051227 - Zaseknuti v Bamaku - navsteva u Marka a Annie

051209 - Bignon

Rano nam trva zvedani podstane dele nez normalne, rano totiz prestali bzucet
komari a tak Paja mohla vypnout ventilator a my klidne usnuli. Z pelechu
vylezame kolem pul jedenacte a jdeme ke stolku do haly studovat nasi dalsi
cestu. Dnes chceme zamirit do jednoho z mistnich vesnickych campamentu. Taky
se potrebujeme zastavit v hlavnim meste tehle provincie - maji tam jeden
bankomat a doplnit nasi zasobu cfa. Nakonec nam vychazi nejlepe vesnicka
Enampor, ta se nachazi asi 20km za Zigenchourem ktery si prohledneme a odkud
pak odjedeme do te vesnicky. Balime veci do auta, platime. Ta zdanlive
prijemna postel mela matraci jez se pozvolna prizpusobila telu a stala se
strasne nepohodlnou, s vylezelym dolickem. Jsme docela radi ze priste uz zase
budeme spat v Kacence, prkna s dvojitou karimatkou sice nejsou nejmekci
pelisek, zato jsou nase, ciste (i kdyz prubezne, relativne) a bez broucku (za
moskytierou). Navic je mame porad s sebou. Couvame ze zahradky do ulice,
odjizdime. Stavujeme se ve stejne "restauraci" (ty uvozovky jsou tu pro
schvalne, africke restaurace jsou podstatne jine nez na jake jsme zvykli z
evropy) jako vcera, Paja si vsimla ze tam meli cedulku s novinkou - bagetu s
krevetama. Jdeme na to. Od vcerejska restaurace prokoukla, maji vybetonovanou
(ci spise zpevnenou) podlahu a nove dvere - ted uz se pry majitel nemusi bat
tu nechavat zasoby. Bageta je, nicmene pro chleba posila svou zenu. Za
chvilku je s nim zpet a tak dostavame sve bagetky. Chlapik je zase docela
mily, rika ze nam posle pohled a tak mu nechavam svou adresu do Prahy.
Odjizdime, bastime za jizdy bagetu. Cesta se napojuje na vetsi silnici a po
ni mirime na jih. Okoli je placate, klesame k rece. Po asfaltce jedeme az
pred Zigenchour. Omylem projizdime jeden police-check bez zastaveni, vidime
jen policistu vybihajiciho a piskajiciho za nami - delame ze ho nevidime a
pomalu pokracujeme dal. Cesta vede mezi mangrovniky, par centimetru nad
hladinou okolni stojate vody. Obcas je cesta propadla a jednou dokonce
skrtame podvozkem v nejakem rygolu plnem vody. Asfaltku nahrazuje silnice z
kocicich hlav. Pres dva mosty prijizdime do mesta. Hrozne diry na ve
mestskych cestach nas uz ani neprekvapuji. Clovek casto jede v protismeru,
toho si nikdo ani nevsimne, kazdy je zvykly na ten super-chaos-slalom mezi
hlubokymi dirami. Krouzime mesteckem, zastavujeme kousek od jedineho mistniho
bankomatu. Vybirame dalsi zasoby CFA na dalsi cestu. Pristi vyber bude az za
vice nez 1000km, v Mali. Po bankomatu vyrazime pesky na prochazku po meste.
Potkavame pamatnik trajektu Joola - lod mezi provincii Casemance a hlavnim
mestem Dakar, jez se plna lidi, prevazne studentu potopila u pobrezi Gambie.
Chlapik v Rastakunde nam popisoval jak tehda rano po bourlive noci nasel na
plazi za kempem asi 27 mrtvych, potkal prijizdejici armadu jez se ujala
zachranych praci - prezilo jen par lidi, pro Senegal to byla narodni
katastrofa. Obchazime pomnik, zezadu, brodime se smrdutymi odpadky od
mistnich rybaru. Tady poprve vidime pouzivat mimo beznych pirog i kanoe
vydlabane z jednoho kmenu stromu. Novinka z doby kamenne, zde k videni velice
casto. Nakupujeme v mistni trznici nejake ovoce. Stavujeme se v nahodne
objevene patiseri pro nejake sladke pecivo a pak ho v jedne restauraci
bastime s colou a spritem - stroj na kafe pry dnes nefunguje. Vracime se k
autu, ceka na nas. Odmitame mistni zebrajici deti a vyrazime smer kempik v
Enamporu. Projizdime mestem, slalomujeme mezi dirama, prohlizime si periferii
mesta - neni to tak hrozne. Zjistujeme ze nam z Kacenky opravdu kape olej.
Sakrys! Dalsi problem na obzoru. Musime to nejak poresit. Opoustime asfaltku
asi po 20ti km, odbocujeme na cestu jez sice jeste na mape znacena, avsak
pouze jako cerna carka - silnice nejnizsi tridy. Jedeme tedy cestou necestou,
prasna cesta, rygoly, kolem nas ryzova pole, kokosove palmy, baobaby...
spoustu vegetace kterou jeste, navzdory knizkam od Moniky, neumime
stoprocentne pojmenovat. Natrasame se, nepripevnene postele se sesouvaji,
bedny s jidlem skacou, otevira se nam lahev s jarem a ten se vyleva vsude,
vcetne postele. Z poli na nas mavaji pracujici, deti nas zdravi, vsichni mili
a usmevavy. Dosyta vyhrkocani prijizdime do cile - mala vesnicka skryta v
lese. Zridili si tu velkou chysi, tzv. impluvium kam se v dobe valky uchyluji
mistnaci do bezpeci, v dobe miru slouzi jako misto pro turisty a vesnici
prinasi finance. Co se tyce valky - tahle cast Senegalu se dlouho snazila o
samostatnost, dokonce i planetak varuje o moznych nepokojich. Je tu znat
posilena pritomnost armady, vice kontrol na silnicich. Vypada to vsak ze
vlada uz nabyla vrchu, je tu bezpecno a separatisti jsou potlaceni. Takze se
muzeme ubytovat. Dlooouho smlouvame o cene za bydleni v aute a pouhem
vyuzivani zachodu a sprchy. Nakonec to usmlouvavame na 3000 za den - coz je
rozumna cena. Parkujeme pod stromem ve stinu, hned vedle impluvia, jdeme si
ho prohlednout. Okrouhla chyse, velika, ve zdech komurky na prespani, slamena
strecha s trychtyrem uprostred - privadi svetlo a vodu - neco jako atrium,
jen na zemi je pod trychtyrem malinka zahradka. Moc hezke. My vsak davame
prednost spani v aute, v luxusu vlastni postylky. Zalehavame pod auto, Paja
prvni, cistime olejem zamazany spodek a snazime se najit misto kudyma utika
olej. Ja studuju manualy, hledam v popiskach co by to mohlo byt. Sprchujeme
se, Paja zacina varit lilek s ryzi. Tu kupuju v mistni samosce - kilo za
250cfa. Kdyz jim povim co jime tak se nam dobromyslne smeji - bohati turiste
a nemaji k jidlu ani rybicku? To my ji mame vzdy, rikaji. Z manualu vycitame,
ze bud nam tece olej z prevodovky nebo kolem olejove vany z motoru.
Rozhodujeme se nafotit uroven poskozeni a poslat mailem k posouzeni nasemu
dvornimu technikovi - Danovi. Vic toho tady nezmuzeme - zjistujeme ze nemame
klice na odmontovani kontrolniho sroubu k prevodovce - nemame dostatecne
velky klic - nas nejvetsi jak zjistujeme je svickova 21cka a to je furt malo.
Balime celtu, vyklepavame pisek z vlasu a jdeme bastit. Pochutnavame si.
Jeste si chvilku cteme venku u stolecku ale komari zacinaji vystrkovat
sosacky a tak zalezame pod moskytieru do Kacice. Po chvilce cteni usiname
jako Jelimanci.

051210 - Enampor

Jsme tu samozrejme jedini turiste, auto stoji uprostred ohraniceneho pozemku
kolem impluvia, kousek od nas je studna kam mistnaci (zeny) chodi se dzbery
na hlave pro vodu. Obecne se tu rika, ze afriku postavili zeny - chlapici
jsou vetsinou lini a jen se povaluji ve stinu zatimco zenske maji na zadech v
satku dite, na hlave nosi 30kg nakladu, vari, perou, rodi... jo, jo, nadhera
;-). Chlapek s vodou ani nepomuze, mozna tak zaflirtuje. Snidame u stolecku
kaficko a sladkeho sneka (z testa) u stolecku. Mistnaci jsou mili, nikdo tu
nezebra, vsichni nas jen s usmevem pozdravi a dal se venuji svemu. To je
naprosto idealni pristup - zadne zebrani, zadne civeni - jednoduse akorat. To
se nam libi. Po snidani vyrazime na vylet - jdeme okouknout tu mistni
vesnici. Jsou to vetsinou podobne kruhovite chyse z blatovych cihel a
slamenou strechou, ruzne roztrousene pod stromy. Nejsou na sebe namackane,
rozestupy byvaji kolem 150ti metru, spojuji je vychozene cesticky, zadne
silnice, zadna auta. Jen zelen a mezi nimi tyhle chyse. Kdyz u jedne z nich
okounime, stary pan nas zve do vnitr na prohlidku. Uvnitr sedi rodina,
prijemne pozdravi a dal se venuje svemu. Na ohni z uhli stoji konec, ohriva
se tu voda na caj. U ohne line pospavaji 3 slusne vypasene kocky. Bidu tu pry
asi nemaji, rika Paja - jsou dobre zivene. Vodu tu maji v hlinene nadobe ve
stinu pod atriem. Okoukneme to, podekujeme a pokracujeme dal. U dalsi chyse
zjistujeme ze cesta vede pouze dovnitr a tak se otacime. Ze zahradky na nas
ale zavolaji at klidne jdeme dal - jsou to mistni ucitele jez tu docasne
bydli. Mlada trojice (pry jich je tu celkem 6) - dva kluci, jeden z nich
cernoch, druhy arab a treri je cernosska holcina s copy. Klabosime s nimi
francouzsky, zvou nas na jidlo, s diky odmitame a pokracujeme dal v obchazce.
Jeden z nich nam ukazuje idelani cestu na dalsi prochazku, smerem k dalsi
vesnici. Loucime se, dekujeme mu. Jdeme jeste kousek lesem, pak vychazime z
pod stromu a kolem mangrovniku po hrazi obchazime nejakou vodu. Potkavame
skupiknu holcicek, davame se s nimi do reci, ony se pak k nam pripojuji a
spolecne pokracujeme k dalsi vesnici kam maji i ony namireno. Usmivaji se,
chvilku jdou s nami za ruce, pak se ale stydi. Na hlavach kazda z nich nese
nejake vedro s nejakymi plody. Dostavame ochutnat. Docela dobrota, chutna to
podobne jako pernik (Paja) ci jako susene ovoce (ja) - vyberte si ;-). Po
chvili se od nich odlucujeme, mavame si. Jdou v te druhe vesnici za vodou az
na konec, my ji prochazime prostredkem, smerem k pastvinam ven do savany.
Jeste mezi stromy sbirame par plodu baobabu, tesime se ze si udelame juice.
Na pastvine pak koukame na souboj hlava proti hlave dvou mladych bycku.
Nakonec jeden z nich prcha, show konci, dorazi na nas spousta much jez tady s
tim dobytkem prebyva. Pomalu se obloukem vracime zpet k ceste po ktere jsme
prisli a mirime zpet k autu. Moc prijemna prochazka a uzasne vesnicky.
Strasne se nam tu oboum libi. Je to tu jak v raji - priroda i lide. Ma to
vsak jednu jedinou vadu - jak tak koukame - musi se tu pracovat ;-). U auta
se loucime s lidmi v kempu a odjizdime. Pijeme nas pokusny baobabi juice -
docela se nam poved, i kdyz je pravda ze tentokrat nam chutna podivne -
pripomina trosku chut acylpyrinu. Mozna to chce trosku vic cukru - priste.
Vracime se prasnou cestou zpet, smer Zigenchour. Vyjizdime na diratou
asfaltku, projizdime mestem, vracime se az do Bignonu. Pred mestem nas
zastavuji na police-checku - nestydaty policajt si nejdrive rika o darek a
pak chce alespon nejake drobne. Prevadime rec na neco jineho, nakonec nam
dava svoji adresu, mozna mu poslem za jeho slusne chovani pozvani do cech.
Mozna. Asi ne. Smejd zkorumpovana! Projizdime Bignonem, pokracujeme dlouhou
strekou asi 100km do Koldy. Jedeme po mensich silnickach, na te hlavni je pry
moc policistu a dost provozu. Tady nepotkavame skoro nikoho, projizdime pres
male vesnicky, lidi mavaji a usmivaji se. Za Bountilingem odbocujeme z
asfaltu na pistu, aka prasnou cesticku. Netrefujeme jednu z pristich odbocek
a tak si davame asi 16 km po stezce kde jezdi maximalne cykliste ci motorky -
my se tam dereme krovim s Kacenkou. Jednou se musime dokonce kousek vracet,
anzto se neprocpeme na vysku pod stromy. Kacenka dostava zabrat, zase je cela
zaprasena. Mijime spousty opustenych termitist, nektera jsou treba i 3 metry
vysoke stavby z oranzove hliny. Vecer uz se pripozdiva, hledame misto na
spani. Nachazime odbocku ze silnice a tak se po ni vydavame hledat mistecko.
Kupodivu je asfaltovana a to je podivne. Velice nas prekvapuje ze se za
zatackou rozsiruje a objevuje se tu i znaceni - zlute pruhy. Dochazi nam, ze
se projizdime po prostredku letiste. Potkavame nejakeho klucinu jak tady
trenuje fyzicku na fotbal a ten nam to potvrzuje. Letiste. Prileta sem pry
jednou denne letadlo z Dakaru, asi kolem 10te rano. Zajizdime nekam na
odstaviste mimo pristavaci drahu, parkujeme, vytahujeme stolecek a varime.
Testoviny s vajickem jsou dobre a je jich dost. Zalehame do pelechu, zadna
sprcha ;-). Obcas kolem nas prochazeji lidi jdouci z pole, myslime ze sbiraji
buraky. Nevsimaji si nas, az na jednoho chlapik jez se stavil na kus reci a
pak chtel cadeaux - dostal prd a tak se sklebil, nicmene nas nechal na
pokoji. Usiname pod moskytierou.

