050322 - utery, den sedesatysedmy

Vstavani a snidane, vyrazime. Kousek po silnici a pak doleva do prirodniho parku "parque natural de cornalbo". Moc hezka priroda, duby, mechem porostle kameny. Cesta zlehka stoupa, mela by z 230mnm vystoupat az na cca 600 v cili. Poslouchame za chuze radio a cesta je jeste prijemnejsi. Prvni zastavka, cigarko, odpocinek. Tereza basti svoje oblibene sladke pecivo. Prvnich 4.5km za nama. Nebe zatazene, bile i cerne mraky pluji po obloze. Ptaci zpivaji a v dali slysime klinkat zvonky nejakeho stada. Klabosime a asi se budeme zvedat. Pokracujeme dal prijemne zvlnenou krajinou. Kde se vzalo, tu se vzalo - stado krav je roztazeno pres cestu. Prochazim, Paja za mnou. Posloucham radio a protahuju se mezi kravama. Najednou mi dochazi, ze Tereza ma z krav strach - jednou to zminovala. Vyndavam sluchatka, vracim se. Z dalky slysim, jak me zoufale vola. Prochazim mezi kravama, beru ji za ruku a spolecne prochazime. Fakt se bala, myslel jsem, ze si delala legraci. Pokracujeme dal, na kazd
e zastavce jsme o kousek vyrizenejsi. Kilometry odpadavaji jak mouchy v peci (Paja ma jine prirovnani - jako kusy masa z lepraka). Vedro, slunicko obcas kouka z mraku, obcas je schovane. Po cca 14ti kilometrech konci park a zacinaji farmy. Cesta jde po rovine, az ke konci zacina stoupat. Nahore shazuju baglik, cekam na ostatni. Vidim Pajinu hlavu, ale pak se neobjevuje zbytek. Vracim se cca 100 metru, zjistuju ze pred vrcholem byla odbocka bez poradneho znaceni. Ja si ji nevsimnul, ale Paja ano. Volakm na Paju, piskam jako o zlomkrk, ale neslysi me - posloucha radio. Nakonec ji zkousim zastavit smskou. Radio posloucha z telefonu a tak ji prichozi zprava pipne do hudby. Doufam, ze si toho vsimne, jinak bych ji taky mohl potkat az nekde za 100km, nafouknutou jako bublinu za to, ze jsem nezastavil na prestavku ;). Jdu si pro odlozeny batoh, Tereza sla taky spatne, spolecne se vydavame na pronasledovani. Nakonec ji nachazime sedet a kourit na batohu na slunicku - sms ji nastesti
zastavila. Chichotame se, odpocivame a pak se vydavame dal. Posledni 3 kilometry a jsme ve meste. V parku na lavicce cekame na Terezu, spolecne pak dochazime ke klasteru kde je mistni albergue. Je to zaroven hospital pro stare, chude, nemocne. Maji tu 60 pacientu. Ubytovani je bezplatne, nad posteli mame s Pajou krizek. Nechavaji nas spat v jednom pelechu, divim se. Je nas tu dnes 8 peregrinu - 4 spanele, svycar a my tri. Vyrazime hned ve trojici na jidlo do nejblizsiho baru a hned nam nacpou menu - polivka, ryba, vino, voda. K tomu kafe a ucet je 28e. Pekelne precpane briska nas tahnou k zemi a tak jdeme na siestu. Chrupkam az do 6ti. Hned za oknem je zvonice, ty rany zvonu jsou pekelne ostre. Probouzim se, hraju hada na Pajine nokii, po chvilce ji tam delam rekord a tak se muzu jit v klidu vykoupat. Bohuzel tece jen studena, tak si jen umyvam nohy a sandaly. Vyrazime na kafe do baru. V 8.55 je nastup na veceri, takze musime byt brzy zpet a stihame jen jedno kaficko. Ctu p
orad AC Clarka. Vecere je zadarmo, tenhle convent je fakt super. Chlapici se o nas staraji, usmyvaji, jsou mily. Je jich tu pry 10. Vecere je vareny kvetak, rajcata s olejem a octem, vajicka s tunakem a majolkou, chleba, voda. Svycar je hlavou vecere. Chvili klabosime i se Samuelem, jednim z bratri. Po veceri jeste jablicko (vynechavam). Prijemne se to rozklabosilo. Pokracujeme pak i nahore u pokoju. Kazdy ma svoji cimricku, jen my dva jsme v jedne. Jde se chrupkat. Lezeme do pelechu. Paja hraje miny, ja dopisuju a pujdu poslat vcerejsek na blog. Jo - Peta nam pry priveze svickovou :)))! GPS po dnesku ukazuje 276.5km. Mimo jineho to znamena, ze za sebou mame stastne ctvrtinu cesty ze Sevilly do Santiaga de Compostela. Nase poutnicka karta ma na sobe mraky razitek z ruznych mest. Nevim cim to je, ale do mesta vzdy prijdeme utahani jako mysi. Mozna to bude tou namahou ;). Tak dnes jeste chvilku cist a pak uz spat. Ziskavame tu takovy zdravejsi rytmus - vstavat v 7 rano, snidat
, obedvat, chodit spat kolem 11te vecer - neco jako vzor pro pracujici ;)). Dobrou vam vsem!