Mensi rekapitulace

Tak uz jsme na ceste jedenapadesat dni! To si zaslouzi malou oslavu a rekapitulaci. Mame za sebou pajdani po cechach, nemecku a spanelsku. Nase puvodni idea dojit z prahy na Gibraltar se diky pocasi trosku posmodrchala. Ted kdyz mame za sebou cca 600-700 kilometru (Paja odhaduje) tak uz to vsechno vypada trosku jinak. Puvodni Hurvinkova mapa uz uplne neplati. Z Prahy jsme to pres Sumavu prosumeli zimni krajinou az do germanie. Cca dvou az triset kilometrova streka bavorskem nas presvedcila, ze brodeni se hlubokym snehem a nutnost hledat kazdy vecer penzion neni uplne idealni. Proto jsme se ve Freisingu na navsteve u Moniky rozhodli, ze cestu trosku preorganizujeme - vyrazime letadlem na jih do spanelska a cestu vezmeme z druheho konce. Ma to nekolik vyhod - pujdeme z tepla do tepla (misto ze zimy do vedra) a nebude nam do tvari svitit slunicko (pujdeme na sever misto na jih). Po pristani ve spanelsku jsme se trosku marne pokusili vyrazit rovnou po svych, ale brzy jsme se pres
vedcili ze spanelska turisticka infrastruktura silne pokulhava za nasi a germanskou latkou. Navic, porad tu je jeste zima a pocasi obecne stoji za prd. Resime to tim, ze si davame kratkou batuzkarskou dovolenou - autobusama a vlakama si projedem to hezke z Andalusie, navstivime Gibraltar a pak vsechno znovu uvazime. Musim priznat, ze z prvniho hopkani pesky po spanelsku jsme meli depresi a premysleli o konci pesiho vyletu. Nastesti nas zachranila idea Svatojakubske cesty - jde o poutni cestu, zacinajici na ruznych mistech evropy a koncici na severu spanelska u hranic s portugalskem v Santiagu de Compostela. Jedna cesta vede treba z Prahy, druha z Francie, treti z italie, dalsi z nekolika dalsich mist ve spanelsku. Shodou okolnosti jedna zacina v Seville, coz je relativne tak daleko od Gibraltaru jako kolik jsme tu nachodili pesky od Jerezu az po Alcala de los gazules. Postupne si zaciname zjistovat vice o tehle trase. Jmenuje se Via Plata. Nas zamer je tedy po chvilce prazdn
in a zlepseni se pocasi dojet do Sevilly a pak se vydat az na sever spanelska po teto poutni ceste. Tam ale neodbocime do Santiaga, ale na severovychod, proti smeru ostatnich poutniku, smerem francii, svycarsku a nemecku. Tim zavrsime prvni cast nasi cesty a znovu promyslime co dal. Ted jsme tedy tesne pred zacatkem tehle svatojakubske cesty. Musime doresit par problemu - utikajici karimatka, celkove vyprani spinaveho pradla a nakup map a pruvodce na nasi dalsi cestu. Nemecky jsem se jeste nenaucil, zato uz se mi vraci dlouho zanedbavana spanelstina. Na tu nemcinu zase prijde cas az se priblizime ke germanskemu uzemi. Ted sedime v Ronde, ceka nas jeste Cordoba a pak uz jen presun do Sevilly. Tam vicemene zaciname druhou etapu pesi cesty, jenze tentokrate z druhe strany. Nez dorazime do Pyreneji a Alp tak uz tam bude svitit slunicko a snih by mel zmizet. Co budeme delat dal? Kam potom vyrazime? No, ceka nas jeste spousta mist, mame spousty napadu. Jeden z nich je cesta na Alj
asku druhym treba zarizeni si hostelu v Bolivii ;). To je ale vsechno tak strasne daleko, ze na premysleni nam zbyva jeste mraky casu. Uvidime. Je zbytecne nejak dlouhodobe planovat. Ted je dobre, ze se pocasi zacina umoudrovat, ve spanelsku prestava padat snih, blizi se Semana Santa a s ni potencionalne mozna navsteva nasich pratel u nas tady. Psion ma na flashce jeste 50 mega volnych, klavesnice je uz trosku unavena ale presto se jeste drzi. Spacaky jsou hrozne, stan taky. Do tepla mam nove sandaly, tak uz aby to bylo tady. Proc vlastne piseme tenhle denik? Myslim, ze z casti je to proto, aby si sam clovek udrzel prehled o tom co se kdy delo a co vsechno videl. Dalsi duvod muze byt ten, ze clovek o sebe chce dat zpravy lidem ktere zname a kteri uz tak nejak patri do naseho zivota. Dalsim duvodem je asi to, ze clovek pak sam alespon trosku porozumi vsemu co se s nim deje. Blizi se start nasi druhe etapy.

