051102 - zpet ve spanelsku

051025 - Algeciras

Budik nas taha z postele asi 40 minut, je to boj anzto je venku jeste naprosta tma a to je uz 6.40 kdyz lezeme ven. Rovnou sedame dopredu a kulime si to z vrsku tech 8km zpet do pristavu. Benzinu je malo ale vezmeme ho az v Ceute. Zkusene prijizdime do pristavu, rovnou na parkoviste, tentokrat mackam uz spravny cudlik na vjezdni zavore a u kanclu mirime ke spravnemu okenku. Cena 187e je docela dost ale co by clovek pro zabavu neudelal. Mame listek, zpet do auta, dolevame olej (zase litr a neco), kontrolujeme uroven vody v chladici (bude potrebovat trosku dolit) - to bude asi ten duvod lehkeho zahrivani na dalnici behem vcerejska. Auto je tedy opecovane a tak tedy hura do lodi. Najizdime, brzdime a hura nahoru na palubu. Lode jezdi kazdou hodinu a tak odjizdime na cas. Sedime v kresilkach u okna a koukame na vychod slunce. V 8 hodin trajekt vyplouva a my tedy opoustime evropu. Do sedacek pres ulicku usazuje spanelska policie 4 chlapiky a vypada to na deportaci. Policajtu je as
i 6, ozbrojeni. Deportovani vypadaji docela evropsky, maji ale asi pech. Policajti jsou ozbrojeni a chlapici asi radeji nic nezkousi a tise sedi. Paja jde na zachod a pak prinasi za 6e bagetku a dve kavy. Snidame s vyhledem na destive pocasi za oknem. Trajekt si to docela upaluje a tak snad ani ne za hodinu priplouvame do afriky. Afrika. AFRIKA! (sice porad jeste spanelsko ale i tak ;-I)

Afrika

Okukujeme pobrezi, porad to same spanelsko. Snad jen lidi vypadaji trosku jinak. Zazni pokyn k nastupu do aut a my se soukame do Kacenky. Jsme napnuti, jak to tam bude vypadat? Vyjizdime z lodi, nacvicujice slalom mezi sloupky a ostatnimi auty. Frnk.. a uz jsme venku na africke pude. Vyrazime bezhlave do ulic a ... je to rozdil. Vidime prvni benzinku a jdeme cerpat. Opravdu je to levnejsi, litr za 0.75e. Bereme plnou, k tomu 4 litry oleje do rezervy a litr destilovane vody do chladice. Pumpar nam radi kudyma do Maroka. Otacime se a pres 6 kruhovych objezdu prijizdime na nabrezi a po nem prijizdime k hranicim. Trosku nas zaskocily davy lidi nalepenych na zabradli, jini lezou za plotem (masivni a vysoky) po kopci, jak kdyby se snazili nakouknout do evropy. Do toho chaosu a hemzeni srdnate, i kdyz trosku se stazenym zadkem vjizdime. Brodime se mezi lidmi, odstavuji nas na krajnici, s pasy a papiry od auta musim ven. Paja se zavira v aute a sleduje deni kolem. Skupinky lidi, pas
ujici saponaty a ruzne jine veci se mihaji kolem. Ja stojim u jedne budky u celniku a sleduju jak se snazi zjistit, co je to ceska republika, jak se to pise, zda-li to maji v kompjutru a jestli vubec potrebujeme viza. Nastesti maji dobrou naladu a tak to neni zadna hruza. Postupne se jich v budce vystrida asi 8. Nakonec to (asi po pul hodine) dopadne dobre a dostavame razitko do pasu - bez viza. Pozitivni. Pak me jeste jeden chlapik v bilem (turisticky pruvodce) smeruje k jinym okenkum, to je zase registrace auta. Cekam asi dalsi pul hodinu a pak konecne vybojuju zeleny a bily papir se spravnym razitkem a snad uz to mame za sebou. Turisticky pruvodce chce nejake penize, bohuzel jeste nemame zadne vytazene z bankomatu a tak ma (nahodou) smulu. Ale jeste ne, jeste musim k celnikovi. Dobre je, ze tu vsichni, vcetne policajtu mluvi nejen arabsky, ale i spanelsky, francouzsky a anglicky. To je hodne pozitivni. Uvidime kam az to vydrzi. Celnik pendluje mezi par auty, nakonec se k
nam vraci a odnasi si nas zeleny a bily papir. Papir nam po chvili vraci jiny chlapik. Mezitim se dav marocanu kolem plotu rozprchnul na vsechny strany, vsichni celnici je zase zastrkavaji zpet. Pulka jich vsak unikla, kupodivu ale zpet do maroka. Je to blazinec a jeste jsme z toho vyjukni, nicemu moc nerozumime. Arabstina neni nas jazyk. Nasedame do auta a pres nekolik policajtu u posledniho plotu se za pomoci zeleno bilych papirku proboxovavame ven. Projizdime plotem - a je to! Maroko.

