapad. Paja vidi velkeho leguana ci varana,
projizdime vlastne narodnim parkem. Spousty ptaku, bazinnych a vodnich - at
uz capi, alky, pelikani.. a nakonec i africke prase. Tech je tu spousta, ziji
v bazinach okolo. Paja chce porad schnitzel ale ja nemam nejmensi touhu lovit
prase kacenou ;-). Zapada slunce, uz mame za sebou asi 60km a porad jedeme
podel reky. Za nami se celou cestu zvedaji oblaka jemneho prachu a kdykoliv
musime brzdit u nejake prekazky tak nas dohoni a obklopi. Parkrat mijime auto
v protismeru a prach zvedajici se za nim nas vzdy na chvili uplne oslepi.
Vidime krasny rudy zapad slunce nad bazinami a jezerem ktere se obcas uvnitr
objevi. Seri se a uz neni tak dobre videt. Jednou smykem nestihnu dobrzdit
pred strouhou pres cestu a tak nam veskery naklad vyskoci az do stropu pri
nasilnem preletu rygolem. Auto i naklad vypada v poradku, vyklanime se z
oken, kontrolujeme pneumatiky - zatim se vse prekvapive drzi. Uz za tmy
prijizdime do male roztrousene vesnicky Diama, odbocujeme spise podle citu
doleva a za tmy se drkotame po roletach k hranici poslednich par kilometru.
Pred nami se ze tmy objevuje par svetel hranicniho prechodu a .. jdeme na to
- zase hranice - to nejhorsi z cesty. Navic v noci a uprostred mocalu. Komari
se vrhaji na a do auta jak silenci. Beru papiry a vyrazim na kolecko jez nas
odsud ma dostat. Nejdrive policie (20e placenych v oficialnim kursu -
usetrime), uctenku mi nejdriv vypsal chlapik na 5000og, kdyz protestuju a
chci platit jen tolik kolik je na uctence, opravuje ji a prepisuje 5 na 6. Co
se da delat. U celniku platim dalsich 10e alebrz 3000og za buhvico a nakone
jeste mistnimu kraji dalsi prispevek ve vysi 500ogu uz absolutne nevim proc.
Zveda se zavora a muzeme projet. Policajti (ci vojaci - tady to clovek nikdy
nepozna) se vali v mistnosti po zemi na matracich a koukaji line na televizi.
Jsou to mizerove s tema poplatkama ale zivot tady mezi temi miliardama komaru
musi byt opravdu tezky. Tady uz zacina malaricke pasmo - jsme oba moc zvedavi
kdy na nas hopne - rozhodli jsme se nebrat lariam preventivne ale nechat si
ho na pripadne onemocneni - pri delce naseho vyletu bysme museli bastit
tabletu tehle dobrutky asi rok (a zaroven to neni uplne nejlevnejsi
zalezitost - 8 tablet stoji asi 800kc). Projizdime asi sto metru, prejizdime
most a tam je dalsi zavora. Chlapik se hned objevuje, chce 10e za prujezd
pres most. Rikam ze zaplatim az vyresim formality na Senegalske strane. Paja
celou dobu v kabine mapu vrazdi komary jez se dostali do auta pri otevirani
dveri - vsude po calouneni plno mrtvol a nasi krve. Nejdrvi me ceka policie -
10e za kazdeho a velke smlouvani (a odchod bez uctenky) za akceptovani
1e=300og kursu - lokalni CFA (central african franc) zatim nemame vubec k
dispozici. Pak me cekaji celnici a prvni zapis do naseho noveho carnetu de
passage + poplatek 5e za nevimco - platim 20ti eurovkou a dostavam zpet
prvnich par CFA. O dalsi 20ti eurovku a cast nove nabytych CFA me pripravuje
agilni chlapik - pojistovak. Prodava nam mesicni pojisteni za cca 23euro.
Hodne dlouho ho odmitam s tim ze si pojisteni levneji zaridime v St. Luis,
kde bysme dnes meli nocovat. Nakonec to odkyvnu (a dobre delam), policajti
pry to kontroluji. Vracim se do auta, cekat na chlapika nez nam otevre zavoru
pres most. To ze je na uctence castka 4000CFA misto 6500CFA (jez porad jeste
platime v nasich ougiach) zjistujeme az dal, pryc od tech hroznych komaru.
Cert to vem.

Senegal

Jsme za hranicema, zacina asfalt, je tma, teplo a vlhko a asi o 80 euro
lehci. Do St.Louis, drivejsiho hlavniho mesta Senegalu (jez nyni vystridal
Dakar) je to to jen kousek, 25km. Jsme vycukani, ale je to alespon za nama,
jsme zda se zase v civilizaci - znacene vesnicky, pruhy na silnici, ukazatele
vedle silnice. Nez se probereme z kulturniho soku uz se objevuje baterka
signalizujici ke krajnici - policajt a jednine co kontroluje je nase
pojisteni - to jsem rad ze jsem dedkovi kyvnul ;-). Pousti nas v pohode,
pravda je ze jsme se ve skrytu tmy jeste rychle pripoutavali - po maroku a
jejih striktnich kontrolach nas Mauretanie zase odnaucila dbat pravidel - tam
auta casto ani nemela znacky, kusy karoserie a takova drobnost jako
bezpecnostni pas tam je kompletne neznama. Prijizdime noci do St. Luis, ceka
nas bloudeni dle mapy z planetaka po mostech mezi pevninou, ostrovem a
poloostrovem. Nakonec nas odchytavaji nejaci mistnaci ve felicii a vedou nas
ke kempu. Je to docela offroad cesticka kterou bysme docela tezko hledali. Je
to asi 5km z centra po malych polnich cestickach. Za pomoc jim davame
1000cfa, to jim moc nevoni, pry jich je v aute vic. Odmitame. Kemp je
prazdny, stoji 2500cfa (4e) za noc, coz je prijemna lace po te drahe
mauretanii! Provozni je mily cerny chlapik, ukazuje nam zachod a sprchu v
jednom z bungalovu. Po pisku tady behaji krabi, musime davat pozor abysme na
nejakeho neslapli. Objednavame si veceri - jednu porci rybky z hranolkama,
caj a kafe. Jdeme se zatim osprchovat - je spousta hodin, jsme popichani od
komaru, spinavi a upoceni. Sprcha je sice jen studena ale i tak je uzasna!
Jen to obleceni by to chtelo vymenit - mame posledni rezervni pradlo a to si
setrime - az budeme moci prat. Cekame na jidlo, nechavame se zrat komary a
pak to konecne prichazi - uzasne dve rybicky! To je ale dobrota - snad
nejlepsi co jsme kdy meli. Provozni je i kucharem - prozrazuje recept - lehce
oleje, citron a horcice - na tom rybku osmazit. Jedna porce nam staci obema
tak akorat. Prijemne najedeni zalezame do auta pod moskytieru a usiname a je
nam fajn. Jen Paja si zase oprela koleno ven z okna a tak ji pres moskytieru
pokousaji komari - och, jake to probuzeni uprostred noci. Na dopisovani
deniku nemam silu, snad zitra.