051211 - Aerodrome Kolda - Diana Malary

Probouzime se, nesnidame a rovnou vyrazime dal. Pred odjezdem jeste fotim
spodek Kacenky ze ktereho nam kape olej. Mirime do Koldy, asi 80km. Tam
zastavujeme, jdeme zarizovat. Nejdrive z inet cafe posilame mail s fotkama
nemocne Kacenky Danovi, dokonce zvladame odeslat i upozornovaci sms pres web.
Petovi se nedari odeslat pozvanka na icq anzto t-mobile nema zadnou free sms
branu a nase mobily tady neroaminguji (pekne slovicko). Dan odpovida,
relativne nas konejsi, neni to pry nic kritickeho. S lepsi naladou se pod
dvou hodinkach zvedame od klavesnice, platime prijemnych 600cfa a mirime do
mesta shanet. Kupujeme 3 klice s velikostmi - 19, 21, 22, 23, 24 - zadna
extra kvalita, ale lepsi nez nic, mame docela kliku ze se nam je povedlo na
trznici najit. Ukecavame to na 5000 cfa za vsechny. Stavujeme se na jidlo v
senegalske restauraci - spousta much v jidelne, na dvorku nabira sefova z
misek ryzi a kupodivu mame na vyber ze 3 ruznych jidel. Jidlo vypada dobre,
na dvorku je cisto, jen u jidla musime pouzivat mavatka na odhaneni much.
Jako novinku mame ryzi s burakovou omackou ;-). Docela tu jidla koreni, pekne
se vzdy pri jidle zapotime. Platime prijemnych 1000cfa, basti tu s nami
spousta mistnaku a vypada to na frekventovane misto. Cestou k autu kupujeme
za 800 asi 16 bananu od starsich prodavacek na ulici. Nemaji na vraceni za
5000 - nase nejmensi bankovka a tady je to hotovy majlant. Vracime se do
kacenky, jedeme jeste k benzicne - Total. Nabirame megatickych 90 litru - 50
do prazdne nadrze plus 2 nove prazdne kanystry z Gambie. Tak to by nam melo
na chvili vystacit. Dalsich 54000 v cudu. Dnes tedy utracime. S plnyma
nadrzema nam pumpar uctive omyva predni okno, malokdo nakupuje super a kdyz
uz tak treba jen 5 litru, tady je to diesleova oblast, benzin se tu nenosi -
je drahy a neda se bezne uplne dobre sehnat, treba tady ho maji ze dvou
benzinek jen tady u te jedne. Ptame se na cestu dal, chceme jet po male
silnicce pres Fafakourou spise nez po hlavni silnici. On sam nevi ktera cesta
to je a tak se pta nekolika dalsich lidi na benzince. Nakonec nam radi to co
jsme ocekavali a my vyrazime rovne proti smeru odkud jsme prijeli (resp.
pokracujeme rovne dal). Projizdime mestem, hrabeme se pisecnyma cestickama.
Paja ted tvrdi, ze baobab je opylovan pouze netopyry. Cestou jsme dnes
potkali prvni opice ve volne prirode, jde o nejake opice zelene. Taky nam
pres cestu prebiha nejaky varan ci leguan. Afrika vystrkuje ruzky, konecne
mame pocit ze jsme opravdu na spravnem miste. Pisecna cesticka. Projizdime
busi, kolem ryzova pole. Po nejake dobe se dokonce objevuji bavlnikova pole.
Koukame na to jak na zazrak, ja myslel ze cernochum sklizejicim rucne
bavlniky odzvonilo s koncem otrokarstvi - tady to ale vypada uplne stejne jak
tehda - snad jen ten dozorce tu chybi. Delinici kupi vrstvy bilych chomacku
na hromady, vozkove s karkou za oslikem je svazeji na stale vetsi a vetsi
hromady. Vzpominam na Hlavu XXII a M&M zavody jez se snazili prodavat bavlnu
s cokoladovou polevou do restauraci, bohuzel ji vsak nikdo nechtel, byla dle
vsech ocekavani neztravitelna. Trava kolem nas uz zacina zloutnout, ze stromu
(nekterych) opadava listi, jak kdyby se tu dal pocitit podzim a zima (a ne
jak kdyby tu bylo porad 35-40 stupnu ve stinu). Nekde v busi dal se
rozhodujeme, ze tady je docela hezky a ze bysme tu mohli prenocovat.
Nejblizsi vesnice ma byt vice nez 5km pred nami, meli bysme tu mit klid.
Odbocujeme z prasne cesty doleva mezi stromy, klickujeme busi a snazime se
dostat dal od cesty, kdyby tu nahodou nekdo sel tak aby nas nevidel. Po par
stech metrech zbesileho klickovani nachazime hezky flicek, parkujeme,
vytahujeme stolecek, zidlicku, piti a jdeme relaxovat nad knizkou. Vydrzi nam
to asi hodinu kdyz z dalky zazni zvuk zahaneneho dobytka a stado je pasacky
zaparkovano asi 300 metru od nas. Pak si nas pasackove vsimnou a uz se k nam
hrnou. Je jich asi 6, mladi kluci, bez bot, nekolik let nemyta tricka. Po
obliceji jim leze spousty much - to je diky tomu dobytku a oni uz to ani
nevnimaji. Mouchy se zacinaji rojit i okolo nas. Klepeme si rukama, oni neumi
francouzsky a tak se na sebe jen hloupe culime. Okukuji naradi se kterym se
snazim opravovat tekouci olej z Kacky. Po case se vytraceji, miri do blizke
(asi 700m vzdalene a v lese schovane) vesnicky a za chvilku se vraceji,
tentokrat jeste ve vetsim poctu. Je jich tu jako much. Moc nepoklabosime, i
kdyz jeden z nich alespon trosku francouzsky zna. Trosku moc pozornosti pro
nas, jez chteli mit klidny vecer. Zvazujeme ze bysme se jeste odsunuli nekam
dal, ale slunicko uz zapada a hledat po tme nekde v busi nocleh neni moc
lakave. Po pul hodince kdy na ne zkousime koukat stejne vyjevene jako oni na
nas se vraci do mesta na veceri a asi modlitbu (muslimove) s tim ze se pak
jeste vrati. Chvilku po zapadu slunce jeste tedy odevzdane sedime venku, pak
ale nasazujeme zavesy na okna zevnitr a zalezame do pelechu. Jdeme spat
obleceni, pro pripad ze by nas jeste chteli vytahnout ven a neodradily je
zaclonky. Lezime tise jako mysky, delame ze spime. Nastesti se neobjevuji a
my muzeme spat. Paja si ale pak jeste chvilku cte, o tom ja se vsak dozvidam
az rano....

051212 - Fafakourou

Rano vstavame brzy, drive nez se u nas zase objevi cernouskove a s nimi
spousty much. Jeste tu nejsou a tak rychle balime a vyrazime pryc. Dnes bysme
chteli dorazit do nejvetsiho narodniho parku Senegalu - Niokolo Koba. Werner
nam doporucil brzky ranni vylet lodickou po rece na hrochy. Je to pekny flak
cesty, kolem 150ti km vzduchem, avsak my chceme navic jet po malych
cestickach kde clovek vidi vic ze zivota beznych lidi nez na normalni
silnici. Slalomem se vracime na cestu. Ridim ale po chvilce nas napadne, ze
tady by mohla zkusit poprve ridit Kacenku i Paja - provoz je tu nulovy,
hlavni obtiz je nekde neulomit kolo a neprorazit podvozek. Vystupujeme,
menime se a Paja vyrazi. Trenuje slalom mezi dirama, projizdeni rygolu,
brodeni se piskem. Hrozne dobre ji to jde, jen ji to kazi moje rady ;-). Ja
se natrasam na sedadle spolujezdce a uzivam si odpocinek. Za chvilku vsak
zacina slunicko prazit z moji strany a tak se rychle rozpekam do ruzova.
Kousek pred Velingarou to diky me hloupe rade zapichne do pisku kde uvizneme.
Je cas stridat - ceka nas mesto a tak jen menime mista, zapiname ctyrkolku a
couvame ven z pisku pryc. Projizdime mestem, jedeme par kilometru po asfaltu
a hledame odbocku na malou silnicku. Bohuzel ji prejizdime, anzto tady temer
neexistuje znaceni - snad vyjma obcasne cedule na nejvetsi mesta. Takova
mikrovesnicka na jakou mirime neni znacena ani nahodou. Dle gps a mapy
usuzujeme ze to musela byt ta jedna prasna cesta kterou jsme pred nekolika
kilometry videli odbocovat doprava a tak se k ni vracime. Po prasne ceste
pokracujeme smer Medina Gounas. Bohuzel se nam to uplne nepovedlo - tech
cesticek na pole vydupanych od osliku ci lidi v trave je tu tolik a nijak
vyrazne se nelisi od cesty a tak kufrujeme smerem na jih, brodime se opet
travou a snazime se nejak vylepsit nas kurs. Objevujeme se ve vesnici
Lenkering a po prasne ceste mirime na Simenti, coz je misto v parku odkud se
da vyrazit na vylet za hrochy. Prijizdime do vesnicky na vetsi cestu,
odbocujeme doleva a po par kilometrech v nas zacne hlodat podezreni jestli
jedeme spravne na Simenti - tady nekde mela byt odbocka na vychod a neni tu
nic. V protismeru potkavame nejakeho cyklistu, zastavujeme ho, posila nas
zpet. Otacime se a vracime se do vesnice. Tam prijizdime k celnici a retezem
pres cestu. Vystupuju a jdu zjistovat co to znamena - je to pry hranicni
prechod do Guinea-Bissau. Vysetlujeme ze nechceme prechazet hranice a ze
chceme jet jen kousek po tehle ceste a pak z ni odboocit. Nevericne nas
pousti. Jedeme asi 10km a opet nemuzeme najit nasi odbocku a tak se volky
nevolky musime vratit do vesnice zpet a zkusit najit odbocku mezi baracky ve
vesnici. Celnik nad nami krouti hlavou a rika, ze cesta k Simenti je
neprujezdna, je tam moc vody. Musime to objizdet kolem Tambakundy. To je
pekna megazajizdka, misto 40ti km do cile je to najednou asi 160. Slapeme na
plyn a trada! Dnes jedeme opravdu skoro cely den bez odpocinku. Statni
silnice zacina asi po 30ti km, ale je tak plna der ze je velmi tezke se jim
vyhybat. Navic je to porad plyn-brzda, spotreba leze nahoru. Zkousime jednu
zkratku po piste ale tam jsou takove rygoly od nakladaku ze nam tech par
desitek usetrenych kilometru nestoji za to - vracime se, volime rychlejsi
cestu po silnici. Projizdime kolem Tamby, odbocujeme po hlavni silnici smer
narodni park a smazime si to po lepsi silnicce dal. Ceka nas jeste jeden
check-point kde si pracne opisuji nase pasy. Ke vjezdu do parku prijizdime v
6 hodin. Ceka nas extempore se statnim urednikem u vjezdu, mame pry smulu,
pusti nas dovnitr az zitra, prijeli jsme o 3 minuty pozdeji a uz dnes
nemuzeme dovnitr. Pry az zitra v 7 rano. Je arogantni a protivny, z moci
statniho urednika. Mame se co drzet abysme na nej nebyli osklivy. Otacime se
a rozhodujeme se prenocovat v kempu jez jsme nasli na mape par set metru
odsud. Zajizdime tam, volime nocleh v aute misto chysi, cena je 4700cfa ale
nemame silu to ukecavat. Varime si veceri - lilek s ryzi a po jidle si cteme
a sprchujeme se. Studena voda je fajn. Venku nejsou komari a tak sedime dele
na zidlickach a na noc ani nenandavame moskytieru. To je prijemna zmena.
Zitra nas ceka vylet do proslaveneho parku.

