050320 - nedele, den sedesatypaty

Standardni rano - baleni, klic od noclehu hazime policajtum otevrenym oknem na zachod. Vyrazime po sipkach jako obvykle. Piscita cesta, vodorovne se silnici. Chvilku jdeme i po ni, ale po nejake dobe sipky ukazuji smerem do pole. Mame dnes takovou malou tichou domacnost. Prvni odpocinek, zase prasna cesta mezi polema vinic a olivovniku. Stoupame a klesame po malych kopeccich, slunicko zacina palit. Dnes mame jen kratkou cestu, 16km do Meridy. To by melo byt vetsi mesto. Nekde kolem Monasteria jsme opustili autonomii Andalucia a vkraceli do dalsi, zvane Extremadura. Slunicko prazi jako o zavod, mazu si nos kremem, porad je rudy jako jahoda. Na ceste pribyva kameni, jde se trosku hure. Casto musim ze sandalu vyklepavat napadane kaminky. Brzy se vsak objevuje mesto. Chvilku cekam na Paju a pak spolecne vchazime do mesta. Cesta vede pres stary kamenny rimsky most a na hlavni namesti - Plaza Espana. Tady jdeme do Ayuntamienta, poptat nocleziste para los peregrinos. Je nedele, nikd
o tam neni, vyjma nejakeho chlapika z ochranky. Dnes je prvni den Svateho tydne, aka Velikonoc. Odporouci nas bud na Albergue de los Jovenes (coz je asi 3 km dal za mesto) nebo refugio municipal, nekde u reky. To je mnohem bliz. Na jedno doptani to najedeme - chlapik u reky pujcuje kola, vede nas asi 100m a tam to je - rekonstruovany stary kamenny dum. V nem asi 12 posteli, vzdy dve nad sebou. Uz jsou tu dva chlapici - spanele. Jeden pije vino a uz je trosku hure srozumitelny. Ten druhy vypada na pivniho sportovce, popis jeho itinerare je docela titansky - dva dny z Rondy do Sevilly, odtamtud 4 dny az sem. My to jdeme 10 dni ;). No, klice tu nedavaji, nechavame bagly u postele, bereme zakladni vybavicku a hura na jidlo do centra. Uz jsou taky 2 hodiny odpoledne. Pri odchodu potkavame Terezu, prave dorazila. Spolu kourime s vyhledem na reku. Pry mela cestou chlebik, na jidlo ted nepujde. Prosi nas, at ji koupime cigara. Protoze kouri nejakou exotickou znacku kterou si snad ni
kdy nezapamatujeme, prosi nas, zda-li bysme ji nekoupili ve meste jedny marlbora. No problema. Trosku propajdavame mesto, hledame hospodu. Nakonec nachazime docela mily bar, davame si maso s hranolkama a omackou. Pak jdeme taky spat. Cestou poptavam dva starsi duchodce, co se to deje kolem kostela - pry prave skoncilo prvni procesi - druhe dnesni bude v pul sedme. Vracime se kolem vitezneho oblouku k rece do refugia. Klepeme, Tereza nam otevira. Jdeme siestovat. Ja usinam, Paja cte. Na dvakrat me budi, vytahne me az v 6. Vstavame, i s Terezou jdeme mrknout ke kostelu. Ona je na Semana Santu zvykla, Brazilie patri ke spolku katolickych zemi. Pod nejakou zaminkou se nam podari proniknout zadnima vratkama do kostela kde se procesi chysta. Jedny pasos (nositka s vyzdobou), spousta deti jako plaminku, rimske vojsko, mestska delegace, vse se micha v jednom chumlu. Trosku fotime, pak zjistujeme, ze nas tu zavreli - musime se protahnout kolem vychazejiciho procesi. Od kostela dal ve
de cesta obklopena ze vsech stran lidmi, podarilo se nam procesi predbehnout a ted kdyz jdeme uprostred te ulicky to vypada, jako by vitali nas a ne procesi :)). Jdeme asi 400 metru dal, tam neni tolik lidi. Sedame si na zabradli, kourime, brousime fotaky, klabosime. Za chvili uz muzika, bubny, parada. To je rachot! Vepredu jde procesi saracenu, pak deti ala plaminky, pak vojaci ve zlatych brnenich, paseo, zastupci mesta, bubenici. Vyhravaji trumpety, bubny duni. Okazale procesi pomaloucku prochazi. Trva to tak pul hodiny. Vzdy se zastavi a vojaci se legracne kolibaji. Dnesni procesi ma symbolizovat prichod Krista do Jeruzalema. Kazde procesi predstavuje neco jineho z toho davneho tydne. Fotime i lidi okolo. Male plaminky jsou obcas zmatene ale jinak se snazi prihlizejicim rozdavat bonbony. Mezi vojaky je i jedno dite, asi 5ti lete, nejak tam v te dokonale rimske organizaci planda a nepasuje. Kdyz ta cela paradda odboucha a odklinka nekam do dali, vyrazime ve trech na kafe.
Cestou se snazim presvedcit bankomaty, aby mi vyplivly vic nez 300e. Jeden mi zbastil expirovanou kreditku, mizera. Nakonec mi vypadlo 390. Bida, na poplatkach tu clovek necha majlant. Ale coz, zivot jde dal. Vsude je mraky lidi co koukli na procesi. Nakonec zapadavame do stejneho podniku v jakem jsme byli odpoledne s Pajou. Zobeme syr, Tereza si dava bramburky s masem. Popijime, klabosime, cteme, vecer rychle ubiha a my se musime vracet do refugia - zavira se mezi 9tou a 10tou, pak uz bysme se nedostali dovnitr. Kdyz tam dorazime, zjistujeme, ze se nam rozrostl pocet noclezniku. Prijeli 2 skupinky cyklistu (8 lidi celkem) a tak nam chybi par posteli. Resi se to tim, ze si posledni prichozi stelou na zemi. Klabosim chvilku s chlapikem co lezi nad Terezou - rakusak, docela prijemny, spanelsky nam to jde podstatne rychleji a lepe nez nemecky. Chodi prumerne 40 denne - rozdil je v tom, ze on jde cely den. Je to takovy ten typ slachoviteho dedka. Zvlastni je, ze na tehle ceste c
lovek potkava hlavne penzisty - maji vice casu - na celou cestu je potreba priblizne 35-50 dni. Par mladych tu je taky, vetsinou ale vyrazili jen na kratky usek a az do Santiaga nedorazi. Pak z nicehoz nic samo zhasne svetlo (myslim ze v 10). Rychle se koupu a jako posledi lezu do pelechu, nahoru na palandu. Paja chrupka pode mnou. Rakusak rikal, ze jednou mu nevyslo spani tam kde chtel a tak byl nucen se svym 12kg batohem tapkat 62 km/14 hodin. To docela ujde na duchodce, ne? Jak tak o tom dumame (a na to koukame), ted pribude par lidi - za prve jsou velikonoce a spanele maji prazdniny a za druhe - pripojuje se tu camino de santiago z Cordoby a Granady. No, na tyden bude vic lidi, pak se to zase srovna az prazdninovy chodci pujdou do prace a odpadne par padavek (my mezi nima nebudeme, anzto si budeme uzivat Petovu spolecnost v Seville - i kdyz - neznamena to prave odpadnuti?!).