050319 - sobota, den sedesatyctvrty

Vstavame az po Tereze, vyrazila prvni. Baleni je kratke, jen si cistime zuby. Vychazime na ulici, uz svita, Terezu potkavame pri odchodu z baru - byla si dat sve rani cafe con leche. Jdeme dovnitr na to same, pridavame juice a ja si davam navrch jeste tostadu. Pred osmou vychazime. Cesta vede primo, bez zakrut. Je to zvlastni, ale oliva, prestoze je to listnac, pravdepodobne pres zimu neopadava. Jdeme rovinou, ze i Deggendorf a jeho okoli vypada jako hory. Siroko daleko jen vinice a olivy. Nohy jsou dnes uz zda se v poradku, zvykly si na sandaly a tu hmotu co nesou. Sice na nich jsou jeste sramy, nastesti vsak uz nic otevreneho. Poprve po dlouhe dobe nelepim zadne naplasti. Tereza vypravela, ze Ramon se pred par dny ztratil na stejnem useku jako my, jen trosku hur, my se diky gps zase rychle nasli. Mozna to je zpusobeno tim, jak se nechal navigovat od majitele nocleziste - zaslechl jsem popis dalsi cesty a pak jsme se vydali stejne spatnou cestou jako on ;). Nemam mit tak vel
ke usi. Ted pry vyrazil napred, vzal si dve kratsi etapy na jeden den. Takze jdeme uz jen ve trech. GPS ukazuje, ze si to smazime velmi rychle - 5.5-5.7km/h. Prestavky po ctyrech az peti kilometrech. Duvodem tehle rychlosti je primo a po rovine jdouci hlinena cesta mezi polema. U prvni zastavky nabirame odpocivajici Terezu. Chvili (asi 2 zastavky) se nas drzi, pak zacina zaostavat. Na jeji vek ale klobouk dolu. Slunicko nastesti dnes nepali na plne pecky, obloha je trosku usmudlana a tak podstatne zmirnuje zar. Presto citim, jak mi zezadu pripaluje krk. Vitr chladi. Dnes to bude delsi streka - 27km do Torremejia. Na jedne zastavce svacime - jogurt, cokolada. Hrusky co tahneme uz asi 3 dny jsou po smrti - konci v prikopu. Vsude mraky vinic a olivovniku. Nakonec nas ceka lehky a pozvolny kopecek. Za nim se cesta staci podel zeleznice a vede pod mostem. Tam je bohuzel asi pul metru vody, musime to prelezt vrchem, pres zeleznici. Pokracujeme dal, zbyva poslednich 500 metru. Upic
huju se na dalsim moste pres zeleznici a cekam na Paju. Chvili spolecne odpocivame. Pri odpocinku vetsinou cteme a kourime, pijeme vodu co tahnu na batohu. 1.5litru nam vetsinou bohate staci pro oba na cely pochod. Vchazime do mesta, stopuju auto policajtu, ptam se po albergue. Pry tu je, mam se stavit na lokalni straznici a rict si o ne. Tam ale nikdo neni - marne busim na dvere. Za chvilku ale vidim chlapika s vestou policia local jak seda do civilniho auta. Jdu ho stopnout, tak tak ho chytam. Slibuje, ze priveze klice za 10 minut, ze mame pockat. Upichujeme se na plastovych stolickach jedne restaurace a cekame u koly. Nakonec mu to trva hodinu. Mezitim nas dobiha Tereza. Jde telefonovat, ja mezitim od chlapika beru klice - je to mistnost hned vedle stanice, je tam zachod ale zadna sprcha. Rika, ze na hristi je sprcha otevrena a s teplou vodou. Super, bezplatne bydleni se hodi. Pravda je, ze budeme muset vytahovat karimatky. No, co uz nadelame. Jdeme si hodit bagly nahoru
a pak i s Terezou vyrazime do baru na kafe a neco k jidlu. Bohuzel, kuchyne v tomhle malem mestecku uz vsechny zavreli a tak nakonec vymetame dva podniky, nakonec si davame alespon studene bocadillo. V tom druhem zustavame az skoro do 8mi. Tereza se sla mezitim vykoupat, zaklepeme na ni a pak pujdeme taky. Potkavame ji u dveri, prave nas sla vyzvednout do hospody. Ted si tedy jeste pujde na chvilku lehnout, dokud se neosprchujeme. Bereme mydlo, rucnik a vyrazime dle policistovi instrukce na stadion do sprch. Je to kousek, hraje se tam fotbal, basket. Pani co hlida kabinky a asi i stadion nas pousti do sprch. Nakonec musime vypadnout rychle, tece stale vlaznejsi a vlaznejsi. Nicmene i tak je to prijemne osvezeni. Je krasna letni noc (a pritom je ted obdobi zimy!), sedame si uz zase ve trech ven pred restauraci na zidlicky, obednavame si veceri, pijeme claro a vino. Je teplicko, prijemny vanek a zivot je krasny. Jen neradi se zvedame a jdeme spat.