050226 - sobota, den ctyricatytreti

Noc na hrbu byla hrozna. Dnes zkusime stopovat do obeda. Hodinu na jih, druhou na kteroukoliv stranu. Pokud nic nechytime, pujdeme dal pesky, avsak bez vody. Variante dojit nekam dal pesky neverim, Paja je uplne bez energie. Mavame asi pul hodiny, depka zase pomalu zacina vystrkovat ruzky. Vcera jsem premyslel, co tak muze delat clovek 30km od civilizace, vycerpany vedrem a unavou, 50 metru od dalnice kde se nesmi stopovat. Zavolat si odtahovku? Doktora? Nekoho stopnout nekoho nasilim? Zavolat policajty? Fakt nevim. Nastesti se vsechno (ostatne jako vzdy) samo vyresi - objevuje se nejaky dedula v otrhanem klobouku. Chvilku s nim klabosime, otrkava si nas, zda-li nemame zbrane(?!). Vysvetluje, ze vzhledem k blizkemu Maroku je tu casto problem s emigranty. Vsichni se jich pry boji. Znasilneni, strelba. Sam pry uz jednou musel volat policajty. Nakonec nas shledava ok a zve nas na kafe k sobe do vikendoveho venkovskeho domu. Klicem otevira jeden plot a autem jedeme kamenitou cest
ou k nedalekemu staveni. Je to bouda ze dreva (pry se tu nesmi stavet z betonu). Na ohnisti vari vodu na kafe. Ma sem svedenou vodu z hor, ale pres noc zamrzla v trubkach. Takze asi byla pekna kosa ;). (Pravda je, ze na stanu bylo rano trochu ledu a na trave jinovatka). Je fajn. Bastime chleba se sadlem, pijeme turecke kafe z konve nad ohnem. Tomuhle uz zase rozumim podstatne lepe nez tem predchozim. Chlapik ma jednu ruku znicenou, pry kdyz drive nebylo ve spanelsku dobre tak odjel do nemecka za praci a tam se u pasu v automobilce Opel zranil - prisel o jeden prst a nemuze hybat s prsty na cele prave ruce. Ukazuje nam svuj pozemek - reku s jezirkem, stromy, malinke policko. Pry mu opel hradi polovinu mzdy jako odskodne, takze si nezije spatne. Je mu 68. Slibil nas hodit na autobus - zije v Los barrios. Vyrazime. Povida neco malo o sobe. Pry docela casto jezdil na druhou stranu do afriky - mel 9ti metrovou lod, ale ted uz ji prodal, nezvladnul by ji a mel by strach. Veze nas
dal, az do Algeciros, to uz je u more. Vyhravam nad Pajou 5 bodu - videl jsem atlantik prvni. Loucime se na nadrazi. Paja vystihuje nasi zachranu prirovnanim "ze nam vytahnul opuncii ze zadku" ;). Na nadrazi doplnujeme tekutiny - kafe s mlikem, 2x zumo a velkou vodu. Paja kupuje cigara. Zarime spokojenosti. Mesto je u pobrezi, jsou tu uz obcas napisy arabikou, nabizeji se prevozy do Tangeru v africe. Rozhodujeme se mezi bydlenim tady (hostel) nebo v Gibraltaru (2x hostel). No, nema ta holka dobrou pamet? Tohle vycetla jeste v nemecku u Moniky z Planetaka. Nakonec volime Gibraltar - chceme se mrknout na ten tolik opevovany sutr u afriky. Hledame zastavku autobusu - veze nas az k hranicim. Zakecavame se s jednim americanem na stanici. Klabosime celou cestu autobusem, hranice prechazime spolecne. Hned za pasovou kontrolou musime prejit letistni drahu(!) - anglani si k tem cca 3 km pevniny zridili kolmo pristavaci drahu naspem do more. Moc toho sem asi ale neleta. Tak, a jsme v
