060212 - po dlohe dobe jsme dopsali denicek do aktualna... zaroven zaciname sypat nove fotky.... Accra, Ghana

060107 - Bamako

Po snidani se upichujeme na terase, pracujeme na dopisovani deniku. Cekame na
telefonat ze servisu. Mark s Annie vyrazili na nakup do mesta. Paja sedi u
notebooku a pise dlouhatansky email. Slibila ho hodit na blog, je to takovy
sumar o Mali a vubec cerne africe. Den prijemne ubiha. Servis se neozyva a
tak volam Sedoua - pry vyzkouseli asi 4 dalsi alternatory a vsechny jsou
mizerne. Sedou je sam v Medina Marche, kontroluje alternator radeji na miste
sam. Nakonec pry jeden nasel a jeste dnes se tu zastavi s autem. Vecerime
kuskus, popijime na terase. Den prijemne ubehl pri nicnedelani. Vola Sedou,
je to pry hotove. Stavi se tady pro penize. Prijizdi Kacenka, pry opravena.
Chci si to samozrejme prekontrolovat - uz mistnim technikum moc neverim.
Oteviram motor, hledam stitek na alternatoru. Udaje z nej jsou samozrejme
necitelne, kazdopadne to nevypada na stejny typ jako original. Je tma a tak
se snazim precist stitek za pomoci fotaku. Popalim si pri tom ruce o jeste
teply motor. Vsimam si, ze je spadly klinovy remen. Sedou nas nuti k
testovaci jizde, me se do ni nechce - uz je dost pozde, tma a navic jsem pil
pivo. Domlouvame se na zitrek, potkame se v garazi. Nasadi tam poradne ten
remen. Odjizdi, hazim ho Kacenkou na terminus - otocku minibusu kousek od
nas. Vracim se zpet. Auticko porad jeste neni definitivne opraveno. Vypada
to, ze se navic nekam ztratil originalni konektor od alternatoru - puvodne
byl prilepen paskou k nejakym kabelum v motoru.

060108 - Bamako

Paja sedi s Annie u snidane, ja se pomalu zvedam a presouvam se do servisu s
Kacenkou. Tam se do ni pousti Sedou. Nasazuje remen. Zkousim nastartovat a
remen opet ihned spadne. To je zvlastni. Zkusenym okem zjistuju ze tenhle
alternator je vetsi nez ten originalni a tak z nej bude remen holt padat.
Zaciname resit co s tim. Sedou navrhuje vymenit rotor. To se mi moc nezda a
tak pres Madibou (rozumny chlapik) domlouvam vymenu alternatoru za jiny,
takovy ktery tam pasuje. Necham tu tedy opet Kacenku v jejich peci. Problem
vsak je, ze bysme na zitrek uz auto opravdu potrebovali. Ceka nas cestovani
po meste - musime prodlouzit viza pro Mali a to je v centru. Sedou me hazi na
motorce domu. Vtloukam mu do hlavy a pisu na papirek spravny typ alternatoru.
Vysvetluju mu, ze nez tam namontuje nejaky dalsi ze musi opsat typ ze stitku.
Slibuje, ze se pokusi namontovat alternator do zitrejsiho rana tak, abysme
mohli odjet do mesta autem. Vracim se tedy s neporizenou. Vschni se tomu uz
jen smejeme, stokrat nejaky maly problem, porad to neni vyresene a cas bezi.
Premyslime, zda-li si mame na zitrek pujcit auto od Marka. Nakonec se
rozhodujeme pro vylet verejnou dopravou, zkusime mistni minibusy. Cesta do
mesta bude jednoducha, horsi to bude s cestou zpet. Vsechny busy odsud jedou
do centra, avsak odtamtud je velky problem chytit ten spravny sem. Nejsou
totiz nijak znacene a tak se clovek musi domlouvat s vyvolavacem a to neni
nic jednoducheho. Pro cestu zpet se domlouvame na sraz v Amadinu s Markem a
Annie. Dame si veceri a pak se muzeme spolecne vratit autem.

060109 - Bamako

Rano vstavame brzy za pomoci budiku. Pripravujme snidani pro ostatni, Mark
vydrzi v pelechu i pres moje nekolikere piskani na pistalku z konvice pro
ohrivani vody. Po snidani vyrazime do mesta. Pesky na terminus je to par
minut. Tam cekame na jednu z tech zelenych Hiace dodavek. Deti na nas volaji
"tubabu" (bily clovece). Mavame jim. Za chcili prijizdi prvni bus, ptame se
na marche artisanal - jede tam. Namackavame se na lavicky a jedeme. Je to
docela pohodlne, do dodavky se nacpe 18-20 lidi, vsichni sedi na lavicce.
Nikdo nestoji, jen jsme trosku namackani na sebe. Jelikoz nabereme plne auto
lidi jiz na zacatku tak jedeme do centra relativne rychle a s malym poctem
zastavek. Prejizdime pres most, motame se malyma ulickama a odhadem co
nejbliz od banky vystupujeme. Mirime do banky. Prochazime davama lidi,
odmitame nabidky na vymenu penez. V bance pro nas maji spatnou zpravu -
MasterCard porad nefunguje. Nejake dve pani se tu take trosku rozciluji a
nakonec si alespon berou cislo na prepazku kde karty procesuji. Opisujeme si
od nich cislo, v budoucnu se nam muze hodit - zavolat a optat se je
jednodussi nez se sem plahocit. Vyrazime tedy na policii - Surete National -
kde si chceme nechat prodlouzit viza. Cestou se stavujeme ve vsech bankach,
zkousime se ptat na bankomaty a pripadne na moznost vyzvednout si penize z
karty pres prepazku. Motame se centrem. V jedne bance se nam povede naletet
jednomu mistnakovi na jeho trik - poprosil nas, zda-li bysme mu nepomohli s
vyberem penez pres Western Union - jeho pritelkyne ze svycarska mu poslala
penize na zitrejsi oslavu, nicmene potrebuje od ni jeste vedet cislo
transakce. Hloupe mu na to skocime a v telebutiku zaplatime za jeho kratky
hovor do evropy 6200cfa. To je pekna palka! Trosku nam zatrne. S cislem se
vracime k Western Unionu. Ma dostat 80.000 a z nich nam rekl ze nam penize
vrati. Jde dovnitr. Vraci se se smutnou zpravou, pry po nem chteji jeste
obcanku a tu si pry zapomenul doma. Tusime ze jsme hloupe naleteli a ze sest
tisic cfa je v cudu. Jelikoz pospichame na policii tak nemuzeme moc dlouho
cekat. Rikame mu at sebou hodi, cekame pred bankou. Za 40 minut cekani
vzdavame. Problem je, ze zitra je velky svatek - Tabaski a tak bude vsude
zavreno. Viza musime prodlouzit do desateho. Smirujeme se s tim, ze se
chlapik holt nevrati, usetri tak 6000cfa. Vyrazime k policajtum. Je to pekny
kus cesty. Je vedro, kolem nas jezdi spousty aut, otevrena kanalizace, smrad,
hluk a prach. Nakonec to nachazime. Jdeme dovnitr. Vyplnujeme nejake
formulare, pridavame dve fotky a platime 5000cfa za kazdeho a za prodlouzeni
o jeden mesic. Pry to bude hotove jeste dnes, mame se objevit ve ctyri
odpoledne. Super! Alespon neco bude hotove. Vracime se zpet do banky - treba
uz bude MC fungovat. Zpet uz jdeme jinou cestou, chceme videt neco malo vic z
mesta. Spousty lidi, spousta barev. Kazdy cernoch (spise vsak zeny) ma na
sobe unikatni oblek, malokdy je videt dva stejne. Zpet v bance zjistujeme ze
mame porad smulu, MC autorizovany pres maroko porad jeste nefunguje.
Potkavame se tu s dalsima dvema nestastnyma skupinkama mastercardistu. Je tu
opet ta pani kterou jsem tu potkal pri sve prvni navsteve a ktera tu neuspela
s zadnou ze svych peti platinovych karet. Druha skupinka jsou nejake dve
americanky - dcera s mamou. Spolecne chvilku nadavame na sluzby banky, pak
navrhuju aby zkusili vybrat penize v Azar supermarketu - to nam poradil ten
dnesni muzikant co nas pripravil o 6200cfa. Americanka s 5ti kartama navrhuje
ze nas tam vezme, sama to chce vyzkouset a navic tady ma auto. Souhlasime, za
vyzkouseni nic nedame, navic mame jeste chvili volneho casu nez budou hotove
nase viza. V Toyote RAV je cerny ridic a jeji vnucka. Dovnitr se tedy laduje
dalsich 5 lidi. To uz je dohromady sedm. Americanky jsou matka z dcerou.
Dcera mluvi plynne bambara jazykem. Pry je z Peace corps, zije tu uz 20
mesicu v nejake male vesnicce a tak ji nezbylo nez se mistni jazyk naucit.
Namackani v aute prijizdime k Azaru. Zavreno. Sakrble. S tim jsme nepocitali.
Chvilku bezradne stojime pred vchodem. Cerna Mali-Americanka nas zve k sobe
domu na neco k piti. Prijimame, porad mame jeste chvilku cas. Zase se
ladujeme vsichni do auta. Mirime stejnym smerem jako k bytu m&a, Kalaban Koro
plateau. Jen nekolik set metru pred odbockou tam zatacime doprava a po chvili
jsme pred barakem nasi hostitelky. Problem je, ze cesta sem trvala docela
dlouho, uz jsou skoro 3 a za hodinu mame byt u policajtu. Ona nam nabizi, ze
nas ten jeji ridic odveze az na misto a ze mezitim muzeme neco popit a
pojist. Barak je luxusni, vypada jako prave zarizovany. Nove postele, stolky,
cerstve vymalovano. Telefonem objednava neco k piti. Ona je puvodem z Mali,
ted uz ale 20 let zije v usa, je tam i vdana. Barak tady si koupila proto aby
kdyz nemusela bydlet po znamych ci hotelech kdyz se sem vrati na navstevu. Je
mila ale ja si porad jeste pamatuju jak byla neprijemna na toho chlapika v
bance. Pijeme Tonic, americanky ho neznaji, coz je prekvapive. K jidlu je
dobra ryze se zeleninou a rybou. Pripomina to jidlo v Senegalu. Holka z Peace
corps nam dava na sebe adresu, je to nejaka mala vesnicka v regionu Segou.
Tamtudyma bysme meli projizdet cestou po Mali. Mama te holciny odleta ve
stredu do Parize, spolecne s nasi hostitelkou, zjistuji ze nahodou leti
stejny letadlem. Cas nam ubiha, dvacet minut pred ctvrtou se zvedame, loucime
s milou hostitelkou, chlapik nas ctyri belochy laduje do auta a odjizdime. K
policajtum prijizdime presne na cas, par minut pred ctvrtou. Loucime se s
americankama, jdeme si pro pasy. Kupodivu jsou hotove, viza obsadila dalsi
stranku v nasich jiz tak dost plnych pasech. Vypada to, ze nas novy pas
nemine, zbyva poslednich par stranek, mene nez pocet zemi na ceste do
jihoafricke republiky. Vyrazime na nas sraz s M&A do Amadinu. Prechazime pres
most, sledujeme prani pradla na berezich reky. Na naspu mostu se susi spousty
barevnych kusu latky. Cesta je hodne dlouha, za mostem nas ceka jeste pekny
kus. Prochazime mistnacke ctvrte, sledujeme barevny zivot okolo. Spousty
barev, zvuku, pachu. Afrika. Velke cerne mesto. Pry nejcernejsi z cele
afriky, at uz to znamena cokoliv. Mne se Bamako docela libi. Mozna nejvic ze
vsech africkych mest jez jsme zatim navstivili. Piseme Annie sms ze se
blizime k Amadinu. Tam zasedame ke stolu, s jidlem cekame na Marka a Annie.
Kupujeme kredit do mobilu za 10 tisic cfa. Po jeho doplneni nam pribyva 15
tisic, zda se ze to je darek pred jejich velkym svatkem Tabaski pro
zakazniky. To je mile. Pijeme tonic, kourime a cteme si. Neozyvaji se dlouho.
Nakonec vsak od nich prichazi sms ze uz jsou na ceste. Po dvou hodinach
cekani nakonec prijizdi. Zda se, ze nasi sms Annie vubec nedostala. Zvlastni.
Tak nejen ze nam nefunguji zpravy do cech, ale ted po me reklamaci na call
centru ikatelu nefunguje ani posilani v ramci jejich site. Markovi zpravy
dojdou, Annie ne. Divne. Poustime se do jidla - davame si obvyklou pizzu
cibulovku. Je stejne dobra jako minule. Pochutnal jsem si. Platime cely ucet,
22 tisic. Splacime tim par nasich dluhu. Vracime se domu. Vola Sedou, pry je
auto hotove. Zda se, ze mu taky nedosla nase sms. Mizerny Ikatel. Slibuje ze
priveze finalne opravene auto. Cekame na terase. Vypada to, ze to chce
opravdu dnes dodelat - ocividne potrebuje penize na oslavy - Tabaski je
zitra. Prijizdi, privazi Kacenku. Kontroluju remen, porad je tam ten nas
stary jez chtel vymenit, nicmene alternator je tam uz alespon spravne velky.
Na etikete zase neni citelne cislo. Ach jo. Alespon je to vsak Toyota znacka
;-). Trosku v nem bzuci. Jsme zvedavi jak dlouho vydrzi. Puvodne jsme chteli
auto vyzkouset a pak teprve platit, vzhledem ke svatkum mu vsak davam alespon
7000 at ma alespon neco na oslavy. Loudi 20 tisic a navic nejaky darek.
Domlouvame se ze se po svatcich stavim v garazi, mezitim alespon alternator
otestujeme a pripadne mu doplatim neco navic. Odvazim ho Kacenou na terminus,
otocku minibusu. Vracim se zpet. Tak, odpocinek konci, musime testovat a
pomalu bysme meli zacit balit. Den byl zda se uspesny, mame prodlouzena viza
a navic mozna opravenou Kacenku. Chvilku si cteme na terase a pak zalezam do
pelechu, jdu zase gamesit. Dohravam k ranu kompletne Ages of Empires,
spanelskou misy. Paja si chvili cetla ale pak ji palm vypadne z ruky a zacina
chrupkat.

060110 - Bamako

Dnes je velky den, svatek ovci. To v praxi znamena ze se zmasakruje vetsina
ovci a vsichni si pekne nacpou briska. Jeste ze na svatek Simona v prosinci
nikdo Simony nebasti. Na dnesek se pripojujeme k Markovi a Annie, podnikneme
spolecne kolecko po jejich znamych. Hned rano chceme vyrazet k Sedouovu
adoptivnimu otci (vicemene kdyz Sedou prisel z vesnice do mesta tak se ho
ujal bratr jeho otce - je to tu beznym zvykem, rodina v meste pomaha
pribuznym z venkova) na jatyrka - Mark masozrout je pry ma moc rad. U snidane
se vsak po hvizdavem signalu konve potkavame pouze s Annie, Mark ma jeste
pulnoc. V poklidu snidame a cekame na Marka. Ten se objevuje az kolem desate
a tak vyjizdime az v jedenact. Vsichni jsme obleceni do nejlepsiho (v nasem
pripade nejmene smradlaveho) obleceni, do auta je nalozena cestovni lednicka
plna limonad pro deti. Jedeme dve auta - Mark a Annie jejich Nissanem, my za
nimi s Kacenkou. Jsme zvedavi kde zustaneme viset. Projizdime Bamakem, na
druhem brehu mirime smerem k prezidentskemu palaci a zapichujeme to v male
ulicce v jedne ctvrti pod nim. Ma se tady sejit cela grand family - spousty
bratrancu, sestrenic a ruznych pribuznych pro ktere neznam jmeno ani v
cestine. Dnesek je pro vsechny slavnost, nikde nikdo nepracuje, vsichni se
schazi v rodinnem kruhu a jen se zabiji, vari, basti a klabosi. Prijima nas
hlava rodiny, prijemny chlapik, uz jsme ho jednou videli na navsteve u Marka.
Kolem se vari jak o zivot, vetsinou na drevenem uhli v malych prenosnych
varicich. Chystaji se misy s kuskusem, vari se maso, na stromech visi kyty a
my ctyri belosi jsme usazeni na cestne zidlicky pekne do stinu pod stromem na
zahradce. Kolem nas je porad zivo. Prijemne si povidame. Chvilku fotim.
Spousty deti ale i dospeli se radi nechavaji zvecnit. Na displayi fotaku jim
pak alespon muzu ukazat obrazek. Slibujeme jim, ze jim vypalime CD s fotkami.
Sice nevime jak si s nim poradi, ale Sedou ma 16teho dostat z belgie
notebook. Zacina se jist. Nejdriv muzska cast (a hoste vcetne Annie a Paji).
Pak deti a nakonec damska cast. Ji se tradicne rukama. Annie a Paja dostavaji
lzice jako hoste, ja ji odmitam, jednou to zkusim s ostatnimi. Z velkych mis
si nabirame kuskus s hrozinkama a masem. Docela si pochutnavam. Paje to ale
moc nejede. Rukama hnetu z kuskusu s omackou kulicky a po vzoru mistnaku si
je prstama prave ruky cpu do pusy. Nezvyk ale jde to docela dobre. Spousta
toho pada na zem, ale to je tu normalni, po jidle se zamete a je to. Po jidle
je cas na cajik z malych sklenicek (nasich panaku). Jeste chvilku klabosime s
ostatnimi a ja mezitim trosku fotim. Po cigarku a prijemne nacpani se pomalu
loucime. Mark si za lednicku limonad vyslouzil pochvalu. Hlava rodiny se s
nami jde rozloucit az k autum, byli jsme cestnymi hosty. Dekuje nam za
navstevu. Mark se jede otocit nekam dal, ja couvam smerem na asfaltku.
Najednou hrrrc! rana ... a ejhle auto na neco narazilo. Zastavuju a jdu se
kouknout ven co se deje. Najeli jsme na nejaky maly betonovy sloupek. Auto
sedi na ose a na nadrzi! Zkoumame poskozeni a ja se tise modlim at ta nadrz
neni prorazena. To by nam teda chybelo. Lezu za volant, zkousim ze sloupku
odjet ale nejde to. Par mistnaku nam pomaha, lehce prizvednou zadek auta a
pak uz sjedu v pohode. Znovu jdeme okounet poskozeni. Kryt nadrze z laminatu
je rozlomeny, zatim nevime jestli nadrz potece. Neni videt zadny potok
benzinu. Nasedame, Annie rika ze v africe se nikdy nema couvat ;-). No, pozde
Bycha honit. Loucime se tedy znovu a tentokrate uz bez dalsich problemu
odjizdime. Mirime na navstevu k Bebemu. Tam parkujeme vedle jeho mercedesu a
na zahradce u stolecku potkavame Bebeho, Supera a jeste jednoho kluka z
Pobrezi slonoviny. Basti se ryze s cibulovou (ci yassa) omackou a masem. Je
to moc dobre ale uz jsme docela nacpani. Jidlo je myslim jeste chutnejsi nez
to minule, je lepe korenene. Mark odchazi na navstevu k jednomu dalsimu
sousedovi a nejak se tam zasekava. My tady sedime a klabosime. U Bebeho to
neni az tak moc rodinne, je to spise o znamych. Dokonce na chvilku odbiha
resit nejaky obchod, pod druhym stromem prepocitava s nejakymi chlapiky
uctyhodne stosy desetitisicovek a podepisuje nejake smlouvy. Pak se k nam
zase pripojuje. Ja jsem jeste trosku pojedl rukou, Paja a Annie uz nemuzou a
tak jen sedi a kouri. Prichazi caj. Je tu docela parak i kdyz sedime pod
stromem. Vraci se Mark a po chvili vyrazime do baru Flamboyant. Jedeme uz
tremi auty. V prazdnem baru se usazujeme na zahradce do stinu. Tady je
podstatne prijemneji, hraje tu evropska muzika a je mi tu moc dobre. Pijeme
pivo, kourime, klabosime. Bebe a Mark kouri travu. Ten kluk z Pobrezi
slonoviny se jmenuje Izak, je krestan a docela fajn. Fanousek elektroniky a
tak zkouma Pajina Palma (kdyz ho vytahujeme na prelozeni slova "liny").
Objevuje se Sedou, pridava se k nam. Po nejake dobe se presouvame do dalsiho
baru, tentokrat se to jmenuje "Le Chefin" (Cerny Muz). Jdeme tam pesky, neni
to daleko. Hraje tu malijska muzika a docela nahlas. Pijeme pivo a je nam
dobre. Po nejake dobe se ale zase vracime do Flamboyantu ale i odtamtud se po
par pivech zvedame a presouvame se do Bebeho baru na tradicni zakonceni.
Dlouho sedime venku a lijeme si do hlavy piva. Domu odjizdime hodne pozde.
Cesta nastesti probehne v poradku, bez problemu. Doma na me prichazi uplne
hrozny hlad - vubec to nechapu. Musim vyrabovat lednici. Nakonec se lehce
zacpeme bagetou se spanelskym jamonem serano. V noci na me jeste pak prichazi
zizen a tak si jdu pro vodu do kuchyne. Teda oslava to dnes byla jak se slusi
a patri ;-).

