050218 - patek, den tricatypaty

Monika prochazi kolem nas kdyz jeste spime. Vstavame relativne vcas na to, abysme byli ve 12.45 na domluvenem srazu u menzy. Dopajdavame to tam pres mesto za 25 minut z bytu. Prichazime v miru a vcas. Jdeme na jidlo, zve nas. Rybka, bramburky, ryze, salat, jogurt s jahodami a malinami, zapijime vodou. Dobrutka, az na ty kosti v rybe a v Pajine cepici. Jdeme okukovat univerzitni knihovnu. Jsme vlastne v univerzitnim kampusu, docela moderna, vypada to jak nejaka fabrika VW. Za jednou prosklenou stenou jsme videli silene slozite monstrum z nejakych mericich aparatu a bankovitych krivuli - asi doupe nejakeho alchymisty. Knihovna je jako prerostly amarounovy altanek o 3 patrech, mj. s casopisama v cene 2000euro/12 cisel. Hmmmm... Lidi se tu valej bez bot v kreslech a ctou si. Pekny komfort. Loucime se s Monikou, na jeji pracoviste se kouknem zitra. Mirime pres pivovar (pry tu byl prvni pivovar sveta :)) zpet. Jdeme mrknout do druheho kramu s elektronikou - KB expert v nemeckem hav
u. Je to az na druhem konci mesta. Z centra od nadrazi si berem bus 634 a frcime tam. Listek za ojro deset. Tam to s fotakama vypada jak v byvale Electro city prodejne - fotaky stare, zavrene v neoznacene vytrine bez osvetleni a popisek. Nachazime je az pote co jsme prosli 2x cely kram a jen diky tomu ze se ptame nejakych prodavajicich hosanku. Nic, bida, pres kavarnu v prizemi tohoto OC se vydavame zpet domu. Bez fotaku, naturlich. Lezeme do pelechu, do playlistu hazime celou druhou serii Futuramy a cucime. U devateho dilu prichazi Monika z prace. Chvilku ji vyzpovidavam. Tak treba spektrometr je zarizeni ktere oflambuje zastrceny vzorek a vyplivne jeho slozeni v prvcich. Cukrometr je zase trubka kam se nacpe kytka do nejakeho gelu a pak pod tlakem pres nejaky merak to zjistuje kolik jakych molekul tam je. Trosku se dozvidam o vlivu fosforu na rust travy, bez nej se bunky sice deli, ale neprodluzuji. Zajimave a poucne. Jen me napada, co to vlastne znamena kdyz se deli a nep
rodluzuji? V praxi by to melo byt to same, ne? No nic, tady nemam pevnou pudu pod nohama, radeji toho necham, ale aspon uz jsem si napsal zaklad :). Po probrani experimentu a vubec zivota vedeckeho projektu od grantu az po analyzu, zaver a publikovani se rozhodujeme dokoukat Kill Billa. Tesne pred pulnoci vidime posledni scenu s Umou pri nataceni trhaneho oka a film je u konce. Rychle jeste vecernicek z prvni serie Futuramy, pak se jdeme postupne koupat a pujdeme pomalu spat. Ja jdu jeste sosnout mailik od Peti a poslat dnesek na blog. Zitra jdeme mrknout za Monikou primo k ni na pracoviste a taky do knihovy okouknout mapy spanelska. Pondeli a nas odlet do tepla se kvapem blizi. Venku porad mraky snehu.

