mail Jaje, aneb jak to vidi Paja
Ahoj Jajo,
konecne jsem se vzchopila a pisu mailik. Je to tezky se k necemu takovymu donutit, to urcite znas moc dobre.
Urcite jsi cetla blog, takze vis, ze jsme ted v Mali, v Bamaku, v hlavnim meste. Rika se o nem, ze je to nejcernejsi mesto Afirky, nevim presne co to znamena, ale je to tu pekny. Bydlime docela daleko od centra, ale jsme u reky Niger coz taky neni spatny. Znami, ktery jsme potkali cestou v Mauretanii nas pozvali k nim domu a tak si tu zijeme jak v raji. Po nekolika mesicich mame evropskou snidani, da se tady dokonce koupit knackebrot a taky maji lednicku a tak muzeme mit maslo. Nevidany komfort, taky spime v normalni posteli. Kazdy den popijime alkohol, nejvic pastis a pivko. Bylo ho uz tolik, ze mi trosku leze krkem.
Meli jsme psychotickou prihodu, kdyz Simon z niceho nic mel horecku kolem 39 st. a bolesti hlavy, usoudili jsme ze by to mohla byt malarie. A tak hura k doktoru, byl to pry ten nejlepsi z okoli, dokonce studoval ve Francii. Po kratke prohlidce se optal jestli v cechach mame malarii, jestli bere profylaxi a rekl ze je to urcite prvni stadium malarie. Optali jsme se jestli by nahodou nebylo fajn zajit na krevni test aby se to vedelo presne. Rek, ze jako proc ne a tak jsme vyrazili do laborky, tam bylo pro zmenu zavreno a tak jsme museli cekat do druhyho dne. Mezitim jsme docela resili, jestli zahajit leceni naslepo nebo ne, nakonec jsme si rekli, ze pockame na vysledky testu. Rano zasli na test a ten byl negativni. Tak to bylo asi jen tak, ze slunicka. Doktorovi jsme za jeho skvelou diagnozu vytopili 6000 CFA, coz je asi 10 eur, za test 2000 cfa. Ale lepci vyhodit par penez z okna, nez riskovat, ostatne. Musim rict, ze sem mela vopravdu strach, protoze tady v Mali je ta nejhorsi forma malarie, ktera ma strasne velkou umrtnost, fuj fuj fuj, hlavne ze je to za nami. Mezitim jsem tady v tech vedrech stihla nastydnout a bojuju s rymickou, je to pekne neprijemny. Venku je pres den 30 ve stinu a v noci kdyz je fakt zima tak 20 st. Ve zpravach jsme videli jak je vsude v evrope spousta snehu, dokonce vcera nebo kdy ukazovali prazsky letiste, ze kvuli snehu nic nelita.
Tak uz jsem zpet po par dnech, mezitim jsem zapomnela co jsem ti psala a tak to bude trosku zmateny.
Rymicka se zmenila jen v kaslicek a tak je to v pohode. Konecne jsme zacali pracovat na oprave Kacenky, jak uz vis. Shanime alternator jak sileny. Kramy s nahradnima dilama tady fungujou na stejny bazi, prijdes do takovy spinavy dilny kde jsou v tom lepsim pripade motory rozlozeny podle znacky, v tom horsim jen diesel nebo benzin. V tom nejlepsim pripade prodavac vi, z jakyho auta ten motor byl. No a tak se zanoris mezi motory a hledas. Nasli jsme par toyotich a tak sme se vratili do servisu a rekli jim, at koupi nejakej. Diky tobe aspon vime, ze ampery to dava stejny, prumer remenice je jedno, protoze tu cernousek umi premontovat a jak to tam napasovat, to se taky da resit. Vcera jsme celej den stravili v servisu, sedeli a cekali. Privezli jeden, ale ten mel spalenou jednu cast, privezli dalsi, a ten mel zase spalenou jinou cast. Dnes hledaji jiny, kterej bude ve 100 procentni kondici. Tak uvidime, meli volat okolo 9 a uz je poledne a furt nic.
Pry je tady vyjimecne chladny leden, 30 ve dne a 25 v noci uz dlouho nikdo nepamatuje. Musim priznat, ze mne je tady dobre, ale Simon trosku tim vedrem strada. Ja si to uzivam, uz jen obcasny sledovani zprav snehova kalamita v cechach, snehova kalamita v evrope, dokonce i brusel pod snehem, uf, to pomysleni mi dela jen radost. I kdyz vecer jsem si rikala, ze by vubec nebylo spatny vyrazit na lyze, ale jen tu prijemnou cast. Sedet na zimni zahrade v tlustym svetru, popijet svarak a koukat na kaspary jak sebou migaj a flakaj sebou na zem. To by se mi moc libilo, ale jen na ty terase. Chodit v tech srackach do haku by se mi fakt nechtelo a ty kratky dny. Navic, tady kazdy den dozravaji 2 papaji o velikosti mensiho melounu. Staci jen rict mistnimu strazci aby si vzal zebrik a sundal je. No, neni to pohoda?
Na jednu stranu uz chapu ten tvuj pocit, ze se ti nechce zit v cechach, ale to asi u me prameni z toho, ze jen ctu zpravy na internetu a to je dycky ta nejhorsi spina a uz jsem prece jen po roce z toho vseho vypadla a nevim co a proc se deje. Nerozumim souvislostem, osoby jsou vicemene stejne, ale prasarny cim dal tim vetsi. Chtelo by to asi nejakyho Viktora cistice nebo tak neco. Na druhou stranu, zijeme v opravdu civilizovany zemi. To je velka vyhoda. Predstav si, ze tady v cerne africe, Senegal a Mali, jeste generace dnesnich dvacatniku, nechodily holky do skoly, protoze ji zkratka nepotrebujou. Pritom spousta z nich je strasne chytra, je normalni, ze zvladaj ctyri mistni jazyky. Bez skoly, chapes to? A v Mauretanii dokonce jeste dnes funguje jista forma otroctvi. Arabove obchoduji a maji cerny poskoky, a ty chudaci cernousci nemaji jinou moznost nez pro ne delat za bydleni a stravu a male kapesne, cca 0,5 Eur denne. Za to si nekoupis ani caj. Vsude tam hakujou jenom cerny, je to narez videt to na vlastni oci. Abych se vratila k tomu mistnimu vzdelavacimu systemu, tak ted blahorecim katolikum /a ty vis, jak je nesnasim/, protoze v jejich skolach se krome nabozenstvi uci i jiny veci, jako treba matematika, zemepis, neco z prirody, francouzstina a tak maj aspon nejaky to vzdelani do zivota. Asi celkove nic moc, ale porad lepsi nez muslimsky skoly kde se opravdu uci jen cist koran v arabstine. Vubce muslimove jsou fakt husty. Ob barak vedle je sirotcinec a pred par dny tam horelo. A voni tam jen tak sedeli hihnali se, zertovali a vubec je nezajimalo, ze jeste nekde v tom horicim dome jsou deti. Mark je jeste s nekym vyndali a byly tam 3 ne moc tezce, ale prece jen dost, popaleny deti. Jejich vychovatel byl na ne nasranej, ze breci. Ostatni si zacali varit caj a pohoda. Reditelka sirotcince, ktera tam nebydli ani nevzala telefon. Holka, mistnacka, ktera tam bydli a pozar vznikl v jejim pokoji, chytla matrace od svicky, jen popadla svoje mimino a zdrhla, vubec se nestarala o ostatni. No, a tak Mark nalozil ty 3 deti do auta a spolecne s vychovatelem vyrazili do nemocnice. Na stanici prvni pomoci jim, rekli, ze nic nemuzou udelat a tak smazili do opravdovy nemocnice. Tam sedelo v cekarne nekolik pacientu a cekalo. Markovi rekli, ze ty deti osetri, ale ze musi nakoupit vsechen material, protoze oni nic nemaji. Tak uhanel shanet po nocnim Bamaku vsechno co potrebovali, nakonec to za sileny prachy koupil, stalo ho to 15000 cfa, neco pres 20 ojracu. Kdyz to vsechno nakoupil a vratil se zpet a oni je osetrili a, samozrejme, je poslali domu zpet. Ty ostatni nemocni tam jeste sedeli, protoze jejich pribuzny shaneli penize na pomucky a leky. Ten vychovatel ze sirotcince, samozrejme, penize u sebe nemel zadny. No, byl tu bilej a ten ma prece penez dost. Kdyz se vratili zpet, tak vsichni uz spali jakoby se nic nestalo. Zadny starosti o druhy, kdyz se neco takovyho stane nekde v evrope, tak prijedou tymy lekaru, psychologu a zacnou se o ty deti starat. Ale nejhorsi je, ze tady jsou vsichni takovi, druhej den se tam meli zastavit nejaky dva svycarsky doktori aby ty deti zkotrolovali, a myslis, ze dorazili? Ani nahodou, byl totiz sylvestr a tak asi slavili, udelali uz prece dost, kdyz jim dali nejakej nabytek a obnoseny satstvo. K zbliti ... No, ale verim, ze druhej den vsichni mlatili hlavou smerem k Mekce a modlili se za jejich uzdraveni, ale rukou nehli, steblo nepridali. Takze, jak vidno, zlata evropa a jeji socialne vyspela spolecnost a komfort s tim spojeny. Stoji nas to sice strasny penize na danich, ale fakt je to vydobytek a to rikam doopravdy, K NEZAPLACENI.