Maroko

Prvni kruhovy objezd, napisy v arabice, nastesti vetsinou s prepisem do latinky. Davy jsou stastne za nami. Na celnici jsme tvrdili ze jedeme do Fesu, dokonce jsme to psali do imigracnich karticek. Paja studuje LP a nakonec to vypada ze pojedeme do jednoho blizsiho mesta - Chefchaouen. Je to pry klidne mestecko, navic tam je kemp kousicek od centra a tak si dame prvni den trosku klidu. Je to navic asi jen 80 km od hranic. Cestou pojedeme pres Tetouan, je tam UNESCO herritage - historicke centrum, tzv medina. Prijizidime k mestu, hloupe se nechavame nachytat jednim turistickym pruvodcem a nasledujeme jeho motorku. Pry je tu navic dnes trh jez je jen jednou mesicne a pry je tu mestske parkoviste. Cha cha. Ale co naplat, sedli jsme mu na lep a je to. Parkujeme v nejake garazi, pry 2e, ukecavame to na 1e a jdeme. Vede nas medinou, je to zvlastni, jakoby spojene baracky do jednoho velkeho komplexu. Zavadi nas nejdriv na trh (pry se kona jednou mesicne, chacha - a co ty tisickrat
prepisovane cenovky trhovcu?). Docela se mi tu libi, je to hezke, originalni, nezvykle. Ani moc spiny, ani moc smradu. Prekvapive. Vede nas na vyhlidku na mesto na nejake strese. Uplne bych zapomnel dodat - paja chtela abych to zvecnil - kdyz se nas ptal na jmena tak se me zeptal na jeji jmeno, misto aby se optal primo ji ;-). Vyhled hezky - more, hory, strechy baracku. Po sestupu dolu ale jiz zacina standardni situace - jsme zatazeni do kramku, prenechani prodejci a na nas je se odtamtud vykecat. Nejdrive je to prirodni lekarna, pak prodejce kobercu. Svatebni sal pro obrad a hostinu, bohate zdobeny byl ale moc pekny, moc se nam libil. I kdyz to nebylo az tak hrozne tak posleze uz mame kupceni dost a jdeme zpet k autu. Chce po nas penize, 15e, nakonec mu davame za tu snahu pridat neco navic mimo pouhe komerce 3e. Nakonec se loucime docela pratelsky, pro nas pouceni a pro nej alespon neco. Sedame do auta, pres zavesy nevidim sloupky v garazi a tak mam strach abych to do nekoh
o nebo neceho netrknul. Nakonec se vymotavame a mizime. Cestou se jeste stavujeme u jedne banky, vybiram 1000 mad (marocky dirham). Pres mesto klickujeme dle gps. Mapa moc nesedi, smer vsak Paja vycist muze. Vetsinou jedeme 500-800m od nakreslene silnice, obcas i uplne mimo. Nakonec se vymotame a mirime na Chefchachouen. Prijizdime tam po relativne dobre silnici (obecne mi prijde ze Maroko neni vubec chude, prijdeme si jak v chorvatsku). Odbocujeme do hor nad mesto do kempu. Prvni noc si chceme dat v klidu. Kemp je znacen a tak se k nemu dostavame docela v pohode. Noc stoji 50 dirhamu, tj zhruba 5e. Tepla sprcha je za 1e na osobu. Hora se jmenuje Rif mountain, mesto je na svahu pod nami. V kempu jsou i turisti, vetsinou francouzi. Parkujeme pod borovicemi. Maroko je zelenejsi nez by clovek cekal, vnitrozemi asi bude ale asi trosku sussi. Vydavame se do mesta. Schazime po schodech po svahu hory a cestou dostavame prvni nabidku na hasis, pripadne prohlidku marihuanoveho pole n
ahore v horach. S diky odmitame. Mestecko je moc pekne, prochazime ho (medinu) nahoru a dolu krivolakymi ulickami. Baracky jsou barvene do blankytne modre a v kombinaci s azurovym nebem to pusobi moc mile a hezky. Je to velice klidne mestecko. Pri pruchodu dostavame jeste asi 10 dalsich nabidek hasise. Nakonec se usazujeme na namesti v restauraci a popijime matovy caj. 5dh je asi bezna cena. Sledujeme bzukot na ulici a na namesti. Pozdeji se zvedame a snazime se dobloudit ven z mediny. Neni to uplne jednoduche, hradby, uzke ulicky, neznacena cesta. Nekolikrat koncime ve slepe ulicce az nakonec po mnoha schodech nachazime vychod z mestskych hradeb. Zjistujeme ze jsme hodne nad schody ke kempu a tak jdeme kratsi cestou mezi pastevkynemi ovci, kamenim a bodlaky zkratkou. Z vysky vidime za mesto, na jednom placku se tam odehrava fotbalovy zapas. Prekvapenim je pocet cyklistu a lidi behajicich pro zdravi po kopci. Zda se ze se snazi zit zdrave. Odpadku je tu mene nez by clovek ce
kal. V kempu zpet se jdeme sprchovat do studene vody ale moc to nejde, voda prameni z hory a neni uplne prijemna. Zalezame do auta, chvilku si cteme, ja dopisuju denik a jdeme spat. Prvni marocky den za nami :)