050307 - pondeli, den padesatydruhy

Tak jsme nakonec vecereli a trosku se picli. Odesli jsme kolem pulnoci s plnymi brisky. Zase se nam do jidla vmisilo to psi sadlo - myslime, ze to je vzdy chobotnice. Rano pak vstavame kolem jedenacte, jdeme si na hodinku sednout na vyhlidku nad udoli na slunicko. Kourime, okukujeme ptaky jak pod nami krouzi. Sleduju, jak se skala nad previsem droli. Myslim, ze je to docela odvaha mit barak bud nahore na skale nebo dole, cca 200 metru niz pod skalou. Stena je kolma, spise uz je to ale previs. Kdyz tak koukam pod sebe tak vidim, jak se dolu snaseji male castecky - asi prach nebo pisek - kazdopadne ho tam nikdo neshodil a tak to vypada na prirozenou erozi. Skala uz trosku puka, nevypada na extra trvanlivou. No, mistnaci to asi vedi nejlepe. Zvedame se, jdeme ocumovat na nadrazi. Kaficko v nadrazacke kavarne. Renfe je poctivka. Vlak prijizdi, nasedame, cteme. Za hodinku prestupujeme. Pauza hodinu, zase v kavarne. Pak 45 minut do Cordoby. Na nadrazi vylezame, koukame na jizdni ra
dy do Sevilly na zitrek - jezdi to minimalne kazdou hodinu, neni co opisovat. Bereme si mapku, vyrazime podle gps na adresu hostelu. Opravuje se tu hlavni trida - novy asfalt. Zrovna to valcuji. Chlapik s tim valcem lehce nici obrubu chodniku, valec si toho ani nevsimne. Prochazime mestske hradby, hostel je v zidovske ctvrti. Zase po nas chteji nejakou karticku a kdyz ji nemame tak alespon vek. Jsme uz pry stari, nepatrime do hostelu, cena je tu pro nas vyssi nez v hotelu. Chytre, lec pro nas neprilis prakticke. Jdeme hledat normalni jednohvezdickove hostaly. Je jich tu dost, cena postupne klesa az na docela rozumnych 24 euro - pokoj se sprchou, lec bez zachodu. Nechavame si batohy na pokoji, vyrazime do mesta podle mapky. Rozhodujeme se okouknout mesitu, rimsky most a pak neco z mesta. Nejdrive se opet stavujeme v dedkovske krcme na kafe. Mam uchylku na mista kde clovek vidi mistnaky - dedky, jak vysedavaji ve sve domovske krcme a klabosi. Tam se mi libi vic nez na hlavni t
ride - prijde mi to autentictejsi a spolehlivejsi. Pak propajdavame centrum a mirime k rece. Pry je dnes (v pondeli) vse zavrene, jako ostatne v celem spanelsku - sdeluje nam holka na turistickych informacich. Pres most pro pesi se vydavame na druhou stranu reky. Pekne osvetlene pamatky. Fotim par fotek na dlouhy osvit - mesitu (i kdyz je to vlastne kostel ci spise katedrala postavena bud na zakladech nebo jen prestavbou z puvodni mesity). Uplne bych zapomnel - jedno prekvapko - dle nasich materilau je tu jedna ze TRI spanelskych synagog - 2 jsou v Toledu, jedna tady. To neni nic moc, porovnavajice treba s Prahou. Nu coz, ona vsak pro to historie urcite ma uz nejake to vysvetleni. Pajdame po prijemnem nabrezi, hledame hospodu s paellou. Trva to nekonecne dlouho nez ji najdeme. Nakonec si bohuzel vybirame odporny turisticky pajzl. No, dzbanek sangrie, pizza a paella mixta, karty. Hrajeme, protivnej cisnik, nakonec mu nedavame dysko a mizime spat. Koupat se budeme az rano.

