050128 - den ctrnacty

Vstavame, chrupkali jsme docela dlouho. Snidane - michana vajicka a chleba s maslem, caj. Balime, venku na slunicku je na teplomeru -4 stupne. Ctu si Alenku v risi divu od Peti. Kdyz pak jdu ke stolu, tak mi psion vypadne a krapne sebou o betonovou podlahu. Zase upadne kus platu (packa u krytu baterek, uz jednou jsme ji s Petou lepili) a mily mozecek provadi soft reset. Tim padem prichazim o rozepsane a neulozene data za posledni 4 dny. Neco malo denniku rekonstruuju z mailu, zbytek holt musim dopsat. Mimo jine cely vcerejsek. Jo, ukladani matka moudrosti, ze?! Ja ale myslel, ze tenhle textak uklada rovnou pri psani na CF kartu. No, vypada to ze ne - chybama se clovek uci. Predavame klice, hazime si batoh na zada a vyrazime sluncem zalitou Sumavou (nemci to kupodivu nazyvaji Cesky les) vstric Zelezne Rude a nadeji na ubytovani. Dneska je patek, asi tam bude mraky turistu a lyzaru. Na druhou stranu alespon budou otevrene penziony. Cesta jde do kopce. Obcas vidime odbocku, komp
letne zasypanou a neprotazenou. My jdem smerem Sumavska magistrala. Pak rovinka, v lesich. Slunicko, nadhera. Pak kousek dal cesta zacina klesat. Pred nama se vynoruji dalsi kopce, pocitame, ze se na ne budeme muset vydrapat. Paju trapi svaly na prstech u nohou. Uz druhy den. Snad to rozdychaji. Ja se ted jdu jmout kochani prirodou (na tuhle vetu jsem pysny! :)). Pajdame, jde to, porad klesame. Nebe se kaboni, je zatazeno, obcas trosku snezi. Jdeme po zlehka protazenych silnicich. 5 km na Sumavskou magistralu, pak jeste 12 do Rudy. Chvily jdeme podel bezecke stopy. Sledujeme jedno auto jez nas predjizdelo (coz neda moc prace), jak je o kousek dal napasovane pod smrcky a odtamtud ho taha traktor. Prochazime okolo zavrene restaurace/penzionu. Zlehka sakrujeme, nedame si ani ten caj. Ten nas v termosce je slazen hroznovym cukrem s prichuti mrkve (neco jako Lipo) a neni ani trosku dobry. Mame posledni cigaro, davame si ho napul ve snehove zaveji, zalevame to maximalne bezpecnou
davkou caje. Zizen ;). Pajdame dal, skopsa, dokopsa a furt dokola. Paja umira, resp. jeji nozicky. Prichazime k hlavnimu tahu na Rudu a mame na vyber: bud se brodit po pas hlubokym snehem 6,5km turistickou cestou nebo jit po silnici 4km. Volime silnici, sil neni nazbyt. Po kilometru potkavame benzinku, napajime se kavou, kourime, pijeme kolu. Protivna obsluha se hada mezi sebou o tom, jak zauctovat nase latte. Mizime, uz je to jen 3 km, to nejak dokoulime. Hopkame po krajnici, konecne cedule "Zeleznej Ruda". Malem skaceme radosti, konecne jsme to sem dotahli. Sily nezbyvaji, tak juchame alespon intelektualne. Pinozime se mestem, ubytovani hodlame jako spravni turiste hledat pres centralni informace. Ty jsou az na druhem konci mesta. Ruda vypada jak mesto vexlaku, pasaku a pristehovalcu. V informacich nam pani moc nepomaha, nejak ji to nejde. Takze ji dekujeme, jdeme to zkusit sami. Usazujeme se v prijemnem penzionu s kavarnou, Paja je tu hned jako doma. Bohuzel mista maji za
rezervovana vsechna. Nechavam Paju s kapucinem, vyrazim hledat sam a bez batohu. Na jednu noc nas vezmou v penzionu U kaplicky, 580 s koupelnou, pak za 400 v ubytovne Slavia - jen postele. Mam radost, prestoze melo byt vsude plno, mame bydleni za rozumnych podminek az do 2.2.2005. Paja si tu necha doockovat zloutenku, muzeme se konecne nechat ostrihat, oholim se a nozicky se zrelaxuji. Super. Vracim se, dopijim kapucino, platime, jdeme se ubytovat. Platime, vyrazime na veceri a karty. Prijemna hospudka, dobre bramburky s balkanskym syrem. Piju pivo, Paja caje a poslouchame nejakeho chlapika jenz zpiva ruzne cajdakove cover verze. Platime kdyz je skore 274:262 v muj prospech. Jdeme do penzionu, Paja se jde koupat, ja dopisuju dnesek, posloucham cestovni verzi mp3 od Alzheimeru a jdu poslat vcerejsek, ktery jsem dnes po resetu musel dopsat z hlavy. Pak se pujdu zcivilizovat a cist. Nebo bych konecne mohl zacit stahovat ty nemecke ebooky - je uz nejvyssi cas. Asi zacnu s necim
co uz jsem cetl, s necim jednodussim. Problem je, ze porad jeste nemam rozumny nemecky slovnik ;((. Prijemna sprcha, holeni, umyta hlava, lahoda. Mame snad nejlepsi postel za celou cestu - prijemna, cistounka, dobre povleceni, dobry polstar, tak akorat mekka/tvrda. To se to bude chrupkat (a taky ze jo). Dobrou noc!