051026 - Chefchachouen

Probouzime se brzy, dvojhodinovy posun casu je znat. Snidame spanelske jogurty, vymotavame se zpod borovic, odjizdime. Na recepci platime. Sympaticky klucina mluvi spanelsky, francouzsky, arabsky a anglicky. Projizdime mesto, mirime na Fes. Cestou kolem poledne zacina docela vedro. Projizdime hory ve vyskach kolem 2000mnm. Moc hezke. Do Fesu dojizdime az odpoledne, ceka nas velke bloudeni smradlavym mestem - meli by si zavest mereni emisi a katalyzatory. Navic uprostred mesta neco hori a cerny dym vitr nese primo do mesta. Kemp nakonec nachazime, neni tak hezky jako vcerejsi, je dvakrat drazsi, nicmene tepla voda je v cene. Potkavame par aut ze vcerejsiho kempu. Sprcha nas osvezi. Pravda je, ze z 10ti sprch tece tepla voda jen v 5ti a z tech 5ti ma jen jedna rozumne kropitko. Paje se povedlo trefit do spravne sprchy napoprve, mne to zabere asi 4 pokusy a tu nejlepsi sprchu mi nakonec zabere nejaky francouz. Osvezeni se vydavame do mesta. Ted dam prostor Paje, je to jeji prvn
i vetsi solo muslimske mesto. Popise svoje zazitky: Vyrazime z kempiku a brzy uz jsme na hlavni silnici. Prach tu viri nakladaky a osobaky, takze je to smeska prachu, vyfukovych plynu (zda se, ze kontroly emisi tady asi nikdo neresi) a vedra. Doopravdy se tu neda dychat, peklo. Kolem silnice potkavame spoustu mistnaku, nastesti jsme docela daleko od centra a tak nam ani nenabizeji pruvodcovstvi. Lehce priduseni nachazime zastavku autobusu do centra. Cekame asi 10 minut na lavicce. Pozoruju mistni zensky, vetsina ma jen satek na hlave, ale hodne jich je jen prostovlasych. Autobus do centra stoji jen 2,5 MAD, nastupuje se zadnimi dvermi a prodavac listku ma svuj zvlastni budnicek, vystupuje se naopak predem. Simon kupuje listky a uz frcime, ridic se bravurne promotava dopravnim zmatkem. Kdesi, asi u nadrazi vystupujeme a jdeme koupit tabak, pozdeji zjistujeme, ze je dymkovy, no neva. Vedle tabaku je kavarna, ve ktere sedi dve turistky. Mirime dal nekam smer centrum, je tu i Mc
Donald. Kolem kralovskeho palace pokracujeme do uzkych ulicek. Hned u brany mediny zacina trh. Je tu uzko, lidnato, spousta cajoven, kde sedi mistnaci jen tak na sucho, protoze je ramadan a slunce jeste nezapadlo. Sen o matovem caji se rozplynul. Ignoruji vykriky, hey nice haircut, where are you from. Simon vydoloval z hlavy taktiku z filmu love actually, usmat se, lehce se uklonit, zamavat a vyparit se. Kracim poslusne za nim a koukam do prazdna. Pozoruju mistni kocky, jsou hubeny, hladovy a vetsinou maji svrab. Velky rozdil oproti Evrope. V ulicich jsou hodne citit jejich vykaly a jeste taky odpadky. Motame se ulickama a mizime ven do volneho prostoru. Chceme si odpocinout, ale je tu spousta komaru. Rozhodujeme se pro navrat, stejne uz je tma. Na hlavni tride se stavujeme v kavarne a davame si kaficko. Pokracujeme po trase autobusu a hledame tu spravnou zastavku, cestou okukujeme ceny benzinu, jsou nachlup stejne. Chtela bych pusu, ale to je dost nepatricne. Ach jo a pak,
ze evropani jsou studeny cumaci. Jak ja to tady preziju?!... No, to byla Paja. Kracime noci, hledajice zastavku a po pul hodine najdeme tu spravnou. Kupodivu na nich maji alespon cisla autobusu zde stavicich. Nase 38 jedouci ke kempu se vubec neukazuje a tak berem 23ku kousek pred kemp a posledni kilometr jdeme pesky po tmavem chodniku. V kempu nas ceka cisteni zubu a pelech v aute. Jeste zapiname notebook, hledame cestu pres zapadni pobrezi afriky na jih. Spolecne s plantakem hledame zeme bez obcanskych valek. Mame z toho tezkou hlavu, vypada to na nerealizovatelny vylet. Vsude jsou nepokoje, valky. Hned pristi zeme, Mauretanie, zazila pred dvemi mesici vojensky prevrat, vladce byl svrzen. Zda se, ze z Maroka nevede zadna cesta, zda se ze jsme odsouzeni k navratu do evropy. Ulehame s tezkou hlavou. Nemame eura, cestou nejsou bankomaty, o benzinkach s bezolovnatym benzinem uz ani nemluve. Nakonec si na papir vypisujeme moznou trasu s minimalnim poctem zemi v chaosu. Probleme
m zustavaji 3 - Mauretanie a obe dve Konga. Zitra se stavime nekde u telefonu, zavolame na ceskou ambasadu v Maroku a pokusime se dozvedet neco vice o aktualnim stavu v Mauretanii, prozkoumame Western Union a moznost ziskat dolary pres ne. Nase budouci cesta by mohla vest pres: Mauretanii, Mali, Niger, Chad, Kamerun, Gabon, Congo, Congo - Zaire, Zambii, Namibii az do Jihoafricke republiky. Cestu zpet na sever budeme planovat az nekdy hooodne pozdeji. Usiname s tezkou hlavou a ja mam pak jeste nejake mizerne sny o epidemiich, ptacich chripkach a vymirajici evrope.... ach jo.