051213 - Niokolo Koba parque national

Vstavame s budikem od 6ti do pul sedme. Pak rychle omyvame nadobi, platime a
vyrazime do parku. Placeni je jako vzdy problem - nikdy tu nikdo nema zpet na
10000 bankovku - at platime 5700 ci 9000. Vzdy musi odbehnout na 10 minut
nekam rozmenit. U brany sedi tentyz prijemny chlapik, platime 9000cfa a bez
jedine informace o parku nas pousti dovnitr. Do auta nam usazuje (na postel)
pruvodce. Na muj slusny dotaz jestli nema nejakeho pruvodce jez alespon
trochu mluvi anglicky se do me obouva, jak si to predstavuju... uff! Pruvodce
je stejne nabruceny chlapik jako ten u brany. Protivny jak noc. Rika ze ma
hlad, ze nesnidal a ze ho mame nakrmit(!). Pokud pry budeme spat v parku tak
se pry o nej musime postarat, ze pry bude spat s nami. Nema s sebou vubec nic
- ani jidlo, ani piti, ani spacak! To je ale drzost. Kodrcame si to lesni
cestou, chlapik mlci, musim mu pripominat ze by nam mohl neco povedet o
parku. Vysype par cisel jez stejne zname z knizky. Zastavujeme na nejakem
miste kde pry staval drive kemp, ted to tu jen pekne smrdi. Po chvilce lezeme
zpet do auta a pokracujeme dal. Ukazuje nam teakovy strom za jizdy a pak zase
mlci. Prijizdime do Simenti. Tady je hotel na brehu nad rekou Gambia. Tak ji
znovu potkavame ;-). Potkavame tu nejakeho anglicana jez tu pomaha provozovat
hotel, od nej se dozvidame alespon neco malo o parku. Jdeme hned po ranu na
vylet po rece, jsme zvedavi na hrochy. Chlapik s lodkou je docela prijemny,
alespon nebruci. Soukromnik ;-). Nasedame na lodku, chvili neco sudla s
motorem, cudi a smrdi. Odjizdime od brehu, hned na druhem brehu potkavame
maleho krokouse. Ani si ho nefotime, urcite jich tu bude spousty. Cha cha,
ani nahodou, ale to zjistujeme az posleze. Mirime proti proudu, je to moc
hezka priroda. Kolem reky stoupaji brehy zarostle hustou vegetaci palem,
krovin, baobabu a nejakych fromageru o kterych si zpocatku myslime ze je to
chlebovnik ale knizka nam to vyvraci. Nas pruvodce na lodce vesele klimba a
tak nam to malo ukazuje vetsinou chlapik od motoru na zadi. Mijime dvojici
vesele skotacicich hrochu jez se zvesela zanoruji v okamziku kdy k nim
prijizdime. Pokracujeme dal, potkavame varany slunici se na vetvi. Asi se
venuji lasce. Kolem pluje zelva, v korunach stromu na brehu ruznobarevne
ptactvo. Trosku probouzim naseho pruvodce, lehce ho karam za jeho pristup -
platime mu 6000cfa a on si tu klidne chrape. Hada se, pry nespi, jen
odpociva, nesnidal a tak je velmi unaveny. Nad parkem se vznasi dym z
vypalovaneho parku. Uz jsme to s pruvodcem resili asi dvakrat, ani
anglicanovi se to nelibilo - jak si muzou dovolit vypalovat narodni park?
Pruvodce to obhajuje - maji pry tri duvody: a) prevence proti pozarum v dobe
sucha kdy by shorel cely park a ne jen trava jako pri ucelnem vypalovani ted
kdyz je priroda jeste zelena, b) ve vysoke trave neni videt zver pro turisty
(cha cha - jak kdyby ve vypalenem parku neco zbylo), c) hnojeni pudy pro
pristi rok (aby zase bylo co spalit?). Dym je vsudepritomny, i na rece citime
vuni popela. Plujeme dal proti proudu reky Gambia, obcas potkavame bublinky
od hrochu jez se nam schovali pod hladinu (kdo by se jim divil). Na brehu
mezi vegetaci je obcas videt stezku z vody do bushe kudyma vylezaji z vody.
Pry nemohou z vody vylezat do strmeho brehu jelikoz maji moc kratke nozicky a
velky sraz nezvladnou. Sledujeme rybarika (kingfisher) jak lovi rybky. Po
hodine otacime lodku zpet a vracime se do pristavu. Vysedame, u auta platime
chlapikovi s lodkou za osobu 3500cfa a davame mu i dysko, jelikoz se opravdu
snazil. Rozvalujeme se v lodzi ve vyhlidce na reku. Kolem nas zelene opice.
Odpocivame, dnes je pekny parak. Anglan tu pomaha majitelum hotelu, ted
zrovna pucuje dreveneho krokodyla lestidlem a kartackem na zuby. Odchytavam
naseho pruvodce at se koukneme dal po parku. Nerad se odpoutava od pohledu na
mistniho pekare jez pripravuje chleba do pece. Domlouvame se ze si pojedeme
prohlednout zdejsi kempy - jeden je placeny a druhy zadarmo. Prvni, neplaceny
je 5km odsud, maji tu v kleci geparda (chacha - pry tu jsou vsechna zvirata
volna) - pry aby jim nezral ostatni zviratka. Klec ma sice relativne velkou
ale ani tak mu nezavidime. Schazime dolu k rece, prohlednout si okoli. U vody
nachazi nas pruvodce leklou rybicku, zda se ze je docela cerstva a tak ji
bali na svacku ;-). Je tu neco jako hraz-brod pro auta kdyz je nizka voda -
kolem brezna az dubna. Ted tu ale tece vody dost na to aby odfoukla jakekoliv
odvazne auto kamsi dolu, daleko po proudu. Tady u reky je docela hezky, je z
toho citit priroda. Navic tady nejsou ani hovada - ty nas pronasleduji od
vstupu do parku a zerou jako certi. Mame pocit ze je lakaji spaleniste po
vypalene trave. Vracime se k autu, vyrazime do druheho, placeneho kempu -
rozdil je ten ze tady neni ochranka (a pry tu nekdo slysel vcera strilet
pytlaky) a neni tu studna s vodou. Po 15ti km plahoceni mizernyma pistama
prijizdime znovu k rece do kempu. Bud muzeme zustat za 2000 u ochranky a nebo
za 7000 v kempu. Neni tu tekouci voda, jen dzber v kamrliku jako sprcha ci
pripadne koupani v rece. Ukazuji nam misto na brehu odkud se da koupat. Na
druhem brehu se mlsne olizuje druhy mistni krokodyl. Hmmm... Vracime se k
autu, nas pruvodce se nutne potrebuje vratit k pekarovi pro chleba. Ma
chudinka hlad. Vyhovime mu, treba pak bude prijemnejsi. Kodrcame velice
kamenityma pistama, jedem krokem. V cili si on kupuje jeden a my tri chleby
za 750 dohromady. Znovu jdeme odpocivat, pry si mame davat pozor na opice at
nam chlebik nesezerou. Bastime ho s marmeladou a se zbytkem arasidoveho
masla. Kolem ctvrte mame vyrazet na Velkou Vyhlidku. Pred odjezdem mu jeste k
jeho suchemu chlebu nabizime marmeladu a maslo. My si zatim cteme. Ve ctyri
se upeceni zvedame a vyrazime. Cesta nam trva asi 50 minut a misto slibene
pozorovatelny zvere je to pouze vyhlidka na jednu zakrutu Gambie zvrchu.
Pekne ale prece jen tohle melo byt safari! Nevidime ani jedine zvire. Mame
problem v tom, ze propustka do parku funguje pouze presne 24 hodin a tak
bysme museli rano velmi brzy vstavat. Cela ta statni masinerie kolem tohoto
parku nas velmi znechutila - pruvodce k nicemu - vubec nechapeme proc s nami
musel povinne jet. Tech par informaci co nam rekl se da natisknout na A5tku a
klidne i v nekolika jazycich. Vysvetlujeme mu ze uz mame projete vsechny
cesty ktere jsou tu v soucasnosti otevreny (zbytek je pro vysoky stav reky
neprujezdny) a ze se radeji vratime zpet do kempu mimo park - problem je v
tom, ze bysme museli vyjizdet rano v 6 hodin a tak tak bysme stihli opustit
park vcas. Souhlasi s nami a naviguje nas zpet. Po chvili zjistujeme z gps ze
nas ale nevede zpet ale naopak do parku. Ptame se ho co to znamena a on nam
rika, ze v noci se nesmi po parku jezdit. Vysvetlujeme mu ze do noci zbyva
jeste hodina a pul (coz nam staci) a navic ze jsme si to prece pred chvili
vzajemne odsouhlasili. Vzpecuje se, certi se. Nakonec rika ze tedy ano, ale
ze si pripadnou pokutu u brany zaplatime sami. Mame vztek na vsechny statni
zamestnance parku. Ten pristup, ta organizace, ta pece o park! Otacime
Kacenku, palime to parkem zpet. Kacenka skace a stena na kamenite ceste.
Projizdime nekolika pozary kde se vypaluje bus. Pruvodce nam vyslovene rika
ze ze muzeme klidne podpalit travu, pomuzeme tim parku. Vzpominame na cechy
zhare v jizni americe a v australii ;-). Cestou k brane potkavame nekolikrat
opice, divoka prasata, par antilop, tyrkysove a cerno-modre ptaky. Ptaci jsou
strasne zmateni z vypalovani a tak nam jeden skoci primo pod kola. Povede se
mi ho napasovat presne mezi kola a tak prezije a zmatene pak odleta. K brane
dojizdime neco po seste, platime mu jeho nezaslouzenych 6000 a zapichujeme to
v nasem znamem kempu. Musime si hned dat neco na uklidneni, to byl ale hrozny
den. Pivo - mistni produkce jmenem Gazelle. K tomu kupuju za 55cfa dve cibule
na veceri. Jdu se koupat do bungalovu. Kdyz se vratim, na stole je pripravena
luxusni vecere - chleba s tunakovou pomazankou. Povidame si a k tomu si cpeme
pandera. Mnam! Pak se jde koupat Paja a pozdeji jdeme chrupkat. Maly problem
je, ze nam v parku dosel vicemene benzin, nejblizsi benzinka je asi 160 km
daleko a tak budeme muset poprve dolevat z kanystru. Park pro nas po vyletech
busi v minulych dnech nepredstavoval zadnou vyraznou zmenu, snad byl jen
trosku drazsi, zato vsak s protivnejsimi lidmi ;-). Snad to bude jinde
lepsi... Zda se ze tu jsou cesi docela bezni - vcera pry odjela skupinka
studentu z brnenske univerzity a zitra prijizdi dokonce nejaky tamni riditel.
Co tu asi tak delaji?