050127 - den trinacty

Spal jsem jako dudek. Rano si davame strudl co nam vcera prinesl pan domaci, pomalu balime. Kourime v kuchyni, koukame na pocasi na CT2. Nikam se nam nechce, ale i presto se zvedame. Unava ze vcerejska. Paja na netu hledala ubytovani v Keplech, coz by mohla byt nase dalsi zastavka. Nasla cislo, ale telefon tam nikdo nebere. Nechava na sebe cislo na zaznamniku. Vcera jsme napajdali neco pres 20km, takze se te unave neni co divit. Natahujeme navleky, oblekame se. Vyrazime relativne pozde - kolem poledniho. Cesta stoupa do kopce. Pozvolna ale vytrvale. Hej, kde to ma konec?! Do Keplu je to asi 8 km, zda se, ze porad do kopce. Paja planda za mnou. Nalada nic moc, ale priroda a vyhledy jsou nadherne. Zasnezena krajina, cerstvy prasanek, slunicko, modra obloha, obcas nejaky ten mracek. Pokud ale bude v Keplich zavreno (jako ze asi bude), tak musime dotapat az do Rudy, coz je v techto podminkach docela narez. V pul treti za sebou mame cast kopce, Paja me dobiha, zari stestim a spoko
jenosti - ozval se chlapik z penzionu, otevre kvuli nam o den driv. Super, takze nam zbyvaji asi uz jen 3 km do kopce ;). Pajdame, ja fotim, kouzelna krajina. Stromy se prohybaji pod vrstvami snehu. Stale stoupame, nastesti uz ne tak strme. Vsazime se o 5 bodu do karetniho bodovani o to, kdo prvni uvidi: a) lyzarskyvlek, b) dalsi batuzkare se stanem. Nakonec se vydrapeme nahoru k penzionu. Stary, hooodne pomaly pan nas ubytovava. Nevari se, je zavreno. Kupujeme si od nej alespon vajicka, chleba, pivo, buraky, tycinky a ruzne dalsi dobroty. Planujeme zalezt do postele, cist, spat, bastit a vubec komplexne relaxovat. Varime michana vajicka, k tomu pivo, juice a chleba s maslem. Nasledne na to vytuhavame, spime az do tmy. Puvodne jsme chteli lahev vina a na slunicku na terase se v lehatkach vyhrivat. Bohuzel tu neni ani lehatko, ani terasa ci alespon teplo, takze tvrdneme na pokoji. Probouzim se, jdeme si cist. Dopisuju dnesek. Peta hlasil, ze odesila formular na procleni GPS.
Tak uvidime, podle me budeme davno v nemecku nez dorazi. V Rude musime poridit mapy az k Mnichovu. Pisu mail Kamile, v Karline se objevil dalsi nedoplatek i pres moje peclive dorovnani pred odjezdem. Ajajaj! Docitam druheho McBaina, to je posledni z knizek co jsem si pripravil v Praze. Ted mame jeste jeden velky zip co pripravila Paja. Tam by toho melo snad byt jeste dost. Je pul druhe rano, neni tu signal, na blog budu posilat az zitra (chyba! chyba! beda mi).

