060321 - Kamerun a svatby v Praze...

To se nam s tema svatbama pekne roztrhnul pytel - Lenca s Jindrou a Monika s Fernardem...... vypada to ze se objevime v Praze....

a zase neco dlohotextu :-)
------

060203 - Segou - prvni den festivalu, den omelety

Spolecne po ranu se zvedame a vyrazime na festival. Pocitame s tim ze se tam
uz dnes mozna ani nedostaneme, ze bude vetsi kontrola nad lidmi jez vchazi
dovnitr. Delame smisene dvojice - Paja za Markem, ja za Annie. Prochazime bez
problemu. Muzika jeste nezacala a tak jdeme na snidani. Nabizeji nam jen
ryzi, ta se nam snidat nechce. Nakonec klucina z restaurace vyrazi do mesta
shanet vajicka, bude omeleta. K piti si objednavaji vsichni kavu, ja pro
zmenu caj. Nejdriv nam to vsechno automaticky pekelne presladi a kdyz jim
rekneme ze to chceme bez cukru tak dostavame kavu uplne slabouckou, caj je
podruhe pouzity pytlik z prvniho. Chut je to hrozna. Omeleta je hotova asi za
pul hodiny, je strasne premastena. Podkladam talir z jedne strany, nechavam
odtect olej. Nakonec ji do sebe naladujeme, zaplatime 1950cfa za vsechny 4 a
citime se ne uplne spokojeni se snidani. Presouvame se vedle. Mark prave
dokoncil konecne posledni stan nad tribunou. Sedime v baru a pozorujeme volny
program mimo podia - lovci s prastarymi flintami, sverepe se tvarici,
pomalovani a zbesile palicimi do vzduchu (jedno jsem byl od vystrelu asi 2
metry a myslel jsem ze ohluchnu). Tyhle spuntovky se snad jeste laduji
zepredu. Nastesti vsak pali slepe vystrely, kulky do pusek neladuji. Mimo
vystoupeni lovcu je tu nekolik tanecnich krouzku s muzikanty - z tleskajiciho
davu vzdy vyskoci jeden az dva tanecnici a do zbesileho rytmu bubnovani zacne
tancit. Tanec vypada trosku jak maximalni pohazovani rukama a nohama na miste
- neco jako pogo, jen jeste podstatne rychleji a zbesileji. Tanecnici vsak
nemaji velkou vydrz, tenhle styl musi hodne vycerpavat. Kupodivu je to vsak
docela hezka podivana, tanecnici k tomu podupavaji do rytmu a viri kolem sebe
prach. Vyhrava tu taky mistni armadni kapela, zvuky marse se misi s africkymi
bubny, zvukem jedostrunych housli z tykve a dratu protazene pres zesilovac,
tleskajicimi lidmi do vysledne mega kakofonie. Objevuje se nejaka skupinka
naparadencu na konich - v tomhle kravalu a mezi davy lidi maji co delat aby
konicky udrzeli pod kontrolou. Zacinaji hlavni vystoupeni - na podiu se
ozyvaji prvni uvitaci reci, po nich prvni interpreti. My se zvedame z baru a
jdeme se na to kouknout. Na podiu (lod na rece) je kapela a tenecnici z
nejake male vesnice kolem Nigeru - ukazka tancu s maskami. Dominantnimi
nastroji jsou bubinky a zpev. Tanecnici maji moc hezke kostymy. Sledujeme
prastare africke tance - nasli jsme si docela pekne misto na pobreznici(?).
Kupodivu je to tu opravdu sikovne udelane, kazdy dobre vidi - nejen z tribuny
ale i z obycejnych mist - podium na lodi je totiz skoro nejnizsim mistem a
tak kdokoliv zebrehu na nej dobre vidi. Z nicehoz nic se ozyva Peta - zvedame
se s telefonem a mizime nekam dal od podia, nekam kde se uslysime. Neni mi
moc dobre, zacina me bolet bricho. Paja krka omeletu, vypada to ze nebyla
uplne v poradku. Ulehavame pod slameny pristresek a povidame si. Mne je cim
dal tim hur. Po telefonatu se vracime jeste k podiu, tam vsak dopoledni
program prave konci, pokracovat se ma az kolem sedme hodiny. V baru popijime
colu a ananasovy juice - to africke vedro strasne vysusuje - bez pokryvky
hlavy je docela narocne vydrzet na slunicku. Pauzy se rozhodujeme vyuzit na
poradne kafe a toaletu v hotelu Djoliba. Trosku mame strach o to, jestli se
pak jeste znovu dostaneme dovnitr. Ja misto kavy piju radeji jen caj - bricho
boli jako cert. Dle cistoty toalety je znat germansky majitel podniku. Co se
to se mnou zase deje? Leze na me teplota, zimnice. Pred sedmou se zvedame,
vracime se na festival. vsude tu do nas huci miliony prodavacu suvenyru, kdyz
je clovek jednou setrese tak stejne nevahaji priste nabidnout a cpat to same.
Porad dokola. Pravda je ze tu je bida a tohle je jedna z mala prilezitosti
kdy sem zavita vice belochu najednou a z jednoho prodaneho kousku tu muzou
zit docela dlouho. Mistni platy jsou fakt bida. Pomocny delnik na stavbe
tribuny dostava 1000 az 2000 cfa za den prace (1.4 az 3.3eura), cigara stoji
200, mala cola v lahvi 0.3l je za 350. Z auta si vytahujeme mikiny, je mi
pekelna zima, hned se do ni balim. Navic do sebe laduju prvni brufen - tu
muziku jsem chtel videt a ted bych ji ani moc nevnimal. S pomoci M&A se znovu
dostavame bez problemu dovnitr. Muzika ne a ne zacit. Sedime po barech a mne
neni ani trosku dobre. Na jidlo dnes nemam ani pomysleni. M&A maji veceri, my
se jdeme natahnout na zidlicky v prazdnem hledisti. Stavim 4 vedle sebe, Paju
zneuzivam na polstar, zachumlan do mikiny tise mrznu a umiram. Nejaci hlidaci
nas po hodine vyhazuji, pry jdou prestavovat zidle. Snazi se nas vyhodit z
arealu - pry pred zacatkem programu vyhazuji vsechny, dovnitr pak pousti jen
lidi s listky. Trosku dostavam strach ze tim to pro nas zhasne. Nastesti se
nam povede jim vyklouznout s vymluvou na navstevu baru. Tam sedime a cekame
nez prestavi zidle. Po chvili se zase vracime na zidlicky a znovu uleham.
Bricho boli, brufen vsak alespon zabira na teplotu. Koncerty konecne
zacinaji, hlediste se plni. Je to pro nas neco uplne noveho, mistni styl
zpevu, hry, vystoupeni - vsechno se tak lisi od toho co zname z evropy. Hraje
asi 5 kapel, vsichni docela dobri. Posledni chlapik vsak zacina az nekdy
kolem jedne rano a jelikoz mi prijde trosku nafoukany a mne uz je opravdu
hodne spatne tak se zvedame a odjizdime. M&A se zvedaji chvili po nas, to se
vsak dozvidame az druhy den - pry jim byla take zima a navic toho chlapika uz
moc dobre znaji. Arealem se dnes nesla fama ze by se tu mozna mohl objevit i
Manu Chao - pry ho videli nedavno v Bamaku. Ja si uzivam velice divoke
momenty na zachode a pak vycerpan, avsak konecne ohrat druhym brufenem
zalezam do pelechu a tuhnu. Dnes jsme tedy do Burkiny neodjeli. Uvidime jak
mi bude zitra, taky bude dulezite jestli nas jeste pusti dovnitr, zda se ze u
vratnice na festival pomalu a jiste pritvrzuji...

060204 - Segou - sbohem a dik za vsehny ryby

Rano se pomalu zvedame, vyrazime na festival. Parkujeme venku pred arealem,
Mark a Annie nas zase bez problemu dostavaji dovnitr pres hlidace. Chvili to
trva ale nakonec se kapely zase rozehravaji. Moc se mi nechce na slunicko a
tak poslouchame s restauraci. Asi po 2 hodinach je dalsi prestavka a tak
vyrazime na jidlo a kafe do jednoho z mistnich hotelu. Zaroven se necitim
porad moc dobre, bricho se porad bouri. Nejdrive zkousime Couchet de soleil,
tam maji festivalove menu za 8 euro, spoustu much a protivnou obsluhu.
Presouvame se tedy do Djoliby, pomalu popijime a domlouvame se na dnesni
odjezd. Mark i Annie dnes mizi do Bamaka zpet, nechaji tu jen sve zamestnance
aby se vyporadali s demontazi a odvozem tribuny zpet. Paja si s Markem
domlouva preposlani fotek na jeho email. Sedime v atriu hotelu, ceka nas
louceni. Jiz druhe ;-). Kdy se uvidime priste? Opet to bylo velmi prijemne
setkani. M&A sedaji do auta, Paja jde jeste nakoupit neco na veceri na trh,
ja naposledy na mistni cistou evropskou toaletu, pak uz jen nasednout do auta
a vyrazime. Smer Burkina Faso. Snad jiz tedy definitivne opoustime Mali.
Jelikoz jsme se vsak zvedli az kolem pate vecer tak se nam nepovede dojet
extra daleko. Ujedeme kolem 70ti kilometru a uz se zacina delat tma.
Odbocujeme na mensi cesticku k nejake visce, z ni pak jeste skrz krovi na
nejake zasite policko. Zastavujeme. Paja vari ovesnou kasi na opravu meho
briska. Pravda vsak je ze chodim na zachod docela casto - jelikoz je noc a
nechci potkat svuj predchozi flicek tak pokazde jdu podrepnout nekam jinam.
Jedine co me opousti je obarvena voda. Pokazde tak litr, litr a pul. Po
ctvrtem vybihani z auta uz zacinam byt pekne dehydratovany. Liju do sebe vodu
abych dohnal deficit. Sice to neni nic prijemneho nicmene mam alespon pekny
vyhled na nocni oblohu. Slaby vanek prijemne chladi a v podrepu mezi trnitymi
krovinami rozespale pozoruju nocni oblohu. Krasne vidim Jizni Kriz a Velky
Vuz, oba dva najednou. Kazdy z nich je docela nizko nad horizontem, odhadem
takovych 15 stupnu. Krasna ticha noc.

060205 - noc v busi pred San

Rano je brisko uz trosku lepsi, do strev pravdepodone docestlovala ta ovesna
kase. Otacime Kacenku mezi trny, snad nepichneme. Vracime se na hlavni cestu
a pokracujeme smerem San. Na policejni barazi si od holcicky kupujeme
sezamove tycky slepene karamelem. Pokracujeme smerem na Bobo, druhe nejvetsi
mesto Burkiny. Asi jsme zvolili ne uplne nejlepsi cestu a tak se motame
dirovatou mizernou silnici. Cestou mame spolecne neshody a tak jedeme v
tichu. Po 60ti kilometrech se napojujeme na spravnou cestu a po ni se blizime
k hranicim. Vyjizdime z Mali, dostavame vystupni razitko a prijizdime na
burkinskou hranici - nejprve policajti - kupujeme si viza za 10 tisic cfa a
opisuji si doklady od auta. Pak o par metru dal celnici. Carnet de passage tu
nefunguje, musime si za 5000cfa poridit laissez passer. Jsou tu moc mili,
zadne uplatky, zadne naznaky, jen korektnost a usmevy. No, a ... jsme v
Burkina Faso!

Burkina Faso

Pokracujeme po silnici dal, smer Bobo. Docela to zeneme, chceme byt co
nejdrive na nasi ambasade v Ghane, zacit resit vydani noveho pasu. Do mesta
prijizdime kolem ctvrte. Chvili premyslime ze bysme se najedli. Je tu oproti
Mali spousta stanku, baru, restauraci. Teda vic, spousta asi ne ;-). Bloudime
velkym mestem, hledame kemp na prenocovani. Nakonec ho stastne najdeme. Na
recepci si davame Maltu, neco jako kakaovo-kavove sladke piti jez tu v
burkine vyrabi jak Amstel tak Guiness. Prijizdi cerveny landrover s italskymi
znackami - potkali jsme je ve meste pri hledani kempu. Trosku se s nimi
davame do reci, jedou totiz opacnou cestu a prijeli z jihu, z Jihoafricke
republiky. Vyptavame se jich na cestu a na jejich zkusenosti. Popisuji prejez
z Konga do Zairu, cesty po Angole a Nigerii. Zadna slava - Konga a Angola je
velky offroad, Nigerie zase jizda mezi katolickymi misemi. Mame se nac tesit.
Uz za tmy zalezame pod moskytieru a ve velkem vedru usiname.

060206 - Bobo

Vyrazime az po odjezdu italu smerem do Mali. My mirime do hlavniho mesta
Burkiny - Ouagadougou. Za mestem je hezka priroda - skaly a kopecky, zacina
to byt trosku zelenejsi nez v Mali. Neni to uz takova poust, priroda se meni.
Male vesnicky stavene jako mikrotvrze. Na pejazich se plati mytne, to jsme
nepotkali uz pekne dlouho. Silnice docela ujde, neni to zadna prvni trida,
misty je docela slusne vyjezdena ale zadna tragedie to neni. Do Ouaga je to
nejakych 300km, prijizdime odpoledne. Musime si tu zaridit vizum do Ghany -
na hranicich se poridit neda. Hledame ambasadu. Mesto je samy semafor a jedna
velka zacpa. Oproti Mali jsou tu podstatne lepsi auta. Prijizdime na
ambasadu, chlapik jmenem Daniel nam na vratnici dava papiry, dnes je tu do
peti a pokud to stihneme prinest zpet vcas tak pry viza budou pozitri. Bereme
formulare, jdeme je vyplnit nekam do restaurace. Motame se mestem, hledame
prijemne misto na posezeni. Nachazime mensi nekurackou restauraci a jdeme
vyplnovat. Zadost ma jeste 2 kopie, musime vyplnit vsechny 3 papiry stejne.
Chvilku pred patou se zvedame a jedeme mu odevzdat papiry. Se zadosti mu
davame 2x15 tisic cfa. Pozitri ve 14 hodin se pry mame zastavit. Beru si pro
sichr jeho telefonni cislo a vyrazime hledat bydleni. Motame se centrem,
hledame hostel. Je maly, plny a osklivy, neda se tu dobre parkovat. Jedeme
tedy radeji ven za mesto do kempu o kterem nam rikali italove. Vyjizdime az
ven z mesta, nachazime ceduli a odbocku ze silnice nekam do obytne ctvrti. Uz
padla tma a tak neni videt na prasnou cestu mezi baracky. Musime se ptat na
cestu ale nakonec kemp nachazime. Je tam zhasnuto, vypada uplne prazdny a
nikdo tam neni. Chvili stojime pred vraty a nastesti se objevuje mistni
hlidac, otevira nam vrata, ukazuje sprchu a zachod. Neni tu elektrina, zachod
je suchy a vypada to tu hodne opustene. S baterkou jdeme na zachod a pak se
sprchujeme. Mistnosti lezou svaby a tak je, sedice na podivnem, z betonu
vyrobenem zachode, odhanim a pritom jednoho prizaslapnu. Je vedro, v Kacene
otevirame okna aby se alespon trosku hybal vzduch. Zitra nas ceka asi
lenoseni. Sedim venku, Paja je uz zalezla pod moskytierou. Prijizdi majitel a
se svoji manzelkou ma velkou hadku. Nemam v umyslu se jit predstavovat
uprostred jejich nadavek a tak si uprostred nejhrubsich slov jen odkaslavam
tak aby nas vzali na vedomi. Pomalu taky radeji zalezam pod moskytieru a jdu
spat. Nemame tu z toho uplne moc dobry pocit.

060207 - Ouagadougou

Jelikoz je dnes volny den tak jdeme nakoupit na mistni trh. Je to asi jen 300
metru odsud, bezne africke drevene stanky, cast s masem, cast s rybami, cast
se zeleninou, par mist kde neco vari. Nakupujeme zeleninu na salat. Vracime
se zpet. Je to tu moc mile, nikdo na nas ani nepokrikuje "belochu, belochu!".
Vracime se kolem stanku kde prodavaji neco k jidlu a k piti. Takove male
budecky, vepredu otevrene, pred nimi vysoka stolicka. U jednoho z nich se
zastavujeme, davame si dobre kafe s mlekem (nescafe do slazeneho
kondenzovaneho mleka a zalite teplou vodou, vice uz neni potreba sladit).
Prodavaji tu i neco k jidlu - bila ryze s nejakou omackou - vse za par
frfniku. Mila obsluha. Platime, jdeme do kempu. Paja vari testoviny a
zeleninovy salat. Dalsi bar je primo pred kempem. Treba pozdeji sem skocime
na kafe. Nikde zadni zebraci, moc prijemna zmena po Mali. Alkohol se tu
popiji bez strachu, zadne zalezani do tmavych zakouti. Na stancich maji
dokonce vino - sice krabicove a asi hodne teple, ale alespon neco. Taky jsme
videli v nabidce sangrii (Don Simon) a pastis. Dobry vyber po pivnim Mali.
Odpocivam ve stinu pod striskou. Zajizdim s kacenou pod pristresek at neni
tak rozpalena. Na plechu se uz skoro neda udrzet ruka. Strasne vedro,
slunicko pali. Volam Danielovi na ambasadu - viza dnes nebudou, tedy az
zitra. Jdu si dat sprchu a pak jdu pred kemp ke stanku pro 4 kavy s mlekem do
termosky. Sedime v zidlickach, snazime se prezit parak. Myju nadobi, cteme
si, odpocivame. Vecer pak nasazujeme znovu moskytieru a jdeme spat.

060208 - Ouagadougou

Vstavame pozdeji a pomaleji, nastesti jsme zaparkovani ve stinu. I tak uz z
nas zacina lit pot a tak radeji vylezame. Cteme si a jen tak se poflakujeme.
Volam znovu na ambasadu, snazim se provolat nase posledni penize z malijske
karty. Viza pry budou ve dve, zadna zmena. Sprcha, platime a kolem pul druhe
se loucime s udrzbarem a vyrazime na ambasadu do mesta. Zase nas ceka cesta
mestem, nastesti neni spicka a tak projizdime docela v pohode. Kacenka ma
nejaky problem, nechce se ji akcelerovat po razeni. Asi je ucpany nejaky
filtr nebo neni spravne nastaveny predstih, neco takoveho. Snad. Prijizdime
na ambasadu, Daniel nam dava pasy i s uctenkou a pred nami je cesta do Ghany.
Chceme tam tu zadost o viza podat co nejdrive, at pak na ne nemusime dlouho
cekat - blizi se obdobi destu v rovnikove africe a mame pochybnosti o tom jak
to bude Kacka zvladat. Neni uplne vodnim dravcem. Nizky podvozek take znamena
snizenou prujezdnost blatem. Vyrazime smer Ghana. Cestou pres centrum
potkavame prvniho zebraka - mily a cisty klucina na semaforu. Silnice je
docela dobra asfaltka, slaby provoz. V pul seste se chceme nekde stavit na
kafe ale pak si to rozmyslyme - nekde jsem slysel ci cetl ze hranice nejsou
prujezdne cely den - zaviraji je. V planetakovi to potvrzuji, zaviraji kolem
seste. To mame tedy co delat abysme to stihli! Nejdrive burkina celnici -
vracim laissez passer, o kousek dal dostavame razitko o opusteni burkiny a
pak uz projizdime pod velkou ceduli "welcome to ghana". Za ni nas vsak jeste
cekaji ghansti urednici - nejdrive policie, vyplnujeme nejake hrozne
formulare a musime nakonec vyplnit i tu stupidni kolonku "adresa v ghane".
Nase obvykle "hotel" nam nezbastil, piseme tam nejakou adresu co vybereme z
katalogu ubytovani jez mu lezi na stole. Ja jeste odbiham vyrizovat neco
kvuli autu, Paja tu s tim policajtem a pasy ceka. Kdyz se vratim tak zjistuju
ze ten mameluk tvrdohlava i pres Pajiny protesty musel to sve pitome razitko
placnout na cistou stranku, jednu z mala poslednich jez mi v pasu zbyva - na
viza - ne na nejaka pitoma razitka. Nadavam cesky, palice dobova policejni.
Ted uz s tim nic nenadelam a tak rychle padame k celnikum. Tam je
klimatizovana kancelar, chlapici v modrych uniformach, chladek a silna vune
cibule. Vchazim do dveri a dva se zacinaji dohadovat kdo me bude vyrizovat -
ani jednomu se nechce pracovat. Nakonec me "vyhrava" nizsi sarze. Chlapik je
liny a samotne zprocesovani carnetu (jez tu uz zase plati) mu trva asi 10
minut. 2 razitka, dva podpisy, utrhnout perforovany papir. Chlapik mi jeste
navic vyplnuje nejaky zbytecne nesmyslny papir o docasnem importu auta do
zeme - jak kdyby tohle nebyl prave ten carnet! Chlapikovi minutu po seste
pada tuzka z ruky, jeste razitkuje papir u nejakeho sveho nadrizeneho a je
to! Beru papir, jsme hotovi. Vychazime z baraku, venku nas zaskoci ceremonie
sundavani statni vlajky - nejaky chlapik nam septem prozrazuje ze v tenhle
okamzik se vsechno po cele Ghane zastavuje a nikdo se nesmi hybat. Auta
zastavuji, lidi taky, nic se nehybe, ticho. Sundaj vlajku, ceremonie, zapiska
se na pistalku a vse pokracuje jak v sipkove ruzence po polibku. Jen to
nebylo sto let ale 3 minuty. S vexlakem jsme mezi hranicemi vymenili 5000cfa
za mistni menu - 10000cfa je 16500 cedis. Hranice jsme tedy zvladli na minutu
presne a tak muzeme projet do Ghany.

Ghana

Mirime okamzite dal na jih, dnes je streda, ve ctvrtek chceme byt vecer v
hlavnim meste v Accre. To je ale jeste 850km daleko. Dobra silnice,
namalovane pruhy, zabradli kolem cest. Po dlouhe dobe kolem nas anglictina -
pravda vsak je ze mistnaci se spolu vetsinou bavi mistnimi jazyky a jen obcas
do toho michaji neco z anglictiny. Navic ta jejich verze je prazvlastni,
nedokonala. Vecer prijizdime do prvniho vetsiho mesta, hledame banku anzto
nemame penize. Zadna neni otevrena, je uz tma, hledame katolicky hostel,
ptame se na cestu a pak ho nachazime. Noc za 20tis na osobu, neni to uplne
nejhezci misto ale jednu noc tady prezijeme. Jdeme se nejdriv jeste najist a
kouknout na postu - tam by mel byt bankomat. Samozrejme je uz ale zavreno. U
stanku si davame neco k jidlu - kure s ryzi za 15000 na osobu. Chlapik u
vedlejsiho stolecku nas prudi, pry kvuli kouri z cigaret - pry na nej jde
coud. Venku na ulici, na tri metry vzdalenosti. Jidlo je docela dobre. Navrat
do hostelu, na nadvori jeste kourime a pak sprcha. Na spani si zapiname
ventilator, neni tu moskytiera. Problem je, ze rano budeme muset brzy vstavat
- nez prijde sef - mame totiz solo pokoj a tam nas oficialne nesmi pustit,
meli bysme spat s jednim dedousem ve vedlejsim.

060209 - Bolgatanga - velka jizda, nocni jizda

Vstavame brzy, mistnost mame jen do 6.30. Nasedame do auta, stavujeme se na
poste s bankomatem - je porad zavreno a cekat tu hodinu a pul se nam nechce.
Dnes nas totiz ceka velka jizda - zbyva nam cca 800km dolu do hlavniho mesta.
To bude dlouhy den. Vyrazime ven z mesta. Hned za nim je peage. Babce rozumim
8000 a my mame jen poslednich 7000. Zkousim, zda-li by nahodou nevzala cfa -
tech jeste neco malo mame. Kupodivu bere, sice se spatnym kursem (1000cfa =
14000cedis) ale i tak je to dobre. Platim 2000cfa a zase mame neco malo
mistnich penizku. Nakonec se ukazuje ze chtela jen 800, tj. neco kolem 2
korun. Benzin u poradnych stanic tu stoji 7111 cedis, u pump kde cepuji z
barelu je to skoro o polovinu levnejsi - 4600. Buh vi ale jaka to je
kvalita... Prijizdime do Tamale, prvniho vetsiho mesta dnes na ceste. Velky
provoz, nerudni a mizerni ridici. Zkousime bankomaty - tady v ghane by mely
byt. Vypada to ze jsou jen na Visu a navic davaji maximalne 100 dolaru -
800.000 cedis. Nejvetsi bankovka tu je 20.000 cedis a tak to vypada na
poradne hromady penez. Zkousime bankomat Barclays - to same. Jdu tedy zkusit
dovnitr vybrat s kartou penize na prepazce. Ejhle, to funguje i s
MasterCardem. Maximalni vyber je 500usd, poplatek je asi 8usd. Delaji to pres
zehlicku a tak neni problem s zadnym hloupym terminalem. Pres zehlicku to jde
raz dva a pak uz jen to trva trosku dele u prepazky kde vydavaji hotovost.
Odchazim s plnou cernou igelitkou, mam asi kilo penez. Trosku se tomu hihname
- jsme milionari. Mame 4.4 milionu. Hlavne ze mame penize, bez nich je to o
poznani smutnejsi. V bance to vypadalo hodne oblekove - vsichni bankeri a
velka vetsina klientu byla v kosilich. Jediny ja, na VIP prepazce, smrdim,
jsem spinavy a zamasteny od oleje. Stavujeme se hned u benzinky, uz sviti
hladove oko. Benzin u Totalu, coz je i zde, snad vyjma za nim pokulhavajicim
Shellem, nejlepsi (a taky nejdrazsi) benzinka. Plnou nadrz a palime si to dal
na jih, do Accra. Nektere useky cesty jsou ve vystavbe, jine jsou hotove,
jinde se jede po starem asfaltu. Ty rozestavene useky jsou prasne kamenite
cesty a tak je Kacka zase cela hnedo-oranzova. Okoli se zacina viditelne
menit. Opoustime Sahel a zacina tropicka afrika - dzungle. Nejprve bylo vse
jen trosku vice zelene a pak najednou hrrc - kopecek a za nim bananovniky,
palmy, dzungle. Vystrkujeme ruku z okynka a zjistujeme ze venku je podstatne
chladneji. Na druhou stranu zase stoupla vlhkost - clovek se tak poti uplne
stejne. Obcas je silnice tak rozkopana ze zustal otevreny jen jeden pruh a na
nekolika mistech tak cekame i pul hodiny nez nas chlapek s praporkem odmavne
ze je cesta volna. Na takovych zastavkach to maji mistnaci velmi dobre
vymyslene - nabizi se tu obcerstveni, piti, spousty kramu. Chvili se
zapovidavame s jednou prodejkyni bananu - ucime se par zakladnich slovicek z
mistniho jazyka. Sice je tu oficialni anglictina ale tou mezi sebou mistnaci
az na vyjimky nemluvi. Prijizdime do Kumasu, byvaleho hlavniho mesta. Strasne
zacpy pred, ve a i za mestem. Hybeme se jak sneci. Kacenka zlobi, nejak ji
nejdou rozjezdy, motor nema puvodni silu, nechce se rozjizdet. Budeme s tim
muset neco vymyslet. Do cile nam zbyva jeste 275 km a pomalu zapadlo slunce.
Dochazi benzin, nechavame vsak cerpani az na noc, chci ujet co nejvice
kilometru za svetla. Silnice je moc casto dirata a za tmy se diram vyhyba
hur. Smazime si to kolem 90tky, tam kde to jde. Tma padla jako vzdy velmi
rychle, snad 20 minut po zapadu slunicka uz neni videt ani tuk. Tak tedy
nabirame benzin a nocni cesta zacina. Tohle je presne to co by clovek nemel
delat - jezdeni v noci. Nejen ze je to nebezpecne ale zaroven clovek nic
nevidi. A tady je to opravdu hodne jine nez co jsme vidavali kolem doposud.
Na druhou stranu tu budeme cekat asi tak mesic nez nam vystavi nove pasy a tu
dobu asi vyuzijeme na vylety po cele Ghane. Cesta noci nakonec neni tak
hrozna, nastesti je cesta najednou podstatne lepsi, nova a dokoncena. Znovu
se objevuje znaceni a tak se jede bez problemu. Silnice jak z evropy.
Poslednich 150km zmizne rychle za nami. Prijizdime do mesta, moderni
velkomesto. Takze v nem samozrejme bloudime. Hledame kemp jmenem Accuma
village. Na jedne krizovatce nas dojizdi taxik a z nej nam signalizuje
policajt abysme zastavili ;-). Policajt si chytil taxika aby nas mohl
zastavit. To se snad muze stat jen v africe. Kdyz mame vsechny papiry v
poradku tak nam alespon poradi kudyma dal, tohle dobou uz to ale vime.
Prijizdime k nabrezi a po nejake druhe otocce nachazime nas cil. Je to tam
podivne, nevypada to na kemp, spise chaticky, vmestnane mezi mesto a utes nad
pobrezim. Obsluha prave konci a zavira bar - je kolem jedenacte vecer. Hlidac
mi ukazuje cely areal i svoje bydleni. Srandovni anglictina, doufam ze to od
nich nechytime ;-). Noc je tu za 20 tis za osobu, problem je ze vsechny
pokoje jsou plne. Nabizi nam tedy misto na stan, je ale mrnave a hned vedle
cesticky. Jako druhou alternativu mame najet autem az dovnitr do arealu a
spat v nem. Jdeme nejdrive na neco k jidlu do mesta. Vede nas tam mistni
hlidac, docela sympaticky chlapik. Bydlel tu jeste drive nez tu tenhle areal
vzniknul a tak tu ted pracuje i bydli. Vede nas spicim mestem, na jednom rohu
je nejaky chlapik, neco tady na lavicce kuchti. Mistnaci nas pousteji
sednout, davame si dve kavy (nescafe, slazene zahustene mleko, voda) a ja
jeste kus chleba/bagety s omeletou ze dvou vajicek do ni. Paja nechce jist.
Je to docela dobre, platime 12000 cedis.To ujde, 1.2e. Hlidac si dava to
same, jen si to nechava zabalit s sebou. Omlouva se za to ze to je mistnacka
verze, my to naopak chvalime. Vracime se. Cestou prochazime nejakym
noclezistem lidi na ulici, spi jich tu mraky. Pry to jsou vetsinou uprchlici
z okolnich zemi, jako je Togo ci Pobrezi Slonoviny. Tise spi, jen prikriti
dekou, je teplo. Zpet u arealu zajizdim opatrne po chodnicku pro pesi s
Kackou na malinkou vyhlidkovou terasu, vyhybajice se betonovym sloupkum v
ceste. Dnes uz nemame silu hledat neco dalsiho. Jdeme si dat sprchu do
smradlave open air komurky bez svetla/elektriny, povesit moskytieru. Pred
spanim jeste kourime z vyhlidky na skale nad plazi na more pod nami. Hezky
vyhled, more narazi na skalu pod nami a krasne duni. Bude se hezky usinat a
Kacenka si zase diky vysoke vlhkosti vzduchu rezave zaplace.