051214 - Niokolo Koba

Dnes vyrazime smerem Mali. Chteli bysme prekrocit hranice po male piste, tak
jak nam to poradil Werner. Ceka nas tedy cesta asi 160 do Kedougou, pak asi
70 do Sarayi, cestou musime na celnici s karnetem a pak se musime ptat na
cestu, hranice jsou tvoreny rekou a pres ni neni most - pouze brod. Kdyz bude
moc vody tak neprojedeme a budeme se muset pekne vracet. Platim rano za
ubytovani a znovu cekame asi pul hodiny na drobne za 10000cfa. Snidame a
cistime si alespon zuby. Vyrazime. Po 50ti km nam dochazi benzin a tak
vytahujeme jeden z kanystru s naturalem - treba to alespon profoukne
pravdepodobne ucpany katalyzator. Motoru to ale zda se moc nesvedci, moc
netahne a trosku se hreje. Cestou potkavame na silnici stada opic, zdrhaji
pred nami do bushe. Prijizdime do Kedougou, u Shellky jim nejde elektrina a
tak jedeme do mesta na nakupy. Nejdrive se ale stavujeme na celnici. Cekame v
poradi asi 45minut nez odbavi nejake dve skupinky pred nami. Pak nam orazi
karnet a za 2 minuty jsme hotovi. Prijemni chlapici, prestoze jsou statni
zamestnanci - narozdil od tech lemplu v parku. Jedeme do mesta nakupovat a na
jidlo. Nejprve se stavujeme v kramku, nakupujeme marmeladu, chleba, olej,
syr. Pak si v male prijemne restauraci od strasne zmalovane maminy s miminem
na zadech (obvykle, misto kocarku - jak to ale funguje kdyz se mimino pocure
- to jim to tece po zadech a do kalhot?!) davame ryzi s omackou a s rybkou -
moc velka dobrota, zapijime kolou. Hledame jeste prodejnu ci stanek s ovocem
a zeleninou, nenachazime nic dobre zasobeneho a tak jen na benzince cepujeme
plnou nadrz (Total - tady elektrina jde) a dobirame jeste do prazdneho
kanystru. Nakupujeme jeste dve lahve destilky pro pripadne dolevani do
chladice. Mame posledni 4 litrovy kanystr oleje, ten predchozi nam dnes rano
pri dolevani dosel, babka v kempu po nem vystartovala jak diva, pry se ji
velmi velmi hodi. Pravda je, ze obcasne zebrani deti o darek se po odmitnuti
meni na zebrani o bonbon, cigaretu ci alespon pet lahev - idealne 5ti
litrovou. Vyrazime z mesta, bohuzel nejak netrefujeme spravny smer a tak
znovu cele mestecko objizdime po prasnych cestach dokola abysme se zpet
vratili k benzince a tam se optali na cestu. Radi nam smer, je to ta nejhorsi
cesta ktera mestem vede, nicmene jedina ktera odsud vede nekam dal. Za mestem
se z prasne cesty stane zase asfaltka. Sice dirata ale alespon zpevnena.
Casem nas cesta zacina unavovat - sama dira, porad brzdit a zase pridavat. Uz
je kolem 5te vecer a tak se rozhlizime po miste na spani. Objevujeme jedno
docela hezke spaleniste - to ma vyhodu ze nas vypalovani buse pres noc
neusmazi v aute - plastova nadrz a k tomu 80 litru v kanystrech by horelo a
bouchalo moc pekne. Cestou totiz potkavame nekontrolovane vypalovanou travu,
buh vi jak rychle se ten ohen muze sirit a tak nemame chut spat v
nevypalenem. Odbocujeme ze silnice, jedeme chvili po pesince pro pesi nekam
na pole, nachazime si mistecko a vysedavame. Jeste je pekne vedro, navic to
spaleniste okolo... ctu si ve stinu za autem. Pousteji se do nas hovada a
kolem nas krouzi spousta hmyzu. Vicemene nas vyhaneji. Mame jeste cas na
hledani jineho noclehu a tak balime a jedeme jinam. Projizdime vesnici a o
par kilometru dal nachazime misto o trosku lepsi. Neni to vypalene, nicmene
jsme nepotkali zadny pozar v okoli. Cteme si a odpocivame. Hlad nemame a tak
alespon varim africke kaficko - nescafe se susenym mlekem a cukrem,
rozmichane v trosce vlazne vody dolite vodou vrouci. Chutna to pekne
umelohmote ale porad lepsi nez samotna voda. Vychazi mesic, je skoro uplnek a
tak je pekne videt. Nejsou komari a tak klabosime do pozdniho vecera. Pak
zalezame do pelechu s hlavou trosku z kopce a jdeme spat. Zitra nas ceka ten
odlozeny prechod do Mali.

051215 - Saraya

Snidame chleba s dobrou novou jahodovou marmeladou (import do senegalu, made
in belgie). Paja k tomu vari caj a slunicko pomalu vychazi a zacina pekne
palit. Vyleza i hmyz a pomalu nas vyhani. Balime, vyrazime. Ujedeme sotva par
metru kdyz si vsimam, ze nazhasla spousta kontrolek na palubce - mazani,
baterka, chladici kapalina. Hmm... to je ale podivne! Zastavujeme a hned
kontrolujeme co se da - oleje je dost, vody taky, dobijeni zkontrolovat
nemuzeme, nemame voltmetr (ze ja trouba ho v tom maroku nekoupil!). No,
kazdopadne to vypada na nejaky neporadek v elektrice, snad jen budiky spatne
ukazuji. Mozna za chvili zhasnou samy od sebe. Vyrazime do Sarayi, je to
necelych 8 km. Projizdime vesnickou, odbocujeme (nahodou) na spravnou prasnou
cestu a uz si to sineme k hranicim. Cesta je docela mizerna, spousty velkeho
kameni, parkrat si skrtame podvozkem a tak si zacinam davat poradny pozor.
Kontrolky ne a ne zhasnout. Cesta se cim dal vice zhorsuje. Zastavujeme par
mistnaku vcetne jednoho nakladaku, sondujeme prujezdnost. Dostavame dost
ruzne odpovedi - 2x ano, 2x mozna, 2x ne. A tak si muzeme vybrat. No, kdyz uz
jsme tady tak to vyzkousime. Jedeme dal. Cekaji nas pekne hruzy - od malych
brodu pres prudke padaky, kamenne hraze a schody, stoupani, jizda po sikme
plose. Takovyhle teren je na chudaka Kacenku uz opravdu moc. Kameni je
malokdy mensi nez vyska naseho podvozku, jsou to ostre, jakoby lavovite
kameny, snad jen trochu tezsi nez bezna lava. Velmi casto musime zaradit
malou redukci a parkrat i zamykat diferencial. Jednou musime dokonce couvat
zpet do kopce kdyz dole pod diratym kopcem byla metrova neobjetelna (nove
slovicko do cestiny?) dira. Cesta je fakt mizerna a Kacenka dostava na frak.
Porad dumame co muze byt pricinou tech rozsvicenych kontrolek, nezda se nam
to. Kilometry ubivaji velmi pomalu a obtizne. Jizda na dvojku je luxusem jez
si uzivame jen na kratkych piskovo-sterkovych pasazich. Projizdime kolem
jedne vesnicky s par chatrcemi, volime spatnou cestu a tak se po kilometru
musime vracet - spravna cesta byla ta mezi chatrcemi. Nektere zdejsi kamenne
schody (at uz nahoru ci dolu) jsou fakt ukrutne. Casta zastavujeme a
rozmyslime kudyma to vzit, abysme nedrbli podvozkem. Nekdy se to povede,
nekdy ne. Tudyma bysme se nechteli vracet, jsme radi za kazdy kilometr jen je
za nami. Tech 50 kilometru na hranice nam nakonec trva 4 cele hodiny. I kdyz
12km/h neni az tak pomala rychlost! Par kilometru pred cilem potkavame
dvojici jez opravuje pichle zadni kolo u motorky. Ridic pry veze jednoho
cloveka na hranice - pry jestli bysme ho tam nehodili a pripadne jestli
projedeme pres brod tak jestli bysme ho nehodili az do Kenieby v Mali.
Chlapik je z Guiney, prijemny a tak mu vyhovujeme. On pry ho odvazel jen na
hranice, sam se vraci do Saroye, ma tam kramek. Bereme pasazera na postel do
zadu a kodrcame dal. Nekdy ma clovek pocit ze se auto preklopi na stranu,
nekdy ze ten kopecek nikdy nemuzeme vyjet. V jednom brodu se male zapichujeme
cumakem do blata po prikrem sjezdu z kopce. Do cile nakonec vsak dorazime v
poradku, prijizdime pred zavoru Police-halte - to jsou hranice. Vylezam a jdu
zjistit co a jak. Kolem auta je hned roj malych deti, same "cadeaux,
cadeaux!". Policajti jsou prijemni, zda se ze jsem jim pretrhl obed, dlabou
tady ryzi, zvou me jestli se chci pridat. Ocividne se tu nepretrhnou, ani
jedno z obou dvou vozidel (motorka a kamion) tudyma neprojizdelo - maji tu
tak jedno auto za den - malokdo pry zvladne projet tu vysokou vodu. Nechavame
pasy a technicak jako zastavu u policajtu, sundavam zavoru (kus klacku) a
jedeme se kouknout k brodu. Nahore nad brodem zastavujeme a s celou vesnici i
nasim pasazerem jdeme okouknout jak to vypada. Nas pasazer sundava botky a
ochotne brodi na druhy breh - slouzi jako merka - sledujeme jak mu mizi
kotniky, kolena a nakonec i boky ve vode. Proud neni moc dravy ale hloubka
neco kolem metru je na Kacenku moc. Nasos vzduchu ma kolem 75ti cm vysoko, v
metrove hloubce (pokud bysme nezapadli nekde trosku hloubeji coz je velmi
pravdepodobne kdyz se do auta opre proud vody z boku) by bylo vse co mame v
aute pod posteli mokre. Bohuzel ne, tohle neprojedeme. Variantou je tu pockat
na nejaky nakladak jez by nas protahnul skrz s vypnutym motorem. Ale buh vi
kdy tu nejaky pojede, pocitame ze tu jezdi tak jeden za dva dny. Vcera tu pry
projel dokonce osobak - nejake Pajero. Navic pry tu maji problem i ty
nakladaky. Mame pech, tudyma to holt nepujde a musime se vratit. Policajt nam
vraci doklady ktere si alespon (na co?) opisuje. Pak nas prosi, jestli bysme
nemohli odvezt do Kedougou jednoho mistnaka - ma pry malarii, neni tady
doktor a uz ceka 4 dny na nejaky odvoz. Kdyz zjistujeme ze jde o nemocneho
tak kyvame, jasne ze ho vezmeme. Nase cesta vypada na navrat asi tak o 350
km, az do Tambakundy. Za chvilku ho dotahnou k autu, je to mistni ucitel,
kousnul ho tu komar. Nakladame Michela do auta a vyrazime zpet. Slunicko mi
sviti do oci, navic jsme podstatne tezsi. Hned prvni tezky usek (prudky sesup
po halabala pohazenych velkych kamenech) se nepodaril a skoncili jsme
uvezneni mezi kameny, zapasovani bez moznosti se pohnout at uz dopredu ci
dozadu. Nezbyva nez vysednout a zacit dolovat ty sutry zpod auta. Pekne si o
ne rozrezavame ruce, klucina vevnitr v aute lezi a zjevne neni uplne ve sve
kuzi. Chce nam pomoci ale nechavame ho lezet. Jeden cyklista nam pomaha s
dolovanim. Docela se bojime ze prorazime nebo utrhneme neco v podvozku. Navic
s temahle sutrama muzeme krasne rozrezat pneusky. Jeden sutr zpod predni
napravy nejde vydolovat a tak musime trosku otlouct hlinu okolo aby sel
vytahnout. Nakonec se vysvobozujeme. Vice nez casto drkame podvozkem o ruzne
v proti-slunci neviditelne vycnivajici kameny. Zase nas trapi invaze hovad do
auta. Zaviram tedy okno a vedro kompenzujeme naplno pustenym ventilatorem.