anglii :). U informaci si bereme planek poloostrova a seznam bydleni. Volime hostel za 15gbp na osobu. Pinozime se k nemu. Cedule tvrdi, ze bude otevirat az ve 4:30pm. Mame tedy asi hodinu a pul cas. Usedavame na terase, dojidame cestovni jidlo, odpocivame. Dopisuju vcerejsi a dnesni den. Zustaneme tu asi 2 noci. Napadlo nas, ze vzhledem k nedostatku turistickych cest bysme mohli zajimavosti projezdit busem a pak se vydat svotojakobskou cestou zpet. Ta by mela vest prijemnou krajinou a vyresit nas problem. Prichazi majitel hostelu, cena je 17 liber za osobu a noc. Za to ze jsme cesi dostavame slevu na 15 - pry byl v cechach tesne po revoluci a libilo se mu tam. Pry byli vsichni strasne tisi, klidni a puritansti. Ptame se ho na radu jak rozbehnout hostel a on tvrdi, ze to chce najem budovy a dobreho pravnika. Prvni dva roky jsou pry ztratove. Je mily a prijemny. Chvili filozofujeme u cigara a pak jdeme do mesta. Prochazime se kolem pristavu, pak mirime do centra. Plati se tu
anglickyma librama. Je to tu anglie, i kdyz trosku levnejsi. Jsou tu 3 bankomaty, berou jen Visa karty. Paja vybira na svoji 100 liber, sms z banky potvrzuje cenu 4400 Kc. V udivu zjistujeme, ze libra zase oslabila, je za 43.09Kc. Jsme upajdani, hledame hospodu na jidlo a na pivo. Nakonec se usazujeme v te (pry) nejstarsi, davame si nejaky beef-burger a pijeme pivo a cyder. Hrajeme karty. Konecne to srovnavam na 922:922. Zitra pujdeme mrknout na pevnost a nahoru na kopec. V hospode koukame na fotky z dob zacatku gibraltarskeho opevneni. Ted to tu vypada podstatne jinak. Pribylo budov, letiste, spousty baraku a cest. Semana santa (alebrz velikonoce) jsou pry od 24. do 28. brezna. To bysme mohli nekde oslavit s Petou, ne? Levne letenky (potreba rezervovat vcas!) a my se nekam presuneme. Co treba Barcelona? Nebo nekde jinde? Pijeme, hrajeme a mame ji jak z praku. Penizky mizej. Jsme utahani, je 11 v noci, asi dopijeme a pujdeme chrupkat. Nesmime zapomenout vysusit stan - je dur
ch mokry z dnesni noci. Jo, jedna zajimavost - diky kurzu koruny vuci libre jsou tu cigara dokonce levnejsi nez v cechach!! A to jsme v anglii! Bohuzel zasuvky na pokoji (mame double) jsou anglicke a tudiz nemuzeme dobijet nase elektro udelatka (vc. telefonu - muj byl groggy jiz vcera). Hopkame do hostliku, zakladni ocista a chrupky chrup.

050225 - patek, den ctyricatydruhy

Rano brzy vstavame, tentokrat s vychodem slunce. To je v teto zemepisne poloze cca v 8. Balime. Stan je zase cely mokry od srazeneho dechu. Vypakujeme se na najezd, porad nic nejede. Pak zastavi jedna pani, od pohledu ucitelka. Za autem cura a pri odjezdu (asi studem) dela, ze nas nevidi. Snidame. V noci jsem mel pekelnou zizen a chut na jahodove mleko ze vcerejska. Nastesti nam jeste trosku zbylo. K tomu jogurt, syr, klobaska a chlebik. Nic tu ocividne nejezdi, vzdavame to, jdeme dal. Unava uz od zacatku. Delame zastavky po 2 km. Paju zlobi nove botky - asi v nich neco prasklo. Camelky jsou ok, ale v tomhle vedru po vsi te vazeline moc nevetraji. Myslim ze je cas prejit na sandaly. Zastavek delame asi 5. Mezi 4. a 5. je pekelny krpal - hora. Na jejim vrchu nameri gps vysku 450 metru :). Zacina zase prset, natahujeme bundy a kapuce. Paja natahuje nabagl plastenku. Klesame, kousek pred nama se ma na dalnici napojovat silnice z jedne vesnice - tam se neco pokusime chytit - choz