050217 - ctvrtek, den tricatyctvrty

Dobra zprava mily denicku, mame letenku a letime do tepla! Ale vsechno poporadku. Jak ze to vypadalo dnes rano? V 9 se nasilim vytrhujeme z pelechu a pridavame se k Monicine snidani jako prisadek a nikoliv priloha. Uplne jsem zapomnel zminit Monicino opaleni z jizni ameeeriky - je z ni indos. Dojidam Petuv zazracny tripatrak. Znovu a znovu probirame smer nasi dalsi cesty. Jelikoz se Fernando vraci zpet do Freisingu v utery a 4 se sem pohodlne nevejdeme, meli bysme odkracet do dali nejpozdeji v pondeli. Takze alespon vime KDY. Ted jeste - kam?! Monika nam zlehka podsupuje navrh odletet do spanelska a z idealniho jarniho teplicka se vydat zpet na sever a v lete si uzit Alpy a Pyreneje. Z dnesni perspektivy to nezni tak uplne spatne, jelikoz - a) stejne uz za nama nikdo dal jezdit nebude, b) vyzkouseli jsme jiz nasi (ne)schopnost prezit s baglem na ceste, c) jsme snad jiz plne vyzbrojeni na kazdou cestu. Nerozhodne vyrazime ven do cestovky zjistit ceny letenek do spanelska. Frnk
li bysme to nekam k Gibraltaru a namirili si to pesky zpet sem kde dnes jsme - tak by cesta pres evropu byla dokompletovana. Asi 100 metru od bytu je prvni cestovka. Slecna nam ochotne nachazi letenku do Jerez de la Frontera. Nejdrive zitra, v 7.45 rano (!!) 140 euro. Pak pozitri special price (ve stejnou nekrestanskou hodinu) - 119 euro. No, a pokud by nam pry nevadilo letet az v pondeli v 9.45, tak by to mohlo byt za 79 euro. Za predpokladu ze je to odsud 15 minut autobusem na letiste, jezdi to kazdych 10 minut, let je primy bez prestupu a pri pohledu ven, kde porad jeste snezi, se moc dlouho nerozhodujeme a bereme to. Platime a Paja skace metr vysoko radosti. Spiritualne, samozrejme. Jdeme tu velkou novinu sdelit Monice. Rychle listujeme casopisy Geo o Granade, Cordobe a Andaluzii. Mame pekelnou radost, venku byla kosa jako cert. Chvilku se nuname s obrazky, pak vyrazime pro muj narozeninovy darek - fotak. Prvni shop - Minolta Z5 - hrajeme si s nim asi 2 hodiny, vypada s
uper, jen ten manualni fokus by mohl byt lepe resen. 440 ojracu, 100 slupek za 512sd, brasnu a 4 tuzkovky 2300mAh. Jeste chvilku (hodinu?) brouzdame po datartovskem typu obchodu, okukujeme ty 1000e malych ruznych udelatek z kremiku. Od Apple notebooku, ruzych pda-cek, gps-ek, ruznych karet k ruznym sitim a ja nevim co jeste. Nakonec jdeme zaplatit k pokladne. Jake je nase prekvapeni, ze tu s Master Cardem nezaplatime! Chvilku smlouvame, tvori se fronta. Nakonec hromadku za 550 euro nechavame u pokladny a jdeme ven s prazdnyma rukama. No, mame alespon ty letenky! Odpocivame u kavy v doporucenem podniku. Capuccino. Illy, to se da. Pres nadrazi a internetovou kavarnu (Promarkt ma ten samy fotak za 360 eur, Garmin uz ma novy soft na tu nasi gps - asi ho stahneme, neb nam obcas tropi neplechu - napriklad se nam premazala prosla trasu - Peto, prosim uchovej nam GPS backup na tvem notebooku! - ale na to budou prostredky asi az nekde dale po ceste) pokracujeme nekam na druhy konec F
reisingu, vede nas gps k udajne druhemu nakupnimu centru. Kdyz tam dojdeme (pekna streka), jde jen o jakysi kancelarsky komplex s cca 3mi obchudky s oblecenim. To je teda hruza! Snezi, zima, daleko od kavaren a tady neni ani tuk! Posmutnele se vracime. Paju kupodivu i v novych botkach chytaji krece do prstu na nohou. Trosku ji cilim svym smichem :) - takze to nebylo cumelkama! Jelikoz je v tech botach teplo, nic ji netlaci tak uz to muze byt jen tim vekem ;)). Chudak holka. Pinozime se zpet, snezi, snezi, snezi. Nam to ale nevadi, prestoze mrzneme - za par dni uz budeme v teple. V Lisabonu je cca 15 stupnu tepla! Cestou zpet se znovu stavujeme v inet kavarne, koukame na ceny Z5-ky ve spanelsku - 510 ojro. Trosku drazsi nez 360 tady v rajchu. Hmm... co s tim? Jeste delame kratkou komparaci s Vaskovou (herr polygon) A1-ckou. Z5 ma vetsi zoom (+ pro Z5), manualni fokus neni na tlacitka ale je ovladan standardnim krouzkem (+ pro A1), je vetsi a tezsi (+ pro Z5) plus par dlasich
vychytavek ktere bych musel lovit z hlubin mozku. Jdeme o tom znovu premyslet do kavarny. Zkousime Z5 objednat z promarktiho webu pres palma a gprs. Jde to prachbidne, nakup neni nic jednoducheho (bez tech milionu obrazku ktere mame nastavene na "nezobrazovat"). Ach jo. Tak to cancelujeme, dopijime a jdeme domu. Tam zjistujeme, ze uz je na objednavku pres web pozde, neb neni streda (jak jsme mysleli) ale ctvrtek (jak tvrdila Monika) a UPS by to nestihlo - takze je to burt. Trochu doufam, ze na letisti nejaky kramek s fotaky jeste bude. Telefon a jeho kalendar nam potvrzuji nasi interni odchylku od gregorianskeho kalendare - fakt je ctvrtek. No, tak na tohle zatim nemame reseni. Radeji se jdeme venovat filmum. Naciname Kill Billovskou serii, docpavame se Futuramou. Domlouvame na zitrek navstevu laboratore u Moniky, ja dopisuju denik, pujdu ho poslat a pak chrupkat... Dobry den/noc!

050216 - streda, den tricatytreti

Rano snezi. Docela huste. Napadlo odhadem 20 cm noveho snehu! Pomooc! Premyslime, jak to bude vypadat s pokracovanim vyletu. Kdy, kudy, kam. Propadame zoufalstvi, Monika nas ponouka k severni ceste - asi nas chce zamjorznout. Pritom predalpi je tak krasne! (A moc nelzu). Chvilku bloudime, hledame knihovnu, myslime si (buh vi proc) ze zaviraji v 11.30. Po prvnim kolecku ji konecne nachazime, probirame se mapama, par jich foto kopirujeme do Nikona. Vypada to, ze bud pujdeme spodem predalpim nebo oklikou kolem Mnichova na jihozapad. Kazdopadne dalsi velky cil je Bodamske jezero. Mizime ven. Zastavujeme se na kaficko, pak nakupujeme na obed - brambory, cibuli, cesnek, syr, mleko, spenat, smetanu. Pani pokladni obdivuje tricko kapely Alzheimer. Rika, ze je Lustig, ja rikam, ze Nicht zu viel ;). Hura domu varit, prat kalhoty a mikiny. Pak uz nezbyva nez ochutnat a s plnym briskem zalezt do uzasneho pelechu a premyslet... chrrr.... Paja si cte, ta prece nikdy nespi. Pak prichazi Mon
ika z prace s tim, ze Bad Tolz (nase pristi destinace) hlasi na svych webovych strankach metr a pul (!!!) snehu. A saprlot. AUUUU!!! Prichazi v katastroficke nalade, mizerny vydavatel ji nechce zlovolne uverejnit clanek v tom svem bulvarne-popularne-vedeckem platku. Nevedi o co prichazi! Koukame na notebooku na vyber nasich fotek z cesty, snazime se ji vylepsit naladu svyma utrapami. Pak si vsichni lezeme do sveho rohu se svymi elektromozecky a kazdy lehce klofe do klavesnice. Venku zase a porad huste snezi. Pozdeji koukame na druhy dil vecernicku "Futurama" a zase kazdy lezeme do sveho rohu. Pijeme cajiky a jsme ticho. Pisu Petovi neco pro Alzhajmr. Chrrr...