060111 - Bamako

Dnes nas ceka aktivni den - musime proverit novy alternator. Jsme domluveni
ze se v garazi objevime az za tri dny a tak behem nich musime zkusit najezdit
co nejvic kilometru. Mame spousty povinnosti, mimo jine. Po meste je spousta
zebrajicich deti, dnes jim vetsina mistnaku da nejaky ten drobak na
sladkosti. My mirime do centra, opet do banky. Neuspesne, MC porad nefunguje.
Jelikoz nam vsak docela znatelne dochazi hotovost tak volime rezervni zdroj,
VISA kartu a vybirame 400 tisic cfa. Penize (coz je to hlavni) bankomat
vysype, uctenku vsak uz ne. Asi nema papir. U fotografa vedle se ptame na
cenu fotek - chceme si kazdy nechat udelat alespon 20 fotek, at mame zasobu
na vsechna ta viza dal po ceste. Cena za 40 fotek je 20 tisic a to se nam zda
moc. Preptame se jeste nekde jinde. Na ulici potkavame prodavace motorek -
maji tu naskladane drevene krabice a z nich vybaluji motorky nesmontovane.
Jeden klucina s klicem je tu rovnou dava dohromady. Pekna skladacka ;-).
Mirime na ambasadu Burkina Faso, je to kousek od policie kde jsme si
prodluzovali viza pro Mali. Na ambasade zjistujeme ze viza stoji kolem 40ti
euro pro jednoho. Doufame ze na hranicich to bude levnejsi. Snad. Tady je
kupovat nechceme, je to moc penez. Pred ambasadou tedy alespon opravuju nase
vecne odpadavajici prave zpetne zrcatko ale moc se mi to nepovede, po
dotazeni zase zacina po chvilce jizdy znovu povolovat. Annie nas take
poverila nakupem - mirime tedy do Azaru. Prijizdime chvilku pred koncem
poledni pauzy a tak se snazime nakoupit zeleninu ve stanku u obchodu. Tam
take neni majitel, jel pry nekam nakoupit. Mezitim otevira supermarket.
Vevnitr jsme docela rychle hotovi. Zelinar se jeste nevratil/a. Jdeme tedy k
jinemu stanku, tamni prodavacka vsak neumi pocitat a tak ji vsechnu poctive
vybranou zeleninu po 10ti minutach handrkovani o vysledek jednoducheho soucty
zase vracime s tim ze nakoupime jinde. Ty pocty by si jako prodavac mela
natrenovat a nebo se naucit pracovat s kalkulackou. Mirime domu, uz je docela
dost hodin. Cestou u kramku kupujeme zeleninu, cukina vsak nikde neni k
sehnani. Projedeme velky kus Bamaka, Paja poctive probiha vsechny trznice -
bezvysledne. Chteli jsme se zastavit u benzinky nechat vymenit olej ale
zjistujeme ze jsem jak olej tak filtr zapomnel na terase. Vracime se tedy
domu. Tam Mark klabosi se Sedouem na terase. Bereme filtr a olej, jedeme k
benzince. Mark se pokusi sehnat cukinu na ostrove naproti baraku - nejaci
zahradnici tam pestuji vsechno mozne. My zatim jedeme k Totalu. Kupujeme olej
10-40W, dva petilitrove kanystry - jeden do motoru, druhy do rezervy na
doplnovani. Docela drahota, 11 tisic cfa za kanystr. Nechavame si ho tu
rovnou vymenit, spolecne s filtrem. Za 40 minut je chlapik hotovy. Nechavam
ho prekontrolovat jeste olej v napravach a v prevodovce - prevodovka je ok,
do naprav se nemuze dostat, srouby jsou moc zarezle. Tak snad tam jeste olej
je. Davam chlapikovi 1500 cfa za praci a ten je spokojen. Kupujeme za 5000
cfa benzin na nase pojizdeni. V pneuservisu kousek dal se ptame na moznost
opravit praskly kryt nadrze ale moc se na to netvari. Tak snad nekde jinde a
nekdy jindy. Nastesti nakonec nadrz vydrzela a nic z ni netece. To je pekelna
klika, je totiz pekne promackla. Vracime se domu. Tam uz dorazil Luk a Feet,
vratili se z jejich vyletu po Mali. Takze nam konci klid ;-). M&A s nimi
klabosi vlamsky, my jen chvilku vyzvidame jake to bylo a kudyma jeli. Nakonec
je nechavame brebentit vlamsky a jdeme spat. Nas odjezd z klidu Bamaka je
zase o trosku bliz....

060112 - Bamako - testovaci jizda s novym alternatorem

Dnes nezvykle velmi brzke vstavani - telefon zvoni v 7.30, zamackavam ho
jeste asi 15 minut a pak vstavame. To je bes. Pripravuju snidani, varim kafe,
pak jeste vajicka - uvidime jak se povedou. Voda na kavu zapiska .... nic..
nikdo jiny nevstava. Zkousim sundat z konvice pistalku a zapiskat na ni pusou
... taky nic. Vsichni jsou tuzi. Takze nas dnesni spolecny vylet do Djoliby
se asi nebude konat. Nakonec sedime v jidelne, cteme si a cekame na M&A.
Annie se jako vzdy objevuje prvni, zahajujeme tedy snidani s ni. Mark je dnes
nejaky mrtvy, leze na nej nejaka rymicka. Uprostred snidane mu vola Luc s tim
ze se dnes budou vracet do Bamaka z jejich vyletu po Mali. Ajaj! To znamena
definitivni konec spolecneho vyletu... Menime tedy plany, na testovaci jizdu
tedy jedeme sami, vyrazime smer na jih, mrkneme na mistni prehradu a vodni
elektrarnu Sendou. Po snidani vyrazime. Jsme moc zvedavi, jak dlouho tenhle
alternator vydrzi. Jedeme pres mesto po dvouproudovce, smer k Bebemu a na
letiste. Z mesta se docela dobre vymotavame, zadny zadrhel. Mirime na jih.
Kupujeme benzin, mame opet skoro prazdnou nadrz. Prekvapko je ze tady u te
benzinky je levnejsi - 575 za litr. Bereme tedy plnou a pokracujeme dal. Ten
benzinovy motor je opravdu podstatne vetsi zrout nez naftalinak. Cesta je
asfaltka a v docela rozumnem stavu. Mapa tady jako vzdy nesouhlasi s
realitou, nejlepsi mapa co mame je tradicne ta co je v gps. Po nekolika
hodinach jizdy odbocujeme na vedlejsi silnici. Ta je v lepsim stavu nez ta
hlavni a tak nam i dalsi cesta dobre utika. Motor si vrni, alternator
alternatoruje, vse je zda se jak ma byt. Je vedro, pada na nas unava.
Prijizdime k prehrade, projizdime policejni kontrolou bez zastaveni,
najizdime na hraz a jedeme po ni. U vypuste je elektrarna, hledam logo CKD a
nachazim nejakou nemeckou ci francouzskou neznamou znacku. Takze sem nas
socialisticky gigant nedosahl. Na prehrade zastavujeme, nekdo nas pak taktne
upozorni ze se to nesmi. Vsude jsou megacedule - zakaz fotografovani.
Respektujeme to, koneckoncu je to jen obycejna prehrada. Jeji zajimavosti je
jen to ze se nachazi tady, v Mali ;-). Ale i tak, je to pekny pohled na tu
spoustu vody po vsech tech poustich za poslednich par mesicu. Na konci
prehrady zacina pista, nevime kam vede a tak se rozhodujeme vratit pred
prehradu, tam byla cedule na nejaky campament - treba tam bude neco k piti.
Chvilku bloudime, cedule ukazuje docela obecny smer. Nakonec vsak ten podivny
podnik nalezneme a muzeme si dat pivo. Na zidlicce sosam Castel pod slamenou
striskou uprostred socialisticky vypadajiciho campamentu - 3 chyse, zidka a
uprostred striska se zidlickami, jeden chlapik co obsluhuje, jedine co ma je
neco malo piti a to je vse. Smutne misto na rekreaci. Dopijime, toaleta,
zaplatit a ... trada zpet. Vylet ;-). Stejnou cestou se vracime zpet.
Potkavame nekolik peugeotu jez upi pod nakladem drivi jez svazeji do mesta na
prodej. Na korbicce maji naklad svazanych klacku vetsi nez samotne auto,
kolecka do X a tak se ani nedivime kdyz o kousek dal zaciname potkavat dalsi,
stejne nalozena auticka s sofery opravujicimi vozidla jez nevydrzela tohle
pretezovani (tady vsak bezne). Peugeot 505 (ci 504?!) je tady opravdu
pracovitym delnikem - taxiky, nakladaky, minibusy... slouzi vsude dobre. U
stejne benzinky kupujeme zase benzin, tentokrat je 595 a tak je to pro nas
prekvapko. Ptam se proc zmenili cenu, nakonec to ale vypada ze jsme jen
zastavili u jine benzinky. Prijizdime do Bamaka, pred barakem uz parkuje
Mazda 323 L&F, opet nam skoncila doba sladkeho hniti. Jdeme dovnitr, vsichni
jsou slezli kolem stolu v jidelne, klabosi vlamsky, probiraji zazitky z cest
a tak je nechceme rusit, jdeme si na verandu cist. Na veceri pak ale vyrazime
spolecne - jede se do naseho znameho podniku Club des amis. Jedeme Kacenkou
za Mazdou, vsech 6 se nas do jednoho auta nevejde, my take chceme najezdit co
nejvice kilometru s alternatorem, zjistit jak drzi. Tenhle podnik je take
proslaveny prostitutkami - uz i Gee nam rikal ze to tu frci jak na bezicim
pasu. Sledujeme jednu pani, za 4 minuty je zpet ;-). Davame si pivo,
objednavame jidlo, ja zkousim Markovu oblibenou mistni specialitu - drstkovou
polevku jmenem Fru. Neni to nejhorsi ale clovek se z toho moc nenaji. Priste
si dam neco jineho. Platime spolecne, na kazdou dvojici je to 5000 a jedeme
brzy domu spat.

060113 - Bamako - raj pomalu konci

Konci doba odpocinku, musime seriozne zacit chystat odjezd z naseho
odpocinkoveho raje. Dnes bysme chteli poresit nove pasy pres naseho
honorarniho konzula a ghanskou ambasadu, chceme opravit drevene konstrukce
posteli, nechat umyt a vyluxovat Kacenku, idealne take nechat opravit
rozkrapnuty plastovy kryt nadrze. Plany jsou to krasne, moc se nam toho vsak
dnes nepovede. Rano sice vstavame brzy ale snidane se zase protahne - Mark je
dnes hodne KO. Rymicka mutuje do zakerne choroby. Snidame knekebrot, ten
mistnacky bily chlebik uz nam opravdu leze krkem. Po jidle koukame na
notebooku na fotky jez nacvakal L&F cestou po Mali. Vypadaji pekne. Jenze my
(spise vsak ja) na dalsi cestu ne a ne zacit tesit. Tady je tak utulno a
prijemne, zustal bych tu nicnedelat jeste docela dlouho. Cas vsak tlaci,
prijede dalsi navsteva, je cas vypadnout a tak aktivne volame na ceskou
ambasadu v ghane, zda-li muzeme pres ne vyridit novy pas. Uz nekolikrat jsem
se tam behem poslednich par dni neuspesne snazil dovolat. Dnes se to Paje
povedlo, bohuzel je tam vsak strasne echo a tak se skoro neda domluvit. Navic
recepcni co tam bere telefony nemluvi cesky a vubec mu neni rozumet. Zkousim
se s nim domluvit ja a nakonec se mi pres nej podari proboxovat na naseho
konzula(?). Ten rika ze neni problem poslat mu zadost a az prijedeme (za
mesic) ze tu muzeme mit nove pasy. To zni dobre! Rika ze nas rad pozna, zni
to jako mily chlapik. Loucime se a ja zacinam nahanet naseho mistniho
honorarniho konzula. Je vsak nedostupny.... cha cha...! Je nedostupny cely
den, tyden, cely zbytek naseho pobytu v Bamaku. Asi je na cestach - mozna ze
na navsteve za svym nadrizenym v alziru. Mezitim co ja obvolavam vsechny dasy
se ostatni zvedaji a vyrazi na zdvorilostni navstevu za postarsimi majiteli
mistniho campingu Kaktus. Segou dnes bude varit protoze Mark je porad KO.
Vyrazi tedy na nakup a Mark nas prosi, zda-li bysme tu nemohli pockat dokud
se Segac nevrati. Co nam zbyva ;-). Cteme si a cekame na nej. Mark se mu
snazil vysvetlit ze sebou ma hodit, anzto my cekame s odjezdem do mesta na
jeho navrat ale nejak to asi nevyslo, Segou se vraci az v pul treti - at uz
je to tim ze Mark nemluvi jazykem Bambara ci ze Segou nemluvi moc
francouzsky... holt sedime v kreslech, cteme si, podrimujeme a cekame. Kdyz
konecne dorazi tak vypada prekvapene ze tu na nej cekame. Ihned vyrazime,
Mark nam rekl kde tu je nejblizsi truhlar - jezdime kolem nej cestou na
hlavni silnici - je to jen o dve ulice vedle. Jedeme tedy tam a vysvetlujeme
jim nas problem. Chlapici kyvou hlavama, vypadaji ze chapou co po nich
chceme. Rikaji ze se mohou hned pustit do dila. Bohuzel je to zase Pat a Mat
- jde jim to bidne, nemaji hrebiky, nemaji srouby, nemaji vrtacku - alespon
vsak maji kus spalku jez mohou pouzit na spevneni nasi zvysovane konstrukce.
Vytrhavaji stara prkenka, tahaji z nich hrebiky, rezou par polinek a vsechno
zase stloukaji dohromady. Trosku se zhrozim kdyz vidim jak vtloukaji
zpevnujici klin mezi plastovy deklik a drevenou konstrukci prisroubovanou k
podlaze. Objevuju jejich jakousi novou zpevnovaci pricku jez zasahuje do
prostoru pro krabice... pri manipulaci s deskama posteli po nich slapou takze
vypadaji vsechna lehce pritlucena prkynka... postele ve finale nejsou moc
vodorovne takze tam nekam ladujou maly klinek a pritloukaji ho velikanskym
megahrebikem takze se klinek rozstipne... alespon ho tam tedy nabusi
kladivem... Hruza. Nejaky mistnak se me ptal - proc chodit do skoly na nejaky
obor kdyz se to muzes naucit praxi? - tady by videl odpoved ;-). Nakonec je
postel vodorovna, nicmene neni fixovana proti vyskoceni na nejakych hrbolech.
Kdyz vidim jak je to s nimi slozite tak se s tim stavem radeji smirujeme. Je
dost hodin, takhle to alespon nejak drzi a mame jeste spoustu dalsiho
zarizovani. Platim jim 2000 za praci, delaji ze jim to nestaci, nechci delat
Markovi spatne jmeno a tak se s nimi moc nehadam, tvrdi ze potrebuji penize
na drevo a tak jim davam jeste 500. Mark projel okolo nabizel srouby na
pripevneni postele, pak ale vola ze ma doma jen kratke a tak to nechame byt.
Stavujeme se v nasi garazi, je tu nas elektrikar, chce dalsi penize za praci
a taky nejaky darek. To se mi moc nezda a tak volam sefa - sympatickeho
Madiboua. Ten vsak nebere telefon, domlouvame se tedy ze se tu nekdy v
pristich dnech sejdeme vsichni spolecne a doresime platbu. Jedeme k benzince
- tam je i mycka - auta tu sice myje kazdy, ale ne kazdy ma vysavac -
vetsinou maji jen kyblik a houbu. K Totalu to neni daleko. Bohuzel maji
polamany kompresor a tak nemyji. Opravuji ho a nevedi jak dlouho to muze
trvat. Vyrazime tedy k druhemu Totalu, asi 3 km daleko. Domlouvame tam cenu
jez vime od L&F - 1750 za komplet myti - vnitrek, venek, podvozek, motor.
Chlapici se pousti do dila. Sleduju je jak smrdlaji prach z venku.
Nejpecliveji samozrejme drbou karoserii zvenku, vnitrku venuji podstatne mene
pozornosti - to je zvlaste prakticke zde, kdy jen cestou domu projizdime snad
vice nez kilometr prachem a piskem... ;-). Trnu pri jejich myti motoru -
hadici ho ostrikaji, chlapik roztrhne maly pytlik praciho prasku, posype cely
motor, prestrika ho vodou a pak hradrikem napeni a pucuje a pucuje... No,
nevim, pravda je ze jsem si nikdy nenechal myt motor takze treba je to tak
spravne... Bohuzel taky nemaji lux, jen stlaceny vzduch a tak se neluxuje
nybrz vyfukuje. Nevim jestli tak dostanou vsechen prach z kobercu, pochybuju.
Davame si mezitim cigarko a kolu ve stinu. Paja me upozornuje ze bych nemel
asi kourit v blizkosti pumpy...;-). Trva to asi dve hodiny a je to. Platim
2000 a chlapici vidici bilou tvar zacinaji delat kysele obliceje. Nakonec to
vsak berou, dostali skoro 20% dysko tak co by mumlali. Mezitim co to dodelaji
jeste zapradame debatu s nejakym stavitelem, rozkladaji tu s nejakym dalsim
chlapikem po zemi plany nejake skoly jez stavi v jedne vesnici. Plac benzinky
jako zasedacka ;-). Vola Annie, pry byli na nakupu s Mazdou a ta jim nekde ve
meste klekla, pry se nemuze dovolat Markovi a tak jestli je muzeme jet
vysvobodit... Jasne ze jo, jedem za nimi hned jak domyjeme auto. Potkavame je
u jedne boulangerie kde jsme kupovali chlebik. Pry uz se Marka dovolali, ten
nahani Supra, Super sem pry posila nejakeho opravare s nahradnim dilem.
Praskla nejaka trubicka od spojky. Chlapik porad nejede a nejede, nakonec
nabizi pomoc jeden mistni taxikar, vypada to ze autum rozumi. Annie vola
jeste jednou Markovi, servisak se pry zasekl, nema cim se dojet. Takze Luc
akceptuje nabidku taxikare na pomoc. Ja mezitim klabosim s majitelem jednoho
kramku s nahradnimi dily. Zjistuju ze ma na sklade ruzne filtry - mimo jine
treba olejove. Jdu otevrit Kacenku a fotakem s bleskem (uz je tma) zastrcenym
do motoru se pokousim zjistit z namontovaneho filtru typove oznceni. Po
chvili se mi to povede a za chvilku se vracim s fungl novym originalnim
filtrem za 2000(!) cfa. Taxikar ve stejnem kramku nakupuje nejakou hadicku
pro Mazdu. Taxikarovi jde prace od ruky, za hodinku je auto opravene a
pojizdne. Kacenka je krasne vymydlena a zari. Vracime se. Chybi jen opravit
ten kryt nadrze. Zitra nas ceka vylet na nejaky ostrov, dnes jsme se na tom
spolecne domluvili. Pry pojedeme posledni usek cesty vsichni kacenou, je to
nejaky lehky offroad na ktery pry ani Mazda ani Nissan nemaji. Vecerime jidlo
jez pres den pripravil Segou - ryze s omackou a masem. V omacce je dost
cibule a palive papriky (roste tu Markovi jez ji ma moc rad hned za oknem).
Mne to jede velmi, dobre se to splachuje studenym pivinkem. Damska cast tolik
pimenta neschvaluje uplne nadsene. Mark vypada docela mizerne, snad mu bude
zitra lepe. Porad ale tvrdi ze zitra je schopen jet. Uvidime. Ja se upichuju
na terase, pisu nejake zobani pro Alzheimer. Paja gamesi. Segou se objevuje s
cajem. Kolem pulnoci si jdu jeste dat sprchu, vycistit zuby a do pelechu.
Paja je nejaka zasekla v 8mem levelu Zumy a nechce jit spat. Ja tedy jeste
trosku sudlam denicek a dopisuju jeden textik.

060114 - Bamako - vylete na Djolibu

Dnes jsme puvodne chteli chystat auto na dalsi cestu - vse je vicemene
pripraveno, jen vse znovu nalozit, naplnit kanystry vodou a je to. Misto toho
vsak volime rekreacni mod - spolecne vyrazime na ostrov relaxovat. Proc by
ne, ze? Mark nas budi na snidani uz kolem 8.30ti. Vyrazime Mazdou a Kacenkou
v pul dvanacte. Projizdime Bamako, postupne se jeste stavujeme na mensi
nakupy. Pres mesto to trva nekonecne dlouho - jedeme krokem, brodime se davy
lidi v trznicich na druhe strane Nigeru. Po hodine mezi lidmi konecne husta
koncentrace lidi konci, najizdime na poradnou prasnou pistu a po ni pelasime
(az se nam za patama prasi) dal na jihozapad. 40 minut na roletach, v
pisecnych kolejich. Cestou jeste kupujeme u cesty dve otepe drivi po 250cfa.
Puvodne nam to chtel Mark hodit dovnitr a tim nam znecistit vydrbanou
Kacenku, Paja vsak mela spasny napad - a tak nakladame vse na strechu na nasi
jinak nepouzivanou zahradku. Alespon k necemu nam ted, poprve, bude. Luc to
zkusene (je truhlar a casto vozi drivi na strese) prichytava nejakym
popruhem. Pokracujeme dal, jednou mam strach ze v tom pisku uvizneme. Obcas
nas predjede nejaky nakladak a ten zviri tolik prachu ze pak musime chvili
jet poslepu. V nejake male vesnicce parkuje Mark mazdu u nejakeho sveho
znameho, prekladame naklad k nam, na postel si lezou vsichni 4 z druheho auta
a my, podstatne tezsi, vyrazime na poslednich par kilometru k rece. Cesta
neni tak spatna jak by podle Markova liceni mela byt, je to prach, pisek a
nejake hrboly, nic tak hrozneho jako co jsme potkavali cestou v Senegalu.
Prijizdime k rece, parkujeme Kacenu a vykladame nas naklad na nejakou
drevenou pirogu. Pozdeji zjistujeme ze to je lodicka se kterou mistnaci ze
dna reky doluji a svazi pisek - ten je tu prosivan, nakladan na nakladaky a
odvazen k prodeji do mesta. Za odvoz lodi tam a zpet platime 10000cfa, Mark
uz tu ma znameho od minula. Kramu mame pozehnane, prece jen nasi 4 pratele
jsou zkuseni piknikari a tak mame zasoby ledu, piva, masa, chleba, vody,
nadobi... vseho. Po rece nas odstrkava chlapik na zadi bambusovou tyci - voda
je docela melka, v cele rece. Jedeme asi kilometr po proudu a tam se
vylodujeme na malinky ostrov uprostred reky. Vykladame nase kargo, nastesti
nam cernousek pomaha. Odtahavame vse pak jeste asi o 50 metru dal na misto
naseho taboriste. Zajimali jsme se jak Mark tohle misto nasel - pry nahodou,
pri brouzdani krajem nocovali nekde na druhem brehu a tohle jim doporucil
nejaky mistnak. Pijeme pivo, stavime stany. Je tu spousta suchych kravincu,
vypada to ze sem obcas zavitaji kravy - mozna ze v obdobi sucha, kdyz opadne
voda. Na ostrove jsme sami. Kolem obcas proplouvaji lode dolujici pisek a
rybari rozhazujici sve site. Na titernych pirogach chodi vzprimeni - to chce
asi dost cviku a dobry cit pro rovnovahu. Mistni rybarske pirogy jsou
vetsinou dlabane z jednoho kmene a tak vypadaji velice vratke. Nikdo tam ale
nezblunkne, kupodivu. Davame si malou druhou snidani, takovou svacinku. Po ni
me slunicko a teplo ukolebava ke spanku - konecne si dame siestu - nejak jsme
se k ni poradne jeste nedostali. Usinam ve stinu na velke plastove krabici se
zasobami. Po probuzeni uz je pozdni odpoledne a tak se s Markem vydavame
rybarit. Dnes to ale nejde - nedriv bojuju s nevhodnym vlascem, pak nemame
spravnou navnadu... neni to nejak ono. Chytame na chleba. Nic nebere. Po
setmeni Mark vytahuje svoji megasvitilnu a pokracuje v lovu. Nase diodovka
nedava dostatek svetla na nocni rybolov - nevidim na splavek. Chvilku chytam
u Marka, vyuzivam svetlo jeho svitilny ale pak to vzdavame. Nic jsme
nechytili. Jen nam male cudly okousaly testicko. Vecerime salat. Objevuje se
tu nejaka piroga mistniho rybare, nechava Markovi par malych rybicek - jeste
zivych. Za to dostava pozvani na talir jidla, salat je moc dobry. Mark pak
jednu malou rybku kuchne, zbytek pusti na svobodu a jde za svitu mesice
zkouset chytat dal. Ja se na chvilku pridavam, vysledek je stejny - nula. Uz
se nam vsichni pohihnavaji, porad chytame a nic. Kdyby tak tusili ze to
delame jen proto abysme jim unikli a meli chvili klidu ;-). Balime to, jdeme
si dat jeste neco k piti a pak kdyz vsichni pomalu odpadnou tak zalezt do
stanu. Na telefonu mam jeden zmeskany hovor od Moniky z nemecka - jednou to
zazvonilo a pak zmizel signal - jeho pritomnost tady je vicemene nahodna.
Cely den jsme pozorovali lodky v rece okolo, plujici proti i po produdu,
nektere z nich nalozene az po okraj piskem. Pohon je z velke vetsiny
manualni. Motor ci plachty jsou tu velkou vyjimkou.