eni timhle parkem vzdavame. Z kopce schazime bolestivy kilometr a zapichujeme to na stopu - je to uplne jak za mlada :)). Kourime posledni cigarko s (falesnou) nadeji, ze odsud rychle vypadneme. Nikdo nestavi. Stara spanelska pakarna. Paje je zima, vysilena cestou. Kdyz uz se rozklepe k nezastaveni tak vytahuju komplet vsechno termopradlo a navlikam ji do nej. Ma ted na sobe asi 8 vrstev a je jak snehulak. Po chvilce se stmiva a aut ubyva. Paja prozkoumava okoli, nakonec nachazi jedno relativne uchazejici misto na stan. Jdeme to zapichnout, musime nabrat sily. Uz s baterkou stavime stan v miste kde jsme se pokusili vysbirat veskere trnite potvory. Nechceme riskovat i propichnuti druhe karimatky a tak vytahujeme jen tu co jiz uchazi. Na ni bude spat Paja. Spiname spacaky, lezeme dovnitr. Snad zitra neco chytime. Zjistujeme, ze budeme spat na pekelnem hrbu. To zas bude noc. Nejvetsi problem je, ze nam dosla voda. Pokud by nam opet nic nezastavilo, musime bez vody dojit bud 25k
m zpet do vesnice odkud prijizdeji ta auta nebo cca 40 do te, kam jsme chteli dojit puvodne - Los barrios. Mame posledni lok vody, kolem nejsou zadne bary ani obydli. Ty vzdalenosti jsou tu podstatne jine nez v cechach ci v nemecku. Uvidime - rano moudrejsi vecera. Depka.

050223 - streda, ctyricaty den

Rano nas budi dest (ten jeste prestavame), ale pak se ozve bagr par metru od stanu a to nas vytahuje z pelechu okamzite. Vzhledem k tomu ze jsme schovany za kerikama by nas mohl snadno prehlednout. Koukam ze stanu, kousek od nas se chveje strom. Nakonec odjizdi kus od nas, likviduje pole. Ach jo! To je zase zacatek dne. Stan je mokry, celou noc prselo. Balime, zvedame se. Zjistuju prazdnou karimatku. Nevypada propichnuta, ani ve stanu neni dirka. Uvidime - treba jsme ji jen spatne ucpali. Zase na cestu. Dnes moc nakladaku nejezdi, je to trosku lepsi. Ten vcerejsek byl pro me asi nejhorsi den cesty. Dopajdavame do vesnice, tady cesta konecne odbocuje na nejakou vesnickou cestu. Davame si snidani za 11e - chlebik, skvarky, pastika, maslo, marmelada, sunka, kafe s mlikem a zumo de pina. Vesnice je mila, cistounka a bila. Vsude citrony a pomerance na stromech. Nachazime konecne kaslik, posilame domu pohledy. Za mestem spousty pohazenych odpadku. Bordel. Dnes je ko zase Paja. Odpo
civame kazde 2 km, konci asfalt. Kamenita cesta pred nama a dest. Chvili sedime pod borovici u cesty, pak zas hrkotame dal. Projizdi kolem auto, stavi nam sam od sebe - chlapik, docela mily. Skoro vubec mu nerozumim. Pere to o 106 po tech kamenech a vymolech. Tachometr neklesa pod 50 a citroen statecne drzi. Par smyku, par hopu po vymolech a nabirame jeho dceru na jednom z tech venkovskych statku. Leze si do kufru a pokracujeme dal. Krasna krajina, trosku pripomina skotsko nebo bretan. Dohopsavame do konce kamenite cesty, vysazuje nas pred barem. Jdeme dovnitr, porad jeste prsi. Zjistujeme jak mame mokre kalhoty. Hodne. Koukame na telku - v Madridu (severne od nas) pry maji nevidane snehove kalamity. Do Alcaly je to jeste 10 km. Krajina je fakt uzasna - akorat vsude kolem cest jsou ploty. Vlastne jako v tom skotsku. Veskera puda bud obdelana nebo spasena dobytkem nebo konema. Paja mi pomalu hyne unavou. Kolem oci se ji vzdy delaji zluta kola. Syndrom unavy. Stavime na caj. C