060210 - Accra - ouredicke narozeniny a dalsi cehun

Dnes je mi jednatricet a uz jsou to moje druhe narozeniny na cestach. Loni to
bylo ve snehem zapadlem bavorskem Landshutu, letos je to vlhka Accra v
Guinejskem zalivu na pobrezi Zapadni Afriky. Vstavame brzy a tak sledujeme
prave vychazejici slunce. Bohuzel tady na baru nedelaji snidane a tak musime
vzit zavdek neuplne vychlazenou kolou a cigarem. Sedime na vyhlidce,
sledujeme rybare na lodkach, jedna z nich se dlouhou dobu marne snazi
probojovat pres pribojove vlny na more - vzdy ji vlny u brehu otoci zpet
drive nez se dostane dal od brehu. Dnes nas ceka ambasada. Moc se mi nechce
na narozeniny jezdit po meste a klabosit s uredniky, pravda vsak je ze ten
chlapik se kterym jsem se bavil po telefonu byl docela mily a tak bysme treba
spolecne mohli zajit na obed...?! Uvidime. Sedam do Kacenky, radim redukci a
pozadu couvam tou slozitou cestu zpet. Stastne se mi povede proklickovat mezi
sloupky, trefim se i na chodnicek, prekonam velkou diru, jen pak mam problem
s posledni zatackou a ve finale jeste navic brnknu podvozkem (ze by zase
prevodovkou?) o hrb ve vstupni brane. Naseda Paja, vypinam redukci a
vyjizdime prasnyma cestickama na hlavni silnici. Jedeme hledat ambasadu.
Samozrejme bloudime, je vedro a to neni zadna zabava. Konecne ambasadu
nachazime, je hned vedle dalnice, bohuzel v protismeru. Musime se otacet na
kruhaci a zrovna kdyz parkujeme tak nas opet dojizdi policajt v taxiku. Po
kontrole z nej taham, jaktoze muze jezdit taxikem - pry nemaji tolik aut a
tak se tu zavedlo pravidlo ze policajti mohou jezdit taxikem, dokonce jim i
plati a jim to pak zase proplaceji na stanici. To je ale reseni ;-). Vsechno
mame v poradku a tak pokracujeme na ambasadu. Cekame na semaforu docela
dlouho, teprve chytra Paja nakonec prijde na to, ze tady maji dokonce
tlacitka pro chodce. Prechazime par vterin po jeho zmacknuti. Na ambasade nas
cerni vratni pousti dovnitr. v klimatizovane vile se nas ujima nejdrive mlady
chlapik, zjistuje proc jsme tu a pak s nami klabosi (cesky!) az do te doby
nez se nas ujme konzulka. V mezicase si prohlizime nejake moc hezke brozurky
o cechach a uplne nas chytne homesickness. Tam je to tak hezke! Spousta
zajimavych mist. Mistni hospodar se sem pry dostal nahodou (otec v diplomacii
urcite nepomahal?). Prichazi konzulka. Je to mila slecno/pani(?), bohuzel je
tu teprve kratce, prelozili ji sem z Dakaru po zruseni nasi tamni ambasady.
Resime moznosti co dal. Mam ted v pase 3 volne stranky, Paja jeste 10. Pas si
clovek muze vyzvednout bud sam na okresnim urade a nebo na ambasade od
konzula. Tim padem nam pas nemuze nekdo v praze vybehat a poslat. Odeslani
zadosti do prg muzeme urychlit, zaplatit DHL. Pak vsak nekdo musi prenest
zadost z mzv do ou, tam vystavi pas, zase to vnitrne musi poslat zpet na mzv
a tam to ceka (neurychlitelne) na termin odesilavani hromadne zasilky z mzv
na zastupitelsy urad. Jednoduse to vypada ze plnohodnotny pas muzeme ocekavat
dvacateho dubna(!!). Coz je za dva a pul mesice. Nakonec nachazime reseni s
rocnim pasem, ten staci dorazit do 20.3., tj za mesic a deset dni. Otazka je,
kam si ho nechat dorucit - bud sem a nebo do Nigerie. Ani jedno neni moc
dobre, v Nigerii pry zacina ptaci chripka. Vyplnujeme tedy zadosti s tim, ze
destinaci na vyzvednuti jeste sdelime pozdeji, az dorucime fotky - ty nase z
Bamaka totiz nejsou vhodne - nevyhovuji predpisu na pas. Takze nas mimo jine
ted jeste ceka shaneni fotaka na 2 nove pasove fotky. Hlavne ze mame z Bamaka
zasobu 20ti fotek kazdy. Za vydani pasu platime kazdy asi 291 tisic cedis. To
by sice melo byt 750Kc ale takovy kurs bych chtel v bance nekde potkat! Mam
problem se vzorovym podpisem - vzdycky mi to utece z ramecku a tak musim
trenovat nanecisto a vyplnit pak cely formular znovu. Problem pro me je ten
ze pokud bych si pas vyzvedaval v Nigerii tak se muze stat ze se tam ani
nedostanu - potrebuju 3 viza a staci aby jediny jeliman na hranicich zabral
dve stranky (jednu na vizum a druhou na vstupni razitko) a ja zustanu trcet
nekde v Beninu s pasem do ktereho se neda dat vizum pro vstup do Nigerie. No,
uvidime, rozmyslime. Jedeme shanet fotaka, nastesti nam konzulka poradila kam
- hned za hotelem Paloma. Tam pry i dobre vari. Jedeme se tam najist, jeste
jsme nejedli, je po poledni a pul dne z narozenin sedim na urade. Neni to
sice tak hrozne, je to snad prvni cz urad po pul roce, ale i tak ;-). Cestou
do Palomy potkavame nejakou mensi hospudku a tak jdeme radeji tam. Z
vybranych jidel z menu toho moc nemaji, davam si tedy ryzi s nejakym salatem,
Paja si dava ryzi a kure na curry. Pivo maji jen nejake cerne, Paja Fantu.
Jidlo docela ujde, kdyz v nem objevim kure tak se jeste ptam cisnika jestli
to je opravdu to co jsem si objednal. Pry jo. Tedy vlastne az do okamziku
placeni - tam naskocilo na ucte o 10.000 vice. Reklamuju, odmitam platit neco
co jsem si neobjednal, zvlaste kdyz jsem se jeste ptal. Odchazime ne uplne
spokojeni, jidlo sice dobre, ale malo a pak jeste ten zaver... No, snad si
spravime chut v Palome - dame si poradne presso a to bude neco jineho.
Nakonec tam trefime docela v pohode, zaparkujeme a ... presovac je rozbity.
Davame si od protivne obsluhy prinest alespon milkshake a cigara - Rothmans
jsou za 15tisic, shake je vsak ocividne instantni! Ten dnesek je same
protivenstvi, tak jsem se tesil na poradny milkshake! Platime docela rychle,
kosticky (jez po dlouhe dobe konecne alespon vyhravam - hrajeme totiz na 500
jako minimum a 3 nulovani rovna se prohra) nas tu nejsou schopne udrzet.
Zvedame se, jdeme resit fotky. To je hned kousek dal. Vysedavame, babice ma
polaroid, fotka na pas do minuty - hlasa cedule hrde nad vchodem. Foti
nejdrive me a ejhle - fotka neni opet uplne podle predpisu - spravne ma byt
na pas fotka s hlavou pres dve tretiny obrazku - ja ji mam tak pres pulku -
vysvetlujeme tedy babici jak to ma vypadat a ona se snazi polepsit tak, ze
nakonec Paja na fotce nema ani usi, ani celo. Uplne na nic. Ani jedna fotka
neni uplne v poradku a babici prave dosel film. Chce zaplatit alespon za tu
moji. Nastava handrkovani, objednali jsme si celek a tak nas bud nafoti oba
nebo pujdeme jinam. Nakonec se ji podari jeste takhle pozde odpoledne nekde
sehnat film a tak Paju vyfoti spravne. Trosku pospichame, na ambasade je
nekdo jen do 5ti. Vracime se k ni oklikou, ty kruhace, nadjezdy a odbocky tu
nejsou nejlepe znacene. Nakonec uz na ambasade potkavame jen vratneho,
nechavame tedy obalku s fotkama u nej i s nasim cz cislem a informaci o tom,
ze si nechame vystavit ten rocni pas bez strojove citelne stopy a vyzvedneme
ho v Abuji, v Nigerii, na nasi ambasade. Tak, urednicinu mame za sebou a je
kolem pate. Ted je jeste otazka co s dnesnim noclehem. V Accuma village je
dnes nejaky koncert DJ's a tak nas placek nebude volny, navic uz se mi tam
nechce tak komplikovane zajizdet. Z planetaka vypadne YMCA hostel, jedeme se
tam kouknout. Na recepci nikdo neni a tak koukame, kourime a cekame. Nakonec
si nachazime nejaky backpackersky hotel v centru, je tam i bar hned v
prizemi. YMCA vypadala komunisticky. Recepcni se objevuje akorat kdyz sedame
do auta - uz se le nevracime zpet, jedeme do centra. Po druhem objezdu bloku
najdeme hotel. Parkujeme auto za rohem a jdeme se optat na misto. Maji pokoj,
sice za 80 tisic ale to je ok. Je docela cisty, bereme to. Je pozde vecer,
jsme spoceni a utahani, to nebyl dobry den, uz nam s nejakym mistnakem malem
i povolily nervy. Ted si konecne muzeme v klidu sednout do baru a dat si
pivo. Bohuzel tu o vikendu nevari - a samozrejme ze ted vikend (patek vecer?)
je.
Dokonce drive nez si dame sprchu. Odpocivame, relaxujeme... kdyz tu nahle se
objevuje Dan. Je to chlapik, 31 let, oblecenv kapsacich, chraplavy hlas z
nastydnuti a ... je z cech, z Pisku. Je to backpacker, vraci se z Tanzanie,
ma tady mesicni zastavku a jdouce po silnici si vsimnul nasi CZ spz na Kacene
stojici na parkovisti. Davame se samozrejeme do reci. Afrika, zivot, cesty.
Kupodivu si s sebou taha Palma jako Paja, taky ma klavesnici, ma skoro stejny
fotak jako my - dokonce ma i on sam dva - jeden na foceni nenapadne a druhy s
dobrym zoomem. Jo jo, stejny hracicka jako my. Ukazuje nam jak rychle se da
psat na palmu dvouma tuzkama najednou - dobe jimi do klavesnice na obrazovce
a je asi o 20% rychlejsi nez jednou tuzkou. Porad pomalejsi a na on-line
denik nepouzitelne - na rozdil od Psiona. Dan ho hned zacina okukovat. Vubec
bych se nedivil kdybych ho s nim v budoucnu nekdy potkal. Zajima se o moderni
africke umeni, doufa ze zbohatne na obchodu s obrazy. Uz si s sebou z
Tanzanie veze par platen, tady chce nakupovat dalsi. Zaroven hleda rucne
malovane vyvesni stity - tam je jen problem s transportem do evropy, pry jsou
moc velke a tezke. Pry. Nosime si z ulice kafe v plastovych hrnickach, tady
na baru ho nemaji vubec. Pokazde jina cena, zavisi na tom kdo z nas pro nej
jde. Dan pak tuhne a jde spat do sveho hotelu. Me prichazi par gratulaci, do
sms mi prijde jen zacatek mailu. Vsechny odesilatele jsem vsak podle jejich
osloveni poznal, znam uz jejich styl. To je mile. Podivne narozeniny, unavny
den. Zitra tu jeste zustaneme relaxovat, musime se nejak pripravit na dalsi
cesty. Chvilku si cteme a pak jdeme take spat.

060211 - Accra - odpocinkovy den, palime fotky, lenosime

Dnes mame odpocinkovy den. Rozhodli jsme se zustat tu jeste jednu noc a tak
muzeme prijemne nic nedelat. Dan se rano prestehoval do stejneho hotelu.
Potkavame se dole pod striskou zavrene rastaurace. Dnes chci dopisovat denik,
meli bysme palit fotky. Nachazime tu jednu zasuvku na elektrinu, muzeme si
tedy roztahnout notebook venku. Dan prinasi svuj disk na ktery zalohuje SD
karty z fotaku a digitalni kamery. Misto dopisovani tak koukame na videa
nahrane v Tanzanii. Dan studuje ve svedsku, je clenem organizace
kwaafrika.org. Jelikoz jezdi do tanzanie casteji tak uz umi svahilsky.
Prichazi k nam nejaky mistnak a pta se, kolik ze budeme platit za elektriku.
Vyjizdi na me hodne z ostra a kdyz mu vysvetlim jakou spotrebu ma notebookk
tak zmirnuje a najednou je vsechno v poradku a je zase mily. Hmmm... ty
mistnaci nejsou uplne v klidu jako treba burkinaci ci malijci. Dan ma
zajimava videa, z cest, z rezervaci, z vyletu lodi po jezere Tangajnika.
Uvidime co se objevi na kwaafrika.org az za mesic dorazi do cech. Domlouvame
se na spolecnem vyletu kousek podel pobrezi za mesto - pred tremi lety tu pry
nekde nasel moc pekne bydleni u plaze, v klidu. To nas laka. Pasy dorazi do
Nigerie za mesic a neco a tak mame cas. Nas soucasny itinerar vypada Ghana
okolo, pak Togo od severu na jih, Benin od pobrezi do poloviny, prechod do
Nigerie, tam cestou pres Abuju vyzvednout nove pasy a pak smer Kamerun. Viza
se daji poridit v malem mestecku u hranic a to je dobre - zajizdet do
hlavniho mesta Lagos na ambasadu nam vsichni hodne rozmlouvali - pry to neni
bezpecne misto. Mame to tak akorat na ten mesic a neco do Abuji. Ted si tedy
prohledneme Ghanu. Zitra vyrazime podel pobrezi. Davame si kafe z ulice, pak
Paja s Danem vyrazi pro neco k jidlu do mesta - ja cekam tady, nechtelo se
nam sklizet vsechnu tu elektroniku co tu mame roztahanou na stole. Mezi tim
nez se vrati otacim fotky. Za chvilku jsou zpet, prinaseji ryzi s nejakou
palivou omackou. Jediny ja dojim vsechno a pak jeste i po nich. Davame si s
Danem pivo, ty africke patoky uz me moc nebavi - pivo je tu nasladle a boli z
nej hlava, vubec netisi zizen. Paja se chape notebooku a dela vyber fotek na
blog. Bastime pomerance a kousky cukrove trtiny jez Paja prinesla z nakupu.
Dan kolem 7me hodiny vecer tuhne, ma prece jen 5ti hodinovy posun z Tanzanie.
Jsme domluveni na zitrejsi ranni odjezd podel pobrezi. Dopisuju na psionovi
moudra a pripojuje se k nam nejaky desetilety klucina, syn mistni recepcni.
Zajima se o kompjutry a je veskrze docela mily. Nechavam ho hrat si s psionem
a povidame si. Mluvi anglicky lepe nez vetsina mistnaku. Davame mu pomeranc a
on ho labuznicky basti do posledniho kousku duzniny. Sbira seminka, pry chce
mit sad pomerancovniku. Pravda je ze mistni pomerance jsou luxusne stavnate a
sladke. Snad jedny z nejlepsich co jsem jedl. Velky rozdil oproti tem gumovym
susenym koulim plnym pecek jez prodavaji v Mali. Klabosime spolecne asi dve
hodiny, pak se ale zvedame a presouvame se do klidu a soukromi pokoje.
Soukromi v africe je velmi vzacne a hodne drahe ;-). Sedam si ke stolu,
ignoruju Paju (pry jsem to mel takhle napsat) a pisu. Dnes konecne zvladam
dohonit dluh, cast deniku z Bamaka od M&A. Chvili po pulnoci ukladam a je to!
Ted jeste poslednich 14 dni... to je nekonecny maraton. Poustime na noc
ventilator, prestoze je velmi hlucny tak alespon rozviri vzduch a odezene
pripadneho kozmara.

060212 - Accra - odjezd z mesta smerem na nebeskou plaz

Balime si na pokoji veci, na recepci v prizemi platime a vracime klic.
Klepeme na Dana, odjizdime. Jeste nema sbaleno a tak kourime venku na
zahrade. Pali do nas slunicko, presouvame se do stinu. Parak jak cert. Dan
porad jeste bali, trosku s tim pripomina Tomase Kolaciho ;-). Jsme zvedavi
jak to najdeme - Dan si bohuzel nepamatuje misto a jel tam pred tremi lety
nahodou busem, bez velkeho planovani. Nejdrive jdeme na net, chceme odeslat
vebr fotek a denik na blog. Cekame nez Dan dobali. Porad jeste neni hotov.
Pak se zvedne ale jeste domlouva uschovani tanzanskych obrazu tady v hotelu.
Bude se sem vracet - za mesic leti domu prave odsud. Nakonec je vse zarizeno,
nakladame jeho batoh, seda si na postele za nas a trada. Bohuzel jsou dnes
male inet kavarny zavrene a tak musime nekam dal do vetsi. Trosku se motame
ulicemi. Kacenka nema silu, rozjizdi se hodne ztezka. Mame podezreni bud na
rozstelovany predstih, problem se vstrikovanim, ucpany katalyzator a nebo
jeste nejakou jinou jobovku. Meli bysme se tomu brzy zacit venovat - prece
jen tady v Ghane potkavame konecne spousty stejnych aut - tady se jmenuji
Toyota Lite Ace - je to tu jedna z nejbeznejsich dodavek. Prijizdime k velke
budove s reklamou nonstop inet cafe. Parkujeme pred ni a Dan si jeste dava
useknout kokosak - ma zizen a tady je u stanku prodavaji. Ve velkem salu s
asi 60ti pocitaci si kazdy s Pajou bereme hodinu (po 10.000). Ja mam mizerny
kompl, zavirovany, pomaly, nefunguje tu ani mys, rychle to balim. Sedam si k
Paje, vsechno vyresime z jednoho pocitace. Download je docela rychly, upload
je mizerie. Asi bysme meli ty nase fotky zmensovat trosku vic, zatim delame
rozliseni 1024x768 a to jsou porad jeste 200-600k soubory. Vypada to ze maji
asi adsl. Fotky lezou jako snek. Dnes asi vsechno odeslat nestihneme. Resime
si maily a cteme novinky z domova i ze sveta, na pozadi bezi odesilani.
Stahujeme si posledni novinky Alzheimeru, jsem zvedav na posledni hit -
Powerplay - chvalil ho jak Peta tak i Berta. Po dvou a pul hodinach balime,
porad se neodeslalo vse. Zbytek posleme az nekde dal, snad bude rychlejsi
net. Dan zjistuje ze zapomel vratit klic, znovu si vzpominam na neboheho
Tomase K. Vracime se pres kokosovy stanek do auta a vracime se k hotelu
vratit klic. Vyjizdime z mesta, mirime podel pobrezi hledat Danuv ideal. Jsem
lehce skepticky, uvidime. Nejdrive jedeme hledat Kokrobite beach. Po asi 30ti
kilometrech zjistujeme ze uz jsme to asi prejeli, vracime se a ptame se,
kazdy nas posila jinam. Nakonec koncime sice u pobrezi, ale v nejake
vesnicce, u stare otrokarske pevnustky nad zalivem. Alespon si ji tedy
prohlizime, dokonce se tu da i prespavat, pokoj je za 120.000, tj asi za 12
euro - pro dva to docela ujde. My ale pokracujeme dal s hledanim, nechavame
se jednim rezatym cernochem navigovat na Kokrobite. Obcas tady v africe
potkavame takove zvlastnosti jako cernoch albin, cernoch se zrzavymi vlasy -
vzdy je to hodne necekane - vic necekane nez potkat bilou tvar. Vracime se
stejnou cestou zpet, asi 12km na hlavni silnici, po ni zase nejakych 10km
zpet, nekolikrat se ptame, vetsinou na policejnich kontrolach. Nakonec se tam
nejak domotame, Dan vsak stridave krouti hlavou - neni to ono, je to ono,
nevim, neni to povedome, pockej - mozna ze jo, ne - to neni ono... Nakonec to
ono neni, objizdime po pobrezi male kempy, nadhaneci se strasne vaznym a
dulezitym usmevem zahaneji blede tvare prave do jejich kempu. Ignorujeme je,
hledame Danuv sen. Projizdime nejdrive po asfaltce, pak ta konci a prichazi
pista. Po ni dalsich 10km. Krajina je hodne zelena, spousty kopecku, palmy,
bananovniky, stromy, mezi tim prosvita hnedo-oranzova hlina a prach. Baracky
maji castej modre nabarvene zdi, hodne mi to tu pripomin Kubu. Stavujeme se
na jidlo u cesty v nejakem baru - vypada to ze je vikend a tak skoro nikdo
nic nevari. Tady jedine co dostaneme je polevka - spise omacka. Paja pak asi
o tyden pozdeji zjistila ze omacce rikaji polevka - takze jsme si dali tri
talire omacky na ryzi (tu vsak nemeli, ani chleba). K tomu nejake piti od
coca-coly a znovu vyrazime. Dan ani nedopiji, ocividne mu to nechutna.
Nakonec se znovu objevime na hlavni ceste. Takze Kokrobite to nebylo. Mozna
to bude Winneba - o kus dal, smerem na Cape Coast. O 40km dal prijizdime na
kruhac, odbocujeme do mestecka, jedeme ho okouknout. Jezdime po meste, Dan
opet sridave poznava a nepoznava okoli... Uz jsem docela pesimista, ostatne
jako vsichni v aute. Uz se zaciname vracet na hlavni kdyz se objevuje jeste
nejaka odbocka... Dan zavetri... mozna ze to je prece ono... jo... ne...
mozna... jo... 91%, 95%, 99%.... 100% - jsme tu. Po pisecne cesticce
prijizdime k nejakym apartmanum. Vysedame, jsme upeceni. Dan vyrazi za
majitelem, ja otacim auto a parkuju. Jdeme domluvit bydleni. Problem je, ze
tu ted ubytovavaji studenty a neni misto. Nakonec se to ale resi, nachazi se
nejaky dalsi chlapik, pry ma nejake apartmany kousek odsud. Jdeme se tam na
ne kouknout. Luxusni baracek - vyhled pres palmy na krasnou plaz, tri vedle
sebe, nas by byl prostredni. Dve loznice, dve sprchy, hotovy raj.
Usmlouvavame cenu na 60.000 za noc kdyz zustaneme 3 noci. Chlapik souhlasi,
platime mu 120.000 zitra doplatime zbytek. Jdu pro auto, parkuju pod palmami
na plazi. Paja jde varit, dnes bude jen neco lehkeho cestovniho, zitra
vyrazime nakoupit. Mame testoviny s kecupem a pijeme nescafe se susenym
mlekem. Dan nedojida, asi mu to moc nejede. Vypada to na velkeho masozravce.
No, hlavne ze hlad je zaplasen. Zapadlo slunicko, pada noc. Dan cely den z
auta okukoval ruzne mistnacke vyvesni stity - hlavne holicske jsou docela
hezky malovane. Chce jich tu nakoupit co nejvic, na internetu se pry
prodavaji velmi draho. Mozna dobre zivobyti, problem je vsak transport. No,
snad se mu bude darit. Bereme si na nej mail, mozna ze se potkame na podzim v
Tanzanii - jestli se tam dostaneme. Vynadavame stul a zidle na terasu pred
apartman. Sedime venku, poslouchame hucici more a je nam fajn. Povidame si.
Dan nakoupil spousty kokosaku od nejakeho mistnaka a tak pijeme jako
protrzeni. Nema vsak macetu na jejich otevreni a tak nam je musi vzdy
otevirat mistnak. Pozdeji vecer pak na nas uz pada lenost, sklizime nadobi do
obyvaku, sprcha a jdeme spat. V noci vsak prichazeji komari, prestoze jsou v
oknech site. Musime natahnout moskytieru. Paja jde vedle pro provazky a ani
si nevsimne ze mela pod sandalem velkeho svaba - lezi rozslapnuty a jeste se
trosku hybajici na zadech. Odmetavam ho nekam do rohu kdyz tu slysim z
vedlejsi mistnosti vykrik - jeden svab se ubytoval v neumytem taliri od
vecere. Jdu talir vyklepat ven za dvere. Vesime moskytieru a dochazi nam ze
to neni nebe. Objevujeme v pokoji i mysi... No... na jeden vecer docela dost
navstevniku. Snad nic nevleze pod moskytieru. Zalezame a jdeme konecne spat.
Alespon ze to more tak krasne sumi za tim oknem...

060213 - Winneba - nebe na zemi se svaby a mysmi

Dan vstava velmi brzo, casovy posun ho taha z pelechu kolem seste. Ma tu uz
macetu od kokosare a tak zdatne otevira a pije jeden kokos za druhym. Koupil
za 40 tisic dalsich 20 kokosaku a tak jich tu mame peknou hromadu. Snidame
ananas, o moc vic toho k jidlu nemame. Ctu si, Paja vytahuje notebook a mydli
Zumu. Mame trosku problem s anglickym typem zasuvek. Moc se mi nechce, Paja
me vsak nakonec vytahne - pojedeme autem do mesta na nakup, at tu mame neco
na ty tri dny k jidlu. Startujeme Kacenu, nechavame tu Dana, jedeme do mesta,
hledame trznici. Nakonec ji nachazime. Parkujeme a jdeme dovnitr. Jako vzdy
bereme cibule, rajcata, okurky, navic mouku na palacinky, cigara London za
7500 a Tusker za 5000, zapalovac za 1000, vajicka po 900, zrale kokosaky na
orech po 1000 - velky nakup. Neseme to do auta, shanime jeste ocet ale ten je
za 20.000. Vedle male benzinky v kramku jeste potkavame pixlu nescafe - dnes
rano nam doslo a tak bereme - 42.000. Nasedame do auta, jedeme hledat chleba,
maslo, syr. Bloudime mestem, obcas bojuju s neznacenyma jednosmerkama ktere
vsak mistnaci znaji. Nachazime nejaky prijemny kramek, Paja vybiha ven,
nakupuje vse. Maslo za 11.000 je luxus. Vracime se zpet, jsme zplaveni a
upeceni. Velka vlhkost. Vykladame a davame si hned chlebik s maslem a
rajcetem, pekne osoleny. Chleba ma byt tmavy - neni to tak uplne pravda, ale
je tmavsi nez bezny. Alespon neni uplne sladky. Danovi prichazi navsteva -
chlab od kokosaku privadi nejakeho mladeho malire - nechavame jim terasu a
uklizime se dovnitr. Dan je hosti chlebem s maslem a rajcetem. Pak vyrazi do
mesta zase on. My odpocivame. Nedari se nam vsak zustat sami, objevuje se
Christopher, muj novy "kamarad". Klabosim s nim na terase, Paje se povedlo
utect dovnitr, dela palcinky. Davame si s kamosem kazdy jednu - namazal jsem
je marmeladou a pekne zamotal. Kokosar se stavuje, pta se po Danovi. Ten se
porad jeste nevratil, zacina se stmivat. Nakonec kdyz uz jsou tu asi podruhe
tak jim rikam at se stavi az zitra. Christopher je elektrikar, jeho stryc
vlastni tyhle penziony. Okukujeme nejaky ohorely sloup elektrickeho vedeni
hned vedle naseho apartmanu - pry vzdusna vlhkost. Nakonec to bali, jde do
mesta. Zvlastni je ze se omlouva, pry chce jit nekam jinam. Pry se stavi
zitra. Nemam mu to srdce rict at se nestavuje. Je mily, spise zvedavy na
cizince - nezebra, nevnucuje se, jen tak tise sedi a nesmele se pta. Nakonec
prijizdi taxikem pozde vecer i Dan, spolecne se precpavame moc dobryma
palacinkama. Po chvilce povidani zalezame do pelechu pod moskytieru spat.
Druhy den utekl jako voda. Nase terasa vypada podstatne spinaveji nez pri
prijezdu.