060115 - Djoliba, vetrno, poklad v krovi u ohne

Po ranu je pekelny vitr, na stan nam celou noc opadavalo neco drobneho ze
stromu nad nami - nekolikrat jsme si uz mysleli ze prsi. Neprselo. Sedime
kolem nasich stolecku na brehu, pozorujeme lodi okolo, cekame na ostatni.
Balime pruty ze vcerejsiho rybareni. Nektere lodi dnes jedou s plnymi
plachtami vetru - plachty jsou vetsinou spichnute bud z pytlu od ryze nebo
pripadne z igelitovych pytlu. Vetru je tolik ze to M&A malem odnese stan kdyz
vylezou ven a jejich hmotnost uz nedrzi podlazku k zemi. Do opusteneho stanu
L&F nafoukal vitr behem chvle snad tunu pisku. Uz me v brichu tlaci pekna
sisa a tak mizim asi 50 metru daleko do krovi. Krasna uleva ;-). Pomalu se
zacina chystat obed - budou se grilovat klobasky, pect brambory v ohni a
dojidat salat ze vcerejska. Kvuli velkemu vetru premyslime jak s ohnem a
zjistujeme ze kousek dal, v krytu za brehem uz tolik nefouka. Bohuzel je to
taky misto kde jsem byl predtim na zachode. Nenapadne se snazim vsechny
presunout kousek dal. Vsem je podezrele proc chci rozdelavat ohen jinde nez
na tom nejvhodnejsim miste a tak nakonec musim s pravdou ven. Pijeme pastis s
ledem, do ohne putuji brambory, na grilu se delaji klobasky. Ohynek pekne
plapola, je nam dobre. Po nejake dobe vyhrabavame bramburky, ty se basti se
soli a s opravdickym maslem. To je zase jednou dobrota. Klobasky nakonec
bastime s ohratymi fazolemi. Po jidle se spokojene rozvalujeme v zidlickach,
kourime a odpocivame. Luc hrde prdi, je dobre videt ze na poradny zvuk je
nekdo pysny - vubec se nestydi ;-). Po chvili odpocinku vyrazime po ostrove
na prochazku. Na sirku ma jen neco kolem 150ti metru, na delku podstatne vic
- zhruba kilometr. Je zarostly stromy a nejakou vysokou travou. Brodime se
kolem dokola, nekdy je vegetace tak husta ze musime jit po strmem brehu.
Nakonec se nam ostrov ani nepovede obejit. Je vedro, slunicko do nas prazi,
fouka vsak alespon vitr. Vracime se k nasemu taboristi. Mark si zrovna
nafukuje svoji "blue thing" - velka kruhova obluda na ktere se da sedet v
bazenu. Tady si nejdriv jako vsude zaplave a pak s kloboukem narazenym do
cela jako spravny italsky/rusky mafian jen v kratasech sedi na kruhu
uprostred velmi line se nehybajiciho Nigeru. Annie a Paja sedi dole na brehu
na zidlickach, tam nefouka. Ja odpocivam nahore nad nimi u taboriste, fotim
obcas proplouvajici lodicky. U protejsiho brehu jedna lodka naklada pisek.
Vypada to ze jeden z tech chlapiku se potapi s vedrem a nabira pisek pod
vodou. Jsou to vsechno docela svalovci, neni to lehka prace. Alespon je pry
dobre placena - za jednu lodku pisku maji myslim neco kolem 6000cfa. Jeste
kolem proplouva nekolik malo zenskych pirog - to je snad poprve co vidim
zenskou odpichovat bidlem lodku. Pomalu se ale schyluje k odjezdu, byli jsme
domluveni s tim nasim Charonem ze nas nabere ve 4 - to nam zhruba akorat tak
vyjde s navratem na prijezd k asfaltce tesne pred setmenim. Tou prasnou
pistou by nebylo dobre jet po tme. Velkem baleni zacina, nastesti jsme
vetsinu veci zkonzumovali a tak je nas naklad podstatne lehci. Zmizlo pivo,
limo, otepe drivi, spousta voda z kanystru, jidlo... hned je to znat. Loucime
se s ostrovem, lezeme do lodicky jeste mokre od prevazeneho pisku. Prijemna
cesta pirogou, vykladani veci do Kaceny pri kterem si pak narazim bolestive
koleno. Kacenka tu stala u sefovske chatrce na slunicku a je docela vypecena.
Vsichni si zase zalezaji dovnitr a vyrazime. Pres off road usek prejizdime
raz dva, brzy jsme ve vesnicce u mazdy, osadka flamcu preseda a vyrazime
zpet. Pista je misty docela hodne prasna, neni skoro videt na krok a z
bezpecnostnich duvodu jedeme s dalkovyma svetlama - spise aby nas videli
protijedouci nez abych neco videla ja. Je to totiz komplikovane tim ze
nektere useky jsou prujezdne jen po jedne strane anzto na druhe je hluboky
pisek a tak oba dva smery sdili dva metry siroky prujezdny pruh. Kdyz neni
videt tak se da kazdym okamzikem ocekavat prekvapko z protismeru. Nakonec se
ale dostaneme k silnici bez nehody, snad jen jsme podstatne zaprasenejsi nez
jsme byli pred timhle vyletem. Zastavujeme v nejakem baru na pivo - M&A tu
byli asi pred rokem. Ted je to docela vic zchatrale, tolik much jsem dlouho
nevidel pohromade. Musime si prikryvat lahve aby nam do nich nelezly mouchy.
Vytahuju fotak, Annie jich ma na noze asi 7. Rychle dopijime, platime a
zvedame se k odjezdu. Prijizdime do Bamaka. Jeste se stavujeme v garazi kde
nam opravovali Kacenku - s Madibouem domlouvam cenu za vymenu alternatoru.
Rika ze jestli jsem Sedouovi dal 10 tisic takze je to v pohode, ze to staci.
Loucime se, je to mily chlapik. Prijizdime tmou domu kde zjistujeme ze neni
voda. Z velkych barelu na strese zmizla a tak neni tekouci sprcha ani zachod.
Nastesti jeste existuje africky zpusob - s kyblickem (oboji). Ocisteni pak
muzeme spolecne vyrazit na veceri k libanoncum do amadinu. Jedeme mazdou v
peti, Mark ma nejake povinnosti ve meste a tak dorazi pozdeji svym autem.
Davame si salatovou veceri (az na me - ja si davam svoji mistni oblibenou
pizzu oignon). Kolem sedi nekolik belochu a mistnaci z lepsi spolecnosti.
Damska cast vypada z velke casti tak nejak "plastovo umele". Mark se
zaseknul, nedorazil. Prijemne najedeni (sdilejice na pul pizzu a salat s
Pajou) se vracime zpet, utahani z vyletu zalezame do postylek spat bez
obvykleho vecerniho socializovani.

060116 - Bamako - balime

Dnes bysme chteli odjizdet z Bamaka, uz jsme tady moc dlouho, vecer navic
priletaji dalsi znami na navstevu - jde o 2 pary, jeden z nich smiseny, jeden
ciste zensky. L&F odletaji zitra. Vyrazim na posledni opravy do garaze -
nechat vymenit remeny a opravit praskly kryt nadrze. Paja mezitim zacina
balit nase krabice. Po skoro mesici tady je mame roztahane po celem baracku i
zahrade. V garazi dve praskle casti misto slepovani ci svarovani jednoduse
dratem svazuji k sobe. Sedou se pousti do vymeny remenu. Kdyz vidim jak
vypadaji tak ho nechavam vymenit oba dva. Prujezdy hlubokym piskem kdy
spodkem skrtame a virime pisek cesty rozhodne remenum nedelaji dobre - ten
pisek jez proleti nizko ulozenym motorem a chladicem pak prochazi pres
remeny. Tam se zachyti v jejich vnitrnich drazkach a je pri otaceni remenu
zalisovavan do hmoty z niz je remen vyroben. Udrzi se tam tak male kaminky,
ty jsou tlakem prorazene skrz naskrz remenem a zacinaji vylezat z druhe
strany. Vysledkem je dira v remenu a jeho postupne protrhavani. Navic v
tomhle vedru docela rychle guma starne a puchri. Sedim ve stinu, klabosim s
Madibouem, koukam jak vystavuje faktury(!), ptam se ho na zpusob jakym se tu
plati dane - pry je plati kazdy kramek, servis. Neni tu dph, neni tu dan ze
zisku - je tu jen plosna dan, dle velikosti podniku. Takze treba vsechny
servisy plati plati stejne 10tis cfa na dva mesice, kramky s jidlem (butiky)
plati 30tis na rok. Vsechno nezavisle na tom kolik prodaji. Vola Peta.
Povidame si asi 40 minut, sedim a pochoduju ve stinu pod striskou kde lidi ze
servisu normalne spolecne obedvaji. Pak jeste volam ghanskou ambasadu,
bohuzel jsme znovu nechytili toho naseho konzula - porad je nedostupny - a
tak budeme nase nove pasy resit az z hlavniho mesta Ghany - Accry. Moznost
porizeni viza pro Burkinu a Ghanu na hranicich mi prijemny chlapik Herschmid
(?) neni schopen moc poradit - oni vzdy viza maji zarizena dopredu. Obecne
pry frankofonni zeme umi delat viza na pockani, Ghana ne - tam je potreba se
stavit v Ouagadougu a zaridit si je dopredu. Jeste pak chvili klabosim s
Madibouem. Sedou porad prijizdi a odjizdi na sve motorce, zda se ze se mu buh
vi proc nedari nakoupit spravny remen. Chlapiky opravujici dratem kryt nadrze
musim korigovat, jejich prvni a druha oprava nebyla moc solidni, nakonec jsem
je prinutil to udelat poradne - museli odmontovat cely kryt a sdratovat ho po
cele delce. Davam jim 2400cfa za praci, ted to vypada poradne opravene.
Madibou zmizel. Sedouovi to trva nekonecne dlouho. Dnes uz asi bohuzel
neodjedeme, je moc hodin. Chteli jsme odjet pokud by se nam povedlo vypadnout
do jedne hodiny a uz je vic nez dve. Nakonec to Sedou konecne dodela, platim
mu 3000 za remen a priplacim jeste 5000 navic za praci. Porad se mu to nezda,
mizerovi. Rikam mu at mi kdyztak jeste s Madibouem zavolaji, zitra ze ale
odjizdime. Vracim se domu, mame opravenou kacenu, vymenene oba dva remeny.
Slunicko prazi, mam velkou zizen. Ladujeme veci do auta. Doplnujeme kanystry
vodou. Opravdu jedeme az zitra. Nezbyva nam nez sbalit nase bydleni.
Presouvame se do jedne mistnosti kterou M&A pouzivaji jako skladiste. Stavime
si tam stan, akorat se tam presne vejde. Nevoni to uplne hezky ale lepsi nez
spat v aute. Dnes priletaji 4 novi hoste a tak i L&F stehuji svoje bydleni na
strechu. Opravuju nase neustale odpadajici leve zrcatko. Dobry figl je
naolejovat sroubky a pak to vsechno hezky drzi. Muzeme tedy klidne zahodit
pasku kterou jsme zrcatko nouzove prilepili. Vse je nalozeno, omyvame
karimatku od prachu a nandavame postele. Mame mraky veci, sama nama-nama.
Segou vari veceri, ryze s arasidovou omackou. Dobrota. Mark je ko. Vecer
prijizdi Sedou, pojedou spolu na letiste. Je cely nazhaveny, maji mu z belgie
privezt notebook na tu jeho novinarinu. Porad volaji na letiste, letadla sem
priletaji bezne s velkym spozdenim. Nakonec je prilet potvrzen a tak M&A se
Sedouem odjizdeji na letiste. My se sprchujeme a L&F jdou spat. Paja s nimi
dnes domluvila odeslani nasich fotek a nasbiranych seminek Petovi do Prahy z
Francie. Zitra v noci leti zpet, jejich dovolena konci. Nakonec se z nich
vyklubal velmi mily parecek, dokonce se i rozpovidali v anglictine. Neustale
se pokousim dovolat toho naseho konzula kuli pasum - s nulovym vysledkem -
cislo je nedostupne. Obvolavam take pravidelne banku a Azar supermarket -
jestli uz se rozbehla ta akceptace Master Cardu - take bezuspesne. M&A
prijizdi pomerne brzy, vezou si s sebou dva parky navstevniku - lesickou
dvojici (znama od Annie) a mroziho chlapika s jeho pritelkyni. Klabosi s nove
prichozimi vlamsky a tak se po chvilce poslouchani loucime a zalezame na nasi
posledni noc v Bamaku do stanu postaveneho v mistnosti skladiste. Na
nafukovacich karimatkach spime jak v nebicku.

060117 - Bamako - odjezd z raje

Dnes tedy balime, vyrazime na vylet po Mali a pryc od M&A. Ceka nas posledni
snidane. Je to trosku slozitejsi, je nas tady 10 a ke stolu musime na smeny.
Naposledy volame konzulovi - neuspesne, do banky - kupodivu uspesne - pry
dnes konecne MasterCard funguje. Takze tam zajedeme vybrat penize. Posledni
cigarko, posledni veci do auta, opsani si adres, louceni. Je tu ale moc lidi
a tak je to louceni ne az tak moc osobni jak bysme chteli. Bylo nam tu s nimi
moc dobre. Kolem poledniho vyjizdime. Naposledy projizdime prasne cesticky
Kalabankoro plateau a mirime do centra do banky. Vedro, sucho. Parkujeme u
Kontejneru a jdeme do banky. Jdeme do banky zkouset vyber. Kupodivu nase
karta opet nefunguje - nelze vybrat. Nektere pry dnes funguji, jine ne. Jako
na potvoru ta nase patri do te druhe kategorie. Mame pech. Jdeme s Visa
kartou do bankomatu, vybirame 300.000 na dalsi cestu. Vracime se k autu a
vyrazime na cestu. Mirime smerem Segou, pres most. Kacenka jede dobre. Ve
vedru se ale zacina trosku hrat - asi bude zase problem s benzinem - prece
jen auto je delane na bezolovnaty, 95ti oktanovy a tady jezdime na olovnatych
91 oktanu. Zapiname ventilator a topeni at se motor trosku ochladi. Rucicka
teplomeru se vraci na normal. Je to docela unava, po 250ti kilometrech delame
zastavku. Davame si u stanku testoviny za 150cfa a k tomu jablecnou limonadu.
Kourime, odpocivame. Nasedame a dojizdime do Segou. Hledame po meste hotel,
vsechno je drahe. Nakonec nachazime hotel Savanne, ve spolecne loznici to
stoji jen 3000 za osobu. Nechavame si nandat moskytieru a jako pokazde musime
dozalepit paskou nejhorsi diry. Odpocivame, sprchujeme se a jdeme si dat
pivo. Dopisujeme denik, Paja si cte Gravesova Klaudia. Davame si neco maleho
k jidlu a jdeme spat. Zitra vyrazime na prohlidku mesta a ceka nas odjezd do
Djenne.

060118 - Segou - zase na ceste

Probouzime se, pakujeme veci do auta a vyrazime do centra, zapichneme tam
nekde auto a pujdeme se projit po meste. Zapichujeme to u hotelu Esplanade.
Prohlizime si vyrobu cihel na brezich reky. Kolem mesta je zase spousta
odpadku, je to jak ve stredoveku. Prochazime se ulicemi, po nabrezi. Vracime
se zpet do auta, nakupujeme benzin po 615 cfa za litr a vyrazime pryc.
Potkavame zelene papousky, krouzi nad busi kolem cest. Taky vidame malinkate
cernocervene ptacky, nekdy i ve velkych hejnech - vypadaji jak mraky kobylek.
Cely den jsme na ceste, nastesti je docela dobra a neni moc dirata.
Zastavujeme u jednoho z velkych termitist kolem cesty. Nocujeme kus za
police-checkem v busi, par set metru od silnice. Nevarime, jen si cteme a pak
usiname.

060119 - Djenne - velka mesita

Probouzi nas prichod a zirani nejakeho mistnaka s macetou sbirajiciho drivi
na prodej ve meste. Balime saky paky, vracime se na silnici a dojizdime par
kilometru k trajektu pres Niger do Djenne. Listek za 3000 tam i zpet je
docela levny. Odhanime pruvodce a prodejce suvenyru. Cekame na trajekt a pak
pri najezdu trosku brnkame cumakem o najezdni rampu. Do mesta uz je to
kousek. Prijizdime kolem nejvetsi blatene stavby sveta (kdo tomu veri?) -
mesity. Parkujeme u posty, kupujeme znamky na nase pohledy, vyrazime na
prohlidku mesta. Stredovek jak vysity - odpady vedene prostredkem ulicky,
smrad. Kupodivu se nam tu ale docela libi, je to jedno z nejhezcich mestecek
v Mali co jsme zatim navstivili. Uzke ulicky, mistnaci zijici v hlinenych
domeccich, delnici na stavbach novych ci opraach starych domecku. Pruchod
kolem mesity - je prekvapive vetsi nez jsme podle popisu ostatnich turistu
ocekavali. Vzpominam si ze jsem o ni tesne pred odjezdem videl nejaky
dokument - ukazoval jak kazdy rok se jeden den cela vesnice sebere a jde
mesitu znovu kompletne spolecnymi silami nahazovat blatem. Vracime se k autu,
preparkovavame ho k jednomu hotelu co jsme tu nasli. Cena 3000cfa za noc a
osobu docela ujde a tak se tu rozhodujeme prenocovat. Je tu take prijemny
stinny restaurant. Zasedavame pod strisku, davame si kazdy dve palacinky,
caj, limcu. Sedime, odpocivame, koukame na lidi prochazejici okolo. Po
chvilce odpocinku vyrazime opet do mesta na dalsi obhlidku. S jednim klucinou
se vydavame na navstevu nejakeho damskeho sdruzeni vyrabejiciho koberecky s
mistnimi motivy. Nic nekupujeme a tak zase rychle bali fidlatka a my jdeme
dal do mesta. Prochazime casti Djenne kde jsme jeste nebyli a pak se vracime
do stinu a klidu restaurace. Davame si dobre jidlo - ryze s kuretem pro Paju,
ja si davam rybicku s ryzi a pivo. Pripojuje se k nam germanec. Dnes omylem
vlezl do mesity a odtamtud ho vyvedli - vstup pro nemuslimy je tam zakazan.
Stmiva se, nekolikrat musime personal upominat o moskytieru, jsou nejaci
laxni. Nakonec uz je pozde, loucime se s germancem, jdeme se koupat a spat.
Moskytiera je samozrejme dirata a tak ji Paja podlepuje paskou. Spime v
prazdne dvoumistnosti krasneho hlineneho hotylku na matraci na zemi. Ve sprse
jsme prijemne prekvapeni poradnym proudem vody - po mesici v Bamaku s pouhym
curkem je to jako balzam ;-).