051126 - St. Louis

Paja zase vstava brzy, chce jit na vzduch, sviti na ni slunicko. Poustim ji
ven a jak si tak krasne lezim ve stinu, prichazime na myslenku tady zustat
cely den. Za nami huci atlantik, pred nami jeho klida verze odstinena
poloostrovem na kterem se nachazime. Rybari vyjizdeji na pirogach na lov, my
se chystame na snidani - kafe s mlekem (oboji instantni) a susenky. Paja
zlaticko vsechno krasne pripravila. Ma radost ze tu zustavame, tesi se na
vecerni znovu-rybku. Snidame ve stinu za autem na zidlickach. Pak se poustime
do prace - ja rozebiram zadni dvere, sesroubovavam upadavajici drzak,
zjistujeme ze nam mistni psi pocurali predni kola - presneji zamky
diferencialu - trefili se uplne presne na to misto kde clovek otaci koleckem,
potvory. Paja mezitim prisiva na moskytieru suche zipy, aby se lepe
pripevnovala nad nasi postylku a aby taky dele vydrzela (pri sundavani ze
sucheho zipu se muze pocuchat). Ja mam hotovo a tak zacinam prat nasi
mega-spinovou igelitu ve dvou kyblech vlazne vody. Kolem prochazi skupinka
francouzo-belgu, klabosime, zvou nas na pivo. Neodmitame, skrome vsak pijeme
jen jedno dohromady. Pravda je, ze nemame mistni menu ani na zaplaceni
dnesniho pobytu v kempu. Pri pivu klabosime a z francouzu vypadava ze pracuji
stridave tady a v mauretanii a ze nam klidne vymeni zbytek ougii za CFA.
Slozita kalkulace s prepocty kursu lokalnich men pres euro vyjde pro nas ne
uplne nejlepe, ale porad to ujde. Misto 44.000 mame 40.000 a to je docela
dost. Tim mame po problemu s placenim kempu a jeste nam neco zbyde. Benzin je
tu pry pekne drahy, pry tu neni moc bezpecno, vsude se krade, nekdy i za
denniho svetla. Loucime se, odchazeji. Tak nam dochazi, ze jsme vlastne
konecne v opravdicke "cerne africe" - konec arabu, zacinaji opravdicti
cernosi. Paja se jde koupat, ja po ni. Dopirame pradlo, vesime ho na susak.
Dnes je slunicko za lehkymi mracky. Prichazi nejaky mistni prodavac suvenyru.
Jeste neco sudlame na aute a on nas od toho vytrhuje. Nastesti zase odchazi.
Jdeme si cist do bambusove chyse s vyhledem na ocean. Cteme si a on se nam
porad snazi neco prodat. Je ale docela mili a dokonce nam ukazuje jednu
docela peknou stolni hru kterou s Pajou chvili zkousime hrat. Pak uz zacne
byt docela otravny a tak se ho snazime ignorovat. Nakonec souboj vyhravame,
pred zapadem slunce to vzdava a bali sva fidlatka. Jdeme se najist - rybicka
vola, Paja se nemuze dockat. Zase se do nas pousti komari. Cteme si, cekame
na jidlo. Dnes je to s ryzi, dosly brambory. Opet si moc pochutnavame, ryze
mi chutna vic nez hranolky. Po jidle vytirame talir chlebem a komari nas
zahaneji spat. Loucime se s milym provoznim, chvalime mu kucharske umeni. Pod
moskytierou dopisuju denik, Paje dochazi baterky a tak zalehava a pomaha mi.

051127 - St. Louis

Balime, odjizdime ledva posnidame susenky s kavou. Pak jeste poprve zkousime
nejjednodussi zpusob vysypani fotaku na cd - jednou na cdr (to budeme posilat
postou do prahy) a jednou na cdrw (na nem to budeme mit do te doby nez z
prahy dostaneme potvrzeni o prijeti citelneho media). To zabere asi 2 hodiny,
anzto se ukazuje ze na notebooku neni dostatek mista na vykopirovani.
Kupodivu se ale povede rozbehat napajeni notebooku z autobaterie - odber je
vyssi nez kapacita konvertoru 12-220V. Konecne je vsechno vypaleno, muzeme
odjet. Platim provoznimu kempu a frrr... vzhuru na Thies. Projizdime mestem,
je to moc hezke a zive. Nejdrive pres pristav, rybari vykladaji chycene ryby
z lodi do nakladaku. Davy lidi, brodime se skrz ne. Je to nezvyk, vlastne
prvni den mezi Senegalcema. Prejizdime pres most na ostrov do centra,
nachazime bankomat a vyzobavame 600e v mistni mene - central african frank -
jeho vyhoda je ze plati v nekolika sousednich zemich - neco jako euro pro
evropu. Bankomat me kousne do prstu a sedre mi kuzi kdyz se snazim vytahnou
penize ze sterbiny. Malem mi ucvaknul kus ukazovacku - to je ale levota.
Mesto je moc hezke. Pokracujeme ven, tahne se do nekonecna. Smer Thies -
tamni camping nam doporucil Wolfi. Po poledni se stavujeme na jidlo v
restauraci u silnice - mame rybicku s ryzi, troskou zeli a sladkou bramborou.
K tomu 2 coly a platime 2000cfa - tj asi 3 eura. To je rozumna cena. Pri
odjezdu se na nas nalepuji deti a zebraji darky. Jako obvykle maji u nas
smulu. Za chvili jsme v nasem cili, objizdime mesto, nachazime kemp a jsme
docela nemile prekvapeni cenou v pomeru k vykonu. Rozhodujeme se jeste pro
sichr zajet do mesta a zjistit zda-li tam nenajdeme neco lepsiho. Mesto
projizdime krizem krazem a jedine co nachazime je auberge Massa-Massa. Tady
je to jeste drazsi a tak si davame v prijemnem mistnim baru alespon na
osvezeni bily vinny strik. To je ale dobrota! Vracime se do kempu, budeme
prece jen spat tam. Asi to vsak nebude nase zakladna pro par nasledujicich
dni kdy bysme meli prozkoumavat okoli Dakaru. Jen dnes na noc a pak rychle
pryc. Davame si ke cteni pivo. Maji tu dokonce bazen s vodou teplou 29 stupnu
(to znamena ze je to nevyhrivane a bazen je ve stinu). Cachtani nas nelaka,
pivo je fajn, Senegalske. Cteme si az do vecera, po zapadu slunce zalezame k
autu pod mangovniky, jdeme se sprchovat a spat. Vsude tu v kempu potkavame
male zaby - chytaji hmyz. Ze sprchy jsem musel vyhnat trojici zab, jez se tam
zda se zabydlela. Tady zacina afrika hmyzu a zviratek - konec pouste.