050215 - utery, den tricatydruhy

Dnes asi nebudu nikoho obtezovat dlouhymi zapisky. Rano prichazi upozorneni, ze blog se konecne prostouchnul a zapisky se objevily. Tak to asi zafungoval reklamacni mail na support. Skoda, jsou pry serazeny ve spatnem poradi. No, snad si s tim uz kazdy nejak poradi. Snidame s Monikou, ona jde do prace, my do postele :). Paja studuje jak na mistni pracku. Dava zaroven vyprat nasi prvni davku. Nez se vypere tak si asi dame slofika. Na obed se probouzime, podruhe za celou cestu varime. "Testoviny Barilla, ty zna kazda gorila". Bastime a jdeme si zase chvilku odpocinout. Po probuzeni opet citime hlad, bastime posledni karamelky a chlebik s maslem a syrem. Caj. Pak 2x Paju obehravam ve hre Yenga. Prehodil jsem cd v changeru a Paja jde pro pradlo a pustit druhou varku spiny do prizemi. Spolecne vesime to prvni vyprane. Pak zase jdeme do postele cist a spat. Kolem seste prichazi Monika a tak zase vstavame. Povidame si, vecerime. Puvodne jsem uz nechtel jist ale nakonec me ta uzasne
chutnajici rucola pritahla ke stolu taky. Monika vola do Prahy a do Buenos Aires. Pak zase lezeme do pelechu cist. Vecer pak jeste koukneme na vecernicek na jejim notebooku - Futurama, 1.dil. A pak uz se jde spat doopravdy :).

050214 - pondeli, den tricatyprvni

Vstavame brzy (10.30), jdeme setrit podlahu od vchodu az k nam nahoru - befehl je befehl :-). Pak se vydavame na nakupy. Vybirame boty pro Paju - Lowe - lehke, Vibram s Gore-Texem. Jsou docela pekne. Bohuzel vsak v krame neberou karty, tak jim je tam nakonec nechavame. O kousek dal je kupujeme v jinem obchode - dokonce jsou levnejsi - misto 140ti tu stoji jen 119 euro. Platime kartou a je to (snad) konec Pajina trapeni s botama. Ja prozatim zustavam u camelek - az se doprochodi a rozpadnou - do te doby je cas. Delam si z Paji srandu - Camelky jsme tu videli za 50 euro - jo, levne boty - to si koleduje o problemy - to je tak, kdyz jeden setri :)). Strasne se cili, ona za ne v Praze dala neco pres 3900(!). Tak snad to v tech goratexkach bude v pohode. Zajimave je, ze jsou vyrabeny na slovensku. Kde tam maji obuvnickou tradici? Ale vypadaji opravdu kvalitne, mohli by vydrzet. Pak jeste asi hodinu bloudim knihkupectvim a vybiram nejakou "rozumne citelnou" nemeckou knizku. Ty povi
dky co jsem si kupoval stoji za prd. Vybirame nakonec Maigreta. Paja si kupuje neco od Moorea (autor filmu Farenheit 9/11). Nakonec nachazime i cyklomapu pro nase dalsi putovani - zacina u Bad Tolz (jizne pod mnichovem) a konci u Bodamskeho jezera. Tak to bude tak zvane predalpi - "Voralpen". Jsou 2 hodiny, zapadavame do kavarny na neco k jidlu (Paja male bile opecene burtiky se zelim, ja nejake bramborove placky s cerstvym syrem a zeleninou). Apfelschorle (prazsky nazev jablecny juice s mineralkou do pullitru) a latte. Dopisuju poznamky za vcerejsek a dnesni dopoledne. Jdu si cist, Paja pise maily. Premyslime, ze bysme meli koupit nejaky darek i Fernandovi - ma narozeniny ve stejny den jako ja. Zajimava shoda nahod. Navic je to jeste okorenene tim, ze jeho bracha ma narozeniny ve stejny den jako ten muj bracha! A takoveho typa si najde moje draha sestricka :)). Tomu rikam poradna shoda nahod :)). Platime, jdem domu. Cestou kupujeme toaletni papir neb nas prvni, prazsky jiz
dochazi. Doma lezeme do postele, cteme si, pak ja usinam, Paja cte. Probouzim se, jdu udelat caje. Sedim u stolu, honi me mlsna. Neco dobreho bych sezobnul. Nakonec se rozhodujeme ze skocime nakoupit na veceri a na zitrek. Jdeme tedy jeste ven, nakupujeme kousek od baraku. Zajimave je, ze Monika jeste nedorazila. Zvoni telefon, beru ho, vola Fernando. Monika mela dorazit uz ve ctyri. Je po seste, ona stale nikde. Preju mu vsechno nejlepsi k narozeninam. Pry prileti az 22.2., Monika leti sama. Jsme oba trosku prekvapeni - ja z toho, ze vola z Buenos Aires, on zase tim ze ja zvedam jeho domaci telefon :). No, venku je psi slota, letadla budou mit spozdeni. Vecerime, cteme si, pijeme caj. Pak lezeme do pelechu. Kolem 10te hodiny dorazi Monika. Opalena, odpocata. Klabosime, znicehoz nic je pulnoc a cas jit spat. Jde zitra do prace (hruza!). Uzili si krasne 3 nedele po Argentine, vratila se s rozpadlyma botickama - pry se rozpadly uprostred 3 denniho treku - to musi byt super ;)
ve stari cca 10 let. Chvilku jeste hrajeme Yengu a pak trada do koupelny, cist, poslouchat Cavea a pak spat.

