050318 - patek, den sedesatytreti

Rano zvoni budik, nechce se nam ale moc vstavat. Tak se valime jeste slastnych 30 minut a v 7 nakonec opravdu vylezame. Venku se prave rozedniva. Cistime si zuby, balime, vyrazime. Klic od naseho pokoje zastrkavam pod dvere jednoho kamrliku, tak jak mi vcera ukazal majitel. Na gps je rano udaj 171.2km. Zase mame problem s navigaci ven z mesta - sipky jsou buh vi kde - ztratili jsme je uz vcera pri bloudeni mestem. Davame si okruzni cestu, hledame sipky. Nakonec je nachazime tam kde jsme zacinali, bohuzel mirily na druhou stranu nez kam jsme se vydali. Male spozdeni. Jdeme pres pekny kopec - Sierra de Los Santos. Drapeme se nahoru, po 4.5km je vrsek. Rozbalujeme si snidani - chleba, syr, chorizo, jahodove mleko. Vyhled na mestecko pod nama. Zatim je jeste porad chladek. Dnes nejak fouka a tak je nam zima. Diky tomu neni odpocinek ulevou a tak se zvedame a pokracujeme. Klesame dolu z kopce do mesta a pak pzovolnym stoupakem az nekam za obzor. Vsimame si, ze na stromech ktere pr
es zimu opadaji jiz zase rostou nove, jasne zelene listky. Nektere stromy kvetou, aniz by jeste mely listy. Ruzove kvety (broskve?) a fialove kvety (mandlovnik?). Jeste par dni a propukne tu jarni silenstvi. (Claritin uz jsem si pro sichr strcil do kapsy u kratasu). Po standardnich 4 km mame nasi beznou pauzu. Je zima, bundu porad jeste nesundavame. Koukame na stromy jak kvetou. Dalsi pajdani a dalsi pauza. Paja jde delat dnes jiz treti sisu. Dokonce mi sdeluje, ze prvni byla 15, druha 10 a tahle treti asi 20 cm dlouha ;). Cestou jsme videli kravy tak cerne, ze jsem myslel, ze tam je dira do vesmiru. Jeste nam zbyva 6.5 vzduchem, tj asi 8 po zemi. Achichach! Pokracujeme dal, jako obvykle. Kdyz nam zbyva asi 3.5km, prechazime pres silnici a pod dalnici a dohanime Terezu. Spolecne odpocivame pod stromem. Mazu si nos kremem, mame sedesatku, to by melo stacit. Problem je, ze jsem pocital s tim, ze jdeme na sever a tudiz nam sviti slunce na zada, ale dneska cesta miri kupodiu vic
emene na vychod a tak mam nos cerveny jak od rumu a mazani uz ted moc nepomuze. Poslednich par kilometru uz jdeme ve trech. Mesto je na dohled, bilebaracky se priblizuji. Kolem pul druhe dorazime do mesta. V baru se osvezujeme - 3x kola. Ptame se na alberge, vypada to, ze tady ve meste zadny neni. Ptame se na radnici i na policajtech - pry je jeden 5 km pred mestem, tedy zpet. To se nam moc nechce, ptame se na hostaly. Nakonec nam policajt radi jedno bydleni. Jdeme to zkusit. Je zavreno, chlapik na motorce nam radi kde najdeme majitelku. Tereza ji jde najit, my cekame u batohu pred vchodem. Ukazuje se, ze volny je jen jeden pokoj, chce za nej 60e, nakonec slevuje na 50e, tj. 17e na jednoho. Drahota, ale ve dvouhvezdickaci jsme tu jeste nebydleli. Je to luxus, 2 mistnosti, dobra koupelna, spolecenske mistnosti. Platime, dostavame klice, vyrazime na jidlo. Majitelka nam radi kam, poslouchame ji - menu za 7.5 - Paja a Tereza testoviny a la paella, ja cizrnu s rybickou, jako dru
hy chod ja a Tereza rybu, Paja kralika. K tomu vino, vodu, chlebik, kafe a nakonec postre - zmrzlinu. Tereza voli flan - je to neco jako lehky tvarohovy jogurt z citronu. Ochutnavam od ni. Ta nase zmrzlina je za dlouhou dobu ta nejlepsi. Mame precpana briska a jen tak tak se zvladneme dokulit do pelechu. Sprcha a pak uz pelech - siesta. Chrapu Paje do ouska asi 2 hodiny. Pak se pomalu probouzime, Paja cte. Tereza si vzala vedlejsi pokoj a spi na gauci - ubytovani je puvodne pro dva. Nakonec se zvedame vsichni a jdeme nekam do baru. Mala epizodka s opilcem u kostela a pak uz bar. Piju pivo a pak claru, k tomu vzdy dostanu talirek s necim k zobani. Pit pivo je fajn, davaji ho tu do malych dvoudecek. Je devet hodin, sedime v baru, dopisuju dnesni den a pak pujdeme spat. Zitra nas ceka cesta odsud (Villafranca de los Barros) az do Torremegia. To je zase uctyhodnych 27 km. Doufam, ze nas slunicko neusmazi. Tereza, ktera sla uz camino frances (coz je de facto hlavni svatojakubska
cesta) to dnes srovnavala - tam se pry jde otevrenym prostranstvim jen jeden den (tady uz jdeme nekolikaty den za sebou bez poradneho stinu), tam je ubytovani pravidelne za 3e (tady bud zadarmo - malokdy, nebo jako dnes - 15e). No, uvidime, treba se tam taky dostaneme a budeme to moci srovnat sami ;). Na gps je dnes 192.22km - naskakuje to pomalu, ale jiste. Jinak zaciname chystat plany na Petuv prilet - den pred jeho priletem do Sevilly prerusime cestu, sedneme na bus ci vlak, odjedeme do Sevilly najit bydleni - pro nas na 3 noci, pro nej na 2. Koridu muze videt 27.3. v Jerez de los caballeros od 17.30. Pak mozna spolecne vyrazime do Fuente de los Cantos - hezka vesnice, dobre bydleni. Pomalu se nam to zacina formovat :). Posilam jeste z baru par mailu, blogger zase(!) zlobi. Nektere prispevky se ukazuji dvakrat, nektere se neobjevi vubec - to je opravdu super-google kvalita ;(. Vypada to, ze jsme si nevybrali uplne nejlepsiho blog providera. Koukam, ze se objevuje par kome
ntaru od Pavla S - takze suma sumarum - co se tyce brazilky - je sneda, ma hnede oci, je moc mila, obcas trosku chrape, ma dve deti, je to magistra, je ji 51 let, camino de santiago jde jiz podruhe a prestoze je z brazilie tak obcas pije Nescafe(!!). Co se tyce poboureni nad nasim "hudranim na slunicko" - chapeme pohled prazaku, ale vzpomente si, jake to je - spaleniny od slunce takove, ze cloveka boli i dotek od obleceni ;). Musim rict, ze to neni nic prijemneho, zvlaste kdyz si clovek musi pres to natahovat toho dvacetilioveho "hrocha" (nove jmeno pro nase batohy). Prisla zprava od naseho providera webu na fotky - obrazky uz jsou zase pristupne, problem byl ve velikosti dat na serveru - nejak jsme nezvladli mazat data z nasich fotaku a tak se nam tam nahromadilo 1.3GB a nejaky mizera automat shodil cely server. Musime trosku pecliveji promazavat ;(. Jdu si dat dalsi "claru" a troksu jeste cist - Heinlein je komplet docten, nezbyva nez vyrazit na McBaina. Nakonec skoncim se
ctyrma malyma pivama, anzto ke kazdemu clovek dostane nejake slane mlsani a zizen porad roste. Do pelechu jdeme kolem jedenacte, Tereza nam otevira po zaklepani na okno. Perova duchna mi radost nedela, ale porad jednodusi nez dolovat spacaky ze dna batohu.