060120 - Djenne - necekany odjezd

Vstavame, balime. Davame si veci do auta a vyrazime na posledni prochazku
mestem. Moc se nam tady libi, navic tu skoro nikdo nezebra a tak je to pro
nas po Segou moc prijemne prekvapeni. Vracime se k autu, odjizdime. Pres
trajekt se vracime na hlavni silnici, odbocujeme do leva a pokracujeme dal
smer Mopti. Kolem nas proletava spousta zelenych a modrych papousku. Taky
jeden podivny cernobily ptak s dlouhym ocasem je lita jako raketa bez
roztazenych kridel - ta roztahne na jedno mavnuti tak odhadem jednou za 4
vteriny a tak jeho let pripomina zabku. Podle inteligence zvirat kolem
silnice je videt ze ovce je naprosto tupa, klidne stoji na silnici a ceka az
ji neco prejede. Zato takova koza je chytrejsi, vsimne si auta a zdrhne.
Dokonce uz jsme videli kozy stojici na zadnich, prednima si pritahujice male
vetvicky na okousani. Trosku to pripomina vyvoj z opic na cloveka, ne? Navic
koza tak trosku pripomina antilopu a me se zda ze to je vlastne nova africka
antilopa. Prijizdime do Mopti. Hledame katolickou misy, melo by tam byt levne
ubytovani. Projizdime pristavem a nejak to nemuzeme najit. Rozhodujeme se
vyzkouset tedy jine bydleni a podle ceduli u cesty vyrazime do hotelu Ya pas
de problem. Ma hezke zlute cedule a lakave jmeno. Je to jen kousek a hotel
vypada moc hezky. Cena je vyssi nez bysme chteli - 4500 za osobu na noc ve
spolecne nocleharne a 3500 za nocleh na terase na zemi na matraci s
moskytierou. Volime matraci na strese. Tady chceme nechat Kacenku a vyrazit
na vylet do Timbuktu. Vyrazime na vylet do mesta, mirime do pristavu, jdeme
hledat lodky jez pluji nasim smerem. Olivier z recepce nam doporucuje se
optat v baru Bozo. Cestou z hotelu k pristavu prochazime nejdrive nejakymi
malymi policky a pak kolem nejake garaze - autoservisu. K nasemu prekvapeni
tu potkavame dvojce Kacenky - je to uplne stejna Toyota Model F, jen ma
malijskou znacku a zda se ze tu porouchana stoji uz nejaky ten patek - je na
ni uz uctyhodna vrstva prachu. Okukujeme ji, v garazi si bereme cislo na
majitele, nechavame si ji otevrit a studujeme co z ni uz je vymontovane.
Vypada to ze vetsina dilu tu zustala, pry se ji porouchalo neco kolem
vstrikovani. Alternator, tlumice a nekolik dalsich drobnosti je na svem
miste. Urcite bysme ji s radosti lehce zkanibalizovali. Cernosi se nam smeji
ze chceme koupit takovy vrak ;-). Majiteli se ozveme vecer po prochazce.
Prochazime megamumrajem kolem pristavu coz je jednim velkym trzistem. Cestou
si kupujeme jeden oloupany kokosak za 150 cfa. Na zemi jsou tu kolem hromady
ryb - cerstvych, susenych, smazenych, pecenych... a na nich samozrejme hejna
much. Brodime se tim mumrajem a obchazime pristav dokola. Uplne na konci
nachazime bar Bozo. Davame si male pivo a fantu. Jdu koupit cigara a kdyz se
vratim tak jsme svedkem bitky jednoho cernocha s jeho bilou pritelkyni.
Spousta kriku a i rany. Pripojuje se k nam nejaky mistni nahanec, nabizi nam
vylet do Timbuktu za 30 tisic s jidlem ci pripadne za 20 tisic bez jidla.
Jdeme se s nim kouknout na tu lodku. Je to pinassa, takova ricni nakladni
lodka. Na ni na prevazeji malou pirogou pres pristav. Bavime se s obchodnim
sefem lodky - usmlouvavame to na cenu 75 tisic pro oba, tam i zpet, vcetne
jidla, tj. nejakych 18.5 za osobu a cestu. Problem vsak je ze lod odjizdi
jeste dnes. To pro nas znamena zrusit na dnesek rezervaci v hotelu, rychle si
zabalit veci na cestu, vyresit parkovani Kaceny a zase se sem rychle vratit.
Nu coz, proc by ne. Jdeme tedy zpet do hotelu. Domlouvame dlouhodobejsi
parkovani auta pred hotelem, nechavam jim tu 3000 pro hlidace. Balime
batuzek, davame si jeste rychle pivo a kolem pate hodiny vyrazime do
pristavu. Cestou uz nam vola nas kapitan a nahani nas kde jsme. V rychlosti
si pak jeste kupujeme predrazeny karton cigaret a nasedame na lod. Platime
200 pirogarovi jez nas k ni doveze. Nachazime nase rohoze a dokonce i krabici
s dobrou vodou jez nam za 6000 slibil privezt ten dohazovac z Bozo baru. Lod
je nacpana nakladem - same pytle s prosem a s cementem. Nase misto je kousek
od pride, mame prostor mezi dvemi zebry, akorat se tam tak natahneme. Problem
je ze spime na nerovne vrstve pytlu a tak to nebude nic extra pohodlneho. Za
hlavou mame 5 tuaregu, pred nami nekolik dalsich, za nami smerem k zadi je
nejaka pani s ditetem. Dal smerem k zadi je kuchyn, za ni jeste par lidi na
nakladu (vcetne jedne motorky), pak dva motory (jeden z nich je rezervni pro
pripad vypadku), za nimi dve ovce, kormidlo a uplne na zadi je mala budka s
dirou v podlaze jako zachod. Neni tu zada ulicka, clovek musi cestou na
toaletu prelezat namackane lidi, naklad, diru s kuchyni, motory, obchazet
kormidlo a pri tom vsem nespadnout do vody. Neni to jednoduche, ja zkousim
vydrzet a zapomenout na vsechny potreby, omezit prisun vody i jidla. Cesta ma
trvat 3 dny a 2 noci. Roztahnout tadyy moskytieru bude nemozne, snad nebudeme
v noci stavet, za jizdy tu komari nevydrzi kvuli vetru. Ten je podezrele
velky, zveda vlny a hned po rozjezdu nam zacina voda splouchat dovnitr.
Problem je asi s pytli s cementem - tem pravidelna sprcha nedela uplne dobre.
Za chvilku se taky objevuji chlapici z posadky, stahuji u nas na pridi kryci
plachty a preskladavaji naklad tak aby plachty pritisknul k boku lodi a tak
nas utesnil pred vodou. Ne ze by to nejak pomohlo nabirani vody do lode ale
alespon to necaka a jen nateka po boku. Kazdou chvili pak oni v kuchyni
uprostred lodi vodu kybly vybiraji a vylevaji. Pro nas to znamena konec
vyhledu - stejne uz je vsak noc a nic neni videt. Snazime se trosku tady
zabydlet, moc to ale nejde. Pytle jsou tvrde, navic naskladane tak ze jsou
mezi nimi velke diry a plocha postele je mizerna. Co nadelame. Chteli jsme s
mistnaky a tak to mame. Turisticka lod je asi komfortnejsi, tohle je
zajimavejsi. Vypada to vsak ze mistnaci za cestu plati zhruba pouhych
5-6000cfa, my platime zhruba 3x vice. No jo, co nadelame. Bastime buraky co
jsem jeste pri nastupovani do lode rychle koupil od jedne holciny. Kraje lodi
jsou kolem 20ti centimetru nad hladinou vody. Na spici lodi, nechranen pred
vodou a vetrem sedi kormidelnik na malinkem a uzkem mistecku u kormidelniho
kola. Provazkem dava do zadu k motorum signaly "strojnikum" jak rychle maji
hnat motory. Pozdeji se dozvidam ze takova lodka pobere az 60 tun nakladu.
Myslim ze tahle je hodne pretizena. Nejaky naklad, vcetne druhe motorky,
vezeme i na strisce nad nami. Strecha slouzi zaroven posadce jako cesticka
mezi pridi a zadi - mezi nami v nakladnim prostoru by se promotavali jen
stezi. Nez se nadejeme tak se serviruje prvni jidlo - ryze s rybi omackou.
Vari zenska uprostred v prostoru kuchyne. Ryzi nandava do mis a ty pak zaleva
omackou. Jednotlive misy putuji k jednotlivym skupinkam. My mame takovou
malou plastovou misku jen pro nas dva. Vypada to ze kazda skupinka dava
kucharce svoji ryzi, jen my jime z jejich zasob. Omacku pak kazdy plati
zvlast, vyjma nas, jedinych belochu na palube. Ji se rukama, pribory nejsou a
nas nenapadlo si je vzit. Paja poprve, ja uz nejakou praxi mam ;-). Ostatni
piji vodu z reky, my ocenujeme nase lahve s pitnou vodou. Ostatni skupinky
drzi pohromade a moc se spolu nebavi. K jidlu se vzdy sroti kolem jedne misy
a jedi rukama spolecne. Z ryze hnetou rukou kulicky a ty si pak strkaji do
pusy. Seri se, zapada slunce, lezime na nerovnych pytlich a kourime. Pak je
pro muslimy cas na modlitbu - odhrnuji plachty, myji se, curaji do vody a pak
z te same reky dokonce jeste i piji(!). Kdyby to delal jeden tak to pochopim,
problem je ze to delaji vsichni najednou a tak mozna chapu vyznam vyssi ceny
za misto na pridi ;-). My toaletu porad jeste drzime - z boku lodi se mi
nechce, zenska cast cestujicich to stejne musi jit realizovat na zad. Za tmy
kupodivu lod zastavuje u brehu, kotvi a jde se spat! Mysleli jsme ze se jede
nonstop, dokonce nam to puvodne nas sef lodi potvrdil. Mozna ze to je kvuli
vetru a vlnam, nevime. Lezi se nam mizerne, zadny luxus. Chlapici vepredu
jsou obchodnici z Timbuktu, ty vedle nas jsou z nejake mensi vesnice cestou,
vysedaji kousek pred cilem. K lodi je celou cestu pripoutana piroga - bud je
to jako kargo a nebo ji maji na nezbytne spojeni s pevninou. Na noc se
vsichni bali do dek a usinaji. My vytahujeme spacaky a zalezame taky. Hovor
obchodniku za chvili uticha, pak vypinaji i baterkama napajena radia ve
kterych neustale poslouchaji fotbalove prenosy. Usiname unaveni.

060121 - na lodi mezi Mopti a Timbuktu - uviznuti na melcine

Vsichni vstavaji s vychodem slunce. Nas probouzi az jejich curani a chrchlani
pri hygiene pred ranni modlitbou. Zadna nadhera, zadni slavici, zadna vune
cerstveho chleba s maslem a redkvickami... Zakrytou lodi se vali dym a vune z
otevreneho ohne v kuchyni. Vari se opet ryze. Startuji se motory, uzivame si
jejich splodiny jez vitr zanasi taktez k nam na uzavrenou prid. Vyrazime.
Rutina se zabiha, snidame tentokrat ryzi bez omacky, opet se ji rukou.
Plachta je dnes vytazena, pozorujeme breh, nejsou vlny. Kolem poledniho vsak
uvizneme na melcine. Niger nema dost vody a lod je navic pretizena. Citime i
slysime jak drhne dnem o pisek a nakonec se zastavi. Posadka se nas snazi
ruznymi manevry vyprostit. Chlapici se chapou bambusovych tyci, oba motory
vyji, svalnatci paci bidly, par chlapiku v kratasech je ve vode kolem lodi a
sonduji hloubku, hledajice cestu pro lod ven z melciny. Nekolikrat se jim
povede nas uvolnit abysme pak zase uvizli jeste hure. Nakonec je vsechno
odpichovani a vsechny konickove v motorech marne, rozhoduji se lod nadlehcit.
Prvni davka lidi opousti na piroze lod, jsou odvezeni na breh. Hodina a pul
marneho zapaseni, odjizdime s druhou davkou lidi. Na brehu je blato a zima,
fouka studeny vitr. Sledujeme jak znovu zapasi s melcinou, opet neuspesne.
Pozde odpoledne se rozhodnou zacit vykladat i naklad. Na tomhle useku uvizava
dost z lodi ktere nas miji - vetsinou se vsak rychle uvolni a pokracuji dal.
Nas kapitan je asi moc chamtivy. Sledujeme chlapika jak z pirogy na zadech
vynasi stokilove pytle prosa. Svalous. Jediny chlapik to vsechno odnosi,
ostatni na nej jen koukaji. My si alespon na pevnine muzeme v klidu dojit na
zachod. Paja sice jednou uz tu slozitou cestu lodi pres naklad a lidi
absolvovala ale i tak je to po dni cesty prijemne, pro me je to vlastne
poprve ;-). Sedime na brehu, koukame na zapas nasich chlapiku. Obcas to mame
zpestrene i podivanou na dalsi uviznute lode. Taky sledujeme cerna mracna
neceho na obloze - vypada to jak kobylky. Honi se to po nebi, meni to tvar
jak vosi roj. Je to ale vzdy bud tak daleko nebo tak mrnave ze dlouho
zjistujeme co to je. Nakonec se z toho vsak nevyhrabou kobylky ale velka
hejna nasich znamych cerno-cervenych ptacku. Ta hejna jsou megaticka. Na
brehu fouka a je zima. Na rece je docela provoz. Po brehu chodi kravy,
naproti je nejaka mala vesnicka. Bavim se focenim. Pada sero a pak je i tma.
Chlapici z prvniho vysadku se k nam pripojuji, rozdelavaji z travy ohen a
vsichni se trosku ohrivame. Po tomhle vyletu budeme pekne vyuzeni. Priklada
se dalsi sucha trava. Lod porad neni vyprostena. Nakonec to dopadne tak ze se
dnes holt dal nepohneme, prespime tady na miste a zitra se bude pokracovat v
osvobozovani lodi dal. Prijizdi pro nas piroga a my se do ni soukame. V blate
na brehu mi zustane sandal, musim ho pak slozite lovit, vubec nejde
vytahnout. Bosky lezeme do pirogy, Paja s obtizemi - je to vysoko a v blate v
rece po tme to neni zadna sranda. Je docela velky proud a piroga je
pretizena, zase jen par centimetru nad vodou, kolebame se a uz jen tim
nabirame bokem vodu. Nekdo se chape kyblicku a zacina vylevat. Mame trosku
strach ze se prevrhneme a nebo potopime. Pritom by stacilo jen jet pro lidi
na breh dvakrat. Na lod se nakonec dostavame ale (jak jinak nez) v poradku,
sice prokrehli, mokri, zablaceni ale zivi. Vari se jidlo, Paje uz ta sama
ryze s rybi omackou nejede, leze ji krkem a tak pak nenapadne vyhazuju zbytek
z misky do vody. Zachumlavame se do spacaku, po modlitbach, chrchlani,
plivani, curani a piti z/do reky vsichni rychle zalezaji a tuhnou. To jsme
(dle gps) teprve 60 km od Mopti, uz je to druha noc na lodi a do cile nam
zbyva vzduchem jeste neco pres 200... to asi nebude kratky vylet.

060122 - na lodi mezi Mopti a Timbuktu - uvizli na melcine

Rano nas bez snidane rychle vystouchavaji z lodi, znovu nas pirogou odvazi na
breh. Chlapici se chapou tyci, zkousi nas vytahnout. Nejde to a tak se zacina
vykladavat vic a vic pytlu s prosem. Jeste ze tu pirogu s sebou maji.
Pocitame ze vynosi tak 5-6 tun nakladu na breh, neco jeste maji navic
nalozene na piroze. Kolem poledniho se jim pak konecne podari po nekolika
poskocich konecne vyjet na dobrou hloubku a je to! Zacina se znovu nakladat
kargo zpet na lod. Ten jeden chlapik se asi strha. Bosky blatem do vody az k
piroze, na ramenou za hlavou 100kg pytel. Sem, tam, sem, tam, porad do kola.
Nalozi se jedna piroga, sup s ni na lod a znovu. Kdyz jsou konecne pytle
nalodi tak se nalodujeme i my a muzeme pokracovat v plavbe. Tak jsme tu na
melcine ztravili prijemny den ;-). Dnes opet neni vitr, nejsou vlny a
chranici plachty jsou vytazene. Muzeme sledovat breh. Scenerie se moc nemeni,
vetsinou se breh svazuje k vode a za nim je poustni krajina, rovna a stejna.
Obcas mijime nejake vesnicky, zatim nikde nestavime. Vyhled je to ale pekny.
Lezime, koukame a kochame se. Dochazi nam, ze kolem Nigeru uz se motame skoro
mesic. Necekane. Planetak sliboval cestou moznost pozorovani hrochu, vzhledem
k hustemu lodnimu provozu se ani nedivime ze zadneho nepotkavame vykukovat z
vody. Polehavame, bastime dalsi pridely ryze. Dodatecne sucha ryze k snidani,
k obedu pak opet s rybi omackou. Kdyby to tak ta zenska alespon umela uvarit
poradit. Pri praci (i tady na lodi) porad taha v satku sve dite. Ocividne ho
ale krmi lepe nez nas, dokrmuje ho kasi a mlekem. Vecere je ta sama ryze s
omackou. Prejizdime nejake velke jezero, az se divime kde se tu v pousti
vzalo tolik vody - velke snad jako Balaton, na druhy breh nedohledneme a
zhruba stejne hluboke. Vypada to ze se pojede pres noc, zadne kotveni po
zapadu slunce se nekona. Pri kontrolnim pohledu na gps se ani nedivim,
kilometry neubihaji, mame za sebou asi jen 90 vzduchem z Mopti, zbyva zhruba
dvojnasobek ;-). Pry dve noci a tri dny. Jeste ze nikam nepospichame. Krasny
zapad slunicka nad brehem. Trosku klabosime s mistnaky, sdilime s nimi
cigara. Zalehavame do spacaku, fouka lehky vetrik. Meril jsem prumernou
rychlost lodi, je to neco kolem 12ti km za hodinu kdyz se jede. Nic moc.
Tohle je uz nase treti noc na lodi. Snad zitra dojedeme do cile.

060123 - na lodi mezi Mopti a Timbuktu

Prece jen jsme v noci zastavili - chlapici to zapichli nekdy kolem ctvrte
hodiny rano. V 6.30 uz je zase cilo, curani a modlitby kolem nas budi kolem
vychodu slunce. Zustavame ve spacaku, nas se netyka ani jedno, curat v klece
z hrany prkna metr od ostatnich neni lakave. Nechapu, jak pri ranni zastavce
a pred modlitbou oni klidne nejdrive udelaji potrebu pred sebe z boku lodi,
pak si umyji ruce a nohy, vycisti si prstem zuby a pak si jeste vyplachnou
pusu a napiji se - vse z jedne a te same vody. Klidne nekolik chlapiku vedle
sebe najednou. Nam staci uz jen to ze omacka na rybu je varena z vody v rece.
Reka totiz slouzi nejen jako toaleta ale i odpadkac. Jedeme dal, zveda se
zase trosku vitr, zacina cakat voda na cement a do lodi, zatahuje se chranici
plachta a voda tak uz jen proteka dovnitr a uprostred ji pak musi vybirat
kyblicky. Odmitli jsme snidani - zase ryze. Zastavujeme v par vesnicich,
vykladame nejaky naklad. Pred zapadem slunce vyseda nas kamos touareg se
svoji skupinkou v jedne vesnici. Vcera jsem mu na papir napsal cislovku
40.000 - sam byl analfabet ale kvuli obchodu to potreboval mit napsane. Mohlo
by to byt usmevne kdyby to nebyla pravda - analfabet, nikdy nechodil do
skoly. Na druhou stranu velmi prijemny a mily chlapik. Vykladaji asi 6 tun
pytlu prosa, my mezitim prochazime vesnici na brehu mezi rekou a pousti.
Hledame misto na zachod. Nakonec uteceme detem za mesto a v pousti mezi
ridkou vegetaci si ulevujeme. Ja mam kupodivu zacpu, ryze za ryzi me ucpala a
nejde to i kdyz bych chtel a bricho uz mam lehce nafoukle. Lod za chvili
odjizdi a tak se rychle vracime zpet. Lod dovylozila, odjizdime. Davam cigaro
vykladaci jenz po prsa ve vode vyklada tezke pytle na breh a uz uplne pada
unavou, i pres ty jeho megasvaly. Uplne se klepe prochladnutim a unavou. Ne
ze by ho nekdo vystridal. On potom na oplatku prenasi Paju suchou nohou do
pirogy jez nemuze az ke brehu. Ja jdu vodou a nasedam sam. To od nej bylo
mile gesto. Na lodi mu pak davam krabicku cigaret jako darek. Nemluvi
francouzsky, jen par slov ale je videt ze z anonymniho chlapika je kamos, my
uz pro nej nejsme jen dalsi bile tvare - tubabove. Odrazime. Dnes v noci
mozna dojedeme do Timbuktu. Vcerejsi nocni regata nas docela posunula, i tak
vsak zbyva velky flak. Zapada slunce, pulka lidi vysedla, pasazeri proridli.
Presouvam se vic smerem k zadi, klabosim s sefem lodi a sleduju zivot kolem
kuchyne. Klabosime i se zbytkem osadky. Jsou docela fajn. Ted bez pasazeru je
tu vice mista a tak nejak i volneji se tu dycha. Fouka tu ale chladnejsi vitr
a tak natahujeme mikiny. Vsichni porad poslouchaji radio, sleduji africky
pohar ve fotbale. Nas oblibenec vykladac je na nas mily. Z sefa lodi vytahuju
jak se plati posadce na lodi - kormidelnik ma 25 tis za cestu, hlavni
vykladac 30 tis mesicne, pomocnici 5tis za jizdu. To neni zrovna moc,
uvazime-li ze zvladnou jednu jizdu za tyden. Vzadu je vsak jedna holka co
jede zadarmo, nemela penize a bylo trosku mista a tak ji vzali. Hezke ze se
postaraji i o ni. Sedi ale hned vedle motoru na vetru a v nejvetsim kravalu -
to neni zadny extra zazitek. Dokonce ji davaji i neco malo k jidlu, pravda je
ze az to co zbylo po ostatnich - ale i tak. Za tmy a kolem desate pristavame
ve vesnici asi 30 km od Timbuktu. Tam je nase konecna, dal musime autem.
Loucime se, vylezame na breh, neni tu ale zadne auto jez by v tak pozdni
hodinu jeste jelo tech nekolik kilometru do cile. Po pulhodine ve tme pod
hvezdami se vracime prespat jeste jednu, posledni noc na lodi. Akrobacie pri
nalezani na lod - neni tu uz piroga a tak se dobrodime k prvni lodi v
pristavu, vytahneme se na ni a pak prelezame z lodi na lod s batohem plnym
nakoupene vody. Zbylo nam jeste asi 9 z 12ti puvodnich lahvi. Nakonec se to
ale povede, i kdyz je nase rohoz uz obsazena. Ns kamos nosic budi chlapika
jez si na ni ustlal. Je to na ni nepohodlne ale nakonec usiname s ostatnimi.
Mam pekne zaolejovane kalhoty - po ceste na zachod jsem si omylem sednul na
retez od kormidla. Neco jsme utreli toaletnim papirem ale ne vse. Uz i bez
toho jsme docela hodne spinavi a zacuzeni.