050304 - patek, den ctyricatydevaty

Vstavame v pul jedenacte, balime. Venku prsi. Odevzdavame klice, vyrazime. Na nadrazi pojedeme busem. Zkusime sehnat listek do Antequery, protoze Alpujarra je pod snehem. Trosku mokneme, na batozich plastenky, na hlavach kapuce nasich kosmickych oblecku. Paja ma na zadku diru od sezeni na rantlu. Me zas trosku povoluji nite na obrube rukavu. Jdeme na namesti na bus - 3 a 33 jede na nadrazi. Po chvilce nam to jede. Za 95 centu listek, prazdny bus, obsazujeme kazdy jednu dvousedacku. Na nadrazi jsme za pul hodinky, mozna to bylo rychlejsi pesky. Ale v desti by to nebyla zadna velka nadhera. Bus jede za 2 hodiny, 6.5 za osobu. Jdeme obhlednout okoli, zkousime najit netkafe, mrkli bysme na ubytovani v Antequere. Nakonec k Pajinu udivu jednu nachazime. Bydleni tam je docela fajn, 24e bez koupelny v pokoji. To ujde. Jdeme jeste na svacinku do baru - 2x bocadillo a kafe. Jede to za 30 minut, dopisuju vcerejsek a dnesek, zaplatime a pujdeme na bus. Venku snezi! Nasedame do busu. Je t
o ten samy ridic jako od gibraltaru - sakra. Moc mu neverim, kezdi krajne podivne. Jedemena La Loja, stoupame. Najednou frc - a vsude kolem nas je bilo - olivovniky zasypane snehem. Vsichni na to koukaji jak na zazrak. Drndame jeste chvilku a je tu - Antequera. Vystupujeme z busu, zjistujeme spoje do Rondy - nic, nebo leda zajizdkou pres Malagu. Pry vlak by tam mel jezdit. Vydavame se do mesta hledat bydleni. Prochazime kolem koridy, koukame na ten stadionek, vypada velky - teda pokud v nem clovek neni zavreny sam s nejakou parohatou kravou. Prsi. Nachazime bydleni docela rychle - je to jen male mestecko. Hostal za 18 euro. Zjistujeme od majitelky ze vlaky do Rondy jezdi denne 3 krat - rano, po obede a vecer. Dobra zprava. Nechavame batohy ve vymrzlem pokoji 206 a jdeme do mesta cumakovat po pamatkach a na pohrebiste z doby kamenne - dolmeny. Mestecko je moc krasne, historie z nej jen sala. Pohrebiste jsou az za mestem - cestou potkavame vstricne turisticke informace a nacer
pavame brozury a mapky. Chlapik u dolmenu ma asi docela nudu - sedi sam, zmrzly, v budce kde zapisuje narodnosti prichozich navstevniku. To chtela ta pani na informacich vedet taky. Hmmm... myslim, ze zvysujeme ceskou navstevnost o nekonecne mnoho procent ;). Je to tu moc pekne, nechapuj jak nejaci Kopcemove mohli hybat se sutry 180 tun tezkymi. Spanelaci to pekne nasvitili. Pak se pres net kafe (kde si potvrzujeme ten zitrejsi vlak do Rondy a Paja mailuje) vracime do mesta. Zastavujeme se na vinu, docela nam chutna a rychle mizi. Na jidlo jdeme k cinanum, pokracujeme s vinem. Je noc, picle se motame do pelechu. Paja si cte, poslouchame k tomu z psiona Alzheimer Xamber Orchestar. Ja jen tak polehavam. Pak se jdu jeste vykoupat do smrdute koupelny. Tepla tece jen curkem, fofr, abych to mel co nejdriv za sebou. Chrrrr...