050317 - ctvrtek, den sedesatydruhy

Vstavame pekelne brzy - v sest. Jeste za tmy. Mame dnes pred sebou dlouhou etapu - 28 km a cestou nebude zadny stin - chceme co nejvetsi cast zvladnout drive nez slunicko zacne palit nejvice. Balime pul hodinky a vyrazime. Musime vytahnout baterku abysme videli na sipky. Po chvilce si Paja uvedomuje, ze tam zapomnela fleecku. Sundava batoh a vraci se. Pak si vzpomina, ze nemame cigara a tak misto na cestu vyrazime hledat otevreny bar. Nakonec kupuje Chesterfieldky, Marlboro v automatu nebylo. Diky prochazce jsme zmateni, nemuzeme najit sipky. Vyrazime podle odhadu, gps a mapy. Nemuzu najit spravnou cestu, parkrat se vracime. Nakonec nachazime cestu ktera by mohla byt tou spravnou ale nejsou na ni sipky. Jde spravnym smerem. Vydavame se po ni. Bohuzel to neni ta prava, ta spravna je trosku bliz k silnici. Zachazka je asi 3 km. Jdeme ale peknou prirodou, tapeme po hlinene ceste. Nakonec se napojujeme na malinkou silnicku a ta nas po kilometru dovadi do mestecka kudy vede spravn
a cesta. Odpocivame, Paja ma dnes spatny den. Dnes je to jiz 7 dni nonstop pochodu na Camino de Santiago. Pisu Petovi, jak to bude s tou Semana Santa - objevi-li se tu. Prichazi odpoved ze jeste nevi. Tapeme dal, zmizely kopce, cesta jen neznatelne stoupa. Ukladam prosly track v gps. Mel bych to nasypat na to nase ftp, at mame nekde backup toho kudy jsme sli. Paja zustava pozadu a pomalu umira. Slunicko zacina prazit, mame za sebou 17 km. Jdeme vetsinou kolem vinic - ani troska stinu. Nemci skoncili svoji pout vcera, dnes se vraceli do Sevilly busem. Pred nami je urcite Ramon, pocitam ze Tereza jde jako posledni. Brodime par potoku. Paja je unavenejsi vic a vic. Nejak ji dosly sily. Nakonec je uz skorou zoufala. Nastesti dochazime do mestecka zhruba 5 km pred cilem a ukotvujeme se na namesti v baru - 2x fresh, 2x kafe, 1x cola a 2x bocadillo - 10.5e. Paja se trosku probira. Cas leti, sedime tam skoro 45 minut. Pak vyrazime do te vyhne znovu. Pred nami je Zafra. Prichazime k
nadrazi, myslime, ze uz je vyhrano - ale neni. Zafra je velke mesto a tak to je pro Paju nekonecne. Dlouha cesta k centru. Ptam se po nocleharne asi na 6x, az ji konecne najdeme. Na dverich je napis, ze oteviraji az v 6. Je tam i telefon. Beru 50 centu a jdu z budky naproti volat. Chalpik slibuje, ze se hned objevi. Super. Jsme spareni, utahani. Po chvili nas pousti dovnitr - je to zase klaster. Cena je ale pomerne vysoka - 15e za osobu. Vzhledem ke stavu v jakem je po dnesku Paja to bereme. Mirim do sprchy a vydrzim v ni asi pul hodiny. Ramon uz chrupka v pokoji vedle nas. Tereza zatim nikde. Cteme si, Paja tuhne a spi. Nechavam ji, ja mam cteni dost. Pak se sama od sebe budi, jde se osprchovat a vyrazime nekam na kafe a mozna neco k jidlu. Nikam daleko se nam nechce. Nejdriv jdeme do jedne kavarny, Paja nakupuje v samosce na zitrek. Kavarna je sice pekna, ale psycho - fresh je nechutny, hraje muzika ktera preskakuje a vydava strasne skreky. Paja plati a jdeme nekam jinam.
Upichujeme se kousek dal v baru - k piti zkousime "claro" - smes nealko piva a fanty. Docela to ujde. Dopisuju denik. Piseme si s Petou, vypada to, ze prileti za nama do Sevilly! Que rico! Prileta 25.3. a vraci se az 30.3. Pobudeme v Seville, mrkneme na Semana Santovske procesi, mozna nekde na koridu, zajedeme nekam na venkov a uzijeme baru dosytosti. (-Ano, Peto, Mame Opravdu Radost-). Platime, jdeme tech par metru zpet. Paja mi jeste opecovava nozicky a pak lezeme do pelechu cist. Kolem pul 11 budeme odkladat cteni a pujdeme spat. Jo, jeste naridit budik na 6.30 ....;(