060124 - Kourimi - konecne v Timbuktu!

Probuzeni je za sera, zacina se tu neco dit. Nakonec se z toho vyklubava
bezny denni ruch pristavu. Trajekt vozi auta pres reku, lidi nakladaji kargo
na auta ci opacne na lode (podstatne prevlada dovoz nad vyvozem). Pomalu
kourime a balime, lezeme ven po dalsim louceni. Hledam auto do mesta,
nastesti vime kolik to ma stat, misto 300-500 platime za kazdeho 1000 ale to
je ok. Smlouvani s chlapikem nebylo prijemne, nakonec se domlouvame primo s
ridicem a chlapika posilame do haje, zloducha. V aute blede tvare - francouz
a dva holandani. Maji tip na nejake ubytovani - ve meste je pry katolicka
mise. Z taxiku se vysypavame tam. Cesta z pristavu sem byla docela dobra,
dokonce i asfaltovana. Pry to je jediny kousek asfaltu mezi Douenzou a
Timbuktu. Mesto vypada tak jak jsme ho ocekavali - vyjma prijezdove asfaltky
je vsude pisek, ulice jsou v nem utopene. Katolicka mise nevypada nic moc.
Sice cisto ale mimo centrum. Jdeme zkusit dalsi ubytovani, tentokrat neco z
planetaka. Na misto nas tam po jednom odvazi nejaky klucina na motorce jez se
zivi pronajimanim velbloudu na poustni vylety. Je to terasa v rodinnem
baraku, i s rodinou. Moc se nam tu nelibi, ani ostatnim. Ti vsak berou za
vdek katolickou misi, my jdeme odvazne jeste hledat neco lepsiho. Potkali
jsme tu nejakeho blazniveho holandana co v Dakaru koupil moped a ted na nem
chce prejet saharou na sever az do alziru... ;-). Mily chlapik ale nevim,
nevim... My jdeme jeste zkusit posledni pokus, opet nas prevazi kluk na
motorce. Prvni jede Paja. Ja zatim cestou s batuzkem na zadech zjistuju cenu
pro odvoz autem do Mopti. Na namesti je takova budka a tam mi rikaji ze to je
za 12500 vzadu v landcruiseru a 15000 v predni kabine. To neni spatne, asi to
zvolime jako dopravni prostredek zpet k autu az budeme odjizdet. Potkavam
klucinu na motorce, odvazi me za Pajou k hotelu Poulet d'Or. Je tam sice dost
much ale nevypada to uplne spatne. Cena je ok, je tu hned restaurace a bar,
pokoj je moc hezky, sice jednoduchy ale cisty, zadne mouchy. Restauraci prave
nejaci manici vystrikavaji vapnem, beli zdi. V planetakovi pisou ze tu moc
dobre vari a tak zustavame. 2500 za osobu a noc, turecky suchy zachod - to
ujde. Sprcha je ok. Relaxujeme odpocivame, kourime v pokoji. Cteme si,
sprcha, zachod, slozite splachovani konvickou na nekolikrat. Pak dal
relaxujeme ctenim. Postupne se tu objevuji jednotlivi, avsak kultivovani
nabizeci vseho mozneho - nabidky vyletu na velbloudech a zarucene
originalniho tuaregskeho bizu (bizuterie). Klucinovi na motorce nabizime
20tis za 2 noci v pousti na velbloudech, slibil ze si to rozmysli a za chvili
se zastavi. To je asi 20 procent z normalni ceny. Moc se mu to nelibi,
uvidime. Nakonec se neobjevil. Po odpocinku se objevuje jeste jeden
velbloudar, vypada trosku jako vice originalni pruvodce, opakujeme nasi
nabidku, vysvetlujeme ji tim ze tu nemame s sebou vice penez a at bud bere
nebo ne. Nabizime navic to ze nakoupime spolecne na trznici jidlo na cestu a
my ho zaplatime. Tenhle chlapik vypada rozumneji, slibil ze si to rozmysli a
vecer v 8 se tu potkame a domluvime se finalne. Klabosime s nejakou nemkou z
drazdan co bydli vedle nas. Ta vyrazi na jednu noc na velbloudy uz dnes.
Zitra ji jeste budeme moci vyzpovidat. Vysvetluje nam kde je ve meste
internet kavarna. Davame si neco maleho na zkousku z mistni kuchyne - omeleta
a hranolky. Oboji velmi dobre. Pak vyrazime na pesi vylet po Timbuktu. Byt
znovu backpackerem je docela fajn. Pro Paju je to vlastne poprve. A taky se
ji to libi. Brodime se piskem ulice, prochazime mestem. Chodi se docela
tezko, pisek brzdi kroky, asfalt tady uz neexistuje. Sledujeme nejake deti
delat v pisku salta a premety. Docela jim to jde. Pak potkavame jednoho
mladeho budouciho obchodniho talenta (fuj, cestino) - na nasi beznou odpoved
zebrajicim detem "tak dej nejaky darek ty mne" s pokrovym oblicejem sundava
sve digtalky a pripina mi je na ruku. A znovu si rika o darek. Tomu klucinovi
je sice tak kolem 7mi let ale ten se neztrati. Skoda jen ze neuplatnuje svuj
talent v necem jinem nez v zebrani. Prohlizime si krasne stavby, mesitu,
mistni tradicni kovane dvere. Pomalu mirime k inet kafe. Tam je to 1000cfa za
hodinu a spojeni je ppoommaalleeeee. Ale i tak diky za nej. Resime jen maily
a kratkou zpravu na blog. Posilam Petovi nejake male zobni pro Alzheimer. Po
hodince a pul jdeme zpet. Paju boli v krku a ma zizen. Stavujeme se tedy na
neco k piti - ja si davam velky castel, Paja caj a pak i colu. Sedime ve
stinu a zakecavame se s dvemi mistnaky - mladi kluci - jez to tu prvozuji.
Paja uz treti den basti brufeny. Kluci nas zvou na veceri. Pred pul osmou uz
se zaciname zvedat, doufame ze velbloudar nasi nabidku nakonec prece jen
prijme a my se konecne koukneme do pouste na velbloudim chrbatu. Nejak se
jidlo nenese snad poprve za nas pobyt v africe vidime primo v tomhle podniku
bitku nejakych opilcu. Zadna krasa. Facky a strkacky. Nastesti to neni zadna
velka bitka. Ale i tak - prvni. Pak, kdyz uz se zvedame tak konecne dorazi
jidlo. Davame si Tou (nejaka hmota z obilniny) s omackou gombo - coz je
nejaky plod (za ziveho boha nemuzeme zjistit co to gombo je - nevi to nekdo?)
zalevane roztavenym maslem. Basti se samozrejme rukama. Neni to spatne ale
snazime se zvednout co nejrychleji. Prece jen prijit kvuli zvanci o vylet do
pouste - to by byla skoda. Loucime se a tmavymi ulicemi pelasime k nasemu
hotylku. Samozrejme prichazime az v 8.30. Velbloudar tam nastesti jeste je.
Chvilku jeste smlouva, zkousi z nas dostat jeste alespon nejaky darek navic.
Kdyz ale vidi ze s nami opravdu nehne tak kyvne, akceptuje to. Pojedeme vsak
jen na dvou velbloudech, jeho mladsi bracha nam bude delat pruvodce. Zitra
odjedeme kolem jedne odpoledne - i kdyz vlastne nejdrive budeme muset skocit
na trh na nakup. Nezni to spatne. Prvni noc prespime v malinke vesnicce a
druhou v nejakem opustenem stanu - alespon tak to slibil. Velke duny jsou pry
az vice na sever (800km?), my potkame jen mensi duny. To je sice skoda ale i
tak se tesime na vylet. Trosku se samozrejme i bojime, ale to je dobre. Pry
natapeme neco kolem 100-120ti kilometru. Platime mu prvni polovinu z ceny, po
navratu doplatime. Majitel hotelu Dedou se mi zdal mily a seriozni a tak jen
na zkousku vedu Mohameda (nas velbloudar) na predstaveni za Dedouem. Znaji
se, po Mohamedove odchodu se ptam na jeho reputaci - pry je v pohode a bez
problemu. Pravda je ze Timbuktu neni nejvetsi mesto a ten kdo provozuje hotel
bude asi dobre znat vsechny jez pusti dovnitr za turisty s nejakymi nabidkami
- teda alespon nekdo tak pilny a pracovity jako Dedou. To je dobre. Mame
seznam na zitrejsi nakup jidla na tri dny a dve noci; 5 kg ryze, 1.5 kg masa,
1 kg cukr, 100g caj, 2 kg datli, 1x susenky, maggi, 1 litr oleje. Vecer si
cteme, docitam po pulnoci dalsi anglicko knizku od Vaska. Mame dlouhe mezeri
v deniku, mam jen poznamky. Neni tu moskytiera ale nastesti mame svoji.
Zatlokame s Dedouem hrebiky na jeji uchyceni - pry tu komari nejsou ale par
jich kolem me bzuci kdyz si ctu a tak to bude bezpecnejsi. Hrebiky zatlouka
nejaky klucina kladivem primo do omitky hlinene zdi. Mame z Timbuktu dobry
pocit, vsechno tu jde docela snadno a neni to zadny opruz. Nas pokoj je moc
hezky, prijemne jednoduchy a zarizeny. Po pulnoci usiname. Jsme zvedavi jak
to s tim vyletem dopadne.

060125 - Timbuktu - trznice a vembloudi vylet

Sedime u snidane, vraci se vedle bydlici nemka, moc se ji to nelibilo a ma
nazadku puchejr z velblouda. Snidame palacinky, caj a rajcatovy salat, piseme
poznamky do deniku. Paja bali, koupeme se, v 13 prichazi Mohamed a jdeme
nakupovat zasoby na nas vylet. Paja zustava, nakup je zajimavy - jdeme do
trznice jako mistnaci. Maso je sekane macetou, odletavaji hejna much a kdyz
koukam moc z blizka tak to koupim morkem do hlavy - maso ale vypada dobre ;-)
- uz jsme asi opravdu africani, cena je 1000 za kilo. Proplouvame marketem
sem a tam, kupujeme dalsi veci, ruzne koreni za 650, datle 450, caj 400, ryze
kilo za 400 celkem 3kg, buraky 250 pytel, pomerance po 50, sul - krystaly
jako mala pesticka, cukr za 400, susenky za 150, sirky krabicka za 25. Trh je
zajimavy, vybira a cenu domlouva Mohamed, je to podstatne levnejsi nez kdyz
nakupujeme my. Nakup odneseme za mesto pod strom k velbloudum, dva kluci co
ho doprovazeji tam zustavaji, ja a Mohamed jdeme zpet. Cestou se zastavujeme
u nej doma - dava si obed, ja odmitam, jist bez Paji me nebavi ;-). Sedim ve
stinu a cekam na nej nez doji, klabosim s jeho starsi sestrou (teta?). Piju
nabidnuty caj. Pak se zvedame, jdeme vyzvednout Paju do hotelu. Bereme oba
nase batuzky, i ten velky. V nem je asi 8 lahvi vody co nam zbyla jeste z
lodi, 2 spacaky, mykiny s kapucou, moskytiera a hygiena. V malem batuzku je
hlavne elektronika - fotaky, mozky, prehravac muziky, doklady a ruzne
drobnosti. S batohy na zadech jdeme k velbloudum. Brodime se piskem ulice, za
mestem skladame batoh ze zad, Mohamed a jeho mladsi bracha, nas pruvodce,
Djedou ho primontovavaji provazy za sedlo. Za chvilku je to hotove, sundavame
sandaly, na velbloudech se jezdi bosky, nasedame do zdobenych drevenych
sedel, velbloudi se zvedaji a my se nejiste potacime a snazime se drzet ze
vsech sil. Zvedani velbloud je fakt zazitek, zveda se jak sranky. Kazdy
sedime na jednom, nasi dva mladi pruvodci se chapou uzd, respektive spagatu
jez jsou uvazane do tlamy zvirete, tesne za zuby. Kracime smerem do pouste a
jsme zvedavi jak tohle dopadne. Dnes pry dopajdame kolem nejakych dun az k
baracku kde bydli Mohamed. Tam se najime, prenocujeme a rano budeme
pokracovat dal. Uz po kilometru cesty mame zadky na kasi, sedacky jsou tvrde,
nemuzeme se v nich za zadnou cenu udrzet. Po hodine zastavujeme, nejak se nam
sesypava batoh. Mohamedem slibenych 35 kilometru je hodne, mame za sebou
desetinu a uz skoro nemuzeme. Djedu rovna batoh, zkousi ho znovu a lepe
privazat. Pokracujeme dal, kolem nas je tzv. sahel - poust s trnitymi
akaciemi a mimozami. Pomalu se blizime k nejakym stredne velkym dunam a my
zaciname mit pocit ze nas take cekaji ty puchyre na zadku. Na dunach
sesedame, jdeme si odpocinout. Fotime. Vytahujeme vodu z batohu a pijeme,
kourime, valime se v pisku. Po odpocinku utahujeme Paje sedlo aby tolik
neklouzala dopredu. Trosku to pomaha, ale i tak to neni zadny luxus. Zapada
slunicko. Jeste nez se setmi tak za sebou nechame duny a par horizontu a
prijizdime k jedne hlinene stavbe a dvoum stanum - nase cilova stanice pro
dnesek. Mame za sebou 9.2km a jsme radi ze to muceni pro dnesek konci.
Sesedame z velbloudu, duckwalkem se odpinozime na pro nas prostrenou rohoz u
stanu. Ostatni zatim odsedlavaji velbloudy a krmi je. Pada tma, prijizdi
Mohamed s tatou - ten dela taxikare jeho L200-kou mezi Timbuktu a touhle
mensi osadou. Je tu totiz i skola pro nomadske deti. Klabosime s rodinou. Na
zitrek se domlouvame s ucitelem, ze se mrkneme na exkurzi do skoly, chceme
videt jak vypada misti vyucovani. Z nasich zasob v pytlich (jez se cestou
samozrejme prodereli takze jsme je museli cestou jeste prebalit a jen jsme se
modlili at nepraskne ten pullitrovy pytlik s olejem nad nasim batuzkem - neni
se co divit, igelitak narozdil od mineni nasich pruvodcu nevydrzi treni
nakladu o hrany sedla) se vari - zda se ze nejen pro nas ale pro vsechny. Nic
proti tomu nemame, jen at si nacpou briska, my to stejne vsechno nemuzeme
snist. Povidame si u ohne, popijime caj, pokurujeme a nabizime nase zasoby
cigaret (velmi vdecne prijate) a sledujeme zivot lehce usazenych tuaregu.
Uprostred povidani mi zazvoni v kapse mobil - kupodivu tu je signal. Vola
Honza Lana z Prahy - dozvidame se velkou novinu - Lanovci se rozmnozuji!
Honza si poridil Skype telefon, volani (mimochodem prenos jevelmi kvalitni)
pry stoji 4kc za minutu. Klabosime asi ctvrt hodiny, probirame posledni
novinky jak v Praze tak v Mali. Vecer pak u ohne vsichni pomalu odpadaji,
nakonec se taky odkulujeme. Spime pod plachtou v pisku na rohozi. Spacak nas
dostatecne hreje. Na nebi hvezdy a kolem klid. Jeste pisu par sms. Zmizel
signal, asi dosel proud v bts napajene ze solarnich clanku, jak je tady
zvykem ;-). Zabalujeme se tedy do spacaku a usiname. V noci se jeste
probouzim, vylezam neochotne ze spacaku, telefonem si lehce svitim a mirim
par kroku od stanu na nocni open-air toaletu. Cestou zpet do pelechu jeste
odesilam neodesle sms Petovi a Honzovi, teprve pak mi dochazi ze jsou v Praze
4 hodiny rano. Uklidnuju se tim ze Petu nic nezbudi a Honza ze si na noc
mobil vypina. Snad. V pelechu me ceka rychle koma. Nejdriv se vsak jeste pro
jistotu maznu repelentem, bylo tady par komaru a kdyz prestal foukat vitr tak
nam bzuceli moc blizko hlavy.