051027 - Fes

Vstavame kolem osme mistniho casu, sprcha, snidane, cisteni zubu. Pri tom jeste vytahujeme notebook a znovu studujeme bezpecnostni situaci v Mauretanii. Rano si to vsechno v klidu znovu rozmyslime a uz to nevypada tak cerne. Varovani z webu MZV je spise doporuceni overit si pred vjezdem aktualni situaci na cz ambasade v Rabatu (hlavni mesto Maroka). Vyrazime smerem do centra, tam byla nejaka pobocka Western union a pokud nas pamet neklame tak i nejaky telefon. Volam na cz ambasadu, odpoved je vice nez pozitivni - pry je tam po prevratu jeste bezpecneji nez bylo drive. Mauretanie - tes se, jedeme tam! Super! Mame radost. Viza se daji resit v Casablance i na hranicich, asi dame prednost jistote mit je dopredu. Jelikoz to tam ale nestihneme vyresit dnes a zitra maji otevreno jen dopoledne (k vyrizeni je treba cely den - rano se zadost odevzda a vecer vrati pas i s vizem) tak si udelame vylet po Maroku takovy, abysme byli v pondeli rano v Casablance. Starosti s financema (nemozn
ost vyberu hotovosti z bankomatu v zemich kde zadne bankomaty nejsou) vyresime jednoduse: tady si ve smenarne za vybrane dirhamy koupime eura, ktere pak budme menit cestou dal. Neni to sice idealni reseni, zbytecne budeme vicekrat menit penize, nicmene za hloupost se plati a jako nouzove reseni je to nejjednodussi (mozna vyjma toho s navratem do spanelska a vyberu eur z bankomatu primo - to je vsak zajizdka kolem 600km, dvoji prechod pres hranice a prodirani se zastupy marocanu. Objevuju ze tu mimo telefonu maji i internet a tak jdeme jeste chvili hledat nejake zpravy o bezpecnosti v zemi na bbc a cnn. Vsechno vypada pokojne (az na hlad v zemi) a tak mame radost. Nekdy priste musime jeste prosondovat Congo. Je dost hodin (skoro jedenact) pred nama je dlouha cesta na jih, pres pohori Atlas, do pouste. Vyrazime smerem na Sefrou. Cesta stoupa, lezeme az do 1900mnm, pak se to srovnava a my prijizdime na nahorni plosinu za Atlasem. Pred nami mnohakilometrova placka placata. Na ob
zoru za nimi hory. Mirime na Boumelne, kde by mela byt nejaka souteska, jeden z prirodnich divu Maroka. U benzinky zastavujeme pro bezolovnaty benzin, bohuzel ho nemaji ani tam ani u druhe pumpy, jednoduse ho nevedou. Mame pech, zrovna kdyz vjizdime do pouste a navic mame prozatim naplnen jen jeden rezervni kanystr (20l = cca 230km). Kontrolujeme na nasi mape sahary nejblizsi pumpu, nachazime ji asi 70km daleko, lehce mimo nas smer. V dobre nadeji, avsak prece jen se stazenym zadkem k ni mirime. Znicit katalyzator obycejnym benzinem hned takhle na zacatku by byla skoda. Brzy se rozsviti hladove oko. Zastavuje nas policejni kontrola, rovnou drive nez neco zacne on spoustim pozdravy, "sa va" a "hledame benzinku s bezolovnatym benzinem" - funguje to, usmiva se a pry v tom meste pred nami ho maji. Nadhera. Loucime se, jedeme. K benzince uz je to jen kousek pousti, mestecko vyroste za jednim kopeckem a jsme tu. Bohuzel neberou kreditky a nase zasoba mistnacke hotovosti neni nejve
tsi. Mame asi 700dh, cepujeme za 400 a mame tak 38 litru k dobru. Bylo to tedy o fous, priste uz musime nabrat i ten druhy kanystr. Otacime se, vracime se k odbocce ktera by nas mela smerovat zpet k nasemu cili. Po chvili si uvedomujeme ze bysme meli dolevat olej a tak zastavujeme u krajnice, kourime a cekame nez motor trosku zchladne a olej ztece zpet do vany. Sedime ve stinu za autem. Dolevam asi litr, voda v chladici je ok, necekane neubylo. V motoru zblunka a polyka olejicek, z hrdla nalevky se kouri. Je pekne vedro, motor musi byt hodne teply. Skoda ze jsme jeste nevyndali teplomer zpod posteli! Pravda je, ze jsme porad jeste asi v 1600mnm a tak tu bude o neco chladneji nez dole v nizinach. Pokracujeme dal, porad nam zbyva velky kus cesty. Po malych silnickach (na mape jsou plne cervene - tj zpevneny povrch) mirime k hlavni ceste do nasi dnesni destinace. Je to uzka silnice, autum v protismeru se musime vyhybat do kamenite krajnice. Zjistuju ze je lepsi uhnout prvni, pr
otoze oni pri zajeti do krajnice nebrzdi a pak za nimi letaji vzduchem kameny a parkrat kupujeme do predniho skla peknou pecku. Napojujeme se na vetsi silnici, stoupame zase pres hreben. Berberske hlinene vesnicky jsou super. Potkavame shellku a tam karty berou. Docerpavame plnou, placeni kartou je porod, musim pumpari pomoct, neni na karty uplne zvykly. Zapada slunce, projizdime mesteckem a jedeme dal. Jednou zkousime zajet do pouste za nejaky kopec kameni ale kacenka zapada a my musime zavrit diferencial abysme se z toho vydrapali. Chvilku jeste krouzime okolo, misto nevypada moc romanticky (blato a hnus) a tak se rozhodujeme pro navrat na silnici a noc v kempu. Melo by jich tu byt dost, vede tudy jedina cesta k marockemu poustnimu velbloudimu vyletisti. Za tmy bloudime ve meste kde jsme potkali ceduli camping, male deti nerozumi francouzsky (?!) a tak se ptam chlapika na krizovatce. Pry at ho nasledujeme, zavede nas tam. Po kilometru nas dovadi k peknemu kempu s milou obs
luhou. Nejaka starsi francouzka tu ma kemp, Paja v ni vidi pozustatek kolonizatoru ;). Parkujeme v kamenitem kempu mezi keri a jdeme na nabizene kafe. Maji tu bambusovy pristresek, bezi nejaky film s Redfordem. Pijeme kafe, objednavame si jidlo (kureci tajine a brochette) a koukame na televizi. Jidlo jim trva veky, pravda vsak je ze jsme v kempu jedini. Vubec to tu vsude vypada jak po sezone. Asi je to tim ramadanem. (BTW - tezko k uvereni je to, ze Lonely Planet - Africa on shoestring, jez se z velke casti zabyva popisem muslimskych zemi NEMA zadne informace k ramadanu, snad vyjma jeho zacatku a konce! Nakonec se jidlo objevuje a je opravdu super! Francouzska kuchyne v Maroku ;-). Nacpavame si briska, navstevujeme mistni zachody a pak jdeme chrupkat. Usiname raz dva.