050126 - den dvanacty

Vstavame relativne brzy, Paja si na chvilku leze ke mne do pelechu. Trosku balime, hledame ubytovani v Kolinci - nejak nemuzeme nic sehnat, prestoze nam chlapici ve vyplavene vsi pod rozpadlou hrazi rikali ze tam 100% bude. Snidane v 11 - hnus. Bereme poprve caj do termosky na zahrati. Dobalujeme, platime. Prichazi mail o problemech s proclenim gps. Petra mi preposila word dokument, mam ho pry vyplnit a spolu fotokopii obcanky poslat postou za spedici ktera by to vyclila. Bohuzel nemam ani Word, ani tiskarnu, ani kopirku a posilat to vsechno postou - to je tak na 14 dni. Prosime Petu, zda-li by se toho nejak neujmul z Prahy. Mizime. Stavujeme se jeste v lekarne, Paju napadlo, ze tam by mohli mit take vazelinu. Maji. Zazrak. Ptame se jeste lekarnice na cestu. Existuji do Kolince dve cyklostezky - jedna 13 a druha 16 km. Bereme tu kratsi, ale ta se nam ztraci a tak musime vytahovat vazelinu, znovu namazat boty a zacit se brodit snehem. Vola Peta, dava nam cislo na penzion ve Ve
lharicich. Paja tam vola asi dvakrat, nikdo to nebere. Nic moc. Pekelny kopec, jdeme po stopach hajneho (asi) a pak i nejakeho bezkare (urcite). Cesta je fuc, jdeme podle buzoly lesem. Paja ma dost, ja taky. Stojim na vrcholu, prede mnou se cesta jiz svazuje, cekam a dopisuju. Peta volal, v Kolinci pry ubytovani neni (na netu) ale ve Velharticich ze je nejaky penzion. To je jeste o 6km dal. Je pul treti, Paja me dosla. Pocitam, ze dorazime az hodne za tmy. "Sileny, je to sileny, kocoure. Doprdele!", cituji Paju. Sundava batoh, hazi ho do snehu, vytahuje termosku a cigaro. Z niceho nic telfonat, vola chlapik z penzionu, misto je, 240 na osobu a noc a kdyz slysi ze jdeme pesky tak nabizi, ze i kdyz nam nechce kazit vylet tak pro nas klidne prijede. Super, nalada je hned podstatne lepsi. Pokracujeme, spise uz rovinky ci male kopce. Otazka je, kde z toho lesa vylezeme. Vola Jaja, asi 15ti minutovy telefonat. Paja si bere handsfree aby mohla jit a klabosit. Vylezame tam, kde jsme
chteli, po popelem sypane silnicce mirime na Kolinec a Velhartice. Pul ctvrte, nebe zatazene, lehoucke snezeni. Dnes pry maji byt vecer po cechach vichrice. Paja vymysli teorii o tom, ze bysme Petu do Zelezne Rudy mohli vytahnout na prislib lyzovani. Ja a on lyze, Paja svarak. Dorazime do Kolince, hledame hospudku, 3 caje a polivcicku, male pivko a jeste jeden cajik. Mistnacky tym sipkaru nam za zady mrska turnaj. Peta potrebuje k procleni kopii meho pasu. Hrabosim na centrum.cz a nachazim mail z 08/2001 ktery jsem posilal Lence na ruske vizum. Nasel jsem ho, preposilam Petovi do prace i domu. Dojime, vyrazime na posledni dnesni streku. Krasne vyhledy. Uzasna nocni prochazka do 7,5km vzdalenych Velhartic. Noc, reka, lesy, kopce - nocni Sumava. Opet dochazeji sily, zvlast v kopcich. Nakonec to (jako obvykle) nejak zvladneme a jsme tu! Chvilka bloudeni po mestu/vesnici a na jejim konci nalezame nas penzion. Strasne ukecany pan domaci nas ubytovava, 240 na osobu a noc. Chvili
s nim klabosime, je to 5ti bytovy cinzak, pronajimany turistum. Pak jeste mizime na vecerni svarak do "osvezovny Pentagon". Caje, svaraky, bramburky, prijemna muzika, voni tu trava, pak nam jeste mlady vycepak dela chleba se sadlem a s cibuli. Kourime, studujeme mapu Afriky co visi na zdi. Skolni vytisk z roku 1969. Shodujeme se na dalsim cily putovani - BUENOS AIRES (poslednim letadlem do buenos aires je pisnicka od kapely XIII. stoleti). Vsichni ted o nem zpivaji a mluvi, tak tam nesmime chybet ani my :). Navic v lete bude spise prijemneji na jizni polokouli. Afriky se porad jeste bojim, tu asi az nakonec. Dopijime druhy svarak, pomalu jdeme zpet do penzionu. Na teplomeru bylo -8 stupnu. Vichrice pry radi v krkonosich, tady je bezvetri. Uvidime zitra. Do Zelezne Rudy je to asi 22km, vetsina narodnim parkem. Uvidime zitra. Paja se jde koupat, ja to asi dnes vynecham. Lezu do pelechu, dopisuju dnesek a jsem u-n-a-v-e-n-y---... Na nohach objevujeme bolave svaly o kterych jsm
e nemeli ani tuseni. Pan domaci slysi vodu v koupelne a prinasi nam rucniky. Paja je spokojena, nese si do postele mapu. Na to uz ja ale asi mit silu nebudu. Chrrrr.....