050306 - nedele, den padesatyprvni

V posteli uz po ranu neni takova zima. Mame zatazeno, nesviti sem svetlo z venku. Paja by porad chtela vstavat, ja chci jeste uzivat klidu postylky. Uklizecku zahanime s tim ze se zdrzime jeste jeden den. V jednu nam jede vlak do Grazalemy - pokusime se vyrazit na jednodenni vylet po jedne z mala znacenych turistickych tras. Batohy si nechame tady. Sem se na noc vratime - pokud bude cim. V pekarne si kupujeme snidani - pecivo a vanilkove mleko. Chvilku cekame na spozdeny autobus. Prijizdi. Za 2.10e vyrazime do 30 km vzdaleneho centra jednoho z narodnich parku. Projizdime kolem sklizenych korkovniku. Jeste jsem nikdy nevidel ty nahate stromy :). Je videt, ze na tech drive odrbanych jiz kura zase dorusta. Ty cerstve sklizene maji oloupany spodek stromu, vetsinou tesne az nad prvni rozvetveni. Vypadaji jak chlapi v zimnich bundach bez kalhot a spodaru. Jen ty stydlive rucicky chybeji ;). Krasna krajina, v dali uzasne modrozelena jezera. Bohuzel, vypada to, ze neexistuje autobuso
ve ani vlakove spojeni, ktere by nas umoznilo z mesta vyrazit na poradny vylet. Dalsi stopovaci vecirek nehodlame riskovat, takze nam nezbyva nez vyrazit zpet za dve hodiny z Grazalemy zpet. Sakrys! Neuvedomili jsme si, ze je nedele a doprava je jak ochromena. Navic jsou tu vsude tisice vyletniku, jez se sem do hor prijeli podivat za tou nevidanou podivanou - snehem. Kolem jsou ruzne roztrousene ostruvky, vsude nekdo kdo ho vidi snad poprve v zivote. Mladi, stari. Na autech si vozi malinke snehulaky, maji radost jak deti. Videl jsem chlapika ktery ten snih ochutnaval. Dite ma na schodech 3 male snehulacky a ukazuje je kolemjdoucim. Z toho my ale moc radost nemame, proto jsme uletali z nemecka. Mame cas akorat na kratkou prohlidku pekneho mesta a pak se brodime do kopce davy zvedavych spanelu, nekam smerem k te turisticke ceste. Ani k ni nedorazime a uz bysme se meli vracet zpet. Sedame na kamen, bastime susenky, smutne se obracime. Celodennak nedopadl tak jak jsem si ho pre
dstavoval. Jdeme se kouknout na vyhlidku z mesta do udoli pod nim, okukujeme majestatne hory okolo. Je to jak v alpach a trosku to pripomina i tatry. Autobus jako obvykle prijizdi se spozdenim. Na tech malych silnickach se tezko vedle sebe vejdou dve auta, natoz pak autobus a nejake dalsi vozitko. Takze porad brzdi, zajizdi do prikopu okolo a pak se hrabe ven. Jedeme zpet. Stejny ridic jako cestou tam. Dorazime na nadrazi, ja si ctu, Paja to proklada chrupkanim. Jdeme, jak uz to u nas byva, shanime hospodu. Zase je vsude zavreno - mizerny zvyk - zavirat hospodyve tri a otevirat je az v osm vecer. Teple jidlo se tak odpoledne hodne tezko shani. Propajdame cele mesto od zeleznicniho nadrazi az ke srazu. Nakonec se upichujem v jednom baru, dostavame predrazenou studenou misu a pijeme kolu a kafe. Pocitame s tim, ze tu vydrzime do 8mi a pak si dame neco normalniho k jidlu. Pak Paja oziva, rika ze tu neche jist. Vypadava z ni, ze ji po kline prebehl svab! Zachovava klid, coz je s
podivem. Pomalu platime a jdeme hledat neco dal. Z jedne pizzerie nas vystouchavaji, pry oteviraji az za 10 minut, ze jeste musi douklizet! To je uroven. Paja na ne privolava socialismus s rannym kapitalismem. Nakonec se upichujeme u vina v jednom baru/restaurantu. Cteme. Pak se poustim do psani a uz to mydli asi hodinu a pul. Posledni dva dny a navic tu rekapitulaci. Pocitam slova, koukam ze jsem zase plodny - uz jich je 32 tisic a kousek. Klavesnice by potrebovala generalku, pripadne psion by potreboval vymenit. Ma uz za sebou peknou cestu a spousty urazu, presto drzi. Spousty rachnuti na zem (vcetne betonove podlahy), utopeni na dalnem vychode pri zanoreni naseho auticka Tamary do blata a vody az nad uroven sedacek, nekolik servisich zasahu hrebikem v thajskem kamrliku, dva rozkrapnute displaye, tucet slepovani starych a stale krehcich plastu, nekolika zmrznutim ve stanu v germanii (vcetne bohateho oroseni) a v neposledni rade i velke davky meho analfabetickeho klofani d
o cudliku - minuly denik z cest mel cca 220 papiru velikosti A4, nynejsi se uz taky pekne nafukuje. Ted pujdu asi odeslat neco na blog, par mailu, pak asi pomalu vyrazime spat. Na veceri uz to dnes nevypada. Zitra nas ceka vylet do Cordoby, pak uz jen Sevilla a zase pesi cesta na sever. O stastny zitrku! ;))