051128 - Thies

Vstavani je jednoduche, bez jidla. Platim cernemu chlapikovi, ma ocividne
problem scitat. Kemp tedy nic moc. Vyrazime brzy, ceka nas cesta do Dakaru,
tam bysme chteli zaridit viza do Gambie - idealne jeste dnes, ve meste pry
neni zadne poradne ubytovani. Je to tam neco kolem 60ti km, pry to trva az 3
hodiny - duvodem jsou zacpy. Prvni cast cesty je fajn, je too relativne dobra
silnice, jen s malymi diro-useky. Smazime si to, jsme oba takovy nijaci -
rozespali. Kolem nas je to porad vic a vic zelene. Po nejake dobe cestovani
po Sahare je pro nas zelen cokoliv co neni sypke ci presypaci. Mijime nejakou
odbocku na jih, stacime se na sever na poloostrov na nemz je hlavni mesto
Senegalu. Nechapu jak to mohli takhle chytre vymyslet - hlavni mesto jez je
se zbytkem zeme spojeno jednou, permanentne ucpanou cestou. To nebylo uplne
chytre reseni. Projizdime predmesti Dakaru, uzivame si zacpy. V mistech kde
se stoji ci pripadne jede krokem jsme vydani napospas zebrakum a ruznym
prodavacum potahu na volant, novin, napoju, elektroniky a vseho mozneho, jez
se kolem nas i ostatnich roji jako vosy. Jeden zebrak nam dokonce prasknul
holi do Kacenky uplne stejne jako ostatnim. Spojka dostava na zadek,
popojizdime a popojizdime. Paja si pripravila navigaci dopredu, jak skusena
manazirka si na mapach a v knizce fialovym zvyraznovacem zatrhla veskere
informace pro prijezd do centra. Konecne tam dohopsame a chvili krouzime
kolem v centru nez zastavime kousek od ambasady. Parkujeme Kacenu na
krizovatce, lehce zadkem vystrcenou - snad tu nikomu nebude zasadne vadit.
Bereme si batuzek, planetaka s mapou ulica vyrazime se zorientovat. Obejdeme
dva bloky a ejhle - jsme tu. Pani v budniku kupodivu mluvi i anglicky - jak
pozdeji zjistujeme, Gambijskym urednim jazykem je prave anglictina, narozdil
od vsech sousedu a cele zapadni afriky. Teda sousedu - Gambia ma jen jednoho
souseda - a tim je Senegal - je to trosku podobne Vatikanu - cela zeme je
obklopena Senegalem, vyjma kratkeho useku plazi u atlantiku. Zpet na ambasadu
- vizum je docela drahe - 25000CFA na jeden mesic (40euro). Lopotne pani za
okenkem vysvetlujeme ze o vizum stojime jen v pripade ze by se ho povedlo
vydat jeste dnes. Krouti hlavou, lidi si tu asi bezne moc neporouci. Nakonec
nam rika, at prijdeme kolem druhe hodiny, snad se to stihne - a pokud ne, tak
nam vrati penize a fotky. To je docela solidni jednani. Nechavame tu i pasy a
vyrazime do mesta na cumendu, k tomu jeste na jidlo a shanet nejake mapy
afriky. Nejdrive zastavujeme na jidlo ve stejne ulici kde parkujeme Kac-kac.
Chvili to trva, nez jidlo pripravi a tak si mezitim cteme. Mame korenenou
ryzi s par kousky masa a pijeme mistni ananasovou sodovku. Pekne se pri jidle
zapotime, koreni je v jidle docela dost. Po jidle vyrazime hledat
knihkupectvi s mapami afriky. Pajdame po mistnim vaclavaku, nakonec musime
jit hledat jeste jine misto, asi kilometr daleko v ulickach. Nachazime mapy
Senegalu, Kamerunu, Konga a Gabonu. Platime asi 8000cfa a vydavame se zpet na
ambasadu. Tam zjistujeme ze jsme dorazili vcas, avsak nezapocetli jsme casovy
posun oproti Praze a tak musime jeste hodinku cekat nez se nase pani objevi v
okenku. Studujeme mapy, na nekterych jsou znaceny campy, na nekterych (mj.
Senegal) ne. Pani se objevuje, podava nam zpet nase pasy a ejhle - mame tam
orazena viza! Problemem zacina byt nedostatek volnych stranek na viza v
dalsich zemich - kazde vizum je vzdy na celou cistou stranku. Mozna budeme
muset nekde cestou cekat na vydani noveho pasu - ja mam asi jen 7 poslednich
volnych stranek a tech zemi cestou po africe bude minimalne jeste kolem 8mi -
a to pouze cestou na jih! Nepocitaje zeme cestou na sever a pak dalny vychod.
Dochazi nam, ze bysme na novych pasech meli zacit co nejdrive pracovat - to
take nebude uplne nejjednodussi. S dobrou naladou odchazime z ambasady a
usmev na tvari nam vydrzi az k autu -tam zmizi ledva objevime na prednim kole
kacenky podivny objekt - boticku. Ty mizerove nam ji mezitim nasadili! Tak
nejen evropa, ale i afrika uz zna boticky. Nejaky klucina nam vysvetluje na
koho se obratit - chlapiky nachazime rychle, chteji 6000cfa za sundani
boticky. Buh vi jestli to jsou opravdovi botickari ci jen nejaci podvodnici
kteri si navlekli tricko a nekde sehnali boticku, profitujice na hloupych
turistech. Ukecavam cenu 3000cfa bez blocku, platime a vyrazime pryc. Mirime
na sever, k pobrezi do vesnice Yofa, kde ma byt nejaky kempik. Je to jen par
kilometru ale nejak se zamotavame v Dakaru a tak tam dorazime se spozdenim.
Odbocujeme k vesnici, parkujeme na pobrezi, Paja ceka v aute, ja se jdu pidit
po kempu. Hledam docela dlouho jdouce po plazi, je tu sice spousta pirog
mistnichh rybaru, mestska skladka, mistnaci sem nosi i biologicky odpad, na
nemz se krmi nejen racci ale i nejaci mensi orli. Krouzi ve vetru nad
pobrezim a vybiraji si svoji svacinku. Kolem skladky odbocuju nahoru z plaze
zpet do vesnice, brodim se pisecnymi ulickami, cestou zpet kupuju jednu
studenou litrovou kolu za 500+200 zaloha na lahev a vracim se k Paje. Ta je
uvarena stejne jako ja, lemtame kolu, otacime auto a jedeme dal. Hledani je
dlouhe a v tom vedru narocne. Nakonec koncime v nejakem campamentu se
soukromou plazi, sice za draho alespon vsak konci zbytecne jezdeni a hledani.
Davam si hned sprchu. V tureckem zachode potkavam nestastnou mys jez se snazi
vyskrabat z porcelanove misy. Nechavam ji, najdu si jiny zachod. Paja mezitim
pripravuje vodu s mangovou prichuti. Kdyz vylezam tak Paja stoji pred
sprchou, krouti hlavou a vypada prekvapene. Obsluha ji zabavila lahve s pitim
jez pripravila na plaz. Pry se tam smi pit jen napoje zakoupene v mistnim
baru. Chvili se dohadujeme s postarsim nafoukanym francouzskym majitelem, pak
to vzdavame. Napijeme se dostatecne dopredu a jdeme si lehnout na plaz, cert
vem dedka a jeho pravidla. Natahujeme se do stinu na lehatka na pisku,
koukame na more a pak si cteme. Pomalu zapada slunce za obzor. Prichazi
nejaky cernousek a nabizi drahou veceri se slevou. Paja ma hlad a tak
prijimame. Po tom hektickem dnesku at to vezme cert. 3000 za mizerne spagety
s tunakem. Pijeme sprite a kolu. Po veceri zalezame do auta pod moskytieru a
cteme si dokud neusneme. Zitra pojedeme dal, tadyse nam nelibi - spise vsak
pristup k hostum.