051028 - Tinghir

Vstavame brzy, jeste za sera. Pravda je, ze je pod mrakem a tak nevime jak vysoko je slunce. Odhaduju to na 7 mistniho casu. Paja se jde koupat prvni, vraci se vsak s tim ze tece jen studena voda. Hrdinne se v ni vykoupala, ja na takove mrzaceni po ranu nemam naladu. Vyrazime na prochazku po tomhle hlinenem meste. Jeste je tu docela mrtvo, lidi se vsak zacinaji probouzet. Prochazime kolem stanoviste taxiku, je jich tu asi 15, vsechno uplne stejne stare vraky - mercedes 240D. Narodni auto ;). Nachazime tu malou banku s bankomatem a vybirame nejake penize. Az dodatecne nas napadlo pouvazovat o tom, zda-li byla budova se zabudovanym bankomatem take hlinena ;-). Prochazime se mesteckem, v zadnich ulicich uz je dost much a tak se vracime ke kempu. Snidane (mame vybrano 3000dh!) v kolonialnim stylu nam zlepsuje naladu. Dopijime kavu, kourime a line si cteme. Se zvedanim nepospichame. Dnes by mel byt oddychovy den. K soutesce je to kolem 80ti km a tam bysme meli v kempu po sieste a
prochazce rokli nocovat. Platime 212 dh, 35 za kemp, zbytek za jidlo a piti. Cisteni zubu a balime. Loucime se s majitelkou a jsme znovu na silnici. Pousti to smazime k rokli. Po hodine a pul tam jsme. Je to jako oaza - v pousti kanon do zeme, dole tece reka, kolem zelene udolicko a pak vysoke skaly (pry 300m), nahore poust. Obcas se rokle rozsiruje, je tu mestecko z hlinenych tvarnic. Moc hezke, spousta ubytovani a kempu - turisticky raj. Potkavame par Land Roveru nalozenych turisty miricim do stejne destinace. Je to krajina jak z pohadky. K tomu jeste nejake specialni skaly (pry "prstove"). Prochazka je kratka, je to jen nekolikasetmetrovy usek kolem potoka pod skalami. Hezke. Otacime se zpet, musime se asi 32km vratit na hlavni silnici, smer Marakes. Pri nastupu do auta nas chyta francouzsky parek stoparu, pry jestli bysme je nevzali 17km k jejich hotelu (s vyhledem na prstove skaly). Co by ne, bereme. Stopar je zabava. Usazujeme je za sebe a vydavame se zdolavat serpent
iny zpet. Nektera stoupani jsou pekne ostra, Kacenka musi jet i na jednicku - a to je co rict - jejich 110 konicku si normalne poradi s cimkoliv. Vysazujeme je po chvili povidani u hotelu, loucime se a my pokracujeme dal. Napojujeme se na hlavni silnici a jedeme hledat kemp. Prvni se nam moc nezda a pak uz zadny dalsi nemuzeme potkat. Navic zacina 50ti(!!) kilometrova vesnice-oaza kolem reky. Nekonecne mnoho hlinenych baracku - jsou sice hezke ale uz to staci! Vesnice nema konce, nikde zadny kemp, cas bezi, siestu zase asi nestihneme. Dnes chceme varit spagety a po jidle si dat dvacet. Po vesnici poust, vesnice, poust, vesnice a porad dokola, kemp vsak zadny. Nakonec mame za sebou dnes asi 300 km a konecne nachazime ceduli kemp. Okamzite tam zajizdime, uz jsem tuhej. Bohuzel to vubec neni kemp ale nejaka turisticka ubytovna s velbloudy a spoustou much. Varime a musime k tomu volky nevolky kourit nas smrduty amsterdamer (fajfkovy) tabak, ten mouchy i zdejsi kocky dobre zahani
. Avokado je moc tvrde, zitra k snidani holt pomazanka z mixovanych zab nebude ;-(. Takze avokado putuje do hrnce k cesneku, rajskemu protlaku a cibuli na olej. Testoviny v druhem hrnci jsou za chvili hotove, michane je to docela dobre ale 250 g testovin je na nas kupodivu skoro moc. Cpeme to do sebe s poslednich sil. Varime i bastime na terase tehle uzasne "tradicni" domacnosti. Alespon mame kde sedet a na cem varit. Nase rybarske stolicky bez stolu jsou sice lepsi nez nic ale tohle je lepsi. Po jidle myju v umyvadle nadobi, Paja vyhani mouchy z auta a po cisteni zubu lezeme do auta. Predposledni mouchu Paja chyta do dlane a vyhazuje okenkem. Posledni nas tu bude trapit celou noc. Lezime na prosteradle na posteli, ja pisu a Paja hraje svoji nekonecnou zasobu ruznych solitairu. Dnes jsem dopsal posledni dva dny a mam radost ze jsme zase up-to-date. Horsi je, ze tu nefunguje gprs a tak se neda zapisky pres mobil odesilat. Musime to tedy slozite exportovat pres usb ctecku kare
t do pc v nejake inet kavarne a to nebude uplne pravidelne. No, nejblizsi odesilani bude asi v Casablance pri cekani na viza. V pruvodci totiz pisi neco na ten zpusob - pokud cekate krasne romanticke mestecko ... jako ze stejnojmeneho filmu... budete zklamani - film se natacel v holywoodu a ne tady... mesto je jen smradlavy chaos 3 milionu obyvatel... ;-). Uvidime.