Uz od zacatku usilovne premyslim, co by mohlo spasit Afriku. Vsichni jsou tu tak nejak nauceny, ze jim dycky nekdo neco da, pomuze nebo tak neco. A tak, svete div se, to funguje tak, ze kdyz nekdo v rodine pracuje, tak uz nikdo jinej nemusi. Da se tady prezit opravdu za nic, kdyz vis kde, tak se najis za 5 czk, je to rejze s necim, cibulova paliva omacka, nebo sauce arachid, ale evidentne to staci aspon nejsou tlusty. Mozna je to vzdelani, a mozna, trosku se stydim to rict, ale mozna je to zase kolonizace. Ukazat jim, jak se da pracovat a mit se z toho dobre, platit dane a uzivat jejich vyhod. Nevim, fakt nevim, ale posilani dotaci sem je nejspis jen vyhazovani penez z oken. Korupce je tady tak velka, ze vetsina tech penez skonci nekomu v kapse. Kdyz Mark potrebuje jet po Bamaku s kamionem s podiama tak si proste koupi na 1 den policajta, protoze ho to stoji min, nez kdyby platil vsechno pojisteni a vymysleny pokuty, ktery se platej na kazdym rohu kdyz mas kamion. Mela jsem romanticky predstavy, jak je tady svet nezkazenej, ale prasarny co my jsme delali za komousu jsou proti tomu jen maly detsky hry. Znovu musim rict, jsme stastny, ze jsme se narodili v evrope, zeny obzvlast. Predstav si, ze se tady porad dela zenska obrizka. Normalne, protoze to prece zachova cistotu a divka pak nema ovsem potrebu se venovat nicemu jinymu nez starosti o sveho muze. Kdyz se tady v Mali, konna svatba, tak je slavnost. Na zacatku slavnosti zavrou nevestu do stanu kde zustane tyden jen o vode a chlebu. Pred stanem sedi stara zenska a i hlida ji, muze i povolit nejakou tu navstevu, ale jen na chvili a vzdycky je u toho. Po tydnu, kdyz je nevesta v tom horku vyhladovela a patricne zeslabla tak si ji zenich vyzvedne a jdou si uzit svatebni noc. Musi to pro ni bejt opravdu zazitek. Po tydnu hladoveni .... Dalsi spek je, ze tady v Mali je porad jeste povolena polygamie. Pri oficialnim snatku se na radnici podepisuje dokument jestli manzelstvi bude polygamni nebo monogamni. Vetsinou podepisuji polygamii a ziji monogamne. Mit vic manzelek je drahota. Misto vic manzelek si kazdy chlapek poridi milenku, maji pro to i specialni praci "deuxieme bureau", doufam, ze jsem to napsala spravne, ma to byt "druha kancelar". Do spolecnosti nikdo nechodi s manzelkou, ale s milenkou, zena zkratka sedi doma, stara se o deti a tak... A preste preze vsechno, se vsichni smeji, porad v dobre nalade. Malokdy potkas cloveka se spatnou naladou, slovo deprese asi ani nemaji ve slovniku. Zeny jsou tiche, jen tak posedavaji, kdyz je jich vetsi skupina tak zertuji s kolemjdoucimi, kdyz je vedle nich jejich muz tak mlci. Ale jinak se bavi dobre a vypadaji, ze je ten jejich chudy zivot ani trosku neubiji. No koneckoncu, ani asi nepoznaly nic jinyho. A jeste k tehle feministicky filipice, opravdu tady pracuji jen zensky, vsude na polich, ve mestech, v kancelarich, malokdy potkach chlapka, kterej by neco delal. Chlapkovi je proste horko a tak nemaka, zenska musi nanosit vodu, obstarat deti, uvarit (krome rodin, kde maji sluzky, ale to jsou taky zensky, pochopitelne). Vodu tu opravdu nosi jen zensky, 20 litrovy kanystr naplni u studny, bez pumpy, pekne kyblicek na provazku, nandaji na hlavu a uz si to masiruji domu. Nekdy i nekolik kilometru, nekolikrat denne podle toho jak velkou maji rodinu. Holky z vesnic kdyz jim je asi tak 12 a maji stesti, tak si je vezme k sobe nejaka rodina z mesta a voni tam delaj skoro otrokyne a kdyz jim je 15 a uz umej obstarat domacnost tak se muzou vdat a kolo se toci porad dokola. S cim tady problem nemaj, je porodnost. Vetsina lidi tady ma 5 deti aby se o ne pak ve stari mohly postarat. Vzhledem k urovni zdravotnictvi maji i velkou detskou umrtnost, v nejaky brozure ze Senegalu jsem nasla ze maji 6,1%, pokud vim, tak my mame neco jako 0,5 promile. Deti, kluci zustavaji v rodinach pomerne dlouho a do konce svyho zivota davaj penize mame, kdyz maji. Holky prechazi do rodin manzela, nejstarsi syn, dedic vseho, podle toho co vim, zustava v dome rodicu. Tak to asi bude vyhodnejsi mit kluky, ne? Kluci davaji penize vzdycky, i kdyz rodice maji dost. Dalsi zvlastnosti oproti nam vychova deti z cizich rodin. Pry je tady naprosto bezne, ze se dite da do rodiny pribuznych na vychovu, ta ho zkratka adoptuje. Zname tady jednoho chlapka a jeho tata, zednik asi, postavil rodine sveho bratra dum a pozadal je aby se postarali o jeho syna, protoze on mu nemuze poskytnout to co oni. Vychovali ho, zaplatili mu skoly, dokonce vystudoval univerzitu. To je trosku jiny od nas, ale my zas mame ty, byt chudy, ale porad aspon neco penze. Zlata civilizace!
Pomalu se ucime par slovicek z mistniho jazyka bambara, je to srandovni mekouckej jazyk a mistnakum dela strasnou radost, kdyz to tak pekne komolime. Jsme vzdycky zdroj velky zabavy. Uz umime rict, vypadni = takaboy, dobry den = anitchije /ch se cte jako c ve cte/, abana= finished, nimanama=prach, namanama=neuzitecny veci, vsechno se cte mekkce jako treba ve slove nekdo. Nejvtipnejsi slovo je geografie, coz se rekne dugukolokunnanakalan, vsechny samohlasky jsou dlouhy. Je to fakt velka zabava, a tim jak jsme tady v Mali uz dlouho, tak mame cas delat tydle srandicky.
Co bych ti jeste tak popsala, Mali je krasne, relativne zelene, takova ta step. Ale chystame se taky do Dogon country, kde jsou hory a uplne jinej kmen, nez je tady v okoli. Zijou ted vicemene z turistu, plati se vstupne do vesnic, ale presto tam chci, je to uplne jina kultura. Uvidime. Dalsi zajimavost je, ze v okoli mesta Kayes zije zase nejakej jinej kmen, kterej ma rad dobrodruzstvi a hodne cestujou. Pry vetsina malianu, ktery potkas v evrope jsou z tohodle kmene. Radi cestuji a jsou aktivni. Co zatim vim o africanech, tak je to velka vzacnost potkat nekoho kdo cestuje, byt jen po africe. Na jiny kontinenty cestujou jen bohaty je jich opravdu malo. Asi tak podobna zvlastnost jako potkat tady nekde cecha. Potkali jsme tu naseho honorarniho konzula, napul maliec napul cech, docela peknej mulat, musim rict. A ten nam povidal, ze primo tady v Bamaku zije asi pet cechu, vetsinou prej zensky, ktery se sem vdaly. Oooops, to musi bejt narez. Vdat se sem. Maji tady taky doly na zlato, ale netezi ho oni, ale japonci a tak Mali z toho ma celych 10%, tomu rikam deal, kdyz zustane tolik pro zemi, ale ten co podepsal smlouvu, ten se asi moc spatne nema.
V televizi jsem videla, ze rallye Paris - Dakar jede pres Bamako a tak kdyz jdu na chvili na internet tak okukuju, jak jsou na tom cehuni. Loprais dobry, drzim mu palce. Videla jsem ho na fotce a vypada jako prijemnej starsi chlapik a vcera byl na 3. miste, coz neni spatny, ne? Nekdo na motorce se pinozi na 65. miste, ha ha ha. I kdyz ja bych tenhle zavod asi urcite neustala. Po silnici, po ktery jsme my jeli s obtizema 60 km v hod., tak oni to svistej 160. Silnice v jejich pojeti vypada jako uvalcovana hromada zeminy a jsou na ni takovy ty roletky, maly vlnky, ktery z tebe naprosto spolehlive po hodine jizdy vytresou dusi. Vsechno drnci, prej to dokaze povolit vsechny srouby v aute, nam to zaplatpanbu povolilo jen srouby u vyvodu vetrani na predni sklo a tak si uzivame rachot vetracku pekne naplno. No, aby toho nebylo malo, tak jeste mezi tema roletkama jsou obcas strasny diry, treba 20 a vic cm hluboky. Po roletkach je lepci jezdit okolo 50 km v hod. a vic, protoze trosku litas, ovsem kdyz narazis na diru, tak v tydle rychlosti taky muzes prijit vo kolecka nebou kousek moturku, nevyberes si. A navic jako bonbonek je to strasne prasny a kdyz zpomalis, tak te ten prach dohoni, a neni to jen obycejny prach, je tak jemnej, ze prochazi celym autem, zavreni okynek pomuze jen trochu. Simon to smazil okolo tech 50 a casto hamtal na brzdu a tak sme nic neurazili. Zatim .... No, a takovahle silnice je pro ne sranda, protoze hodne velkou cast jedou saharou, po pisku, po dunach. My jsme to radsi nezkouseli, skakani po dunach. To vypada tak, ze jedes co nejrychlejc do kopce, pomalu nemuzes, protoze cim pomalejsi jsi, tim je vetsi pravdepodobnost zahrabani a pak jen letis, nevis kam, nevis, jestli je za kopcem normalni pisek, skala, propast, cokoliv. Nemas moznost si to predem prohlidnout, protoze kdyz zastavis tak se uz nerozjedes. My jsme se doopravdy zahrabali v pisku jednou. To byla docela vesela historka, ale tu jsi asi cetla na blogu a je tam i fotka, jak jsme museli kacenu pekne vyhrabavat. I po takhle maly zkusenosti nechapu ty diskuse na webu, kde kdejakej chytrak, kterej videl pisek jen v Podoli na plovarne muze rict, ze je Loprais starej a ze by toho mel nechat, kdyz jako nevyhrava. Sakra, to me to tak trosku zase rozcililo. Pitomost nekterejch lidi je do nebe volajici.