050125 - den jedenacty - smulovaty

Rano se probouzime az v pul desate, s botama bysme mohli zatoloukat hrebiky. Moje jeste ujdou, ale ty Pajiny jsou zmrzle na kost. Ve stanu je mokro, vlhke spacaky ale porad hreji. Trosku boty promazeme zbytkem vazeliny. Nechce se nam vylezat, ceka nas dalsi brodeni vysokym neprochozenym prasanem. Ty boty - to je prusvih. Spatny krem zpusobuje spousty problemu. Balime, snezi, snezi. Boty na kost netesi. Brodime se snehem, Paja ma depku. Ve vesnici pod kopcem se mi dovolava Petra Fibirova, gpska se pry musi proclit a zaplatit z ni dph. Bude to asi pekna pakarna a papirovani. Pajdame po silnici dal. Moralka mizerna. Bastime neco malo - pernik a muesli tycinky. Narazime zase na modrou. Nesledujeme ji ale hlubokym snehem, drzime se jakz-takz protazene silnice. Paja mele z posledniho. Dnes musime sehnat penzion, mokre boty neni nic prijemneho. Cestou zadna hospoda, neni se kde ohrat, hopkame zimni krajinou. Dopinozime se az do Techonic. Tam se rozhodneme vzit autobus na poslednich
par kilometru az do Nalzovskych hor, tam ma byt hospoda a snad i bydleni nad ni. Za chvilku jsme tam ale bydleni je pry obsazeno. Ostatni obvolane penziony nechteji otevirat na jednu noc - maji zavreno. Skoro propadame malomyslnosti. V hospode si k jidlu bereme Zlate stranky a nakonec se nam pozitivne ozyva jeden hotel v Planici. Je to asi 8 km daleko, berem autobus ktery jede za par minut primo od hospody, jit to pesky tak to bude pekna pakarna. V autobuse je teplo, Paja oziva a dela manaska. V hotelu si dava boty na topeni, bere si sandaly do hospody. Hrajeme karty, vyhravam 92:100 (obcas je mene lepe). Cesi v televizi remizuji s Alzirem v hazene. Pijeme caje, kourime a relaxujeme. Dopisuju vcerejsek a dnesek, pujdeme se ususit do pokoje. Je tam moc pekna koupelna, 300 na noc neni spatne. Platime, jdeme. Sundavam dalsi mokre ponozky. Pak jen cvilku cist a sup do postele. Ohrivam si promrzle nohy u huciciho primotopu. Vsechno dnesni trapeni bylo vlastne zpusobeno nasi hloup
osti - v Praze jsme koupili malo vazeliny na boty. Nase hloupost, asi si to odmarodime. Koukame, ze Peta nasypal na net neco z nasich fotek. Hodny kluk. Vybalujeme mokre veci, susime po podlaze a po postelich. Zase je tu plno kramu. Paja si nejdriv cte, pak pere nejake pradlo, vsechno i s botama susime na topeni. Koupani, ja posloucham radio - od vcerejska se tesim na 22 hodin, davaji zivy prenos kapely Traband - Peto (a vubec cely Alzheimere) - doporucuji k poslechu!!Nahravam to na toplux pro regeneraci poslechove banky do stanu. Bohuzel nebylo misto, tak jsem to musel nahrat na sd-cko z fotaku. Paja cte, ja pisu a je tu pulnoc. Davame dobit nejake baterky, je tu ale malo zasuvek takze Palm jede na externi baterkovy pack (vlastni vyroba - Paja kupovala dily v GM Electronics a ja to letoval dohromady :)). Zitra rano zabalime a asi budeme pajdat dal. Ideal je takovy (vzhledem k ochlazovani a k tomu ze uz jsme na Sumave) ze bysme se mohli vzdy pokusit dovolat nejakeho ubytovan
i pred nami a pak se tam pres den snazit dopinozit. Zhasiname, jdeme spat. Dobry den vam u pocitacu!