051129 - Dakar

Cistime si zuby a mizime. Vracime se periferiji Dakaru, odbocujeme na jih,
dnes nas ceka cesta na pisecny poloostrov, hledame misto kde bysme prijemne
oslavili Pajiny zitrejsi narozeniny. Asi nedostane moc darku, alespon si vsak
udelame hezky den. Cestou mijime ceduli na nejaky natural park - pamatujeme
si, ze nam ho Wolfi doporucoval a tak tam zajizdime. Potkavame nejakeho
pesiho turistu, francouz mluvici docela dobre anglicky. Pry se nedostal
dovnitr, nesehnal nikoho s kym by sdilel naklady na auto a pruvodce (po parku
je oboji povinne). Nabizime mu at se prida k nam, je ocividne rad. Vstup je
za 7000cfa na osobu, pruvodce (ktereho musime nabrat do auta) je dalsich 3500
dohromady mezi nas 3. Pujceni 4wd auta, bez nehoz se do parku nesmi stoji asi
40000CFA. Platime, do auta si k nam priseda cernoch s docela rozumnou
anglictinou a vyrazime na safari. Jsou to pisecne cesticky vyjezdene v
ohranicene savane. Majitele parku sem postupne prikupuji a importuji dalsi a
dalsi druhy zvere. Vlastne je to neco jako open-air safari. Senegal je prvni
zemi na nasi ceste jez ma take obdobi destu. Jako pamatka na nej jsou tu
vyjezdene a nyni zaschle koleje v blate. Postupne vydime ruzne antilopy,
zelene opice, zirafy, buvoly, krokodila, zelvy, nosorozce a spousty ptaku
vcetne lednacku. Jezdime po cestickach sem a tam, obcas vystupujeme a jdeme
to ci ono zvire okouknout vice zblizka. Neni to uplne nejhorsi, nejvice se
nam libi stado ziraf jak elegantne okusuje vysoke kere. Spousta zvirat je ale
importovana z Jihoafricke republiky, snad jen tretina je ciste senegalska.
Trosku moc zoo. Po necelych trech hodinach jsme jiz docela utahani a tak
vitame zakonceni prohlidky u jezera s krokodilem, spoustou rybicek a ptaku.
Loucime se s nasim pruvodcem, odmitame predrazenou nabidku v baru a po
chvilce odpocinku vyrazime dal. Na hlavni silnici vysazujeme prijemneho
francouze, vydava se zpet do Dakaru, je tu pracovne jen na par dni. Dava nam
vizitku, ma na starosti nejake katolicke projekty v Senegalu, na Kube, v
Bolivii a Peru. Treba ho jeste nekde potkame. Mirime na jih. O kus dal pak
jednou trosku bloudime, hledame cestu na Djifer. Cesta je relativne malo
dirata asfaltka, az zhruba poslednich 50km je prasna pista se spoustou
roletek kde Kacenka dostava zabrat a nabira dalsi vrstvy jemnouckeho rudeho
prachu. Dokodrcavame se do cile, pred vesnici je campament, bohuzel to vsak
neni kemp - rozdil je v tom ze tady je pouze bydleni v chysich, nocovani v
aute zakazano. Vracime se tedy smerem zpet, nekde nejake misto na kempovani
snad najdeme. Jeden kemp je hned 200m zpet za rohem a tak se tam jedeme
kouknout. Kemp vypada hodne zasle, prochazim ho a hledam nejakeho spravce.
Docela se bojim ze ho tu nekde najdu mrtveho, napul ohnileho - vse je
zaprasene a zda se ze nejakou dobu opustene. Marne se nekoho dovolavam - je
tu mrtvo. Vracim se k autu, domlouvame se ze pojedeme jeste kousek zpet, snad
nekde neco najdeme. O 3km zpet nachazime zase jen campament - pouze all
inclusive. Vracime se jeste o kousek, dalsi campament, zkusena francouzka
nabizi nocleh za 3000 na osobu, prostredi pro kempovani ale nevypada nic moc
- osklive zachody pro jejich zamestnance, bush za barakem k obydleni, bazen
vypusten... Dlouho rozmyslime, prece jen za 20 minut zapada slunce a radi
bysme nasli misto kde se nam bude libit. Nakonec se prece jen zvedame,
majitelka nekam odjizdi na koni a my jedeme jeste nekam dal. Po par
kilometrech nachazime kemp - vypada dobre, je za 2000 na osobu, maji plaz a
bazen, velky pozemek, prijemna obsluha, majitel (zase) francouz. Spousta
kvetu na kerich, baobaby... Libi se nam tu, parkujeme kacenku, jsme tu s
jeste jednim holandskym land-cruiserem. Nahodou me napadne prekontrolovat
pneumatiky u kacenky a ejhle - v levem prednim kole nachazim zarazeny velky
ostry sroub. Ajajaj! Paja ho nozikem vysroubovava, je podstatne delsi nez je
hloubka naseho vzorku - nastesti ale byl zarazen v nejtlustsim moznem miste a
nejakou nahodou neprosel skrz. Slintame na diru po sroubu - kupodivu se zda
ze to neni propichnute naskrz! To je ale uleva! Vyrazime na nejaky mensi
nakup do mesta. Jeden ze zamestnancu kempu se nam nabizi ze nas tam hodi na
karce za konem. Prijimame a za chvilku uz kodrcame jak pravi mistnaci na
drevenem dvoukolaku za konickem po cervene ceste. Prijdu si jak v pribehu z
"tabakove cesty". Zdravime ostatni cernochy na vozech tazenych konickem ci
mulou. Po par minutach prijemne cesty dorazime do vesnice. Chlapik nas bere k
malemu kramku, nemaji vsak nic z toho co jsme chteli a tak prohlizime co vse
tu maji a objevujeme pastis 45 za 2000cfa(!!) - uzasna cena, jeden hned
kupujeme jako piti na zitrejsi oslavu. To je super. Kupujeme jeste nejake
susenky a jdeme do mistniho kramku cislo 2. To uz nas doprovazi znamy naseho
chlapika - Richard, mistni ucitel. Ve skole tu je 7 ucitelu - to je docela
dost na takovou nenapadnou vesnicku, deti maji vsak vice nez dost a tak maji
prace nad hlavu. Dokonce si pry nedavno musel Richard vzit par dni volno z
pretlaku stresu. Nakupujeme 3 chlebiky (bile bagety), cibuli, ananas (maji
jen v plechovce), kolu. Richard nam ukazuje vesnici a misto kde sam bydli.
Tam potkavame jeste dalsi dva z ucitelu, zase mladi kluci. Spolecne se
vydavame zpet, jdeme vsak po plazi. Doufame ze trefi do kempu, anzto prave
zapadlo slunce a uz je tma. Hvezd na nebi zase nepocitane ale mesic neni
videt a tak je docela spatne videt. Borime se vysokym piskem, fouka vitr a je
priliv. Je to docela vysilujici a tak jsme radi kdyz po nejakych 45ti
minutach nachazime vchod do kempu z plaze. Chvilku klabosime vsichni
dohromady s holandskou mladou dvojici, pak nasi mistnaci odchazeji. Holandani
jsou docela fajn, jsou i dobre vybaveni, spani maji opet na strese ve stanu.
Nam ve vybaveni citelne chybi 2 veci - stolecek a prenosna stolni lampa.
Klabosime jeste o spani v Dakaru - musi se tam zitra na den vratit.
Zjistujeme ze spali na stejnem miste jako my a meli jeste horsi zkusenost s
mistnim majitelem (chudaci). U auta pak vytahujeme sedacky a varime testoviny
s vajickem a cibuli - nasi oblibenou stravu. Pri vareni se koupeme, bastime
na zidlickach pod hvezdnym nebem. Kolem nas bzuci hmyz, rvou cikady a vzduch
je pekne teploucky. Z dalky sumi more (avsak pouze po te co zmlkne mistni
diesel elektro generator - pry jim odesel solarni panel). Usiname pod
moskytierou v kacence jak nemluvnata. Zitra ma Paja narozeniny, zustaneme
tady a udelame ji hezky den. Tady by se to mohlo povest.