060214 - Winneba - kokosaky, lenosime

Dnes mame luxus - je nakoupeno, nikam se nemusi, muzeme cely den jen lenosit
a nic nedelat. Jak kdybysme porad neco delali, co? Pritom si uz vlastne rok
valime sunky a nedelame lautr nic. Obcas mi ale prijde, ze je slozitejsi
cestovat nez pracovat. Vydrzet na ceste dva roky je podstatne narocnejsi nez
vydrzet dva roky na miste a venovat se praci. Nicmene vstavame az kolem
desate, snidame chlebik s maslickem a rajcaty, popijime caj a je nam dobre.
Je tu prijemne, venku sumi ocean, jsou tu docela hezke vlny. Zadni obri ale
ani zadni trpaslici. Dan masakruje kokosaky macetou, ziskava dobry grif.
Zasobuje nas jima tak, ze uz mi lezou krkem a musim si dat k piti neco
jineho. Dopisuju denik - respektive tvorim poznamky z poslednich dni ktere
pak rozepisu, Paja hraje Zumu, proboxovala se do posledni, devate urovne.
Prijizdi nejake auta - majitele apartmanu hledaji sponzory na rekonstrukci a
tak chlapik v kosili proleza apartmany a ocenuje. Nejdriv je posilame do
dalsiho, chceme trosku pouklizet roztahanou elektroniku nez pustime dovnitr 8
cizich lidi. Cteme si a oni tu lozi po mistnostech. Sledujeme je ostrizim
okem aby neco necmajzli. Nakonec se usazuji na terase u stolu a zacinaji
klabosit. Paja zrovna dovarila a tak to vyuzivam jako zaminku na to je uplne
vykopnout - nemame kde jinde jist nez tam u stolu. Mame bramborovy gulas,
nakonec je z toho sice spise polevka, ale i tak je moc dobra. Domaci strava
po dlouhe dobe - zadna ryze, zadne testoviny, zadne podezrele maso... Davam
si nasup. Objevuje se tu muj kamos Christopher, dostava take talir polevky.
Dan se zveda, vyrazi taxikem do mesta na imigracni - chce si nechat zmenit
vizum do Ghany na vicevstupove. Premysli ze by s nami dojel az do Nigerie a
pak se sam vratil zpet a radeji nez zarizovat nove vizum tak jen zmeni to
soucasne. Vymlouvam se Christopherovi na unavu po jidle, ze pujdu spat.
Vevnitr vsak obiram po chvili Paju o notebook a zacinam hrat Ages of Empires.
Paja pak klabosi venku s navrativsim se Danem. Uzivam si hru, ale nejak mi to
nejde, pro hluk z oceanu neni slyset zvuk a tak mi hra pod rukama nejak
nesedi. Paja vari kafe, stavim si ho na stolecek vedle sebe, cekam nez
vychladne. Rychle se setmi a do me se pousti komari. Rozhoduju se zalezt a
hrat pod moskytierou. Pri zvedani se mi podari shodit plny kelimek kavy na
koberec. Ach jo. Ktery inteligent tady taky nechal polozit koberec - a vubec
treba i to drevene oblozeni sten - pri takovehle vlhkosti to nejen bude porad
mokre ale navic se v tom bude drzet spousta zviratek. Lezu pod moskytieru ale
nejak se ty potfory dostaly az dovnitr a dobou me. Rozplacnout komara
sediciho na moskytiere je umeni - nejde priplacnout. Nastesti me zachranuje
vecere. Mame polevku a salat. Zase zalezam do pelechu ke hre a jen tak zlehka
slysim ostatni zalezat do pelechu take. Dnes jsem zapisku moc nedopsal.
Premyslime ze bysme tu zustali jeste jednu noc. Neni to spatny napad. Ages mi
dnes nejdou. Jdu si tedy radeji dat sprchu a zalezt do pelechu cist.
060215 - Winneba - naciname paty africky mesic, zmeny planu
Dnes je to prvni den pateho mesice naseho africkeho vyletu. Denik mel do
dneska presne 100222 slov, mame najet neco kolem 19ti tisic kilometru, Ghana
je nase sedma africka zeme (nepocitaje spanelskou Ceutu), jsme zase o neco
starsi, neco jsme videli, necemu rozumeli, neco nepochopili a spoustu jsme si
ani neuvedomili. Nejvic se nam asi libilo v Mali, nejlepsi lide. Mozna to
bylo tim ze jsme tam byli tak dlouho, meli zazemi a nekoho kdo nas s zivotem
tam seznamil. Mame za sebou snadnou cast afriky. Snad az na prevrat v
Mauretanii jsem projizdeli klidnou zemi. Blizi se nam obdobi destu, budeme
prejizdet pres destne pralesy cim dal casteji, cekaji nas zeme bez asfaltek,
ceka nas rozbourena Nigerie - at uz ptaci chripka, tak unosy, mistni volby,
prepadavani ropovodu, prestrelky a prepadavani, tak i obe Konga, napjata
situace v Kamerunu, pak povalecna Angola vzpamatovavajici se z valky. Pak
snad uz prijde klidnejsi cast - jizni afrika a jeji relativni civilizovanost,
vychodni pobrezi s rozvinutym turismem. Dal zatim neuvazujeme, to je jeste
nepredstavitelne daleko - veci jako mozny prejezd na stredni vychod, asie,
amerika... to snad jeste ani nema cenu resit. Bud nam dojdou penize, nekdo
nas prepadne, onemocnime, pohadame se vic nez je zdravo nebo nas cestovani
jednoduse prestane bavit... tezko rict - duvodu nedostat se az do jizni
ameriky muze byt hodne. Ta nadeje na dokonceni je velmi mala. Nejak to vsak
dopadne. Ostatne jako vzdy. Mozna se pak vratime do cech. Mozna zustaneme
nekde cestou - at uz na trvalo nebo jen na rok. Kazdopadne nas hned rano
vytrhuje sms od nasi pani konzulky - v Nigerii se s ptaci chripkou roztrhnul
pytel a diky zhorsene situaci pry mame zvazit cestu tam. Navic nam nabizi
moznost nejen zazadat o pas ale navic i moznost soucasne se zadosti vystavit
i pas provizorni. Zaroven nam doporucuje nechat si poslat pas z prahy az do
konga - nase ambasada tam pry jeste par mesicu bude zustavat a snad to tam
stihneme. Touhle zpravou nam trosku udelala caru pres rozpocet. Takze misto
dalsiho kopani se do zadku cely den nas ceka prehodnocovani situace. Otazek
spousta, odpovedi malo. Vytahavame vsechny nase mapy, stazene clanky o
africe, planetaka a hledame reseni. Nigerie je velka, blokuje pristup do
rovnikove afriky a dal na jih. Cesty dal nakonec jsou: a) prijet Togo, Benin,
Nigerii a vjet do Kamerunu v jeho polovine nebo b) najit cestu lodi kolem
Nigerie nebo c) vzit to zpet na sever do pouste a projet to Saharou pres
Niger, kolem jezera Cad do Cadu a odtamtud prekrocit z hlavniho mesta
N'Djamena hranice do severniho Kamerunu. Varianta b) je zamitnuta, zvazujeme
zbytek. V pripade potreby tech 900km Nigerii clovek muze hodne rychle
profrcet. V planetakovi se vsak docitame spousty varovani, ozbrojene prepady
na dalnicich, doporuceni cestovat v konvojich, hlavne na tech rychlejsich
hlavnich cestach... Paje se do Nigerie vubec nechce. Zbyva pak tedy varianta
pres Cad - je podstatne delsi a narocnejsi na auto. Da se vsak trosku
zoptimalizovat pres Burkinu - nebudeme pak muset resit tolikrat viza, melo by
se je dat porizovat vetsinou na hranicich. Problemem na ktery neumime
odpovedet je pouze prujezdnost cesty na hranicich mezi Nigerii a Cadem -
cestou jsme v Gambii slyseli od majitele kempu ze cesta vede po kolena ve
vode, je znacena zapichanyma tycema v jezere a ze to je hruza. Na druhou
stranu planetak pise ze to je sice hruza ale ze tam jezdi pravidelna 4wd
doprava. Cesta pres hranice bezne trva tri dny, jede se porad pisecnou
cestou. Zvladla by to Kacena? Paja se kloni k jizde pres Niger a Cad - kdyz
bude cesta alespon trochu prujezdna. Mne je to docela jedno, vetsinou nic
neni tak hrozne jak se povida - zrovna tak muzeme mit problem v pousti s
autem jako v nigerii s policajty. Uvidime, musime zajit nekam na internet a
zjisti prujezdnost okolo jezera Cad. Problem by tam taky trosku mohl byt usek
sporneho uzemi mezi Cadem a Nigerii kde pry dochazi k obcasnym vojenskym
stretum. Ajajaj! Do naseho uvazovani se nam jeste micha Dan, chce abysme jeli
pres Nigerii, chtel by jet s nami. Nakonec se spise klonime k poustni ceste.
Den tak travime premyslenim. Poprve dnes vytahujeme nas filtr na vodu - z
kohoutku tu sice neco tece, obcas z nej vypadne chuchvalec (snad rasy),
pochybujeme vsak o jeji pitnosti. Paja prubezne naleva vodu do filtru a
pomalu ji cedi do naseho 10l kanystru - cestou se nam bude hodit, s pitnou
nebalenou vodou uz ted asi bude problem. K jidlu mame michana vajicka na
cibulce s chlebem - neni toho dost a tak se dojidame jeste kokosem a ja i
zbytkem nasich timbuktackych datli. Vyhazuju ty cervive, vetsinou mam vsak
kliku na dobre. Vzdy kazdou datli nejprve otiram, prad je na nich lehka
vrstvicka drobneho poustniho pisku. Na vecer pak delame vyuctovani spolecnych
nakladu s Danem. Vyrazime s Pajou na prochazku po nabrezi. Je to ostuda -
jsme tu uz snad ctvrty den a porad jsme se jeste ani nedotkli vody. Voda je
prekvapive velmi tepla, pocitam ze by ani cloveka v beznem paraku
neochladila. Krasne vlny, nadherny pisek, palem jak nadelano. Vypada to jak
pohlednicovy raj. Zjistujeme ze tu je podel celeho dlouheho pobrezi krasna
plaz, spousty baracku podel pobrezi - at uz bungalovy nebo mistnacka obydli,
na plazi obcas rybarske lodi. Potkavame par sportovcu, trenuji tu na plazi.
Krasny vylet, kalhoty mame mokre od vln pred kterymi obcas nestacime utect.
Moc se nam tu libi, jsme hlupaci ze jsme si neudelali treba jednodenni vylet
po plazi. Rychle se stmiva a tak se vracime zpet. Dan se rozhoduje pro trosku
alkoholu na dnesni vecer a ten pak prinasi z jednoho baru lahev nejakeho
dezertniho vina a jednoho cerneho Guinesse. To pivo je tu fakt hnusne,
Guiness je pro zmenu kysely. Piju s nechuti a o to vice nas prekvapuje dobra
chut mistniho dezertniho vina. Na etikete ctu vsechny ty prisady a to by v
tom byl cert aby to nebylo dobre. Travime vecer pro zmenu povidanim o dalsich
planech, popijime vino a je nam dobre. Nastesti nas dnes vecer vsichni nasi
kamaradi nechali na pokoji a tak nas nic nerusi. Prijemne nam vino stoupa do
hlavy. Kdyz dojde tak Paja odchazi do auta, meli bysme tam mit jeste poradny
zbytek pastisu. Naleva jednu sklenicku nam a jednu Danovi. Nejede mu to a tak
mame kazdy jednu sklenicku. Pozdeji v noci uz na nas pada velka unava a jdeme
spat. Zitra rano mame byt na ambasade v Accre dopoledne co nejdrive. Dan tam
pojede s nami a tak musime vstavat, balit a vyrazet velmi brzo. Paja narizuje
budik na palmovi a tuhneme.

060216 - Winneba - ambasada, nouzovy pas, zmena planu

Vstavame a mame vsichni bolave hlavy a bricha - to bude to uzasne vcerejsi
vino. Budime Dana, zaciname rychle balit. Je to tu po nas radne zabydlene.
Terasa vypada uz hodne odpudive - rozlita stava z kokosu, odsekane kousky
slupek, obcas neodcvrnknuty vajgl... fuj. Chlapik majitel se nas vcera ptal v
kolik odjizdime, na kolikatou pry ma objednat uklid. No, chceme odjet do
hodiny. Balime spousty roztahanych kramu, vsechno pekne naskladat do Kaceny.
Dan bali svuj batuzek a pak jde vratit lahve. Kokosy jsme nedojedli, nakonec
jich tu po nas jeste dost zbyde. Trva nam to, navic prichazi nasi kamaradi.
Christopher a kokosar tu sedi a pozoruji nas. Ch mi pomaha vratit stul
dovnitr, tam kde puvodne byl. Objevuje se dokonce i chlapik u ktereho Dan
minule bydlel a neco chce - zda se ze nejaky darek ci penize, pripadne ze se
na Dana zlobi ze se za nim tentokrat nezastavil. Rychle se s nimi loucime,
mame to zpet pekny flak cesty. Kacenka ma z mistniho pocasi pekne umolousana
okna, vubec neni videt ven. Predni oplachuju za jizdy steracem. Vyjizdime na
asfalt, projizdime vesnici, vymotavame se na hlavni, Dan se na posteli vzadu
natahuje, studuje naseho planetaka, sam zda se jezdi bez pruvodce. My si
poustime muziku - rozhodli jsme se prehrat postupne vsechna cd ktera s sebou
mame - jelikoz jsou to pekelne mixy tak uz nas nebavi poslouchat ta dve ci
tri s nasimi oblibenci. Takhle si poslechneme asi 600 hodin ruzne muziky.
Smazime to smerem na Akru. Kilometry mizi a doprava houstne. Prijizdime do
mesta kolem desate a zapojujeme se do pekelne zacpy. Stojime a popojizdime v
kolonach. Pomalu se suneme k ambasade. Nakonec k ni prijizdime chvili pred
jedenactou. Parkujeme pres ulici naproti pod stromem. Jdeme spolecne na
ambasadu. Dan si bere batoh, rozhodl se s nami nejet do Nigeru. Pojede pres
Benin, chce do Nigerie. Na ambasade si tu chce nechat zalohu fotek pro pripad
ze by ho okradli. Ty si vypalil na notebooku ve Winnebe. Ujima se nas
konzulka, chvili klabosime, pak zacne vystavovat nouzovy pas. Napoprve tam da
kratkou platnost, sama dokonce dobrovolne nabidne ze ty 3 mesice protahne na
5. Prece jen do Konga je to daleko, bude prset a cesta treba bude
neprujezdna... Lepsi dat ted rezervu nez pak neco nouzove resit na dalku.
Jelikoz z nasi ambasady v Abuje nejsou zadne zpravy (prekvapive - clovek by
cekal ze prave ted odtamtud bude co nejvice zprav) a vzhledem k moznosti
zavreni nejen ambasady ale i hranic bysme pak spadali pod ni ;-). Takze
dostavam nouzovy pas se 4ma strankama na cestu do Konga. K tomu mam 3 volne
stranky ve svem pase. Platime dalsich 150.000 cedis. Docela se nam nase 4
miliony rozkutalely. Dan se s nami louci, jde resit svoje viza na okolni
ambasady. Mame na nej adresu, on ma nasi, bud se uvidime v jizni africe nebo
v tanzanii na podzim. My jeste chvilku zustavame na ambasade, dokoncujeme
nouzovy pas. Pak se loucime taky, jdeme se nekam najist. Kousek od Kacenky
nachazime babky prodavajici jidlo mistim skolakum - davame si ryzi s omackou
a rybou. Docela dobrota, dohromady za 10.000. Sedime na lavicce ve stinu,
ladujeme se z plastovych taliru lzici. S plnym briskem se jeste stavujeme ve
stanku s pitim, davame si 2x colu. Dobra cena, cola ma byt spravne za 3000,
tj 10Kc. Pokurujeme a vyrazime. V Accre mame snad vse zarizene. Dnes nas ceka
posledni den podel pobrezi, mirime do mesta Cape Cost. Odtamtud pak uz zase
vyrazime na sever, do narodnich parku. Cekaji nas asi dva - jeden je
prochazka v destnem pralese, druhy je velka zvireci rezervace. Prvni je asi
30 km nad Cape Cost-em. Palime si to po silnici ven z mesta, tudy jedeme uz
potreti. Projizdime kolem velkeho auto/busoveho nadrazi, vyjizdime z mesta,
mijime Kokrobite, Winnebu, u benzinky bereme 40litru a dvoje cigara a
pokracujeme na Cape Cost. Pred mestem asi 15km nachazime moc hezky kemp,
nezda se nam cena - neni nejhorsi ale ve meste to ma byt levnejsi. Velmi
draha restaurace nas pak odradi definitivne. Mame z knizky vyhlednuty jeden
prijemny hotylek - levny a jeste s restauraci. Do mesta to vsak bohuzel
nestihame dojet za svetla. Opet nas ceka motani se mestem v noci a hledani
hotelu. Ten do ktereho jsme chteli jet uz bouzel zrusili, ostatni levne jsou
plne a tak se pri hledani vzdalujeme dal a dal od centra. Projizdime asi 10
dalsich variant, nakonec se zastavujeme kolem devate uz nekde za mestem na
neco k jidlu, davame si smazenou ryzi a 2 koly, 16 tisic, v nejake
restauraci. Kousek pred ni se nam povedlo zapadnout s Kacenkou do kanalu a
museli jsme zavrit diferencial aby nas to vytahlo ven. Nocni jizdy nejsou nic
pekneho. Pokracujeme v hledani nejakeho mista na spani v aute. Mirime smerem
z mesta k tomu narodnimu parku. Presne podle ocekavani v noci a v dzungli
nenachazime zadnou prihodnou odbocku a tak pomalu prijizdime k parku. U
vstupu je hned zavora a tak nemuzeme vytuhnout ani tam. Uz pomalu klimbam, je
to dnes nejake unavne, navic to vedro a dusno... Nakonec nachazime jakysi
vysek v pralese z hlavni silnice kousek za vjezdem do parku, zajizdime do nej
a jdeme spat. Jsme asi 3 metry od silnice ale za celou dobu naseho strachani
se do pelechu projelo jen jedno auto - mistnaci take radeji v noci nejezdi.
Spime jak dudci.

060217 - Kakoum national park - prochazka nad pralesem, bloudeni pralesem, prijezd do Kumasi

Rano vstavame dokonce dobrovolne, relativne brzy. Probouzime se, bastim
homeopatika, kontrolujeme olej a vyklepavame vzduchovy filtr. Prijizdi nejaky
chlapik na prskoletu, pry tady nemuzeme stat, ze to je cast narodniho parku.
Neodporujeme, stejne tu nechceme zustat naveky. Dolevame pul litru oleje,
zavirame motor a jedeme do narodniho parku. Jedeme par set metru zpet a
vjizdime dovnitr. U vjezdu je mily chlapik, platime 2000 za vstup na osobu.
To neni spatne, za predpokladu ze nebudeme platit nic dal. Prijizidime po
piste k recepci, parkujeme Kacenu a jdeme na to! Ceka nas recepce a jeji
price list. 9 euro za vstup na vyhlidku na destny prales po zavesenych
chodnickach, 4 euro za vylet do destneho pralesa. Uf, to je trosku
napalene... Jdeme si nejdrive dat kafe do mistni restaurace. Prinaseji nam
menu, nescafe za 15 tisic nezni uplne hezky take, domlouvame se s obsluhou ze
nam udela dve za 10 tisic a je to. Sedime venku u stolku, kourime a
premyslime co podnikneme. Planetak je co se tyce cenove hladiny podstatne
mimo - zhruba 3x. Nakonec se rozhodneme pro vylet na vysutych chodnickach,
probirame svoje ruzne id karty, hledame nejakou ktera vypada jako studentsky
prukaz. Nachazime kartu europojisteni, je cela v cestine a tak muzeme tvrdit
ze mame narok na studentskou slevu. Spolknou nam to, jdeme dovnitr za 50
tisic na osobu. Maji tady oficialne dvoji ceny - jednu pro cizince, jednu pro
mistnaky. Dostavame pruvodkyni, jejiz jedinym ukolem je vyvest nas po
cesticce az na kopec kde zacina vysuta cesticka. Ona tu ma asi 2 dolary na
den - to neni moc, taky ale ne malo. K tomu bokem neco od turistu a zivobyti
je v pohode. Stoupame za ni na kopecek, prichazime k nejake drevene budce,
lezeme do prvniho patra a ona nas zanechava svemu osudu. Kolem nas je krasny
destny prales. Pred nami zacina zaveseny mostik, vedouci mezi vysokymi stromy
pralesa, zaveseny na zeleznych kabelech ve tretim patre pralesa. Stromy jsou
od sebe vzdaleny kolem 30ti az 50ti metru. Nejvyssi misto je pry u tretiho
stromu, mame tam byt az 40 metru vysoko nad zemi. Vyrazime po houpajicim se
moste, sirokem kolem 30ti centimetru. Proti padu dolu nas chrani provazove
bocnice. Tech se pri chuzi musime drzet, pekne se to houpa. Okukujeme destny
prales pod nami a okolo nas. Jsme pekne vysoko. Clovek pri chuzi pralesem
nevidi tu vysku do ktere se nektere stromy tyci. Na konci kazdeho mostiku je
jakasi platforma na ktere se vzdy s Pajou potkame a spolecne okukujeme okoli.
Je to nadhera. Bohuzel nevidime zadna divoka zvirata, asi je uz vsichni ti
turiste vyplasili. Krasne vyhledy na prales pod nami. Fotime, pliveme dolu,
napocitame do sedmi nez to dopadne nekam dolu do strechy pralesa. Docela se
nam tu libi. Akorat premyslime na co jsme museli mit nasi pruvodkyni, misto
toho aby nam neco vypravela o pralese tak na nas ceka na konci tehle 350
metru dlouhe prochazky vzduchem. Prichazime na konec houpacky a je nam lito
ze uz konci. Nase pruvodkyne nam nabizi, ze nas necha vydat se na solo
prochazku po pesine. Nejdriv chce 40 tisic, pak slevuje na 20. Kdyz ji to
zaplatime tak chce jeste dysko. Vubec se nestydi, jak kdyby nebylo jasne ze
tech 20 jde do jeji kapsy. Davame ji jeste 2000 a moc se netvari. Popisuje
nam ze mame u velkeho stromu zatocit doleva a tim se pak vratime k recepci.
Dekujeme ji a vyrazime na prochazku. Nektere stromy jsou docela stare,
vetsina vsak vypada docela mlade. Kracime pralesem, je to Pajin prvni. Libi
se nam tu, Paja se divi ze na zemi je popadane listi a ne husty zeleny
koberec. Fotime si plody kakaovniku, maracuju a spousty dalsich podivnych
vegetaci. U velkeho stromu premyslime jestli se ridit pruvodcovskou informaci
a zatocit doleva nebo si vychazku protahnout a vzit to doprava. Paja
rozhoduje, je vedro, lije z nas a tak jdeme doleva, zpet. Pomalu se vracime.
Po 20ti minutach se vracime k recepci. Odevzdavame nase navstevnicke cedulky
a mame teologickou disputaci s mladym klucinou a jeho otcem jez sbiraji
cedulky. Jelikoz je Ghana hodne krestanska a my jsme stari ateisti tak nase
tvrzeni ze buh neexistuje vzbuzuje udiv a snahu nas presvedcit o opaku.
Chvilku s usmevem klabosime a pak se loucime. Jdeme si jeste dat cigarko ke
stolecku a pak se vracime k autu. Vyrazime smerem na sever do Kumasi. To je
byvale stare hlavni mesto Ghany. Jedeme po asfaltce. Kolem nas nejdrive
zbytek destneho pralesa ktery pak prechazi v obdelavanou pudu uprostred
dzungle. Docela se nam tu libi, podobnost s Kubou uplne bije do oci. Po
zhruba hodince asfalt konci a prichazi pista. Jizni Ghana v tehle oblasti je
docela zvlnena, porad sjizdime z kopceka nebo se zase drapeme do vrsku.
Kacenka netahne. Nechce se rozjizdet z nizkych otacek. V jedne vesnici
chytime gsm signal a tak odesilame nasemu auto poradce Danovi sms s popisem
problemu. Motor ma problem roztocit se z volnobehu, pri prudkem seslapnuti
plynu se zakucka a skoro umre. Taky se zda ze v kopcich neni v plne sile,
odhaduju ze nam chybi tak 25 procent vykonu. Nase podezreni na predstih,
problem se vstrikovanim ci ucpany katalyzator po 18ti tisicich kilometrech na
91 oktanovy super zatimco Kacenka je stavena na neutral muze byt docela
realne. Vzhledem k tomu ze nas ceka jizda pousti kolem jezera Cad bysme radi
odstranili problem co nejdrive. Kodrcame se po piste, navigujeme se vyhradne
s pomoci gps. Na jedne odbocce netrefime spravny smer a tak si zajizdime.
Nechce se mi otacet a tak si zajizdime cim dal vice. Jednou dojedeme na konec
cesty v dzungli, musime se otacet nekomu na dvorku. Pak se vracime zpet k
posledni odbocce a o kousek dal cesta vicemene konci. Nezbyva nez se opravdu
otocit zpet. Vracime se asi pul hodiny zpet k mistu kde jsme spatne odbocili
poprve. Vracime se na spravnou cestu a drapeme se dal smerem Kumasi. Pomalu
se blizime k asfaltce. Najizdime na ni a upalujeme ke Kumasi. Nechceme tam
prijet za tmy a tak docela upalujeme. Na jedne policejni barazi pred Kumasi
se zastavujeme na jidlo, davame si ryzi s omackou u babky ve stanku.
Prijizdime do mesta a zaciname hledat hotel. Na jedne krizovatce cekame v
zacpe a sledujeme neuveritelne rojeni jakychsi ptaku nad zalesnenou plochou
vpravo vedle nas. Pozdeji nam dochazi ze to jsou netopyri. Je jich miliony,
neustale krouzi a krici. Uzasna podivana. Co tady delaji jeste za svetla a
uprostred mesta nam zustava zahadou. Nemuzeme samozrejme hotel najit a uz
pomalu pada tma. Nakonec zastavujeme nekde pobliz, Paja ceka v aute a ja se
po nem jdu poptat. Nakonec ho nachazim, cena docela ujde, 55 tisic za double
pokoj. Jdeme jeste na internet a premyslime jestli nechat auto na ulici
nehlidane ci jestli ho prevezt nekam na hlidane parkoviste. Nakonec se
rozhodujeme vytahnout jen z auta notebook a ten si vzit s sebou na pokoj.
Jdeme na chvilku na internet, poresit postu. Trva asi 10 minut nez se mi
podari prihlasit na centrum. Mistni net je fakt ultra pomaly. Po hodine se
vracime na pokoj. Chvilku dopisuju zapisky, sprcha a spat. Nechavame pusteny
ventilator. Nekolikrat se v noci probouzim, vzdy mi prijde ze jsme na plazi,
sumi to jak vlny. Pak zase usinam, po dlouhe dobe mam docela pekne sny.