Znicehoznic auto zahrka a prestane tahnout. Chcipa. Zastavujeme na kamenite
ceste, zkousim znovu nastartovat - motor se ani neotoci - vybita baterka.
Takze ty rozsvicene kontroly opravdu neco signalizuji! Nedobijime. Sondujeme
navod, resime co s tim. Po chvili se ale nastesti baterka trosku vzpamatuje a
auto znovu nastartuje. Jo, nova, 72Ah-vka je znat, ta neco vydrzi. Balime
zidlicky, nas cernousek se zveda ze stinu, vse zavrit a jedem! Nejedeme ani
3km a hrrr... a stojime znovu. Pod kopcem, bez moznosti rozjezdu dopredu na
volnobeh, baterka si ani neskrtne a auto stoji. Nic tu nejezdi, nikdo nam
nepomuze. Slunce pomalu zacina klesat k horizontu. Studujeme manualy.
Zkousime nastartovat z druhe baterky pres kabely od nasi lampicky.
Bezuspesne. Hledame a kontrolujeme pojistky, pod autem hledame upadle draty.
Po nekolika pokusech kdyz uz je jasne ze nam nic nepomuze prohazujeme
baterky, zkusime to dojet do civilizace (jeste asi 30km) na tu nasi rezervni
a snad to tam pak nejak doresime. Jake je nase prekvapeni kdyz auto sice na
druhou baterku startuje ale nechyta! To je ale novinka. Z vyfuku to smrdi
benzinem, snad to bude treba vzduchovy filtr. Dosud se nam ho jeste nepovedlo
otevrit, zkousime to znovu, prece jen travit noc ve trech v aute na jedne
posteli s nekym kdo by mel byt u doktora neni lakava myslenka. Nakonec filtr
mazane oteviram, vyklepavam a vracim zpet. Auto kupodivu naskoci. Rychle
vsichni dovnitr, jedeme. Snad nam baterka vystaci az do civilizace. Tahle je
mensi a navic uz docela stara. Pinkame zase podvozkem. U jednoho brodu nas
predjizdi jeden Landcruiser nejake firmy co tu projektuje nejakou novou
silnici. Poustim ho pred nas. Dobre delam, kousek dal je na znamy padacek do
bahna dole a za nim hned stoupak. On projizdi, i kdyz s problemy. My sjedem
dolu, brinkneme cumakem o sutry na dne vody a pak se zahrabavame prednima
kolama do bahna. Chlapik zastavil, ceka jestli nas bude potreba vytahnout.
Zapiname diferenial, lehce couvame, hledame lepsi stopu a na redukovanou
jednicku to v pohode vysplhame. Chlapik mava OK a jede dal, pry do kempu
stavaru. My kodrcame kamenim, on ma podvozek podstatne vys a spousta nasich
problemu se ho netyka. Kacenka je prece jen mestske vozitko s lepsimi
vlastnostmi ve snehu. Pomalu zapadlo slunce, zacina se serit. Dochazi nam, ze
do vesnice nedojedeme za svetla. Normalne bysme zastavili, s malarikem v aute
bude lepsi dohrkat nekam mezi lidi. Problem vsak je, ze budeme muset svitit a
to nam podstatne zkrati zivot a dojezd na baterku jez se nedobiji. Se svetly
cekam az na nejnutnejsi chvili a pak je stejne vzdy zapinam jen na malou
chvilku. Mesic ne a ne vylezt. Zacina to byt tristni, neni uz videt vubec
nic. Zapinam svetla tedy naporad, snad to prece jen vydrzi. Nevydrzelo. Auto
zacina hrkat a chcipa. Rychle zhasinam svetla, drzim auto pod plynem, trosku
kucka a hrka ale drzi. Mam pocit ze kdyz chcipne tak uz ho nenastartujeme.
Paja rychle lovi ze zmatku v kufru (po vsech tech dnesnich opravach a nasich
pasazerech) baterku, budeme si svitit na cestu baterkou. LED diodova baterka
neni idealni na sviceni si za jizdy pred auto v tezkem terenu. Beru baterku
do ruky a z okna si svitim na cestu. Je to uplne k nicemu, nema zadny dosvit.
Paja jeste rychle stracha v batohu, vytahuje nasi mikrotuzkovou baterku s
normalni zarovickou. Ta sviti lepe, i kdyz ne o moc. Obe dve baterky
poskytnou asi tolik svetla ze alespon tusime jestli jsme na ceste nebo mimo.
To, jaky teren je pred nama odhadujeme az podle narazu do podvozku a naklonu
auta. To je fakt bida! Zbyva nam uz jen 5 km vzdusnou carou. Na obzoru vidime
nejake svetla snad to bude vesnice. Prijizdime vsak pouze do vypalovane
bushe, kolem nas hori trava. Doufam, ze jsme nekde prorazili nadrz a ze z nas
bude BBQ. Jednou dokonce sjizdime z cesty, tohle je fakt husty! Nebyt nasi
snahy pomoci tak bych ani za zive prase nejel takovouhle jizdu! Snazime se
koncentrovat svetlo z baterky do jednoho mista, asi metr a pul pred naraznik,
tam je efekt nejlepsi. Uz abysme tam byli! Tohle opravdu moc nejde. Auto
skyta, netahne. Kdyz zmacknu spojku tak citim ze zkomira, pokud ty nase dve
tuny nefunguji jako setrvacnik jez znovu roztaci motor tak bysme skoncili.
Takze na jednicku bez spojky, at se deje co se deje - furt rovne. Nakonec se
objevuje verejne osvetleni(!) - a ja myslel ze to je jen dalsi ohen. Michel
tu nastesti zna nejakeho elektrikare - domlouvame se s nim ze jestli nam
sezene dobiti baterek tak ze ho zitra vezmeme dal az do nemocnice. Muze odsud
uz klidne jet i taxikem, tady uz nebude problem, ale nam by to zaroven
vytrhlo trn z paty - tady v te vesnici neni servis a tak nam nikdo Kacku
neopravi. Servis je az o 70-80km dal a tam s nasema vymlacenyma baterkama
nedojedeme. Musime je dobit a i tak to asi nebude stacit. Michel nas naviguje
k mistni generatorove stanici. Ve vesnici uz zhasiname nase baterky, verejne
osvetleni (zde necekane) poskytuje prece jen o chlup lepsi viditelnost nez
nase baterky. Na jednicku s hrkotanim dojizdime pred stanici a tam Kacenka
pod stromem zhasne. Tak, jsme sice mezi lidma ale jak tohle dame do kupy, to
fakt nevime. Micheluv jediny mistni kamarad elektrikar (M je totiz z Thiesu
coz je u Dakaru a docela daleko odsud) nam vsak sdeluje ze nabijecka mu
nefunguje a jina ve vesnici neni. Trafostanice je diesel generator napevno
ukotveny, poskytuje elektrinu cele vesnici, od 19ti do 24 hodin. Plati to
stat (!). Hm... co ted? Nejdrive se jdeme najist. Ptame se na butiq (koupit
colu) a restaurant (nejakou ryzi). Kola je za 600 litr pri vymene lahvi
(jednu jeste mame). Jidlo je kousek vedle (prece jen je to velmi mala
vesnicka - jen jedna krizovatka a par baracku okolo ni), mame misu pro dva
spolecne - ryze a na ni kousky masa (nepozivatelneho). Ryzi sbastime skoro
celou, jsou v ni kameny. Porce za 500 a zapit colou z kramku, alespon nam to
vraci trosku energie. Prece jen jsme spinavi od lezeni pod autem v pisku,
zamazani od oleje... Navic nas cely den pronasledovala hovada a jeste ten
parak ... tricko docela tuhne a energie ubyva. Dojidame, platim 1000 za oba a
jdeme zpet. Na krizovatce uvazujeme o moznosti jit jeste prohlidnout ostatni
ulice, po 50ti metrech od krizovatky konci osvetleni a tak se vracime. Co se
nestane - hlasi se k nam dnesni chlapik s pichlou gumou na motorce jemuz jsme
odvezli kamose k hranicim - pry jak se mame a co delame, tohle je jeho kramek
(hned na krizovatce) a jen se posadte na kus reci. No, konci to tak, ze
akceptuje nas navrh aby nam zitra odvezl pri sve ceste do mesta (na motorce)
barerku dobit a odpoledne nam ji priveze zpet. Pro nej to znamena jen dalsi
zatez a sehnat nekoho kdo nam ji dobije. Je moc mily, rika ze to pro nas je
jedine rozumne reseni. Navic se pry mame poptat v jedne firme co tu sidli a
ma na starost svoz bavlny z policek. Tam se ptame ale nikdo tu dnes neni,
snad zitra po poledni tu bude jejich technik. Poptani se neznamena vejit do
kancelare, jak jsme zvykli z evropy ale zastavit se u ohne venku na ulici,
pozdravit se s 5ti lezicima chlapikama, jez si tu v konvicce vari caj. Jako
vzdy si s kazdym vymenit zdvorilostni fraze, potrast rukama a teprve pak se
clovek muze ptata na co chce. Prijit k nekomu a rovnou se na neco optat je
nespolecenske, nezdvorile. U ohne jsou chlapici ve spinavych habitech, jak
pozdeji zjistujeme tak jde vetsinou o hlidace. Je tu s nima i jeden chlapik v
relativne modernim obleceni, mluvi dobrou francouzstinou. Pracuje v druhe z
mistnich firem - prospektor, tezi tady zlato. Slibuje nam nakonec exkurzi na
zitrek, budeme-li chtit. Pocitame ze pri tom bude navic moznost se potkat s
nejakymi firemnimi mechaniky. Vracime se tmavou ulici ke zhasle Kacence. Sedi
tu pod stromem, tak jak se zastavila pri prijezdu. Budeme spat v ni, jsme na
kraji vesnice u generatorove stanice. Jeste jednou zkousime chlapika jez ma
na starosti generator a ejhle - chyta se nejak lepe a rika, ze prece jen tu
nasi baterku muzeme zkusit nabit. Vytahuju nasi hlavni baterku (72Ah) a
odnasim ji do budky vedle generatoru. Pripojuje ji na nejaky mistni zdroj,
vypada to, ze ji tu prece jen budeme moci dobit. Vypada to ze si neni jist
zda-li nabijecka funguje spravne ale za pokus to stoji. Pak nam vysvetluje ze
mu take nefunguje alternator u generatoru a ze si tu vzdy musi baterie
dobijet sam do zasoby. To je dobra zprava. Horsi je, ze generator bezi vzdy
jen od 19ti hodin do pulnoci a tak asi nestihneme dobit ani jednu uplne.
Alespon castecne, to taky pomuze. Jdeme tedy jeste zpet za nasim Guinejcem s
motorkou, domlouvame se ze na nas rano az pojede do Kedougou zaklepe a ze mu
dame tu nasi mensi baterku na dobiti. S ni se vrati nekdy po poledni, my si
zatim dame exkurzi se zlatokopy. S dvema dobityma baterkama to snad do
Kedougou dotahneme a tam zkusime najit nejakeho opravare. Vracime se ke
Kacence, vytahujeme zidlicky, usazujeme se vedle auta, cteme si, klabosime.
Jsme zvedavi jak tohle dopadne. Vcera jsme to asi nejak zakrikli, resili jsme
jak dlouho nam Kacenka vydrzi. Tak a hned rano pote nam Kac-Kac zaklepal
backorama. Po pulnoci uticha generator, ja si vyzvedavam (snad) polonabitou
baterku, odnasim ji do auta a jdeme chrupkat. Generator je ticho, je tma,
zalezame do auta. Rano je moudrejsi vecera, dnes to byl velmi narocny den -
hovada, vedro, velmi narocna cesta, jizda v noci a sviceni si baterkou na
cestu mist reflektoru, zodpovednost za chlapika s malarii v aute, opravy...
Co bysme delali kdyby nam ten klucina v aute zkolaboval? No, nastesti jsme to
dotahli alespon sem a tady uz je to alespon castecna civilizace. Rano snad
bude vse trosku veselejsi. Usiname ve spinavem, zaprasenem obleceni jak kdyz
nas do vody hodi.