051130 - Palmarin

Vstavame s dobrou naladou, z pelechu jeste poslouchame zpev tropickeho
ptactva v korunach palem a baobabu, chystam snidani - bagetu s margarinem a
marmeladou, k tomu kaficko. Margarin je omyl, mysleli jsme ze to je burakova
pomazanka - ta vsak byla v regalu hned vedle. Senegal je megaproducent
buraku... Paja vytahuje kokosovy orech co dostala k narozeninam (poctive
cmajznuty v Yofa kempu vcera) a zacina se do nej kuchynskou kudlickou
dobyvat. Kdyz to vidim, ocekavam velke zraneni a tak nabizim ze se radeji
zranim sam. Kudlickou a nasledne sroubovakem loupeme z orechu vlakno a
kupodivu se to dari. Vyklube se krasny kokosacek, plny nektaru. Imbusem z
naradi prorazime dirku ve spicce a nasavame primo z orechu. Po dopiti
prichazi ke slovu dalsi cast naseho naradi - kladivko. V ruce rozkrapavam
tvrdou slupku a tak se muzeme pustit i do vnitrku. Kudlickou (ktera pri prvni
casti tehle operace prisla o spicku) vyrezavame sladoucky bily orisek
zevnitr. Jo, my se mame! Teda az do okamziku kdy mi kudlicka zlehka ujede a s
plnym pritlakem opusti orech a zacne se norit do moji nohy. Kalhotama projede
raz dva a pak uz jen porcuje moje bile stehynko. Nepropadame panice, odepinam
nohavici, stlacuju masicko k sobe, Paja zkusene dezinfikuje a nasledne
stahuje diru naplasti. Neni to nastesti moc dlouha rana, snad jen 3cm.
Hlavne ze jsem byl pan chytry ;-). Nekdy v budoucnu musime zazaplatovat
kalhoty - tech je docela skoda. Po snidani a nepovedene amputaci vyrazime k
bazenu. Od majitelu kempu dostavame matrace na zmekceni bambusovych kresilek
ve stinu u bazenu. Uzivame si teplicka prokladaneho koupanim v bazenu -
kupodivu tam dvakrat vlezeme a je to moc prijemne. Ve stinu pak usychame,
cteme si a hrajeme kosticky (Yahtzee) na palmovi. Mame krasne lenivou naladu.
Odpocivame. Fotime jesterky behajici okolo nas. Kdyz se dostatecne vylenosime
tak dostavame hlad. Vydavame se na nakup cerstve rybicky od mistnich rybaru.
Jdeme po silnici pesky do vesnice po hlavni ceste. Zacina vedro. Po 15ti
minutach prichazime do vesnice abysme zjistili, ze tady rybicky nemaji. Jen v
Djiferu a to je na pesi vylet v tomhle vedru moc daleko. Vracime se tedy s
neporizenou do kempu, ptame se majitelu zda-li nemuzeme koupit rybky od nich.
Nemaji jich dost ale doporucuji nam vylet po plazi asi pul hodinky k prvni
rybarske vesnicce. Ve stinu u bazenu zvazujeme navrhovany vylet, nakonec se
rozhodujeme ze nam prochazka po plazi pri odlivu nemuze uskodit. Bez tricka a
nohavic, Paja s vyhrnutyma kalhotama, vyrazime po pisecne plazi smerem k
rybarske vesnicce. Brouzdame vlnama a je nam dobre. Po tvrdem pisku se jde
bez bot moc prijemne, slunicko hreje a vitr chladi. Mijime vrak velke
rybarske lode rozlomene u pobrezi v pisku. Do vesnice je to jeste pekny
kousek. Prichazime tam a zrovna mijime vypravu vesnicanek ke studni pro vodu
s nadobami na hlavach. To je tu docela bezny zpusob prepravy - dnes jsme uz v
prvni vesnici potkali mlade holky nesouce na hlave uzasne vybalancovanou pet
lahev s vodou, klidne se rozhlizejice okolo, kracejice pres cestu - aniz by
se lahev na hlave rozkolebala. U prvni chatrce (hlinene cihlove zdi a
rakosova strecha) se ptame po rybarich, ujima se nas mily chlapik, zavede nas
k nim. Jeho zena zatim upravuje dceri afro ucesek na jeji kudrnate hlave.
Prochazime nekolik rybarskych chysi, nakukujeme do jejich mrazaku (samozrejme
starych vraku a navic bez elektriny) kde skladuji sve ulovky. Nekteri maji
rybky alespon trochu zaledovane, jini ne. Pry tu jezdi denne jedno auto s
ledem a druhe jez vykupuje ryby. U ctvrteho rybare je nas doprovod teprve
spokojeny, rybar totiz prave prijel z more s dobrym ulovkem a tak mame docela
hezke rybky, uplne cerstve. Paja to odhaduje na 2-3 kila, platime 1500cfa a
jeste jdeme na chvilku k nasemu chlapikovi - pry je zednik a ve volnem case
bubnuje. Jejich kapela pry obcas jezdi na Ille de gore - coz je neco jako
ostrov-pomnik 20ti milionum Senegalskych otroku, nahore u Dakaru. Ukazuje nam
svoje bubny, chvilku predvadi nekolik mistnich rytmu. Ma tu i notove zaznamy
rytmu - nejsou to sice noty ale prepis zvuku ktere jednotlive bubny vydavaji
- takze to vypada jako: Samba - dzum, dzum, dzum, dim, dam, dam... ;-). Ale i
tak je to neco na co je velmi hrdy a papir jevi znamky casteho pouzivani.
Loucime se s nim, spoustou deti jez nas doprovazeji a vracime se s nasim
nakupem zpet. Zkousel jsem pohladit jedno dite po hlave - na kratko ostrihany
cernousek pripomina na omak smirkovy papir hrubosti 400 ;-). Zatim nastal
priliv, vlny uz pokryvaji skoro celou plaz a tak je cesta zpet trosku
slozitejsi. Slunicko pomalu zapada za horizont a zacina se serit. U auta Paja
cisti rybicky, ja pripravuju ohniste a sbiram kousky drivi po kempu. Rybicky
opekame na rostu od taty. Mame olejovo-horcicno-slanou omacku, rybky bastime
s chlebem. Nakonec si jeste delame topinky. Na nebi hvezdicky, prijemne fouka
vitr takze nejsou komari (uz jsme v malaricke oblasti), pijeme teply pastis a
je nam moc dobre. Jednu rybicku musime vytahnout z uhliku kam nam spadla pri
sundavani z grilu. Moc si pochutnavame. Parkrat jeste vyrazim pro nejake
drivi, uzivame si vecera, nasavame pastis a prijemne si povidame az do hodne
pozdniho vecera. Prijemne unaveni se chvilku nuname a jdeme spinkat.