050212 - nedele, den tricaty

Vstavame kolem jedenacte, vyrazime na snidani do kavarny. Francouzska snidane (ja a Peta), Paja ma Klassiker fruhstick. Pak vyrazime na nakupy - boty pro Paju, mapy na dalsi cestu a toaletni papir na prdel. Ve Freisingu je bohuzel vsude zavreno, navic je tu strasna zima. Meli jsme si vzit vic vrstev a dlouhe spodky. Radeji se vracime, pojedem autem do Mnichova - tam snad bude neco otevrene. Na gps nachazime 3 nakupni centra a vyrazime. Po 25 km zastavujeme u prvniho - zavreno. O par kilometru dal je Olympia, take zavrena. Hmm...nichts moc. Mirime do centra a po kratke zajizdce parkujeme. Pesky se vydavame po pesi zone - opet vse (mimo restauraci a sluzeb) zavreno. Asi tu maji zakon o nedelnim prodeji ponekud striktnejsi nez u nas. Donner (kebab) wetter! Zima jak v morne. Kupujeme Paje teple jedle kastany a svorne ji ujidame. Zpet k autu. Vracime se do Freisingu. Huste snezi. Tam, kde byla zelen je ted belen. Parkujeme, jdeme domu. Peta si dava slofika pred cestou, Paja si cte
(a pritom pospava), ja richtuju gps - morim se s cestou - snazim se prenest kompjutrem navrzenou optimalni trasu do gps. Nakonec musim nadobat na mape asi 300 waypointu a trasu prenest pomoci nich. Z notebooku od Peti vybirame nejake fotky z cesty pro Moniku, ty pak uploadujeme do fotaku na SD kartu. Lenka pise sms a pta se, co je s nami - na blogu neni zadna zprava za poslednich nekolik dni. Chvilku se s tim morim - posilam vse znovu z psiona - nic. Pak startuju Palma a zkousim to pres web (Palm ma uzasnou proxy - uvodni stranka blogu pres ni ma 15 kilo, kdyz to taham psionem tak neco pres 100! to je sakra rozdil - zvlaste pri tech cenach za gprs roaming) - taky nic. Vypada to, ze Blogger ma nejaky problem. Doresime to zitra, dnes se budeme venovat Petovi. Ten se probouzi, jdeme do kavarny na jidlo a neco k piti. My si oba omylem objednavame sojove burtiky, Peta si dava schnitzel s dobrym opecenym bramburkem. Timto jeho navstevy Hopkaru konci, uz jsme moc daleko na dojezd
z Prahy. Priste se uvidime az za nekolik mesicu - mozna ve spanelsku. Citime, jak je nam odstrihavana jedna pupecni snura ktera nas az dosud jistila. Ted uz to bude opravdu jen solo. Pomalu se loucime, jdeme ho vyprovodit k autu. Mava a vectra mizi v dali. Buuu ;-((. Jdeme domu, trosku poklidit ten nas bivak a cist, Paja se jde koupat. Po pulnoci to vzdavam, Paja jeste chvilku cte a pak taky usina. Zitra by se mela vracet Monika s Fernandem z Argentiny. Myslim, ze jsem se zapomnel zminit o tom, jak vypada to jejich bydleni - asi 100 metru od hlavni ulice, v druhem patre v podkrovi. Jedna mistnost kde je jak kuchyn, jidelna a loznice. Knihovnicka, obrazy - Moniciny pekne zaramovane fotky. Jsou tu drevene schody do patra - dodatecne vytvoreneho na pricnych stropnich tramech. Nahore je asi studovna - tam budeme na karimatkach ve spacaku spat az prijedou. Par kytek, spousty skript. Byt ma sdilenou koupelnu jeste s druhym bytem na patre. Vse je mile utulne a sporadane. Docela by
se mi tu libilo :).