060218 - Kumasi - popleteny kalendar

Cil dnesnich dnu je vyresit nejak nasi situaci s kreditnima kartama. Problem
zapadni afriky je MasterCard - tady v Ghane sice jakz takz funguje, dal po
ceste v Burkine uz to je ale jen Visa. Neco malo bankomatu (vyhradne Visa) ma
mozna i v Nigeru, Cad je bez karet, navic tam je jina mena - sice se taky
jmenuje CFA, ale uz to neni zapadoafricky ale stredoafricky. Dalsi problem
je, ze nase hlavni karta byla bankou zablokovana - omylem - a v Praze nas ted
(zbytecne) ceka nova. Tim padem mame problem s vyberem jakekoliv hotovosti,
mimo jine i na viza pro Niger. Na Burkinacke jeste mame. Pravdepodobne budeme
mozna jeste schopni jednou vybrat - tady v Ghane se resi vyber z MC na
prepazce v bance pres zehlicku - offline. Snazime se presvedcit banku aby nam
novou Visa kartu nechala poslat do Ouagadougou. Tam se jeste nejak dostaneme,
mame jeste zbytek CFA z navstevy Mali a Burkiny a viza nas na hranicich
minule staly 20 tisic za oba. Problem je, ze jsme vicemene bez penez do te
doby nez se karta vyda a my si ji nekde vyzvedneme. Pocitame ze to muze byt
klidne kolem 14ti dni az 3 nedel. Sice muzeme jeste pouzit nase zalozni eura
ci jinou z nouzovych karet, to si vsak zkousime nechat pro pripad uplne
nouze. Nezbyva nam nez rychle vykomunikovat s bankou vydani a odeslani, nejak
prezit ten cas a pak muzeme konecne vybrat penize na cestu pres Burkinu,
Niger a Cad. V Kamerunu uz zase bankomaty maji fungovat. Dnes se tedy ceka na
odpoved z banky - porad zadna neprichazi. Resime cim to a nakonec zjistujeme
ze to je tim ze neni streda jak jsme si mysleli ale sobota! To je docela
problem. Notebook jsme nechali na pokoji schovany pod roztazenymi spacaky a
vyrazime do mesta na snidani. U jednoho stanku si davame kakao a mistni
tea-bread s tavenym syrem. Paja rozbali svuj trojuhelnicek vesele kravy jen
aby zjistila ze uz je plesnivy. To musi byt extra stari pokud i tahle hmota
zplesnivi. Ja uz mam pulku sveho v sobe a tak jen doufam ze bych si vsimnul
obdobne plisne - pravda je ze mi ho namazala na chleba prodavajici babice...
no, uvidime jak mi pak bude. Sedime pod striskou proti slunci, uvnitr maleho
stanku z jakeho se u nas na festivalech prodava pivo. Tady maji misto vyuzito
tak, ze sezeni pro zakazniky je uvnitr. Nejaky cernoch si dava ovesnou kasi
se slazenym mlekem a porad je s ni nespokojeny, babice mu ji porad musi necim
dochucovat. Zvedame se, jdeme na prohlidku mesta. Prochazime pres mistni
nadrazi, brodime se mezi trhovcemi, vlaky uz tu davno nejezdi. Cele centrum
mesta je vicemene v udoli, soustredene kolem velkeho chaotickeho autobusoveho
nadrazi a trznice jez vznikla z toho vlakoveho. Pozoruju jednu prodavajici
maminu jez nechava svoji dceru uprostred davu vykonat velkou potrebu. Maji to
uz ale vychytane - dcerka, asi 4 leta, si na holy zadek priplacne igelitovy
pytlik a kadi do nej. S utiranim uz si ale starost nedela, mozna ze mistni
strava takovehle zbytecne vymozenosti jako toaletni papir eliminuje. Stoupame
po rusne ulici na druhou stranu udolicka - k nejakemu velkemu kostelu ci
katedrale. Mozna jsem uplne zapomnel zminit ze Ghana nejen ze je anglicky
mluvici, navic tady prevazuji krestane nad muslimy - je jich tu asi 70-80%.
Kostely maji vzdy pekne reklamni stity, nektere jsou dokonce i neonove ;-).
Slunicko prazi, pot z nas lije. Stoupame nahoru, cestou okukujeme zivot na
ulici. U kostela nachazime skupinku lidi nacvicujici lidove tance - jedna
skupinka bubeniku udava rytmus a druha skupinka tanci. Vydrzime to sledovat
asi hodinu. Neco malo nahravam na mp3 rekorder. Fotak tady nejak opet nemam
odvahu vytahovat, mistnaci jsou trosku mene privetivi a docela vznetlivi.
Pryc je krasny klid Burkinabe. Pomalu se zvedame a jdeme dal do mesta.
Snazime se oklikou vratit nasemu hotelu. Je to docela dlouha streka. Cestou
potkavame misto s netopyry, jdeme ho prozkoumat. Porad jich je spousta ve
vzduchu a to je poledne. Stromy jsou ohraniceny vysokou zdi a ostnatym
plotem. Motame se hustym provozem, hledame nejaky vchod, vypada to jako
vojenska zakladna. Hodne nas tedy prekvapi ze to je zoo. Africke, smutne zoo.
Vstup je prapodivny, vratni s nami smlouvaji cenu. Ve vnitr je nekolik kleci
se zviraty a jinak dzungle. Prochazime nejdrive tou casti na malem kopecku -
je tu simpanzi mlade ktere vypada docela cile a pak nekolik dalsich opic
ktere vypadaji smutne, nemocne. Zadna nadhera. Me ale fascinuji ty tisice
netopyru jez nam porad krouzi nad hlavou a po hroznech visi po vetvich stromu
nad nami. Letaji, pisti a Paja z nich pomalu dostava psychozu ;-). Slunicko
pali a je pekelne vedro. Je tu nekolik malo mistnich navstevniku. Okukuji
vybeh se lvem a lvici. My to obchazime jeste dolu, abysme videli nekolik
dalsich smutnych zvirat - krokodyla, par hadu a nekolik dalsich opic. Spodni
cast vypada sice trosku lepe ale porad je videt smutny nedostatek penez a
snahy neco s tim stavem delat. Radeji rychle jdeme pryc. Mirime k hotelu.
Cestou se zastavujeme na internet a pak si jdeme koupit neco k piti -
tradicne tretinovou kolu ve skle po 2500 cedis. Sedime na chodniku vedle
kramku, pozorujeme cvrkot ulice a pak se vracime do hotelu. Dnes jsme klidne
mohli pokracovat dal, stejne s bankou nic o vikendu neporesime. Mame v planu
na zitrek presun do narodniho parku Mole, na slony. Cesta tam vede na sever,
po silnici po ktere jsme nedavno mirili na jih z Burkiny do Accry. V hotelu
zalehavame do pelechu, chvilku hrajeme a pak jdeme spat. Jeste platime dalsi
noc a je to. Kacenku na ulici nam nikdo neukradnul, porad je na svem miste. O
pulnoci jeste vychazim kourit na stichlou ulici ale pak uz definitivne spat.

060219 - Kumasi - presun do Mole game reserve

Dnesek znamena presun do narodniho parku. Werner nam ho kdysi davno
vychvaloval, v planetakovi na nej take peji chvalu a tak ocekavame ze to bude
dalsi smutna obdoba senegalskeho Niokolo-Koba. Kolem devate balime z hotelu
nasich pet svestek, stehujeme je do auta a vyrazime smerem na sever. Ceka nas
asi 300 km po asfaltce a pak jeste 85 km po piste. Tuhle cestu uz dobre
zname. Hned za Kumasi chceme brat benzin, zajizdime tedy k pumpe a kdyz uz se
zacne lit benzin do nadrze tak si vsimneme ze cena za litr je vyssi nez by
mela byt. Zarazim pumpare, ptam se ho co to znamena - na ceduli pred stanici
je jina cena nez na stojanu. Vysvetluje mi ze to je nova cena a ze jeste
nemeli cas precislovat velkou ceduli venku. To se mi moc nezda, nakonec to
resi manazer benzinky - vysvetluje mi, ze ceny tady stanovuje stat a cedule
pry predelava firma jez benzinky provozuje, nikoliv sef stanice. Moc se mi to
nezda. On tvrdi ze toho byly plne noviny a televize, zmena je z
predvcerejska. Nakonec ale uznava nas problem a tak benzin jiz natoceny
platime ve stare cene. Chlapik manazer delal pry 20 let u benzinky v USA a
tak nas chape. Mile. Zkusime jinou benzinku, uvidime za kolik prodavaji
jinde. Vicemene podezrivame tuhle benzinku GOIL z toho ze nas taha za nos, je
to poprve co bereme nekde jinde nez u Totalu ci Shellu. Duvod zkusit to tady
byl jednoduchy - jelikoz ma Kacice problemy s akceleraci tak jsme chteli
zkusit jestli to neni vinou benzinu prave od Totalu. Takhle to tedy ale
nevyzkousime. Pokracueme po rozestavenych silnicich dal. Misty cekame nez
projede protismerny provoz, odmitame nabidky prodejcu jez se kolem cekajici
kolony vzdy roji. Cest potkavame benzinku Total, bereme za 300 tisic, cena je
opravdu vyssi, chlapici u te prvni nekecali. Co nadelame. Dolevame pul litru
oleje do motoru a dle Danovi sms rady zkousime nalit i neco kolem jedne deci
motoroveho oleje do nadrze, uvidime co to s Kacici udela. Behem dne se vsak
ukaze ze to s ni neudela nic. Vyhlizime neco k jidlu kolem cesty, bohuzel je
bud vsechno zavrene jelikoz je nedele a nebo predrazene - ryze za 15 tisic se
nam zda byti dost. Nakonec tedy pred odbockou na Mole kupujeme pouze chleba -
sladky tea bread. Odbocujeme z hlavni silnice asi 60 km pred Tamale do leva.
Pista je prvnich deset kilometru docela prijemna, pak zacina byt horsi -
kameni, diry, vymoly, rolety. Palime to docela rychle, chceme tam byt co
nejdrive. V aute se nekde vepredu ozyva klepani, premyslime co by to mohlo
byt. Nijak to nevyresime a tak po nejake hodine a pul na piste prijizdime ke
vjezdu do narodniho parku. Tady znovu zkousime uplatnit nase "studentske"
prukazy, vratni je vsak tvrdosijne odmitaji. Nakonec tedy platime plnou cenu
a vjizdime do parku. Zastavujeme u recepce a mistni nocleharny pro
navstevniky. Informace dostavame vicemene nulove. At uz co se tyka kempovani
ci nasich moznosti navstevy parku. Znechucene si davame na terase predrazene
pivo (konecne jsem nasel neco co ma chut alespon trochu jako pivo - zitne ABC
beer) a fantu. Koukame z vyhlidky na jezero pod nami - zadna zver, nic.
Hmm... vypada to na dalsi Niokolo-Koba. Je tu asi 20-30 bilych tvari, kousek
za nami prijel zajezdni off-road kamion s anglicky mluvici skupinkou. Nemame
chut prespavat tady, slunce pomalu zapada a tak se rozhodneme pokracovat sami
dal doprostred parku, najit jeden z mnoha na mapce vyznacenych kempu a
prenocovat tam. Po buldozerem protazene ceste se kodrcame na sever, do vnitra
parku. Po asi 12ti km uz je uplna tma, cesta je nelehka a kdyz vidime jak ten
kemp vypada - zboreniste bez vody, elektriny a zivacka, odpadky - tak se
rozhodujeme prece jen vratit zpet, prenocovat s ostatnimi (pro nas vsak v
aute misto v drahych pokojich) a rano zkusit vyrazit na pesi safari. Vracime
se tedy stejnou cestou zpet. Prijizdime na parkoviste pred recepci, parkujeme
Kacenu pod pristresek a jdeme si dat neco k piti a pripadne k jidlu. Kdyz
vidime ty ceny tak se rozhodujeme pouze pro piti - nescafe pro jednoho za
22.000. Nejdrive sedime u stolu s nejakymi nespokojenymi nemci a anglicany,
pak se uvolni stolecek na terase za bazenem a tak se presouvame tam. Pijeme
nescafe, kourime a potime se. Vedro jak cert. Chvili dopisuju zapisky a pak
uz jen platime. Pozde vecer zalezame jako jedini do auta spat. Hned vedle nas
sedi hlidac, chvilku s nim klabosime jak anglicky tak francouzsky. Ma tu
kousek dal farmu a prodava med. Zalezame do pelechu na spacaky, neprikryvame
se, i s otevrenymi okenky je tu vedro. Natahujeme moskytieru at muzeme
nerusene spat, natahujeme budika na 6.10 - kolem 6.30 je registrace na
safari. V tom paraku se neusina nejlepe, vzduch se ani nehne. Jsme zvedavi co
nas zitra ceka za krasy, skepse.

060220 - Mole game reserve - konecne sloni

Vstavame na dvakrat, telefon poprve jen zamackneme a lezime o chvili dele.
Pak uz se ale musime vystrachat a vyrazit s usmevem vstric novym zazitkum.
Presouvame se rovnou k domecku pruvodcu, uz se nas tam srocuje pekna
skupinka, vsechno bile tvare. Cekame na pruvodce. Neco me nutkave tahne na
zachod. Kdyz vidim cistotu zachodu tady tak se rozhodnu pro vzdalenesi
variantu zachodu u bazenu. Vracime se, docela to specha. Sloni napajejici se
dole pod terasou u jezera jsou prvnim prekvapenim. Druhym prekvapenim je slon
u bazenu - okusuje listi ze stromu a lide ho vubec nerusi. Par francouzu co
nevyrazili na safari si je foti. Ja rychle konam svou potrebu a vracim se k
Paje. Jo, slony dnes s nejvetsi pravdepodobnosti uvidime, slibuju ji. Dochazi
nam ze jsme zapomeli vysypat fotky z fotaku - mame vsechny karty temer plne.
Tak to bude akrobacie. Pruvodci uz se rozkoukavaji, rozdeluji si nas na
skupinky. V te nasi je asi 10 lidi. Vyrazime na vylet. Nejdrive se vsichni
navzajem predstavujeme, pruvodce nam vysvetluje regule. Na rameni ma flintu,
pro pripad nebezpeci. Pinozime se ze skaly dolu k jezeru a hned si muzeme
prohlednout 3 koupajici se slony. Uz jsou bohuzel zalezli ve vode takze z
nich vidime jen cerne vrsky. Vsichni foti. Nekde v Mali jsme potkali vylet
japoncu a ti uz to maji vymyslene lepe - na vylet si s sebou berou jednoho
profi fotografa ktery ma na starosti vsechno foceni a oni si pak od nej jen
vyberou fotky pro sebe. Hloupi belosi porad foti jeste kazdy sam za sebe.
Snazim se registrovat co nejvice vlastnima ocima, aby clovek nekoukal jen
pres hledacek. Pokracujeme dal kolem jezera, potkavame dalsiho slona, prave
prichazi z buse, sprchuje se prachem a leze do jezera. Pruvodce vysvetluje ze
slon je normalne cerny a ze tu svetlou barvu ma z toho jak na sebe fouka
pisek. Nove prichozi zalezl do jezera a tak se vydavame po chvilce dal do
buse. Cekaji nas asi dve hodiny chozeni s obcasnym komentarem. Fotime se
nejake hezke zlute kviti. Pak se kolem nas zacinaji rojit antilopy, jsme
dokonce svedky zapasu dvou samecku. Opet jako spravni turiste fotime. Zapas
je zajimavy, narazy hlav a parozi docela pekne duni. Pak pokracujeme dal,
potkavame sloni trus ze ktereho rostou nejake stribrite houby - pry je
mistnaci sbiraji na lecive preparaty - slon pry basti spousty ruzneho listi
ze stromu a tohle je optimalni michanice. Hmm... Nevim... Potkavame noru
mravenecnika, je vsak nekde zalezly. Prochazime parkem, pomalu se zaciname
stacet zpet, potkavame jeste dalsi stado slonu, tentokrate jich je asi 16.
Pozorujeme je jak se pasou a pak nas obezretne obchazeji. Pokracujeme a
mijime dva dalsi, pravdepodobne si jich pruvodce nevsimnul, jinak by nas
nenechal projit v 10ti metrove vzdalenosti. Laduju do fotaku treti kartu a
fotim az mi dojdou baterky. Pomalu stoupame pesinkou zpet nahoru nad jezero
na vyhlidku k recepci. Posledni fotky jezera a baterky jsou dead. Vyslo to
akorat. Docela se nam to safari libilo, ocekavali jsme to stokrat horsi. I
pristup mistnich strazcu parku je lepsi nez ten v Senegalu. Sice je tu take
vypalena trava, ale to je pry dilo pytlaku z okolnich vesnic. Jakmile pry
nekde v parku vidi dym, vedi ze je to pytlak a tak ho honi. Hodne by me
zajimalo co se s nim stane kdyz ho nahodou chyti. Pry nejvice pytlaku je
opravdu z vesnicek at uz v parku nebo po jeho kraji. Jelikoz park neni
oplocen (coz pry vsak ale planuji) tak tam pytlaci maji volny pristup. Jdeme
zaplatit, za kazdeho po 15ti tisicich. Stavujeme se v baru pro pruvodce,
davame si kolu za spravnou cenu 2500. Maji tu i neco k jidlu, ji se ale
rukama a Paje se do toho nechce. Obecne to vypada ze ji africka strava moc
nejede. Huba mlsna ;-). Pravda je ze mistni kuchyne neni uplne nejnapadnejsi
a nejrozmanitejsi - mistnaci basti to co je a hlavne to co je levne. Penez
moc nemaji a tak jejich strava podle toho vypada. Dopijime kolu a poslouchame
jednoho rakusana jez tu zije a provozuje hospodu uz nekolik let jak lateri na
mistni system dvojitych cen - je tu oficialne jedna cena pro mistnaky a jedna
cena pro ostatni (2x vyssi). Jelikoz to ale resi s pruvodcem a nikoliv s
managerem parku tak se jen chudak pruvodce zacne cilit. My radeji dopijime a
jdeme se sbalit. Jeste ted dopoledne odjedeme, mirime do Tamale. Tam musime
nejak doresit ty karty. Dnes je pondeli a tak alespon nekdo bude odpovidat.
Nasedame do Kackac a vyrazime po rozdrbane piste zpet. Az na poslednich par
kilometru je to zase pekny kostitras, chudak auticko. Prijizdime na hlavni
silnici, odbocujeme doleva a po hodince na asfaltu prijizdime do Tamale.
Krouzime a hledame hotel dle planetaka. Melo by tam byt bydleni za 4 dolary.
Paja si pamatuje ze videla ceduli nekde u cesty pri minulem prujezdu.
Naviguje podle mapy a gps. Kdyz prijedeme na konec mesta a porad jsme jeste
hotel nepotkali tak se otacime a jedeme zpet - je mozne ze cedule byla jen z
jednoho smeru. A taky ze jo - ejhle. Zajizdime do malinkatych hlinenych
ulicek, po zemi tece voda z odpadu a neni tu uplne nejkrasneji. Zastavujeme
pred hotelem, pokoj vypada dobre - ventilator, postel, stolecek, kresilka,
cena 40.000 cedis, tj. 4eura. Sprcha a zachod jsou spolecne. Voda tece, v
posteli nejsou breberky a tak to bereme. Navic je tu docela mile ze pokoje
maji malinkou verandicku a vsechny jsou usporadane kolem maleho dvorku. Je tu
klid. Libi se nam tu, tady zustaneme. Vyrazime do mesta, chceme vyresit par
veci. Ptame se na cenu dopravy do centra, pry 1800 na osobu - jsou tu jen
taxiky, zadna verejna hromadna doprava. Na silnici tedy chytame jednoho z
milionu mistnich taxiku, nechavame se odvezt k poste. Chceme nejprve odeslat
zadost o novou kartu. Taxikar je ale pekny mizera, nechce nam vratit, nakonec
nas ta cesta stoji dohromady 10 tisic. Tak nejen cechy jsou mistem mizeru. A
to me to jeste stalo spoustu hadani. Ach jo. Paja na nej vyjela pekne zostra,
snad se alespon trosku zastydel, mizera. Na poste zkousime poptat
vsudepritomne EMS (vypada to ze EMS neni jen zalezitosti Ceske Posty a to nas
prekvapuje - je to normalni kuryrni sluzba jako DHL) - cena obalky je 30euro.
Dodaci doba je asi 5 dni. Zkousime poptat cenu u Ghana post, cena je
podstatne lepsi, 1 euro a dodaci doba je pry u expresu 6 dni. Zadny velky
rozdil, volime tedy expres, kupuju obalku za 1000, pani nema drobne nazpet a
tak si od ni beru alespon gumu a tim to zhruba vyrovnavame. Na prepazce
kupujeme znamky, dostavame na obalku 6 razitek EXPRESS a pak ji hazime do
velke krabice "mezinarodni posta". Uvidime jak a kam to dojde ;-). Vydavame
se a internet, poresit kartu s bankou. Vypada to nadejne - snad ani nemusi
cekat na papirovou zadost, vyjimecne budou schopni kartu vystavit a odeslat
jen na emailovou zadost. To je luxus. Vyrazime hledat nekam manga, jsme zase
zpet v mangove oblasti a tak by tu mohlo opet byt k dostani. Nejake ty
vitaminy nam k te nasi ryzove diete neuskodi. Prochazime mestskym trzistem,
sama zelenina, ovoce moc neni - jen banany a pomerance. Jedna pani nam radi
ze se mame poptat na hlavni krizovatce, ze tam byva nekdo kdo manga prodava.
Stavujeme se na kolu. Mistni podniky jsou zvlastni - na ulici se da koupit
jidlo, k piti tam vsak malokdy byva neco jineho nez voda pochybneho puvodu,
pak tu jsou "skoro restaurace" - tam se da zase pro zmenu sehnat jen neco k
piti, vetsinou se tam da i docela prijemne posedet, pak jsou tu restaurace
jez maji jak piti tak jidlo, ty jsou vsak vetsinou podstatne napalenejsi -
cena je zhruba trojnasobna. Zvlastni. Popijime tedy kolu, sedime na
zidlickach a klabosime s mistnaky. V Africe je vetsinou hodne tezke udrzet si
soukromi, s belochem se hned kazdy dava do reci, nekdy je to hodne unavne. Po
kole vyrazime hledat manga. Stavujeme se jeste okouknout nejakou autodilnu,
behem cekani na kartu chceme nechat Kacici opravit, prece jen, pokud by byl
problem nekde ve vstrikovani tak bude lepsi to resit radeji v Ghane nez pak
nekde v pousti v Nigeru ci Cadu. V Ghane jsme potkavali spousty aut Toyota
Lite Ace coz je dvojnik naseho Modelu F, tady na severu uz ale bohuzel zase
vubec nejsou videt. Premyslime ke komu tady zajit. No, nejaky z pristich dnu.
Prece jen tady chvili pobudeme, cekame tu na oznameni z banky ze karta
vyrazila smerem Burkina Faso. Do te doby budeme tady, je to tu trosku
levnejsi a snad bude snazsi tu opravit i ten problem s autem. Pochodujeme dal
po chodniku, potkavame prodavacku ovoce, ma i manga. Shodou okolnosti si je
pred nami kupuje nejaka beloska co tu zije delsi cas, plati 1e za 4 pekne
velke kousky. Kupujeme tedy take 4 a pak uz mirime domu. Taxikar se nas opet
snazi natahnout, uz se mu to ale tolik nepovede, bere nas za 4 tisice
dohromady. Doma pak platime hotel na dalsi den, davame si 2 koly a jdeme
relaxovat s pocitacovyi hrami. Mne je ale nejak tezko, musim zalezt do
pelechu a odpocivat. Paja hraje Zumu (uz je v 9te urovni). Paja loupe a kraji
prvni mango a je moc dobre. Uz se tesime na dalsi... ;-). Jo, jeste si davame
prijemnou sprchu - krasne osvezi... Neni mi moc dobre a tak rychle vytuhavam,
asi moc vedra. Celou noc, jak je uz bezne spime i bez prikryti prosteradlem,
i tak se clovek poti celou noc. Dat si treba jen nohu pres nohu znamena zacit
za chvilku potit curek vody z mista kde se nohy dotykaji...

060221 - Tamale - relaxacni den

Dopoledne relaxujeme, cekame na sms jez by nam prozradila ze nam prisla nejaka odpoved z banky. Je mi porad jeste trosku spatne, asi jsem se vcera
pekne prehral. Paja mi kraji mango, abych neumrel. Pak si chce dat sprchu ale
zjistuje ze netece voda. Dozvida se ze nepotece asi az do nedele (5dni!!) -
ze si mame poslouzit z velkych plastovych tanku vedle. Kyblicky jsou ready,
africka sprcha je k dispozici. Paja sprchu tedy odklada. Povaluju se v
pelechu, Paja si gamesi. Nicnedelani je kolem druhe hodiny uz trosku dlouhe.
Je podivne ze zatim neprisla odpoved. Vydavame se tedy pesky do nejakeho
nejblizsiho net cafe. Smajdame si to smerem ven z mesta, pamatujeme si
nejakou smerovku na internet. Kdyz se tam tim parakem dopinozime tak se
dozvidame ze uz delsi dobu nefunguje. Nejblizsi ma byt zase az v centru. Po
minulych zkusenostech nechceme jet taxikem a navic chceme najit nejakou blize
nasemu hotylku abysme nemuseli pokazde az do centra. Pajdame tedy zase zpet,
cestou se stavujeme v prijemne (na africke pomery) stinne zahradce, lijeme do
sebe kazdy 2 coly. Chvilku hrajeme kostky, chvilku karty. Kdyz prohraju
vsechny hry co se dalo tak se zvedame, jdeme hledat internet dal. Prochazime
kolem hotelu, jdeme smerem do centra po hlavni silnici. Nachazime dalsi
internet. Tady zase nefunguje spojeni, snad mozna v pondeli. Hmm... tak holt
dopajdavame az do toho centra. Nachazime jednu kavarnu otevrenou, predplacim
si hodinku a ejhle - karta se zda byti zarizena, jen musim vsechny udaje
jeste poslat mailem. Odesilame a cekame na odpoved. Jdeme zatim do mesta,
nekam se jeste napit a pripadne koupit nejaka dalsi manga. Obchazime to po
mensich ulickach a na jedne krizovatce potkavame holcinu jez nabizi mango po
500 cedis. To je lepsi cena nez vcerejsich 2500 za jedno. Jsou sice trosku
mensi, ale uvidime, moc se na ne tesime. Prichazi sms z banky - udaje jsou
ok, karta se zacne procesovat. Dekujeme tedy obratem a pomalu se vydavame
domu. Manga si neseme jako poklad. Cestou potkavame nejake deti, poulicni
prodej frci i takhle - na hlave na satku velkou misu, mimo jine s nakladem
manga. Ptam se jen ze zvedavosti na cenu - 200 cedis za jedno. Jsou zase
jeste o trosku mensi. Ale to uz je velky rozdil. Mame velkou zizen, Paja
chtela cestou jeste koupit ananasy, nekde jsme tu dnes potkali kramek, ted
jsme ho uz asi ale nejak minuli. Tak snad zitra. Colu se nakonec rozhodneme
si dat az zpet v nasem hotelu, alespon si ji budeme moci dat v klidu na
zidlicce a ne tady na ulici. Prichazime domu s jazyky na veste. Od pulky
unora tady ve vetsine zemi zapadni afriky zacina horke obdobi. Doted to byla
zima ;-). V hotelu maji jen litrovou colu za 6000 a to nam nakonec vyhovuje
jeste lepe. Vysosneme ji velmi rychle. Kupodivu zacina tect voda. Jdeme se
rychle sprchovat. Ja bastim manga, nejsou tak dobra jako ta vcerejsi ale
porad mi hodne chutnaji. Vecer pak travime na stridacku hranim pocitacovych
her a ctenim. Kolem pul dvanacte zalezame pod moskytieru. Ja si jeste ctu
dokud mi nedojdou baterky, Paja vedle me uz pochrupuje.

060222 - Tamale - den uplneho flakani

Rano zvladam jen vymenit baterky v psionovi a pak uz si zase jen ctu. Paja
dela vicemene to same, jen to proklada s hranim Zumy. Kdyz konecne po poledni
doctu aktualni knizku tak vyrazime sehnat neco k snedku. Vcera jsme potkali
nejake prodavacky hned kousek od nas, na hlavni silnici. Jdeme se na ne
kouknout. Jedna nandava ryzi, Paja je uz dopredu znechucena, nicmene pri
pohledu na konzistenci a barvu se rozhodujeme si dat neco jineho. Holka hned
vedle prodava fazole a smazene banany a yum. Zkusime to. Fazole, banany, yum,
troska cibule, troska rajcat, troska salatu, na to nejake dve ruzne masove
omacky, zabalit pekne do igelitek a nas prvni africky take-away po 5000cedis
je na svete. Neseme si to hrde domu, z Kaceny pred hotylkem vytahujeme talire
a pribory. Zjistujeme ze jeden talir neprezil hrkotave cesty bez problemu -
kus se ho odlomil a vypada ze je cely napraskly. Jeste z nej ale jist zatim
muzeme. Na verandu si pritahujeme stolecek z nejakeho neobsazeneho pokoje, od
kluku na recepci si bereme litrovou colu a hostina muze zacit. Ja si
pochutnavam, Paja lehce mruci a vypravi o majorance, cesnecce,
bramboracce.... To nebude lehke. Poradne si jidlo prisolujeme, mistnaci jsou
se soli hodne sporivi. Po dobrem jidle popijime colu a kourime. Dnes opet
netece voda. Snad se rozbehne brzy, tesim se na sprchu. Taky jsem chtel
vyprat. Zvlastni je, ze na rozdil od ostatnich zapadoafrickych zemi se v
Ghane skoro vubec nekouri - cigarety jsou drahe, malokde k dostani a potkat
mistnaka s cigaretou je opravdu vzacnost. Mel bych se uz dnes zase oholit.
Taky by mozna nebylo od veci se nechat znovu ostrihat. Nase 5cm dlouhe vlasy
uz v tomhle vedru nejsou nic prijemneho. Uvazuju o zkraceni na cca 1cm u
nejakeho mistniho lazebnika. Po jidle myju nadobi a pak na stridacku az do
vecera hrajeme. Cekame na sms z banky s cislem zasilky DHL. Dnes nic
neprislo. Snad tedy zitra. Pokud ne tak bysme zitra chteli najit nejakeho
doktora pro Kacenu, mozna neco Paja uvari, mozna bysme meli vyrazit do banky,
zkusit vybrat penize na zdejsi pobyt. Trosku nam dochazeji, zbyva nam
posledniho pul milionu ;-). To je tak na 5 dni, bez placeni opravy auta a
benzinu ktery tu chceme take docerpat... Uz aby se ta banka ozvala.. Pozdeji
vecer se chapu psiona a dopisuju KONECNE denik az do dnesniho dne. Po vice
nez mesici jsem se konecne definitivne zbavil dluhu! To si asi dam na oslavu
nas lokalni drink - nasim afrika filtrem procistenou vodu s uzasnym ;-) Tang
praskem.... Jo, ja se mam... Paja pripravuje CD na odeslani Petovi, alespon
podle vzhledu je Ghana post docela solidni a tak bysme konecne mohli odeslat
vsechna prozatim nedorucena CD. Jeste si asi budeme chvili cist a pak na
kute, zitra budeme hledat Kacici dochtora.