Vubec silnice jsou tady takovy, no, zvlastni. Obcas je tu fakt dobra asfaltka, lepsi nez v cechach, ale obcas jsou silnice, ktery jsou horsi nez ta lesni cesta u nas na chate. Zatim je sucho, ale v obdobi destu to musi bejt absolutne neprujezdny. Taky tady neni moc mostu, nekdy musis vzit trajekt a nekdy se musi projet rekou, potokem. Chteli jsme prejet hranice ze Senegalu do Mali prave po takovyhle pekny ceste, projizdeli jsme busi nekolik hodin a na konci jsme zjistili, ze voda
v rece je moc vysoka. Prej bylo moc dlouhy obdobi destu a tak reka byla moc hluboka. V tomhle pripade ti nezbyde nic jinyho nez se pekne otocit a cely to objet. Cestou do Timbuktu nas taky ceka jedno misto, kde je potreba projet reku k trajektu. Tak nevim, jestli to zvladnem, kdyz to bude moc hluboky, tak se na to vybodnem, abysme neznicili motor.
Jidlo je kapitola sama pro sebe. Muzes jist v restauracich evropskeho typu, kde je jidlo tak okolo 4 eur, ale tam my obvykle nejime. Obvykla strava malijcu je ryze s necim. To neco, je omacka, smes zeleniny (cibule, nejaky papricky, trosku salatu, kousek brambory, petrzel, maniok, sladke brambory - od vseho jen kousek), nejaky koreni, ktery to obarvi trosku na cerveno. Nejdulezitejsi je ale cibule. Dalsi levna omacka je arasidova, dela se nejak z rozemletych arasidu, ktery se prej daj koupit vsude. Kdyz jsme se po ni ptali v kramu tak vubec nemeli paru co cheme a rekli, ze to nemaji, asi to bude tim, ze nevime jak to rict v bambara. Arasidova je moc dobra. Nekdy si muzes dat na ulici cocku, stala nas par frfniku a byla skoro jako ta nase. Vseobecne malo soli, sul nahrazuji maggi. Jeste v Senegalu jsme obvykle misto soli dostavali flasticku varenyho Ghandiho, jak by rekl deda. Kdyz jsi blizko more, tak ti do omajdy prihodi jeste rybku. Ve vnitrozemi, podle toho kolik maji penez, jeste trosku masa. Normalne jsou spis nuceni vegosi, ale kdyz maji penize tak se prej cpou porad. Skoro vubec nejedi salaty tak jak my, tedy ti chudsi. Navic kazdou zeleninu, kterou nevaris musis 20 minut macet v Javelu (nejaka chlorova sloucenina kvuli desinfekci) a pak jeste 2x vymachat v pitny vode. Maso je vetsinou kravka, koza nebo ovecka nekdy i slipka. Kdyz potkas vesnici kde pobihaji prasatka, tak s jistotou vis, ze je to krestanska vesnice. Rybky se tady obcas prodavaji i susene a nasolene, v omacce je to moc velka dobrota. Ovsem kdyz to vidis na trzisti, tak to nevypada moc vabne, hromada divne vypadajicich rybek. Porad hezci pohled nez mistni masny, maso v tom horku visi u stanku, kolem mraky much, ale prej to funguje tak, ze rano porazi a do dvanacti prodaji aby se to nezkazilo. Dalsi mistni dobrotka jsou brochette, obycejny spiz, ale zviratka tady nerostou v klecich jako u nas a tak maji mnohem lepsi chut. V kazdem pripade jsme nikdy zatim z jidla na ulici nemeli problemy, takze asi vedi jak to pripravit a uchranit pred infekci. Mleko a mlecny vyrobky jsou kapitola dalsi. Bezny african nepije normalni mliko nebo alespon jsme ho nikde nevideli prodavat, ale da se tu v tech nekolika supermarketech sehnat mliko President (ale ne cerstve, jen UHT), ale litr stoji okolo 1,5 - 2 eur. To si mistnaci nemuzou dovolit a tak detem davaji susene, o moc levnejsi to asi nebude, ale zase nepotrebujes lednicku. Jediny syr, ktery se tu da sehnat je "vesela krava". Zda se, i kdyz koz a krav tu pobiha spousta, ze vubec nedelaji vlastni syr. Tvrdy syr se da koupit jen v tech nekolika supermarketech, v beznem kramu to zkratka nesezenes. Je to divny, ale syry jako emental, gouda, etc. stoji uplne stejne jako u nas, neco kolem 30 czk za 100 g. Hodne vzacne se da narazit na jogurt, zatim jsme ho videli taky jen v supermarketu, ten stoji 1 litr 1 eur a je moc dobry, je mistni a cerstvy. Takze, evidentne ho tady nekdo dela, ale na trh moc neprichazi, mozna ho skoupi jen sousede, pekne z rucky do rucky. Nejak mi pripada, ze kdyz uz delaji jogurt tak by tu, sakra, mel byt pritomen jeste i syr, aspon nejaky zerve nebo neco, ale kde? Budeme patrat dal. Maslo taky koupis jen President nebo jeste nejakou holandskou znacku a taky hodne vzacne. Vypada to, ze mliko proste nekde cestou zmizi.
V kavarne, kdyz uz nejakou najdes, oni jim totiz moc neholduji, tak se vzdycky musis optat jake je to kafe, jestli ze stroje nebo nescafe. Preso je pritomno jen v restauracich pro bile nebo bohate, ale vsude na ulicich jsou stanky s tim nescafe, pekne spousta cukricku, suseny mlicko. Coca cola zachvatila tenhle region asi uz davno, nikdo nepije obycejnou vodu, ale Colu a Fantu, zatim je tu jen Coca cola, jsem zvedava jestli do ostatnich zemi pronikla taky Pepsi. Pivo tu piji vsichni, vcetne muslimu, ale ti ho piji jen po setmeni asi aby je alah nevidel. To plati i o ostatnich alkoholech. Zdejsi muslimove nejsou v tomhle ohledu tak striktni, chlastaj, hulej a sem tam, po setmeni si daji nejaky to prasatko. V Mauretanii se pivo nedalo sehnat skoro vubec, tady ho maji vsude, ve vsech hospodach a neni ani tak drahy, vychazi to okolo 1 ojrace za 0,3 lt. Arabsky muslimove jsou mnohem striktnejsi v pravidlech nez cerni, to evropanka potesi. Cajicek je tu taky hodne jiny, zacalo to uz v Maroku. Caj se vari zeleny, rozdil oproti nasi priprave je v tom, ze oni ho v male konvicce prevari. Prida se hodne cukru, v Maroku a Mauretanii mata, v Senegalu a Mali uz nic, znovu se prevari a micha se tak, ze se postupne preleva do sklenicek a zpet do konvicky porad dokola a pak se podava . Mnozstvi, ktery dostanes je asi tak tretina velkyho panaka, ostatne jsou to ty same sklenicky v jakych dostanes rum v hospode 4. cennove kategorie. Prvni caj (spravne asi nalev) je hodne silny, druhy je akorat a ten treti je slabota. Nikdy se nevari na plynu, i kdyz plynovy varic na propan butan tady ma asi kazdy, ale na drevenem uhli. Mam ho moc rada misto desertu po jidle, misto male cokoladicky nebo bonbonku.
Malem jsem ti zapomnela napsat o nasi zkusenosti s mistnim pranim. Pro Annie a Marka tady pere jedna mistni holka. Dali jsme ji i nase oblecky, perou v rece a opravdu poradne. Omylem jsem ji podstrcila i praskacku s kosticema, vratila se mi poradne zohybana a uz ji asi nikdy nenarovnam. Moje kalhoty s drobnejma dirkama od trnu jaky nakoupis cestou v busi raz dva se o dost zvetsily. Ale jinak, krasa, vyprala to hodne dobre, az jsem se divila. Zmizel vsechen prach, vsechno nase obleceni totiz ma ted jednotnou temne oranzovou barvu. To na mistnacich nevidis, musej si myslet ze belosi jsou desny cunata, ze si nikdy nemeni obleceni. Jenze toho prachu se proste nezbavis. Navic my nepouzivame parfemy, oni kdyz jdou ven tak na sebe nalejou litry parfemu a citis je na 100 m. Beloch je citit tak leda potem, takze si navic musi jeste myslet, ze se nemyjem.