050209 - streda, den dvacatysesty

Rano se probouzime budikem na snidani. Po 20ti minutach zvoneni vylezeme konecne z pelechu a ladujeme do sebe jogurty, cerealie a housticky. Zapijime pomerancovym saftem a matovym cajem. Platim kartou ubytovani a hura pryc. Na chodbe jeste trosku lestime camelky na motorovem kartaci. Moc to nepomaha, ale za pokus to stalo. Posledni den cesty pred odpocinkem. Nutno dodat, ze mame co delat abysme vylezli to jedno patro ze snidane na pokoj. To zas bude vylet! Po pul kilometru jsme oba opet ouplne vycerpani. A to uz nam (dle gps) zbyva jen 26,5 km. Oba to chceme dnes dotahnout do Landshutu, tam se upichneme v hostilku pod tvrzi a uzijeme si den mych narozenin v peknem meste stidavou zahalkou a kulturou. V ceste nam vsak stoji mnoho kilometru mizerne cesty. Pocitam ze 80% trasy je hrbolata ledovka. Jeste ledovatejsi nez vcera. Je videt, ze snehu uz je tu mene, ale tam kde je, tam to stoji za to - roztaly a zase zmrzly, zrcadlove hladky. Takze neboze pajdame, od zacatku s pocitem p
rohry :). Scenerie je hezka, lec trvala - breh reky Isar. Jsme na maderu. Hlavne nohy, nicmene i ten zbytek stoji za starou backoru. No jo, to je ten treti den. Myslim, ze prvni byl pred Pribrami, druhy nekde u Rudy, treti v Deggendorfu a ctvrty (a uplne stejny) tady. Na snidani jsme zapomneli nabrat caj do termosky, ted jiz neni kde. Hledame hospodu, ale nikde zadna neni, zachazime si do par vesnic - nic (pekny vers, spise ozvena, ze?). Mame oba asi trosku teplotu, navic jsme opravdu upajdani. Alespon ze ta cesta vede po rovine, z kopce bysme pekne klouzali. Pak se cesta na chvilku zlepsuje, ale jak kdybych to zakriknul, hned je zase ledova a ouplne mizerna. Obcas je pod mrakem, obcas krasne jasno. Na slunicku sundavame cepice, je prijemne si provetrat hlavicky. Snih na slunicku taje, ve vzduchu je citit jaro (nebo ze bysme to byli my?!). Odpocivame skoro porad. Vytahujeme Studentskou pecet a ja ji skoro celou Paje sezeru. Po to ceste se vubec neda chodit. Tahne to do reky.
Chtelo by to kafe, ale vsude je zavreno. Jsme od rana jeste neprobuzeni. Nakonec, to uz asi tak 45 minut po obrazne dvanacte hodine doklopitavame do vesnice s hospodou a ubytovanim. Je 16 hodin, Paju presel veskery humor a baterky ji nedobiji ani hodinove posezeni u dobrot (dle cehoz vy, kdoz ji znate, jiste dobre poznate ze to je velmi spatne znameni). Stmiva se, zbyva nam jeste 12,5km. V kartach me Paja vyklepla, i pres jejich -5 bodu za svihani sebou na ledu a +10 za dalsi vypecenou hru, skore 508:501 pro ni. Jelikoz chceme do toho Landshutu (nejak nam ho vsude chvali), rozhodujeme se vzit si na tech poslednich par kilometru bus. Ten jede za pul hodky ktere travime na zastavce kasparinama. Prijizdi dodavka, za 4.80 nas oba i s baglama odvazi az do centra, do Altstadtu. Chvilku v gps lovime ulici s hostelem, za 15 minut uz jsme tam, hned vedle tvrze, s uzasnym vyhledem na stare mesto. Platime, jdeme na veceri do centra. Velmi dobre rizoto a pizza. Sedime, klabosime, popij
ime kapucino a dobry jasminovy caj. Uz nam trosku padaji hlavicky unavou. Zitra pujdeme na obhlidku mesta, je z roku 1200neco a je moc pekne. Historicke centrum, tvrz, kostel a par dalsich staveb pochazi z doby zalozeni mesta. Takovy Krumlov, jen bez turistu ;). Vracime se do hostelu, koupani, holeni, myti hlavy a sup do prijemneho pelechu. Poslednich par hodin pred dospelosti??! :)).

.... neco je spatne

Tak uz 3 dny posilame (vicemene) poctive zapisky, nic se vsak na webu neobjevuje. My zijeme, to jen Blogger asi "zamjorznul" ;-)

050211 - patek, den dvacatyosmy

Snidane v hostelu, tentokrat se tu seslo docela dost lidi, vcetne nejakych opravaru. Obsluha je tu docela pocetna - asi tak 5 zamestnancu a nas 5 hostu. Kralovsky se cpeme. Je mi 30 a je to porad stejne. Paja jeji Tamagochi zasekl Palma. Chvilku se s tim trapi, pak se ji povede znovu rozbehat. Balime, vracim klic od vchodu, inkasuju zpet zalohu 20 euro a balime. Vyrazime za lehkeho deste po cyklostezce smer Moosburg an der Isar. Cesta vede vedle silnice, zadna slava, alespon je to bez ledu. Cyklostezka je dobre udrzovana, asfaltovy povrch. Nevzali jsme si na sebe nepromokave kalhoty takze trochu vlhneme. Kratka prestavka na cajik u krizovatky a pak frrr dal. Po 9ti kilometrech zastavujeme v Gasthausu na dalsi caj, hledame cestu dal. Konecne jsme opustili tu hauptstrasse a cesta povede prirodou. Zakecavam se s chlapkem na baru, platim. Vyrazime dal, cesta vede po hrazi mokrym snehem. Litujeme, ze jsme nenamazali boticky. Prochazime ptaci rezervaci. Na lede ve vode mezi rakosim
obcas vidime nejakeho fogla, jinak jsou tu vetsionou kachny a lysky. Brodime se mokrym snehem a vodou. Pomalu se plazime kolem reky dal. Chvilku jdeme po asfaltu, pak zase snih. Moje 4 roky stare boticky nasavaji vodu rychleji nez Pajiny. Podchazime dalnici pod mostem, sledujeme ji asi kilometr. Cesta nas vede trosku oklikou. Unava na nas leze pomerne brzy. Casto odpocivame. Dnes ma prijet Peta, zitra s nama pujde jeden den - az do Freisingu. Odtamtud se vratime vlakem pro auto a prevezeme ho do Freisingu, odkud pak v nedeli pojede domu. Mam takovy pocit, ze to je na hodne dlouho posledni navsteva. Pres zpevneny kanal Isaru (kupodivu je ta docela velka reka - cca vltava - obcas vedena v kanalech nad urovni okolni krajiny). Prsi. Vydavame se po hrazi dal, dovadi nas az do Moosbachu. Hledame hotel dle gps, cestou se ptame i v tech drazsich, ale 80 euro na noc je moc. Kus dnesni cesty jsme sli mimo mapu na gps - nejak jsem tam jeden kousek zapomnel nahrat. Taky nam trosku zazl
obila - kdyz jsme vylezli z hospody, tak nas chybne zamerila a usadila nas na mape nekam doprostred svedska a norska. Tim se nam docela uctyhodne zvedl pocet dennich kilometru - cifernik ukazoval neco pres dva a pul tisice nachozenych kilometru (s prumernou rychlosti cca 700 km/h). No jo, to jsou ty ove firmwary. Dnesek by mohl mit vystizny privlastek - mokry. Vsimame si, ze z nas zacinaji padat kalhoty. Kdyz jsme vyrazeli tak na me zbyly ty vetsi ale i tak - ted uz bych z nich mohl vypadnout. Bud si poridime opasek nebo ksandy. Paja mi zpiva pisnicky do kroku :) - napul sproste, napul nejapne. Navic se posklebuje memu duchodovemu veku. Nakonec nachazime nas hotel - domaci bavorska kuchyne, prava hospoda plna mistnich dedku, usmevava servirka ve zralem veku a tlusty, mrucivy, sedivy vycepak ktery se, narozdil od servirky (ktera beha jak camrda a jeste k tomu stiha pit pivo) pri toceni piv moc nenadre. Zasedame, pijeme, bastime, domlouvame pokoj pro 3. Peta pise ze vyjizdi z
Prahy. Hazime si veci na pokoj a jdeme dolu mastit karty jako velka cast lidi v lokale. Zase me zuli, vubec nemuzu vyhrat. Hrajeme prsi, kdo vyhraje ma jeden bod, kdo prohraje ma dva. Finalni skore je 710:792. Jeste se trosku dojidame, vycepacka okazale ignoruje moji prosbu caje a zasobuje me pivem. Peta ma dorazit za chvilku, pujdu ho vyzvednout na rozcesti. S Pajou se ted vymlouvame na lenost a bolest nohou vetou: "nemuzu, mam nohy jako konve". Vola Peta. Je tu. Jdu pro nej na namesti, za 10 min jsme zpet. Davame si kavu, jsme tu uz posledni hoste, zvedaji se zidle nahoru. Jdeme na pokoj. Na chvilku me vypuzuji z pokoje - dalsi prekvapko - po navratu dostavam Uzasny 3 Patrovy Dort z cerstvych jahod! 30 svicek sfoukavam jednim vrzem, zatka od sampusu malem udela diru do stropu a maly vecirek zacina. Ten dort pekl Peta sam! Je moc dobry, poprve do sebe zkousim narvat vsechny 3 patra najednou. Nekolikrat si pridavam a tak kdyz koncime zbyva uz jen neco malo pres pulku. Od Lan
ovcu prichazi par milich darku a dalsi sampus. Koukame na fotky, merim si teplotu cela nasim novym teplomerem, ty dva mizerove mi zpivaji Klaru od Chinaski ;). Me ale nerozhodi, pridavam se k nim a za chvilku uz to Peta nemuze poslouchat a vzdava to. Poustime si nove nahravky Alzheimeru, uz s Forym, novou basou. Radim Petovi, aby Foryho zatahl i do zpevu - ma totiz moc pekny hlas. Kourime, pijeme, zpivame, radujeme se ze zivota a dechu civilizace jez sem byl zanesen Petou. Paja ma perinu od dortu, cokolady, sampusu, popela. To se ji bude dobre spat. Na koupel uz ke konci sily nezbyvaji a kolem 3 rano lezeme do pelechu. Zitra mame snidani od 9ti, pak hura na cestu.