060223 - Tamale - den superflakaci

Dnes jsem chytre rozhodl ze nebudeme delat lautr nic. Ani nakupy, ani banka,
ani auto... nic. Takze se od rana jen tak povalujeme, cteme si, hrajeme hry.
Paje se konecne povede prorazit devatou urovni v Zumovi, kupodivu se objevuji
3 dalsi (Peto!!). Ja hraju Ages of empires od majkrosoftu. Zkousim uroven
hard, moc mi to nejde, rychle me vzdy rozmaznou. Rozhoduju se tedy jednu hru
venovat ciste studiu jejich taktiky a tak pozoruju jejich rozjezd. Nakonec
trosku chytam grif a pomoci pauz pres F3 se konecne zmuzu na vyhru. Jednoduse
nestiham jejich tempo a tak si musim hru pribrzdovat. Vedro a zase vedro.
Davame si sprchu s kyblicku, zase netece voda. Pak si peru spodni pradlo,
Craft schne rychle. Nakonec si ho ale na sebe natahuju mokry a jdeme sehnat k
silnici neco k jidlu. Je to jen asi 300m hlinenymi ulickami, odpady ze sprch
a kuchyni baracku kolem jsou vyvedeny do ulice. U silnice nachazime
prodavacku, vcera jsem si ji tu vsimnul. Davame si kazdy to same - take away,
jsou to fazole s nejakou omackou, posypane troskou cibule, rajcat a salatu.
Platime za kazdeho 5000 a odnasime si to zpet. Na recepci si u tech dvou
milych kluku co to tu provozuji kupujeme litrovou colu za 6000, pujcujeme si
stolek na nasi verandicku a spokojene bastime. Je to docela dobre. Navic to
je bez prace, levne a vubec. To je prijemna zmena. Paja pak chvili pozdeji
utika na zachod, neco ji prohani. Ja si v klidu hraju na kompliku. Stridame
se asi po hodince a pul. Jen tak pasivne dnes vegetujeme. Chvilemi cist,
chvilemi hrat, pokurovat, sedet venku na zidlicce a koukat na dvorek, potit
se, popijet nasi uzasnou teplou prefiltrovanou vodu smichanou s Tangem (misto
1 litru na pytlik to michame zhruba 10 litru vody na pytlik), jo, to jsou
prazdniny. Docela se nam tu libi, neni to tu uplne spatne. Mozna ze se nam v
tomhle nezajimavem miste libi vice nez kdekoliv jinde v Ghane - jedna z vyhod
je ze sem za nami nemuze nikdo z mistnaku a tak mame relativne pokojny klid.
Vecer jeste koukam na nocni oblohu, Velky Vuz je tu vzhuru nohama. K ranu je
pak trosku jakoby na oj postaveny ale to uz patri asi az do zitrejsich
zapisku ;-).

060224 - Tamale - aktivni den

Vstavame relativne brzy. Celou noc je tu porad strasne horko. At uz mame
pusteny ventilator nebo ne, clovek je rano vzdy rovnou zraly na sprchu.
Bohuzel zase / porad netece voda a tak si muzeme leda tak dat africkou sprchu
- polevat se vodou z kyblicku. Nastesti tady jsou na vypadky zvykli a tak
maji u zachodu 3 velke poly-tanky se zasobou vody. Vyjizdime hledat Kacence
dochtora. Rannim slunickem vypecenym autem, podel hlavniho tahu pres mesto,
koukame kde je vetsi hromada rozpadlych aut jez tu normalne oznacuje servis.
Jeden nachazime az za centrem u silnice. Zajizdime k pristresku pod kterym
polehavaji nejaci chlapici. Jeden se nas hned ujima, vysvetluju a ukazuju mu
problem, motor z nizkych otacek nechce lezt nahoru, vzdy se jakoby skoro
zadusi. Chlapik nejprve kontroluje filtr, klapku, svicky a pak se jme
stelovat karburator. Vypada to ze se mu to snad povedlo vyresit. Jedeme na
zkusebni jizdu - nejsem si uplne jisty tim ze je to vsechno v poradku, auto
se sice nedusi, nicmene jakasi ztrata sily a obcasne prehrivani zustalo.
Vracime se, budeme resit problem po problemu. Platim mu 70.000 cedis, Paja
naseda a jedeme do banky. Cestou se stavujeme v DHL, zjistit kde se nachazi
balicek s nasi novou kartou. Vypada to ale ze jsem dostal spatne tracking id,
na pobocce DHL tady ve meste nemuzou nasi zasilku najit. Sms-kuju do banky
chlapikovi co nam to cislo poslal. Mezitim jdeme na postu, posilame do Prahy
Petovi CD s fotkami z cest. Stoji nas to 82000 za 240ti gramovy balicek
express. Kdyz nam to takhle pustilo zilou tak musime chca-nechca do banky
vybrat penize - nas MasterCard je sice blokovany ale chceme zkusit stesti.
Prichazi sms s opravenym cislem DHL zasilky a informaci ze pin ke kartam bude
az na zacatku pristiho tydne. Pro nas to znamena tedy zustat v Ghane az do te
doby, v Burkine nemame roaming a tak se k pinu nedostaneme. V bance tedy
zkousime vybrat 1.2 milionu. Kupodivu to projde bez problemu, za chvili mame
penize v kapse. Muzeme tedy s klidnym srdcem na nakup - chleba, jogurt v
igelitaku (budu ho mit zase se svabem?!), Paja pak jde na trznici hledat
citrony, ja jdu na internet okouknout kde se nachazi nas DHL balicek. Na netu
zjistuju ze den stare udaje ukazuji teprve vyzvednuti balicku kuryrem a to
nic moc nerekne. Dobre je, ze dorucujici adresa Ouagadougou je potvrzena.
Odesilam zaroven zadost o zruseni jedne z kreditek na ktere uz nemame zadne
penize. Banka nepotvrzuje, je patek, 2 hodiny odpoledne a prestoze jsem to
poslal dvoum lidem do kopie tak se neozyva nikdo. Co nadelame. Doufam ze to
stihnou zrusit, ta soucasna ma platnost do konce brezna a tak budou asi
vydavat tu novou uz nekdy ted. Prichazi Paja, dnes citrony nenasla. Pritom
jich tu pri minulych nakupech byly mraky. Tang uz nam leze krkem a citronova
voda by byla vitanou zmenou. Vracime se autem k hotelu. Cestou jeste
zastavujeme u prodejcu ananasu ktere jsme nasli predevcirem. Paja vyskakuje,
vraci se nejen s ctyrmi velkymi ananasy po 5000 za kus ale i s chlapikem jez
ji ty ananasy prinese az do auta. Zpet do hotelu je to jen minutu. Parkujeme
a vykladame nakup. Zase kolem nas poletuji nejake male deti. Kupodivu tady
moc nezebraji, nejen ze "cadeaux" je francouzsky ale jak se da soudit i podle
jejich stejnych skolnich uniforem (krasna hneda sukne/kratasy s okrovou
kosilkou) tak jsou asi i docela slusne cepovane ve skole. Takze vetsinou je
to jen - jak se mas? jak se jmenujes? ja jsem ... V hotelu v klidu si davame
mrazeny jogurt, ja ho z pytliky vymackavam do sklenicky, Paja po mistnackem
zpusobu jen pytlik prokousne a saje rovnou z nej. Je to jahodovy a kupodivu
moc dobry. Prijemne v tomhle paraku osvezi. Koukneme se po sobe, rekneme si
"hotovo" a je to. Muzeme se zase venovat flakani a nicnedelani. Budeme tu
tedy zustavat az do pondelka. Dnes na internetu jsme potkali clanek ze v
Nigerii se to zase pekne mele - muslimove versus krestani, 130 mrtvych
lezicich na ulicich. Jsme radi ze tamtudy pokud se nestane nejaky zadrhel
nepojedeme. Nase ambasada se pry uplne odmlcela, na strankach MZV neni od
nich ani zprava, nic o ptaci chripce, nic o ropovodech Shellu, nic o rasovych
nepokojich... Zavrit vsechny ambasady, jaky je pak jejich duvod?! Stridave si
hrajeme, ja pak jeste vyrazim pro jidlo na roh k silnici - prinasim dva
igelitaky, kazdy pro jednoho, jeden po 4000 - mame cocku, cizrnu, fazole,
omacku, cibuli, rajcata a salat. Bastime to na verande z taliru, zapijime
colou a je nam fajn. Puvodne sice Paja chtela varit ale me prislo jednodussi
skocit pro jidlo do stanku. Tahat veci z auta na pokoj neni zadna sranda. A
dobre jsme udelali. Jidlo je dobre. Do pozdniho vecera pak jeste cteme a
hrajeme na stridacku. V pelechu docitam nejakou hroznou knizku. Spat jdeme
kolem pulnoci.

060225 - Tamale - dalsi den cekani a nicnedelani a hrozneho zjisteni

Rano se probouzime kolem desate, zustavam lezet v posteli. Paja si uz cte v
kresle. Jak tak lezim na zadech, nohu pres nohu tak mi padne zrak na sval na
lytku - sakra - co to je?! Misto lytkoveho svalu tam je neco jako plandavy
pytlik kuze. Sval zmizel! Kam se podelo dedictvi 8mi mesicu chozeni? Zkousim
zmacknout zbytek svalu, prsty mam od sebe vzdalene jen 3 centimetry! Teda to
je hruza, kam zmizlo to maso? Paja se pridava, pry to pozoruje uz dlouho. Ja
jsem o tom nemel ani potuchy a tak jsem hodne prekvapeny. Maso ze me zmizelo.
To chce napravit. Na vine je pravdepodobne nase pravidelna mizerna strava -
jime nekdy jen jednou denne, Paja to nazyva stravou modelek. Ted tedy alespon
kraji nas posledni ananas a ja ho z postele lzici bastim. Paja ji rukama jako
spravny african - cunik. Po jidle ja zalehavam, musim nechat organismus
odpocinout a dobre travit ;-). Paja gamesi. Kolem obeda diky memu reptani o
nedostatecne strave Paja sama od sebe vyrazi pro jidlo na roh - prinasi jednu
misu smesy lustenin. K tomu si davame litrovou colu. Nacpeme si pandera
docela prijemne. Venku na terase poprve identifikujeme ten podezrely teply
vitr co behem poslednich dni zacal vat - je to on, Harmatan - saharsky vitr
jez zacina vat jako kazdy rok od unora do dubna ci kvetna. Prinasi pekelne
teplicko a pradlo na snure na dvorku usycha rychlosti blesku. Letos prisel
skoro o mesic pozdeji, to jen pro africkou dochvilnost... Po jidle jdu znovu
travit do pelechu, Paja si jde vyprat neco malo pradla do kybliku u zachodu a
pak zase hraje Zumu. Moc ji to nejde, je zasekla ve 12te urovni. Ja se po par
hodikach lezeni a poceni musim vymotat z moskytiery a jit si dat kyblickovou
sprchu - v posteli ze me tece jak z konve. Venku je trosku chladneji a sprcha
prijemne pomaha. Jen se k ni vzdy odhodlat... Zasedam k notebooku a jmu se
gamesit zase pro zmenu ja. Paja uz stejne nemuze, je uplne odvarena. Hraju
asi 2 hodiny, nakonec vsechny 3 dalsi soupere roznesu na kopytech, uroven
hard. To uz me ale zase vyhani Paja pro neco k jidlu. Dnes mame pekne zravy
den. Musim nabrat svoji svalovou hmotu nebo me odnese vitr. Venku uz je tma a
tak mam cestou problem neslapnout do nejake te odpadove louze ci strouhy mezi
baracky. Sikovne proklickuju, samozrejme tu neni nic jako verejne osvetleni.
Na rohu si nechavam do misy nalozit za 4000 nejaky lusteninovy mix, jdu jeste
pro cigara - London po 8mi tisicich. Cestou zpet jeste potkavam stanek s
popkornem - prodava ho holcina v igelitovych pytlickach. Ptam se po solenem,
maji ho za 500, tj. asi za necele 2 Kc. Beru dva, dame si chutovku jako
desert. Vracim se do hotelu tmavymi ulickami. Paja mezitim koupila zase
litrovku coly a tak dnes jiz podruhe usedame k teplemu jidlu. To je snad nas
rekord. Navic to vypada jako treti jidlo behem jednoho dne! Nacpavame si
briska, bastime popkorn, kourime, zapijime colou a predstavujeme si ze jsme v
letnim kine. Na verande je teplo, na nebi velky vuz, je nam dobre. Jen ten
film kdyby tu nekdo promital.... nebo kdybysme si alespon vzali nejaky film s
sebou na notebooku... nic. No, ja jdu dopisovat denicek, Paja se jde
prostrilet dvanactou urovni Zumy. Dnes na me uz nakolikaty den leze nejaka
kejchafka - zkousim na to brat neco podobneho claritinu ale bez uspechu. Ted
vecer uz nestastne saham k nouzovemu reseni - vytahuju z kapsy pytlik
poslednich Fishermans Friends - ultrastrong. V kapse se diky poceni a vzdusne
vlhkosti i pres vnitrni igelitovou folii v pytliku nejakym zazrakem spekly do
sebe tak, ze ani nejdou rozlomit. Kdyz se mi to povede tak za sve vezme i
pytlik. Jaka skoda, moje meducina! ;-). Samozrejme na kejchavku zabiraji
okamzite. Piju vodu s poslednim Tangem z Prahy, Paja porad sakruje a nadava
nad Zumou. Je kolem pul dvanacte a asi brzy pujdeme spat. Zitra na Paju ceka
vybrat z poslednich fotek nejaky vyber na blog, prejmenovat, zmensit a
pripravit k odeslani. S fotkama mame stejne spozdeni jako s odesilanim
zapisku... co uz clovek nadela. Ten internet v Ghane je bida, treba jen 6
minut se clovek prihlasuje na mail... Mozna to pak vsechno odesleme z
Burkiny, snad to tam bude trosku rychlejsi...

060226 - Tamale - den svabu

Dalsi proflakany den. Rano nevylezame z pelechu vubec. Valime se. Prohlasuju
ze dnes nehodlam vubec vylezat z pelechu. Paja je nakonec hrdinou a leze ven
prvni. Hned vsak slysim vykrik hruzy - po dverich nam leze asi 7cm velky
svab. Musim se vydrapat zpod moskytiery a vystouchat ho ven. Pak zase zalezam
a snasim se nedelat nic. Den je stejne horky jak noc, z cloveka porad lije.
Kolem poledne se Paja hrdinne zveda, jde koupit k ceste neco k jidlu. Pry
jsem ji pro jidlo vyhnal ja, tomu vsak moc neverim. Vraci se s miskou,
spolecne z ni bastime. Jakasi michanice vseho mozneho. Cpeme si pandera a
najednou - sakra - co to je - jdu to rychle vyplivnout - jak kdyby to byl
svab. Radeji nezjistujeme detaily a zbytek jidla spolecne s tim co plivu
putuje do kose. Vyplachuju si pusu colou a nadavam. Teda, ted me presla chut
k jidlu definitivne. Fuj! Zalezam pod moskytieru dal nedelat vubec nic, Paja
se chape notebooku a hraje Zumu. Na veceri nemame ani chut. Hlad vsak klepe
na bricho a tak nezbyva nez se zvednout a pesky vyrazit na nakup. Hned u
benzinky nastesti potkavame dobre zasobeny kramek - kupujeme sardinky, hnedy
toastovy chleba, syr (co jineho nez veselou kravu) a jako desert si bereme z
mrazaku jogurt v pytliku. Bez dalsiho zdrzovani se hned vracime domu - jist.
Na mistni jidla nas hoodne presla chut. Pri navratu domu Paja vchazi do
pokoje prvni a ejhle - to by nebyl den svabu - jeden pekne velky vypasenec
sedi na moskytiere. Nezbyva mi nez ho vycvrnkat. Dnes na nas maji nejaky
zalusk - celou dobu tady nepotkame jedineho a dnes hned tri. No, pak kdyz se
zase vzpamatuje tak Paja vari rybickovou pomazanku, tu si mazeme na chleba, z
recepce dostavame krasne vychlazenou litrovku coly a po dlouhe dobe si davame
zase jidlo ktere zname z cech. Tim jsme nastestni dnesni pytel aktivit a
svabu vycerpali a tak se muzu venovat cteni a Paja (marne) snaze dohrat 12tou
uroven Zumy. Chvili ji delam trenera tim ze ji radim: "strilej, strilej,
rychleji!" a pak zase zalezam do pelechu pod moskytieru. Paja se pak pridava
a jdeme spinkat.

060227 - Tamale - jidlo do pelechu

Dnes se pro zmenu zase nic nedeje. Porad cekame na odpoved z banky ale
jelikoz je vikend tak se ji opet asi nedockame. Snad zitra, bude pondeli.
Pokud prijde do deseti hodin tak bysme se rovnou zvedli a odjeli, pokud
prijde pozdeji tak bysme odjizdeli az den pote. Jelikoz mame jeste porad
svabovou stihu ale nejsme schopni se odhodlat k nakupum tak to Paja resi
filistinsky - u bab na silnici nakupuje ciste spagety a na ne jen nejakou
zeleninu. Prinasi misku do pokoje s colou, pousti se do jidla, ja si ctu a
nechce se mi vubec vylezat. To je ale hniloba ;-). Nakonec asi po hodine
doctu knizku a tak jen vystrcim hlavu a bastim zbytek osklivych studenych
spaget z postele. Nejak me dnes poboliva hlava a klouby - leze na me asi zase
moje pravidelna mesicni rymicka. Paja se pry smrtelne nudi. Uz ji ani nebavi
prohravat Zumu, ani cist, ani spat... to ma holt tezky. Ja klidne lezim pod
moskytierou a cucim do stropu. Lije ze me pot, parak je vytrvale stejne
intenzivni. Ventilator huci a obcas mi to tu prijde jak v serverovne v
Karline. Vypinam ho. Paja pak nevydrzi vedro kombinovane s hladem a vyrazi
znovu pro spagety k veceri. Kdyz se vrati tak zapina ventilator - prece jen
bez nej je to teplo hur snesitelnejsi. Moje siska zase zacina praskat. Ja
jsem nejaky prepadly, rymicka je fuj. Paja se zacina venovat vyberu fotek na
blog z posledni davky vysypane z fotaku. Ja pak jeste fotky zmensuju a
snizuju kvalitu za ucelem redukce velikosti vyslednych souboru. Kdo si chce
od neceho prohlednout original s poradnym detailem (jako ze takovych jedincu
asi nebude mnoho) tak pak budou k dispozici bud u me a nebo u Peti. To
odesilani 500k fotek z afriky neni zadna zabava. Vyber fotek si pripravujeme
na jednu z nasich sd karet - ctecka se da pripojit skoro vsude a tu mimo jine
porad tahame s sebou. Zalezam do pelechu umirat, kdy se k tomu rozhodne Paja
uz ani snad neregistruju.

060228 - Tamale - signal k odjezdu

Rano se probouzime necekane brzy - kolem 4.50ti. Poslouchame (na Ghanu ne
uplne bezne) zpevy z mesit - kupodivu se mi to i docela libi - prijde mi ze
tu modlitby vice zpivaji nez co jsme zatim kde slyseli. Vstavame z pelechu
ale az se slunickem. Davam si hned prvni sprchu, tece totiz voda. Je docela
chladnejsi a pres ten parak v noci mi na moji bolavou hlavu a telo nedela moc
dobre. Parak zacina hned a mi zaciname resit proc mam zase ty same priznaky
jako pred mesicem. Premyslime ze minuly test malarie nemusel vyjit dobre
jelikoz jsem mel v sobe jednu tabletu Lariamu. Nakonec se jen tak pro sichr
rozhodujeme zkusit nekde tady ve meste jeste jeden, dodatecny test. Jsme
prece jen (ja) hypochondricka poctivka, pi doktorka Brabcova a prectena
literatura mi to svedomite natloukla do hlavy. Prichazi sms ze kreditka
prisla do Ouaga a mame i pin. To je super zprava! Zitra se tedy asi zvedneme
a muzeme vyrazit na cesty. Ceka nas velka jizda do Burkiny, do Nigeru, Cadu a
pak konecne Kamerun. No, to je tedy na zitrek. Dnes jeste ty dochtory -
sedame do auta, krk mam cely zcepenely a teplota mi nedela uplne nejlepe,
vyrazime po hlavni silnici smerem na jih, tam pry ma byt nejaka nemocnice. Po
asi 2 km nejakou potkavame, vjizdime do arealu, parkujeme pred vchodem a
jdeme se optat na laborator kde by delali testy. Posilaji nas od certa k
dablu a prestoze nakonec najdeme laborator kde testy delaji tak se dozvidame
ze nemame nejakou kartu od doktora a bez ni nam test neudelaji. Je tu i
nejaka bila holcina, vypada jak na stazi. Za pul hodiny jsme ji nevideli nic
delat. Jen tak postava v bilem plasti mezi stoly, propisku v kapse. Nakonec
doktor pochopi ze ziskat nejaky papir tady pro nas znamena prilis velkou
komplikaci a tak se rozhodne test prece jen udelat. Pres veskere cedule o tom
ze za vsechno mame po zaplaceni dostat uctenku, my ji tady holt nedostaneme
;-). Bere me do ordinace a driv nez se nadeju tak vytahne z misky neco jako
pichatko a dobne me s nim do palce. Rozhodne nebylo sterilni ani nove
vybalene. Paja me utisuje, hiv se takovymhle dobnutim snad neprenese, to
nebyla jehla do zily. No, kazdopadne i kdyz jsem byl odhodlan a pripraven
davat si pozor na rozbaleni jehly - tahle zmena instrumentu me prekvapila
nepripraveneho. Tak snad aby radeji ta Paja mela pravdu... Z palce vymackne
par kapek krve na sklicko a propousti me. Sedime na lavicce pred laboratori,
cekame na vysledek. Paja mezitim kupuje od babci s tacem na hlave nejaka
avokada, naplanoval jsem veceri mletych zab - guacamole. Mame tentokrat i
citrony a tak by to melo byt super. Laborant po 20ti minutach hlasi negativni
vysledek - neni tam pry zadny parazit. To je dobre ;-). Vracime se k autu,
jedeme zpet. Zastavujeme pro benzin u Goilu (doporucoval ten posledni
opravar) ale bohuzel nemaji benzin, jen naftu. Tak tedy priste. Hladove oko
uz nam sviti od prijezdu do Tamale ale snad nam to na mistni popojizdeni bude
stacit. U dalsi benzinky Shell pak zastavujeme pro chleba na zaby. Nemaji,
Paja musi pres ulici. Pak cestou jeste popcorn - bohuzel babka u stanku mela
jen sladky. I tak je to ale prijemne zpestreni jidelnicku. Doma pak loupeme
avokada, krajime cibuli, cesnek, michame to dohromady s horcici, soli a
tavenym syrem. Vysledek je dobry. Bastime. Umiram v pelechu, Paja me nuti
pit, me se nechce, je mi mizerne. Jelikoz mame posledni klidny vecer pred
dalsi velkou etapou cesty tak ma Paja za ukol dnes vecer konecne dohrat Zumu.
Chvilku ji delam trenera ale kdyz vidim jak ji to nejde tak lezu do pelechu.
Po chvili to sama vzdava, jdeme brzy spat, zitra nas ceka brzke vstavani. Do
pelechu si jeste beru mp3 rekorder, chci nahrat zpevne modlitby pred vychodem
slunce. Poprve za celou dobu je chlapik od vedle poradne hlucny, pousti si
nejakou muziku z notebooku a hlasite klabosi s nejakou holkou co tu dnes
poprve prespava. Nakonec musime kolem pulnoci zabusit jak spravne papriky na
zed at da pokoj.

060301 - Tamale - odjezd do Burkiny

Dnes, po 9ti dnech odjizdime z Tamale. Nebylo to tady spatne, dokonce jsme si
tu mozna opravili mineni o Ghane. Neni to tu na severu uz tolik krestanske
jako dole na jihu, lide jsou vsak prijemnejsi. Nejsou tak nervozni a
uspechani. Asi je to chudsi. Uplne jsme zapomeli poznamenat ze provozovat
hotel v africe znamena dobre vydelavat na kratkodobych pronajmech - lidi tu
maji hodne, mista a soukromi malo a tak mista na lasku mnoho nezbyva a tak i
chudy cernoch obcas sahne do kapsy a vylovi 5000 na tech nekolik minut
soukromi. V doprovodu odbornic je to nekdy opravdu otazka par minut,
opravdicka laska je az na hodiny. Tech paru co se tu za nas pobyt vystridalo
bylo nepocitane. No, my hazime veci do auta, je toho dost, docela jsme se tu
zase zabydleli. Loucime se s prijemnou dvojici recepcnich a odjizdime. Je
teprve kolem osme hodiny a my uz jsme na ceste ;-). Mirime na sever, hledame
benzinku Goil, zadnou nepotkavame a tak nam uprostred policek a buse dochazi
po nekolika kilometrech benzin. Vytahujeme kanystr a dolevame. Tim mame tedy
uz zase dva prazdne a meli bysme dobirat uplne doplna - i pres nedavne
zdrazeni je tu benzin zdaleka nejlevnejsi - zhruba 90 centu z USD. K benzince
nakonec prijizdime, bereme 80 litru - 40 do plne nadrze a 2 kandaky po 20ti
litrech k tomu. Platime 615000 ;-). Olej 10W40 jez shanime nikde nemaji.
Benzin od Goilu nepomohl, auto netahne porad. K tomu se obcas hreje. Teploty
tu bezne pres den dosahuji nad 40 stupnu celsia. V Praze pry mrzne, snezi a
je pod nulou... Prejizdime Voltu a prijizdime do Bolgatangy. Shanime pohledy
a olej - oboji bezuspesne - myslime ze jediny podivny a ohavny kus pohledu se
neda pocitat za uspech - zobrazuje nejakou ulici v Akre... ;-). Opoustime
mesto, mirime na hranice. Na prechod je to jen asi 30km, tam jsme hned.
Nejdrive celnici, pak policajti - razitko do stareho pasu, tentokrat kupodivu
nebazi po nove ciste strance, to je dobre. Pruchod je relativne rychly.
Potkavame nase zname z minuleho prujezdu timhle prechodem - celnika jez
sundaval vlajku, taky me poznava a smeje se. S dalsim celnikem klabosime o
fotbale, od okamziku kdy jsem mu rekl ze budeme pri zapase cz-ghana fandit
jim tak je samy usmev a nonsalance. Pak jeste dva temer shodne formulare pro
opusteni zeme u policajtu a je to. Jsme zase pryc z anglofonni zeme. Vita nas
Burkina.

Burkina Faso

Prijemni chlapici na celnici jsou vitanou zmenou. Samy usmev, jo, zlati
frankofonni cernouskove! Pomahaji nam vyplnovat zadosti o viza, opet nas
zkasnou o rozumnych 10000cfa na osobu, asi 15e. Skoro rodicovsky nas vycinuji
za to ze jsme si pri minule navsteve Burkiny nenechali zdarma zmenit
jednovstupove tydenni vizum jez se dostava na hranicich na vicevstupove
trimesicni. Nu, tehda jsme jeste netusili ze se sem nakonec budeme vracet -
puvodni plan byla cesta pres Nigerii, ted je vse jinak a jedeme pres Niger a
Cad (snad, pokud vse dobre vyjde). No, takze jsme po zaplaceni laissez-passer
a viz o 25000 chudsi, mame vsak jednodussi cestu dal a usetrili jsme si
problemy s prejezdem Togo-Benin. Sice je na jedu stranu skoda nevidet tyhle
zeme, na druhou vsak ... no, je to takhle jednodussi, at uz s rychlosti,
penezma, strankama v pase, ptaci chripkou a nasilim... Ted nas ceka cesta do
hlavniho mesta, vyzvednout kartu, vybrat penize na dalsi cestu a hura do
Nigeru. Konecne take mozna koupime Burkinacke pohledy pro Petu. Vyjizdime od
hranic. Ihned klesa kvalita silnic, i kdyz ne o mnoho - jen misto krasneho
hladkeho povrchu je to zpet drsna vozovka. Taky zmizely malovane pruhy,
svodidla, poradne znacky... ale porad je to jeste hodne kvalitni silnice - na
afriku. Kousek za hranicemi na nas prichazi hlad a tak se zastavujeme v jedne
z "kavaren" kolem cesty. Tohle je jedna z tech prijemnych veci na Burkine.
Davame si cafe au lait, colu a vedle u stanku neco k jidlu - ryzi s omackou a
nejakou travou ci zeleninou. Dohromady je vse mene nez za 1e. To je prijemne.
Ke kave mame dva kousky bagety s margarinem - dokonce i Paje chutna a to je
prece pekne mlsna huba. Dojidame, sedame do Kacenky a palime si to dal na
Ouaga (bezne pouzivana zkratka z Ouagadougou). Tam prijizdime relativne brzy,
kolem treti. Stavujeme se na pobocce DHL, vyzvedavam kartu - jupii! Paja
mezitim kupuje nekde za rohem uzasna velka sladka manga na vecer. Jedeme do
banky o kousek dal vybrat penize - bankomat dava kolem 600e v cfa - to je
luxus! Karta funguje jedna basen. Pokracujeme ve vyletu po meste - to jezdeni
po Ouaga je opravdu nocni mura - a ze me nejaka italie ci mauretanie
nerozhazi - po uzkych silnicich se sine velky dav cyklistu, motorkaru a mezi
nimi my automobilisti. Jak kdyby to nestacilo tak do toho chodci a velke
nakladaky - clovek musi mit opravdu oci vsude aby nekho ci sam sebe nekde
pekne nesnimnul. Husty zazitek. Chceme tady najit servis Toyota, aby se nam
mrkli na duvod proc Kacena vypada jak v poslednim tazeni. Nekde tu ma byt, na
mape tu ulici vsak nemame, lidi nas omylem posilaji spatne. Nakonec
obrkuzujeme mesto a hledame naslepo - tady bude takova firma na nejake dobre
adrese. Nakonec jsme najezdili asi 70km a dve hodiny nez jsme to nasli.
Parkujeme pred vjezdem, jdu se poptat jestli nam na to nekdo mrkne. Ujima se
nas mili chlapik, nakonec se domlouvame na zitrek, rano mezi 7.30 a 8 se
dozvime jestli bude nejaky volny technik. Dekujeme chlapikovi, jedeme do
kempu. Kde to je vime jiz od minula a tak nam nevadi ze prijizdime zase az za
tmy, pote co jsme opet absolvovali jednu z nejpekelnejsich hlavnich trid
sveta uprostred spicky. Zajizdime do kempu, nas stary znamy francouz (fakt ma
asi aids - ty rany na nohou nevypadaji ze by se hojily) nas vita - od minula
zapojil svetlo na zachod/koupelnu. Chvili s nim klabosime, pak se ale jdeme
koupat. Paja mezitim vari mango - kraji ho do misky. Ze dvou mang je misa
plna az po okraj - kazde stalo 200cfa, tj. 20kc za obe. Poustime se do toho
az pak uplne nemuzeme. Krasne jsme se tou dobrotou precpali k prasknuti. Po
jidle rychle jeste na zachod (kde nic tu nic) a pak do pelechu. Dnes mam zase
pro zmenu pekelne krece v brise, porad me to honi bezucelne na zachod - nic
ze me nechce lezt. Copak nebudu uz nikdy v klidu? Mozna ze ty tezke manga na
noc nebyl dobry napad... V Kacene se prevaluju z boku na bok, krcim nohy,
masiruju bricho a hroozne smrdim. Chudak Paja vedle me. Dlouho nemuzu usnout.
Mam strasnou zizen, dosla nam vsak voda a ted se do filtrovani nechci
poustet. Nakonec usnu kdyz Paja uz davno chrupka. Porad se budim, krece me
trhaji ze spani. Rano na konec prece jen musim vyhrabat a upalovat na zachod.
Jeste ze jsem si s sebou vzal baterku - svetlo doslo, akumulatory jsou
vybite.