050314 - pondeli, den padesatydevaty

Budik zvoni v sedm, venku je ale jeste tma. Prerizuju ho na 7:30. Pochybuju ze se zvedneme. Nakonec se to povede, amik rikal, ze tu je jeden bar otevren od 6:30 a ze se tam da dostat snidane. Jdeme to tam zkusit. Davame si juice, kafe a tostadu s maslem a marmeladou. 4e je dobra cena za oba. Zpet do ubytovny, sbalit a vyrazime. Brazilka je nestastna, cela rozbolavena. Spousty puchyru, jde hledat lekarnu. My vyrazime a po kratkem bloudeni (2x se objevujeme zpet u ubytovny) se nam dari najit cestu ven z mesta. Do kopcu, po polni ceste. Po 5ti kilometrech dorazime k silnici a cesta vede po ni. Ocividne tak obchazime problematickou farmu. Pajdame po silnici, po 4km delame pauzy. 16km do dalsiho cile - El Real de La Jara. Dnes mame uzasny cas - prichazime v 13 hodin! Hledame ubytovani, policajti nas odkazuji na turisticke informace - 8e za osobu, klice uz ma Ramon - dorazil prvni. Musime zase zpet az na zacatek mesta. Cestou se stavujeme v jednom baru - Montadillo de lomo, hranolk
y a nejaka tapa. K tomu kafe a kola. Trosku odpocivame, pak vyrazime smerem k bydleni. Barak je zavren, nikdo neni uvnitr. Sakrys! Za chvilku se objevuje Ramon. Otevira barak, klabosime. On si jde dat siesticku, budeme s nim na pokoji. Domlouvame si, kde nechame klice kdyz bude posledni z nas odchazet. Vyrazime si cist nekam do centra. Upichujeme se u kavy v baru a odpocivame. Pouzivam kousek papiroveho kapesniku na vysuseni prstu na noze - je rozedreny az na cervene masicko a nechce to zaschnout. Uz dva dny je to porad mokre. To je z tech novych sandalu. Po chvili jdeme zpet, snad uz dosiestoval. Potkavame i nasi Terezu, brazilku. Spi na zaprazi venku. Sprcha je jak balzam, dopravame si ho oba. Ostatni se probouzeji. Ramon organizuje velkou vypravu pro drevo na ohen v krbu. Posbiravame po okolnich pastvinach co se da. Je veselo. Delame ohynek, uvnitr baraku je chladek, to musi byt super v lete pri tech paracich, ale ted je uvnitr trosku moc zima. Ohen to vylepsuje. Ramon a
Tereza jsou povereni nakupem vecere - syr, chleba, vino, mleko a jogurty. Vecirek se rozjizdi, snazim se Paje prekladat co se da. Dva litranky cerveneho mizi fofrem. Tereze je 50 let, jde camino de santiago jiz podruhe. Ramon uz asi potreti, jeho odhadujeme na 60 ci neco vic - tuhle cestu pry venuje svemu tatovi, bylo by mu letos 100 let. Hlavni slovo ma on, je jediny kdo mluvi spanelsky - i kdyz taky to neni jeho rodny jazyk - je z Barcelony. Tereza je brazilka, jeji portugalstina je pekelny mix francouzstiny a spanelstiny. Nakonec oba odpadaji, zustavame s Pajou a zbytkem vina sami. Mame plna briska syra, chlebiku a vina. Nakonec zalevame ohen v krbu a jdeme spat. Vsichni chrapou, jsme v jedne mistnosti, spime oba nahore na palande ve spacaku, je to bida. Uprostred noci me probouzi Paja jak jde na zachod, svitim ji telefonem na cestu, pijme vodu s celaskonem. Nemuzu spat, asi uz zacina pylova sezona. Nakonec se to prece jen podari i prestoze nas prubezne budi Ramon i Terez
a mirici na zachod. Ja to vydrzel az do rana ;).