050124 - den desaty

Rano nas budi mys - susti v igelitce s jidlem. Kazdy si myslime, ze to byl ten druhy. Vyhanim ji a igelitku vesim na klic od skrine. Je 8 rano. Za chvili mys vyhanim z mych kalhot. A dost! Vsude po podlaze plno mysich bobku. Bojime se, aby nam neprozrala batoha a tak radeji vstavame. Zima, venku sero, snih. Pres noc jsem nechal bezet psiona, jsem zvedav jak dopadnou baterky Panasonic 2400mAh. Rano merak ukazuje 24 hodin provozu. Vcetne lezeni po internetu cteni s podsvicenim. To neni spatne. Mazu boty, Paja bali. Vysypava igelitku s jidlem, mys si vybrala - Fidorku. Nic jineho. Snedla ji pulku. Dobre tema na reklamu :) - z 40ti ruznych tycinek a susenek si vybere jen a pouze ji. Paja bali batoh, snidame posledni zbytky, baleni, cisteni zubu a vyrazime. Loucime se s mickey mousem, berem na zada batohy a s navlekama na nohou vyrazime po snezne stope. Slunicko studene sviti, polojasno, snih prasan. Namazane boty, zbyva na 2/5 vazeliny. Havrani krakaji, my hopkame dal po modre zn
acce. Vypada to, ze mame Brdy za sebou. Pred nama zacina rovnejsi krajina. Chvili jdeme ve stopach traktoru, ty vsak casem zataci k hnojisti a my pred sebou zase mame neproslapanou cestu ve snehu. Jsou na ni navic nafoukane snehove jazyky a tak se obcas brodime a zlehka zapadame. Dneska musime pochvalit navleky - v tomhle nad kotniky sahajicim prasanu by nam byly nase nnepromokave kalhoty k nicemu - snih by nam napadal vrchem bot a byli bysme ko raz dva. Takhle je sucho, prasan opada z navleku a my mame komfort. Jen pod snehem obcas jeste nekde hrozi zamrzla kaluz do ktere obcas propadneme. Peta psal, ze do Prahy to bylo po silnici 88km. Dotapkavame do vesnice Metly, divime se, jak se tady stavi. Okolo sebe napocitavame 7 novych baraku. Vsude nove ploty. Zasla zelen na zdech ukazuje, ze tu byla voda jako v karline. Na baracku na navsi cteme, ze k obnove pomohl cerveny kriz ze svycarska. Paja se priozrale uhihnava. Zajimave je, ze ve slove hihnat je po h mekke I. Je tu mikrok
ramek, zaviral (dle cedule) pred sedmi minutami. Kdyz uz od nej odchazime, vyleze fousaty chlapik a nabizi nam neco tepleho. Jdeme dovnitr. Nabizi caj a kafe, bereme caj. Vypravi nam jeste s jednim o tom, ze tohle je ta obec ktera byla za povodni 2002 splachnuta prototze se protrhla hraz rybnika nad vesnici. Pry tu byla 8mi az desetimetrova vlna, ktera smetla asi 12 baraku. Jeden stary pan pry prisel o zivot, nestacili ho vytahnout. Pry se tu pri zachranych pracech objevila cela cz politicka spicka, snad vyjma Grosse a Klause. Vrtulniky, armada, cerveny kriz, cesi, svycari, francouzi. Kupujeme cervene LM a do caje dostavame rum. Klabosime o zaplavach, o kterych jako karlinaci neco vime. Za chvilku dostavame panaka hruskovice, pekny stakan. Klabosime, kourime, cloveku se odtud nechce. Jsme trosku picli, ale jde to. V kramku pak kupujeme sekanou, rohliky, twix, datle a nejakou horalku. Loucime se, odchazime. Jeden z techdvou chlapiku zalibne ockem hazel po Paje. Pry muzeme pri
jet, pozyva nas at se stavime cestou zpatky. Pajdame snehem, priopili, bastime sekanou s rohlikem a pak datle. Snezi, modra pokracuje. Takhle by mela vypadat kazda vesnicka - lidi prijemni, pohostinni a mili. Dal po modre je to pekne dokopsa. Az moc. Po poli vedouci cesta, proslapavame do pul lytek vysoky sniha a porad stoupame. Pozvolny, dlooouhy kopec, dava nam pekne do tela. Cekam na Paju. Uz se brodi... Nakonec se vydrapeme na kopec. Paja sebou dnes uz po ctvrte praska na zem. Zapadavame do hospody v Kasejovicich, jako vzdy 3 caje a kolu. Svickova ujde, davaji rovnou 6 knedliku. Pujdeme kus po silnici, opoustime dalsi mapu a presouvame se na Klatovsko. Dobijeme Paje kredit, ma poslednich 30Kc. GPS porad hnije v Parizi. FedEx opravdu zklamal. Paja kupuje v kramu nejake mazadlo naboty, pak pise PB, zda-li by neprodal stareho Psiona. Posilam na blogger dalsi den. Panasonic baterky nakonec vydrzely uzasnych 26 hodin! Odchazime z hospody, mirime na Novou Ves. Snezi jak z pra
ku. Hopkame jako kozy. Moje nozicky se bohuzel nestihly zregenerovat, mam oba malicky churave, s chozenim mam porad problem. Chromajzl. Zalepuju naplasti oba malicky a beru si tenci. ponozky, povoluju tkanicky a sundavam navleky - ted to bude chvili po silnici. Mazeme boty nasim novym kremem. Okamzite mi do bot napada snih ale pajdame dal. Snih, vitr, zavata silnice. Pak zjistujeme, ze uz je spousta hodin a ze uz se seri. Najednou na nas pada velika unava. Ten Rychle vytahuju a povoluju navleky, Paja uz mele z posledniho. brodime se do pul lytek vysokym snehem, jen tak, odhaduju ze polni pesinou ktera je nakreslena na mape. Po necelem kilometru uz vzhledem k Pajinu stavu zalezam do lesa, nachazim jakes takes misto, odhrabavame snih a rychle za staleho snezeni stavime stan. Nadavame na nej, Jurek Atak 1 je fakt asi na jine pocasi a pro nekoho kdo ma spoustu sil a casu na jeho stavbu. Mozna ze jen nechapeme jak se ma stavet. Navic nam uz asi chybi jeden kolik. Lezeme dovnitr,
davame karimatky pres sebe, spiname spacaky, sundavame uplne mokre boty - ten novy krem snad pritahuje vodu. Halt je videt, ze vazelina je to nejlepsi. Dnes jsme se vlastne cely den brodili snehem. Boty vycpavame papirem (ubrousky od Peti) a doufame ze do rana trosku uschnou. Ve spacaku chvilku odpocivame, pak poustime radio - Radiozurnal. V devet doposlouchavam porad o gayich a lesbickach uz sam. Pozdeji se probudim a zjistuju, ze uz i radiu dosla baterka a mlci. Chrupeme, jsme groggy.