051201 - Palmarin

Dnes je prvni prosincovy den - to se dozvidame z kalendare v mobilu - podle
teploty to spise ale vypada na cervenec, nejak si uz ani nedovedeme
predstavit jak muze byt v Praze. Kemp se jmenuje podivne - Djidjack. Vstavame
docela brzy, dnes se budeme posouvat kousek dal na jih a chceme se ubytovat
drive nez zacne nejvetsi parak. Kolem 8me rano tedy vylezame, varime Paje
dodatecne dort jez jsme vcera nestihli (ovesna kase s cukrem, zdobena
ananasem - cislovka z ananasu na dortu neni dulezita..). Prichazi na me
akutni potreba a tak mizim na zachod. Pak se oba dva sprchujeme, balime,
platime a odjizdime. Ceka nas kus pisty po ktere jsme sem prijeli, pak dva
vicemene asfaltove useky a nakonec zase pista. Kodrcame se asi 3 hodiny.
Cesta se nejprve vraci na sever, objizdime narodni park ve kterem jsme
bydleli a pak se pomalu stacime na vychod, objizdejice reku ustici do
atlantiku a konecne smer jih. Prijizdime k rece, neni tu most a tak musime na
trajekt. Paja vyseda, ja couvam na lod, zapasovavam se s pomoci navigatora
mezi ostatni. Je tu odhadem 6 aut a 50 lidi. Zachrane vesty ma vetsina lidi,
na druhou skupinku uz nezbylo - zda se ze jsme nalozeni nad limit ;-).
Prejizdime asi 2km sirokou uzinu. Platime 1900cfa za 2 lidi a auto, Paje pak
vypadava 100cfa z ruky a pada do vody jako krmeni pro ryby ci rybare. Na lodi
nas odchytava jeden chlapik, slibuje kempik. Za vodou seda na pripraveny
moped (mistnaci jsou pripraveni) a vede nas nekam do vnitrozemi po pisecnych
cestach. Troubime na nej ze chceme zpet, bydlet nekde u vesnice na pobrezi. Z
tvare mu mizi usmev s vidinou odmeny ale zvlada to, otacime se zpet a vracime
se k jednomu kempu na nabrezi. Cena je 3000cfa za oba, sprcha a zachod v
jednom bungalovu. To neni spatne, jeste vsak okukuju dalsi campament hned
vedle - tam vsak nepovoluji kempovani. Ubytovavame se, je tu prijemny a dobre
anglicky mluvici chlapik. Parkujeme kacenku, bereme batuzek a vyrazime do
mesta na neco k snedku. Slunicko prazi, mistnaci jsou zalezli ve stinu,
omezuji pohyb. Pocitam ze tak od 11ti do 17ti hodin je nejvetsi teplo, kolem
35ti stupnu ve stinu. Stavujeme se v jednom podivnem podniku na bagetu s
tunakem a neco k piti. Jsme zavedeni do luxusniho pokoje pro hosty (mj. s
ozdobenym vanocnim stromeckem - na kontrolni dotaz vsak potvrzuji ze jsou
opravdu muslimove... zvlastni), zatimo jsme ocekavali jen bagetu u pultiku.
Bageta je za pouhych 100cfa a moc dobra. S pitim je to trosku slozitejsi, ne
uplne dobre rozumim jedne z kolem nas pobihajicich slecen. Nakonec dostavame
nejake male lahvicky s mrazenym zlutym napojem. Piti rozehrivame v dlanich,
je to spise mrazena ledova trist. Sice jsme puvodne chteli bissap, coz by mel
byt vyvar na zpusob caje z nejakych kvetu. Dostali jsm vsak napoj z ovoce
baobabu. Uz v tom narodnim parku nam ukazovali plody baobabu ktere kdyz se
rozlousknou tak zrale obsahuji prijemne sladko-kyselou duzninu a nejedla
seminka. Tady poprve ochutnavame ten uzasny napoj ktery se z duzniny vyrabi
jen promichanim s vodou a pridanim trochu cukru. Nasledne se snazime
prikoupit litr tehle dobroty ale kupodivu dostavame misto nej ten bissap. To
je neco jineho - spise takovy sladky sirup na zpusob grenadiny. Baobabova
dobrutka bohuzel dosla. No, alespon zkusime i tohle. Bloumame dal po
vesnicce. Uz jsou tu zase trosku zvykli na turisty (kterych tu vsak je hodne
malo) a tak musime obcas nasadit ignorantsky vyraz a presunout se rychle dal.
Neni to ale tak hrozne. Nakupujeme nejake prazene buraky, 4 pomerance, 3