050315 - utery, den sedesaty

Dnes je to dva mesice co jsme na ceste. Dodatecne nalezeny duvod k vcerejsi oslave ;). Ramon vyrazil prvni, v 6.15 zmizel. Tereza se zacina zvedat po nem, mizi o hodinu pozdeji. My pak vstavame take, v 8.15 jsme jiz na ceste. Cesta vede po polnacce, relativne rovnou krajinou, jde se docela dobre. Pokracujeme v odpocincich po 4km. Prochazime kolem hradu, brodime se pres potok. Dobihaji nas nasi znami dva germanci z predminuleho vecirku. Nechame se predejit, obdivujeme prasatka na pastvine. Strasne srandovne behaj, zadnima i prednima nohama pohybuji jak kdyby meli vzdy dve svazane dohromady. Jsou docela placha. Natacime kratke video. Dnes je paty den pesi cesty bez prestavky. To jsme snad jeste nezkouseli. Ocekavam bolesti na obou stranach, ale kupodivu to vsechno jde docela dobre. Na dnesek nemame zadne jidlo, jogurty a mleko jsme meli k snidani, zadny kram pak nebyl otevren. Ceka nas 21 km. Pri odchodu gps ukazovala ze jsme jiz ukrojili prvnich 98.6 km ze camino de santiago -
ruta de la plata. Paja prestava plasit prasatka a hihnat se jejich srandovnimu poskakovani a pokracujeme. Hezka cesta, slunicko zacina svitit, zacina teplo, sundavame bundy, vesime je na batoh. Vsude kolem mraky korkovniku. Ovecky. Nahoru, dolu, prichazi unava. Po 12 km prichazime k silnici. Stavi se tu dalnice, cesta je rozbagrovana, znacky znicene a tak spise odhadujeme nez vime kam jit. Pak je zase cast cesty v poradku. Paja hlasi vedro. Dobehli jsme nemce, jak svaci na okraji stavby. O kousek dal to zapichujeme taky (nemame nic ke svacine a neni nalada se druzit) a chvili si cteme. Odpocinek ve stinu. Uplne jsem zapomnel - Paja dnes dostala 5 bodu k dobru do naseho bodovani za spatreni prvniho peregrina ktery nas dobehne - germanec rano u brodu. Cesta zacina stoupat, jdeme po servisni ceste pro stavbu. Chvilka po silnici. Krpal pred nami se zveda, musime prelezt jeden hreben drive, nez dorazime do naseho dnesniho cile - Monasterio. Ma to byt dalsi z puebel blanco - byli
ch mestecek. Je postavene kolem kostela ktery byl zalozen na oslavu vitezstvi krestanu nad muslimy. Kopec je hrozny. Trosku protahuju jednu etapu, podvadime - jsem totiz buh navigace. Pri odpocinku se ale hloupe napraskam sam - az tak na me zapusobil odpocinek ve stinu krasneho korkoveho dubu na trave. Je to uzasne - lezet na zadech, nic nedelat, ve stinu, v teple, prijemne unaven. Ceka nas posledni etapa - 4 km do mesta. Nakonec ten kopec zdolavame a posledni 2 km jsou po rovince. Pomnik nahore na kopci asi vezme za sve pri vystavbe dalnice. Zaznam trasy z gps priste uz asi nebude z tehle etapy k nicemu - v nasich stopach bude stat dalnice. Na zacatku mesta potkavame Terezu - dorazila asi 2 minuty pred nama, je cca 14 hodin. Nasla ubytovani - nocleharnu cerveneho krize, ale nejsou klice a nikdo vevnitr. Jdu se poprat do sousedniho hotelu na ceny - 35e za doble. Chvili vsichni tri odpocivame, pak spolecne vyrazime do mesta, hledat jine bydleni. Pres mesto bohuzel jezdi mraky
kamionu - ocividne duvod pro dalnici. Nakonec nam davaji razitko na Ayuntamientu - mestskem urade. Chlapik mi rika, ze klice od nocleharny jsou k vyzvednuti v tom hotelu kde jsem se ptal na ceny. Jdeme zpet, ja vyzvedavam klice. Chlapik rika, ze vareji az do 4. Jdeme se ubytovat, ja si davam rychle koupel, vyrazime na jidlo. Paja ma makarony s cervenou omackou a hranolky s platkem masa, ja polivku s nudlema a hranolky s volskymi oky. 18e, jdeme na siestu. Jsem rozbity - dnes pro zmenu ja - citim ze mam teplotu, prst rozedreny na maso je divne natekly a horky, nekde jsem si narazil zebro a spatne se mi dycha - hotova rachotina na odpis. GPS ukazuje 120.72km, to jest za dnesek 22.07km. Pred albergem potkavame Ramona, zase chvili hyri energii, chce spolecne fotky nas vsech. Fotime se pred vchodem, lezu nahoru na palandu, Paja o me pecuje - nejsem na tom moc dobre. Lezu do spacaku a chrupkam. Paja mi dezinfikovala diru v noze, snad to zabere. Chrupkam jako nemluvne. A dobre. Zv
oni budik - musime dojit nakoupit na snidani a jdeme stahnout mail od Krale Bramboroveho Lidu. Paje se mesto nelibi, me docela jo. Kostel je pekny, fontana k tomu. Vsude spousta mramoru, kostel je ale stary - kamen a cihly. Nakupujeme snidani a mirime do baru. Tady potkavame Terezu, sosa kafe. Chvili klabosime, Paja si ji docela oblibila. Klabosime o Brazilii. Dalsi lakadlo. Pak nas nechava o samote, jde telefonovat domu a pak asi spat. Ja dopisuju vcerejsek a dnesek, pijeme koly a kavu. Paja hraje miny, surfuje po netu a ted uz si zase cte. Ja pujdu posilat veci na blog, mailovat a pak asi pujdeme chrnet, zitra nas ceka 22 km. Ty vzdalenosti vypadaji dobre, po nasich krajinach by to byla sranda. Tady je to jina - slunicko a tezke batohy z toho delaji poradnou drinu - odhadujeme Pajin batoh na 12 a ja ten svuj na 18-20. Ty delsi etapy ktere nas cekaji budeme asi rozdelovat na dva dny. Zaciname vyrazet co nejdrive rano, protoze se da ujit pekna streka drive, nez zacne slunick
o pripalovat. Je dobre, ze jdeme na sever - slunicko nas nespaluje - vse chyta batoh.