051216 - Saraya

Probouzime se za svitani, chlapika na motorce jsme bud nezaregistrovali a
nebo se na nas vykaslal. Je pul osme a on nikde. Mel tu byt kolem pate
hodiny. Vylezame z Kacenky, vytahujeme Toyota manualy, otevirame motor a
jdeme se jeste jednou pokusit lokalizovat zavadu - co kdyby to byla nejaka
mensi zavada? Hledame vsechny pojistky a rele jez jsou kolem dobijeciho
systemu. Chvilkove zajasame v okamziku kdyz najdeme jednu vypalenou 7.5A
pojistku. Vytahujeme nasi krabicku nahradnich jen aby jsme zjistili ze zadnou
takovou nemame. Vytahujeme tedy pojistku od radia jako nahradu za vypalenou a
s nadeji zkousime nastartovat. Motor chytne ale ... kontrolky na palubce jsou
beze zmeny - porad nedobijime. Sakrble! Hledame dal, kontrolujeme vsechny
relatka. Pouzivame nase dratky a kontrolni zarovicku. Vsechny jsou zda se v
poradku, tady problem nebude. Jeste tedy zkousime pripojit zarovku na
baterku, nastartovat a hlidame jestli se rozsviti jasneji - signal ze se
dobiji. Nemame totiz voltmetr jimz bysme to zjistili presne. Zarovka
intenzitu pri nastartovani nezmeni a tak opravdu nedobijime. Kontrolujeme
tedy alespon mazani - jelikoz jeho kontrolkaa porad sviti tak se chceme
presvedcit ze to je vse zpusobene jen tim dobijenim. Pripojujeme zarovku mezi
tlakove cidlo a ... alespon tohle je v poradku - auto maze tak jak ma. Sedime
ve stinu pod stromem, studujeme manualy a premyslime co dal. Nakonec se
rozhodujeme zkusit stesti s polonabitou baterkou - vyrazime do Kedougou.
Odchytavame Michella, je mu pry dnes zase trosku lepe, mnohem lepe nez vcera.
Vysvetlujeme mu situaci - vyrazime sice ted ale nevime jestli do Kedougou
dorazime. Pokud by nam baterka cestou dosla tak budeme muset zastavit a vydat
se do kedougou pesky ci stopem s baterkou a to by pravdepodobne znamenalo
nocleh v busi. My se v vyspime v aute, pro nej by to ale byl problem. Vyrazi
do mesta zjistit, jestli behem dne neco pojede do Kedougou. Po chvili se
vraci a pry radeji nebude riskovat s nami a radeji pocka do odpoledne na
nejaky mistni sdileny taxik jez tu slouzi jako spojeni s okolnim svetem.
Docela se nam ulevuje, mame o jednu starost mene. Balime, sklapime sedacky
nad motorem. Ceka nas neco kolem dvou hodin jizdy bez funkcniho alternatoru
na polonabitou baterku. Loucime se s lidma u trafostanice a jedeme. Vyrazime
po dirate asfaltce smer Kedougou. Snazime se jet na co nejvyssi prevod,
omezit pocet otacek na minimum, kazdy vybuch v motoru zere nejakou energii z
baterky. Palime to po silnici skoro 70tkou, slalomujeme mezi rygoly. Za jizdy
nam dochazi ze pri brzdeni se rozsvecuji brzdova svetla a tak bez zastaveni
vytahujeme jejich pojistky. Omezime tim odber proudu z baterky, stejne tu
neni zadny provoz jez by potreboval vedet kdy brzdime a kdy ne. Snad to
pomuze alespon trochu. Hodina za nami... porad jeste jedeme. Kontrolujeme
intenzitu svetla kontrolek na palubce, v okamziku kdy zacnou pohasinat budeme
asi zase v loji. Zbyva nam poslednich 15 km... 10 km.. a... jsme tu!
Prijizdime do mestecka a auticko jeste porad jede. To je ale super! Hledame
kempik, musime se nejdrive ubytovat a pak zacneme resit neco s autem. Skoro v
centru nachazime campament a tak zastavujeme, vypiname motor. Jdu to
okouknout. Vypada to zase jen na bydleni v chysich, cena je 6600 za noc.
Zkousim ukecat bydleni v aute a pouze pouzivani sprch a zachodu plus
parkovani vevnitr. Cena klesna az na 3000 za noc za oba. To je dobra cena,
zvlaste kdyz tu asi budeme muset travit delsi dobu - musime dat Kacenku
dohromady. Musime zjistit kam vsude tady DHL dorucuje - jako na potvoru jsme
z nahradnich dilu co jsme brali s sebou vyndali alternator jez jsme meli z
druheho rozebraneho auta. To jsem ale hlupak, zrovna ten by nam ted usetril
spoustu problemu. V nejhorsim si ho od Dana nechame nejak dorucit sem. Snad
to ale bude nejaka trivialita s kterou si nejaky z mistnich techniku poradi
bez problemu. Kazdopadne ted mame alespon kde bydlet. Je kolem poledne,
vyrazime nejdrive na jidlo a internet. Ten je vsak zavreny az do 3 odpoledne,
kazdy patek se tu vsichni schazeji do mesity a tak mame smulu. Jdeme se
najist do stejne hospudky jako minule, tam obsluhuje zenska a ta se modlit
nepujde. Opet rybicka s ryzi. Cestou jsme si koupili litrovou colu, minule
jsme tu za jednu plechovku nechali vic nez v krame za tuhle. Po jidle se
vracime zpet do campamentu, ja se zakecavam s jednim francouzem, Paja se
koupe. Na net budeme vyrazet kolem treti, mame jeste asi hodinu a pul cas.
Zpovidame starsiho francouze, velice pomlouva Nigerii a do nebe vynasi
Kamerun. Radi nam par narodnich parku jez stoji za navstevu. Je to architekt
a naruzivy lovec, stavi asi dve hodiny odsud dal nejaky hotylek. Pry uz asi 5
let, za rok by to melo byt hotove. Pak se jdu koupat i ja a vyrazime na net.
Cena je tu pekne vysoka (na mistni pomery) - spojeni totiz funguje dialupem
do 230km vzdaleneho mesta, 1500cfa za hodinu. Popisujeme Danovi mailem nase
problemy, kontrolujeme kam zde dorucuje DHL. Jsme trosku zklamani, jedina
destinace pro DHL v Senegalu je Dakar, 800km daleko, do Mali, kam mame
namireno pote, nedorucuje DHL vubec(!!). Takze pokud bysme si chteli nechat
poslat alternator od Dana tak to bude hodne, hodne slozite. Navic s nim
budeme muset asi nekde na celnici zaplatit clo. To nevypada ani trochu dobre.
Po internetu prochazime mesto, hledame v trznici kramek kde by mohli mit
voltmetr. Nachazime dva, voltmetr je vsak velice jednoduchy a pekne drahy,
navic neni schopen merit proud. Nakonec najdeme jeste jeden kramek, maji tu
multifinkcni merak, sice proud umi zmerit jen do 10A (alternator ma dodavat
kolem 30A) ale je jen za 3000cfa. Okamzite ho kupujeme. Pak jeste kupujeme o
kousek dal jednu papaju a avokado. Vracime se do kempu kde se trosku druzime
s mistnaky. Francouz tu ma sveho mistniho pomocnika, slibuji nam na zitrek
sehnat nejakeho auto opravare. To same slibuje pozdeji i Papis, majitel
kempu. Jeste jsem asi zapomnel popsat kemp - je kousek od hlavni krizovatky
ve meste, je to maly pozemek ohraniceny zdi, v nem jsou 4 chyse a slameny
pristresek s barem. Je to relativne namackane, zadne misto na stany, tak tak
se sem vejde parkujici Kacenka - stoji mezi vraty a slamenym pristreskem.
Majitel Papis je docela vlezdoprdelka, navic zda se docela pije a k tomu
jeste kouri travu. Snazime se od nej drzet dal, chova se nejak divne. Snazi
se nas odtahnout do jeho druheho kempu nekde kousek dal za mestem, pry nam ho
chce ukazat. Nemame moc chut nekam v noci vyrazet, stejne bysme tam nic
nevideli a ani neni nejaky zvlastni duvod. Premyslime jak muze takovyhle
trouba provozovat kemp, dozvidame se ze majitelem byl jeho bracha, ktery se
vsak pred pul rokem zabil v u aute na silnici, kdyz mu do cesty vbehlo divoke
prase a on se mu snazil vyhnout. Takze ted se o ty dva kempy stara on.
Snazime si cist a nenechat se nekolika mistnaky zatahnout do pusteho
klaboseni o Senegalu. Ve vzduchu je citit ohen z vypalovane buse okolo,
mistnaci pry navic jeste v noci pali odpadky - castecne proto aby to nebylo
videt pres den a mozna i proto aby to odpuzovalo komary. Na aute se usazuje
popel padajici z nebe a dycha se docela spatne. Pozde vecer zalezame do
Kacenky spat. Nenandavame moskytieru, jen zavesy a tuhneme. V noci nas pak
vesele okusuji komari.

051217 - Kedougou

Probouzime se, snidame pod pristreskem papaju. Nejdriv ji podelne rozkrojime,
lzickou se vysbiraji seminka a pak se lzickou vydlabe. Je docela sladka, ne
vsak tolik jako ta nase prvni z Founfoungue. Objevuje se tu slibeny opravar
od Papise. Mlady kluk, kolem 25ti let. Vysvetlujeme mu o co asi jde, co jsme
kontrolovali a on se zjevne docela zrucne pousti do dila. Kontroluje
alternator svym ampermetrem. Zjistuje ze je mrtvy a tak se pousti do jeho
vymontovani. Pod autem je pekelne malo mista, on je vsak kouzelnik a docela
se mu to dari. Zapasi vsak s nejakym zarezlym sroubem - i prestoze povolil
matku tak ho nemuze vytahnout. Zkousi to odmontovat i o kousek dal, tam se
vsak nemuze dostat s klicem - (klic) je moc tlusty. Odjizdi nekam na kole,
nechava klic trosku ubrousit. Vraci se a ani s ubrousenym se mu to nedari -
akorat znicil sroub. Chvili dal zapasi, pak vytahuje auto na hever aby tam
mel vic mista. Pritom zjistujeme ze nase zvednuti postele kvuli umisteni
kanystru zaroven zablokovalo pristup do bocni kapsy kde mame ulozeny hever a
ten je diky tomu ted nedostupny. Nastesti ma chlapik dilnu nekde 200m odsud a
tak si prinasi svuj. Nakonec se mu pozde odpoledne povede alternator
odmontovat. Objevuje se problem - alternator je sice odmontovany ale nelze ho
z motoru vyndat - je tam zamcen jako jezek v kleci mezi ostatnimi dily.
Nastava odmontovavani dalsich dilu aby se vytvorila cesta pro jeho vyndani.
Je to tedy silentblok a hridel k prednimu diferencialu. Pak se konecne povede
vyndat alternator. Pritom vychazi najevo, ze nam cestou odeslo i ukotveni
motoru - myslime ze se to jmenuje silent blok. Vyndava ho taky, nabizi se ze
ho slepi. Je uz vecer a tak si rika o 3000cfa na lepidlo, pry to schne 24
hodin a tak bude lepsi to slepit ted, aby se to vsechno zvladlo do zitrka do
vecera dodelat. Rozebira alternator, nachazi zavadu - je upeceny. Bude
potreba ho previnout. Dalsi problem je ze jsou ubrousene uhlikove kartacky -
ty bude take potreba vymenit. Rika ze to pujde, ze previne alternator do
zitrka do rana. Odnasi si ho do dilny a tim je pro dnesek hotovo. Od rana se
v kempu objevila dalsi turistka - kanadska holcina. Trosku jsme si s ni
povidali, pry tu 3 mesice pracovala a ted vyrazi na cesty za poznanim. Je
docela mila. Jidlo si dnes davame primo v kempu, Papis se nam vetrel s mistni
kuchyni. Nesouhlasili jsme z cenou 2500 za porci ryze a nakonec se
servirovalo za 500. Papis je dnes jeste vlezlejsi nez vcera, fakt je to
magor. Klabosime s nejakym chlapikem z Ghany - pry ucitel na ceste po africe,
snazi se jeste vyucovat anglictinu a tim se zivit. Jmenuje se Edward a taky
trosku z Papise vysiluje. Maji se svym Nigerijskym kamosem namireno do
Sudanu, zvazuji jestli by se k nam pridali a jeli s nami - nejak je vsak
nenapada se optat jestli bysme je chteli vzit. Nechavame je uvazovat, snad k
tomu dojdou sami. Vecer se jeste zvedame, jdeme pro jednu z mnoho coca-col
jez tu lemtame - nase zasoby dobre vody z Gambie jsou skoro vycerpane.
Stavujeme se na internetu, cteme si odpoved od Dana, slibuje zjistit
kompatibilitu alternatoru, pry se jeste ozve. Vecer posedavame v kempu, cteme
si, snazime se ignorovat Papise. Furt z nas taha tabak, zase si bali nejake
jointy. V kempu se objevuje dalsi dvojice - dva chlapici z belgie. Maji velke
batohy a vypadaji jako kopie dvojice z kapely Duran-Duran pred 30ti lety ;-).
Klabosime s nimi, jsou docela fajn, zpovidame ho z jeho cest - pesky presel
Papuanske pralesy (kde byl asi 3 mesice jako rukojmi nejakych rebelu), chodil
pesky po jizni cine a ze vsech cest natacel filmy. Maji tady 2 dvd, bohuzel
nemame jak si to prehrat. Zitra chteji vyrazet na pesi vylet k vodopadum s
navratem zpet a tak mozna az se vrati tak zajdeme do nekam do mestecka najit
dvd prehravac a mrknem na to - radi bysme to videli. Pozde v noci se objevuje
jeste dalsi dvojice, tentokrat dalsi cernosi jez si zabiraji dalsi chysi.
Papis je uplne mimo, vicemene nastehovali belgy do chyse kterou pouzivame
jako sprchu a vsechny ostatni uz jsou take obsazene. To snad ne! Belgove vidi
co je Papis za magora a tak se normalne sprchujeme unich v chysi, bez
problemu nam nechavaji klic kdyz jdou neco sezobnout do mesta. Cteme si a po
jejich navratu klabosime dal. Pridava se i kanadanka, drzime pospolu abysme
se nikdo nemuseli bavit s Papisem. Jeden z nich dela v USA, druhy ma maly
second-hand bookshop kde dela 4 mesice z roku a pak zije zbytek roku na
cestach. Pozde vecer se jeste objevuje ghanan Edward se svym nigerskym
kamosem Frankem a prestoze meli s Papisem domluvenou rezervaci jedne chyse
tak kolem pulnoci zjistuji ze je vse obsazeno a ze maji smulu. Vzuchem litaji
emoce, chapeme ze se vztekaji - kam ted uprostred noci asi maji jit? Papis je
uplne mimo. Tohle opravdu nezvlada. Snazi se do nas neco spiklenecky hustit,
ale uz se ho snazime ignorovat. Pomalu jednotlivci odpadaji, jsme utahani a
tak take mirime do pelechu, dnes natahujeme moskytieru. Jeste si chvilku
cteme a pak usiname.