060302 - Ouagadougou - servis Kacenky

Vstavame levou nohou a jeste nekrestansky brzo - balime a na ceste jsme uz v
7 hodin. Prijizdime k servisu na cas, nas chlapik se vsak objevuje az chvili
po osme. Cas vyuzivame k snidani - Paja obehla blok a prinesla dva plastove
hrnky dobreho caje s citronem a cukrem - takovy ten co si clovek dela v
cechach na rymicku - a k tomu dve bagety s (pry) opravdickym maslem. Sedice
na recepci Toyoty bastime a popijime, spinavi a smradlavi, kravataru si
nevsimajice. Nakonec se dozvidame ze sef rozhodl ze nam to tu bohuzel
neopravi - delaji jen auta prodavana v regionu a do toho Kacena nespada - pry
Ghana (par set kilometru odsud) neni jejich region. No, po pravde se jim ani
moc nedivim. Ceny tu maji skoro evropske, za hodinu technika 10 euro, hodina
na testovaci za 30 euro. No, kazdopadne nam mili chlapik alespon radi nejakou
zabehlou a spolehlivou garaz - Garage du Golf. Jelikoz bysme tam asi
netrefili tak necha nekoho zavolat at nam ukaze cestu. To je mile. Dava nam
na sebe telefon, at se mu nekdy ozveme. Cekame na klucinu, objevuje se az po
delsi chvili, loucime se s milym chlapikem a nasledujeme mestskym provozem
mopedare. Hezky na nas vzdy ceka a ukazuje cestu. Taky pak dostava 500cfa pro
radost. Ujimaji se nas docela svizne, popisuju zavadu a hned se nekdo pousti
do prace. Podminky tu maji mizerne, pro same vraky tu nemaji misto na praci a
tak Kacena odkryva nedbalky na ulici s tim, ze servisak musi obcas kvuli par
centrimetru vedle projizdejicimu nakladaku privirat dvere kterymi se
protahuje dovnitr. To musi byt prace pro radost. Me by z toho tefil slak po
10ti minutach. Mozna byt tak chudy jako on tak to ale clovek zkousne. Sedime
v baru vedle a davame si snidani - konecne ochutnavame mistnacky jaourt -
jogurt. Je vanilkovy, z mrazaku a je moc dobry. Davame si ho peknou hromadu,
Paja tvrdi ze by mi mohl srovnat streva. Taky mi prozradila ze to co jsem mel
v Mali pri odjezdu mohla byt klidne cholera - to mi teda pekne pomohla ;-).
Davame si pak colu a kafe au lait. Den se vlece, stridave koukam opravarovi
pod ruce a mezitim odmitame ruzne zebraky. Chlapik me moc netesi, i prestoze
jsem se s nim 2x bavil ze jsem daval nove svicky tak je ted vymontovava a
cisti. Po hodine to ma konecne hotove, to zase bude ucet. Hlavne aby nasel
problem ztraty tahu a toho prehrivani. Po svickach se snazi dostat k
rozdelovaci, nedela to moc zkusene, navic mu tam nejde povolit jeden sroub a
tak zohybal nejaky plech. Delam ze to nevidim. Cisti palec, trosku hybe s
predstihem. Jdeme to projet. Akcelerace v pohode, nicmene auto ma zase
"klikaz" - to je francouzsky vyraz pro klapani pri spatne serizenem
predstihu. Minule (Maroko) kdyz odstranili tohle tak skoncilo i prehrivani.
Chvili krouzim po okoli a stelujeme to. Nakonec to vypada dobre. Platime
15000cfa (fuj!), rikam si o fakturu a domlouvam se ze pojedeme auto otestovat
na to prehrivani. Samozrejme rovnou mirime ven z mesta, verime ze uz se
nebude prehrivat. Hned po 10ti kilometrech rusnych ulic jsme sice ven za
mestem na vypadovce na Niger ale ouha... ono se to hreje. Navic se znovu
ozyva klikaz. Neochotne to otacime a vracime se zpet. Zastavujeme na poste,
chceme koupit nejake pohledy. Paja vyleza, ja relaxuju po tom mumraji v
ulicich, kourim ve stinu. Posta ma sice zavreno ale dari se ji koupit pohledy
od nejakeho poulicniho prodejce - jeden za 300cfa. Pak Paja miri nekam do
lekarny a ja se vracim do servisu - tam to bude na dele a Paja me tam
vyzvedne. Ja jedu podle gps, Paja si bere planetaka. Chce koupit nejakou
mistni antimalarickou profylaxi. Podle gps to docela dobre trefim, jeste ze
jsme si ulozili waypoint. Parkuju a jdu probrat prehrivani s majitelem.
Chvili se radi, zkouseji otevrit odtok z chladice a s pustenym motorem
sleduji protekani vody. Jejich zaver z pozorovani je ten, ze mame s nejvetsi
pravdepodobnosti praskle tesneni pod hlavou. Ja mezitim popijim vedle u
stanku koupeny juice - smes zazvoru a ananasu, prodavajici se dusovala ze to
delaji z filtrovane vody (stejne ji neverim). Dostavam rozpisku na vymenu
tesneni - celkem 75000cfa - coz je neco kolem 120 euro. Zda se nam to dost,
zvlaste kdyz nejvetsi polozka je 40 tisic za samotne tesneni. Pry to budou
schopni udelat pres jeden pracovni den. Me se porad nezda ze by to bylo tim -
kdyz jsme byli v Maroku a motor se hral tak stacilo spravne nastavit ten
predstih a bylo po klikazi i po prehrivani. Zkousim je tedy presvedcit o tom
ze nejprve by meli spravne nastavit predstih, pak ze to vyzkousime a nasledne
se rozhodneme. Chlapik se zase tedy pousti do nastavovani. Objevuje se Paja,
ma nakoupena antimalarika na Cad, Kamerun a Konga. Je spokojena ale nadava na
mistni lekarny. Popijime ochucenou vodu - ma tvarohovou prichut ;-). Pak zase
vyjizdim na zkusebni jizdy s technikem a prubezne jeste donastavuje predstih.
Sam svoje auto nema, zajimalo by me jak muze neco umet. Nakonec zapada
slunicko, je pozde. Vypada to ze jsme nastavili konecne vsechno spravne. S
majitelem se domlouvame ze to zitra vsechno otestujeme za nejvetsiho paraku a
pak se rozhodneme jestli menit to tesneni. Dnes tedy odjizdet do Nigeru
nebudeme. Jeste prespime v nasem kempiku a pojedeme zitra. To tesneni snad
nebude potreba. Jedeme vecerni zacpou zpet, vyhlizime neco k jidlu.
Zastavujeme v jedne restauraci/pizzerii - maji vsak jen sendvice a mangovy
juice. Tak si davame alespon piti a pak pokracujeme dal. Na krizovatce vidime
vytahane stolecky, zastavujeme. Davame si pivo a tonic. U stanku vedle
objednavam nejakou grilovanou rybku - vypada prijemne cerstva. Pripravuje ji
docela dlouho a tak mame chvili cas. Behem pul hodinky vypadne asi petkrat na
dve vteriny elektrina v celem meste. Davat si rybu v noci bez poradneho
osvetleni neni uplne nejmoudrejsi. Kosti.. Ale rybka je dobra, je k ni nejaky
majolkovo-zeleninovy salat. Docela si pochutnavame. Pak si jeste jako zakusek
davame opecene maso na spejli. Tim se zaplnime a muzeme zaplatit a jet spat.
Prijizdime do kempu, zase chvilku klabosime s frantikem, dnes pry bylo
zatazeno a tak neni dobity akumulator. Rozhoduje se vytahnout svoji
autobaterku z auta a pripojit ji jako zdroj. Pujcujeme mu klice z palubky aby
ji mohl vymontovat. Kdyz je svetlo tak se jdeme koupat a pak spat. Alespon
jsem dnes v servisu konecne prisel na to jak se nastavuje ten predstih a
priste uz to budu moci zkouset sam. V noci mam porad krece v brise, nastesti
uz mensi a porad me jeste boli za krkem a hlava. Uz aby to preslo.

060303 - Ouagadougou - odjezd smer Nigeru, lovecka lodge

Z kempu vypadneme drive nez se kdokoliv vzbudi, snad kolem sedme. Vyrazime
bez snidane ale prichazi na nas hlad a tak jeste ve meste na vypadovce
zastavujeme u nejake restaurace. Vzdycky kdyz pisu "bar", "restaurace",
"hotel", "benzinka", "cafe au lait" a podobna obecne znama slova tak
premyslim jestli je dat do uvozovek ci pridat smajlika - to co by si pod tim
nazvem clovek normalne predstavil se hodne lisi od toho co to tu v realu je -
tenhle podnik je sice svym mistnim zpusobem restaurace, u nas by se to ale
nikdo restauraci nenazval - je to spise stanek na ulici ktery ma za sebou v
dome jednu mistnost plnou much, mrazaku, dvou usmudlanych rozbitych stolecku
a nejakeho harampadi. Je to ale trefa, maji v mrazaku igelitove pytliky s
jogurtem! Davame si ho s chlebem, k tomu cafe au lait. Napada nas, ze by
nemuselo byt spatne si otevrit v Praze kavarnu se sortimentem africke kavy
;-). Shodujeme se na tom ze kava prisla z afriky (i kdyz jsem si myslel ze to
byla jizni amerika..). Asi by navstevniky hodne prekvapilo kdyby jim clovek
naserviroval sklenenou misku na taliri, do ni nalil 1.5 deci slazeneho
kondenzovaneho mleka, na to hodil malou kavovou lzicku neskafe a dolil do
plna teplou vodou. Tady je to ale luxusni kaficko a my ho spokojene
debuzirujeme. Platime 1000cfa a odjizdime, much je tu moc a vedro zacina byt
pekelne. Vyrazime z mesta, smer Niger. Snidane nam prijemne zlepsila zacatek
dne. Mirime do mesta Fada - tam chceme prespat a zitra brzy rano prekrocit
hranice. Bohuzel vsak ve Fade nemuzeme najit campament a jediny auberge ktery
nalezneme navypada velmi lakave. Davame si tam alespon velky tonic a pak i
nejakou ryzi s omackou. Na dvorku kolem nas pobihaji ruzovohlavi supi. Je
jich tu mraky. V Praze na ne chodime do zoo, tady je to svoji cetnosti takovy
nas vetsi vrabcak. Jednoho supika krmim neztravitelnym kusem neceho z omacky
co se tvari jako maso. Omylem to malem hodim na jednoho obsluhujiciho kluka,
sup se po tom vrhne a najednou ten kus cely zhltne. Sup je poradny kus
zvirete, zadny drobecek. Sledujeme je poskakovat a poletovat po dvore. Moc
hezka zviratka. Zvedame se, jedeme hledat nocleh nekam dal. Pokud nic
nenajdeme tak klidne prespime nekde v busi. Krajina je sussi a sussi, mirime
vlastne na severovychod, smerem do sahary. Nakonec asi po 60ti kilometrech
nachazime odbocku na nejakou safari lodge, je to jen 3 km od silnice a tak to
tam jedeme zkusit. Vypada to luxusne a pani na recepci nam rika cenu za
bungalow na noc - 35 tisic cfa, cca 50 euro. To je trosku vic. Zkousime najit
nejaky kompromis ale moc to nejde. Uz se skoro otacime kdyz ona zkusi
posledni jeji figl - dalsi hotel je az strasne daleko. Ja odpovidam ze nase
auto je camping car - ze hotel ani nepotrebujeme. Je prekvapena a nabidne
tedy to ze muzeme zustat tady zadarmo, platit budeme jen za jidlo - 7000 cfa.
To neni spatne - pro nas to znamena bydleni + dobre jidlo za 7000. K tomu
muzeme byt cely den vyvaleni u bazenu a popijet pivo ;-). Bereme. Sprchu a
zachod mame v jednom z bungalovu. Parkujeme Kacenu hned vedle pod stromem do
stinu a jdeme si dat sprchu. Jdu prvni, kdyz se vratim tak objevuju Paju se
sroubovakem - rozebira predni leve svetlo - vcera vecer jsme zjistili ze nam
asi prdla zarovka. Pomaham ji, rozebereme cele svetlo a zjistujeme ze zarovka
tam je jen jedna a navic vypada celistve. Zaciname se pidit po pojistkach a
ejhle - nachazime problem tam. Nejen ze je pojistka leveho predniho
svetlometu spalena, navic se ukazuje ze chlapik v Bamaku co se nam strachal v
pojistkach tak je nasazel zpet docela bez ladu a skladu - tam kde ma byt 15A
je ted 7.5A a podobne. Nezbyva nez vsechny vytahat, prekontrolovat a nasazet
je zpet poradne. Zjistujeme ze nam samozrejme par pojistek chybi a tak mame
co shanet. Radio dostava pojistku s premostenim medenym dratkem. Co clovek
nadela... Najednou to svetlo sviti krasne. Muzeme tedy cely predni reflektor
zamontovat zpet. Trosku s tim bojujeme ale nakonec je tam. Jdeme si dat
sprchu znovu, pekne jsme se zase zapotili, Paja je navic strasne romanticky
cela zamazana od oleje - kde k tomu prisla to fakt netusim. Strasne ji to s
tim sroubovakem v ruce slusi. Jak vzdycky pomlouvala bokace tak ted jedny
nosi a porad ji padaji. Musi si je porad popotahovat. Ma je vecne umolousane
od vseho toho prachu, svetle bezova neni idealni do prostredi s cervenym
prachem a cernym olejem. Po sprse se jdu jeste oholit. Strojek hrozne taha a
musim ho specielne navadet na kazdy fous, nedela mi radost. Nakonec kdyz uz
ho chci vyhodit tak se rozhodnu ho jeste jednou a naposledy zkusit rozebrat a
dat mu posledni moznost. Nachazim jeste jeden zpusob rozmontovani a vycisteni
- primo holici kotoucky. Povede se mi je pod kohoutkem rozebrat a oplachnout.
Smontuju strojek dohromady a ejhle - holi jak novy, navic je i krasne tichy.
Konecne se muzu dobre oholit a tak vyrazime k bazenu na neco k piti.
Objednavame si pivo a tonik pro Paju. Luxusni lodge pro bohate. Pivo ktere
jsem si vybral, jedine docela chutove uchazejici SOB.B.BRA mi prinaseji
teple, na moji urgenci o studenou lahev prinaseji kyblik na sampanske, sypou
do nej led a liji vodu, lahev piva do kyble zapichuji a maji problem vyresen.
Ne vsak ja, pivo je porad teple. Ale cert to vem. Piju ho i tak. Paja loka
tonic a po chvili se poustime do hry v kostky. Porad zase prohravam a tak to
nechavame byt, to pro me neni zadna zabava kdyz dopredu vim jak to dopadne.
Stmiva se, presouvame se k autu, jdeme si dat dalsi sprchu. Cteme si, pisu.
Pada tma a na nas hlad. Jdeme prozkoumat kdy bude jidlo. pry za chvilku.
Stahujeme se tedy k bazenu, jsou tu dve skupinky francouzu co sem ocividne
prijeli lovit. Nekteri i s rodinou, jini ocividne s mistnim damskym
doprovodem. Sedime uprostred mezi nimi. Jidlo se nosi na tacech, ty jsou
umistene po stolech. Mame kuskus s mrkvi, cervena omacka a nejake maso a k
tomu smazenou zeleninu. Mase je myslim z nejake antilopy co tu nejaky lovec
picnul. Moc dobre. Posledni dny chodim nekolikrat denne na zachod a tak i
tentokrat mam jidlo zneprijemnene nutkavou potrebou. Nakonec to vydrzim az k
desertu - utikam stvorit jednu rychlosisu. Desert jsou palacinky s
marmeladou, zapiji se citronellou. Moc jsme si pochutnali, jen ten
francouzsky zpusob stolovani mi hodne nesedel. Po jidle se zvedame, jdeme
cistit zuby a s plnym brichem spat, je uz pozde.

060304 - Ongarou - prejezd do Nigeru, mame to zpecetene, dalsi cesta je jasne
dana

Rano jdu hned platit. Jidlo 7000, pivo 2000, tonik 1000, lahev dobre vody
1000. Ceny 2-6 krat vyssi nez normalne v kramu. To je asi nas nejdrazsi
nocleh za hodne dlouhou dobu - 12000cfa, skoro 20 euro. Vyjizdime, po 3 km
jsme zpet na asfaltu a uhanime k hranicim. Rano je prijemny chladek, Kacenka
se vydrzi az do pul devate nehrat. Pak uz je tu zase vyhen, vane horky vitr
Harmatan, teplota kolem 42 stupnu ve stinu. Do hranic je to asi 100km.
Burkinske hranice - nejdrive celnici, pak policajti. Odevzdavame nase
laissez-passer a do pasu dostavame razitko - kupodivu na stejnou stranku jako
viza. Super. Prijizdime k ceduli Republique Niget, projizdime okolo a ...
jsme v Nigeru

Niger

Nase osma africka zeme, nepocitaje v to spanelskou cast Ceutu. Zeme uzavrena
bez pristupu k mori, 84 procent analfabetu, francouzsky mluvici, posledni
dobou relativne stabilni ale porad velmi chuda. 60 procent lidi zije na den s
mene nez jednim dolarem. Kupodivu silnice je podstatne lepsi nez na strane
Burkiny. Jedeme po ni asi 16km nez se objevi policie a celnici. Zastavujeme
na parkovisti, jdeme resit viza. Pokud nam je tu nedaji tak mame docela
problem. Kupodivu jsou policajti samy usmev, viza tu dostavame za 20000cfa
kazdy, registruji si pak vedle i auto a muj ridicak. S jednim policajtem
klabosime o fotbalu. Ac fotbal nemam rad tak to je v soucasne dobe jediny
duvod proc tu nekdo zna zemi s nazvem Ceska Republika. Poborsky, Koller,
Baros a hlavne ta primadona Nedved - ty tu zna snad opravdu kazdy, vsude.
Hmm... No, viza do pasu dostavame sice na jednu stranku ale drive nez tomu
dokazeme zabranit tak pitomec policajt sazi razitko vedle na cistou stranku.
Takze mame zase dve stranky nepouzitelne. V mem nouzovem pase zbyvaji snad uz
jen posledni dve stranky, Paje klesl pocet volnych na 8. Sakraprace! Jdeme si
nechat orazitkovat karnet, je to lepsi nez platit nejake dalsi penize za
laissez-passer. To probehne bez problemu a jsme oficialne v Nigeru. Cesta
vede cim dal tim sussii krajinou, kolem silnice se zacina objevovat vice a
vice ciste pisecnych useku. Trosku se bojime jak to bude vypadat kolem jezera
Cad - jestli to bude pro Kacenku neprujezdne tak mame hodne, hodne, hodne
velky problem. Od policajtu jsme se dozvedeli, ze tu peknou silnici tu
nedavno nechala zbudovat Svetova Banka. Mirime rovnou na hlavni mesto -
Niamey. Chceme zaridit viza do Cadu. Bohuzel je vsak sobota a tak bude
ambasada zavrena. Podle planetaka Paja nachazi jediny kemp ve meste a
naviguje nas k nemu. Po dlouhe dobe jsme opet u reky Nigert. To uz jsme si
mysleli ze ji mame definitivne za sebou. Prijizdime do mesta, hned za prvnim
kruhacem nas zastavuje policajt, pry pokuta - nedal jsem znameni o smeru
jizdy. Nevim a tak rikam ze jsem ho daval. Bere si papiry a jde je nekam
studovat. Nakonec nas pousti bez problemu dal. Prejizdime pres reku Niger na
druhy breh a po chvili prijizdime ke kempu. Vjizdime dovnitr, jsou tu jeste
nejaci dva rakusaci s dodavkou a motorkama do pisku. Vedro je jeste vetsi,
poslednich 500km je porad na severovychod, smerem do Sahary. Ve meste je
spousta pisku, dalo by se to nazvat poustnim mestem. Kemp je cely pisecny,
nastesti pisek neni moc hluboky. Parkujeme pod nekolika malo stromy ve stinu,
vypinam motor a ... ejhle... nejaky problem. Zustava svitit kontrolka baterky
- dobijeni. Kupodivu sviti i kdyz vytahnu klicek ze zapalovani. To zase bude
nejaka jobovka! Ach jo. Hrabeme se v elektrice, hledame co to je. Vypada to
ze po vyndani klicku je auto porad jeste pod proudem. Hrabeme se v
pojistkach, kontroluju jeden drat od alternatoru co nam tam pridelaval nas
super mechanik v Bamaku - pokud se dobre pamatuju tak presne to mela byt jeho
funkce - zhasinat kontrolku dobijeni pri vypnuti motoru. Bohuzel mi tenkrat
nebyl schopen vysvetlit proc tam s tim novym alternatorem byla potreba. Ja to
prisuzoval vlastnostem neshodneho alternatoru. Sondujeme pojistky, vsimame si
ze pokud vytahneme IGN tak svetelko zhasne. Pokud sviti tak je auto jeste pod
proudem a treba pri vyndavani pojistky od vstrikovani pak litaji jiskerky.
Zkousime co se da, studujeme navody k autu, vytahujeme voltmetr, merime
baterku a vsechny rele - vsechno v poradku. Hm.. pod autem to vypada dobre,
nic zretelneho. Snad vyjma toho ze nam znovu odchazi oba silentbloky. Ty
bysme meli nechat nekde vymenit, idealne za originalni, ten z Nissan Patrolu
ocividne odesel velmi brzy. Snad v Kamerunu. Co nam to zase ta Kacenka dela?!
Nevime si rady, vytahujeme IGN pojistku a jdeme si dat colu do baru tady u
kempu. Bereme s sebou manualy. Piseme sms Danovi, popisujeme problem. Odpoved
zatim neprichazi a tak sedime a studujeme schemata elektroinstalace. Nic moc
z toho nevykoukame. Davame si dve koly a pak se vracime k autu. Rozhoduju se
promerit ten pridany drat - treba nekde prasknul. Lezu pod auto, odizolovavam
ho, Paja sleduje merak a ... je v poradku, zadne preruseni. Chvili nad tim
badame, spekulujeme. Pak jde Paja nakoupit nejake ovoce ke stanku pred
kempem. Ja se rozhoduju vyzkouset co to udela kdyz ten drat odpojim. Merim na
nem napeti, snazim se uhodnout jeho funkci. Nakonec zjistuju ze s timhle
dratem odpojenym to vlastne funguje spravne, kontrolka pak zhasina bez
problemu. To jsme z toho jeleni! Do ted to s nim fungovalo a najednou to
prestane a naopak tam nema byt?! Co se zase zmenilo? Na nic nemuzeme prijit.
Kazdopadne to vypada ze ted to bez nej funguje bez problemu. No, tak to teda
zkusime bez nej, snad se tim nic definitivne nepokazi. Delam lehce poradek v
dratech, izoluju paskou, slepuju svazky dohromady, paskem nadzvedame nejakou
hadici ktere se uz skoro rozpada tesneni a pomalu prilehava na blok motoru.
Olej dolijeme zitra. Jeste jednou vsechno prezkousime, zavirame motor a je
to. Teda snad ;-). Paja vytahuje filtr na vodu a pousti se do filtrovani toho
co tu teze z kohoutku. Ve sprse bohuzel netece voda, pry nekde neco opravuji.
Na to ze se za kemp ma platit 5000 na den bych si prestavoval vetsi luxus.
Nakonec pak netece ani voda z kohoutku. Paja se pousti do pripravy ovocneho
salatu - mango, nejaky citrus a ananas. Pak jeste jde nekam pro led, prinasi
dva pytliky a tak chladi jak salat tak i vodu s citronem na piti. Ja jeste
hmatem kontroluju vsechny pneumatiky, jestli v nich neni zarazeny nejaky
strep ci hrebik. Vypada to ok. Muzeme se pustit do jidla. Salatem se pekne
precpavame. Od prijezdu se tu za nami porad stavuji nejaci mistnaci - at uz
odkup auta, prodej knih, kuchar z blizkeho hotelu nabizejici se jako pruvodce
na cestu k hranicim s Cadem... Nechavam na sebe chlapikovi se zajmem o Kacenu
cislo na mobil, kdyby nasel nekoho kdo za ni da 2.110.000cfa tak se mi ma
ozvat. To je 3000euro plus poplatky a komise pro nej. Delame to jako
sychrovku, kdyby Kackac nekde uplne vytuhnul a chteli jsme ho pak prodat a
pokracovat pesky dal. Nacpana pandera nas pekne prohani na zachod. Chvili
dopisuju denik, Paja gamesi karty na palmovi a pak zacina varit - pripravuje
spagety na cibuli a cesneku. Kdyz uz je ma skoro hotove a jen je zapeka tak
ji panev sjede a spagety se sypou do pisku. Nastesti je chyti drive nez se
vsechno vyklopi, nimcene spousta spaget je od pisku. Resime to tim ze vsechno
co visi z panve kudlickou odrizneme a zahodime. Nacpeme si pupek znovu. Myju
nadobi u kohoutku vedle nas. Stridave netece voda a tak vytahuju nasi zasobu
uzitkove. Paja si me foti jak sedim na zidlicce pri myti. Za tmy pak jeste
bereme Prdolu na colu do baru. Vracime se, zkousime sprchu - ejhle, tece.
Prvni jde Paja, pak ja. Nandavame moskytieru do auta, nechavame otevrena
okenka a jdeme spat. Jeste chvili dopisuju dluhy v deniku. Lije ze me, spacak
pode mnou je pekelne vyhraty. Nakonec to resim mazane stylem plavce - davam
si pod sebe rucnik. Vedro je sice mensi, nicmene i z nehybajiciho a leziciho
cloveka porad jeste tece. Spacak je pekne mokry. Pak ale usiname. V noci se
prijemne ochlazuje, no jo, poust. Dokonce se musime prikryt na chvili
spacakem.