050210 - ctvrtek, den dvacatysedmy

Rano se probouzim jeste za tmy, je mi trochu zima a tak si lezu k Paje pod perinu. Prijemne hreje a je mi u ni fajn. Koukam z okna a jeste usinam. Asi v pul desate se vystrachavame z postele, oblekame a jdeme na snidani. Dobre pecivo, spousty mazadel (vcetne nutelly), kakao ze studeneho mleka, sipkovy caj s medem, kava s mlekem = plne pandero. Dovalime se do postele, ja bych nejradeji odpocival a po dlouhe dobe po snidani zalehl. Pelech je tu moc dobry. Paja ale prichazi s dlouhou dobu tajne pasovanou igelitkou a nadeluje darky. Pak prichazi krabicka prekvapeni a pozdravu od Krale Bramboroveho Lidu. Chechtam se az mi tecou slzy, zaroven je to taky moc mile. Uzivam si klidu, krasny den, zadne povinnosti ani starosti. Odpocivame a trosku podrimujeme. O, jaka slast. Pak vyrazime do mesta, courame se, davame si kafe v prijemne internetove kavarne, koukame na nove fotky na blogu, okukujeme boty pro Paju - camelky ji asi nedelaji moc dobre. Okukujeme i fotaky, chceme koupit nejakou
ciferovou zrcadlovku k tomu nasemu automatu. Prolezame stare mesto, v knihkupectvi si kupuju nejakou Hornbyho knizku v nemcine. V cukrarne si davame caj a zjistuju, ze ta knizka je pod jeho jmenem sezbirano nekolik povidek od jinych autoru - sakrble! Pak vymyslime, ze si dame veceri. Shodou okolnosti zastavujeme u recke hospody, objednavame si dobre Tzatziky a Fisherplatte fur 2 personen. Chobotnice chutna jak psi sadlo, brrr... Ale podlevaji nas ouzem a jeste nejakou cervenou rekutinou, takze se to trosku vylepsuje. Zvedame se, Paja mi stahuje cepici pres oci a vede me do hostelu zpet jako slepce. Bojim se, ale docela to holcicka zvladla. Malem me nakonec nechala zavrazdit padajicim ledem ze strechy. V pokoji nam nejde elektrina, obsluha to stylem Pata a Mata opravuje. Chvilku hrajeme karty, Paja zvysuje naskok na 540:550. Vola Berta, chvilku mluvim s Petou, dorazi zitra a da si s nama jeden den vyletu - milych 16km :). Budeme bydlet ve Freisingu u Moniky, jen na nas pry v
yjde rada s vytiranim chodby ;). Paja me foti, dela mi dokumentaci toho, jak clovek ve triceti dospeje a najednou se uplne zmeni. Pak si cte, ja pisu. Prichazeji gratulacni sms, vsem, kdoz si vzpomneli na dedka prasivyho dekuju! Ostatnim se za minutu ....... RESTARTUJE POCITAC......
... WINDOWS RESTART in 10 seconds.....
Dnesek byl moc pekny, odpocinkovy den. Krasne jsme si ho oba uzili a byli moc spokojeni. Dobrou noc a sladke sny!