050313 - nedele, den padesatyosmy

Vstavame pozde, z pelechu lezeme az v 11. V noci kolem nas pobihalo spousta zvere a vydavala spousty divnych zvuku. Krasne klidne rano / dopoledne. Snidame zbytek naseho bocadilla, piti neni mnoho. Zpivaji ptaci. Zbyva nam 8.5 km do dalsiho albergue. Drapeme se zpet na cestu, vyrazime. Po chvilce v dalce vidim chlapika - nas prvni spolupoutnik!! Mam hned 5 bodu k dobru :). Casem nam ale zmizi z dohledu, drive nez ho dozeneme. Pajdame dal, u mramoroveho milniku odpocivame. Krasna priroda. Cesta zacina stoupat. Nakonec jde skoro strme nahoru. Nechavam Paju za sebou a drapu se nahoru. 150 vyskovych metru a nahore je pekna vyhlidka. Lehce prsi. Cekam na Paju asi 11 minut. Nakonec se zoufale dovydrape nahoru a funi jako ja pred chvilkou. Kilometr dole pred nama je nas cil - bila vesnicka - pueblo blanco - Almaden de La Plata. Pajdame dolu z kopce, zastavujeme v prvni hospode, ladujeme do sebe obed a spoustu piti. Paja ma hamburgesu, ja rybicku - tunaka a k tomu spolecne salat. Pla
time, pak se ptame po utulku pro poutniky. Pomaha nam jeden kluk z mistniho ustavu. Nakonec najdeme pani s klicema, za 6e nam nechava klice. Uvnitr je zima tak radeji vyrazime do centra. Jdeme na kafe, maji tu i internet, primo v baru. Koukam na blog, posledni prispevky vubec nedorazily. O Standovi ani vidu ani slechu. Vyrazime hledat bankomat, jde z nej vybrat jen 300e. Pred barem se seznamujeme s par putniky - je tu jeden american, jeden spanel, dva nemci a za chvili ma dorazit jedna brazilka. Klabosime, pijeme vino. American a spanel postupne odpadaji, s nemci vydrzime klabosit az do pozdniho vecera. 4 dvojky vina nas pekne rozpovidaly. V noci se odklatime zpet na ubytovnu, brazilka uz spi. Rychle se koupeme a lezeme do pelechu. Paje je porad zima a na jedne posteli se mnou se ji nelibi a tak uprostred noci preleza na jinou. Ja spim docela dobre, budik mame narizen na 7 rano. Ostatni normalne vstavaji kolem seste, clovek tak stihne vic kilometru za ranniho chladku a ma vi
c casu na regeneraci. Chytry napad, jsem zvedav jak se nam to osvedci (za predpokladu ze vstaneme). Mimo jine jsme diskutovali o zitrejsi ceste - je tam problem s jednim ranchem - nechce poustet lidi pres sve pozemky. American (ucitel spanelstiny) se toho boji, Ramon (spanel) je v klidu. My to nechavame vyhnit, ono to nejak dopadne.