060305 - Niamey - vzpominky na cestu ruskem

Po ranu je jeste prijemne chladek, snad az do 8mi hodin - take jsme pekne
schovani ve stinu pod stromy. Paja se zveda prvni, jde pro snidani. Prinasi
ananas a zacina ho krajet. Pak se drapu ven i ja a poustim se do jidla.
Premyslime co budeme dnes delat. Niamey je stejne jako vetsina africkych
mest, ani se nam nechce v tom paraku prochazet stale stejna mista. Pisu
denik. Pak uz jsem na to moc liny a zacitam se do kousku zapisku z minuleho
autovyletu - s Lencou po rusku, nekdy pred 5ti lety. Docela me to pobavi,
vypada to ze jsme meli problemu s autem podstatne vice nez nyni a presto jsme
zvladli cely vylet z Moskvy az do Vladivostoku po vlastni ose, nasi Tamarou
alias Ladou 2105. Trosku se u toho chechtam. Paja, jez se prave vratila od
prani kalhot (cimz si chtela zkratit ten dlouhy nudny den) se pridava,
zacinam cist nahlas. Nejprve jen nejake uryvky, pak delsi casti. Bohuzel cely
vylet neni dopsany, nekde v polovine cesty Sibiri jsme utopili auto tak
dokonale ze i psion lezici v batohu na zadni sedacce klesnul pod hladinu vody
a uz se nerozbehl. Po nejake dobe na nas prichazi hlad, jdeme koupit nejake
brosety, alebrz maso na spejly. U stanku pred kempem objevujeme jednoho
prodejce. Jeden ochutnavame, je to docela dobre, i kdyz hodne korenene, pry
hovezi. Tak jo, kupujeme jich 10. Chleba nemaji nikde v okoli. Stahuje maso z
bambusovych jehel, nechce se jich vzdat. Bali nam to do papiru a pak do
igelitu. Pridava trosku nejakeho koreni do kusu papiru bokem a je to -
platime za kazdou spejli 100cfa. Jdeme si objednat kolu do baru. Prinasi ji
pomalu a to uz nutne potrebujeme to korenene maso zapit. Rychle ji vyzahneme.
Pak se nas prijemna pani z obsluhy pta jestli nam to maso chutna takhle
samotne, rikame ze bysme radi chleba ale nemuzeme ho sehnat. Nabizi se ze nam
pro nej skoci. Rikame ji at prinese za 100. Je mila. Dojidame masicko a jeste
bysme si trosku dali. Paja se zveda a jde pro dalsich 6. S chlebem a dalsi
kolou je zblajzneme taky. Nezda se mi ze nejsou uplne nejpropecenejsi, ale
snad je hovezi bez problemu. Kure tohle rozhodne neni. Pochutnavame si,
precpavame se. Samozrejme musim hned na zachod, dnes uz asi potreti. Vracim
se, popijime colu, kourime asi nejlepsi cigara v africe - cervene Pall Mall.
Pokracuju ve cteni ruskych zazitku. Tenkrat mi to tak neprislo ale ve
vysledku to vypada jako jeden dlouhy vodko-sampusovy flam. Docela se u toho s
Pajou bavime. Nakonec to precteme cele. Smejeme se i nad prihodou kde dolevam
do Tamary najednou asi 3 litry oleje protoze nam definitivne umrel motor ;-).
Tady lijeme pekne po pul litrech, jsme uz poucenejsi a starsi ;-).
Rozlustujeme mimo jine puvod Petova psiona - je velice zajimavy ;-)). Skoda
ze to neni dopsane jeste o kousek dal - prihody z Dalneho Vychodu a z
Kamcatky mam jeste v zive pameti. Docitame, dopijime treti kolu, vracime se k
autu. Paja jde koupit jeste jeden ananas na veceri, ja mezitim vytahuju z
auta rozpeceny stolecek a zidlicky, stavim je do stinu. Stolecek se ani neda
udrzet v ruce - drevo i zelezo jsou pekne rozpalene od slunicka ktere zacalo
prednim sklem svitit dovnitr. Dopisuju denik, filtrujeme vodu (prave tece) a
Paja pak zacina chystat veceri. Kraji ananas na kousky a stava tece nevidena
z prkenka na stolecek, na planetaka, toaletni papir... vsude. Otirame co se
da. Ja jeste pisu, Paja gamesi. Zacinaji dobat komari, uz je tma, pomalu se
jdeme koupat a zalezt do auta. Je zase parak, roztahuju pod sebe rucnik - je
mokry a tak prijemne chladi. Dopisuju zapisky az posud a budu moci jit spat.
Zitra bysme uz konecne meli zaplatit za kemp a pak co nejdrive na cadskou
ambasadu resit viza. Pokud je dostaneme tak asi rovnou pofrcime dal. Chceme
se ted uz konecne trosku pohnout, uz tady v tehle oblasti subsaharske zapadni
afriky trcime docela dlouho ;-). Jo a Paja mi dnes pekne (konecne) zasila
diru v kalhotech, prorizlou pri dobyvani kokosu v Senegalu - jejiho
narozeninoveho darku ;-). Misto zaplaty mi tam zkusene jak spravny african
nasila odparanou cedulku Columbia. Taky jsme dnes zacali brat malarickou
profylaxy (nebo antimalarickou?! a nebo profylaxi??!! sakra - ani Paja uz
nevi ;-)) - Savarin - jednu piluli tydne. Komari nemaji sanci ;-).

060306 - Niamey - viza do Cadu, prekvapive prijemni Nigerci

Slunicko tu vychazi pozde, zapomel jsem zminit ze Niger uz je zase zpet ve
stejne casove zone. Museli jsme si zase preridit vsechny casomiry o hodinu
dopredu. Balime, nasedame do auta, u brany kempu platime a vyrazime podle
mapy z planetaka hledat Cadskou ambasadu. Samozrejme neni tam kde ma byt a
tak nestastne autem krouzime po okoli. Nakonec ji vicemene nahodou nachazime.
Velka vila. Vylezame z Kac a jdeme se kouknout jak to tu maji s temi vizy.
Pred vilou sedi nejaky chlap, poradi nam at vejdeme prostrednimi vraty. Za
nimi zjistujeme ze vsechny troje vedou na stejne misto. Vstupujeme do
ambasady a tady to vypada jak po vymreni. Mistnosti prazdne, nikde nikdo,
hole steny. Dle rady chlapike stoupame po schodisti do druheho patra. Zase
nikde nikdo. Nachazime dvoje zavrene popsane dvere. Sekretariat - to by mohlo
byt ono. Klepeme a dovnitr naz zve hlas spoza dveri - sedi tu jakysi muslim v
bile rize, pred sebou pocitac a stul. Pry viza jsou bez problemu - 15000cfa
za osobu. K tomu pridavame kazdy tri fotky a jsme velmi zvedavi jestli to
zvladne udelat na pockani. Nikdo jiny tady zjevne neni - ani urednici, ani
zadatele. Vypisujeme chlapikovi nejaka lejstra, pres kopirak si dela kopii.
Je velmi systematicky a tak mu vsechno trva neskonale dlouho. Nakonec zalozi
nase pasy, papiry a penize do desek a nekam zmizi. Mame pry pockat. Vypada to
dobre. Za chvili se vraci, razitkuje nam do pasu viza a jeste do nich vpisuje
nase nacionale - jak kdyby v pasu nebyly. Ale coz. Hlavni je ze to taky
podepise a orazitkuje. Po asi pul hodince nam predava pasy i s vizy. Trosku
se divi proc nemame stejne pasy - nez mu vysvetlovat proc mam provizorni tak
mu radeji rikam ze mi ho v Ghane cmajzli. Ptame se na pomery v Cadu, jen tak
trosku krouti hlavou a kouli ocima - pry nic moc ;-). To je mi ale zprava.
No, viza mame, pres Nigerii tedy snad nemusime, ted uz jen aby ta cesta okolo
jezera Cad byla prujezdna - ma to byt mizerna piscita cesta, soude dle
poznatku z internetu, planetaka a zkusenosti lidi jez jsme potkali cestou.
Dekujeme chlapikovi a zrovna vypadava proud - zkusene to zachytava ups-ka a
tak chlapik (asi) muze dal mastit solitaire. Jdeme ven, nasedame do Kackac a
vyrazime na tu jeden a pul tisice kilometru dlouhou cestu Nigerem. Nas dnesni
cil je Birni-N'konni, asi 410 km daleko. Cesta ma byt pry dobra. Vyjizdime z
mesta, trosku netrefujeme spravnou silnici, smer vsak mame docela ok. Lehce
odbocujeme do leva a po nekolika stech metrech prijizdime k hlavnimu tahu. Po
chvilce mijime nejakou velkou budovu s napisem Toyota, rozhodujeme se
zastavit se tam, preptat na nejake nahradni dily jez bysme docela uzili -
pojistky, silentbloky, alternator, vzduchovy filtr. Parkujeme pred budovou,
jdu to dovnitr poptat. Vsichni jsou tu jak ze zpomaleneho chaotickeho filmu.
Za hodinu mam nakoupeno nula kusu nahradnich dilu, ctyrikrat vypadnul proud,
vymenit silentbloky mi muzou pry tak za tri dny. Samozrejme se musim nejdrive
poptat u prodejcu nahradnich dilu a tam je nemaji. Porad nekde u nekoho na
neco cekam a kdyz chlapik zjisti ze nema ani zakladni 7.5A pojistky a asi 10
minut vypisuje papir tak se balim, beru vsechny dily jez jsem jim musel
prinest na ukazku (pracne vydolovane z kufru z pod postele), vracim se do
Kaceny a odjizdime. Takhle bysme tu byli do zitrka. Navic za 10 pojistek
ktere skoro ani nepotrebujeme chtel kolem 6500cfa. V Bamaku byla pojistka za
50 ci za 100 cfa - nakoupime nekde jinde. Uz po spravne silnici mirime na
N'konni. Plati se tu za pouzivani silnic - maji tu neco podobneho francouzske
peage. Jen je to vzdy chlapik v ruzove veste. Cena do naseho dnesniho cile je
asi 600cfa. Cesta vede suchou, smutnou a piscitou krajinou. Tady je to uplne
ale uplne mrtve. Hned kousek za hlavnim mestem zacina sucha polopoust.
Blizime se k hranicim s Nigerii. Nas dnesni cil ma byt mestecko asi 6km od
hranic. Obecne jedina velka komunikace v Nigeru je jen par kilometru od
hranic s Nigerii. Jinak tu v cele zemi (rozloha odhadem pulky evropy)
existuji snad jen dve asfaltky, nekam smerem na sever k hranicim s Alzirem.
Jelikoz jsou vsak ty hranice zavrene tak tu maji s turismem docela pech -
jsou zavreni mezi chaotickou Nigerii a problematickym Alzirem. Z prava Cad, z
leva Burkina a Mali. Zadna slava pro mistnaky. Chudoba je videt vsude.
Odhadem stejna ci nizsi uroven ve srovnani s uz tak chudym Mali. Projizdime
pustinou, obcas se objevi nejaky pastevec, pres cestu bezne behaji kozy,
kravy, ovce. Obcas velbloudi. Na nekolika checkpointech musime vytahovat
doklady a papiry od auta. Kontroluji nas snad patnactkrat. Silnice je ale
kupodivu nova, kvalitni. Pozde odpoledne prijizdime do N'konni. Dnes budeme
spat v mistnim kempu. Pri prijezdu k nemu slysime pokrikovat po nas mraky
prodejcu benzinu pasovaneho z Nigerie. Je tam o hodne levnejsi a tak ho sem
tahaji ve velkem. Tohle mesto je tim pry proslavene. Kemp nastesti nachazime
ihned, je na hlavni ceste. Parkujeme ve vnitr a uz se na nas hrnou asi 3
prodejci cehosi. Jdu domlouvat cenu za ubytovani - kemp ma i nejake
klimatizovane mistnosti. Poplatek za osobu 1500 a za auto 1000 docela ujde.
Sprchu a zachod musim z majitele vydrndavat, nakonec nam pujcuje klic od
jednoho z pokoju a tam si muzeme dat sprchu. Odhanime prodejce benzinu, kupce
Kacenky, prodejce chleba, bizuterie, sandalu. Jdeme se na stridacku
osprchovat, z recepce dostavame dve chlazene coly. Dnes bylo pekne vedro, asi
43 stupnu ve stinu, jak nam prozradil nas cestovni teplomer od Lanovcu.
Lokame colu, kourime. Paja hleda co nam to v aute tak smrdi. Ja zatim na
stolecku pod stromem ve stinu filtruju vodu do zasoby. Paja preskladava auto
a nachazi smradlavou skondenzovanou vodu na jedne prepravce zespodu. Jak se
tam dostala? Omyva a preskladava prepravku, susime ji na stolecku. Kolem nas
pisek, par stromu a pak uz betonova zed kempu. Klabosime s jednim docela
prijemnym prodejcem bizuterie - Touareg - jak uz je tady v poustnim Nigeru
bezne - o vsem moznem. Nakonec ale uhodi hodina modliteb a tak nas musi
opustit - jde se modlit. Za tmy jez padla velmi rychle (setmi se vzdy za par
minut) vyrazime pesky do mesta na jidlo - tady v kempu sice vari ale 1750 za
kus masa s hranolkama je dost. Verime ze najdeme neco lepsiho. Za branou u
jednoho prodejce okukujeme 25l kanystr - mysli ze chceme koupit benzin, nas
vsak zajima jen kanystr - chceme ho na vodu, nase 2x10l zasoba neni
dostatecna. Zaroven by se nam siknul i na benzin, tezko rici co by bylo
lepsi. Cena je dobra, jen 1500cfa. Jdeme dal, potkavame kramek s jidlem. Paja
chce nakupovat, presvedcuju ji ze az cestou zpet, nebudeme tak muset tahnout
nakup s sebou hned. Hned za kramkem potkavame nejakou restauraci - chvili
zpovidame majitele co ma k jidlu, nakonec zjistujeme ze ma dobre udelany
jidelni listek. Ve tme nakonec vybirame steak s hranolkama, colu a jako
desert jogurt (ze by tu meli stejnou vymozenost jako v Burkine?!). Cekame
docela dlouho, majitel vari i kdyz tu ma nekolik pomocniku. Vidime je v
kuchyni loupat brambory a uz na nas jde fakt velky hlad. Nakonec je to
kupodivu docela dobre, dokonce je i majolka. Kola je z plechacku, mame ji
vsak alespon s ledem. Cpeme si pandera, Paja k tomu krmi a hladi nejake hezke
kote. U vedlejsiho stolu slysime nejake Nigerijce mluvit anglicky - vypadaji
jinak nez mistnaci. Dobre jsme se najedli, talir vytirame chlebickem. Tady v
Nigeru maji chleba snad lepsi nez ve francii - bagetu. Cerna Sumava to sice
neni ale nechutna to spatne. Po jidle zase cekame na placeni, moc to tu
neodsypa - to je tim ze majitel je vic v kuchyni nez na place. Vracime se
noci, nakupujeme v samosce sirup do vody, susenky a sardinky. U stankaru se
pak ptame na Pall Mall-ky, nikdo nema karton a vsichni jsou drazi. Nas
prodejce bizu nam prozradil cenu pro mistnaky - 300cfa za krabicku. Nakonec
nekupujeme zadne. U vchodu pak potkavame jeste jednoho z tech dnesnich
uvitacich prodejcu - tenhle je jeden z tech mnoha benzinovych. Chytry a mily
chlapik, nakonec kupujeme ten plastovy kanystr od nej. Sice mu musime jeden
vratit - je z nej moc citit benzin - ale ten druhy uz je lepsi. Jsou to
puvodem kanystry od oleje na peceni. Zasedame ke stolku u auta pod stromem,
Paja si dava sprchu, klabosime s chlapikem. Od obchodu pres politiku a
nabozenstvi - bereme to pekne ze siroka. Nakonec je asi pul jedne rano,
chlapik se sam zveda, louci se. Prijemny pohled mistnaka na zivot, na svet a
tak vubec. Jdu jeste na rychlou sprchu - musim znovu pro klice na recepci.
Jelikoz ale chlapik prave kropi tech par suchostromku tak mi skoro netece
voda a prijdu si zase jako u Annie a Marka v Bamaku. Za chvilku jsem
oplachnuty a pak lezu za Pajou pod moskytieru. Mistnaci jsou nakonec
prekvapive mili. Nechavame otevrena okynka aby nas trosku chladil vanek a
usiname.

060307 - Birni-N'konni - cesta do byvaleho hlavniho mesta Nigeru

Nas dnesni cil je Zinder, necelych 500km daleko. Vyjizdime co nejdrive, tj.
asi kolem osme. U benzinky Total nabirame benzin za 580 za litr. Nigerijsky
benzin je kolem 450cfa a tak benzinka zeje prazdnotou a chlapici jsou ocivide
prekvapeni ze u nich chce nekdo nakupovat. Vrha se po nas zase mraky zebraku
a prodejcu. Deti v Nigeru jsou opet posedli slovickem "cadeaux". U stanku
kupuju po velkem handrkovani deset krabicek pall-mall-ek za 3500cfa. Platime
benzin a vyrazime. Cesta vede opet podel hranic, kvalita se postupne zhorsuje
na hrubou asfaltku, diry nastesti moc nejsou. Po poledni se zhruba v pulce
cesty na Zinder stavujeme na kolu v jednom meste. Nakonec zastavujeme pred
kramem s lavickou. Colu maji jen drahou z plechovky a tak si kazdy davame dva
pytliky jogurtu (ukousni ruzek pytliku, vysosni) a zajidame to burakama
nakoupenymi v litrove sklenene lahvi. Na lavicce klabosime s mistnaky ve
stinu, dostavame napit caje (po dlouhe dobe - uz nam pomalu zacinal chybet -
poustni zeleny preslazeny a prelevany caj - tady vsak neni z panaku ale z
plechoveho kelimku), loucime se a zase upalujeme dal. Vedro jako cert. Parime
se. Paja nameri 45 stupnu ve stinu. Dojizdime ten zbytek, prijizdime do
Zinderu a docela dlouho hledame hotel. Mame ho na mape a ne a ne ho najit.
Nakonec nam ho bez ptani ukazi nejaci chlapici pri prujezdu okolo - bylo jim
jasne co hledame. Parkujeme za rohem a jdeme se na to bydleni kouknout. Kdyby
se nam to nelibilo tak si alespon dame colu. Prohlizime si pokoje prvni a
druhe kategorie, prvni stoji 6100 a druha 4200cfa. V te prvni kategorii je
sprcha ale smrdi tam odpady, chceme spise tu druhou - tam nema co smrdet.
Nakonec nam majitel ukazuje jeste jeden pokoj prvni kategorie - ten vypada
docela ok, snad jen ta postel je hodne prolezela. Ale bereme ho. Jdeme dolu
vyplnovat papiry, dedek je opet strasne pomaly a tak to trva asi hodinu. Jsme
upoceni a ziznivy. V mezicase se na nas vrhaji mistnaci - chteji koupit Kac.
Tady ve meste uz je to asi desata nabidka, kazdy nas porad zastavoval a ptal
se. Duvod je jednoduchy - tady v tehle oblasti s levnym Nigerijskym benzinem
je to cislo jedna - zadny naftak tady neni tak obliben jak Model F od Toyoty.
Je jich tu mraky. Vetsina ma na sobe jeste originalni CH - svycarsko -
vsechny (az na jednu - s USA samolepkou) prisly odtamtud. Je tu mraky jak 2WD
tak i 4WD. Spousta dvojniku pro statecnou Kacu. Tady musi mit i nahradni
dily! Jednem chlapikum davame za ukol sehnat pojistky, silentbloky a
vzduchovy filtr. My mezitim vyrazime nekam do mesta na jidlo a colu. Z
planetaka Paja vytahne adresu jedine mistni restaurace. Tam je vsak zavreno,
potkavame tam jen nejakou starou zebracku. Kupodivu je docela mila, jako
vsichni Nigerci. Rozdil mezi Nigercem od Nigerijcem neni moc velky, alespon
foneticky. Tak nakonec jednu colu za 275 kupujeme v kramku a pijeme na
stojaka. Vedle v kramku vidime prodavat pohledy - papirnictvi. Kupujeme jich
5, docela ujdou. Pak jdeme projet mesto a najit postu a nejakou dalsi
hospodu. Tohle bylo az nekdy do roku 1926 hlavni mesto Nigeru tak by tu snad
neco melo byt. Posta je otevrena ale neni tam uz nikdo kdo umi prodavat velke
(alebrz mezinarodni) znamky - pry zitra. S jidlem nas vsichni odporoucivaji
jednim smerem - jedeme tam jen proto abysme se dozvedeli ze nic k jidlu
nemaji. Mame toho pajdani a popojizdeni piskem a diratyma cestickama dost, v
kramku nakupujeme 6 pytliku jogurtu, nejakou buchtu a jedeme do hotelu. Ceka
me mensi afera s parkovanim vzadu za hotelem a tak zacinam byt docela nevrly.
Jdu do sprchy a hned se tu objevuji chlapici s pojistkama. Nejdrive je chci
vyhodit ale pak se uklidnuju a jdu je vyridit. Pojistky jsou, snad jen ze
tech 7.5A neni puvodne objednanych pet ale jen dve. Silentbloky maji jine,
filtr neni ale pry bude. Platim po 200 za pojistku a davam jim ten stary
silentblok co vymontoval chlapik v Senegalu a my ho porad tahame s sebou.
Nissan Patrol silentblok co tam ted mame uz jen od pohledu vypada ze mele z
posledniho. Neco nam vepredu v aute za jizdy tluce - snad je to ono. Chlapici
berou 2200 za pojistky, vidi moji nabrucenost, rikaji ze bude lepsi kdyz uz
me nechaji dnes byt a ze se s dily objevi az zitra. Pry kolem devate.
Pridavam jim na seznam i alternator - mit jeden rezervni se muze hodit. Rikam
jim at poptaji i cenu technika za vymenu silentbloku a altiku. Jsou chlapici
docela mili a je mi lito ze jsme na ne nesel s usmevem. Casem se ale zlepsuju
a uz se pak loucime v klidu. Konecne si muzu dat sprchu a po ni cigaro.
Pijeme jogurt, bastime piskot a je nam dobre. Zacinaji dobat komari, zahaneji
nas do pokoje. Zalehavame na postel, poustime ventilator a snazime se usnout.
Do me se i pres ventilator pousti komari a tak probouzim Paju ktera spokojene
spi jak dudek, jdu pro moskytieru do auta a spolecne ji zkousime nejak
prichytit v tomhle hlinenem pokoji nad postel. Cely hotel je postaveny z
hliny a tak vypadnuty hrebik co jsme nasli na zemi cpeme do nejake spary ve
zdi a moskytiera drzi jak cert. Zalezame pod ni, je vedro, nemuzeme s ni mit
pusteny ventilator - utrhla by se. Ale bez dobani komaru uz spime krasne. V
noci pak zacina foukat vitr jako cert - co se to deje?

060308 - Zinder - Kacena opet rozvrtavana

Rano koukame co se to pres noc stalo - vsechno v mistnosti kde spime je
pokryto silnou vrstvou prachu - vccetne moskytiery, nas, stolecku... Vychazi
ven a koukam co se deje - fouka vitr a vzduch je plny prachu. Viditelnost tak
na 100 metru. Cekame na chlapika s nahradnimi dily - maji prijit do deviti.
Snidane je zbytek buchty ze vcerejska a zapijime vodou se citronovou stavou.
Po jidle balime, vse hazime do Kaceny a dole pred hotelem cekame. Sledujeme
provoz na ulici pred nami - tuaregove korzuji sem a tam, obcas projede nejaka
dvojnice Kaceny, dedouskove posedavaji po zemi a klabosi - je to pestre,
porad je na co koukat. Chlapikove se vsak nechteji objevit. Paja se tedy
zveda a jde s nasi sbirkou pohledu jez jsme vcera vecer peclive napsali na
postu - neni to moc daleko a alespon budeme mit po starostech. Pry tam musela
oliznout 50 znamek a za ni ve fronte cekala spousta lidi a koukala jak lize
;-). Uz si rikam jestli odjedeme bez chlapiku, problem vsak je ze maji ten
nas ukazkovy mrtvy silentblok a bez nej novy nesezeneme - tady nakup
nahradnich dilu funguje tak ze ukazes stary vadny kus a dostanes (kdyz ma
clovek velke stesti) funkcni (i kdyz stary) kus. Nakonec se chlapici objevuji
kolem pul desate - nesou kupodivu spravny silentblok a alternator. Filtr pry
shaneli ale nenasli - nejsou - vsichni tu filtry pry jen vyklepou a pouziji
znovu. Za vymenu altiku a silentbloku pry nejaky servisak chce 5000.
Silentblok za 14000, altik za 25000. To vypada jako dobre ceny, souhlasime a
rikame jim at privedou toho opravare. Davam jim 500 na mototaxi aby pro nej
zajeli. Klabosime se zbylymi dvemi a cekame na servisaka. Jen jim jeste rikam
at prinesou jeste druhy silentblok - radeji vymenime oba dva. Cely den pak je
porad to same - postavame na dvorku za hotelem, servisak pod autem, zvedame
Kac na hever, odmontovava se silentblok, montuje se altik, zkousi se,
nefunguje, odjizdi se pro jiny, cekame na nej, pak se privazi, montuje se,
vypada dobre ale je uz za 35000 a to je dost, pak se montuje silentblok,
zkousime nastartovat, remen nejak nesedi, promerujeme napeti na altiku a pak
si vsimam ze remen opravdu vubec nesedi. Sundavame ho, zjistujeme ze chlapik
namontoval altik uplne spatne a navic kolecko pres ktere jde remen ma mensi
pocet drazek. Opravar uz na tom za jedny a ty same penize nechce delat,
zvysujeme cenu za praci na 7500 a platime uz nekolikate mototaxi dnes.
Dohromady uz nas taxiky vysly na 3000. Odjizdeji nekam s nasim originalnim
altikem a s tim novym prohodi ta kolecka. Vraci se pozdeji, na obou
alternatorech uz jsou ta spravna - 5 drazek. Montuji tam altik ale nakonec
jim uz jako zkuseny technik musim ukazat jak na to. Respektive to nakonec
namontuju skoro sam. Seri se, bude uz vecer. Dnes asi znovu neodjedeme.
Servisak nas varuje pred cestou kolem jezera Cad - pry je to prujezdne jen
pro nakladaky, Kaceny pry zna a ta tam neprojede - problem je ten ze v pisku
jsou vyjete koleje od tezkych nakladaku a jelikoz ma Kac nizky podvozek tak
tam uvizne. On i nasi tri chlapici nam tvrdi ze se da jet mnohem jednoduseji
pres Nigerii - severovychodni cip - a da se prejet do Kamerunu - na nase
problemy s vizy tvrdi ze si jsou temer jisti ze Nigerie dava 24h tranzitni
viza na hranicich a Kamerunske se da koupit primo na hranicich asi za 15000.
Zaciname o tehle variante seriozne uvazovat. Prece jen nase informace o ceste
kolem jezera Cad nejsou uplne presne, nazvy jako "pisecna stezka" a
"neprujezdny pisek" nezneji uplne dobre. Uvidime. Monter mezitim konci praci,
vypada to ze silentbloky jsou vymenene, ten nas druhy stary je velmi
zachovaly - snad jeste lepsi nez ty nove - vsechny dily strkame do Kac jako
rezervu do kufru. Platim opravarovi, pak davam i nasim trem chlapikum za
jejich snahu a pomoc dohromady 10000. Trosku drahy den ale chlapici zari
stestim, mam pocit ze to celkove zvladli zmanageovat docela dobre, navic se
chovaji moc hezky. Oni maji radost, my mame radost. Pisou mi svoji adresu,
jeste jedeme nekam svarit ochranny ram na predku Kac - trosku je prorezly,
popraskany, nevypada moc trvanlive. To delaji kousicek za centrem - vari se
plynem, jako svarovadlo se pouziva drat ocividne vytazeny z nejakeho pletiva.
Svari to docela hezky, platim mu 2000 a jedeme zpet. Paja na nas ceka v
hotelu. Loucim se s milymi chlapiky, mozna jim odnekud posleme pohled ;-).
Znovu se stehujeme do hotelu, platim dole chlapikovi. Mam radost - Kac ma
vymenene co jsme chteli, mame rezervni pojistky i alternator (sice ten nas
originalni po vyndani pri otaceni delal divne zvuky ale jeste neco vydrzi -
mam pocit ze ty zvuky delal uz od zacatku). Cely den jsme nic nejedli a tak
na nas uz prichazi pekny hlad. Resime to tedy po minulych zkusenostech tak
ze slezeme dolu a u vchodu si u stankare davame cafe au lait (i mleko uz je z
prasku - rozmichane s vodou z mistniho kohoutku - snad to prezijeme) a
sendvic. Za 1200 mame vsechno a kdyz nemam drobne tak je stankar spokojeny i
s 1100. Nejvetsi problem tady je asi to ze clovek nevi kde co muze koupit -
nikde se nepise nabidka, nikde nejsou ceny a tak clovek musi sledovat
mistnaky, hledat a zkouset. Bastime uzasny a velky sendvic z mistniho chleba,
margarinu, rajcete, salatu a majolky, zapijime kafickem a medime si. Nigersky
chleba je podstatne lepsi nez vetsina africkych chlebu. Ani neni sladky, ani
nedopeceny, je zkratka tak akorat. Cumime na lidi na ulici a kdyz nas to
prestane bavit tak jdeme na pokoj, davame si sprchu a jdeme spat. Cely dnesek
je porad ve vzduchu spousta prachu - pry je to ze severu z pouste. Skoro
vubec jsme dnes nevideli slunicko a byla relativne zima. Me dokonce
nerelativni - poradna. Teplota se pohybovala kolem pouhych 26ti stupnu
celsia. Paja se sprchuje prvni - tece ji studena a do pelechu leze s pul
metrovou husi kuzi. Ja si nechavam pekne odtect studenou vodu z trubek a
cekam na tu teplou co prijde potom - ta co je v rozpecene zemi z minulych
dni. Sprchuju se krasne teplou vodou a je mi fajn. Usiname na te vyvalene
posteli jak v nebi. Zitra chceme odjizdet brzy, snad altik vydrzi a nebudeme
se muset vracet.