050212 - sobota, den dvacatydevaty

Petu vykopavame z postele v 9.05 tim, ze mu pod perinu hazim svuj zvonici telefon. Budik. On ho pak sebere a hazi ho nekam na pryc na zem. Nokia prezila, geroy. Nakonec leze ven, oci jako telatko, tj. normalni. Sbirame nase otekle usmevy a snasime se na snidani do jiz zabydlene, zahulene s pivo pijicimi vikendovymi nemecky spoluobcany. Pul hodky cekame, nez se se soudek za pipou zmatori a prinese kavu, zemlicky, marmeladu, syr, salam a maslo. Umastena pani (v reznickem) prinasi cast, zbytek prinesl soudek. Doobjednavame tomato-orange saft. Pomalu zvykame a polykame. Trosui se dalsi pivni stamgasti, hospoda je do hodiny skoro plna. Po jidle jdeme zabalit, Paja se koupe ve vlazne vode, ja na to nemam odvahu a Peta se dosud jeste citi cisty. Zuby si cistime vsici. Vyrazime v pul dvanacte s jiz namazanymi botkami. Dest. Bagly tezke, na sobe nepromokave gatky. Peta je promokavy. Na batozich mame plastenky. Pajdame k radwag. Jdeme kole oslika z bronzu. Ve strouze je vic vody nez no
rmalne, je plna az nad chodnik, snih a dest ji vydatne zasobuje. Na ceste je snih s vodou - brecka. Jdeme kolem Isaru. Na plazi zastavujeme, odpocivame. Ve vode se koupe mrtvy ptacek. Letajici a plovouci labute nas vzdy predleti proti proudu, zrelaxuji na vode a nechaji se vezt proudem az k nam. Filmujeme je - jsou srandovni kdyz vzletavaji a tezkopadne se rozebihaji po vode. Peta sbira kaminky, my sedime a cumime. Volame Monicinu kolegovi Agustinovi, radi bysme domluvili predani klicu (Monika je porad jeste na cestach po Latinske Americe a uziva si tepla!!). Bohuzel, telefon nikdo nezveda. Lezem zpet na cestu, pokracujeme proti proudu. Po case se rozhodujeme zmenit cestu a lezeme na protipovodnovy val. Po nem kracime dal. Obcas prsi, zacina foukat vitr. Unava zacina brousit drapky. Obcas zastavka. Peta ma hroznou chut na wurstika. Val krizuje silnici, my s nim. Hospoda daleko. Peta si nasbiral kameny jmenem zulit. Paja si jeste nezoufa. Jdeme dal, cesta krasna, lez konecna
- zdymadlo. Eintritt verboten. No, lezeme prez. Peta z nas ma psinu, nataci jak spadneme do vody. My s batohy lezeme po spruslich dolu, pak po ctyrech jako psici / berusky pod nizkymi tramy a pak zas po spruslich ze zdymadla ven. Vse dobre dopadlo, odpocivame a pojidame Telo Bozi (sojovy Suk). Pokracujeme dal, pro zmenu konci val. A s nim i cesta. Poustime se do housti. Bohuzel, zaplavy nas odrezavaji od zbytku cyklostezky, musime se drapat do kopce. Cesta vypada ze neexistuje. Pravdepodobne jiz od zdymadla. Drapeme se do kopce nizkym a mokrym snehem pres popadane stromy a hnijici kmeny. Dereme se krovim, nahore vsak cesta konci, zacina pole a vysoko oplocene pozemky. Balancujeme po prvni jeste nezorane brazde pole. Obcas snih, obcas bodlaky, trvale vsak kluzko a vratko. Jdu prvni, pak Peta, na konci Paja. Kdyz se vynorime u domoredoho obydli, mam nohy obalene blatem, kalhoty jako prase. Myslim, ze jsem slapl do jakesi fekalie. Po chvilce se objevuje hudrajici Peta v bilych
ponozkach. Po pauze se objevuje nafoukly balon - curda. Svihla sebou a je usmudlana. Soude dle jejiho vyrazu neni radno se k ni priblizovat. Pomaham ji pucovat snehem, az nam mrznou prsticky. Peta nas nakrucuje na digitalni pasek. Brodime se k silnici, zpousti se vichrice a tvare rezajici dest. Situace se stava dramatickou. Po silnice stoupame do kopce, vitr nas strhava do pangejtu. My mame nastesti ochranny ksilt na bunde, Peta ma smolicka pacholicka a je serezavan. Stoupame, klesame a za soumraku se blzime k vesnici. Mozna bude obcerstveni (zachrana). GPS o tehle hospode nevi. Nakonec ji nastesti nachazime a usazujeme se do tepla. Svacinka, kola, caj. Peta mel nejlepsi nejlepsi papani avofrnuje se. Pry jen trosicku (cha cha). Volame nasemu Freisingskemu hispanskemu kontaktu - tentokrat to jiz Agostino zveda. Mame bydleni. Ted se jen do toho Frajzinku dostat. Za tmy pokracujeme dal. Vytahujeme baterku, Peta celovku - pokracujeme jiz po silnici, nastesti velmi malo fekventov
ane. Uzasne vyhledy na zapadajici slunce za mraky. Tech je dnes na nebi tolik, ze nejdou od sebe rozeznat. Peta na na nas sviti a krouti nas na digitalni magneticky pas, Paja na nej bruci. Prichazime do Marzlingu, k bydleni je to jiz jen 4km, ale pro tmu a upajdanost a vcasne prevzeti klicu (Peta radi vymluvny vykricnik), volime vlak - pojedeme jednu stanici vlakem. Paja jede poprve DB vlakem. Kasparkujeme dvacet minut na stanici, pretahujeme Paje cepici pres oci dokud je schopna to snaset. Kdyz uz peni tak toho nechavame. Zapeklite louskani smyslu jizdenkoveho automatu prineslo kyzene ovoce - mame listky. Vlak prichrci a my nasedame. Po par minutach vystupujeme do osvetleneho sveta plneho punkacu - Freisingu. Podle GPS jdeme za Agostinem, je tokousek. Cestou Peta zalibne pokukuje po Illy kavarne. Vsude medved-parady (neco jako cow-parade v Praze). Agostino, mily chlapik nas dovede az do Fishergasse k bytu Moniky a Fernanda. Upichujeme se, vyrazime zpet pro Petuv stribrny sr
sen do Moosburgu - vlakem. Na nadrazi se ozivujeme espressem do kelimku. Hup do vlaku, za 15 minut jsme zpet. K autu je to 5 minut. Je to zvlastni pocit zase sedet s Petou v aute a poslouchat Rammstein. Zpet ve Freisingu nachazime krasne parkovani 105 metru od bytu, odnasime muj krasny dort do lednicky a vyrazime do mexicke hospody ze ktere se vyklube turecke dupe. Polivcicka (velmi paliva) s vynikajicim teplym chlebickem, turecky cajik, kirch saft a weissbier. Vsichni uz tu zivaji, Paja pospava, spolecnymi silami s bobanky dopisujeme udalosti a komentare k dnesnimu dni. Platime fuchcen ojro a jdeme domu. Tecka, jdeme to zrealizovat. Jo, jeste se budem chvilku trapit s gps a mapou, pripadne smrakneme nejake to mooviecko.