hlebik s domacim masem. Trosku nas povzbudi, ale Paje to nevydrzi moc dlouho. Paja mela ten caj z mleka misto vody. Pakistan? Pajdame dal. Krasny zapad slunce za nama. Vsechno kolem je do zluta - uzasne vecerni barvy svetla. Drapeme se do kopce, ty posledni kilometry jsou fakt nejhorsi. Na kopci konecne vidime cil - Alcala. Je pekne daleko a navic i na pekelne vysoke skale - a cesta mezitim jeste klesa. Uz za tmy se dopinozime dolu pod mesto. Depka a unava. Na jednom mustku se opirame o zabradli pri snaze kouknout jak vypada reka pod nama a malem i s nim padame dolu - vubec nedrzi! Hopky hop dal. Sam od sebe nam zastavuje mily chlapik s dodavkou - veze nas az do uplneho centra. Je zlatous! Pekelny krpal! Vysazuje nas pred hostalem, cafe con leche, kyvnu na 30e za oba. Rychle na pokoj do sprchy. Naparuju se, ale pak dochazi tepla a konec je bleskovka. Takze mirime do mesta, kratoulinka exkurse po barech. Nakonec si jeden vybirame a zaplouvame dovnitr. Mame potrebu vina. Tak h
o do sebe ladujeme 2x2dcl. K tomu pistacie a kolu - 5e - to je solidni. Mel jsem tam napadnika - zval me na panaky. Zakecavam Paju, nemame na nej naladu. Picneme se a mirime do pelechu. Tak akorat a spat. Paja se pak v noci koupe, to uz ale skoro nevnimam. Zitra nakupy na vylet po narodnim parku, snidani, infocentrum o parku a pryc.

050221 - utery, den tricatydevaty

Snidane v hostelu je fakt nechutna - trosku nam to kazi prvni dobry dojem ze spanelska - zkysly juice, neni kava ani caj, osklivy salam a mizerny syr, misto masla margerin. Plny tac vracime, na pakoj balit a pryc. Cesta dle gps, nemame jine mapy. Po ulicich se pajdame k vypadove. Maji tu hriste s vlaky pro deti. Bohuzel jsou vsechny v garazich. Pohled na vyskomer - rika, ze jsme na urovni hladiny more - nadmorska vyska tady na kopecku nad mestem je 0 metru. Meli bysme jit kolem A381. Vsude spousta nakladaku. Stavba. Predelavaji ji na dalnici. Takze mizime nekam na vedlejsi. Venkov. Jde se docela dobre. Kostel - pekne velky, z piskovce. Kvalitne rozhlodan pocasim a casem. Zkousime odbocku doprava. Cedule rika, ze je to privatni cesta. Jdeme nejakou aleji, obchazime obydli a stekajiciho psa. Zajimave je, ze na mistni psy vetsinou staci kriknout "chotdopi...!" a oni zmlknou. 90% uspesnost je zarazejici. Na obzoru vidime nejaky most. Chlapici z baraku nas zmerci - pry je to jen a
kvadukt a tudy cesta nevede, jsme v delte reky. GPS to potvrzuje. Ta presnost map neni nijak velka. Vracime se. O kousek dal po hlavni nachazime odbocku a bar - zapichujeme to, davame si cafe con leche a pak nejake rybky. Porce pro trpasliky za 5e. Pokracujeme dal. Vedlejsi cesta a kupodivu zase kamiony. Jezdi z a na stavbu, sakra. Dostavam z nich psotnik. To se neda! Odbocujeme do poli, pak je pred nama reka. Nastesti nachazime jakousi lavku a tak muzeme prejit. Kousek do kopce v tehle placate a vyprahle krajine nachazime zavlazovaci kanal a vedle nej krasnou hlinenou cestu. Slunicko pali a brzy mame cervene nosy. Sundavame postupne bundu i mikinu. Po chvili odpocivame, se sunadnyma botkama na brehu u vody. Prijemna prochajda s krasnym okolim. Napajdavame 8 km a prichazime zase k te nasi silnici s nakladaky. Misto kde jsme z ni sesli je vzdalene pouhe 2.5 km :(. Jdeme kus po ni, peklo. Na todle nejsem. Paja je v pohode, dela mi kasparka. V baru se musime zmatorit - 2x cafe
con leche, zumo z ananasu a lahev vody. Lahev bereme na batoh. Znudena baba vycepacka si tu topi v krbu! Jako by tech 18 stupnu venku nebylo dost! Jdeme dal k odbocce, tam by jsme se snad uz meli tech kamionu zbavit. Po 3 km zjistujeme, ze jich ubylo, ale jen na polovinu. Jdeme doprava, smer Torrecera. Je tu zase velke bagroviste (jak jinak to nazvat?), kde ruzne stroje hrabou zem, jine ji vozi na hromadu a dalsi pak sypou na nakladaky, ktere ji vezou nekam na stavbu. Uz tak mizerna nadmorska vyska se snizuje jeste vic. Az jim sem prijde voda tak zaplacou. Je to bes, utikam ze silnice jak se da, bohuzel kazda vedlejsi cesticka za chvilku konci, dal vede jen ta silnice. Mam ze spanelska pekelnou depku. K veceru zkousime jednu dalsi odbocku do lesu. Je tam reka ktera nejde prejit. Nachazime tedy misto na stan a jdeme spat. Fakt hruza. Jeste pred spanim docitam knizku. Je teplo, ale mam asi teplotu. V noci na stan pada dest - cela noc proprsela. Depka ze zitrka a dalsiho putova