Na ulicich je spousta odpadku, ktery nikdo neuklizi. Sem tam je vyziraji psi, kozy a samozrejme taky krysy (vlastne potkani, krysy uz pry skoro nejsou). V celem Bamaku jsem videla asi tak 5 odpadkovych kosu, vsechny kolem jedne banky. Kontejner nebo popelnici jsem za celou cestu nevidela ani jeden. Takze vsechny odpadky proste musi koncit nekde pohozeny. Jsou vsude, obcas je to tanec mezi odpadky. Neni to hezke, ale zvyknout se na to da. Mozna ze kvuli tomu, ze Mali je mnohem chudsi nez treba Maroko, tak proste nevyhazuji moc jidla a Bamako rozhodne nesmrdi odpadkama jako marocky mesta. Nebo ze bych to uz nevnimala?
Docela dobre tady funguje mistni doprava. Pouzivaji minibusy Toyota, hodne podobne nasi kacence. Jen oni do ni nacpou 20 lidi. Kdyz se jede nejaka mezimestska trasa, tak minimum je 10 pasazeru a cekas tak dlouho nez se to naplni. Potkali jsme jednu kanadanku v senegalu a ta cekala 12 hodin nez se naplnilo auto, nepodarilo se a tak musela jet mensim dopravnim prostredkem, osobnim peugeotem, do kteryho se nacpal ridic a 6 pasazeru. Nekdy potkavame minibusy, ktery maji lidi i na strese. Vetsinou jsou to japonsky minibusy, ale treba v Senegalu meli Mercedesy. Je to asi zazitek, doufam, ze nas kacenka nevypece natolik abychom museli zbytek cesty projet mistni dopravou. Nikdy nevis jak dlouho budes cekat nez to pojede, jak dlouho to pojede, kolik lidi se na tebe bude mackat a kdy budes na miste. Navic, maji pry strasnou nehodovost, auta prece jen nejsou v dobrem stavu a sem tam se stane, ze z niceho nic vybehne stado krav, koz nebo par opic na silnici. Vubec nejlepsi obchod je tu asi prodej ojetych aut, spousta cestovatelu to dela tak, ze dojede do Senegalu, Gambie nebo Mali autem a najde nekoho kdo to auto koupi. Vetsinou ho prodaji za cenu podobnou cene porizovaci, takze se jim kousek vyletu zaplati. Nazpatek si koupi jednocestnou letenku do Francie. A vsechny ty vraky tady pak spokojene jezdi peknou radku let.
Vcera jsme byli koupit nejaky drobnosti v kramku, vsude se tady na najit boutique kde maji caj, chleba, coca colu, cukr, maggi, veselou kravu, no, a to je tak vsechno. Platili jsme bankovkou 2.000 cfa a nemeli na rozmeneni. To je vubec standardni situace, ze platis a oni nemaji nazpatek. Vetsinou pak poslou nekoho at to rozmeni. Ten chudak obehne pulku vesnice a nejak to posbira, mezitim cekas a okukujes, normalne by to fungovalo tak, ze si koupis jeste neco, ale tady opravdu neni co :) Ten vcerejsi prodavac dokonce ani neumel pocitat, prisel asi majitel a ten uz pocitat umel. I tak to byla hodne dlouha operace, nejdriv vyndal z pytlicku drobne, odpocital 2.000 cfa v mincich, pak vzal bankovku do pytlicku a pak zacal premyslet kolik nam ma vratit. Nevim, co bysme mu zpusobili za peklo kdybychom prisli s nasi obvyklou desetitisicovkou, asi by ho slehlo. Bankomaty davaji jen 10-ti tisicove bankovky a tak se snazime rozmenovat kde to jen jde, kdyz to vypada na hodne dlouho tak potupne vytahnem ty mensi penize.
Kazdy dum tady ma strazce, zahradnika a pomocnika v jednom. Annie a Mark maji chlapika, ktery se jmenuje Segou. Segou pochazi z nejaky maly vesnice, bydli tady v garazi, hlida dum kdyz tu nejsou, stara se o zahradu, nosi pitnou vodu ze studny, jednou tydne uklidi dum, rano chodi pro chleba ke snidani, pomuze vylozit pivka z auta a takovy ty drobnosti. Oproti cernym rodinam se o nej staraji skvele. Pravidelne mu plati mzdu, davaji mu spoustu jidla, sem tam pivko a cigarka, obleceni. A hlavne chovaji se k nemu slusne. Pry je tady spousta billboardu, ktery rikaj, chovejte se pekne k vasim sluhum. Obcas, jako vcera, uvaril veceri, moc dobrou, ryzi s arasidovou omackou. Obcas taky uvari ten jejich dobry caj. Je to milej chlapek, pred par lety jeste nemluvil vubec francouzsky, jen bambara. Ted nam obcas vysvetli nejakou tu lehci bambara frazi. Jediny co opravdu nemuze, je jist s nama u stolu, je to zkratka spolecensky neunosne. Kdyby se to rozkriklo, tak by mozna mela Annie s Markem problemy. Segou bydli v te garazi i kdyz tady nejsou, vzdycky na 6 mesicu odjizdi pres destne obdobi zpet do Evropy. Segou tu hlida a obcas uklidi dum aby nesesel. Taky si ted hleda zenu, aby tady nebyl tak sam. Ptali jsme se jich, jestli Segou pouziva lzici, rikali ze ne. Duvod tyhle otazky byl jednoduchy, vcera nam pri cekani na opravu kacenky nabidli jidlo. Nekdo jim prinesl velkou misu ryze a omacku, obvykla arasidova omacka. My jsme jako cestni hoste dostali lzici, ostatni jedli rukama. Rukou pekne uzmoulas smes omacky a ryze a sup s tim do pusy. Rychle a obratne. Neni to takova cunarna jak to vypada, protoze si vsichni pred tim umyli ruce, poradne, mydlem. Pouzivaji k tomu takovy konvicky, ktery vypadaj jako konvice ve kterych varime vodu na caj na sporaku. Lisi se jen tim, ze jsou z plastu, obvykle fialove barvy se zlutymi trojuhelniky. Tyhle konvicky jsou videt vsude, je bezne, ze na ulici vidis jak si myji ruce, nohy, hlavu a splachuji se tou konvickou. Stejne konvicky jsou i na zachodech, voda se pouziva misto toaletniho papiru. To uz mi tak hezke neprijde ... a tak s sebou vzdycky nosim v batuzku nebo v kapse toaletak. Jeste k jidlu, jako hosti jsme dostali i piti, voda, ta nejlevnejsi, ale pitna se prodava v pytliku jake jsme meli na mliko kdysi davno. Stoji temer nic (coz je tak 50 cfa) a je chlazena. Tehle pytliku na ulici potkas spousty. Vsichni to piji, ukousnes ruzek a sosas, tak jako my driv mlicko.
10. ledna nas ceka Tabaski den, pry to vzniklo podle Abrahama. Abraham neco zleho provedl a mel obetovat sveho syna. Uz se k tomu chystal na nejaky hore a buh mu rekl, ze vidi, ze se k tomu chysta a rekl dost, staci kdyz budes kazdy rok obetovat ovci. Takze, Iman podrizne prvni ovci brzo rano, pak se vsichni krasne oblecou jdou se pomodlit do mesity. Kdyz se vrati tak vsichni obetuji svoji ovci, basti, navstevuji pribuzne a rozdavaji jidlo chudym. Vzdycky je cast ovce urcena pro chude a tak se v ten den vsichni najedi do syta. Zvlastnost je, ze tenhle den se tady vsichni omlouvaji vsem za to co si navzajem provedli, placou, objimaji se a odpousti si. Annie a Mark nas varovali, ze neni dobre jet nekam autem pred Tabaski, protoze vsichni potrebuji penize na ovecku, na saticky a tak by si mohli rikat o uplatky vic nez obvykle. My jsme zatim z tehle trabli vyvazli bez jakehokoliv placeni cehokoliv. Naposledy nas to stalo asi 40 minut cekani a tvareni se, ze neumime francouzsky a ze mame v Bamaku kamose, kterej tohle vyresi s policejnim reditelstvim.
13. ledna zacina v Timbuktu velky hudebni festival, porad jeste vahame jestli tam jet. Jeden duvod je neexistujici most pres reku Niger, takze v jednom miste jezdi trajekty a musis projet vodou k lodi. Jestli bude voda moc hluboka a to by se po lonskem dlouhem obdobi destu mohlo stat, tak se na to budeme muset vykaslat nebo nekde nechat kacenku odpocinout a vyrazit lodi. Druhy duvod jsou penize. Pro cerne je tam pry vstup zadarmo, bili plati neco okolo 100 eur. Je to moc penez, za tohle umime prezit docela dlouho. Je to jeste daleko a nase auto navic stejne neni jeste v poradku. Kazdopadne co jsme se doslechli, je preturistovano smerem na sever od Bamaka. Pravdepodobne se uz bile tvare stahuji na festival.
Uvidime jak to bude dal, kacenka porad jeste neni opravena, vcera chlapek vyzkousel 2 alternatory, dnes dalsi 3 a ani jeden nebyl v poradku. Tak snad zitra neco sezene, zkusi namontovat a kdyz vsechno dobre pujde muzeme dal. Jeste v pondeli se pokusime vydolovat penize z banky. Bankomat je tu jen na visa karty, mastercard se musi delat na prepazce a obcas to proste nefunguje. Autorizace nejde. Taky v pondeli musime zajit na policii a nechat si prodlouzit viza, protoze nam vyprsi uz 10. ledna. Samy starosti, samy starosti :)
Tak se mej moc pekne, napis mi nejaky novinky a drby a pozdravuj,
pa pa pa,
p.
konecne jsem se vzchopila a pisu mailik. Je to tezky se k necemu takovymu donutit, to urcite znas moc dobre.