050209 - streda, den dvacatysesty

Rano se probouzime budikem na snidani. Po 20ti minutach zvoneni vylezeme konecne z pelechu a ladujeme do sebe jogurty, cerealie a housticky. Zapijime pomerancovym saftem a matovym cajem. Platim kartou ubytovani a hura pryc. Na chodbe jeste trosku lestime camelky na motorovem kartaci. Moc to nepomaha, ale za pokus to stalo. Posledni den cesty pred odpocinkem. Nutno dodat, ze mame co delat abysme vylezli to jedno patro ze snidane na pokoj. To zas bude vylet! Po pul kilometru jsme oba opet ouplne vycerpani. A to uz nam (dle gps) zbyva jen 26,5 km. Oba to chceme dnes dotahnout do Landshutu, tam se upichneme v hostilku pod tvrzi a uzijeme si den mych narozenin v peknem meste stidavou zahalkou a kulturou. V ceste nam vsak stoji mnoho kilometru mizerne cesty. Pocitam ze 80% trasy je hrbolata ledovka. Jeste ledovatejsi nez vcera. Je videt, ze snehu uz je tu mene, ale tam kde je, tam to stoji za to - roztaly a zase zmrzly, zrcadlove hladky. Takze neboze pajdame, od zacatku s pocitem p
rohry :). Scenerie je hezka, lec trvala - breh reky Isar. Jsme na maderu. Hlavne nohy, nicmene i ten zbytek stoji za starou backoru. No jo, to je ten treti den. Myslim, ze prvni byl pred Pribrami, druhy nekde u Rudy, treti v Deggendorfu a ctvrty (a uplne stejny) tady. Na snidani jsme zapomneli nabrat caj do termosky, ted jiz neni kde. Hledame hospodu, ale nikde zadna neni, zachazime si do par vesnic - nic (pekny vers, spise ozvena, ze?). Mame oba asi trosku teplotu, navic jsme opravdu upajdani. Alespon ze ta cesta vede po rovine, z kopce bysme pekne klouzali. Pak se cesta na chvilku zlepsuje, ale jak kdybych to zakriknul, hned je zase ledova a ouplne mizerna. Obcas je pod mrakem, obcas krasne jasno. Na slunicku sundavame cepice, je prijemne si provetrat hlavicky. Snih na slunicku taje, ve vzduchu je citit jaro (nebo ze bysme to byli my?!). Odpocivame skoro porad. Vytahujeme Studentskou pecet a ja ji skoro celou Paje sezeru. Po to ceste se vubec neda chodit. Tahne to do reky.
Chtelo by to kafe, ale vsude je zavreno. Jsme od rana jeste neprobuzeni. Nakonec, to uz asi tak 45 minut po obrazne dvanacte hodine doklopitavame do vesnice s hospodou a ubytovanim. Je 16 hodin, Paju presel veskery humor a baterky ji nedobiji ani hodinove posezeni u dobrot (dle cehoz vy, kdoz ji znate, jiste dobre poznate ze to je velmi spatne znameni). Stmiva se, zbyva nam jeste 12,5km. V kartach me Paja vyklepla, i pres jejich -5 bodu za svihani sebou na ledu a +10 za dalsi vypecenou hru, skore 508:501 pro ni. Jelikoz chceme do toho Landshutu (nejak nam ho vsude chvali), rozhodujeme se vzit si na tech poslednich par kilometru bus. Ten jede za pul hodky ktere travime na zastavce kasparinama. Prijizdi dodavka, za 4.80 nas oba i s baglama odvazi az do centra, do Altstadtu. Chvilku v gps lovime ulici s hostelem, za 15 minut uz jsme tam, hned vedle tvrze, s uzasnym vyhledem na stare mesto. Platime, jdeme na veceri do centra. Velmi dobre rizoto a pizza. Sedime, klabosime, popij
ime kapucino a dobry jasminovy caj. Uz nam trosku padaji hlavicky unavou. Zitra pujdeme na obhlidku mesta, je z roku 1200neco a je moc pekne. Historicke centrum, tvrz, kostel a par dalsich staveb pochazi z doby zalozeni mesta. Takovy Krumlov, jen bez turistu ;). Vracime se do hostelu, koupani, holeni, myti hlavy a sup do prijemneho pelechu. Poslednich par hodin pred dospelosti??! :)).