ni po spanelsku - kde jsou nejake turisticke cesty??!!

050221 - pondeli, den tricatyosmy, SPANELSKO

Zapomneli jsme vypichnout to, na co se vlastne do Spanelska tesime. Jde hlavne o: teplo, jaro, olivy, dobre jidlo, maly snedy svalnaty zeny a muzi, na bilou cistou postylku s otevrenym oknem, more, zelen, rybicky a paellu, sangrii, vino, vesele lidi (?!), vecirky, krasnou prirodu, bile domecky, siesty s plnym briskem a samozrejme na sluuniiickooo. No a co se vlastne dnes delo a deje? Vstavame jeste za tmy, coz je, pokud se nepletu, nas cestovni rekord. Snidame jogurt, cistime si zuby, dobalujeme posledni drobnosti do batohu, loucime se s Monikou, dekujeme ji za azyl a typy na dalsi cestu. Vydavame se do studenych ulic Freisingu, mirime smer Bahnhof. Taktak to stihame na autobus. Za 4 ojra nas oba veze na letiste. Papa, zasnezene ulice - my se ale vratime :)! Teda snad... Kupodivu je bus plny. Vysedame na terminalu 2, konecna stanice zhruba 25 minut po odjezdu. Mirime na checkin, tam je megafronta. Po chvili prichazi nejaka pani, pulku fronty vcetne nas vede k prepazkam Luftha
nsy. Vypada to, ze nase spolecnost Condor je nejaka dcerinna spolecnost prave Lufthansy. Checkin v pohode, bez problemu s batohy. Jdeme na kafe, kourime. Huli se tu skoro po celem letisti - zda se, ze nemci s kourenim nedelaji zadne cavyky, snad vyjma skoro vylucneho prodeje tabaku v automatech. Jo, jeste jedne vychytavky jsme si vsimli - cigara (Marlbora) jsou uplne stejne jako ostatni znacky za 4 eura, nicmene v krabicce je jen 19 cigaret :). Hledame jeste pripadnou prodejnu elektroniky (fotak) ale tady maji jen modu a jidlo. Tak jdeme ke gejtu. Chvili cekame, pak nas ladujou do autobusu a jedeme k letadlu. Zadna prvni trida, vsechny nas pekne cpou do jednoho budget pytle. Letadlo docela ok, relativne novy Airbus 320. Pred sebou mame obrazovku na ktere je videt pred letadlo. Docela prijemna vychytavka. Hlasi spozdeni - nejdrive 30 minut, pak dalsich 15. Pry snih na plose a pak zamrzle letadlo. Pak konecne startujeme. Paja me stihla zase ozulit v kartach. Uz je rozdil celyc
h 20 bodu - samozrejme pro NI. 747 vs 767. Mizerie. Nejak mi hra nejde. Tepla svacinka. Letadlo natriskane. Germanci se chovaji relativne slusne. Trosku si cteme. Ja Lummox od Heinlaina, Paja nejakeho McBaina. Promitaji nejaky stupidni film o vybijene, asi z nemecka ;). Na pristani nastesti nepoustej pohled pred letadlo, pekne to s nama mava a moje aerofobie je sky-rocketovana. Fouka vitr, ajrak se koliba jak postrelena husa, uz se vidim rozplacly na 1000000 kousku mezi zbytkama letadla. Uz bych do toho nechtel lezt. Brrr.. Letime nad vyprahlou koncinou, obcas kopecky, obcas rovina, v dalce hory. Slunicko smazi. Bojime se te pustiny. Pravda je, ze Jerez de la frontera je vzdusnou carou asi jen 50 km od Afriky (nebo tak nejak). Nastesti je jeste zima, tak to snad nebude takova hruza. Konecne jsme na zemi.