Urcite jsi cetla blog, takze vis, ze jsme ted v Mali, v Bamaku, v hlavnim meste. Rika se o nem, ze je to nejcernejsi mesto Afirky, nevim presne co to znamena, ale je to tu pekny. Bydlime docela daleko od centra, ale jsme u reky Niger coz taky neni spatny. Znami, ktery jsme potkali cestou v Mauretanii nas pozvali k nim domu a tak si tu zijeme jak v raji. Po nekolika mesicich mame evropskou snidani, da se tady dokonce koupit knackebrot a taky maji lednicku a tak muzeme mit maslo. Nevidany komfort, taky spime v normalni posteli. Kazdy den popijime alkohol, nejvic pastis a pivko. Bylo ho uz tolik, ze mi trosku leze krkem.
Meli jsme psychotickou prihodu, kdyz Simon z niceho nic mel horecku kolem 39 st. a bolesti hlavy, usoudili jsme ze by to mohla byt malarie. A tak hura k doktoru, byl to pry ten nejlepsi z okoli, dokonce studoval ve Francii. Po kratke prohlidce se optal jestli v cechach mame malarii, jestli bere profylaxi a rekl ze je to urcite prvni stadium malarie. Optali jsme se jestli by nahodou nebylo fajn zajit na krevni test aby se to vedelo presne. Rek, ze jako proc ne a tak jsme vyrazili do laborky, tam bylo pro zmenu zavreno a tak jsme museli cekat do druhyho dne. Mezitim jsme docela resili, jestli zahajit leceni naslepo nebo ne, nakonec jsme si rekli, ze pockame na vysledky testu. Rano zasli na test a ten byl negativni. Tak to bylo asi jen tak, ze slunicka. Doktorovi jsme za jeho skvelou diagnozu vytopili 6000 CFA, coz je asi 10 eur, za test 2000 cfa. Ale lepci vyhodit par penez z okna, nez riskovat, ostatne. Musim rict, ze sem mela vopravdu strach, protoze tady v Mali je ta nejhorsi forma malarie, ktera ma strasne velkou umrtnost, fuj fuj fuj, hlavne ze je to za nami. Mezitim jsem tady v tech vedrech stihla nastydnout a bojuju s rymickou, je to pekne neprijemny. Venku je pres den 30 ve stinu a v noci kdyz je fakt zima tak 20 st. Ve zpravach jsme videli jak je vsude v evrope spousta snehu, dokonce vcera nebo kdy ukazovali prazsky letiste, ze kvuli snehu nic nelita.
Tak uz jsem zpet po par dnech, mezitim jsem zapomnela co jsem ti psala a tak to bude trosku zmateny.
Rymicka se zmenila jen v kaslicek a tak je to v pohode. Konecne jsme zacali pracovat na oprave Kacenky, jak uz vis. Shanime alternator jak sileny. Kramy s nahradnima dilama tady fungujou na stejny bazi, prijdes do takovy spinavy dilny kde jsou v tom lepsim pripade motory rozlozeny podle znacky, v tom horsim jen diesel nebo benzin. V tom nejlepsim pripade prodavac vi, z jakyho auta ten motor byl. No a tak se zanoris mezi motory a hledas. Nasli jsme par toyotich a tak sme se vratili do servisu a rekli jim, at koupi nejakej. Diky tobe aspon vime, ze ampery to dava stejny, prumer remenice je jedno, protoze tu cernousek umi premontovat a jak to tam napasovat, to se taky da resit. Vcera jsme celej den stravili v servisu, sedeli a cekali. Privezli jeden, ale ten mel spalenou jednu cast, privezli dalsi, a ten mel zase spalenou jinou cast. Dnes hledaji jiny, kterej bude ve 100 procentni kondici. Tak uvidime, meli volat okolo 9 a uz je poledne a furt nic.
Pry je tady vyjimecne chladny leden, 30 ve dne a 25 v noci uz dlouho nikdo nepamatuje. Musim priznat, ze mne je tady dobre, ale Simon trosku tim vedrem strada. Ja si to uzivam, uz jen obcasny sledovani zprav snehova kalamita v cechach, snehova kalamita v evrope, dokonce i brusel pod snehem, uf, to pomysleni mi dela jen radost. I kdyz vecer jsem si rikala, ze by vubec nebylo spatny vyrazit na lyze, ale jen tu prijemnou cast. Sedet na zimni zahrade v tlustym svetru, popijet svarak a koukat na kaspary jak sebou migaj a flakaj sebou na zem. To by se mi moc libilo, ale jen na ty terase. Chodit v tech srackach do haku by se mi fakt nechtelo a ty kratky dny. Navic, tady kazdy den dozravaji 2 papaji o velikosti mensiho melounu. Staci jen rict mistnimu strazci aby si vzal zebrik a sundal je. No, neni to pohoda?
Na jednu stranu uz chapu ten tvuj pocit, ze se ti nechce zit v cechach, ale to asi u me prameni z toho, ze jen ctu zpravy na internetu a to je dycky ta nejhorsi spina a uz jsem prece jen po roce z toho vseho vypadla a nevim co a proc se deje. Nerozumim souvislostem, osoby jsou vicemene stejne, ale prasarny cim dal tim vetsi. Chtelo by to asi nejakyho Viktora cistice nebo tak neco. Na druhou stranu, zijeme v opravdu civilizovany zemi. To je velka vyhoda. Predstav si, ze tady v cerne africe, Senegal a Mali, jeste generace dnesnich dvacatniku, nechodily holky do skoly, protoze ji zkratka nepotrebujou. Pritom spousta z nich je strasne chytra, je normalni, ze zvladaj ctyri mistni jazyky. Bez skoly, chapes to? A v Mauretanii dokonce jeste dnes funguje jista forma otroctvi. Arabove obchoduji a maji cerny poskoky, a ty chudaci cernousci nemaji jinou moznost nez pro ne delat za bydleni a stravu a male kapesne, cca 0,5 Eur denne. Za to si nekoupis ani caj. Vsude tam hakujou jenom cerny, je to narez videt to na vlastni oci. Abych se vratila k tomu mistnimu vzdelavacimu systemu, tak ted blahorecim katolikum /a ty vis, jak je nesnasim/, protoze v jejich skolach se krome nabozenstvi uci i jiny veci, jako treba matematika, zemepis, neco z prirody, francouzstina a tak maj aspon nejaky to vzdelani do zivota. Asi celkove nic moc, ale porad lepsi nez muslimsky skoly kde se opravdu uci jen cist koran v arabstine. Vubce muslimove jsou fakt husty. Ob barak vedle je sirotcinec a pred par dny tam horelo. A voni tam jen tak sedeli hihnali se, zertovali a vubec je nezajimalo, ze jeste nekde v tom horicim dome jsou deti. Mark je jeste s nekym vyndali a byly tam 3 ne moc tezce, ale prece jen dost, popaleny deti. Jejich vychovatel byl na ne nasranej, ze breci. Ostatni si zacali varit caj a pohoda. Reditelka sirotcince, ktera tam nebydli ani nevzala telefon. Holka, mistnacka, ktera tam bydli a pozar vznikl v jejim pokoji, chytla matrace od svicky, jen popadla svoje mimino a zdrhla, vubec se nestarala o ostatni. No, a tak Mark nalozil ty 3 deti do auta a spolecne s vychovatelem vyrazili do nemocnice. Na stanici prvni pomoci jim, rekli, ze nic nemuzou udelat a tak smazili do opravdovy nemocnice. Tam sedelo v cekarne nekolik pacientu a cekalo. Markovi rekli, ze ty deti osetri, ale ze musi nakoupit vsechen material, protoze oni nic nemaji. Tak uhanel shanet po nocnim Bamaku vsechno co potrebovali, nakonec to za sileny prachy koupil, stalo ho to 15000 cfa, neco pres 20 ojracu. Kdyz to vsechno nakoupil a vratil se zpet a oni je osetrili a, samozrejme, je poslali domu zpet. Ty ostatni nemocni tam jeste sedeli, protoze jejich pribuzny shaneli penize na pomucky a leky. Ten vychovatel ze sirotcince, samozrejme, penize u sebe nemel zadny. No, byl tu bilej a ten ma prece penez dost. Kdyz se vratili zpet, tak vsichni uz spali jakoby se nic nestalo. Zadny starosti o druhy, kdyz se neco takovyho stane nekde v evrope, tak prijedou tymy lekaru, psychologu a zacnou se o ty deti starat. Ale nejhorsi je, ze tady jsou vsichni takovi, druhej den se tam meli zastavit nejaky dva svycarsky doktori aby ty deti zkotrolovali, a myslis, ze dorazili? Ani nahodou, byl totiz sylvestr a tak asi slavili, udelali uz prece dost, kdyz jim dali nejakej nabytek a obnoseny satstvo. K zbliti ... No, ale verim, ze druhej den vsichni mlatili hlavou smerem k Mekce a modlili se za jejich uzdraveni, ale rukou nehli, steblo nepridali. Takze, jak vidno, zlata evropa a jeji socialne vyspela spolecnost a komfort s tim spojeny. Stoji nas to sice strasny penize na danich, ale fakt je to vydobytek a to rikam doopravdy, K NEZAPLACENI.