050123 - den devaty

Tento den travime, jak se ostatne dalo cekat, v pokoji nad hospodou. Vstavame az v 10.30, ve spacaku teplicko, celou noc jsem ho mel rozepnuty i kdyz se tu v noci netopi. Paja vyleza prvni, odvazna holcicka. Pak i Peta, toho ale cosi zene na zachod. Ja jsem posledni. Pripravujeme snidani ze zbytku vcerejsi hostiny. Zapomnel jsem vcera napsat, ze vzorny pan P privezl nejen jidlo a piti, ale i kelimky, ubrousky a hroznovy cukr. Po snidani kourime, dnes bude computerovy den - nejdriv koukame, ze GPS porad jeste hnije v Parizi. FedEx boduje :). Ten vcerejsi film se jmenoval "Klan letajicich dyk" (House of flying daggers). Moc pekny. Paja jde rychtovat Palma, ja pisu prvni zapisky za dnesni den. Paja sakruje jak namornik - gprs t-mobile jede jak kdyz s... a b.... A navic krka, fuj ;). Peta zase foti, zkousi makro na mrtve mouse na zaclone. Nikon na ni nemuze zafokusovat. Venku snezi, od vcerejska napadla pekna duchna. Peta zaleza do postele a dela zvuky. Nejdriv kocicku, pak zbije
cku, vrtacku, kompresor, mouchu, leteckou srazku, vrtulnik, zabu a kacenku. Kral Bramoroveho lidu se tise hihna zpod duchny. Pojmenovava zde pritomne - Moucha Klotylda a komar Kazimir. Paja doresi problem s klavesnici a cestinou u Palma, uz je zase jedna, dole otevira hospoda, jdeme na kafe a hrat karty. Venku snezi. Paja nas zuli. Peta je Erteple alebrz "Konig des Erteple volke". Zjistuji, ze kapacita me kratkodobe pameti jsou asi 2 vteriny. A i to jen vyjimecne. Hrajeme do 100 bodu. V pul treti jsme na necele padesatce. Peta se stava docasne Kabalistou. Paja se nipe v Palmu. Vsimame si, ze se uz zacina prodluzovat den - driv byla tma v pet, dnes se jeste da koukat do sesti. Zjistil jsem dalsi ulomeny kus plastu na psionu (packa co drzi zamceny kryt zalozni baterky - ty plasty teda ukrutne starnou!), ale bohuzel nemame uz zadne vterinove lepidlo. Poslednim zbytkem jsem dnes Paje prilepil vnitrky camelek. Vtipne je, ze Peta si privezl fungl nove camelky taky - ma cerne jako
ja, pouze pod novou znackou camel active a misto velblouda tam ma velky C (a taky vypadaji podstatne lepe nez ty moje tri roky stare slupky). V hospode dnes zase nemaji nic k jidlu. Seri se, klabosime, pijeme caje. Peta pomalu planuje cestu domu. Jeste nam z mapy cz vytahuje seznam hotelu v nasem smeru na Zeleznou Rudu. Exportujeme do txt a posilame do psiona. Poslouchame zbytek novych nahravek Alzheimeru. Bali se. Louceni, odchazi nase vlakno do civilizace. Zamavame mu a je fuc. Paja ma ted novy batoh, mame jidlo na snidani, gps je porad ve francii, asi to FedEx opravdu nekde popletl. V noci mi doslo, ze spacak Extreme od Rock Empire je pro me moc uzky (je zuzen z duvodu uspory objemu). Jdeme se koupat, je tu prijemna kouplna (na pomery 80Kc/den). Lezeme do pelechu, cteme si. Ja docitam Stroj casu od Wellse, Paja McBaina - Brokovnici. Ted jde na Vdovy a ja na Noc kouzel zbavena. Honi nas mlsna. Je pul osme vecer, zitra rano pokracujeme po modre dal - smerem na Kasejovice.
Boty asi namazeme rano, mame malo vazeliny. Nas pokoj vypada jak po vybuchu - vsude spousty rozkramarenych kramu. Trosku serfuju po netu, pisu dennik, maily. V jednu rano docitame, jdeme chrupkat a mys zacina sve hody... (pokracovani priste)

wishlist - proxy

Wishlist rozsiren - Proxy na web - pokud nekdo z technicky zalozenych citatelu vite o nejakem chytrem proxy serveru pro web browser, ktery by umel orezat ze stranek veskery balast tak, aby se tahal co nejmensi objem dat - nechte mi prosim zpravu. Za prve to setri cas, za druhe prachy. (btw - lynx je pres ssh moc pomaly, telnet na zadny server nemam). Ten Palmovsky proxy co ma Paja odmita pripojit Psiona :(. Mizerove - zabili Kennyho!!