051029 - Ouarzazate

Probouzime se brzy rano, Paja vyleza prvni (ostatne pry jako vzdy), dolivam do kacenky litr oleje a vyrazime. U brany tohodle podivneho kempu nechavame chlapikovi 28 dirhamu, je spokojen. Vyjizdime smer Matakes. Tam bysme meli dnes nocovat. Cesta vede 40 km do Ouarzatete, cestou bastime mandarinky. Ve meste shanim benzinku akceptujici kreditky at nevycerpavame nasi hotovost. U ctvrte to vzdavame a cepujeme za hotove. Pri vyjezdu z mesta jako na potvoru karty berou. Pokracujeme smerem pohori atlas. Stoupame do kopcu, gps ukazuje 2208 mnm, kolem cesty je spousta prodejcu kamenu - nabizeji ruzne hezke kameni z mistnich hor. Vetsinou je to nejaky valounek rozrizly nepric s krystalickym prostredkem obarvenym (at uz prirodne ci dodatecne) do cervena nebo zelena. Serpentyny a pekne vyhledy. Mozna ze obojiho je uz trosku vic nez by si clovek pral. Spousta turistickych zajezdu - samy Landrover a Landcruiser s bledymi tvaremi. Vsichni pekne sporadane v rukou mistnich pruvodcu. Prehupu
jeme se pres sedlo, v jedne zatacce nam malem vleze prodavac sutru az do auta, musim ho odtroubit na krajnici. Jeste ze mame tak krasne hlasity klakson. Cesta klesa, objevuje se zelen a s ubyvajici vyskou se zacina zvysovat teplota. Dole pod horami je uz zase pekny parak. Dnes slunicko smazi jako o zivot. Po dlouhe dobe zapiname radio. Do te pouste se nase evropska muzika moc nehodi, v radiu ale zadny arab nezpiva a tak nezbyva nic jineho nez pustit 3 sestry a "lez, lez, mas kratky nohy";-). Paja klimba, cesta je dlouha a unavna. Do Marakese je to asi 250 km. Prijizdime k mestu, s pomoci mapy a gps se snazime trefit nekam k centru. Nakonec se nam povede najit jakousi podzemni garaz a tam po tme kacenku vypinam. Hlidac spi, musim ho probudit. Cenu za parkovani ukecavam ze 100 na 40dh. Bereme batuzek a jdeme hledat bydleni. Hlidac nam misto hlidani pomaha hledat. Treti hotel je nas, budeme bydlet na strese na terase za 120 dh. Obycejne hotely jsou kolem 200-300dh. V prizemi je
tepla sprcha. Nahore je ted jeste vedro, ale vecer to snad bude ok. Jdeme si do auta (coz je kousek) pro veci na koupani na vecer a vyrazime do mesta. Marakes je pry kouzelne, magicke a neopakovatelne mesto. A je to pravda. Bohuzel je ramadan (snad jeste asi 5 dni) a tak je prisun jidla a piti na ulicich hodne omezen. Rozmenuju 50dh nakupem male vody na cestu a platim hlidaci parkoviste dopredu. Vyrazime do ulic, prochazime hlavni namesti, brouzdame se malyma ulickama. Jsou uzke, auto tu neprojede a tak to mistnaci resi mopedama a bicyklama. Propletaji se mezi chodci akrobatickou jizdou. Parkrat nas malem snimnou ale nakonec se to vzdy obejde bez srazky. Spousty turistu z evropy. Je parak, odpocivame v nejakem zaplivanem parciku. Brodime se dal, smrad z mopedu, jidla, odpadku, lidi a domacnosti se misi ve vzduchu v zajimavy mix. Tesne pred setmenim se vracime k namesti do par hospudek pro turisty a zasedame. Piseme pohledy domu, povedlo se nam totiz nakoupit znamky. Znamka
za 6.5 a pohled za 2dh. Koureni je tu drazsi nez drogy, Marlboro za 32 a paklik tabaku za 40dh. K jidlu si davame marockou polevku, omeleta bohuzel dosla, k piti kolu a mistni tradicni slazeny matovy caj z konvicky. Mame vyhled na namesti, Je to velike namesti, uprostred nejaka trznice, ale co je nejzajimavejsi to je deni na nem: akrobati, zebraci, prodejci drog, zaklinaci hadu, lestici bot, muzikanti, stankari, prodejci kobercu, obcerstveni a mezi tim vsim zmateni turiste zmatene nahlizejici do knih, map a pevne si drzice a chranice sve drahocenne batuzky. Zaklinaci hadu hraji na trubku, mavaji se svymi milacky a Paja velkym obloukem vsechny ty kobry obchazi. Do toho se ozyva duneni bubeniku, zvuky mopedu, ve vzduchu tisice ruznych vuni a to je Marakes jak vysita ;-). Sedime, bastime dobrou, hustou marockou polivcicku, popijime cajik a sledujeme zivot kolem. Pohledy jsou napsany, zapada slunce a muslimove jdou po hladovem a ziznivem dni ramadanu neco sezobnout. Najednou ma
obsluja hodne napilno a my se nemuzeme dovolat nasupu. Nakonec kdyz na nas prijde rada tak polevka uz neni. Prochazi tu spousta cisticu bot, prodavacu kusovych cigaret. Muslim si po dlouhem dni abstinence rad zakouri. Znovy vyrazime do ulic, obchazime namesti tmavyma ulickama, jdeme k mistni nejvetsi mesite, sledujeme modlitbu a spoustu vericich jak sebou pokorne hazeji na zem, vstavaji, modli se a zase sebou mlati o zem. Pomalu se vracime k hotelu, jeste se zastavujeme na kaficko a pak uz jdeme zpet. Koupeme se postupne v prizemi a pak stoupame na terasu k nasemu pokoji. Sedime na terase u stolecku, kourime, pijeme colu, Paja cte Guitar world (jelikoz je tam spousta cteni o U2), ja dopisuju dnesni zazitky. Vycitime si asi zuby a pujdeme spat, snad nebude v pelechu moc broucku ;). Nakonec se k nam na terase jeste pripojuje Jawad, mistni recepcni. Klabosime, pijeme matovy caj jez nam prinesl. Je to moc prijemny vecer, akoratni teplota, zadni komari, odpocinek. Kolem pulnoci
se louci, my jdeme spat. Zachod se podivne splachuje, avsak to je porad nic oproti tomu, ze po zalehnuti do postylky (ciste) mame pocit jako by po nas neco lezlo. Rozsvecime a objevujeme v polstari kousave broucky. Zahazujeme s odporem polstar a jednoho brouka jez se nam povedlo chytit. Pak se nam hodne tezko usina - clovek ma porad pocit ze po nem neco leze. Nakonec ale prezijeme celou noc v pohode, jen s jednim kousnutim do krku.