Uz od zacatku usilovne premyslim, co by mohlo spasit Afriku. Vsichni jsou tu tak nejak nauceny, ze jim dycky nekdo neco da, pomuze nebo tak neco. A tak, svete div se, to funguje tak, ze kdyz nekdo v rodine pracuje, tak uz nikdo jinej nemusi. Da se tady prezit opravdu za nic, kdyz vis kde, tak se najis za 5 czk, je to rejze s necim, cibulova paliva omacka, nebo sauce arachid, ale evidentne to staci aspon nejsou tlusty. Mozna je to vzdelani, a mozna, trosku se stydim to rict, ale mozna je to zase kolonizace. Ukazat jim, jak se da pracovat a mit se z toho dobre, platit dane a uzivat jejich vyhod. Nevim, fakt nevim, ale posilani dotaci sem je nejspis jen vyhazovani penez z oken. Korupce je tady tak velka, ze vetsina tech penez skonci nekomu v kapse. Kdyz Mark potrebuje jet po Bamaku s kamionem s podiama tak si proste koupi na 1 den policajta, protoze ho to stoji min, nez kdyby platil vsechno pojisteni a vymysleny pokuty, ktery se platej na kazdym rohu kdyz mas kamion. Mela jsem romanticky predstavy, jak je tady svet nezkazenej, ale prasarny co my jsme delali za komousu jsou proti tomu jen maly detsky hry. Znovu musim rict, jsme stastny, ze jsme se narodili v evrope, zeny obzvlast. Predstav si, ze se tady porad dela zenska obrizka. Normalne, protoze to prece zachova cistotu a divka pak nema ovsem potrebu se venovat nicemu jinymu nez starosti o sveho muze. Kdyz se tady v Mali, konna svatba, tak je slavnost. Na zacatku slavnosti zavrou nevestu do stanu kde zustane tyden jen o vode a chlebu. Pred stanem sedi stara zenska a i hlida ji, muze i povolit nejakou tu navstevu, ale jen na chvili a vzdycky je u toho. Po tydnu, kdyz je nevesta v tom horku vyhladovela a patricne zeslabla tak si ji zenich vyzvedne a jdou si uzit svatebni noc. Musi to pro ni bejt opravdu zazitek. Po tydnu hladoveni .... Dalsi spek je, ze tady v Mali je porad jeste povolena polygamie. Pri oficialnim snatku se na radnici podepisuje dokument jestli manzelstvi bude polygamni nebo monogamni. Vetsinou podepisuji polygamii a ziji monogamne. Mit vic manzelek je drahota. Misto vic manzelek si kazdy chlapek poridi milenku, maji pro to i specialni praci "deuxieme bureau", doufam, ze jsem to napsala spravne, ma to byt "druha kancelar". Do spolecnosti nikdo nechodi s manzelkou, ale s milenkou, zena zkratka sedi doma, stara se o deti a tak... A preste preze vsechno, se vsichni smeji, porad v dobre nalade. Malokdy potkas cloveka se spatnou naladou, slovo deprese asi ani nemaji ve slovniku. Zeny jsou tiche, jen tak posedavaji, kdyz je jich vetsi skupina tak zertuji s kolemjdoucimi, kdyz je vedle nich jejich muz tak mlci. Ale jinak se bavi dobre a vypadaji, ze je ten jejich chudy zivot ani trosku neubiji. No koneckoncu, ani asi nepoznaly nic jinyho. A jeste k tehle feministicky filipice, opravdu tady pracuji jen zensky, vsude na polich, ve mestech, v kancelarich, malokdy potkach chlapka, kterej by neco delal. Chlapkovi je proste horko a tak nemaka, zenska musi nanosit vodu, obstarat deti, uvarit (krome rodin, kde maji sluzky, ale to jsou taky zensky, pochopitelne). Vodu tu opravdu nosi jen zensky, 20 litrovy kanystr naplni u studny, bez pumpy, pekne kyblicek na provazku, nandaji na hlavu a uz si to masiruji domu. Nekdy i nekolik kilometru, nekolikrat denne podle toho jak velkou maji rodinu. Holky z vesnic kdyz jim je asi tak 12 a maji stesti, tak si je vezme k sobe nejaka rodina z mesta a voni tam delaj skoro otrokyne a kdyz jim je 15 a uz umej obstarat domacnost tak se muzou vdat a kolo se toci porad dokola. S cim tady problem nemaj, je porodnost. Vetsina lidi tady ma 5 deti aby se o ne pak ve stari mohly postarat. Vzhledem k urovni zdravotnictvi maji i velkou detskou umrtnost, v nejaky brozure ze Senegalu jsem nasla ze maji 6,1%, pokud vim, tak my mame neco jako 0,5 promile. Deti, kluci zustavaji v rodinach pomerne dlouho a do konce svyho zivota davaj penize mame, kdyz maji. Holky prechazi do rodin manzela, nejstarsi syn, dedic vseho, podle toho co vim, zustava v dome rodicu. Tak to asi bude vyhodnejsi mit kluky, ne? Kluci davaji penize vzdycky, i kdyz rodice maji dost. Dalsi zvlastnosti oproti nam vychova deti z cizich rodin. Pry je tady naprosto bezne, ze se dite da do rodiny pribuznych na vychovu, ta ho zkratka adoptuje. Zname tady jednoho chlapka a jeho tata, zednik asi, postavil rodine sveho bratra dum a pozadal je aby se postarali o jeho syna, protoze on mu nemuze poskytnout to co oni. Vychovali ho, zaplatili mu skoly, dokonce vystudoval univerzitu. To je trosku jiny od nas, ale my zas mame ty, byt chudy, ale porad aspon neco penze. Zlata civilizace!
Pomalu se ucime par slovicek z mistniho jazyka bambara, je to srandovni mekouckej jazyk a mistnakum dela strasnou radost, kdyz to tak pekne komolime. Jsme vzdycky zdroj velky zabavy. Uz umime rict, vypadni = takaboy, dobry den = anitchije /ch se cte jako c ve cte/, abana= finished, nimanama=prach, namanama=neuzitecny veci, vsechno se cte mekkce jako treba ve slove nekdo. Nejvtipnejsi slovo je geografie, coz se rekne dugukolokunnanakalan, vsechny samohlasky jsou dlouhy. Je to fakt velka zabava, a tim jak jsme tady v Mali uz dlouho, tak mame cas delat tydle srandicky.
Co bych ti jeste tak popsala, Mali je krasne, relativne zelene, takova ta step. Ale chystame se taky do Dogon country, kde jsou hory a uplne jinej kmen, nez je tady v okoli. Zijou ted vicemene z turistu, plati se vstupne do vesnic, ale presto tam chci, je to uplne jina kultura. Uvidime. Dalsi zajimavost je, ze v okoli mesta Kayes zije zase nejakej jinej kmen, kterej ma rad dobrodruzstvi a hodne cestujou. Pry vetsina malianu, ktery potkas v evrope jsou z tohodle kmene. Radi cestuji a jsou aktivni. Co zatim vim o africanech, tak je to velka vzacnost potkat nekoho kdo cestuje, byt jen po africe. Na jiny kontinenty cestujou jen bohaty je jich opravdu malo. Asi tak podobna zvlastnost jako potkat tady nekde cecha. Potkali jsme tu naseho honorarniho konzula, napul maliec napul cech, docela peknej mulat, musim rict. A ten nam povidal, ze primo tady v Bamaku zije asi pet cechu, vetsinou prej zensky, ktery se sem vdaly. Oooops, to musi bejt narez. Vdat se sem. Maji tady taky doly na zlato, ale netezi ho oni, ale japonci a tak Mali z toho ma celych 10%, tomu rikam deal, kdyz zustane tolik pro zemi, ale ten co podepsal smlouvu, ten se asi moc spatne nema.
V televizi jsem videla, ze rallye Paris - Dakar jede pres Bamako a tak kdyz jdu na chvili na internet tak okukuju, jak jsou na tom cehuni. Loprais dobry, drzim mu palce. Videla jsem ho na fotce a vypada jako prijemnej starsi chlapik a vcera byl na 3. miste, coz neni spatny, ne? Nekdo na motorce se pinozi na 65. miste, ha ha ha. I kdyz ja bych tenhle zavod asi urcite neustala. Po silnici, po ktery jsme my jeli s obtizema 60 km v hod., tak oni to svistej 160. Silnice v jejich pojeti vypada jako uvalcovana hromada zeminy a jsou na ni takovy ty roletky, maly vlnky, ktery z tebe naprosto spolehlive po hodine jizdy vytresou dusi. Vsechno drnci, prej to dokaze povolit vsechny srouby v aute, nam to zaplatpanbu povolilo jen srouby u vyvodu vetrani na predni sklo a tak si uzivame rachot vetracku pekne naplno. No, aby toho nebylo malo, tak jeste mezi tema roletkama jsou obcas strasny diry, treba 20 a vic cm hluboky. Po roletkach je lepci jezdit okolo 50 km v hod. a vic, protoze trosku litas, ovsem kdyz narazis na diru, tak v tydle rychlosti taky muzes prijit vo kolecka nebou kousek moturku, nevyberes si. A navic jako bonbonek je to strasne prasny a kdyz zpomalis, tak te ten prach dohoni, a neni to jen obycejny prach, je tak jemnej, ze prochazi celym autem, zavreni okynek pomuze jen trochu. Simon to smazil okolo tech 50 a casto hamtal na brzdu a tak sme nic neurazili. Zatim .... No, a takovahle silnice je pro ne sranda, protoze hodne velkou cast jedou saharou, po pisku, po dunach. My jsme to radsi nezkouseli, skakani po dunach. To vypada tak, ze jedes co nejrychlejc do kopce, pomalu nemuzes, protoze cim pomalejsi jsi, tim je vetsi pravdepodobnost zahrabani a pak jen letis, nevis kam, nevis, jestli je za kopcem normalni pisek, skala, propast, cokoliv. Nemas moznost si to predem prohlidnout, protoze kdyz zastavis tak se uz nerozjedes. My jsme se doopravdy zahrabali v pisku jednou. To byla docela vesela historka, ale tu jsi asi cetla na blogu a je tam i fotka, jak jsme museli kacenu pekne vyhrabavat. I po takhle maly zkusenosti nechapu ty diskuse na webu, kde kdejakej chytrak, kterej videl pisek jen v Podoli na plovarne muze rict, ze je Loprais starej a ze by toho mel nechat, kdyz jako nevyhrava. Sakra, to me to tak trosku zase rozcililo. Pitomost nekterejch lidi je do nebe volajici.