051218 - Kedougou

Vstavame kolem pul devate. Vyrazime do kramku na krizovatce pro snidani -
nejaky chlebik, mleko a doplnit zasoby coly. Cestou potkavame naseho
opravare, ma navinuty alternator, kupodivu tam dal i spravne tlusty drat (po
nasi vcerejsi reklamaci kdyz jsme videli co tam chce dat). Rikame mu ze jsme
zpet za 3 minuty, ze se potkame u auta. Nakupujeme a vracime se. Sedame si
pod strisku, snidame s nasi belgicko-kanadskou trojici. Zvazuji jestli a kam
budou dnes vyrazet, zda-li pujdou pesky tam ci az zpet. Kanadanka se k nim
pridava. Nechavame si uvarit vodu na kafe, po jejich odchodu snidame bagetu s
marmeladou. Cteme si, cekame na opravare. Nejak se porad neobjevuje. Kolem
poledne uz je nam to fakt divne. Mozna ale zapasi v dilne s alternatorem.
Nakonec se za nim vydava jeden chlapik z kempu, jde zjistit co se deje. Po
chvili se pak opravar objevuje a jde pokracovat. Auto stoji na prudkem
slunicku, karoserie je tak horka ze se na ni neda udrzet ruka. My si sedime
ve stinu a navic pod vetrakem v pristresku, on chudak leze pod autem a maka
jak cert. Pravda je ze pod autem je alespon prijemny stin a jak je to nizko
tak tam alespon trosku fouka. Dnes je Papis jak vymeneny, jak po kocovine,
objevuje se tu jen sporadicky a nechava nas na pokoji. Paja ho vcera asi
nakonec docela odradila svymi kyselymi ksichty ;-). Francouz Bob nam rika, ze
normalni taxa lidem je kolem 2000cfa denne a ze za 4000 by meli byt
spokojeni, kdyz dame 5000 denne tak by to melo byt v pohode. No, jsem zvedav.
Bohuzel se nam nepovedlo domluvit cenu dopredu, docela chapu ze chlapik nevi
co ho vsechno jeste ceka. No, bude to otravne a protivne resit cenu dodatecne
ale co se da delat. Behem dne toho nedelame moc, jen si cteme a sedime ve
stinu. Paja k obedu maze bagetu se tavenym syrem (jedinym ktery se zda se da
dostat po cele africe - Vesela Krava) a s cibuli. Paja si dnes cely den
prozpevuje, ma nejakou podezrele dobrou naladu. Nenapadne si zapisuju jeji z
hlavy vymyslene texty - treba se neco pak pouzije pro Alzheimer. Opravar
mezitim bojuje s alternatorem, obcas po nas (spise vsak po zpivajici Paje)
vrha pohledy. Zjistuje dalsi poskozeni - usmernovac je taky v cudu (vice nez
pulka diod) a pozdeji objevuje ze odesel i regulator. Vsechno se nejak
nouzove resi, zapojuje se externe kus usmernovace z dalsiho alternatoru,
regulator vyrazime nakoupit na trziste - nebude uz tedy soucasti alternatoru
ale bude pripojen externe. Cenu usmlouvame v jedinem kramku kde ho vubec maji
na 9000cfa, spousta penez... Je to spousta elektro srotu ktery se bude nekam
muset dodatecne primontovat. Bohuzel odeslo moc soucastek a tohle jsou jejich
nahrady. Uz je tma, pujcujeme mu baterku ale stejne to dnes opet nedodela.
Odchazi s tim ze se objevi zitra v 9 a prinese si nejaky plech - drzak na
vsechny ty dodatecne kramy jez namontuje navic. Je jich dost a jsou docela
velke, zajima nas kam je nacpe. My si jeste chvili cteme, co nam zbyva. Kolem
devate vyrazime na jidlo na krizovatku do bufiku. Zkousime druhy z obou dvou
mistnich podniku. Neco si vybirame z nabidky, vysledke je neco jako pirozky
plnene masem, tyden stare studene hranolky a paliva omacka. Zapijime nasi
nakoupenou kolou z kramku. Spousta smazeneho, to zase bude noc ;-). Alespon
je to zmena oproti bezne ryzi s necim... Paja kupodivu sezobe uplne vse, ja
nechavam ztvrdle proolejovane okraje pirozku. Zase se objevuji komari a tak
se balime, jdeme zpet do kempu pod ventilator, ten je alespon odhani. Vice
nez 2.1 metru vysoky cernoch, Bobuv pomocnik nam rika, ze pry dorazily nami
poptavane SIM karty jednoho mistniho operatora. Jdu se tedy poptat do mesta a
je to tak jak - bohuzel vsak jen ty karty od toho drazsiho operatora. Pry by
ten levnejsi mohl dorazit zitra. Pockame tedy a zitra uvidime... Dnes je
nedele, zitra uz tu snad nebude tolik mistnaku, meli by byt ve skole ci v
praci. Jeste si cteme, pak se koupeme a jdeme spat. Dochazi nam, ze chysi jez
pouzivame jako sprchu pronajima Papis jako hodinovy hotel. Je to nejen citit,
ale vcera Paja nasla na umyvadle i pouzity prezervativ. Sprchujeme se v
sandalech ;-). Docitam jednu z dalsich sci-fi knizek a pod moskytierou
usiname.

051219 - Kedougou

Vstavame kolem pul devate, za chvili ma dorazit opravar a snad uz to dodelat.
Snidame jen kaficko, tentokrat se susenym mlekem. Papis tu zase zacina
vystrkovat ruzky. Opravar se objevuje, vsechno provizorne zapojuje, na
zkousku staruje, ozyva se divny zvuk z alternatoru, vysoke pisteni. Po chvili
se z nej zacne cudit a pri druhem pokusu to vypada ze vsechna prace je v
loji! Zda se, ze to znovu vsechno zkolabovalo a shorelo. Smrad paliciho se
plastu je citit dobre. Jdu si radeji sednout, dnes dopisuju poslednich par
dni denicku a tak mi to pomaha nekoncentrovat se tak na depresi co budeme
delat kdyz to chlapik nezvladne. Cheoba (opravar) nekam odchazi. Pisu a pisu,
Paja hraje jahdika a obcas si cte Tri muzi na toulkach. Smeje se u toho,
porad mi cte nejake ukazky, musim ji zastavit s tim ze si to taky prectu ;-).
Cheoba se objevuje po delsi dobe, v ruce nese nejaky jiny alternator(!?). Pry
ho tam namontuje misto toho naseho. Eeee? Nejen ze to neni ten samy jako tam
mame ted, navic ani neni z Toyoty ale to je mu uplne jedno. Dodatecne
zjistuju ze je to z Nissanu. Montuje ho dovnitr, ma to vsak jednu chybu - po
nastartovani zjistujeme ze sice dobiji, ale pouze s pridanym plynem. No,
kazdopadne lepsi nez nic. Cheoba dotahuje srouby, vyleza zpod auta. Zvlastni
jak evropani lpi na originalnich nahradnich dilech, vsechno musi byt dily ze
stejneho auta, modelu a pomalu i roku vyroby - zato tady staci aby ten dil
mel alespon stejne jmeno - alternator. Problem totiz pry je, ze Cheoba ma
dnes odjizdet nekam do Mali a tak to chce zda se mermomoci dodelat. Jedeme to
projet po meste. Nejdrive se stavujeme u nich v dilne, pak projizdime mesto.
Vubec si nevsimam, ze jsme vyjeli s nasim malym plastovym umyvadlem na strese
- nekde jsme ho cestou vyklepali - lezelo polozene nahore na zahradce...
Vracime se do kempu - vypada to dobre, kontrolky zhasinaji kdyz se
akceleruje. Super. V kempu si sedame pod strisku a resime cenu - nakonec je
to 5600 za den, 25tisic za alternator. Po scitani nam to dava zhruba 100 euro
za opravu. Pokud by to vydrzelo fungovat tak to neni spatne. Cheoba se louci,
priplacime mu jeste 3000 navic a s usmevem odchazi. My si pak jeste cteme.
Sedime ve stinu, nad sebou pusteny ventilator. Pozdeji se objevuji nasi znami
- belgicani s kanadankou - urazili 37km za dva dny, byli se podivat na
vodopady, sli pul cesty tam a pul cesty zpet, zbytek taxikem. Jsou utahani,
spinavi ale docela spokojeni. Parak ale jinak fajn. Domlouvame se s nima na
spolecne veceri. Tentokrat zvolili jine nocleziste, hotel (jen podle jmena,
vypada to uplne stejne jako nas kemp - ohraniceny pozemek, chyse s rakosovou
strechou, sprchy, bar), nedaleko odsud. Je to tam pry levnejsi a nemusi tam
poslouchat Papa. Do 7mi si cteme a uzivame stinu, pak se zvedame a jdeme za
nimi. Usazujeme se v baru, davame si uzasne vychlazeny a NEsladky tonic. To
je lahoda. Chvili spolecne klabosime a pak vyrazime do mesta na jidlo. Je nam
v tehle skupince docela fajn. Po dlouhe dobe normalni lidi. Na veceri nakonec
jdeme k nasi zmalovane lady do Sydney baru. Dnes na jidlo musime trosku cekat
a je drazsi, nicmene se jedna o chut jakou jsme tu jeste nemeli - neco na
zpusob gulase s hranolkama a salatem. Docela si prijemne nacpavame pupky.
Zapijime chlazenym bissapem - coz je vicemene dele vareny ice tea z rudych
kvetu. Po veceri se s Philipem domlouvame ze se pokusime sehnat nekde DVD
prehravac a kouknout na ty jeho dva filmy - jsem na ne velmi zvedavy.
Prochazime mestem, ptame se na prehravac, jeden kluk se na to chytne, pry ma
znameho a ten ho ma. Pry se tam u nej muzeme koukat. Jdeme zjistit jestli tam
prehravac opravdu maji - vypada to jako velice ridka vzacnost - par lidi ma
sice VCD ale to je vse. Nakonec koukame za tmy venku u nekoho na zahradce,
telka na stolecku pod stromkem, my na malych zidlickach, kolem nas se kupi
mistnaci co koukaji s nami. Nejdrive koukame na zaznam "raising the flag" -
film z Papuy Nove Guiney - autenticka udalost - vyhlaseni nezavislosti na
indoneske vlade. Velice zvlastni. Nasleduje film o jejich pesim vyletu az do
momentu kdy byli zajati prave temi bojovniky za svobodu o kterych byl ten
prvni film. Chozeni po pralesech PNG je zajimave, tam neexistuji silnice, jen
pesi stezky po horach. Zadna elektrina, zadna civilizace. Vypada to strasne
lakave, jak pozvanka. Philip vypravi prihody okolo, at uz treba to kdy uz
stali pred chlapikama z popravci cety, ci treba to jak doma rodice dali
novinarum spatnou fotku - na ni byl Philip s nekym jinym nez s kym byl v
zajeti a ta se dostala do novin a do televize jako fotka obou zajatcu, ci
pripadne to jak se jim povedlo sehnat povoleni pro vstup do tech koncin od
policajtu jen diky tomu ze jim rekli ze si tam jdou vybrat manzelky. Filmy
jsou fajn, vyrazit na takovyhle vylet po Papuy, jen s batohem, kamerou a
solarnim panelem musi byt neco ;-). Jejich vyhoda vsak byla dobra znalost
mluvene indonestiny. Po dokoukani filmu si chlapik jez nas sem zavedl rika o
12000cfa! Nakonec mu davame 3000 a on je spokojen. Vracime se do baru u nich
a pozde vecer jdeme spat. Zalezeme do auta a pod moskytieru a skoro usiname
kdyz se jeste objevuje Papis, klepe na okno a taha e ven. Nemam na nej
naladu, zahanim ho, zitra, zitra, at uz je to cokoliv. Urcite to bude zase
jen nejaka jeho spiklenecky septana blbost ktera vubec neni dulezita. Ten
chlapik je opravdu hroznej! Zahanime ho a pak uz konecne usiname.