060126 - Timbuktu - prohlidka skoly, ze zadku tatarak, kocovni Touaregove

Jeste pred vychodem slunce "kemp" oziva. Vykukuju ze spacaku, nas kamos
Mohamed uz rozdelal ohen a zacina pripravovat typische cajik. Nedavno jsme
konecne odsledovali spravny pomer ingredienci - do konvicky cca 2 dl se
nalije 2 velke panaky vody, nasype velky panak zeleneho caje, velky panak
cukru. Konvicka se uzavre a postavi se na varic na uhliky. Pak uz se jen ceka
nez se voda prevari. Z konvicky se pak naleva caj do panaku, z nich se zase
preleva (vzdy velkym obloukem) zpet do konvicky a tak porad dokola, dokud caj
nevychladne tak, ze se da pit bez popaleni pusy. Ve vysledku se v panacich
(notne ulepenych od vseho toho cukru) zacne na caji delat pena. Nakonec se
nalije caj do 2 panaku (jsou to uplne ty stejne z jakych se v RaJ Praha 4
pila vodka a rum) a podle hierarchie (nejdriv nejstarsi chlap, mladsi chlap,
starsi zena, mladsi zena, pripadne vzacna navsteva prvni) zacina servirovat.
Panak se docela rychle vysrkne a vraci se zpet k nalevaci. Tam se pak vari
druhy a treti nalev, jen se dosypava panak cukru a cela ekvilibristika s
chlazenim a nalevanim se opakuje. Ze spacaku tise sleduju pripravu caje,
pomalu vychazejici slunce (na nebi mracky krasne do zlatova se rozsvecejici),
pomalu se schazejici rodinu. Pravda je, ze jeste pred cajem jsem Mohameda
videl "praskat hlavou o zem" - pri rani modlitbe. Pomalu vylezame ze spacaku
a pripojujeme se k ostatnim. Jak vyjde slunce tak se objevuji mouchy. Pres
noc milosrdne spi, ted clovek oceni kapucu na mikine a dlouhy rukav. Snidame
prvni, ostatni nas vicemene okukuji a zobou s nami datle a buraky. Teprve
pozdeji vidime ze sami si jeste davaji nasup ryze a nam nenabidnou, asi
(spravne) predpokladaji ze beloch ryzi k snidani neji. Po snidani cekame az
zacne skola, chceme prijit az chvili po zacatku vyucovani. Pomalu se vsichni
mladsi zvedaji a mizi do skoly. Sedime na rohozi, mikinou se chranime pred
mouchama a slunicko pomalu stoupa na sve ceste nahoru nad nas. Zvedame se a
spolecne s Djedouem mirime do skoly. Tam vchazime do jedne ze tri uceben a
deti se zvedaji, jednohlasne nas zdravi. Odpovidame a nenapadne se zasouvame
do zadnich lavic, chceme sledovat vyucovani. V jedne ucebne jsou tri tridy,
prvni, druha a treti. Kazda trida sedi v jedne rade, vyucovani probiha na
stridacku, nejdriv neco pro prvnaky a druhaky - rozebiraji se nejake obrazky,
pojmenovavaji se obrazky, uci se zaklady francouzstiny. Uprostred hodiny se
vsak na pozemku objevuje nejake auto - prijela nejaka inspekce z
ministerstva. Objevuje se nekolik chlapiku, obihaji skolu. Tahle skola totiz
neni provozovana statem ale jde o komunitarni skolu -- lide z okoli se
skladaji na jeji provoz - plati ucitele, kucharku jez vari kazdy den obed pro
deti. Ucitel tu bere neco kolem 30ti tisic cfa. Prevest skolu pod kridla
statu by bylo pro vsechny lepsi. Ucitel pak bere kolem 80ti tisic mesicne,
strava pro deti je placena statem, dostavaji penize na provoz skoly. Po
pulhodine se inspekce zveda, nechava za sebou par napadu na vylepseni, jeden
z nich je rozdelit skolu na tri dily - v jedne ucebne jen dva roky dohromady
misto tri. Problem vsak tu je pravdepodobne ten ze nemaji dostatek ucitelu.
Nicmene pokud by skola bezela podle reguli statu tak maji velkou sanci na
prevod na statni skolu. Inspekce tak ukoncila hodinu jazyka a pomalu zacina
matematika. Vyuka probiha pokud mozno ve francouzstine, jen pro zakladnu
vysvetlovacky pro nejmladsi se mluvi v jazyku tuaregu - tamasek. Sam ucitel
ma obcas problem s francouzstinou, na tabuli pise kridou, musi byt but hodne
nervozni nebo ma jednoduse standardne velkou spotrebu krid. Na jednu vetu
spotrebuje az dve cele kridy. Pise i cte velmi pomalu. Tak trosku jednooky
mezi slepymi. Ale porad lepsi nez zadna vyuka. Inspektori pri odjezdu
zapadnou se svym Land Cruiserem v pisku pred skolou a tak nizsi sarze musi
vylezt a tlacit, my to klidne pozorujeme z okna a nehneme ani prstem ;-).
Delame si par fotek z vyucovani, nejprve potaji kdyz se nikdo nekouka, pak i
verejne po domluve s ucitelem - sami nam to nabidli. Pak nam jeste nejstarsi
zaci zazpivaji Malijskou hymnu. My odmitame zpivat na oplatku, Paja se stydi
a odmita zpivat nami upravenou orchestralni verzi pisne "Dam si sedm piv a
jednu zelenou" od Tri sester. Jeste pak chvilku pokracuje hodina matematiky.
Vysledkem cele hodiny je to, ze ucitel na tabuli opise jeden priklad z
ucebnice a nejstarsi zaci si ho opisi do sesitu. Do zitrka ho maji vyresit.
Jde o scitani a odecitani. Pak hodina konci. Dnes se vyucuje jen pul dne, pak
je obed a celodenni vyucovani pokracuje zitra - dnes je nejaky svatek a tak
vyucovani trva jen polovinu doby. Vypada to, ze skola deti moc nezatezuje,
vetsina casu se prolelkuje zatimco ucitel neco resi s jinou skupinkou
(rocnikem). Chceme uz vypadnout na nase mucidla (vembloudy) ale ucitel nas
zve na spolecny obed. Cekame pred skolou na pisku nez kucharka uvari, cas
vyuzivame k prohlidce skoly, ucebnic, osnov, studny a vseho co ke skole
patri. Do skoly je pry zapsano zhruba 95% deti z okoli, denni dochazka vsak
kolisa podle pocasi, sezony a prace. Po malem jidle se zvedame, Djedou nas
odvadi zpet a jeste se docpavame u nich doma nejakou ryzi. Pomalu chystame
velbloudy, montujeme batohy na sedlo a vyrazime. Dnes nas ceka jen kratsi
pochod a jsme za to vicemene radi - nase zadnice jsou docela namodrale.
Nasedame, velblousi se zvedaji a my se zaciname kolebat na jejich hrbech.
Paja ma dnes na sedacce nejakou deku a tak se ji sedi podstatne lepe. Moje
sedlo se permanentne naklani na jednu stranu a tak to neni uplne nejvetsi
komfort. Dnes mame dva male pruvodce, kazdy vede jednoho velblouda a tak
kracime smerem do sahelu (poust poseta akaciemi), nekam smerem na sever.
Naviguje Djedou. Kolebame se asi 6.4 km a prichazime k malemu stanu uprostred
niceho. Tohle jsou skutecni, neusazeni Tuaregove. Mala rodinka rozlozena
kolem stanu, v okoli pasouci se stado ovci a malych koz. Prichod je dost
strasidelny - mraky much. Tahle rodina se kazde 4 mesice zvedne a presouva se
o par desitek kilometru dal, hledajice pastviny pro svoje stada. Vari se caj,
mi sedime na rohozich a klabosime. Ja si povidam hodne s Alim, umi
francouzsky zhruba stejne jako ja a tak to docela jde. Je to hlava rodiny, uz
kocuji 4 roky, je to stryc od Mohamada, naseho chlapika jez nas vzal na
tenhle vylet. Take nikdy nechodil do skoly a tak neumi psat ani pocitat. Je
velmi prijemny, kultivovany a kupodivu i zvidavy. Vysvetluje nam vse na co
mame chut se ptat, sam se pta na spousty veci ze zivota jinde. Je spokojeny
se zivotem takovym jaky je. Vysvetluje nam neco malo z navigace podle hvezd -
podle nich se ridi kdyz se obcas vydaji s karavanou velbloudu na sever pro
sul. Kdyz se me pta na nejake veci, mam obcas problem s cislovkami - ty mu
nic nerikaji a tak se musim casto spokojit s konstatovanim cen podle ceny
jedne ovce a veci jez sam zna - to a to stoji tolik ovci, letadla letaji tak
vysoko jako je to odsud do Timbuktu, listek na letadlo do evropy stoji
polovinu stada ovci, soucasna teplota v praze je takova ze lahev vody zamrzne
za stejnou dobu nez on odsud dojede na velbloudu do timbuktu a zpet... Se
zapadem slunce mizi i mouchy a tak je u ohne velmi prijemne. Jeho zena vari
veceri ze zasob jez jsme privezli a je to moc dobre - snad nejlepsi kuchyn z
celeho Mali - ryze je velmi dobra a kupodivu neni ani uplne zapiskovana.
Djedou si ode me porad pujcuje mobil a prestoze mi dobil kredit o 1000cfa tak
uz provolal asi 1300. Zabavuju mu ho, je na sve mladi (13 let) docela
normalne hravy a jelikoz se dostane do mesta tak i mobily zna. Kupodivu mobil
zna i Ali, jeden vlastni ale je rozbity - spadnul mu z velblouda. Strkam jeho
sim kartu do sveho a zjistujeme ze jeho kredit je 0 a ze mu za 3 dny zrusi
telefonni cislo. Zvlastni je, ze jen pro samotne nabiti telefonu se musi
vydavat do mesta - tady samozrejme elektrinu nemaji ;-). Kolem nas pobihaji
jeho tri deti, nejstarsi holcina je takova mala divoka carodejka. U ohne s
nami polehava a posedava i jeden dalsi Touareg - postarsi chlapik, opravdu
jeste ani nedotceny civilizaci. Sdilime s nimi buraky, datle a nase posledni
cigarety. Nase ctyri krabicky jsou v cudu. Touaregove, vcetne Aliho manzelky
pokuruji ze svych zeleznych fajecek ten jejich hrozny tabak a pak plivou do
pisku. Jednu fajecku si davame take, zkousime jake to je - a je to opravdu
hrozne pokoureni. Tenhle stary chlapik nemluvi ani trosku francouzsky, je to
jeste civilizaci nedotceny opravdicky tuareg. Pres Aliho si stezuje na sve
bolesti kosti, opet pres tlumocnika se mu snazime pomoci, usuzujeme na
nedostatek vapniku nebo cukrovku. Radime mu, at vyzkousi tyden vysadit cukr z
caje (denne ho tu totiz do sebe pomoci caje nacpou docela dost) a kdyz to
nezabere tak se snazit pit denne alespon sklenici mleka. Leky mu zadne davat
nechceme - vitaminy si muze koupit sam. Rika ze problem je ze nema zadne
penize. Teprve druhy nebo treti den nam dojde ze "nemit penize" tady znamena
ze ten chlapek nema ani 25cfa na zapalky a ze se k zadnym ani jen tak
nedostane. Ten chlap nema zkratka ani floka a presto tady spokojene zije uz
leta. Pravda je ze davat mu vitaminy tak mu to vystaci jen na chvilku a pak
ten nedostatek vitaminu prijde znovu, to nema cenu - bud musi zmenit
jidelnicek a nebo zacit nekde shanet penize na pravidelny nakup. Idealni by
bylo aby alespon zacal pit to mleko - vzdyt tech koz a ovci je tu mraky!
Pravda je, ze take treba jen zkousi figl na ziskani nejakych piluli jez by
pak mohl nekde prodat - belosi jsou po africe proslaveni kvalitou svych
prirucnich lekarnicek. Tenhle chlapik vsak nevypada na to ze by na nas neco
zkousel. Slibuje ze vyzkousi ten tyden s cajem bez cukru - moc tomu ale
neverime, nedovedu si predstavit ze zmeni svuj celozivotni zvyk jen tak pres
noc - a navic nam druhy den da za pravdu. Ohen se tu pres noc uchovava tak,
ze se na uhliky nahrne pisek a ten udrzi zhave az do druheho dne kdy se jen
pisek odhrne, vyberou se uhliky a rozfouka se novy ohen. Pozde vecer kdyz uz
i Paja davno zalezla to vypada ze i Ali ma dost a tak koncime zajimavy vecer,
po vyletu na zachod zalezam do spacaku na rohozi vedle Paji. Ali ulehl ve
stanu. Po chvilce pozorovani hvezd tuhnu.

060127 - Timbuktu - zvladame velbloudy, bijou a jidelni listek malijske
kuchyne

Dnes nas ceka navrat do Timbuktu. Je to docela dalka, asi 12km vzduchem.
Probouzime se pomaloucku, v noci bylo chladno i nam ve spacaku. Ne zima, ale
ani dostatecne teplo. Chladno. Nechce se nam vylezat z pelechu a tak cekame
nez vykoukne slunicko. Ali uz od ranni modlitby pripravuje caj hned vedle
nasi rohoze. Bohuzel vsak caj dosel a tak posila svoji nejstarsi dceru k
nejblizsim sousedum s prosbou o pomoc. Za 20 minut se vraci, nese maly pytlik
s cajem. My se pomalu zvedame, jeste ve spacacich se choulime u ohne. Den se
pak ale prubezne rozehriva, vylezaji mouchy a my snidame. Datle, buraky.
Delime se s ostatnimi a vsechno nam dochazi. Stary touareg si dava caj s
nami, pokuruje ze sve dymcicky. Do ni nacpe vzdy malou kupicku tabaku, asi
tak 1/4 naprstku. Pak plive tabakovou mocku do pisku ;-). To je tu ale
normalni, delaji to i zeny a tak se ani nepohorsujeme. Samozrejme caj pije
nalezite slazeny. Mozna ten cukr vysadi az doma, tam caj sladi on (jako hlava
rodiny - ma pry zenu, 3 deti a 5 ovci). Po caji a snidani datli se
znicehoznic zvedne, vyklepe, sroluje a vrati rohoz na niz spal, slozi si deku
kterou byl prikryty, zastrci fajfku, vezme klacek jako hul a odkraci do
pouste. Ali ho kousek provazi a pak se vrati sem. Fotime si okoli, velbloudy
a deti. Paja mizi na zachod. Pomalu se chystame k odjezdu, dnes je to pekna
dalka a zadky boli. Jeden z nasich malych pruvodcu asi hodinu lovi nekde v
pousti nase velbloudy - prestoze meli pres noc svazane nohy tak zmizeli
docela daleko. Ali zacina sedlat sveho velblouda - vyrazi do mesta neco resit
s telefonem. Mozna ze si necha od nekoho navysit kredit aby neprisel o sim
kartu. Mam radost, jedeme totiz tentokrat konecne vsichni (ja, Paja, Djedou,
jejich rodinny kamarad, Ali) na velbloudech. Taky mame konecne poradneho
touaregskeho sefa nasi mikrokaravany - Djedou mi svym vekem 13 let nesedi
jako spravny ucitel. Pravda je, ze velbloudy tu ovlada kazdy stokrat lepe nez
my - treba klucina co shanel velbloudy v pousti se vratil na nich, bez sedla
a docela sviznym klusem. Djedou jede s Alim, sedi na zadku, zrovna tak ten
mlady klucina sedi na zadku za hrbem za Pajou. Ja, jelikoz vezu na zadi batoh
tak mam celeho vemblouda jen sam pro sebe. Nasedame, loucime se s rodinou a
vyjizdime. Svizny krok, obcas klus a po chvili prichazime na to, co jsem
delali dva dni spatne - clovek se musi poradne zaprit nohou o ten velblouduv
krk a tim vyrovnavat klouzani ze sedla. Pak si jeste maly batuzek pripinam o
prestavce na sedlo a cesta je najednou opravdu prijemna. Jedeme jak pani a
vychutnavame si ten prijemny zazitek. I Ali vcera rikal ze dva dny to cloveku
trva nez tomu prijde na kloub. Jsme radi ze jsme Mohamada presvedcili na 2
noci - z toho jsou pak vlastne 3 dny. Navic cena 20 tisic za cely ten vylet
za oba je fakt luxus. Normalni cena je nekde kolem 70-120ti tisic za
takovyhle vylet. Na druhou stranu sam musel uznat ze je pro nej lepsi mit 20
nez nic - kdyby nas nevzal. 20 tisic pro touarega je Hodne penez. Cela
rodina, kdyz se dobre naji tak za 1000 na den - a to je asi 10ti clenna.
Mirime si to na Timbuktu a cesta prijemne ubiha. V pousti potkavame nejake
zvlastni bile houby, pry je basti dobytek. Bohuzel je vidime jen z hrbetu
velblouda ale Ali nam alespon lehce vysvetluje co to je. Je to fakt moc mily
chlapik. Po 10ti kilometrech uz ale zaciname byt unaveni. Prijizdime k prasne
ceste do mesta. Chuze po ni je docela tezsi nez piskem a nas zacina znovu
bolet zadek. I pres ten figl je delsi streka znat. Paja me upozornuje ze se
zacinam pripalovat - a to jsem si myslel ze se mi po roce stravenem na
slunicku uz nemuze stat ;-). Pravda je, ze to dnes pece docela dost. Na ceste
nas predjizdeji dve rodinky na velbloudech - naklad, hlava rodiny, kojici
manzelka a dite - plus spousta drobnosti, ozdob a vseho mozneho na kazdem
velbloudovi. Jsou podstatne rychlejsi nez my. Mijime ceduli Tombouctou, Paja
nas foti z ruky Nikonem. Z protismeru nas prijizdi uvitat Mohamed s jednim
kamaradem - taky na velbloudu. Do mesta prijizdime tedy jako pekna skvadra -
7 lidi na 4 velbloudech, z toho 4 v turbanech. Kilometr pred cilem mi zvoni
telefon - vola Peta. Prosime ho at zavola za hodinku, to uz budeme v hotelu a
pres handsfree s nim pak muzeme mluvit oba dva. Jezdit na velbloudu v
Timbuktu a klabosit mobilem s Petou v Praze je zvlastni kombinace. Sesedame
na parkovisti velbloudu za mestem - dovnitr uz dnes velbloudi nesmi, auta je
lekaji a splasena hora masa a kosti pak muze v malych ulickach nadelat peknou
paseku. Sesedavame, vyrazime spolecne do mesta. Chci dat Alimu nejaky maly
darek a tak mu kupuju cigarety a vysvetluju mu ze je kdyztak muze rozebrat na
tabak do fajfky. Loucim se s nim a jen s Mohamedem a s Pajou se vracime do
hotelu. Dedou je spolehlivy, drzi nam nas pokoj. Ten chlapik je fakt zazrak.
Zasedame s Mohamedem u stolecku vevnitr a rozebirame vylet. Musime ho
pochvalit, povedlo se to - dobra rodina, prijemna prohlidka skoly, zajimavy
bratranec (Ali) a zazitek s tim divokym tuaregem, osvojeni jizdy behem
posledni cesty zpet. Pravda je, ze to nebylo slibovanych 120km ale to bysme
asi nezvladli celi a zdravi. Taky nebylo uplne nejlepsi mit za pruvodce
mladeho kluka, nicmene ani on to uplne neskazil. Lepsi by bylo jit primo s
Mohamedem a tremi velbloudy uz od zacatku. Nicmene Ali to vsechno zachranil a
vyvazil ty mensi nedostatky. Po Mohamedovi mu posilam 250 cfa na caj. Loucim
se s Mohamedem, je to taky prijemny chlapik a na to ze nema zadnou skolu a
ani necte a ani nepise tak neni hloupy. Doplacim mu poslednich 10 tisic a mam
pocit ze jsme dostali to co jsme chteli a ze se priste zase radi na velbloudy
nekam vydame. Priste vsak na nejakou delsi cestu - odnekud nekam - treba pres
poust s nejakou karavanou pro sul. Vazne. Porad jeste existuji a tak by byla
skoda je propast drive nez tam nejaky chytrak postavi asfaltku a zmizi i
tenhle kousek originalni historie. Prohlizim si s nim fotky co jsme behem
naseho vyletu nafotili, slibuju mu jim vybrane poslat mailem. Pry mu nekdo
email kontroluje - moc tomu neverim, ale nekde cestou dal az budeme posilat
fotky na blog tak mu je zkusime poslat. Domlouvame se, ze ho jeste vyfotim v
nejakem svatecnim "bubu" (typicky oblecek). Idealne tesne pred zapadem
slunce, to je nejlepsi svetlo. Slibuje jez dorazi vcas a vyparaden. Pak se
loucime, odchazi. Paja vyrazi koupit koureni, ja odpocivam. Bylo to narocne.
Zvoni telefon - kupodivu to neni Peta ale Monika z nemecka. Povidame si asi
pul hodiny, mezitim se nam pokousi dovolat Peta. Vyhodou Nokie je to, ze se
da psat a odeslat sms i behem hovoru - prosime ho at zavola za pul hodinky.
Takze mame dva hovory s domovinou behem jednoho dne. S Petou nakonec
klabosime asi hodinu. Rozebirame novinky tady a tam. Loucime se, jeste se
uslysime nez vypadneme z Mali. Relaxujeme, cteme si, dopisuju denik, nechceme
nic delat. Cestou na zachod me zastavuje Dedou, majitel hotylku, zve me at se
k nemu pridam pri jidle - basti jednu z mistnich dobrot - Tou. Myslim ze ho
prekvapuju kdyz se k nemu pridavam - myslim ze prijemne - neocekaval ze by
beloch akceptoval dobrovolne jist rukama. Myju si je a pridavam se. Vari moc
dobre a tak se ho ptam, proc nema tahle mistni jidla na jidelnim listku.
Bohuzel neumi cist ani psat, jeho soucasne listky mu tisknul nejaky pritel ve
svycarsku. Nabizim ze mu je spolecne s Pajou napiseme. Velmi rad prijima.
Paja ma ale dnes chut na evropskou stravu a tak objednavam omeletu, rajcatovy
salat a hranolky. Od Dedoua je to zaruka dobreho jidla - vari super! Vecer
pozdeji se pak dozvidam ze je cely zivot vlastne kucharem, mj. 10 let varil
na americke ambasade v Bamaku a nekolik let v moskve v malijske armade na
cviceni. S Dedouem pak davame do kupy jmena jidel, jejich slozeni a lehky
popis. On neumi psat a cist, ja zase neumim francouzsky, Paja to pak
krasopisne prepisuje propiskou na A4ku. Neni to sice extradilo, bude v nem
spousta chyb, minimalne se tu vsak ostatni dozvedi co se da jist z malijske
kuchyne. Nebyt nasi cestu lodi tak jim jen mistnacka jidla - na lodi se nam
sauce poisson trosku prejedl. Prichazi Mohamed v bubu, slunicko vsak dnes
vecer zmizlo nekam za mraky a tak ta fotka neni nic moc. No, taky mu ji
poslu. Domlouvame se jeste na jeden pokus, zkusi se tu zastavit jeste zitra
rano nez odjedeme. Zasedame s Pajou k papiru, sepisujeme nasi utratu a
platime Dedouovi asi 21000cfa za pobyt a konzumaci tady. Paja se pak jde
koupat kdyz se k nam prida nejaky prodavac "bijou" - bizuterie. Zase tuareg,
dnes pry odjizdi za rodinou na sever do Arouane, to je pry asi tydenni cesta
na sever do pouste. Ani nevim proc ale tentokrat ho neodmitam, prohlizim si
jeho sortiment a nakonec kupuju neco Paje pro radost. Jednou se ji nekde
libily jedny nausnice a tenhle chlapik je ma take v nabidce. Celkem vybiram
nausnice, nahrdelnik(? jak se to muze jmenovat - korale to nejsou) a kudlu
(nas svycarak jsme asi nekde ztratili). Cena je 27 tisic, nakonec po dlouhem
smlouvani koncime na 3000 a pakliku cigaret (zjistujeme ze uz dokurujeme
posledni a tak mu jich tam zbyde jen 13). S obchodem jsme spokojeni oba - jak
on - usmiva se a je i nadale mily, tak ja - necele 4 eura za docela pekne
vyrobky. Paja ma radost, moc se ji to libi a tak mam radost taky ;-). Ani
nevim proc, tohle byl muj celozivotne prvni nakup od takovehleho typu
prodejce. Ani marocani, ani senegalci - nikde jinde jsme si nic nedali
vnutit. Jdu se vykoupat. Prevlekat se moc nemuzu, puvodne jsme neplanovali ze
by se mel vylet do timbuktu nejak prodlouzit. Takze mame za sebou 13km na
velboudu, poradne touaregy, zvladnuti techniky jizdy, Paja ma "bizu", jsme
dobre najedeni a vykoupani - to byl dobry den. Vecer jeste vyrazime na cestu
do mesta, musime zaridit odvoz do Mopti na zitrek. Tentokrat nas celou cestu
obletuji nejake zebrajici deti, uz to vypadalo ze tu zadne nejsou. Na namesti
potkavam kluka s prezdivkou Japonec, domlouvam se s nim na zitrek, zavola mi
po desate az bude vyrazet auto do Mopti. Supky dupky do hotelu, jeste se
stavujeme v nejakem kramku kde napis nad vchodem tvrdi ze prodavaji
originalni nahradni dily na toyotu - maji velke kulove, vse jen na
Landcruisery, na hiace nic a navic je vsechno s druhe az desate ruky. Jdeme
domu. Uz je pozde a pomalu se chystame do pelechu. Zasekavam se ale s
majitelem Poulet d'Or - naseho hotelu - Dedou, je to mily chlapik, ukazuje mi
co vsechno dela - hlinene pece, priprava 60ti holoubat pro navstevu tureckeho
ministra (zitra tady ve meste, s objedem od Dedoua), kuchyn, nove zachody a
sprchu, odpady, zahony se stromky a s kukurici, dilnu... chlapik je to
vskutku cily. Ma za sebou 20 let cestovani a tak hodne pochytil a hlavne se
sam neboji prace. Prestoze je u nej asi 30 kluku v uceni (kuchar a pry
truhlar, pekar a buh vi co jeste) tak ho vzdy vidim pracovat s ostatnimi,
nikdy se neflaka. To je dobre videt ze nekdo taky poctive pracuje a nespoleha
na rychle zbohatnuti. Tady na tom hotelu krucek za kruckem Dedou odvadi velky
kus prace. Dnes treba rozfungoval nejakou lednicku kdyz v ni vymenil motor -
v evrope se takovehle lednicky vyhazuji, tady vsak zadne nejsou - at nove
nebo stare - jednoduse se sem po lodi normalne nedostanou. Vecer uz je ale
pozde a tak se loucime, jdu se taky jeste vlastne vykoupat (nejak me z toho
vytrhnul prodavac bijou) a spat.