050312 - sobota, den padesatysedmy

Jak jinak nez v deset vylezame z pelechu. Dle vzhledu svych nozicek se rozhoduju presedlat zpet na cumelky - necham vsechno trosku zahojit a pak se k sandalum vratim. Balime, vyrazime na nakup, posnidat a pak hura frrr - po znackach dal. V kramku kupujeme vanilkove mleko, 7up, chlebiky a chorizo, muffiny. Kousek dal, pravdepodobne pred domovem duchodcu nachazime prvni suche lavicky. Pres noc trosku sprchlo a voda se jeste drzi. Snidame, vyrazime. Prisla SMS z centra, objevil se clanek ktery jsem posilal pred tydnem. Budu na to muset kouknout. Neco z tim zkusime vymyslet, nebo zmenime adresu a opustime blogger. Vyrazime, cesta z mesta vede po neprilis frekventovane silnici, jdeme po siroke krajnici. Slunicko vyleza, zaciname se parit. Pisu trosku za chuze. Pak je za nama konecne prvnich 45 minut chuze takze si dovolujeme prvni odpocinek. Celkem jdeme po silnici 16 km, kolem nas korkovniky, pastviny a pekna krajina. Paja ma dnes spatny den, je unavena. Obedvame chlebik s choriz
em. Lidi v projizdejicich autech asi vedi ze pajdame camino de santiago a tak na nas mavaji. Pozdeji odpoledne dorazime k odbocce do lesniho parku. Prolezame vrata, vchazime dovnitr. Po 500 metrech potkavame rozhlednu pouzivanou strazci narodniho parku. Lezeme nahoru po zebriku, gps ukazuje +15m. Vypada docela vratce. Kourime s vytecnym rozhledem na okolni park. Z vysky fotim prasata u jezera. Hledame misto na postaveni stanu - tu 30tku s tezkyma batohama a se znicenyma nohama pri tretim dnu pochodu asi nedojdeme. Potkavame spousty vysoke zvere, asi jeleny. Je jich tu mraky, behaji kolem nas. Nakonec to zapichujeme u pekneho jezirka. Stavime stan, sedime na karimatce na brehu, cteme si a bastime. 1/4 chlebiku na kazdeho, zitra dopoledne dojdeme zbyvajicich 11 km. Ja jeste bastim skoro celo cokoladu ktera Paje moc nejede. Zapada slunicko, je vlhko, budeme zalezat dovnitr. Venku slysime ptaky, vysokou a jinak uzasny klid. Priroda. Snad poprve za celou cestu jsme pryc z veskere
civilizace a tak si to uzivame. Krasny vecer i kdyz jsme utahani. Ve spacaku si jeste cteme. Paja ocenuje, ze poprve za celou cestu muze mit v noci ruce ven ze spacaku. GPS ukazuje 68.21. Za cely den jsme prosli kolem spousty sedmikraskovych "poli" - najednou jich vsude vykvetly mraky. Je to zvlastni, sedmikraska kam se clovek podiva. Taky jsme potkali plantaze korkovniku - spodni cast kmene az k prvnim vetvim tu zbavuji kury. Ta zase casem doroste a tak se daji lahve vina spuntovat. Tech korkacu je tu taky mraky. Otrhavam si kousek korku do kapsy jako spravny vandal. Spime docela dobre, nicmene nova karimatka zdaleko nedosahuje kvalit te predchozi nafukovacky.

Technicke mizerie pronasleduji blog....

Tak jsme se rozhodli nasypat na blog par fotek - a ejhle - zjistujeme, ze server na kterem ksou ulozeny je mimo provoz. Takze nove fotky az priste. Posilame mail administratorovi serveru, snad to zase bude brzy online. Pro zjednoduseni pristupu k fotkam jsem amatersky upravil template blogu, takze na obrazovce napravo nad seznamem clanku lze najit odkaz "FOTKY".