051030 - Marakes

Vstavame pomaloucku, moc se mi nechce z prijemne mekoucke postylky. Skoda jen tech broucku... Pomalu se balime, loucime se s Jawadem a vyrazime do proubouzejiciho se mesta na snidani. Na namesti ve stejnem podniku si davame snidanove menu a poslouchame trumpety zaklinacu hadu. Obsluhuje tu dnes sice rychlejsi ale zretelne vice nabruceny cisnik. Mame kafe au lait, pomeracovy cerstvy juice, palacinku s medem a neco na zpusob croissantu. Dojidame, obchazime jeste namesti a malyma ulickama jdeme k nasi podzemni garazi. Je tam nekde taky pradelna a tak dole hodne vlhky vzduch. Otaceni se mezi sloupy s velkou dodavkou skoro po tme neni uplne easy. Vyjizdime ven z garaze na svetlo a vymotavame se podle gps smerem na Casablanca. Hned na druhem kruhovem objezdu nas chyta policie - nejsem pripoutany. Policajt chce 200dh, nakonec, kdyz to trosku usmlouvame a vytahneme hrst kovovych minci tak se obmekci a pusti nas bez pokuty. Poutame se a uz alespon vime co to porad kontroluji - pasy.
Na silnicich je na nase pomery hodne kontrol - a vse co kontroluji jsou pasy. Asi nejake narizeni zhora ;-) - naucime marocany pouzivat bezpecnostni pasy. Do kasablanky je to asi 250km, nudna rovina. Teplota roste, klesame az na uroven more. Omylem najizdime na placenou dalnici, neni moc draha a tak se rozhodneme si poslednich 50km zjednodusit. Na jedinem parkovisti behem tech 50ti km stavime u benzinky. Neberou karty a tak vezmeme benzin jinde. Zastavujeme tedy aleson na zachod a dolevame olej. Moc ho tentokrat neubylo. Ciste zachody stoji za tech 10dh co jsme platili za vjezd na dalnici. Je pekny parak. Pokracujeme dal, v gps mame koordinaty Mauretanske ambasady a tak se nam dari ji docela rychle najit. Projizdime okolo abysme si zapamatovali polohu. Zastavujeme, je tu nejaky hlidac, jdu se preptat na oteviraci dobu. Dnes je nedele a navic ramadan, otevreno nebude. Pry zitra od pul devate. Jeste se ho ptam jestli by nevedel jak se dostaneme do mestskeho kempu. Je to pry ko
usek, hned za druhym rohem. Dojizdime tam v pohode a kacenku parkujeme hned u zdi porostle nejakym fialovym kvitim. 45dh za noc. To ujde. Jdeme hned tovnou nakoupit, kupujeme do zasoby pytlikove polevky v kramu naproti a ovoce u stanku - banany z Pobrezi Slonoviny (moc dobre) a granatove jablko (mistni, jeste jsme ho nesnedli). Zpet v kempu bastime banany a nejake susenky, lezeme do auta a davame si konecne malou siestu. Obcas poprchava, jsout to takove male prehanky. Paja pekne vytuhava, asi zmena tlaku? Po setmeni se probouzi a vytahuje nas do mesta, pry na polevku. Vyrazime blahove do ulic. Nejen ze nenajdeme polevku, navic jeste zabloudime a musime vytahnout gps abysme nasli cestu zpet. Potupa :). Zase trosku sprchne a tak zalezame na kafe a caj do nejake kavarny. Pak uz se jen noci vracime zpet, u kempu kupujeme bagetu a v aute delame bocadillo s tunakem. Jeste si chvilku cteme. Paja tuhne, ja se nemuzu odtrhnout od nove knizky a tak si ctu asi az do tri do rana.

051031 - Casablanca

Paja nas budi a vykopava z pelechu. Snidame magdaleny a limonadu a vyrazime na Mauretanskou ambasadu. Samozrejme to vezmeme hned z kempu na druhou stranu a tak pekne musime vytahnout gps a potupne se vydat na druhou stranu. Prichazime k ambasade, potkavame dva anglicany (resp. skota a novozelandanku), take se snazi vyplnit papir na viza. Uz zjistili, ze za 200dh je vizum jednovstupove a 60ti denni. Zadame si tedy o stejne. Pres zamrizovane okno se bavime se tremi uredniky, strkame si pres mrize pasy, papiry a fotky. Kdyz je vse jak ma byt, tak nam sdeluji, ze potrebujeme jeste kopii pasu. Jelikoz sami nemaji kopirku tak musi vsichni zadatele do 400m vzdalene budky s kopirkou (je jich tu v maroku mraky, spolecne s teleboutiques). Prinasime tedy kopii pasu a ouradove nas berou dovnitr. V jedne mistnosti tu jsou shromazdeni vsichni co dnes zadali o vizum. Ceka se. Pak si nas postupne vedou do prizemi, tam sedi sam v dalsi prazdne mistnosti nejaky chlapik, vybira 200dh a rozmlou
va s zadateli. Mozna konzul nebo neco podobneho. S nami si povida o budoucnosti sveta, veri ze v budoucnu budou jen dve velke zeme, krestanska a muslimska. Chvali nasi misi za poznanim do jeho zeme, veri ze evropa drzi pohromade jen nabozenstvim... alespon umi trosku anglicky ;-). Nakonec nas nekdo vyrusi, uz se tvori fronta a tak nas jeste rychle zkasne o 200dh a vysoupne. Viza dostaneme zitra v 10 rano. Hmm... co ted? Asi pujdeme do mesta nejak resit ten vyber penez na dalsi cesty. Uvidime jak bude slozite sehnat eura. Jdeme po hlavni tride, na zastavce autobusu kourime a kdyz se objevuje prvni (cislo 100) tak do nej lezeme a doufame ze pojede do centra. Samozrejme ze ne, odvazi nas naopak nekam na periferii. Vystupujeme, mame zizen, hledame kavarnu ale kvuli ramadanu porad jeste neni nic otevrene. Jedne holky na zastavce se ptame na bus do centra. Jeden nam ukazuje a doporucuje dojet k mesite Hasan II. Ok, proc ne, to by melo byt na pobrezi, hned u atlantiku, pry 3ti (?)
nejvetsi nabozenska stavba sveta. Za 3dh na osobu si nechavame natrasat kosti po Casablance az na konecnou. Prochazime starym mestem (medinou) a prichazime k mesite. Obchazime ji, je megaticka. Z casti uz zasahuje do vody, velke vlny oceanu se tristi o jeji zakladnu. Strasne tu na tech mramorech prazi slunce, clovek je skoro porad slepy. Ve vzduchu je opar z vodni triste. Koukame na vlny, vypada to na serfarsky raj, jenze tu nikdo ve vode neni. Proc? Jdeme zpet, hledat banky. Obchazime jednu za druhou a pokazde se dozvidame neco jineho. Nicmene se vetsina shoduje v tom ze se tu k eurum nedostaneme. Nakonec nachazime jednu moznost - kdyz budeme mit uctenku z bankomatu tak nam pry muze dirhamy na eura vymenit centralni banka. Kdyz se k ni dostaneme tak uz ma zavreno. Tak to tedy az zitra. Mame za sebou asi 150 pobocek ruznych bank, jsme upajdani, ziznivi a hladovi. Jeste zkousime jednu banku, tam nam chlapik tvrdi ze tu vymenu udela nejen Bank of Morroco ale i BMCE. Tam ale za
viraji za 10 minut a je to kilometr daleko. Nechavame to tedy na zitrek a vyrazime zpet do kempu. Jdeme na autobus, cekame na zastavce. Nejak nejede nase 46tka, porad jezdi jen 7ka. Je to 5km, vydavame se pesky. Alespon si prohledneme mesto. Nebyt tech aut a smradu z nich tak by to tu bylo docela pekne. Nakonec to dopada tak, ze zadny autobus nepotkavame a cele to ujdeme pesky. Pred kempem kupujeme bagetu a mango. V kempu pak Paja udela mangovy sendvic. Na zidlickach u auta si na nem pochutnavame, kdyz tu se k nam na kus reci stavuji Bruce a Angela (skot, zealandanka). Klabosime o ceste po africe, oni jedou na dvou motorkach, maji nejake 400ccm Hondy. Spi ve stanu. Miri dolu do Senegalu a Ghany. Uz jednou v africe byli a tak to tam trosku znaji. Klabosime a klabosime az uz je najednou tma. Vracime se k autu. Na internet uz asi dnes nepujdeme. Rikali, ze kongo i angola je v pohode, ze se pred tydnem bavili s nekym kdo tam zrovna projizdel. Zalezame do pelechu, chvili si cteme
a pak usiname. Je docela chladno a je nam zima na nohy. Usiname raz dva.