060128 - Timbuktu - cesta do Mopti pres poust

Rano si prispavame, cekame na telefon od chlapika z garaze. Taky cekame na
chlapika se znamkama - vcera vecer jsme zvladli koupit pohledy a znamky nam
na jeden nestaci. A protoze to byl podomni prodavac pohledu tak slibil ze se
zastavi rano - ted uz meli na poste zavreno. Pomalu se balime, premyslime co
budeme delat kdyz chlapik z "nadrazi" nezavola kdyz tu zvoni telefon a je to
on - mame dorazit, auto vyjizdi. Balime sakypaky, loucime se s majitelem
Dedou a odchazime. Na namesticku hazi chlapik nas batoh na strechu zeleneho
Landcruiseru a my jsme odkazani cekat. Vyrazim koupit nekam do okoli datle -
vylet s touaregy nas je naucil bastit. Asi u tretiho chlapika nachazim to co
chci, cena je po kratkem smlouvani 500 za pytel coz neni nejhorsi a datle
vypadaji docela pekne. Vracim se na nasi cekaci lavicku. Nase auto nekam
zmizlo, Paja tu porad sedi. Bastime datle a nabizime i jedne nestastne bile
turistce - kanadanka. Sedi tu uz od vcerejska, pry porad jeste nic nejelo. No
to jsem zvedav za jak dlouho pojedeme my. Trosku delam bububu na chlapika jez
mi volal - proc nas tahal z pelechu kdyz to porad nejede? Do 20ti minut
prichazi zaverecne handrkovani o cene - trosku nam ji zvedli, ale ve finale
platime rozumnych 13000 na osobu. Pak nas hned cpou do auta - vepredu u
ridice jsou 3 lidi, na zadnich sedackach 3 a nas vzadu v kufru sedi 5. Chteli
nam tam nacpat sesteho a tak jsme delali tluste a neforemne - nepovedlo se
jim to a tak ho soupli dopredu. Hodne bilych tvari - francouz, kanadanka,
jedna bila nemluvna holcina (nakonec jsme se dozvedeli ze uz 4 roky zije v
Timbuktu), jeden tuareg, zbytek bambarove. Po kratkem prujezdu mestem kde
jeste menime osazeni a dobirame kargo na strechu. Tyhle toyoty jsou opravdu
robustni, na strese muze vezt snad 200 kg a k tomu klidne treba 5 lidi.
Vyrazime. Po necele pul hodine jsme u reky. Vysedame, cekame na trajekt.
Puvodne to vypadalo na kratkou zastavku, nakonec vsak cekame 2 hodiny.
Mezitim si uzivame parak na slunci a nekonecne zebrani deti. To zebrani je
produkt turistu kteri rozdavaji bez rozmyslu darky - standardni veta je: Dej
mi darek (propisku, 1000 franku, lahev na vodu, tricko). Vyjma toho tricka
(to je relativne ridke) to clovek klidne muze tomu ditetii odrikat kdyz zacne
natahovat ruku a ono pak jen na kazde slovo kyvne a pomaluse mu zacnou
rozsvecovat oci - tubab zda se vi co on od nej chce. Nakonec prijizdi druhy
trajekt a tak ridic konci smlouvani o cene s prvnim a odjizdime prvnim ;-).
Na trajekt najizdi dva landcruisery a nekolik mistnaku s batuzkem. Trajekt ma
porouchany motor a tak je pohanen nejakou motorovou pirogou. Prevoz trva
dlouho, asi zase pul hodiny. Nicmene jsme radi ze uz jedeme, do Mopti zpet k
nasemu autu je to pekne daleko - tam dorazime asi az nekdy v noci. Auta
sjizdi z trajektu a uz tu cekaji 3 dalsi na nalozeni na cestu zpet. My se
ladujeme do auta a vyrazime. Prvnich 10 km jede na strese nejaky chlapik,
seskakuje u cesty u porouchaneho nakladaku, privezl nahradni chladic a jidlo
pro partaka jez zatim spi pod navesem. My se rozjizdime a ceka nas dlouha a
narocna streka - asi 150 km do prvni zastavky. Jede se po roletach a tam kde
jsou uz uplne nesjizdne jedeme oklikou pisecnou pesinkou. Docela to
upalujeme, chlapik drzi dobrou rychlost, landcruiser drzi. Z okynka studujeme
kvalitu cesty a premyslime jestli by to kacenka zvladla. Asi jo, ale zbytecne
by dostala na frak. A asi bysme zase nabrali do motoru mraky pisku -
landcruiser je podstatne vyssi, nam pak pisek leze do remenu a ty pak
rychleji odchazi. Na prvni zastavce si davame u stanku colu a pak hned zase
nasedame. Seri se. V pousti pak zastavujeme jeste jednou po zapadu slunce na
curani a modlitbu. Nekde tady je z tehle pisty odbocka ke sloni rezervaci.
Premyslime ze bysme se k ni pak s Kacenkou vydali. Uvidime. Uz za tmy
prijizdime do Douenzy, tady se napojujeme na asfaltku. Vetsina pasazeru
vyseda a zustavame tu jen my, bili. Ridic se rozhoduje nas prelozit do
nejakeho autobusu, plati nam listky a uz nam prehazuji batohy na strechu
nejakeho mercedesu. Vmestnavame se spolu s 17ti dalsimi pasazeri dovnitr
dozadu a vyrazime. Cesta do Mopti je dlouha, je noc, neni nic videt, vevnitr
vsichni zacinaji klimbat. Balime se do mikin, docela tu fouka - auto je
plechova dodavka do ktere mistnaci pouze otvirakem na konzervy vyrezali diry
jako okna. Parkrat stavime, lidi nasedaji, jini zase vystupuji. Projizdime
jednou dukladnou policejni kontrolou - vsichni mistnaci musi vytahnout
doklady. Asi 4 z nich je nemaji a tak musi ven. Po chvilce se vraci zpet,
vypada to ze museli zaplatit bud pokutu nebo uplatek - to se neda poznat -
500cfa. Chudak tuaregove - ti ani policajtum nerozumi, navic se k nim vsichni
chovaji jako ke zviratum. Musi to byt tezke - z pouste prijet do takoveho
mesta, frmolu a kravalu, navic bez znalosti jazyka... Tezky zivot. Uz se ani
nedivim ze tu byla rebelie proti vlade za jejich prava. My vysedavem v Mopti
na nadrazi. Hned si davame neco k jidlu - jelikoz odsud vyrazi hodne lidi tak
tu sedi zenstina na lavicce, vari a klohni ruzna jidla. Je sice pulnoc ale
diky frekventovanosti mista je jidlo relativne cerstve. My si davame bagetu s
masem a salatem. Je hodne dobra, 350cfa za jednu. Kanadanka si dava talir
cocky. Zenstina nemluvi francouzsky a tak se s ni domlouvame za pomoci
jednoho chlapika co tu diriguje zakazniky do spravnych aut. Chvili po pulnoci
dojidame a vyrazime pesky do hotelu kde jsme nechali Kacenku. Je to trosku
bloudeni v noci po tme malyma ulickama ale nakonec to za pomoci gps zdarne
najdeme. Chlapik na recepci je dnes jiny, Olivier je fuc. Chlapikovi se
nechce delat s moskytierou a matraci na terase a tak nas ubytovava za stejnou
cenu ve spolecne loznici - tam uz jsou moskytiery hotove nad kazdou posteli.
Jsme na pokoji sami. Hazime batoh na pokoj, jdeme si dat neco k piti - pivo a
fantu. Je tu ale hodne komaru a ti nas zahaneji do pelechu. Usiname bez
vykoupani jak kdyz nas do vody hodi. Mam sen o tom ze mi vypadla plomba.
Zadna radost - tady v africe... Nastesti to je jen sen.

060129 - Mopti - relaxujeme a palime fotky na cd

Dnes zase dospavame. Rozhodli jsme se tu, i pres tu vysokou cenu, zustat
jeste jeden den. Chceme vypalit fotky z fotaku, karty uz mame uplne plne -
prece jen tenhle vylet byl hodne fotogenicky. Koupeme se, voda je docela
tepla. Tradicni bitka o to kdo pujde prvni - nikomu se nechce. Nakonec jde
prvni Paja. Ja pak zase jdu zaridit snidani - a jako spravny lenoch si ji
objednavam primo tady v hotelu. Mame chleba, maslo, marmeladu, kafe a caj,
snidane za jednoho 1500 cfa. Uzivame si ji u stolecku v atriu. Slunicko sviti
a pekne pripaluje. Presouvame si stolecek do stinu. Pozorujeme bananovnik co
tu roste a barevne gekony co behaji po zdich ci skacou pri lovu hmyzu. Paja
po snidani vytahuje notebook a presouvame se na mistni krytou terasu, tam je
elektrina a muzeme tam napajet placku. Paja se jme dila, kopiruje fotky na
disk, spolecne je pak prohlizime, vybirame neco na blog, otacime je a pak
vsechno vypalujeme na cedecka. Pomalu nam dochazi zalozni cd-rw, prestoze
jsme jiz dvakrat posilali po znamych fotky do cech tak Petovi porad nic
nedorazilo a tak nase rw-cka porad nemuzeme smazat. Povidame si s dvemi
mladymi francouzi, presypavame jim par fotek z jejich fotaku na klicenku.
Koukaji na nas vyber fotek za posledni mesic a chvali je. Par si jich taky
kopiruji na klicenku. Den prijemne ubehl nicnedelanim a najednou je vecer,
tma a hlad. Zjistujeme nasi financni situaci a radeji se jdme najist na
stejne misto jako vcera - hotel je docela drahy, francouzske ceny ;-).
Bloudime po tme mezi baracky postavenymi ledabyle z blata. Clovek nikdy nevi
jestli ta cesticka za rohem pokracuje nebo jestli je to neci dvorek. Parkrat
se musime vracet. Baterka tu moc nepomuze. Pekny labyrint. Takhle by si
clovek predstavoval nebezpecnou ctvrt - bludiste, tma, podivne cesticky -
tady to vsak je zda se docela bezpecne. Nakonec k nadrazi dojdeme, davame si
dve bagetky jako vcera, ja jeste k tomu talir cocky. Jsme docela precpani, na
zamyslenou susenou rybku uz v brisku neni misto a tak se pomalu zase vracime
do hotelu. Tam se domlouvame na recepci at nam hodi na terasu moskytieru a
matraci (tady ji rikaji "matla"). Za chvilku je to pripravene a tak muzeme
jit nahoru. Fouka vitr. Jedini dalsi dva nocleznici na terase jsou nasi
dnesni kamosi frantici. Koupat se budeme az zitra pred odjezdem. Az do
pulnoci dopisuju denicek, mam hrozny skluz, 14 dni mam v historii jen
poznamky a ani aktualni dopisovani moc nestiham. Zitra nas ceka vylet do Pais
Dogon - to je uzemi obyvane dalsim malijskym kmenem, podel nahorni plosiny na
jih od Timbuktu. Dogoni tam prisli kolem roku 1500, vyhnali zde zijici
pygmeje (Tellem) a zustali tu. Buhvi jestli to byli oni, kazdopadne dogoni
zustali a pidimuzici jez tu driv zili jsou fuc. Dogoni jsou velci pestitele
cibule ;-). Mozna ze Tellove zdrhli kvuli te vuni... Usinam...

060130 - Mopti - Pais Dogon

Probouzime se s vychodem slunce, v noci porad foukal vetrik. Koupeme se, voda
je kupodivu docela tepla a tak nebyt vetru v koupelne tak je to luxus. Balime
batuzek, na recepci platime. Za steracem nachazime anglicky psany vzkaz na
toaletnim papiru od nejakych madaru ze tu taky cestuji ve stejne dodavce, at
se jim mailem ozveme. Vyrazime z Mopti (bloudime pri odjezdu - nemuzeme najit
cestu z mesta) smerem na Bandiagara. V Sevare bereme benzin, 580 za litr je
na mistni pomery super cena. Zase se na nas lepi zebraci - cadeaux, propiska,
1000f - a prodavaci suvenyru. Vsechny setrepeme, uz nam opravdu lezou krkem.
Jak kdyby tu byli i nejak trosku vlezlejsi. Cestou do Bandiagary se
zastavujeme v Songo, od Luca a Feet mame krabici pro jednoho chlapika na
doruceni. 3 km po prasne ceste do vesnicky. Zastavujeme, jdeme se poptat na
chlapika. Jeden pruvodce (je to docela turisticka vesnicka, jedna z
dogonskych) nas vezme vesnici za nasim chlapikem Layou Karembe. Je to starsi
pan, take turisticky pruvodce. Jde si s nami pro krabici k autu. Nabizi nam
jako revans prohlidku vesnice a mista kde se kazde 3 roky kona obrad premeny
hochu na muze. Pry nas tam vezme zdarma, jako dik za dovezeni krabice. Jen
musime zaplatit poplatek vesnici za prohlidku - 1000cfa za osobu. To neni tak
hrozne, navic jdou penize cele vesnici misto jednoho jedince a tak to bereme.
Prochazime mezi jejich hlinenymi budovami, vsude maji takove hlinene
"kadibudky" - to jsou skladiste jidla. Jsou bud zenske (pry ty mrnave) nebo
muzske (ty velke). Jidlo tu ma kazdy sam. Zvlastni. Prohlizime si mistni
kovarnu, chlapici tu pumpuji vzduch z kozenych mechu do nejakeho ohnicku. Pak
vidime jeste nejakeho chlapika jak tka nejaky zaves, mrkneme na umeleckou
vystavku a pak uz stoupame do kopce na skalu nad vesnici. Z vyhledu si fotime
vesnici dole pod nami a okolni skaly. Par deti se tu klouze po velkem
vyhlazenem sutru. Stoupame vys, ke skale. To je pry misto kde jednou za dva
az tri roky probiha slavnost pri ktere se z kluku stavaji muzi. Kona se tu
nejaky beh sem nahoru na skalu, kdo se prvni dotkne jednoho namalovaneho bodu
ten je pak dale sefem svych vrstevniku. Pak se hazi kamenem do vysky, trefuji
se do previsu nad sebou. Kdo se trefi vickrat tak dostane nejake ovce. Tyden
tancu a jidla, zadna prace. Pak tyden vsichni zase delaji a jen kluci tu sedi
na skale. Na konec oslavy se zase den tanci a basti, kluci dostanou nove
obleceni a tim jsou vylouceni ze stavu deti - odstehovavaji se od mamy, bydli
pak uz oddelene. Tohle se deje vzdy kdyz jim je 13 az 14 let. Zenska obrizka
uz je tu zakazana, pry kvuli prenosu HIV - delat to pry jednim nozem pro
vsechny neni hygienicke. Ach jo. Alespon ze se toho drzi - snad prvni
pozitivni vlastnost nemoci aids. Na skale je tu namalovano spousty ruznych
symbolu, vysvetluje nam jejich podstatu. Jsou tu i figurky zobrazujici 5
mistnich velkych rodin - kazda z nich ma ve vesnici na starosti neco jineho.
Zeni a vdavaji se mezi sebou. Stoupame jeste na previs, fotime. Pak pomalu
klesame dolu zpet do vesnice, prijimame pozvani na mistni jidlo - vyklube se
z toho prosova hmota s gomba omackou. Jim rukou, Paja ma lzici. Pak si davame
jeste malijsky cajik a je cas se zvedat. Pruvodce je na nas velmi mily,
castecne protoze kdyz se nas ptal na nase zamestnani tak Pajin marketing jsme
neumeli do jeho (a nasi) slovni zasoby prevest jako nic jineho nez
"publicite". Ted to vypada ze vymysli jak vyuzit takove "publicite" ve
prospech jeho vesnice (jeho bracha je snad mistnim sefem) - dostavame jeho
adresu, pry mame shanet lidi jez muzou posilat veci mistnim skolakum -
propisky, sesity, gumy a ruzne dalsi skolni potreby. Adresa pro pripadne
zajemce o dobrocinnost je: Mr. Laya Karembe, Dere Wo Dere Songho B.P.12,
Cercle de Bandiagara, Republique du Mali, tel 687 36 67. Loucime se, nasedame
do auta, otacime se a jedeme dal. V Bandjagare se stavujeme v jednom hotelu
(Cheval blanc) na colu - Mark a Annie nam ho doporucovali k navsteve - pekna
a zajimava architektura, nicmene svycarske ceny. Popijime v prijemne chladne
mistnosti, resime kudyma pojedeme dal. Na teplomeru tu je 32 stupnu, venku
musi byt docela tepleji, nerku-li na slunicku... Pred odjezdem kontrolujeme
olej v Kacene, uz jsme natrajdali od vymeny docela dost kilometru a porad
jeste neubylo tolik abysme museli dolevat. To je dobre, nicmene je to divne,
vzhledem k tomu ze nam z motoru dokonce i trosku kape. Pristi kontrola bude
po dalsich 500km. Vyrazime od hotelu, Paja na mape mestecka nasla postu -
jedeme koupit posledni znamku a odeslat nase pohledy z timbuktu. Od posty pak
vyrazime po piste smerem na vesnici v centru dogonskeho uzemi jmenem Sanga.
Uz pred vesnici zacinaji jako komari agresivni deti - zebraji. Nicmene okoli
je krasne - tece tu maly potucek, dogoni kolem pestuji cibuli a ta ma tmave
zelenou barvu - takovou jsme jeste v mali nevideli a ja jsme si nejdrive z
dalky myslel ze to je nejaky sklenik a ta zelena ze je plast. Strasne krasne
ta cibule voni. Chceme ji nekde koupit ale ty doterne deti nam nedaji sanci.
Zatraceni zpovykanci! Ledva clovek nekde pribrzdi, uz se na nej sypou.
Prijizdime do Sangy, tohle je i centrum pro turisty, odsud se vyrazi na pesi
treky mezi dogonskymi vesnickami. Treba Luc a Feet to tady otaceli, dal pry
uz je to jen pro kat-katy (vozidla 4x4). Nakonec se nam i pres nejlepsi vuli
nedari cibuli nakoupit - ty deti jsou fakt k neuvereni. Vyskakuji a chytaji
se auta, musim pred nima ujizdet. Po chvili se za Sangou (odkud mirime na
sever, smer Douenza) cesta rapidne zhorsi. Nejprve nas ceka nekolik mist kde
jakysi mostik navazuje na cestu, snad jen s tim problemem ze vyskovy rozdil
mostiku a cesty je kolem 20ti centimetru. Zapiname ctyrkolku a vyhupujeme se
nahoru. Pak nas ceka rozbita cesta stoupajici k dalsi vesnicce. Zda se ze tu
pista konci - dal uz je jen nejake velke kameni. Vystupuju z auta, odmitam
dva pruvodce a odhanim nekolik deti, jdu se kouknout co je dal za horizontem.
Kupodivu tam cesta pokracuje. Vracim se do Kacenky a pomalinku se rozjizdim
na kameny. Male kolecka a nizky podvozek je nase hlavni nevyhoda a tak musime
jet velmi pomalu a peclive volit cestu tak, abysme neznicili auto zespodu -
nejnizsim mistem je prevodovka a rozvod z nehoz vede kardan k predni a zadni
naprave (jakpak se ten kus litiny jmenuje?). Samozrejme parkrat brnkneme. Ten
podvozek je na poradny offroad pekelne nizko. Sutry jsou treba 30ti
centimetrove a tak i ta mala kolecka zapadaji. Prehupujeme se pres sutry na
redukovanou jednicku a pak uz je zase chvili dobre. Stoupame do pekneho
krpalu. Zrovna resime vyhoupnuti na dalsi podobny schod, kdyz nas dohani
nejaky dalsi pruvodce na motorce, odmitame jeho sluzby, rika ze cesta dal
neni dobra. Vyhoupneme se nahoru, jen trosku odreme predni trubkovy chranic
motoru. Nahore se cesta prudce lomi dolu a tak zase na pomalou jednicku
klesame. Ceka nas pekna dira v silnici, vysypana balvany. Premyslime jak to
projet, nakonec na reseni neprijdeme a tak nezbyva nez vylezt a jit sutry
nejak prerovnat - v soucasne konfiguraci je to pro nas neprujezdne. Za
chvilku jsme hotovi, Paja zustava venku a ukazuje, ja to opatrne projizdim.
Povedlo se to. Jen jsme si zda se trosku utrhli zadni zasterku - ten tmel jez
ji drzel neni uplne nejpevnejsi. Nekde dal cestou budeme muset navstivit
karosare a ta tmelena mista nechat nahradit plechem. To bude dilo. Zasterka
nastesti porad drzi. Klesame serpentynama dolu a pak se zase drapeme nahoru.
Slucne pomalu zapada a tak zaciname hledat misto na spani. Ve vesnickach je
sice dost kempu ale ty deti nas odrazuji - prespime v prirode (Kacence) pod
hvezdami. Z nicehoz nic se ve skale naproti pres udoli objevuje skalni
mestecko - blatove baracky nalepene a dotesane ve skale. Tenhle pohled zname
z plakatu propagujici mali a tak zastavujeme a jdeme se kochat. To je dilo.
Vubec nechapeme jak tam ti puvodni obyvatele mohli vylezt. Dole pod skalnim
mesteckem je dogonska vesnice. Rozhodujeme se tady prespat. Zajizdime s
Kacenkou za jednu zakrutu, po skale vyjizdime do trosku dal od cesty a na
rovnem placku zastavujeme. Kourime a kochame se zapadem slunce nad skalou
naproti. Uzasna podivana. Po zapadu slunce varime neco k jidlu z nasich
skrovnych zasob. Fouka vitr a tak se vari vevnitr auta. Mame ovesnou kasi s
kakaem a cukrem. Zapijime ochucenou vodou. Pekelne se nacpeme, porad neumime
trefit dve porce. Jiz za tmy myju nadobi. Zalezame do auta, ve spacaku je ale
moc vedro. Nakonec musime otevrit i okenko, jinak se tu pres noc upeceme.
Snad nebudou zadni komari - clovek si tezko vybira jestli se upect nebo
nechat sezrat - resenim by byla moskytiera ale na tu jsme moc lini a snad v
takovem vetru komari nebudou. Nakonec nejsou a tak mame otevrene okenka celou
noc. Postel v Kacence je pekne tvrda, nejak jsme se nechali zhyckat postylkou
v Bamaku a v tech vsech hotylkach.