050311 - patek, den padesatysesty

Nakonec zavirali rychle, druhe vino uz se na ns nedostalo. Z lavice v satne jsem odeslal na blog 3 dny zpetne, potvrzujici sms neprisla ani jedna, buhvi jestli se tam neco objevi. Zalehavame a jeste na stridacku ve spacaku cteme nahlas. Usiname, postel je tvrda. V noci mame oba osklive sny. Rano se probouzime v 9.09, vstavame ale az v 10.10. Za oknem mezitim skole skoncil telocvik. Balime, poprve putujou Cumelky do batohu, je na ne uz trosku vedro. Poprve vytahuju sandaly. Jsou to fungl nove boticky, jsem zvedavy na to, kolik bude puchejru. Jsou jeste krasne ciste, svetla guma bez spiny. Nohy ruzove jak prdelka. Za par dni ci hodin se to ale zmeni. Vyrazime vratit klic milemu policistovi - pod zaluzii na okne. Pak nakup mleka a vody, snidane na lavicce - muffin, susenka a jahodove mleko. Vyrazime, hledame nase navigacni zlute sipky. Pres reku, pole stoupame do kopce. V kavarne chvilku odpocivame s kolou a kavou. Z originalnich 12m.n.m vystoupavame az na uzasnych 146 ;). Za pr
vni etapu mame na gps presne 25 km. Dnesek by mel byt trosku kratsi, cca 19 km. Slunicko sviti,svlekam bundu, nesu ji na batohu. Paja mizi v olivach zapudit black mambu, za chvili me vola k ni, nevzala si dost papiru ;). Dodrzujeme nas rozvrh - 45 min chuze, 15 min odpocinek. Svacime chorizo s chlebem a vodu s vitaminama. Olivove haje. Ne tolik jako co jsme vidavali z vlaku, ale nejake desetitisice stromu to budou. Na co muze byt takove megakvantum oliv?! Nasledujeme cestu pres pastviny, musime otevirat plot pro dobytek. Spousty kvetu, mezitim par krav a krasne spasena trava. Uzasne scenerie, krasna priroda. Je moc dobre ze tu jsme v zime/na jare, kdy to jeste nejsou ty ctyricetistupnove paraky. To by tu clovek asi natahnul brcka. Nakonec Paja sundava bundu take. Nerozumim, proc jeste nejde v sandalech - je to mnohem prijemnejsi takhle. Ubiha to pomalu, ale krajina stoji za to, ten vcerejsi motorkar mel pravdu. Moc pekne. Nakonec nas to vysupuje na nejake okrsce, sipky vedou
poslednich par kilometru stezkou vedle silnice. Jdeme po nich, posledni odpocinek a uz je tu nas dnesni cil - vesnice Cavalloblanco de los Arroyos. Jdeme po sipkach, nejdrive mirime do kostela, ale padre bude az v 9 vecer. Poptame nas dnesni albergue tedy u lokalnich policajtu, jak radil chlapik v Seville. Nakonec dostavame razitku a mapku s popoisem cesty k ubytovani na mistni "radnici". Klice se daji vyzvednout u vchodu do vesnice na benzince. Jsme ko, cesta nas vyridila. Nakonec je to 22.5 km, gps ukazuje 47.2km. Albergue de los peregrinos je kousek od benzinky, na pumpe vyzvedavame klic. Vevnitr je to bez obsluhy, dve mistnosti s postelema bez povleceni, dve koupelny. Tece tepla voda! Nejdriv myju nohy a nakonec se necham zlakat a jdu se osprchovat cely. Nove sandalky mi dali co proto - na kazde noze 2 puchyre. Ajaj! Nic moc. Zitrejsi etapa ma mit 29.5, vede nejdrive podle silnice, pak pres narodni park. To neni moc povzbudive. Na to ze jsme vyrazeli relativne casne (cc
a 11.20) jsme dorazili tech 22 km az k veceru, v 18 hodin. Uvidime. Sil zase trosku ubylo. Cteme si zapisky v hostelovem denicku - vypada to, ze tu na dnesek spali dva anglicani a pred tim docela bezne tak jedna skupinka denne. V 19.41 uz sedime v nejblizsim baru, polivka, kola a kava. Dopisuju a piju. Jeste asi navstivime jiny bar, polevka (vyvar, troska sunky, mata peprna a smazena houska) za 3.5e nezavani pohostinnosti. Paja cte. Nakonec se presouvame do vedlejsiho baru. Tam popisjime cervene vinko a bastime olivy. Ty mistni olivy jsou (jak jsem uz nekde slysel) opravdu ouplne jine nez ty hnusy z plechovek co maji v Praze. Davame si nasup a pak pozde v noci vyrazime domu. Nohy se mi klepou, bolej. Uchozene a ochozene. V noci to boli jako cert, parkrat se probouzim. Zitra nas ceka cesta do Almadenu de la plata. Ma to byt 30 km, takze (odhaduju dle prozatimnich srovnavacek popisu z netu a gps) se to vysplha na nejaky 38. Prvni cast, asi 16km ma jit po asfaltce, pak uz bysme
meli dorazit k vojenskemu uzemi a tam bych tusil les. Jsem zvedav na rano, jak nam budou slouzit nohy. Bude to znovu treti, krizovy den.

050310 - ctvrtek, den padesatypaty

Vstavame kolem 10te, sprchujeme se a balime. Platim 56e za dve noci a vyrazime ke katedrale pro prvni razitko. Padre neni pritomen, cekame na nej u fontanky. Polevam se dzusem, povedlo se mi trefit se za tricko a polit se opravdu poradne. Nakonec dostavame prvni razitko v katedrale, vyrazime po zlutych sipkach. Mijime nejakou manifestaci za zvyseni platu. Ty chlapici tu uz demonstruji minimalne 3 dny! Maji vydrz. Pajdame po sipkach, zastavujeme na obed v delnickem baru. Cesnek, hranolky a prase. Dopisuju posledni dva dny. Petr Zatko pise, ze se mu narodila dvojcata - Natalka a Angelika. Litujeme ho ;). Touhle dobou pry vyrazi cca 4 poutnici na cestu ze Sevilly denne. Ve spickach to byva az 40 lidi za den. Platim a vyrazime dal. Pres kruhac, pak odbocujeme na polnacku, cesta se tu rozdvojuje - pro cyklisty po silnici, pro pesi po polnacce. Tapeme rovinou, podchazime pod dalnici. Pod mostem je shluk dodavek, zrejme cikansky tabor. Rychle ho obchazime a pokracujeme dal. Pomeranc
e uz na stromech skoro hnijou. Na citronovniku vidime mimo plodu i nove kvety. Prochazime Santiponce. Zastavujeme na odpocinek. Delame to dnes tak, ze jdeme vzdy 45 minut a 15 minut pak odpocivame. Paja objednava 2x colu, sedime, odpocivame, pijeme. Pokracujeme chvilku po silnici a pak odbocujeme na polnacku. Ta miri primo do Guilleny. Kopecky. Vzdy se vydrapeme na dalsi a pred nama zase rovna hlinena cesta az na dalsi kopec. Za chuze ctu z Pajiny placky jednu Heinleinovu knizku nahlas - Paja pak nezlobi a zpusobne tape. Pak je najednou cesta prehrazena potokem, musime to obejit. Pak lezeme pres klady ve vode na druhy breh. Vsude mraky trnu, pomaloucku se ovobozujeme na svobodu. Vylezame na poli, kus od cesty. Tak zase zpet a hura dal. Nekolikrat odpocivame, pak se uz stmiva a na obzoru se objevuje nas cil. Za tmy se cesta jeste nakonec parkrat zaklikati. Kolem dalsiho potoka uz pak dochazime do vesnice/mesta. Jdeme zkusit stesti ke kostelu - hledame ubytovani. Uz je cernoce
rna tma. V kostele zastihujeme lidi uprostred priprav na velikonoce - Semana Santu. Pripravuji dvoje nositka, jedna pro Pannu Marii a druha pro ukrizovaneho Jezise. Nositka jsou stribrna a zlata, bohate zdobena. Padre je mladik, cca 35 let. Vypravi nam (na nas popud) o tom, jak se to tu bude slavit. Zacina to vsechno 20.3. Vypada to megaticky, doporucuji nam navstivit Sevillu - tam to pry je uplne uzasne. Davaji nam razitka do naseho peregrinskeho prukazu, ubytovani pry mame poptat u mistni policie. Vyrazime, jedna ochotna pani nas dovede ke stanici. Busime, nikdo tu asi neni. Chlapik na motorce zastavuje, pta se jestli shanime ubytovani a pak bere mobil a vola policistovi, ze jsou tu dva poutnici a ptaji se po bydleni. Policista pry za chvilku prijede. Je moc mily. Chvilku si povidame, pak odjizdi. Za chvilku se objevuje preochotny policajt, klabosime s nim dal, dava nam klice od nejakeho ubytovni. Popisuje nam cestu k nemu, je to pry soucast sportoviste. Pak jeste vypravi
o par dalsich poutnicich co tu zazil. Rika, ze ve Spanelsku jsou 4 ruzne druhy policie - statni, oblastni, lokalni a jeste jedna ;). Pak se loucime, klic mu mame zitra nechat v okne za zaluzii. Zdravi se s nekolika lidmi co prochazeji kolem - vypada to, ze jsou tu vsechno kamaradi. Bereme bagly, mirime k bydleni. Je to satna na hristi!! ;))) Na zemi je matrace na dlazdickach, hned vedle jsou sprchy. Vypecene bydleni. Mame za sebou 25 kilometru prvniho dne. Dobra streka. Nechavame si tam bagly a jdeme do baru naproti. Bocadillo, vino, kaficko. Strava poutnika, krev bozi by mela byt pritomna :). Jsme utahani jako mysi. Budeme asi jeste chvilku pit vino a pak si po dlouhe dobe vytahneme spacak na te matraci na zemi.