Vubec silnice jsou tady takovy, no, zvlastni. Obcas je tu fakt dobra asfaltka, lepsi nez v cechach, ale obcas jsou silnice, ktery jsou horsi nez ta lesni cesta u nas na chate. Zatim je sucho, ale v obdobi destu to musi bejt absolutne neprujezdny. Taky tady neni moc mostu, nekdy musis vzit trajekt a nekdy se musi projet rekou, potokem. Chteli jsme prejet hranice ze Senegalu do Mali prave po takovyhle pekny ceste, projizdeli jsme busi nekolik hodin a na konci jsme zjistili, ze voda
v rece je moc vysoka. Prej bylo moc dlouhy obdobi destu a tak reka byla moc hluboka. V tomhle pripade ti nezbyde nic jinyho nez se pekne otocit a cely to objet. Cestou do Timbuktu nas taky ceka jedno misto, kde je potreba projet reku k trajektu. Tak nevim, jestli to zvladnem, kdyz to bude moc hluboky, tak se na to vybodnem, abysme neznicili motor.
Jidlo je kapitola sama pro sebe. Muzes jist v restauracich evropskeho typu, kde je jidlo tak okolo 4 eur, ale tam my obvykle nejime. Obvykla strava malijcu je ryze s necim. To neco, je omacka, smes zeleniny (cibule, nejaky papricky, trosku salatu, kousek brambory, petrzel, maniok, sladke brambory - od vseho jen kousek), nejaky koreni, ktery to obarvi trosku na cerveno. Nejdulezitejsi je ale cibule. Dalsi levna omacka je arasidova, dela se nejak z rozemletych arasidu, ktery se prej daj koupit vsude. Kdyz jsme se po ni ptali v kramu tak vubec nemeli paru co cheme a rekli, ze to nemaji, asi to bude tim, ze nevime jak to rict v bambara. Arasidova je moc dobra. Nekdy si muzes dat na ulici cocku, stala nas par frfniku a byla skoro jako ta nase. Vseobecne malo soli, sul nahrazuji maggi. Jeste v Senegalu jsme obvykle misto soli dostavali flasticku varenyho Ghandiho, jak by rekl deda. Kdyz jsi blizko more, tak ti do omajdy prihodi jeste rybku. Ve vnitrozemi, podle toho kolik maji penez, jeste trosku masa. Normalne jsou spis nuceni vegosi, ale kdyz maji penize tak se prej cpou porad. Skoro vubec nejedi salaty tak jak my, tedy ti chudsi. Navic kazdou zeleninu, kterou nevaris musis 20 minut macet v Javelu (nejaka chlorova sloucenina kvuli desinfekci) a pak jeste 2x vymachat v pitny vode. Maso je vetsinou kravka, koza nebo ovecka nekdy i slipka. Kdyz potkas vesnici kde pobihaji prasatka, tak s jistotou vis, ze je to krestanska vesnice. Rybky se tady obcas prodavaji i susene a nasolene, v omacce je to moc velka dobrota. Ovsem kdyz to vidis na trzisti, tak to nevypada moc vabne, hromada divne vypadajicich rybek. Porad hezci pohled nez mistni masny, maso v tom horku visi u stanku, kolem mraky much, ale prej to funguje tak, ze rano porazi a do dvanacti prodaji aby se to nezkazilo. Dalsi mistni dobrotka jsou brochette, obycejny spiz, ale zviratka tady nerostou v klecich jako u nas a tak maji mnohem lepsi chut. V kazdem pripade jsme nikdy zatim z jidla na ulici nemeli problemy, takze asi vedi jak to pripravit a uchranit pred infekci. Mleko a mlecny vyrobky jsou kapitola dalsi. Bezny african nepije normalni mliko nebo alespon jsme ho nikde nevideli prodavat, ale da se tu v tech nekolika supermarketech sehnat mliko President (ale ne cerstve, jen UHT), ale litr stoji okolo 1,5 - 2 eur. To si mistnaci nemuzou dovolit a tak detem davaji susene, o moc levnejsi to asi nebude, ale zase nepotrebujes lednicku. Jediny syr, ktery se tu da sehnat je "vesela krava". Zda se, i kdyz koz a krav tu pobiha spousta, ze vubec nedelaji vlastni syr. Tvrdy syr se da koupit jen v tech nekolika supermarketech, v beznem kramu to zkratka nesezenes. Je to divny, ale syry jako emental, gouda, etc. stoji uplne stejne jako u nas, neco kolem 30 czk za 100 g. Hodne vzacne se da narazit na jogurt, zatim jsme ho videli taky jen v supermarketu, ten stoji 1 litr 1 eur a je moc dobry, je mistni a cerstvy. Takze, evidentne ho tady nekdo dela, ale na trh moc neprichazi, mozna ho skoupi jen sousede, pekne z rucky do rucky. Nejak mi pripada, ze kdyz uz delaji jogurt tak by tu, sakra, mel byt pritomen jeste i syr, aspon nejaky zerve nebo neco, ale kde? Budeme patrat dal. Maslo taky koupis jen President nebo jeste nejakou holandskou znacku a taky hodne vzacne. Vypada to, ze mliko proste nekde cestou zmizi.
V kavarne, kdyz uz nejakou najdes, oni jim totiz moc neholduji, tak se vzdycky musis optat jake je to kafe, jestli ze stroje nebo nescafe. Preso je pritomno jen v restauracich pro bile nebo bohate, ale vsude na ulicich jsou stanky s tim nescafe, pekne spousta cukricku, suseny mlicko. Coca cola zachvatila tenhle region asi uz davno, nikdo nepije obycejnou vodu, ale Colu a Fantu, zatim je tu jen Coca cola, jsem zvedava jestli do ostatnich zemi pronikla taky Pepsi. Pivo tu piji vsichni, vcetne muslimu, ale ti ho piji jen po setmeni asi aby je alah nevidel. To plati i o ostatnich alkoholech. Zdejsi muslimove nejsou v tomhle ohledu tak striktni, chlastaj, hulej a sem tam, po setmeni si daji nejaky to prasatko. V Mauretanii se pivo nedalo sehnat skoro vubec, tady ho maji vsude, ve vsech hospodach a neni ani tak drahy, vychazi to okolo 1 ojrace za 0,3 lt. Arabsky muslimove jsou mnohem striktnejsi v pravidlech nez cerni, to evropanka potesi. Cajicek je tu taky hodne jiny, zacalo to uz v Maroku. Caj se vari zeleny, rozdil oproti nasi priprave je v tom, ze oni ho v male konvicce prevari. Prida se hodne cukru, v Maroku a Mauretanii mata, v Senegalu a Mali uz nic, znovu se prevari a micha se tak, ze se postupne preleva do sklenicek a zpet do konvicky porad dokola a pak se podava . Mnozstvi, ktery dostanes je asi tak tretina velkyho panaka, ostatne jsou to ty same sklenicky v jakych dostanes rum v hospode 4. cennove kategorie. Prvni caj (spravne asi nalev) je hodne silny, druhy je akorat a ten treti je slabota. Nikdy se nevari na plynu, i kdyz plynovy varic na propan butan tady ma asi kazdy, ale na drevenem uhli. Mam ho moc rada misto desertu po jidle, misto male cokoladicky nebo bonbonku.
Malem jsem ti zapomnela napsat o nasi zkusenosti s mistnim pranim. Pro Annie a Marka tady pere jedna mistni holka. Dali jsme ji i nase oblecky, perou v rece a opravdu poradne. Omylem jsem ji podstrcila i praskacku s kosticema, vratila se mi poradne zohybana a uz ji asi nikdy nenarovnam. Moje kalhoty s drobnejma dirkama od trnu jaky nakoupis cestou v busi raz dva se o dost zvetsily. Ale jinak, krasa, vyprala to hodne dobre, az jsem se divila. Zmizel vsechen prach, vsechno nase obleceni totiz ma ted jednotnou temne oranzovou barvu. To na mistnacich nevidis, musej si myslet ze belosi jsou desny cunata, ze si nikdy nemeni obleceni. Jenze toho prachu se proste nezbavis. Navic my nepouzivame parfemy, oni kdyz jdou ven tak na sebe nalejou litry parfemu a citis je na 100 m. Beloch je citit tak leda potem, takze si navic musi jeste myslet, ze se nemyjem.