cibule. Od nejakeho chlapika si nechavame vysvetlit postup pripravy toho
baobaboveho napoje. Na pultu tu maji susenou vydlabanou duzninu, je to kolem
1000cfa za kilo. Kupodivu vsak napoj neprodavaji normalne hotovy, kazdy si
radeji koupi susinu a pripravuje si ho sam. Velka skoda, jsme strasne lini...
Jedna pani nabizi vyrobit litr za 1000cfa, odmitame, ted mame bissap. Nekde
casem si ho ale urcite udelame, je to luxusni. Vracime se zpet do kempu,
zkousime jeden turisticky restaurant ale je zbytecne predrazeny - ryze s
rybou za 1250cfa. Odmitame, babka slevuje na 750. To bereme, ale je to
otravne dohadovani. Nemame radi to jak maji mistnaci jine ceny nez turisti.
Bastime, je to docela dobre, Paja dojida jen tak tak, navic s moji pomoci.
Platime a jdeme zpet do kempu. Sedime u baru v kempu, pijeme nas bissap
redeny vodou. Dobrou vodu mame jeste z Mauretanie, z Nouadhibou. Jeji zasoby
uz nam ale dochazi, to bylo posledni misto kde jsme se odvazili doplnit nase
zasoby primo z verejneho vodovodu (vodu tam pry privadeli z asi 60km
vzdaleneho pramenu v horach). Nase dva desetilitrove kanystry jsou prazdne,
otevirame jednu z nasich tri rezervnich petilitrovych lahvi. Chlapik ve
vcerejsim kemu rikal, ze mistni vodu upravuji na pitnou pridanim 3 kapek
chloru na litr vody. To vsak ve vode zustane citit a tak nam nezbyde nez
zacit kupovat vodu balenou. 5ti litrovy kanystrik tu ve vesnici stoji kolem
1000cfa. Klabosime s milym a chytrym provoznim. Majitelem je tu nejaka
bohatsi mistnacka rodinka jez pouze obcas prijizdi na kontrolu. To je fajn ze
taky neco malo patri mistnakum - jinak jsme tu zatim potkavali pouze evropske
majitele. Cteme si, ja dopisuju posledni 4 dny deniku, mam veliky skluz a to
neni dobre jelikoz se zazitky z hlavy rychle vyparuji. Napriklad jsem uplne
vynechal navstevu v tom open-air zoo a vpisoval ji do textu az dodatecne.
Klaboseni sice znamena konec psani (a hrani v pripade Paji), ale zato se
dozvidame neco vice o Senegalu. Kousou tu trosku komari a tak probirame
problem malarie. Pry se tu vyskytuje docela bezne, vetsinou vsak jen v obdobi
destu (ma koncit v listopadu, to jest vcera ;-), jak zjistujeme vecer z
planetaka). Lecba je pry k dispozici za zhruba 2000cfa (3eura) v podobe 6ti
injekci ci pripadne rychlejsi za 2500cfa v podobe prasku. Problem vsak je
ten, ze pro spoustu mistnaku je to vice nez si mohou dovolit zaplatit. Obcas
se pry stane ze nejaka nemocnice poskytne leky na sekeru ale ne vzdy, clovek
musi vzdy platit sam. Malo lidi resi prevenci. Povidame si dal o tisici a
jedne veci, vcetne mistni politiky. Kolem pate vecer pak prichazi na radu
mini-turnaj v petanque. Smisene druzstvo Paja-provozni versus ja+ruzni
mistnaci. 2x prohravame, Paja pak pokracuje v klani jeste s dalsim teamem.
Vitezi jiz za tmy kdy jiz skoro neni videt a hraje se pod lampou u vstupu do
kempu. Prijemny vecer. Jeste nas bohuzel ceka odmitnuti na 20ti eurovou
vyjizdku po vesnici s navstevou skoly na voziku za konem (+ryze s rybou v
cene) od meho spoluhrace. Kdyz mu vsak nakonec konecne vysvetlim ze jsme tu
vlastnim autem tak pochopi ze to asi neni nic pro nas a da pokoj. Pomalu se
odpinozujeme do auta pod moskytieru, cteme si, odpcivame od lidi a je nam moc
dobre. Je teplicko, na nebi hvezdy, z baru sem prijemne zazniva solidni vyber
hudby a my se mame moc dobre. Chvilku dopisuju denicek ale pak uz nemam moc
sil a bezuspesne zkousim nacit nejakou dalsi knizku od Baen.com. Zvladnu asi
2 stranky a zjistuju ze nevim o cem byla minula veta... radeji toho nechavam
a postupne pomaloucku usinam...