051220 - Kedougou

Dnes konecne(!) odjizdime. Snidane, poskladat veci v aute, rychla posledni
koupel a hura pryc! Slunicko sviti, projizdime po prasne silnici kolem
mistniho minibusoveho nadrazicka, najizdime na asfaltku a mirime na
Tambacoundu a do Mali! Do Tamby je to asi 250km, tam budeme asi vecer, zitra
pak Kayes a pozitri Bamako - tam se snad upichneme u nasich znamych z
Nouakchottu - u Marka a Anny. Cesta do Tamby vesele utika, musime jet pod
plynem ale to se da. Po asi 130ti km se pri jednom pribrzdeni kdy sledujeme
opice a prasata jez nam prebehla prez cestu ozyva z alternatoru divny zvuk,
za jizdy pak uz kontrolka skoro porad sviti - neco se prihodilo a s
alternatorem je zase neco spatne. Zastavujeme na chvilku, nechame ho
odpocinout, ochladit. Zkousim ho dotahovat, zda se ze ma trosku povoleny
remen. Nakonec to vypada docela dobre, po hodine odjizdime bez zbytecnych
zvuku a se zhaslyma kontrolkama. Po 40ti km se kontrolky zase rozsvecuji a
ted uz nechteji zhasinat. Kdyz jedu presne 60 tak prece jen zhasnou. Jedeme
tak jeste asi 15 minut, kdyz tu auto - skyt, prd, bum - stojime. Vybita
baterie! Nejde nastartovat, auto je kompletne mrtve. U krajnice nechavame
baterku vzpamatovat, zkousime znovu startovat ale bezvysledne. Zkousime
zapojit nasi druhou baterku - nulovy vysledek. Jednoduse nam dosla stava. To
je zvlastni - a pritom nam vetsinu casu kontrolky ukazovaly dobijeni v
poradku... Nase chyba ze jsme pri oprave alternatoru nenechali dobit nase
skoro vybite baterky. Naopak jsem jeste koukal, jak ji Chenoba pouzival jako
zdroj pro svoji primitivni pajko-svarecku (dva draty a uhlik v zelezne
rukojeti - pripojit k auto baterce a to svari cokoliv). Tak, ted to mame -
bez elektriny nefunguje posilovac rizeni ani brzd. Alespon ze tu jezdi kolem
nejaka auta - domlouvame se s Pajou ze ona tu pocka a ja zajedu do mesta
nechat baterku nabit. Vymontovavam tu tezsi, mavam na projizdejici nakladak,
hazim baterku nahoru na korbu, pres kolo se tam vyhoupnu taky a pak uz jen
koukam na vzdalujici se Kacenku u krajnice. Do mesta je to jen neco kolem
16ti km. Na korbe se zapovidam s lidmi co jedou se mnou. Mimo nakladu hliny
nas tu je asi 8. U police checku ridic zastavuje, od jednoho z korby vytahuje
2000, dava je policajtovi a my muzeme pokracovat. Teprve az dal jsem se
dozvedel, ze to se uplaci kvuli tomu ze pro nakladaky je drahe pojisteni.
Chlapik z korby mi rika kde muzu baterku dobit. Kdyz zastavime ve meste,
slezam, platim 500cfa za jizdu, a spolecne s nim jdeme za chlapikem -
dobijecem. 1000cfa za baterku. Ok. Nechavam ho ji pripojit a rikam ze se
vratim za 3 hodiny. Chlapik mi jeste ukazuje jeden servis, alebrz garaz - par
chlapiku jez cosi kuti mezi nekolika vraky aut, hned vedle silnice. Poptavam
alternator u jejich sefa, rika ze se po nejakem koukne. Jsou tu pry do sedmi.
Ted je neco pred patou. Jdu na chvili na internet, hledat Toyota servis v
Senegalu a pokracovat v mailove komunikaci s Danem - resit mozne priciny a
ruzna reseni. Kazdopadne mam pocit ze alternator nedobiji vubec a ze
kontrolky lzou - baterka se alespon castecne dobije za relativne kratkou
chvili a nam jeste 10 minut pred uplnym chcipnutim auta chvilama dobijeni
zhasinalo. Na internetu me ceka velke prekvapeni - Toyota NEMA zastoupeni v
Senegalu ani v Mali! Zkousim hledat neco jako Toyota servis, bezvysledne.
Vydavam se na pesi prohlidku mestem - pocitam ze az se sem vecer dostaneme na
tu dobitou baterku tak nebudeme mit naladu hledat nekde nejake bydleni. Takze
vicemene za ucelem hledani bydleni, servisu a gsm karty prochazim mesto. V
jednom kramku potkavam Mamodoua, to je mistni ucitel. Vysvetluje mi kde se da
koupit gsm karta. Pak se dokonce vydava mi to ukazat - problem totiz je, ze
se da koupit jen velmi malokdy - je to tu porad docela nedostatkove zbozi. V
kramku je jak jinak nemaji. Vydavame se k jeste druhemu, to je ale skoro az
na druhem konci mesta. Klabosime, chlapik je docela prijemny. Ptam se i po
servisech, Toyota tu pry opravdu neni ;-). Nakonec to dopada tak, ze mi ukaze
kde bydli a jsme pozvani na prenocovani. Doma ma manzelku a tri deti, uci
francouzstinu, je mu 37 a je docela v klidu. Loucime se, uz se zacina
stmivat, mel bych vyzvednout baterku a vratit se k autu drive nez bude tma.
Pres centrum si to mirim k chlapkovi jez dobiji - nez tam dorazim tak uz je
tma. Vyzvedavam baterku a teprve pak mi dochazi jak je tezka - k mistu kde se
da chytit nejaky povoz smerem zpet k Paje je to sice jen 300 metru ale se
sklenenou lahvi coly a 72Ah autobaterkou v ruce se to pochoduje velmi ztezka
a pomalu. Zastavuju kazdych 10 metru. Je tma tmouci a kdyz dorazim na misto
tak mi kazdy kolemjdouci hned vesele oznamuje ze dnes uz nic nechytim, ze
brush-taxi po setmeni nejezdi. Pry at si chytnu normalniho taxika. Zastavuje
se u me nejaka dvojice cernochu s dodavkou - a hned se do me pousti - pry
potkali Paju tam opustenou v lese, jak si to predstavuju ji tam v tom
nebezpeci nechat, vzdyt tady prece existuji banditi.. Snazi se mi chytit
taxik, nejlevnejsi je za 4000. Pravda je, ze mi svym vyrazem trosku nahnali
strach (o Paju) a tak nakonec opravdu odjizdim taxikem. Nejdrive za 500 na
police chek pred mestem a pak ukecavam taxikare at me za 3.500 vezme jeste az
k autu. Ted v noci tady nic nechytim a s baterkou a colou nikam nedojdu.
Taxikar je kupodivu prijemny chlapik. Zastvujeme u Kacenky, pry pojede za par
minut tudy zpet, chytil jeste nekoho ven z mesta. Vysedavam, Paju nachazim v
poradku, na nebi krasne sviti hvezdicky, montuju autobaterku a startujeme - v
pohode. Jeste ani nestacime zadeklovat odmontovane kryty a uz se objevuje nas
taxikar zpet. Ptam se ho na nejakeho autoelektrikare. Rika ze jednoho zna,
sam u nej opravuje. Jedeme za nim do mesta, radeji jedu jen s parkovackama.
Do mesta prijizdime v klidu a v pohode, baterka je dobre dobita. Taxikar nas
naviguje az k domku elektrikare, domlouvame se s nim na zitrek na rano.
Loucime se a jedeme hledat barak ucitele. Nachazime to hned, navigace je tu
docela jednoducha. Parkujeme auto u nich pred barakem. On je nekde ve meste a
tak po chvilce s jeho manzelkou jez nemluvi francouzsky vubec vyrazime do
mesta - internet a jidlo. Na netu chceme resit s Danem nas divny alternator.
Kdyz jsme ho premerili tak zjistujeme ze misto 14ti voltu dava 0-100V, jak se
mu zachce. Mamodua potkavame na hlavni tride, vede nas nekam slozite na net.
Nakonec se na 30minut upichujeme v jedne kavarne, on ceka zatim venku. Docela
chytry chlapik, vysvetluje nam spoustu veci o Senegalu jez nam dosud nebyly
jasne. Stavujeme se v kramku, nakoupit veci na veceri, jeho zena nam pry
uvari. Nakupujeme na omeletu a vracime se. Vecer u nich travime povidanim. On
si pak bali dve cigara s marihuanou. Vecere je moc dobra - velky tac s
omeletou, sesedavame se kolem nej vsichni vyjma kucharky ktera uz jedla a
chlebem si nabirame tu moc dobrou vec jez nam uvarila. Pepr roztloukala rucne
v drevenem hmozdiri palickou. Cpeme se a vubec nam nevadi ze to je trosku
tezke jidlo na vecer. Jeste mu jdu pomoct odnest prazdnou plynovou bombu do
kramku na vymenu. Sprcha dnes nebude, nevypada to tu na tekouci vodu. Jen si
cistime u auta zuby a pozde v noci zalezame do auta pod moskytieru spat.
Venku zni bubny, ve meste probiha nejaky festival mistni hudy. Zitra se na
nej nekam pujdeme podivat zblizka.

051221 - Tambacounda

Rano se pomalu zvedame a vyrazime za nasim elektrikarem. U nej doma uz ale
neni, nejaky jeho kamarad kadernik si leze k nam do auta a ukazuje nam cestu
do jejich garaze - dilny. Je to jen kousek. Parkujeme v prachu mezi vraky
ruznych Peugeotu pod stromem a jdeme se domluvit na cene a praci. Opet nam
odmita rici cenu dopredu, nejdriv to pry rozeberou a pak az zjisti o co jde
tak muzeme mluvit o cene. Zni to rozumne. Oteviram jim auto a oni se pousti
do prace. Vymontovavaji alternator. Moc jim to nejde, uplne kvuli nemu
vyndavaji kardan a rozebiraji stabilizatory. Premeruji alternator a vysledkem
je - zahodte ho a poridte si jiny! Uz dalsi? To snad neni mozne. Pousteji se
do shaneni nejakeho jineho. My si mezitim uzivame pozornosti od deti z
blizkych baracku okolo. Slunicko pari a my se zaciname pect. Kolem poledniho
zjistuju ze jim z rozvodu prevodovky vyteka spousta oleje. To je bida! Dalsi
problem k reseni. Nejaky altik nasli a tak ho tam montuji. Kolem druhe vyrazi
Paja zpet k ucitelovic baracku, byli jsme pozvani na obed. Ja vsak zustavam u
nehotoveho auta a tak jde alespon jeden z nas. Po hodince a pul je alternator
zpet, vyzkousen a premeren - vypada to ze dobiji bez problemu. Zaciname
diskutovat cenu (samozrejme pozde pro nas) a prerusuje nas spolecny obed pro
celou garaz - nekdo prinesl 3 tacy ruzneho jidla, vetsinou je to ryze a neco
- ryba, burakova omacka... ja se pridavam k jedne skupince u misy, dostavam
lzici a tak zatimco nekteri (malo nas) jedi lzici, ostatni si nabiraji jidlo
rukou. Na kazdou misu je asi 5 lidi a tak ryze mizi docela rychle. Nez se
nadeju tak je pryc - velka misa zmizla a ja premyslim, jak muzou vystacit s
tak malem na cely den. Vracime se k diskuzi o cene. Nakonec po malych slevach
souhlasim s jejich (docela vysokou) cenou 40.000cfa - 15.000 za praci a
25.000 za alternator pod podminkou ze za sve penize doplni olej jez jim pri
praci zbytecne vytekl. Souhlasi. Jedeme na zkusebni jizdu - svetelko na
palubce ani neblikne. Ze by to opravili? U benzinky (shell!) maji dokonce
sluzbu vymeny oleje a tak doplnujeme 1 litr. Samozrejme nejprve chteli
kontrolovat olej v naprave, cernouskove se spatne domluvili. Vracime se do
open-air-dilny, vysazuju elektrikare a jednoho taxikare jez jel s nami (tri
namackani vpredu na dvou sedackach). Domlouvam se, ze poslednich 15000
zaplatim az po zkusebni jizde. Jedu nekam do mesta najit Paju, nastesti ji
potkavam hned na krizovatce u trznice. Pry po jidle usnula ;-). Jedeme
nejprve pro benzin a pak vyrazime na zkusebni jizdu po silnici smer Dakar.
Silnice stoji za starou backoru a tak jedeme necelych 20km a pak se otacime
zpet. Kontrolky se porad nechovaji uplne korektne ale ocividne uz se baterka
spravne dobiji. Prekontrolovali jsme to i v Kedougou zakoupenym voltmetrem.
Bez nabijeni ma baterka 12.6, pri dobijeni stoupne napeti az na 13.6V. Po
navratu ze zkusebni jizdy uz ale dava jen 13.2V, coz je mene nez by melo byt.
Minimum je podle nasich navodu 13.5V. Mozna je to ale jen zpusobene tou
prebijenou baterkou - temer 3 hodiny dostavala kolem 100V... snad jsme ji
uplne neznicili. V dilne platime jeste 1000cfa za dobiti nasi rezervni
baterky, platime zbytek a je to. Nas treti alternator, (tentokrat snad z
Peugeota) je namontovan, pevne doufame ze neco vydrzi a hned zase neshori.
Ceka nas neco kolem 200km do Mali a pak jeste asi 670km do Bamaka. Vracime se
do naseho nocleziste, jsme spinavi a utahani. Kdyz nas vidi Mamodou tak nam
rika ze jsme moc spinavi i na africky standard a ze bysme si meli vyprat.
Nakonec ho presvedcujeme ze nam staci prevleknout se a dat si sprchu.
Zjistujeme ze nemaji tekouci vodu a tak mame sprchu z kbelicku, polevame se
plastovym hrnickem, v malem kamrliku jehoz zadni pulka slouzi jako zachod a
predni jako sprcha. I pres minimalni komfort je to ale porad uzasny pocit.
Prevlikam si spinave tricko, zbytek vsak nechavam na jindy. Pak se koupe
Paja, my jdeme zatim nakoupit chleba. Vcera jsme prinesli detem par bananu,
dnes kupujeme jedny susenky - tou jsou ty uzasne plnene senegalske - cokolada
je obalena susenkou a tak nevytece ani ve velkych vedrech. Mamodou doporucuje
predat darek dceri, prostredni ze vsech tri. Basti susenky, vsichni se o ne
podelili, my odmitame. Vecer chceme jit na festival, nejdriv ale koukame na
nejaky film z VCD s Arniem. Dnes neni slyset moc bubnovani a tak nakonec tedy
dokoukavame film nekdy kolem pulnoci a jdeme rovnou spinkat jak kulturni
barbari po kvalitnim filmu a cole misto originalni senegalske performance.
Natahujeme moskytieru, zitra nas ceka odjezd do Mali a my jen doufame ze
alternator vydrzi.