Na ulicich je spousta odpadku, ktery nikdo neuklizi. Sem tam je vyziraji psi, kozy a samozrejme taky krysy (vlastne potkani, krysy uz pry skoro nejsou). V celem Bamaku jsem videla asi tak 5 odpadkovych kosu, vsechny kolem jedne banky. Kontejner nebo popelnici jsem za celou cestu nevidela ani jeden. Takze vsechny odpadky proste musi koncit nekde pohozeny. Jsou vsude, obcas je to tanec mezi odpadky. Neni to hezke, ale zvyknout se na to da. Mozna ze kvuli tomu, ze Mali je mnohem chudsi nez treba Maroko, tak proste nevyhazuji moc jidla a Bamako rozhodne nesmrdi odpadkama jako marocky mesta. Nebo ze bych to uz nevnimala?
Docela dobre tady funguje mistni doprava. Pouzivaji minibusy Toyota, hodne podobne nasi kacence. Jen oni do ni nacpou 20 lidi. Kdyz se jede nejaka mezimestska trasa, tak minimum je 10 pasazeru a cekas tak dlouho nez se to naplni. Potkali jsme jednu kanadanku v senegalu a ta cekala 12 hodin nez se naplnilo auto, nepodarilo se a tak musela jet mensim dopravnim prostredkem, osobnim peugeotem, do kteryho se nacpal ridic a 6 pasazeru. Nekdy potkavame minibusy, ktery maji lidi i na strese. Vetsinou jsou to japonsky minibusy, ale treba v Senegalu meli Mercedesy. Je to asi zazitek, doufam, ze nas kacenka nevypece natolik abychom museli zbytek cesty projet mistni dopravou. Nikdy nevis jak dlouho budes cekat nez to pojede, jak dlouho to pojede, kolik lidi se na tebe bude mackat a kdy budes na miste. Navic, maji pry strasnou nehodovost, auta prece jen nejsou v dobrem stavu a sem tam se stane, ze z niceho nic vybehne stado krav, koz nebo par opic na silnici. Vubec nejlepsi obchod je tu asi prodej ojetych aut, spousta cestovatelu to dela tak, ze dojede do Senegalu, Gambie nebo Mali autem a najde nekoho kdo to auto koupi. Vetsinou ho prodaji za cenu podobnou cene porizovaci, takze se jim kousek vyletu zaplati. Nazpatek si koupi jednocestnou letenku do Francie. A vsechny ty vraky tady pak spokojene jezdi peknou radku let.
Vcera jsme byli koupit nejaky drobnosti v kramku, vsude se tady na najit boutique kde maji caj, chleba, coca colu, cukr, maggi, veselou kravu, no, a to je tak vsechno. Platili jsme bankovkou 2.000 cfa a nemeli na rozmeneni. To je vubec standardni situace, ze platis a oni nemaji nazpatek. Vetsinou pak poslou nekoho at to rozmeni. Ten chudak obehne pulku vesnice a nejak to posbira, mezitim cekas a okukujes, normalne by to fungovalo tak, ze si koupis jeste neco, ale tady opravdu neni co :) Ten vcerejsi prodavac dokonce ani neumel pocitat, prisel asi majitel a ten uz pocitat umel. I tak to byla hodne dlouha operace, nejdriv vyndal z pytlicku drobne, odpocital 2.000 cfa v mincich, pak vzal bankovku do pytlicku a pak zacal premyslet kolik nam ma vratit. Nevim, co bysme mu zpusobili za peklo kdybychom prisli s nasi obvyklou desetitisicovkou, asi by ho slehlo. Bankomaty davaji jen 10-ti tisicove bankovky a tak se snazime rozmenovat kde to jen jde, kdyz to vypada na hodne dlouho tak potupne vytahnem ty mensi penize.
Kazdy dum tady ma strazce, zahradnika a pomocnika v jednom. Annie a Mark maji chlapika, ktery se jmenuje Segou. Segou pochazi z nejaky maly vesnice, bydli tady v garazi, hlida dum kdyz tu nejsou, stara se o zahradu, nosi pitnou vodu ze studny, jednou tydne uklidi dum, rano chodi pro chleba ke snidani, pomuze vylozit pivka z auta a takovy ty drobnosti. Oproti cernym rodinam se o nej staraji skvele. Pravidelne mu plati mzdu, davaji mu spoustu jidla, sem tam pivko a cigarka, obleceni. A hlavne chovaji se k nemu slusne. Pry je tady spousta billboardu, ktery rikaj, chovejte se pekne k vasim sluhum. Obcas, jako vcera, uvaril veceri, moc dobrou, ryzi s arasidovou omackou. Obcas taky uvari ten jejich dobry caj. Je to milej chlapek, pred par lety jeste nemluvil vubec francouzsky, jen bambara. Ted nam obcas vysvetli nejakou tu lehci bambara frazi. Jediny co opravdu nemuze, je jist s nama u stolu, je to zkratka spolecensky neunosne. Kdyby se to rozkriklo, tak by mozna mela Annie s Markem problemy. Segou bydli v te garazi i kdyz tady nejsou, vzdycky na 6 mesicu odjizdi pres destne obdobi zpet do Evropy. Segou tu hlida a obcas uklidi dum aby nesesel. Taky si ted hleda zenu, aby tady nebyl tak sam. Ptali jsme se jich, jestli Segou pouziva lzici, rikali ze ne. Duvod tyhle otazky byl jednoduchy, vcera nam pri cekani na opravu kacenky nabidli jidlo. Nekdo jim prinesl velkou misu ryze a omacku, obvykla arasidova omacka. My jsme jako cestni hoste dostali lzici, ostatni jedli rukama. Rukou pekne uzmoulas smes omacky a ryze a sup s tim do pusy. Rychle a obratne. Neni to takova cunarna jak to vypada, protoze si vsichni pred tim umyli ruce, poradne, mydlem. Pouzivaji k tomu takovy konvicky, ktery vypadaj jako konvice ve kterych varime vodu na caj na sporaku. Lisi se jen tim, ze jsou z plastu, obvykle fialove barvy se zlutymi trojuhelniky. Tyhle konvicky jsou videt vsude, je bezne, ze na ulici vidis jak si myji ruce, nohy, hlavu a splachuji se tou konvickou. Stejne konvicky jsou i na zachodech, voda se pouziva misto toaletniho papiru. To uz mi tak hezke neprijde ... a tak s sebou vzdycky nosim v batuzku nebo v kapse toaletak. Jeste k jidlu, jako hosti jsme dostali i piti, voda, ta nejlevnejsi, ale pitna se prodava v pytliku jake jsme meli na mliko kdysi davno. Stoji temer nic (coz je tak 50 cfa) a je chlazena. Tehle pytliku na ulici potkas spousty. Vsichni to piji, ukousnes ruzek a sosas, tak jako my driv mlicko.
10. ledna nas ceka Tabaski den, pry to vzniklo podle Abrahama. Abraham neco zleho provedl a mel obetovat sveho syna. Uz se k tomu chystal na nejaky hore a buh mu rekl, ze vidi, ze se k tomu chysta a rekl dost, staci kdyz budes kazdy rok obetovat ovci. Takze, Iman podrizne prvni ovci brzo rano, pak se vsichni krasne oblecou jdou se pomodlit do mesity. Kdyz se vrati tak vsichni obetuji svoji ovci, basti, navstevuji pribuzne a rozdavaji jidlo chudym. Vzdycky je cast ovce urcena pro chude a tak se v ten den vsichni najedi do syta. Zvlastnost je, ze tenhle den se tady vsichni omlouvaji vsem za to co si navzajem provedli, placou, objimaji se a odpousti si. Annie a Mark nas varovali, ze neni dobre jet nekam autem pred Tabaski, protoze vsichni potrebuji penize na ovecku, na saticky a tak by si mohli rikat o uplatky vic nez obvykle. My jsme zatim z tehle trabli vyvazli bez jakehokoliv placeni cehokoliv. Naposledy nas to stalo asi 40 minut cekani a tvareni se, ze neumime francouzsky a ze mame v Bamaku kamose, kterej tohle vyresi s policejnim reditelstvim.
13. ledna zacina v Timbuktu velky hudebni festival, porad jeste vahame jestli tam jet. Jeden duvod je neexistujici most pres reku Niger, takze v jednom miste jezdi trajekty a musis projet vodou k lodi. Jestli bude voda moc hluboka a to by se po lonskem dlouhem obdobi destu mohlo stat, tak se na to budeme muset vykaslat nebo nekde nechat kacenku odpocinout a vyrazit lodi. Druhy duvod jsou penize. Pro cerne je tam pry vstup zadarmo, bili plati neco okolo 100 eur. Je to moc penez, za tohle umime prezit docela dlouho. Je to jeste daleko a nase auto navic stejne neni jeste v poradku. Kazdopadne co jsme se doslechli, je preturistovano smerem na sever od Bamaka. Pravdepodobne se uz bile tvare stahuji na festival.
Uvidime jak to bude dal, kacenka porad jeste neni opravena, vcera chlapek vyzkousel 2 alternatory, dnes dalsi 3 a ani jeden nebyl v poradku. Tak snad zitra neco sezene, zkusi namontovat a kdyz vsechno dobre pujde muzeme dal. Jeste v pondeli se pokusime vydolovat penize z banky. Bankomat je tu jen na visa karty, mastercard se musi delat na prepazce a obcas to proste nefunguje. Autorizace nejde. Taky v pondeli musime zajit na policii a nechat si prodlouzit viza, protoze nam vyprsi uz 10. ledna. Samy starosti, samy starosti :)
Tak se mej moc pekne, napis mi nejaky novinky a drby a pozdravuj,
pa pa pa,
p.
posted by vyletnik at 6:42 pm
0 Comments:
Post a Comment
<< Home