Spain
Chvili na malinkem letisti cekame na bagly, pak hura na taxi. Z letiste nevede MHD, jen taxiky. Po silnici se nam tapat nechce. Dnes se trosku rozkoukame, zkusime sehnat mapy a zitra vyrazime, smer Parque Natural de Los Alcornocales, coz je cca 50km vzduchem. Dle Moniky tu nemaji byt cyklostezky, takze cesta bude kapanek problematictejsi nez po germanii. Taxika bereme primo pred letistem, jednotna taxa do Jerezu je 12 ojro. Prepnout se do spanelstiny neni tak jednoduche, taxika zvladam jen velmi kostrbate. Pak uz je to lepsi. Vysazuje nas u jednoho hostelu ktery jsme si nasli u Moniky na netu dopredu. Kupodivu je prijemny, pul kilometru od centra. !2 a pul eura za osobu i se snidani je docela prijemna zmena oproti rajchu. Je teplicko, 17 stupnu. Pekelny rozdil! Zadny snih, jen vyprahla zem. Otevrene okno v taxiku je velmi prijemne. V hostelu nechavame batohy a mikiny, jen v tricku s bundou vyrazime do mesta na cumendu. Lezeme do kopce smer centrum. Vic bordelu po cestach, ale
je tu zivot! Davame si nejake tapas (male porce) od ruznych dobrot, cafe con leche a jsme spokojeni. Paja si chrochta blahem. Hledame turisticke informace, pidime se po mapach cyklostezek. Nic takoveho pry neexistuje. Myslim ze ta mapa v gps je to nejpodrobnejsi co existuje. Bloudime mestem, kupujeme prvni pohledy a na poste po vystani fronty i znamky. Maji tady docela pekne a relativne velke centrum. Uzivame si teplicka. Pak uz jsme upajdani a tak zapadavame do dalsiho baru na kafe s mlekem a juice. Zumo (cerstvou stavu z ovoce nemaji). Je to s podivem, protoze na stromech tu vsude po meste roste miliony pomerancu. Zrajou, padaji na lidi, pod auta a nikdo si jich nevsima. Je jich tu fakt mraky. C vitamin cestou asi nebude zadny problem. Paja si vyslapuje v novych botkach. Cumelky nechala Monice ve Freisingu aby je hodila do Krce pri sve pristi ceste do Prahy (snad by mela jet pristi tyden). Mesto mame propajdane docela slusne, nekudy jsme sli uz asi petkrat. Paja si koupil
a papirovy blok na diar. Na palmovi se moc psat neda. Jsem zvedav, jak dlouho ji to vydrzi. Vypada to, ze blog zbude na maily ode mne. Pravda je, ze vetsinu zapisku davame dohromady spolecnyma silama, moje pamet by zaslouzila tunu mrkve. V baru dopisujeme denicek, pujdeme pomalu do pelechu, zitra nas ceka prvni hispanska streka, smer prirodni park. Platim uzasnych 5 euro za 3 ananasove juice a 2 kavy. Podle gps jdeme do hostelu, jinak bysme si asi trosku zasli. Lezeme do posteli, pujdeme spat, zitra vstavame na snidani a vyrazime. Budeme spat jen pod prosteradly, nicmene ventilator na strope asi zapinat nemusime :). Pujdu poslat dnesek na blog, chvilku cist a pak uz slastne chrupkat po dlouhem dnu.