050305 - sobota, den padesaty

Vyrazime s batohy do mesta na prochazku, drzime se mapy a oranzove vyznacene turisticke trasy. Trosku bloudime, stavujeme se na neco k piti v baru. Sviti slunicko a je konecne modra obloha! Potulujeme se po meste, uzivame si. Teplo. Krasne vyhledy na okolni zasnezene hory. V dalce kopec s lidskou tvari - podle mistni povesti se tam spoluzasebevrazdili dva milenci. U kostela svate Carmen se nachomitame k nejake svatbe. Fotim jak venku rozhazovani ryze tak i ve vnitr nejake obradnosti. Nevesta je blondyna. Paja tvrdi ze odbarvena, ale verte dneska zenskym ;). Mirime na nadrazi, vlak nam jede v 15.21. S navigaci nam pomaha vesela babca z balkonu. Na nadrazi je to bliz nez jsme mysleli - mame jeste asi hodinu a pul casu - vyplnujeme ho svacinkou a kafickem. Prijizdi vlacek, nasedame a sledujeme uzasnou ubihajici hornatou krajinu. Trosku si i cteme. V Ronde jsme kolem pul pate. Pajdame do centra, za 20e bydlime bez topeni a sprchy na pokoji. Ted pripsani nechavam psiona spocitat s
lova - denik uz ma necelych tricet jedna tisic slov! A to vsecko napsane na te mrnave klavesnici! Mirime do centra. Zjistujeme ze jsme na skale, pod nama hluboko je reka a krajina. Prechzime pres most na druhou cast skaly - uchvatne pohledy dolu. Stavujeme se v info centru, sbirame rozumy jak a kam vyrazit na jednodenni vylet do parku de la Grazalema. Jeste se chvili pinozime mestem, je tu mraky turistu, potkavame i jedno auto plne cehunu. Pomalu nabirame kurs zpet k hostelu. Cestou objevujeme Intersportsky kram, vybiram si tam sandaly - nakonec mam tedy McKinley - jako karimatku. Ocekavame, ze snad vydrzi vic nez neboha karoska ;). Hledame veceri, nic zajimaveho nepotkavame, stavujeme se tedy na nadrazi na zmrzlinu. Moc mi nechutna. Spanele jsou dobytci - v baru hazi vsechen bordel na zem. Obvykle tu byva na zemi pekna podestylka ubrousku a vajglu. Protivna obsluha. Jdeme dal, davame si tapas - chorizo a kafe. Cteme si, ostatni v baru cuci na fotbal. Sedime docela dlouho, p
ak uz se nam chces spat a tak jdeme do pelechu. Paja si cte, ja pisu maily co poslu az pozdeji. Je zima, pelech je pekelne promrzly - pravdopodobne jeste nestacil po te zime rozmrznout. Paja chrupka, ja si ctu az do 3 do rana. Myslim, ze nam tu zacina prevladat popisny styl - zadne uvahy o okolnim svete a dalsim pokracovani cesty. Melo by se to nejak napravit. Ale to az asi nekdy priste ;).