060131 - Sanga - Dogonland, Jizni Kriz

Rano se probudime jdeme si vycistit zuby a jeste jednou se kouknout na ten
ukaz na skale prez udoli. Ted uz je to krasne osvicene slunickem jez prave
vyslo. Jeste fotim ale protoze fouka vitr tak odjizdime. Cesta vede velmi
prudce z kopce. Klesame zase na redukovanou jednicku. Par der jez potkavame
prejizdime v pohode. Zastavujeme jeste v pulce kopce, zase je tu pekna
vyhlidka na skalni mestecko naproti nam. Ted uz je vys nez my a tak je jeste
lepe videt nedostupnost jednotlivych obydli ve skale. Nechavame projet nahoru
jedouci Landcruiser a pak se spoustime dolu po serpentynach my. Dole je
nejaka vesnicka a tak se na nas zase vrhaji deti. Je to pro nas o to
slozitejsi ze tady opet zdanlive skoncila cesta a dal je jen rozsypane
kameni. Jinudy to nejde a tak se poustime vpred. Kacenka na kameni nesedi
uplne nejlepe, volant se mi v ruce sam otaci ze strany na stranu, balvany pod
nami podkluzuji, nicmene se statecne dereme kupredu.Tady se detem ujet neda a
tak jich je kolem nas mensi mracno. Clovek ma strach aby nekoho neprejel, uz
jen prejezd tech kamenu je hodne slozity. Nakonec to nejak prokodrcame a
zacina pisek. Po rovince jedeme podel nahorni plosiny, ve skale je cas od
casu prilepene blatene sidliste, kolem nas nekdy pole, nekdy poust, na
svazich pod skalou soucasne dogonske vesnice. Dnes ceka 69 kilometru
vzduchem, cesta je vsak mezi skalami hodne vinuta a tak to bude odhadem
dvojnasobek. Pisku je nekdy vice nez by si clovek pral a tak jedeme se
zarazenou redukci a ctyrkolkou. I presto se nam stava ze v delsim a hlubsim
pisecnem useku uvizneme. Nastesti nas z pisku vzdy vytahne uzaverka predniho
diferencialu. Za cely den ji musime zapnout tak desetkrat. S normalnim autem
je to tu neprujezdne. Obcas nas ceka i kamenity usek, pripadne zajimave
schody. Dnes brkneme podvozkem jen parkrat a zatim nastesti nefatalne.
Vesnicky jsou krasne, uzasna priroda, spousty baobabu. Clovek by tu i par dni
zustal, jen kdyby nekdo zkrotil vsechny ty deti. V kazde vesnicce je to
stejne a nejak nam to posledni dobou uz leze na mozek a vadi to. Porad
potkavame vesnicky na ubocich, obydlich ve skalach je mene. Pisek zacina byt
hlubsi, nastesti zaciname klesat a tak mame vyhodu. Nechtel bych se tady
splhat do kopce v tomhle mekouckem a hlubokem pisecku. Pomalu se blizime do
Douenzy. Asi jsme trosku odbocili z hlavni pisecne cesty, potkavame hodne
oslich karavan, casto cekame nez uhnou z cesty abysme mohli projet. Kacenka
dnes zvlada pisek na vybornou. Dnesni den hodne pripomina safari - obcas
jedeme stepi, malinkou cervenou hlinenou cestickou mezi zlutou uschlou
travou, obcas pisecnou plani s dunami na obzoru... Moc hezke. Prijizdime do
mesta. Brodime se periferii, zda se ze jsme neprijeli po spravne ceste. Cert
to vezmi, hlavne ze jsme tu. Pamatuju si ze jsem se v Bamaku pri opravovani
auta zarekl ze omezime offroad na nezbytne minimum - tohle je presne to co
jsem nechtel delat. Na druhou stranu dogonland (jez tu prave konci) byl
uzasny, podstatne odlisny od zbytku mali a myslime si ze to rozhodne stalo za
videnou. V Douenze to uz zname, projizdeli jsme tudy cestou z Timbuktu.
Zastavujeme u malinkych restauraci a jdeme se najist. Musime porad odhanet
doterne prodejce a zebrajici - hlavne deti. Prvni restaurace je nejaka draha,
jdeme do lokalni naproti - tam nam, jelikoz jsme bily davaji dvojnasobnou
cenu, jdeme do treti a tam dostavame jidlo jen s malinkou prirazkou - 250 za
talir. Moje jidlo docela ujde, to Pajino je katastrofa. Spousta much a tak
hned zase jdeme. Skoda, chteli jsme si nekde odpocinout. Shanime cibuli, syr
a chleba - udelali bysme si k veceri rybickovou pomazanku. Nakonec mame syr
(mazaci evropsky trvanlivy samozrejme) a chleba - cibule neni k sehnani -
snad jen nekde hloub ve vesnici na trzisti, tam se nam ale v tomhle paraku
nechce. Dogonland je podstatne teplejsi nez zbytek mali, snad vyjma severni
poustni casti. Vypiname redukci a ctyrkolku, na asfaltu uz ji neni treba a
vyrazime smer Segou. Behem poslednich dvou dnu jsme se totiz domluili s
Markem a Annie ze se tam jeste jednou potkame. Od druheho do pateho unora tam
probiha festival na nejz Mark pronajima podium a tak tam oba jedou. My si tim
udelame zajizdku asi 500km ale co by ne. Listek na festival ma byt predrazeny
ale mozna nas tam Mark nejak propasuje. Urcite bysme chteli videt nazivo
mistnacky festacek. Uvidime, kdyz to nepujde tak se taky nic nestane, alespon
zase uvidime M&A. Jinak bysme totiz do Burkiny mohli prejet jiz zitra - z
Mali jsou dva hlavni prechody, jeden asi 160 km odsud, druhy pak 300 km od
Segou. Jedeme tedy smerem Mopti, San a pak Segou. V Mopti zastavujeme pro
benzin, je to ten za 580. Kacenka na vylet k dogonum spolkla na 380km asi 39
litru. Cepujeme plnou, odhanime prodejce suvenyru a zebrajici deti
(pokolikate uz dnes?!) v kramku kupujeme litr a pul coly a maly mistnacky
jogurt. Nad kramkem je terasa, jdeme si tam odpocinout a slupnout jogurt.
Usedame do zidlicek, je tu nejaky bar a tam vsichni cucej na fotbal - snad
jeste bezi ten africky pohar, nevim. Do jogurtu se neda dostat, nejaky
mistnak nam ho nakonec otevira zubama - vicko bylo moc narazene na plastove
lahvi. Paja si zavda, pak i ja. Moc mi ten jogurt nejede. Zazivam velke
prekvapeni kdyz v puse citim neco divneho - vyplivuju maleho mrtveho
svabicka. Fuj. Uffff.. Zapijim to rychle kolou a premyslim jestli to Paje
prozradit. Prikryl jsem ho botou aby ho nikdo nevidel. Nakonec ji ho ukazuju
a i ji okamzite prechazi chut na jogurt. Mozna ze mistnaci nepiji mleko prave
proto ;-). Porad do nas tady neco husti nejaci dva mladici - snazi se byt
prijemni ale my bysme radeji meli chvilku klidu. Nakonec se balime, jogurt
nechavame stat na schodisti a jdeme do auta. Odhanime prodavace a zebrajici
deti, nasedame a odjizdime. Porad si jeste vyplachuju pusu colou. Pomalu bude
sapadat slunicko. Projizdime asi dvemi policejnimi kontrolami, turisty tu ani
nekontroluji, belochy automaticky pousti (tj. policajt sedi asi 20 metru od
zatarasu, ani se nepohne, jen nejaky jinoch v tricku odkutali barel jez
blokuje cestu a po nasem prujezdu ho tam zase vrati). Jedeme jeste asi 50 km
za Mopti a tam zaciname hledat flek na spani. Nakonec tesne pred zapadem
slunce odbocujeme na nejakou mikrocesticku jez odbocuje nekam z hlavni cesty.
Jedeme po ni kousek od silnice a po par stech metrech odbocujeme i z ni nekam
za mensi skalu. Za ni jsme uz pak relativne schovani a zastavujeme. Fotim
zapad slunce. Vytahujeme stolecek a zidlicky, Paja dela rybickovou pomazanku
bez cibule. Docela se ji povedla. Pak jeste nescafe se susenym mlekem -
brrr.. uz jsem si odvykl z tohohle dryaku... je to asi tim nasim susenym
mlekem - vubec to neni dobre. Za tmy vse zase nastrkavame do auta a jdeme si
cistit zuby. Zitra asi dojedeme do Segou, potkame M&A a dame si s nimi nejake
to pivo. Vecer jeste dopisuju denik, ty moje dluhy me strasi. Paja hraje
solitaire. Dopisu to az do dneska, mel bych se pustit jeste trosku do starych
restu chybi mi leden od jedenacteho az do petadvacateho.... ach jo... jsem
chudak... ;-). Kdyz dopisu asi 2 dni tak Paja odklada palma a zalehava.
Pozoruje oblohu, dnes si chvilku hrala s programem Planetarium a zjistila, ze
by jiz odsud mel byt videt Jizni Kriz. Par minut pred jedenactou ji budim
nejakym dotazem na pravopis (z/s mi dela problemy bezne) a chvilku po tom se
me ta mura pta, jestli taaamhleto souhvezdi na obloze nahodou neni ten...
e... Kriz? Koukam na to... ejhle... vypada to ... je to tak! Zda se ze jsme
dnes poprve spatrili Jizni Kriz!

060201 - cesta z Mopti do Segou

Vytahujeme stolecek s zdilickama, chystame snidani a zaroven kontrolujeme
olej v Kacene. Zidlicky mame vytazene taky, na noc jsme je meli slozene
vepredu na Pajine sedacce. Kolem nas podivna skalnata krajina porostla
vyschlou travou. K snidani mame chlebik s rybickovou pomazankou (bez cibule)
ze vcerejska. Dolevame litr oleje a porad jsme jen v polovine kontrolky.
Jeste nez zacneme snidat tak se odnikud objevi cernoch na kole. Puvodne mel
asi namireno na silnici ze ktere jsme vcera vecer sjeli, ale ted se tady
zaseknul a cumi na nas. Prijel az k nam, zhruba na 4 metry a cumi. Nic
nerika, jen nas pozoruje. Zkousim si s nim povidat ale francouzsky umi jen
"Oui". Tim mi odpovida na vsechno. Nema to cenu, lepsi bude zabalit,
vypadnout a najist se cestou. Snidat s nekym kdo na cloveka cuci jak vyr neni
zadna zabava. Takze pakujeme stolecek, zidlicky, prelevame vodu z jednoho
10ti litroveho kanystru do PET lahvi pro lepsi pristupnost a vyrazime. Po
nastartovani se z motoru uz druhy nebo treti den ozyva kvileni remenu - snad
je to remen a ne nic jineho. Po chvilce to prejde ale nekdy v blizke dobe
bysme to meli vyresit. Trosku se motame po kamenitem plateau nez najdeme
spravnou cesticku jez vede k silnici. Cernoch za nami slape na kole, vsechen
ten prach co zvedame nasim prujezdem ma z prvni ruky. S kvilenim remenu se
vyhoupneme na silnici, zamavame cernouskovi a jedeme. Premyslime ze bysme
zastavili a dotahli remeny ale venku je pekne vedro a neni tu zadny rozumny
stin. Jedeme tedy dal. Snidame za jizdy. Projizdime jednou policejni
kontrolou - chlapik odvali sud z cesty hned jak pozna belochy. Tudy jiz
jedeme podruhe - jen opacnym smerem. Pravdepodobne tudy pojedeme jeste
potreti, az pojedeme zpet z festivalu do Burkiny. Po 80ti kilometrech
projizdime San a napojujeme se na silnici vedouci mezi Segou a Burkinou. U
police checku si pak kupujeme za 100cfa sladkou sezamovou placku. Ceka nas
zhruba jeste 200km do Segou. Piseme sms Markovi ze dorazime kolem pul treti.
Oni na nas cekaji na miste festivalu. Paja je dnes nejaka vystrasena z koz
jez nam jako kazdy den behaji pres cestu, spolecne s kravama, oslama, ovcema,
drubezi, ptactvem a lidmi. Krajina kolem nas je relativne porad stejna -
sporadicky travnata, obcas nejaky strom, rovna vyprahla step jiz se clovek
snazi zkultivovat. Tady uz neni videt nic puvodniho pritomnost cloveka je
videt vsude - at uz sberacu drivi jez vrsi hromady pokroucenych klacku podel
silnic na odvoz do vesnic a mest, pastevcu se svymi stady ci zemedelcum, jez
se snazi z te suche zeme vydobit neco malo prosa anebo nejake jine obilniny.
Zastavujeme na prirodni toaletu a je to moc prijemne. Slunicko dnes prazi
docela intenzivne, zacina se mi pripekat loket leve ruky jez mam vystrceny za
jizdy ven z okna. To uz jsem si myslel ze jsem vuci slunci imunni. Zda se ze
imunita vypestovana sedmi mesici chuze na slunicku po evrope zacina pomalu
mizet. My se prazime a cernosi nosej kulichy a zimni bundy. Nedovedu si moc
predstavit jaka to tu je v horke sezone jez by tu mela zacinat v breznu.
Dojizdime do Segou pri poslechu Tri Sester. Dnes jsme po dlouhe dobe zapnuli
radio a poslouchame hudbu z domaci sceny. V Segou jedeme rovnou k mistu kde
bysme tusili festival - minule jsme tam videli spoustu reklam. Kupodivu tam
vsak nikoho nepotkavame, zadne podium, zadne aparaty. Jedeme jeste kousek
dal, hledat misto konani. Nakonec to vzdavame, zapichujeme to pod stromem ve
stinu a volame Markovi. Bere to, pry jsou uplne na brehu Nigeru, v ulici za
hotelem Djoliba. Tam to zname, minule jsme si to tam prosli. Za chvilku uz
tam parkujeme auto a zdravime se s Annie jez nas tu vyhlizi. Mark dnes
pracuje, ma nejake starosti - nevychazi jim material na vip tribunu jez zde
stavi. Maji tu asi 24 metru dlouhou zeleznou konstrukci a zda se ze jim chybi
nejake zelezne a drevene tycky. Nechavame ho tedy pracovat a jdeme s Annie do
stanku v arealu festivalu na colu a neco k jidlu. Maji docela dobrou ryzi se
zeleninou - riz au grass. Talir za 250 je dobra cena a jelikoz to chutna moc
dobre tak si davam jeste nasup podruhe. Jelikoz tu vsak nemaji pivo tak se
vsichni spolecne presouvame do hotelu auberge provozovane libanonci. Tam si
na terase zabirame jeden stolecek, objednavame pivo a uzivame si klidu. Mark
musi pravidelne odbihat na tribunu - nejak uz prisli na to v cem je problem a
ted se to snazi doresit. Maji jiny plan nez podle jakeho pocitali material.
Je to zvlastni pristup - z Bamaka si privezli kamionem material, ridice a
jednoho chlapika (nas znamy elektriar a vseumel Madou) jez tady pak ma
fungovat jako supervizor pro najemne delniky jez skladaji podium. Mark ma
probemy i s nim, nechce stavet tribunu podle overenych postupu, stavi podle
sveho a to pry (dle Marka) nemuze fungovat - bud to neni stabilni nebo se
neda pristavet druhe patro... No, uzivame si den a sledujeme ruch pred nami
na ulici - pri nasi minule navsteve to byla ticha ulicka, dnes kvuli
festivalu pulzuje zivotem. Cestou sem Annie koupila pro nejakou kamaradku
drevenou sosku neceho co vypada jako kocka ale bude to asi pes. Libanonsky
majitel hotelu (snad nejdrazsi v meste) vypada jako zapasnik. Vsechny hotely
ve meste jsou pry beznadejne vyprodane po celou dobu festivalu. Ani to pry
nemusime zkouset. Budeme spat tedy v aute, sprchu muzeme pouzit stejnou co
M&A - stejne ji sdili s ostatnimi co jsou ubytovani v kancelarich mestskeho
divadla. Za tmy vyrazime do motelu Savanne, M&A tam maji veceri. Jedeme nasim
autem ale hned po rozjezdu je uz kvileni remenu moc hlasite a hlavne
neustava. I pres tmu se rozhodujeme s tim neco udelat, drive nez se zase neco
pokazi. Zastavujeme pod lampou zvedame sedacky, kontroluju oba remeny -
vypadaji hodne povolene. Oba dva utahuju a ejhle - vypada to vyresene. To
byla rychlovka. A hlavne to kvileni prestalo. Zazrak. Jedeme za M&A. Ti uz
maji na krku cedulky jez jim umoznuji pristup na festival a na ruce ruzove
pasky znamenajici jidlo zdarma. Vypada to ze nas dovnitr na festival Mark
nakonec nebude moc dostat. Navic festival sice zacina zitra ale pouze
celodenim recnenim. Muzika zacina az tretiho. Nastesti by melo byt spousta
muziky i v ulicich - tance, masky, muzikanti. Na podiu budou jen ty nejlepsi
africke kapely. Pripadne si mozna budeme moci vyujcit ty jejich prukazky na
vstup - nejsou na jmeno. V motelu hraje nejaka ziva kapela, nezni to uplne
nejhur. Po jidle se zvedame, presouvame se na nase nocleziste. Parkujeme
kacenu pod stromy na zahrade u divadla. Jdeme se na stridacku vysprchovat.
Sprcha funguje podivne - kohoutkem se neda vypnout - asi strzeny - a tak
clovek musi vybehnout ven pred divadlo a vypinat to centralnim privodem ;-).
Vecer pak jeste sedime a povidame si na balkonu v divadle. Prijemny vecer.
Jdeme spat kolem pulnoci, M&A do sveho prazdneho pokoje na matrace na zemi a
my do Kacenky venku. Usiname raaaz-dvaaaa..

060202 - Segou - cekani na festival

Rano se probouzime, postele v Kacene jsou tvrde, uplne jsme si odvykli. V
prizemi divadla je nekolik mistnosti ve kterych bydli ucinkujici a technicke
zabezpeceni. Dnes ma zacinat festival - jmenuje se "Festival sur le Niger".
Prvni den se asi nic moc dit nebude, v programu na dnesek je jen nejaka
konference potentatu tady v divadle. Mark brzy rano vyrazi se svymi dvema
pomocniky (Madou - toho uz zname z Bamaka - sikovny vseumel, ridic kamionu)
dodelavat VIP tribunu. My se zvedame chvilku pozdeji, davame si sprchu a pak
nakladame Annie do auta a vyrazime na misto festivalu. Parkujeme u reky a
jdeme dovnitr kouknout jak to vypada vevnitr arealu. Prochazime vstupni
branou, Annie jde prvni, ma na krku cedulku "poradatel" a kolem zapesti
fialovou pasku. My nic takoveho nemame a tak alespon zastrkavame ruce do
kapes aby nebylo videt zapesti. Vevnitr se nic moc zasadniho nedeje, muzika
zadna, Mark se trapi s tribunou. Zasedavame v jedne z festivalovych
minirestauraci a davame si sendvic (bagetu s masem a salatem), zapijime kavou
(nescafe se susenym mlekem). Po snidani jdeme projit mistni minigalerii,
umelecky trh a okouknout druhe mensi podium pro koncerty. Trznice je docela
pekna, spousty zajimavych veci. Textil s mistnimi motivy, spousty bizuterie,
drevene a bronzove sosky, pohledy... Nic vsak nenakupujeme, penez nemame
nazbyt a mista v aute na zbytecnosti taky ne. Jeste se pak stavujeme na colu.
Objevuje se tu za mnou jeden z chlapiku z trznice, vytahuje z kapsy dve
bronzove sosky - bohuzel si spatne prelozil moji nabidku 2000 a ocekava
10000. Neshodneme se ale nic se nedeje. Dopijime colu a trosku se nudime.
Mark poletuje mezi nedokoncenou tribunou a nami, vzdy si da rychle pivo a
zase zmizi. Jednou mu jdu trosku pomahat ale nejak spatne poskladali tyce na
stanovou strisku a tak nic nepasuje. Vracim se k cole. Docela se nudime a tak
se ve trech rozhodujeme presunout nekam na opravdicke kafe. Idealni se zda
nejblizsi a nejdrazsi hotel ve meste - libanonsky Auberge. Tam sedime na
terase, pijeme kavu (docela dobra) a zaciname hrat kostky. Unavnym
nicnedelanim takhle travime cely den. Problem je, ze aby si clovek odpocinul
tak by potreboval mit moznost nekam po obede zalezt a odpocivat. Z terasy
sledujeme cvrkot pred nama na ulici. Jeste pri minule navsteve to byla ticha
a klidna ulice, ted se tu furt neco hemzi. Je tu taky spousty bilych turistu
co prijeli na festival. Vetsinou jsou evropsky bily, cistounci a lehce
zmateni. Vsechny hotely ve meste jsou plne a tak ti nestastnici co prijeli
bez rezervaci maji velke problemy. Hrajeme kosticky, koukame po lidech. Karty
Annie odmitla, nase ceske jsou pro ni zaprve moc mrnave a za druhe tenhle
druh karet vubec nezna. Objevuje se Mark, dava si pivo. Nachazime program,
zjistujeme ze cena za listek na festival pro cizince je 16500cfa za den,
pripadne 32000cfa na tri dny. Mistnaci plati 3000 na den ci pripadne 6000 na
vsechny tri dny. Hm.. asi si prebarvime tvare na cerno... Platime az k
veceru, jdeme se najist. M&A maji mit opet veceri v hotelu Savanne. Nasedame
do aut a presouvame se tam. Jake je nase prekvapeni kdyz jidlo tady nebude -
pry je na dnesek domluvene v restauraci v arealu festivalu. Zase vsichni
nasedame do aut, vracime se tam odkud jsme vyjeli. Parkujeme uprostred arealu
pred tribunou, vratni nas nechali projet za Markem bez problemu. Tady jsme
meli vcera za 250 dobre jidlo. Objednavam si tedy to same. Tentokrat to vsak
takova pochoutka neni, trosku/hodne zklamali. Po jidle jeste chvilku
lelkujeme okolo taliru a nakonec se rozhodujeme vecer vyrazit jeste nekam
spolecne na pivo. Mozna je to zase nas posledni vecer - ani my ani oni tu
pravdepodobne nebudou zustavat az do konce festivalu. Parkujeme auta pred
nasim divadlem a vyrazime. Melo to byt vylet do hospody nekde za rohem a
nakonec se z toho vyklubala docela pekna prochazka. Popijime pivo v male
tmave (jak uz je tady zvykem) restauraci. Kolem pulnoci se zvedame a jdeme
zpet. Koupel a zalezt do pelechu.