051202 - Foundingue

Dnes nedelame opet a znovu vubec nic. Rano se pomaloucku probouzime, kousek
vedle nas prosekava zamestnanec kempu uschlou travu a tak se line rozvalujeme
a pak pomaloucku lezeme z ukrytu moskytiery snidat. Vari se ovesna kase s
pomerancem, kakaem a cukrem. Pomaloucku se presouvame do baru u recepce,
sedime ve stinu u stolecku a hrajeme kostky v elektronicke verzi. Popijime
vodu smichanou s bissapem. Chvili si cteme, kourime, obcas klabosime s
mistnaky. Kazdy tu zna kazdeho, porad stejne "sa va? sa va bjan" fraze,
handsejky, kazdy den s kazdym koho clovek potka. Kolem pul treti se zvedame,
Paja vari bramborovy gulasek na varici u auta. U toho pokracujeme s hranim
kosticek a lenosime. Kdyz je to hotove tak se poustime do jidla, je to
dobrota, ale moc horke. Prikusujeme chleba/bagetu. Vedro se dnes da docela
dobre prezit, fouka vitr a tak nas to prijemne chladi a zaroven odhani
komary. Nedojidame vse, nechavame si trochu na vecer. Jdeme si zase sednout k
baru pod stromy... porad stejne lenoseni. Koukame na rybare jak priplouvaji a
zase odjizdeji na svych pestre pomalovanych pirogach. Bastime buraky jez jsme
vcera nakoupili. Kolem ctvrte nam mili mistnaci stejne jako vcera prinesou
male sklenicky mistniho caje - zeleny, preslazeny, podavany ve velkych
panakach zpola naplnenych tmavou tekutinou s penou. Jeden clovek je vzdy
urcen jako cajar - prinasi sklenicku kazdemu v okoli, pekny zvyk. Vecer si
davame pivo, klabosime s provoznim, pak jeste jedno a nakonec treti. On nas
na jedno pozval, prestoze sam alkohol nepije (a ani nekouri) - jelikoz je
vzorny muslim. Prijemne fouka vetrik a komaru neni tolik. Platim za ubytovani
(6000cfa za dve noci) a pivo, porad jeste nevime jestli zitra odjedeme nebo
jestli jeste zustaneme. Pred nami je Gambie - malinka zemicka, velikosti
nudle zhruba o rozmerech 500x25km, navic vsak poprve behem nasi africke pouti
anglicky mluvici - jsme asi 60 km od hlavniho mesta jmenem Banjul. Jeste pak
chvili klabosime a jdem po prijemne odpocinkovem dni zaslouzene odpocivat do
pelechu. Sprcha (byt studena, jak uz je tu zvykem - avsak studena jinak nez
na jakou jsme zvykli z Prahy) je prijemna a osvezujici. Jelikoz se dnes nic
moc nedelo, pridam asi par obecnych postrehu. Narodni strom Senegalu je
baobab. Jediny uzitek z nej je ovoce, z nehoz se dela dobre a osvezujici
piti. Myslim, ze by nas asi nikdy nenapadlo vyrazit do Senegalu na dovolenou,
vicemene nas sem zanesla nahoda ale pravda je, ze se tu da levne a prijemne
vegetovat u more, snad lepe nez v recku. Palmy kokosove, baobaby, vedro,
prijemni neuspechani lide (snad vyjma Dakaru), cesticky vysypavane muslemi,
levne rybky a krevety, rybari, pirogy... to vse je idealni prostredi pro
oddych - a navic tu nejsou zadne mega-turisticke zajezdy plne rudych tvari -
videt je tu vetsinou jen individualni turista. Cena benzinu je tu relativne
vysoka, cca 0.95eura za litr, nikde neni bezolovnaty (Kacenka uz vrni nekolik
tisic kilometru pouze na super a buh vi jak moc dobre ci zle ji to dela),
narozdil oproti Mauretanii kde cena za litr byla zhruba 0.75e a Zapadni
Sahare kde to bylo 0.5e. Treba tady v nasem kempu je ubytovana jen jedna
francouzska rodinka, bydli v chatce a obsluha kolem nich jen poletuje. Pravda
je, ze pristup francouzu k mistnim je ne vzdy uplne koser - treba dnes jsme
byli svedkem jak dite francouzu letelo za nejakou mistni cernosskou
zamestnankyni ze ji chce necim uhodit a jeho mama na nej jen zavolala -
"zastav se, upadnes!".

051203 - Foundingue

Rano vylezame pomaloucku pred auto, Paja vari caj, bastime k nemu dobre
mistni plnene susenky. Caj je s mlekem a cukrem. Sedime na zidlickach a
pomalu zacina byt teplo. Rozhodujeme se tady jeste dnes zustat - je to tu
mile, nemame spech, neni to predrazene a tak si muzeme jeste jeden den
odpocinout. Uvazujeme, ze bysme s jednim z mistnich rybaru mohli vecer
vyrazit spolecne na lov, kouknout se jak se lovi krevety. Primo pred barem je
kotviste pirog. Dnes nefouka vitr a tak je vedro a zerou nas komari. Cteme si
a kdyz na nas prijde hlad tak vyrazime do mesta na neco k snedku. U kotviste
trajektu nas odchytava zase nejaky chlapik, zkousi na nas celou svoji nabidku
- projizdka pirogou, vylet na karce po okoli, boutique, nakup naseho auta,
pripadne naseho mobilu... ach, porad to same. Zalezame do mini-restaurantu
hned vedle, nabidka ryze s rybou (+kousek mrkve, sladke brambory, zeli) je
typicky mistni jidlo jez jsme tu meli uz mnohokrat, cena 800cfa + 400 za colu
je sice vyssi nez by mela byt ale nechavame to byt. Jidlo bude hotove az za
30min, dostavame tedy mavatka na zahaneni much (je jich tu pozehnane) a tak
si u stolku cteme, pomalu si namuzu ruku jak odhanim mouchy. Nakonec je jidlo
hotove a serviruje se. Pohledem do kuchyne objevujeme mysi kalamitu - vsude
tam lezou hromady mysi. Spousty. Snad neco nechytime. To je fakt hodne mysi!
No, snime to, je to varene a tak snad ... Dopijime piti a rychle mizime.
Kupujeme dve bagetky na veceri, planujeme rybickovou pomazanku, mame jeste
spousty sardinek a nejake "vesele kravy" v nasi lednicce (termoigelitka pod
posteli). Zpet do kempu, chvili si cteme u baru ale pak zaciname klimat a tak
jdeme zalezt do auta a dat si siestu. Usiname hned, budi nas ale to vedro a
bezvetri. Jsme spareni jak mysi. Lezeme z auta, jdeme si dat sprchu. Komaru
je dnes opravdu dost. Sprcha osvezi jen na chvili. Hrajeme kostky, cteme si a
pijeme caj s mlekem od rana. Kolem ctvrte pred nami opet pristava panak
silneho caje - to je lepsi nez hodiny. Uplne jsem zapomnel napsat ze ackoliv
tu (stejne jako v mauretanii) gsm funguje tak nas mily eurotel se tu zatim
neobtezoval nasmlouvat roaming. Odesilani deniku na web je nyni hodne
nepravidelne. Cteme, kourime, hrajeme kosticky, dopisuju denik, klabosime s
mistnaky, koukame na rybare - vsechno marne, vitr se dnes nezvedne a tak je
parak a dusno. Potime se jako mysi, tim vice cim tesneji se halime do kosile
s dlouhym rukavem jako ochrana proti komarum. Mame uz vymysleny figl se
stazenim kalhot pres chodidla - to chrani kotniky a narty. Treba dnes pri
poledni sieste me zase ty potfory pokousali jelikoz jsem se neopatrne palcem
u nohy a pak i kolenem oprel o moskytieru - hned se do me pustili a to
cloveka probudi raz dva. Zapada slunce, vitr sporadicky zavane ale pak zase
usne. Na to dnes nemame, jdeme si dat jeste sprchu a zalezt do auta. Pod
moskytierou sledujeme ty komary par centimetru od nas. Dnes nam sem nalezli i
nejaci mensi broucci jez se zvladnou protahnout i okem moskytiery. Dokonce
nachazime na moskytiere nad nami uvnitr auta sedet i sarance - snazime se ho
vycvrnkat z okna. Paja dnes vymyslela novy popevek - "ja mam mysi, lezou mi z
usi, srk, srk.." - napodobujice arabskeho prodavace baget jez popotahovanim a
cenenim prednich zubu zdurazoval problem nedostatku minci na vraceni. Cteme
si, dopisuju denik. Zitra zvedame kotvy, smer Gambie. Zase hranice, zase
vymeny penez, zase... hruza. Mozna vsak jeste prenocujeme v jednom kempu,
zhruba 60km odsud, porad jeste v Senegalu.