051101 - Casablanca

Paja nas budi chaoticky brzo a kdyz zjistuju ze je teprve pul devate tak znovu usinam. Pro vizum mame byt v 10 a tak muzeme jeste hodinu spinkat. Paja nas budi znovu o hodinu pozdeji a to uz vylezame. Rozhodujeme se jet pro vizum a do banky autem, bude to rychlejsi a mozna se uz do kempu ani vracet nebudeme muset. Platime na recepci 100dh (melo to byt 90 a nakonec chtel 110) a vyrazime. Ambasada je v pohode, pasy nam podaji i s vizem pres okno okamzite. Jedeme do centra k narodni bance, v postranich ulickach parkujeme kacenku a zbytek dochazime pesky. Pani na prepazce nam klidne penize vymeni, musime ji vsak prinest fotokopii karty(!) a ucteknky z bankomatu (!). Oboji si musi ponechat a pak nam penize vymeni. Hmm... No, jdeme vybrat penize, at uz to mame za sebou. Bohuzel to vypada na to ze jsou dnes vyplaty a vetsina bankomatu je bud mimo provoz nebo nema penize. Maximum co se nam povede vyzvednout jsou 4000dh a to ze dvou karet. Z zadne karty se nam nepovede vybrat vice ne
z 4000, pak uz je prekrocen nejaky limit (zda se ze maji nejake svoje narodni limity). 8000dh je podstatne mene nez planovanych 34000 co jsme chteli menit. Uz se blizi zaviracka narodni banky a my mame obehnuto asi 40 bankomatu a porad mame jen tech 8000. Jdeme to vymenit, lepsi neco nez nic a pak pouvazujeme. V bance nam to nakonec vymeni za 615e. To nam nestaci. Prepocitavame vyhodnost ruznych variant, zjistujeme ze jsme poridili 615e v kurzu 1e:36kc. To neni zrovna vyhodne. Ztrata jen na tehle jedne transakci je kolem 3500kc! Rozhodujeme se na to vykaslat a odjet vybrat penize do spanelska. Zajedeme autem do Tangeru, prejedeme trajektem do spanelska, v prvnim bankomatu vybrerem eura a muzeme se vratit. Vracime se k autu, vyrazime na sever, smer Rabat (hlavni mesto) a pak Tanger. Tam se asi upichneme v kempu a ja prejedu sam trajektem do spanelska. Sedame do kacenky, platime 10dh hlidacovi a uz si to stradujeme mestem. Motanice a zacpy. Po okresce jedeme az do vecera, v 8
hodin se upichujeme v Tangeru. Jedinou zabavou nam byla skupinka (s nejvetsi pravdepodobnosti) zhulenych policajtu u hrebikovych zatarasu pred mestem co se s nami zvesela zapovidali. Ve vesnickach cestou jsme potkavali hodne konskych a oslich vozu, kolem silnice v cervenem prachu maji jiz vydupane trasy. Je to jako z jineho sveta. Kun ma za sebou karku a na ni taxikar vozi mistnaky. Kemp je na kopci nad Tangereme, jdeme do restaurace na kavu a pripadne neco k jidlu. Kava je, jidlo neni. My se snad v tom maroku nikdy porane nenajime. Ramadan muze za vsechno. Napada nas, ze vlastne nemusime jezdit zadnym trajektem, staci kdyz dojedeme do Ceuty, to je spanelske uzemi a tam by mely byt bankomaty na eura taktez. Je to jen 40km odsud. Pravda je ze musime 2x pres hranice mezi eu a chudou (relativne) zemi - to zas bude papirovani a zdrzovani. Ale asi to bude jednodussi nez se rozdelovat. A taky v pripade ze nebudeme moci vybrat vsechny penize najednou tak muzeme prenocovat v aute a
pokusit se o vyber druhy den - cert vi na co jsou ty vyberove limity vazany. Platime kavu, vracime se z kopecka (urcite tu pres den musi byt uzasny vyhled na more) dolu k autu a z hladu se rozhodneme varit - houbova polevka a testoviny. Docela se nam to povede a mame tedy dnes konecne neco v briskach. Umyvame nadobi, cistime zuby a lezeme do pelechu. Dopisuju, Paja hraje nejake karty. Pujdeme chrupkat, zitra nas ceka prechod zpet do EU ;-).