Nase on-line komunikace

Jako odpoved na jeden z dotazu - jak se vubec pripojujeme k internetu - mame s sebou kazdy telefon s Euroteli predplacenou GO kartou s aktivovanym GPRS. Pres infra port u telefonu se pripojujeme z nasich prenosnych mozku. Docela rozumne se da pracovat s postou, s jistymi omezenimi se da i surfovat na webu. Pravda je, ze ceny za data jsou docela vysoke, takze treba tomu surfovani moc nedame. Zvlaste v cizine to bude podstatne drazsi - za jedno pripojeni se zaplati cca 50Kc. Ale porad lepsi nez nekde hledat kavarny. Dobijeni GO ma Eurotel dobre vymyslene s bankou, takze to muzeme dobiet na dalku a bez kuponu. Ceny za roaming jsou hodne podobne tem u pausalu, takze tohle je dobra pojistka proti kradezi.

050122 - den osmy

Rano se budime o trosku driv nez normalne, tak kolem 8. Do pul 9 se vyhrabavame ze stanu. Na celte je vrstva snehu, z predsinky je videt, kolik snehu venku pribylo. Balime, ja vetram spacaky, kupodivu je zase 10 kdyz vyrazime. Dnes to bude bez hospod, Paja kazdemu (jako spravna zena) strka do kapsy kus zvanecku. Pri baleni kolem nas prochazi turista s malym batuzkem. Fotak je po ranu vzdy zamlzeny, fotky rozespalych obliceju stoji za starou backoru. Vyrazime do kopce, lesni pesinou, modra znacka. Jdeme po stopach toho batuzkare. Snezi. Uvidime co dnes budou delat ve snehu camelky. Blogger zlobi - maily odeslane na nej se obcas vraci, obcas nezobrazuji treba cely den. Sakra, to je dokopsa! Stoupame, stoupa, snezi a zase snezi. Alespon nefouka vitr. Nahore si dame snidani. Dnes Petovi asi nasypeme fotky na notebook, on je pak bude moci nasypat na web. S internetovyma kavarnama to po ceskych vesnicich nevypada nijak extra. Zatim jsme nepotkali ani jednu. Odhadujeme, ze dnes bysm
e za sebou meli mit prvni stovku kilometru. Cas slavit! To uz nam zbyva jen zhruba 30x tolik. Jeste mame v zive pameti moment, kdyz jsme dosli do podoli a zbyvalo nam 3000x tolik. Je to zmena, ale snizovat se to bude strasne pomalu, resp. cim dal pomaleji. Pajdae do kopce, Paja je dnes nejak zima. Brodime se snehem, camelky zacinaji provlhat na spicce kde se na nich drzi snih. Bereme navleky na boty. Bohuzel vyrobce nepocital s tim, ze by si je nekdo bral na camelky, takze nejdou na spicce zachytit. Svacime z nasich skromnych zasob. Paje je porad zima. Jdeme dal, samy dokopes. Po par kilometrech zastavujeme znovu - Paja si bere pod sustaky normalni kalhoty. Odupavame ze sebe snih a mazeme spicky bot znovu vazelinou. Meli jsme to udelat uz rano. Pritom Paja zjistuje, ze si vcera pri prodirani se ostruzinim trosku nasekla vrchni kuzi na botach. Nejsou to hluboke rany, ale urcite tam bude bota propustnejsi. Vydavame se dal. GPS je bohuzel porad asi jeste ve Frankfurtu, takze ji
dnes Peta asi nepriveze. Skoda preskoda. Abysme nelezli na nejvyssi kopec v okoli, rozhodujeme se opustit modrou znacku a volime nejakou lesni cestu ktera by mela vest okolo po vrstevnici. Snad nezabloudime. Krasne vyhledy, snezi jen trochu, obcas i to slunicko na chvilku vykoukne. Ted uz jdeme po prijemne rovince. Kolem nas projel chlapik vencici psy - on jede vepredu autem, psy bezi za nim. Vypada to jako prujezdna cesta. To se to najednou jde - zvlaste kdyz je to i trosku z kopce. Po case dochazime az k nejake silnici a turistickym znackam, ktere na mape vubec nejsou. Rozhodujeme se, ze z hlediska uspory sil pri trmaceni se do kopce dame prednost kousku po asfaltu - vypada to navic primeji. Jsme oba docela vyrizeni. Me navic zlobi nohy - odreniny. Tapeme po silnici za slunickem a pokud nefouka vitr tak je nam dobre. Vola zlaty Peta, vzhledem k tomu ze gps od dnesniho rana nemeni pozici tak prijede pravdepodobne az zitra. Skoda. Paja objednava velkou pixlu sedlarske vazel