050309 - streda, den padesatyctvrty

Vyrazime do pradelny - lavanderia, jen v kratasech. Vypadame jako exoti. Nakonec naplnime 3 skopiky spinou. 18e. Pak jdeme na odpocinek na kafe, fresh juice a housku s maslem. Chvilku si cteme. Po delsi snidani jdeme zpet pro prvni balik s cistym ve kterem mame hlavne kalhoty. Pak zpet do hotelu obleknout a protridit zbytek veci na odeslani do Prahy Petovi. Vybavujeme se vsim potrebnym na zbytek dne a vyrazime na internet. Ten nacchazime az daleko, mimo centrum. 2.2e za hodinu. Pripojujeme gps a fotak. Fotky sypeme na ftp. Prosime nase dobrodince Petu a Honzu aby je stahli ulozili a smazali. Doufam, ze Peta, az zas bude on-line, neco nasype na blog. Koukame na informace od vyrobce karimatky - reklamace trva 4-6 tydnu ;(. Do GPS nasypavame cestu Via Plata z Meridy smerem na sever. Nepokryva to cestu ze Sevilly, bohuzel. Platime, jdeme hledat Intersport. V centru jeden nachazime, kupujeme obycejnou karimatku za 6.5e. Tu nasi soucasnou posleme Petovi do Prahy. Ptame se po poste,
je hned vedle katedraly. Kupujeme za 2.2e krabici, cpeme do ni darky pro Petu a veci ktere uz snad nebudeme potrebovat. Dalsich 26e. Dnes se ty prasule jen sypou.... Jdeme vyzvednout zbytek veci do pradelny - 18e. Dnes je pekne rusny den - zarizujeme o 106, abysme zitra mohli vyrazit dal. Jeden z poslednich ukolu mame navstevu sdruzeni pratel cesty Via Plata. Ty jsou za rekou, nastesti zrovna dnes uraduji. Spolek nevydelecny, tudiz maji otevreno je po, st, pa od 6ti do 8mi vecer. Dobihame tam asi v 7. Registrujeme se, dostavame list na razitka na cestu, klabosime s jednim chlapikem, popisuje nam jak to na ceste vypada. Cesta je znacena zlutyma sipkama a ze ji chodi spousta nemcu. Cesta je 1000(!) kilometru dlouha. Znacky maji byt kazdych 100-300 metru (super!). Razitka muzeme sbirat po kostelech ci u mistnich policajtu. Dekujeme mu a vyrazime hledat bar. O kousek dal zasedavame, kafe, fresh a nejake tapas. Je vecer, slunce zapada v 7.30. Pak se zvedame, mirime jeste na nak
up vecere a snidane. Mleko, juice, susenky a muffiny. V elektru jeste bereme dalsi 4 dobijeci tuzkovky pro novy fotak. 4x Duracell 2300 za 15e. Pak uz domu. Paja je dnes prezdivana Chorizo. Na hotelu vecere, cteni a chrupkat. Zitra zaciname dalsi cast nasi pouti pesky po evrope - 1000km do Santiaga de Compostela. Jsme zvedavi jako kukacka v pendlovkach.