050220 - nedele, den tricatysedmy

Posledni cely den v Germanii. Vstavame v tradicnich 11, Snidame jogurty a cerealie s mlekem. Znovu se vracim k gps. Tvarim se jak bubak - jde to, ale pomalu. Mam studene nohy. Paja si cte - Remarquea. Prubezne me zasobuje dobrutkama, koneckoncu tu dru za oba :). Paja provadi generalni ocistu pred zitrejsim premistenim do Spanien. V 6 vecer je vse hotovo, mapy a trasy jsou nacpany v gps. Monika prisla relativne brzy, z Mnichova totiz jeli nekam sem k Freisingu. Pry byla kosa, brehy zasnezene a prsela zmrzla voda. Paja mi dela dalsi Oolong. Pak zalezame do pelechu, cteme. Kdyz doctu Heinleina, zaciname balit. Cpeme vsecko do batohu, vcetne vsech 3 germanskych knih. Vyrazime do kavarny, Monika doporucila Nirvanu - indicka kuchyne. Chvilku jeste klabosime a pak s Pajou vyrazime. Monika ceka na telefon od Fernanda - je nekde na cestach. Za 10 minut jsme tam, davame si Apfelschorle a Yoga tee. K tomu indicke fazolove placky. Dopisujeme vcerejsek a dnesek. Asi si jeste dame pizzu -
holkam u vedlejsiho stolu donesli docela lakavou margaritu. Pise Peta, mrknul se nam na recenze fotaku. Vecer to stahneme. Zitra odletame v 9.15, mame ale byt 90 minut dopredu na letisti, tj. musime stihnout autobus v 7.16 a vstavat tak v 6.30. Fuuuj! Hnuuus! Pekelne jsme tu za ten tyden zleniveli a trosku asi i pribrali :). Hlavni pamatku Freisingu (Domberg) jsme nakonec nevideli - nejak jsme to nestihli :). Je to arcibiskupstvi, bylo zalozenou drive Mnichov, pak tu ale nejaky trouba spalil most pres Isar a tak zalozili druhe hlavni mesto - Mnichov - o kousek dal (30 km). Doma se pujdu take vykoupat a pak jeste asi mrkneme na posledni vecernicek Futuramu. V Seville ma byt zitra uzasnych 16 stupnu! Uz se tesime. Ja si to po te dobe snehu a zimy ani neumim predstavit. Tak zatial, priste se ozveme az ze spanelskoptackovska!

050219 - sobota, den tricatysesty

Venku zase snezi. Dnes je to nas predposledni cely den v germanii. Z pelechu se nam nechce ale jdeme na snidani, neb ma Pajinka hlad. (Ted kdyz pisu, tak vedle me skyta na celou kavarnu, mam z ni srandu, ona me za to nema rada). Velka snidane pro me, ona si dava jen 3 croisanty a kavu. Ja reklamuju prilis na mekko uvarene vajicko. Kourime, pak se pres trh a zaplnene centrum vydavame za Monikou na univerzitu. Jdeme okouknout ty jeji pristroje a mrknout na internet. Za necelou pulhodinku jsme tam. Trosku to hledame ale pak se v poradku potkavame. Snezi. Uvnitr je prijemne, maji tu kanclik s Fernandem a Agostinem ale ted tu je sama. Prochazime vsechny laboratore, okukuju vybaveni, vsechno je to ale pro me spanelska vesnice, Monika se snazi o laicky vyklad. Mrkneme i do skleniku, pak na klimaticke komory a nakonec velke finale - spektrometr. Spousta hadicek, zahadnych krabic, cudliku a hejblatek napojenych na nejaky kompjutr. Z toho co je na obrazovce nerozumim lautr nicemu - pry