iny - pokud budou jeste nejake snehove alotrie (jakoze tusime o Sumave, Alpach a Pyrenejich) urcite je vyuzijeme. Po silnici to mame asi 5 km, pak by mel byt Stary Smolenec. S hospodou a mozna i prespanim. Az tam dojdeme tak uvidime. Je 14.16 a zbyva jeste asi 2,5km. Hopkame, hopkame, jde to ztuha a dre to. Nakonec ale dopajdame az k hospode, vlezeme dovnitr, sedi tu dve skupinky teenageru, holky u jednoho stolu, kluci u druhyho. Ani jedna hospoda (maji tu dve) nevari. Bastime chipsy, tatranky, tycinky, orisky, pijeme caje a pivo. Bydleni tu JE! Za 80 Kc na noc na osobu! Paja to jde omrknout, vypada to ok, asi si dame grog. Pro dnesenk tady koncime, Nepomuk je 16km. Peta prijede asi v 8 vecer, GPS je porad nekde na ceste mezi Frankfurtem a Prahou. Holt ji Peta asi jeste nepriveze. Alespon mu vysypeme fotky na notebook. Sosame pivo, grog, colu, caj a cteme si. Postupne se hospoda zaplnuje. Nevetra se, takze je tu pekelne zahuleno, az nas pali oci. Posleze dokonce rozsveceji o
svetleni a zapinaji lednicku. Dosud tu bulo ticho a sero - nic nesvitilo. Peta ma prijet az kolem osme. Trochu se bojime, aby se nekde nevyboural. Nevari tu, ale prave privezli zasoby, takze nam nabizi servirka (jedna z tech teen devcat) utopence. Kdyz vidi nas hlad, pridava i pizzu z lednicky (myslim, ze je z jejich privatnich zasob). Caj tu stoji 7Kc, kafe 8, maly rum 8 - zeme socialisticka. Pak vecer prijizdi Peta. Platime a jdeme do pokoje. Privezl nam jidlo (hostina!!!), Paje Deuter batoh a penize z bankomatu. K veceri mame vino, jahodovy a pomerancovy juice, 3 druhy peciva, marmeladu, prosciuto, salam, sunku, vodu, maslo, kozi syr, nejaky tvrdy a gorgonzolu. Pekelny feast! Luxus, jaky na cestach clovek nepotka casto! Presypavame fotky a videa, vybirame par na blog. Poslouchame nove nahravky Alzheimeru. Jdeme dolu do hospody na kafe. Potom jeste koukame na nejaky novy cinsky film. Surfujeme, hledame gps - je zase zpet ve francii!! - vypada to, ze do Nemecka odcestovala
omylem a ted ji vratili zpet. Ta dorazi az tak za mesic ;). Koukam na blog, po dlouhe dobe ho vydime zase v normalni podobe - jinak nez z psioniho ci palmiho browseru. Peta je all in one - pojizdny dum kultury, restaurace, internetova kavarna a obrazova databanka. Zlaticko! V pul treti jeste poslouchame pohadku na dobrou noc z dilny DiletantArt. Zalezame do pelechu, my s Pajou ve spacacich, Peta pod 2 periny. Dopisuju, poslu dnesek a pujdu spat.

chrupky, preklepy a galerka

Pro ty, kteri si vsimaji chrupek a preklepu v textu - vezte, ze vetsinou vsechny vznikaji za pochodu jako poznamky, neprochazeji ani zbeznou korekturou a jsou rovnou mailem odesilany na blog - a pak to zakonite vypada tak jak vidite - za chuze clovek ani moc necte co napsal a ty hrupky - no, ty uz tam taky nejak naskacou ;) - a ano - stydim se za ne. Abych se zbavil zodpovednosti, poveruji timto naseho spoluautora Petu korekturami (jeste ze uz spi a precte si to az v pondeli) :)). Formatovani z mailu do HTML provadi blogger automaticky, takze to obcasne podivne zalamovani radku taky casem poresime.
Pro ty, co maji nejaky free win soft na tvorbu obrazkovych galerii - nechte tu prosim pro Petu odkaz, doplnovani obrazove prilohy ma na starosti on - to po mailu nejde a vzhledem k hustote inet kavaren po jihozapadnich cechach by se nikdo zadnych fotek od nas jinak dlouho nedockal. V pondeli bych odhadoval doplneni kratke galerie z dosavadnich fotek.