to meri nejake izotopy nejakych prvku. Koukam na ty vzorky ktere tu prave analyzuje - jsou to nejake mikrokulicky staniolu naplnene pravdepodobne rozemletou travou. Je jich tu mraky v takovem podivnem otocnem bubinku. Ten se vzdy casem otoci, vzorek propadne kamsi dolu a je sezehnut, vycuzeny dym je michan s heliem a pak zahadnou cestou analyzovan a preveden do cislicek a grafu na monitoru. Hmm.. zajimave, nicmene srozumitelne asi jako Vogonstina. Pak se usazujeme k netu, koukame jak Standa zapasi proti narcenim, odjizdi na dovolenou, Kalousek ho vyzyva k demisi a jeste na par dalsich zajimavosti. Pak upravujeme nastaveni blogu, od ted by se na homepage mely objevovat jen vzdy posledni 4 zapisky. Koukame, ze nam klesa navstevnost a propadame se na Toplistu az mezi posledni stovku mezi weblogy. No jo, vikend a moc dlouhe clanky ;-). Proc jsou tak dlouhe? Protoze si chci vsechno zapamatovat, ta moje derava pamet strasne rada vysypava kos. Koukame na nejake zapisky o cestach p
o spanelsku na kole, hledame bydleni v Jerezu, dopravu z letiste do mesta (pouze taxi, zadny bus). Pocasi tam je podstatne lepsi nez tady - cca o 15 stupnu vice pres den, o 7 vice v noci oproti Freisingu. Pak se balime, Monika jde vazit vzorky. Za 11 hodin pry musi cpat do spektrometru dalsi serii. A to je sobota, 3 hodiny odpoledne. Chudak. Cestou domu se stavujeme v samosce, nakupujeme neco na veceri. Pak kavarna Bellini, matovy caj a latte. Sedime, Paja vytahuje klavesnici k Palmovi a odpovida na maily, ja dopisuju dnesek. Vsimam si, ze ji preslo skytani. Ma v puse cigaro, prstiky ji hopkaji po klavesach. Ted asi zamirime domu, pujdeme doladovat do GPS mapy spanelska. Tam uz neni moc cyklostezek, takze to taky nebude zadna sranda. Pocitam, ze Peta brzy doplni par obrazku z jeho posledni navstevy u nas - urcite bude mit par peknych fotek z naseho vyletu. Budeme asi taky muset dobit kredit v mobilech, nejak nam ubyva - mame poslednich cca 600-800Kc. Dobijime kredit a dopije
me latte s cajem. S nakupem se vracime domu a zacina gps martirium. Prichazi Monika, vari ryzi se zeleninou. Bastime a jdeme koukat na filmy - Kill Bill 2 a potom rychle Futuramu. Pijeme caj, chvilku relaxujeme - nove doporucenipro cajare - strasne mi zachutnal Oolong - kourovy caj, chuti spise zluty nez zeleny. Mnohem lepsi nez moje oblibena Sencha z Kaaby. Pak se dal snazim nadefinovat gps trasy na notebooku. Porad se to nedari, neco je spatne. Nejdriv zkousim definovat waypointy a ty pak spojit do trasy. To asi neni spravne reseni. Nakonec myslim trefuju zpravny zpusob - nechavam kompl navrhnout oprimalni trasu a na ni definuju useky cesty po kterych bude gps navigovat. Malinky rozdil v pristupu a vse zacina fungovat. Definovat ty useky je ale super otrava, zvlast kdyz cela trasa az do Andory ma cca 2000 km - na nich muze byt cca 5000 useku ktere clovek musi rucne natukat - od odbocky k odbocce. Pocitam, ze to je zastaralyma gps mapama, Garmin podle nich neumi automaticky
routing. Paja si uz cte, Monika sla spat a tak radeji nechavam to hlasite klikani na zitrek. Vytahuju psiona, loaduju dalsi knizku od Heinleina a cteme si. Paja na chvili usina, ale pak se jeste budi a cte si. Pry ji budi bzukot podsvetleni na psionu. Jdeme spat az kolem treti rano. Monika jede zitra s nemeckymi vodaky na Isar takze bude brzy vstavat.