060309 - Zinder - odjezd smerem na jezero Cad

Vstavame, vyklepavam moskytieru, balime a jdeme dolu. Ja vyjizdim s Kac, Paja
jde koupit sendvic k prodejci pred hotelem. Bohuzel vsak sendvice dnes nejsou
a tak jen kupujeme bagetu a davame si rychle kafe. Pak nasedame, vyrazime
smer Diffa. Cestou ven z mesta jeste projizdime kolem sultanskeho palace
(nepristupne anzto tam sultan porad jeste bydli ;-)) a projizdime nejstarsi
ctvrti hlinenych baracku. Trosku bloudime a pak se vracime na hlavni silnici.
Po ni si smazime na Diffu. Asfaltka se zhorsuje podstatne, i kdyz porad
jedeme po narodni hajveji cislo jedna. Na jedne policejni kontrole kdyz
nevidime nikoho v chatrci tak projizdime. Kdyz si vsimneme ze z ni vybihaji
dva policajti tak brzdim, vracime se k nim. Berou si papiry, tvari se
nemilosrdne - pry pokuta. Za to ze jsem nezastavil hned chteji 24000cfa!
Magori. Jsme v pustine, kousek od nas je nejaka touaregska vesnicka.
Policajti jsou tu vsemocni. Snazim se je ukecat, vymyslim si, nejde to. Pry
tu mame nechat auto, sehnat si penize a pak teprv muzeme odjet. Pry tu mam
pracovat nebo si mam chytit neco do Niamey, pry at si to zaridim jak chci,
auto tady bude stat dokud jim neprinesu penize. Maji nase pasy, ridicak a
technicak. Mizerove. Delam ze sebe chudeho pomocnika nejakeho doktora z Cadu,
pry beru 15000 cfa a tohle zkratka zaplatit nemuzu. Chodim okolo jejich
chatrce a snazim se byt co nejvic na ocim obcasne projizdejicim. Nakonec me
volaji zpet, pry at si s nimi dam nejake jidlo. Rikam ze bez Paji ne, oni pry
at ji privedu z auta take. Domlouvame se ze Paja bude prijemna a zkusi je
nejak obmekcit. Nakonec po zbytecne hodine odjizdime, stalo nas to 2000cfa a
cest - poprve za celou afriku platime uplatek policajtum. Hodne to Nigercum
pokazilo skore - uz nam nejsou uplne tak sympaticti. Vypada to ze trosku
prituhuje, policajti zacinaji byt pekne vypeceni. Pokracujeme dal poustni
krajinou smerem na Diffu. Cesta se za chvili jeste zhorsuje, v protismeru
vidime v pisku zapadlou Kacenu 2WD, cekame nez ji vytlaci a pak se zapnutou
ctyrkolkou bez problemu projizdime. Cesta je dirata, asi 60km pista a diry.
Prijizdime vecer do cile, projizdime mesto a kdyz uz si myslime ze jsme
projeli periferii a ze by melo zacit centrum tak zacina pustina - Diffa
vypada jak mala vesnice. Vracime se tedy zpet, hledame benzinku a hotel.
Benzinka tu sice je ale nalevaji nam benzin z kanystru a barelu. Bereme 40
litru, uz zase skoro sviti hladove oko. Jdeme se poptat do jedineho mistniho
hotelu. Je to takova prizemni polorozpadla budova, nikde nikdo, dokonce tu
neni ani cedule o tom ze to je hotel. Chvili postavam pred vchodem abych se
dozvedel ze vsechny pokoje jsou plne - nemaji misto. Pritom tu ma pokoj stat
asi 20e - pry obsazeno mistnaky. Pro nas to znamena po delsi dobe tedy dalsi
noc v pousti. Rozhodujeme se nakonec pro cestu pres Cad, do Nigerie se nam
nechce. Ani se tu neptame na moznost poridit si tranzitni viza, rovnou
pokracujeme dal. U benzinky nam chlapik rikal ze do posledni vesnice v Nigeru
smerem na Cad vede cesta a ze je prujezdna, pry sice s obtizemi ale je pry
"passable". Jen se musi jet velmi ale velmi pomalu. Bereme chlapika za slovo
a prvni kilometry mu davaji za pravdu - silnice je tak zvlnena ze jet
rychleji nez 20-30km za hodinu znamena auto rozmlatit. Vetsinou se vsak jede
krokem. Kolem rozbite a zvlnene asfaltky se linou stopy piskem, bohuzel maji
tak hluboce vyjete koleje ze tam by Kacena skrtala podvozkem a tak se radeji
kolebame prostredkem. Ceka nas posledni checkpoint, chlapik nam rika ze tohle
je prece jen lepsi cast asfaltky, ze dal to bude podstatne horsi. Policajt
chce opet nejaky uplatek, podari se mi ho presvedcit ze ho zase tolik
nepotrebuje a nakonec muzeme projet. Po asi 20ti kilometrech uz skoro
nevidime na cestu a tak to otacime do pouste a nekde vpravo za nejakym hrbem
asi pul kilometru od cesty zastavujeme pod stromem na noc. Jsem vykoukany a
vyklepany. Jen kourime a pak zalezame do auta spat. Jsme utahani jak certi.
Zitra nas ceka cesta do N'guiguimi a pak uz hranice s Cadem. Jajaj! Bojime se
toho, nic jineho nam ale nezbyva. Dnes jsme se zivili jen burakama z lahve co
nam jeste zbyly.

060310 - Diffa - prejezd do Cadu

Probouzime se chvili po vychodu slunce, skladame pelech, balime jiz pekne
umolousanou moskytieru a vyrazime. Vracime se piskem na cestu a pokracujeme
dal. Potkavame posledni dobou velmi casto velbloudy, popasaji se na skromne
poustni vegetaci. Cesta je mizerna, casto se objevuji hluboke jamy plne pisku
ci prachu do kterych se vzdy opatrne spoustime a na druhe strane se hrabeme
nahoru. Jeste ze mame tu ctyrkolku se zamykatelnym diferencialem (Berte - je
tu fakt hodne potreba, zvlast pri takhle nizkem podvozku). Dojizdi nas nejaky
chlapik v pickupu Peugeot 505, predjizdi nas a promptne zapada do jamy kterou
jsme se prave prohrabali. Zastavujeme, jdeme mu pomoct. Chlapik je ale
zkuseny, z korby vytahuje pisecne zebriky, odhrabava prach, hazi je pod zadni
kola a za tlaceni svych tri pasazeru projizdi. Dal uz jedeme spolu. V jedne
jame pak uvazne znovu, zebriky dava asi 4x, stridave zkousi vyjet dopredu,
dozadu, pomahame mu auto nadzvednout a vyprostit podvozek zahrabany az po
bricho. Nakonec se mu povede vycouvat a jede jinudy. Projizdi. My zapiname
redukci, ctyrkolku, diferencial a jedeme na to. Samozrejme uvizneme taky.
Chlapik to cekal a tak nam hned nese svoje zeleza, strka nam je pod predni
kola a s nima se uz vyhrabavame zase na asfalt. Jede pred nama, vzdy cekame
nez se prohrabe dalsi jamou, obcas nam ukazuje lepsi trasu. Jeste nekolikrat
musime cekat a pomahat mu tlacit ci zvedat jeho lehke auticko, my uz
nezapadavame. Jednou sice pekne tavime predni gumy kdyz z prachu nemuzeme
vyprostit zapadly zadek a predni kola jiz hrabou na asfaltu. Moc pekna
cesticka. Nakonec prece jen projedeme vsechny diry a jsme v N'gouiguimi!
Alespon jsme videli jak funguji ty pisecne zebriky v praxi. Ty nase mame
porad hluboko zahrabane pod posteli. Snad je nebudeme potrebovat. Mesto je
samy pisek. Tady bysme meli vyridit vystupni razitko do pasu a do karnetu.
Hned u vjezdu do mesta potkavame celniky - takova osumela budova, kancelar s
dvouma uniformovanyma chlapikama, samopaly, dva stoly, na zemi poloprikryty
kulomet. Dostavame razitko do karnetu, nechavaji si svuj utrzek. Je tu i
nejaky turisticky pruvodce - jmenuje se Modo - toho nam uz nejaky chlapik z
peage cestou doporucoval. Nabizi nam pruvodcovstvi smerem na Cad, pry tu
posledni turista byl asi pred deseti dny. Odmitame. Pta se jestli mame zamek
diferencialu, kdyz se dozvida ze ano tak souhlasne kyve hlavou. Nabizi vymenu
penez, tady bude koncit zapadoafricky CFA a zacina stredoafricky CFA. Dochazi
nam, ze vlastne po skoro sesti mesicich budeme opoustet zapadni afriku a
budeme prejizdet do stredni. Vymena neni spatny napad, meni se nastesti jedna
ku jedne a tak menime asi 60000. Nechavame si jeste neco na nakup benzinu -
budeme ho na cestu kolem jezera potrebovat - ceka nas neco kolem 650km
pousti. Penize nam meni primo chlapici v uniformach. Dostavame castecne
nejake jine bankovky nez co jsme dostali v Zinderu - pry jsou to ty stare ale
porad platne. Modo nas ubezpecuje ze to je ok, jsme neduverivy ale bereme to.
Loucime se a jedeme dal. Jeste vystupni razitka, pak najit cestu a hura do
pouste. Bloudime mestem, uz se jezdi jen piskem, asfalt kompletne zmizel.
Nachazime benzinku, litr je za 650cfa, to je dost a jelikoz mame najeto jen
160 km z Diffy tak si rikame ze tentokrat tech 20 litru dobirat nebudeme - v
aute mame zeleznou zasobu 80ti litru v kanystrech, k tomu by melo byt jeste
asi 30 litru v nadrzi (ukazatel nam moc nefunguje a tak vime objem nadrze
vzdy jen odhadem). Zbyva nam tedy 12000cfa co jsme si nechali na benzin
nevymenene. Prijizdime na konec mesta, nejak nemuzeme najit policajty, ani
cestu na Cad. Vracime se tedy zpet, chvilku se ptame, hledame a nakonec
parkujeme na takovem mensim pisecnem kopci s nejakou uredni budovou. Je to
ono - policajti. Oba vystupujeme, zamykame auto a s pasem v ruce jdeme
dovnitr. Mouchy, sero, neporadek, nejaka zenska a deti v jedne mistnosti, na
chodbe u stolu chlapek v uniforme, za nim na zemi sedici stary nomad. Tady
dostavame vystupni razitka, dokonce netrva na tom ze ho musi placnout na
cistou stranku - klidne ho lipne do ruzku pod Burkinacke vizum. Super. Mam ve
svem nouzovem pasu jeste jednu celou a 3/4 volne stranky. Mame razitko,
zapsal si nas do nejakeho bloku kam eviduje turisty, koukame ze tu byl nejaky
american s italkou pred dvemi dny. Tak to tu zase neni tak uplne mrtve ;-).
Prichazi sem i nas kamos z Peugeota - ptam se ho jestli jede dal na Cad - pry
ne, dal uz nemuze, tady se otaci a vraci se zpet. To nezni docela
optimisticky. No, formality za nami, super, ted uz jen najit cestu pryc.
Venku se pak stavujeme jeste u jedne chatrce kde neco prodavaji, mame zizen a
hlad. Nakonec nachazime jedinou rozumnou vec - nejake kokosove mleko/jogurt
za 250cfa. Davame si postupne dva. Vsimam si ze se tu plati uz i
stredoafrickym cfa a tak prosim prodavace aby mi vratil za zapadoafricke ty
stredoafricke. Neni to problem. Nejaky docela mily kluk se mi tu snazi vnutit
svoji sestru za zenu, at ji odsud odvezu do evropy, ze mi bude vzornou zenou.
Odmitam s diky ;-). Nasedame do auta, vidime jeden policejni pickup Toyota
Santana odjizdet a tak se chlapika za volantem ptam na cestu na Cad. Je mily,
misto vysvetlovani mi rika at ho pronasleduju, ze mi to ukaze. Santana je
super vozitko - v Toyote v Plzni jsme to okukovali - offroad
nejoffroadovatejsi, kam se na to hrabe i tak dokonala vec jako Land Cruiser.
Odjizdi bez problemu, my trosku hrabeme ale pak se rozjizdime taky v klidu.
Vracime se zpet k celnici a asi na pulce cesty chlapik zastavuje a ukazuje
nekam doleva - siroka pisecna ulice. Dekujeme mu, odbocujeme, on jede nekam
jinam. Vydavame se po ni. Za mestem zastavujeme jeste u nejake chatrce
gendarmerie - chlapici si opisuji pasy a chteji 2500 za administraci za
osobu. Nezda se mi to a ptam se po uctence. Chteji mi vytrhnout papir z bloku
a neco mi na nej nacmarat. To mi nezni uplne jako oficialni uctenka a tak si
hraju na to ze potrebuju pro sveho sefa poradnou uctenku - fakturu. S tim uz
maji problem ale porad mi nechteji vratit pasy. Kdyz vsak slysi moji peclive
vymyslenou historku na jejich dotaz po mem zamestnani (jsem totiz pomocnik
doktora z N'Djameny, starajiciho se o pacienty nakazenych HIV, pomaham tam
dobrovolne protoze jsem se taky nanestesti nakazil - Paja se tehle historce
pak smala) tak nas docela rychle propousteji bez placeni. Pry ale takhle
snizujeme svoji bezpecnost - kdyz bysme zaplatili tak pak budou kontrolovat s
posledni hlidkou v pousti jestli jsme projeli a pripadne by nas jeli nekam do
pouste hledat. Moc te jejich historce neverim - bud to jednoduse delaji nebo
ne - na nejake platbe tu nezalezi. Rikaji nam jeste ze se musime vratit,
prejeli jsme pry post nejake security control - pry to byla posledni chatrc
pred touhle. Ok, couvam piskem zpet. Chatrc je asi 200m za nami, neoznacena.
Slusne se omlouvam s vysvetlenim ze jsem vubec netusil ze se tady ma
zastavovat a v hlave se mi honi vzpominka na ty vydriduchy cestou do Diffy.
Nakonec to ale ukecavam, pouze si zapisuji pasy a technicak do nejakeho
sesity a pousteji nas. Cim vic na vychod se suneme, tim casteji po nas chteji
uplatky. Hodne se bojime Cadu, tam to ma byt jeste podstatne horsi. No, ted
se jeste asi vracet nebudeme - snad jen kdyby uz to byl dal uplny hard-core.
Nechavaji nas projet. Pry to je jeste 45 km do posledniho Nigerskeho postu v
pousti. Vyrazime piskem, mijime nase zname zandarmery, mavame jim a
pokracujeme dal. Drzime se nejvetsich stop, uz to neni ani pista - jen koleje
vyjete v pisku. Prvni zatacka, po ni rovinka, hluboke koleje .... a prd -
zapadli jsme. Jen zarazena ctyrkolka je na tenhle pisek malo. Pridani vsech
dalsich vymozenosti uz nam nepomaha, jsme zapadli az po bricho Kacenky.
Slunicko pari, kolem poust a tak se rozhodujeme konecne poprve vytahnout ty
nase pisecne zebriky co jsme poridili jeste v Gambii. Znamena to vyhazet
postele a vsechny kramy abysme se k nim dostali. Mozna bysme to zvladli
vykopat, ale neco nam rika ze tohle neni zdaleka naposled a tak bude lepe je
mit vytazene a pripravene. Lopatkou vyprostujeme brisko, vykopavame cesticku
za koly, pred predni podstrkavame zebricky, odpoustime pneu na 1.3 atmosfery,
zamykame diferencial, radime redukci, Paja pozoruje, zkousim vycouvat
zpet.... vrrrr.... vyjeli. Super. Vyhazujeme tady nas sprchovy kanystr jez
nam neustale proteka a je uplne k nicemu (mj. taky porizeny v Gambii). Prave
kolem nas projizdeji nejaci buh vi kde se objevivsi nomadi vedouci si na uzde
osly. Nechavame jim ten kanystr jako darek - nejak tomu nechteji uverit.
Uklizime lopatku, nakladame zebricky na postel (at jsou pekne po ruce),
nasedame a jdeme to projet znovu. Frnk... tentokrat to Kacenka projede bez
problemu. Vsechny ty technicke figle jsou prece jen k necemu dobre. Ted
jedeme po pisku uplne v pohode. Rychlost se pohybuje nekde kolem 10-30ti
km/h. Prichazi nekolik useku s hodne hlubokym piskem, Kacenka je vytocena jak
cert, motor rve, na redukovanou trojku nam jejich 110 koni pomalu ani
nestaci. Palime to pres ty nejhorsi useky co nejrychleji kdyz tu me napadne
prekontrolovat budiky - ejhle! zhavime - rucicka teploty uz skoro vlezla do
cerveneho pole. Rychle poustime topeni na plne pecky a trosku zvolnujeme
tempo. Snad zase nezapadneme. Snazime se dojet k nejakemu tvrdsimu useku kde
bysme ji nechali trosku vychladnout. Nastesti topeni po chvilce stahuje
teplotu motoru spolehlive dolu a tak muzeme pokracovat dal. Vypada to ze
tohle bude nas problem v pousti - budeme se prehrivat. Kacenka prece jen neni
africky typ - hrejeme se pri tech mistnich teplotach i na asflatu a tady v
hlubokem pisku to bude s tak namahanym motorem podstatne horsi. Tohle bylo o
fous - zapnout to topeni o chvili pozdeji a uvarit tady uprostred pouste
motor - to by nebylo na opravovani ale na to tady Kac mozna i nechat... cert
vi. Kazdopadne klika. Jeste ji budeme potrebovat. Piskem se brodime dal,
snazime se vyhybat obcasnym hlubokym kolejim - Kacenka tam dre spodkem o
pisek, neni holt tak vysoka jak nakladak ci Land Cruiser. Vetsinou to delame
tak ze jednim kolem jsme na hrbu uprostred stopy a druhym v jedne z koleji.
Tohle je podle me hlavni rozdil mezi nasim Modelem F a puvodne zamyslenym
Mitsubishi L300 - tristovka ma stejny rozchod jako Land Cruiser a o dobrych
deset az patnact centimetru vyssi podvozek nez my. Tohle by asi projela
podstatne lehceji, my musime slozite manevrovat, lepsi terenni auto projede
docela bez problemu. Auto se nam sice hreje, rucicka teplomeru se vsak drzi
pobliz prostredku. Projizdime takhle az k poslednimu Nigerskemu checkpointu,
prozirave vystupujeme, nechavame Kacenu odpocinout a jdeme poklabosit s
vojaky. Ocividne je to lepsi pristup - nejdriv zastavit, pozdravit se,
pokecat a pak se zdvorile rozloucit. Ochotne pak otevrou zavoru (retez,
spagat, klacek - cokoliv co ma naznacit autum ze tu nekdo neco kontroluje).
Rikaji nam, ze do prvniho chadskeho postu je to jeste 25km, poslednich 5 km
je pry hodne mizerny pisek. No, to nam tedy udelali radost ;-(. Ptam se co tu
tak v te pousti delaji aby nezblbli - pry hraji karty, obcas pry i fotbal
proti druhemu postu nekde vedle podel hranic. Loucime se, jedeme dal. Vyjete
koleje mizi, pred nami je nejaka piskem zavata stopa. Drzime se ji, oci na
stopkach, gps v ruce, neustale se rozhlizejice, hledajice idealni stopu
piskem. Motor se hreje vic, topeni uz moc nepomaha, rucicka leze dal, smerem
k cervenemu. GPS ukazuje ze jsme prejeli hranice s Cadem. Nastesti prijizdime
k prvni male vesnicce - Douala - cekaji nas vstupni formality. Planetak
varuje pred cadskymi uredniky a policajty. Jsme zvedavi. Nejaci chlapici nam
ukazuji k hlinene budove, tusime ze to budou policajti. Zastavujeme Kacenu,
Paja mi dava pas, nechavame pusteny motor a topeni aby se to trosku
zchladilo, jdu vyrizovat. Policajti (bez uniforem, jen v bubu) kontroluji
vizum, davaji nam bez problemu razitko do pasu, taky si nechaji poradit kam.
To bylo easy. Jeste celnici - to je nejaka dalsi budova. Jdu tam. Jedna
prazdna mistnost a nikdo v ni neni. Vykukuju tedy ven, po chvili se objevuje
nejaky chlapik, usazuje me na zidli, bere si pas a chvili se mnou klabosi.
Moc neumi francouzsky a tak konverzace vazne. Vypada to ze cekame na nekoho
dalsiho. Po ctvrt hodine se objevi chlapik, pry se prave modlil. Zjistuje ze
nema klice od skrine s razitky a tak posila nejakeho hocha aby je nasel.
Cekame dalsi ctvrt hodinu, trosku si povidame, odhaduji ze cechy jsou nekde v
americe. Klucina prinasi klice, chlapik odemyka skrin. Nastesti je vyplneni
karnetu opravdu jednoducha procedura a tak ji s napovedou a okukovanim
predchozich listu zvladne do 15ti minut. Vlastne se tam jen napise datum,
misto, podpis, razitko a utrhne se kousek papiru pro ne. Ptam se co s nim
delaji - pry ho jen uschovavaji. Snazi se nam do auta nacpat nejakeho
pasazera, pry je to sef mistniho regionu, je tu na navsteve. Odmitam ho s tim
ze budeme nocovat v pousti a ze Kacenka muze kdykoliv cestou uvarit. Nakonec
se mi podari vse poresit a my muzeme odjet. Jsme v Cadu!

Tchad

Motor se trosku ochladil, Paja v aute kouri a vyslechla si lament mistnaku -
pry mi belosi jsme divni, misto abysme dojeli do mesta a nocovali tam tak
radeji prespavame v pousti - co je to za nesmysl? No, alespon mame po
problemech s nejakym pasazerem. Projizdime vesnickou, snazime se drzet
nejakych vyjetych koleji a smeru v GPS. Nasim dalsim bodem na mape a v gps je
Liwa. Uz jsme na severni strane jezera Cad a porad jsme ho jeste nevideli.
Potkavame vsak spoustu priznaku toho ze tu kdysi bylo - usazeniny, prach.. V
Douale jsem v kanclu na zdi vycetl ze do Liwy je to 110, do Bolu 185 a do
N'Djameny 507 kilometru. Pokracujeme piskem dal. Fotime si mistni kravy s
velikymi rohy a na jednom z kopecku ci dune se nam povede diky hlubokym
kolejim opet uviznout - Kacenka to ani na redukovanou trojku nezvladla -
dosel ji dech a na dvojku uz se pak nevyhrabala. Nezbyva nez znovu vytahnout
lopatku, pisecne zebriky a zacit kopat. Nakonec se nam ji uz docela zkusene
povede vyprostit, hned jak nabere trosku rychlosti tak preskacu ven z koleji
do pisku vedle a tam uz si Kac poradi hrave. Nahazime do auta zebricky,
lopatu a spoceni a zapraseni vytahavame z kalhot pichlave trny jez jsme pri
kopani nasbirali. Pokracujeme dal. Asi 60 km za Doualou (na mape tahle
vesnice vubec neni) uz se seri a tak hledame misto na spani. Nakonec ho
najdeme kousek od cesty, je tu par stromu a tak se mezi nimi alespon castecne
schovavame. Dolevame do nadrze prvni kanystr. Mame za sebou 215 kilometru a
tak to musi byt uctyhodna spotreba - vypada to na narust z 8.5 litru na 100km
na neco kolem 22 litru na 100km pri ceste piskem. Redukce, vyssi otacky,
potreba vetsiho vykonu na brodeni se piskem... no, to je ale zrout. To jsme
zvedavi jestli nam benzin vystaci a kde budeme moci nakoupit dalsi. Jeli jsme
dnes bez jidla, od rana od sedmi az do sedmi do vecera a prestoze nemame hlad
tak tusime ze bysme meli telu poskytnout i nejakou jinou vyzivu nez nase za
jizdy pojidane buraky. Paja tedy statecne vari - mame spagety s cibuli a
cesnekem a troskou kecupu. Na jedne plotynce se voda ohriva strasne pomalu,
trva to asi pul hodiny nez se voda zacne varit. Zatim na druhe smazi cibulku
s cesnekem, kourime a cekame. Nekde kus od nas je oaza, vidime tam nejaky
ohynek - nejsme tu uplne sami. Kus od nas prosel nejaky chlapik s klukem a
odvadeli nekam dal za nas stado velbloudu, urcite nas videli ale nastesti nas
nechavaji byt. Nakonec jsou spagaty konecne uvarene, ohynek v oaze uz davno
dohorel. Bastime, je toho tak akorat, nejsme ani precpani. Zalezame do auta
po cisteni zubu. Jsme pekelne zapraseni, stejne jako cele auto - zvenku i
zevnitr. Ani nenatahujeme moskytieru - kde by se v tehle pousti vzali komari?
Z bezpecnostnich duvodu ale zavirame okna, vyjma predniho kde nechavame malou
mezirku na dychani. Jsme ko, to byl zase den. Na internetu jsme nasli ze
jedno z mestecek co nas zitra ceka je proslavene tim ze tam prepadavaji
turisty. V noci mam pak mizerne morbidni sny o rozstrilenych a za ziva
ukrizovanych lidech.. zadna slast. Docela se oba bojime toho co nas ceka.
Sice planetak nema zadne podstatne varovani pred Cadem, jen upozornuje na
problemy s policajty ale to co jsme cetli na netu znelo hodne pesimisticky -
kamenovani turistu, deti honici auta pres celou vesnici, prepadavani... no,
snad to dobre dopadne...

060311 - desert night - velka jizda Cadem

Probouzime se za svitani a kolem sedme uz zase jedeme. Kacenka se hreje,
rucicka se drzi kus pod cervenym, vubec se nam to nechce libit, neustale ji
musim kontrolovat. Zapnute topeni uz vubec nepomaha. Neco neni uplne v
poradku. Snazime se drzet mimo hlavni stopu kde jsou koleje moc hluboke. V
pisku se obcas zacina objevovat vyschla trava a kere. Klickujeme mezi nimi,
je to lepsi nez jet v pisecnych kolejich. Zastavujeme, dolevame olej. Jsme
zapraseni, vlasy sede, obleceni zamazane, pokapane od benzinu, jednoduse
hruza. Civilizace je tak vzdalena... Vcera mela narozeniny Lenca, dnes zase
Tomas Kolaci. Chtel bych jim poslat sms ale s tim signalem to tu neni zadna
slava ;-). Prijizdime do Liwy sledujice nejakou osamelou stopu, tady ma byt
nejaky policejni post, je vsak strasne jednoduche ho minout a nam se to dari
jelikoz prijizdime nekde uplne mimo trasu. Prohupkavame hlubokym piskem kolem
vesnice a mijime posledni barak... vesnici jsme nejak kompletne minuli.
Jedeme dal, drzice si odstup od nejhorsich koleji. Obcas trava, obcas pisek,
nekdy sedy prach, ruzna obtiznost. Pribyva kopecku, snazime se je objizdet,
jednou se malem preklopime na bok. Nezbyva nez je vzit zteci a vyhrabat se na
ne. Pisku mraky. Kacenka si s nim vsak poradi na vytecnou. Skoda jen toho
prehrivani. Vroucne doufame ze nas tu nenecha ve stychu - to by nebylo nic
prijemneho. Zatim jsme nepotkali jedine auto v protismeru. Mirime ted na
vesnici Bol. Trosku bloudime, projizdime kolem vyschle casti jezera - spousta
prachu, mistnaci tu neco kutaji. Stopa tu konci a tak se ptame na smer.
Ukazuji nam ho, musime se vratit a vyschle jezero objet. Zacina hodne hluboky
pisek. Kacena hreje a hreje. To neni dobre. Drzime se dal od nejhorsich
koleji a konecne potkavame neco v protismeru - rozebrany nakladak s
vymontovanou napravou. Kousek dal uz je Kac tak horka ze zastavujeme a
nechavame ji vychladnout. Bohuzel ani po delsi dobe s pustenym topenim
nechladne a tak premyslime co s tim. Dochazi nam, ze bude asi zaneseny
chladic - koukame na to a taky ze jo - chladic plny prachu. Sedivy prach,
neco na zpusob cementu ucpal kompletne cely chladic. Zalezam pod auto,
smetackem se ho snazim omyt a pak prichazim na to ze tak to nepujde. Bud by
to chtelo profouknout a nebo omyt proudem vody pod tlakem. Snazim se z jedne
lahve s vickem vyrobit strikacku ale to je uplne marne, proud vubec nestaci.
Nakonec smetackem tlucu do chladice a neco se mi podari vyklepat. Kacena
prestava tolik topit. Super. Priste si na to musime dat pozor. Smazime si to
sahelem dal, nejak se nam nezda nas smer. Klickujeme mezi keriky a pisky.
Najednou potkavame k nasemu smeru kolmo jedouci auto a ejhle - je tu nejaka
pista! Jsme asi 20km od Bolu, mame za sebou 160km od cadskych hranic, celou
cestu piskem. Mizerna pista se nam zda byt luxusem. Zastavujeme v protismeru
jedouci motorku, ptame se na smer do Bolu, podle gps to totiz vypada uplne
nerozhodne. Za ridicem sedi nejaky klucina, tvar uplne sedou od prachu. Radi
nam spravny smer a tak muzeme s lehcim srdcem pokracovat dal. Zase se Kac
zahriva, pista je plna toho cementoveho prachu. Otevirame motor, turuju ho a
celeho prostoru motoru se vali oblaka sedeho prachu. Kdyz prach prestane
letat tak jeste poradne oklepavam chladic. Zastavuje nejaka Santana nalozena
touaregama. Ptaji se co je za problem a pak jedou dal. Pokracujeme na Bol.
Projizdime kolem nejakych nadrzi, mame pocit ze to je zbytek z jezera Cad.
Zastavujeme, jdeme si ho vyfotit. Voda je tepla, trosku se oplachujeme.
Nasedame a pokracujeme, cesta se zlepsila, palime to 50km/h a je nam hej.
Trosku se to klikati a nakonec se objevujeme u mesta. Mame trosku strach z
toho ze nemame pojisteni pro auto. Chceme ho koupit v Bolu. Zajizdime do
mesta, hledame benzinku a pojistovnu. Takovehle vymozenosti tady vsak zdaleka
nemaji. Vypada to ze pojisteni se da poridit pouze v hlavnim meste, alespon
to tvrdi nejaci vojaci a pak i mistnaci. Benzin z litrovych sklenenych lahvi
nakupovat nechceme a tak se ptame na cestu na N'Djamenu. To je jeste asi
320km daleko. Pry se musime vratit pred mesto, asi po 12ti km je pry odbocka
doprava. Projizdime tedy pisecnou cestou zpet ven z mesta, mijime odbocku
kudyma jsme sem prijeli a pokracujeme dal. Po 13ti km potkavame policejni
checkpoint, vystupujeme, jdeme poklabosit, jsme mili a tak nas nechavaji po
chvili bez problemu projet. Pry asfaltka je az 80km pred hlavnim mestem.
Jedeme po piste, smer na Massakouri. Mam pocit ze to je to mesto kde okradali
turisty. Odhadujeme ze tam budeme nekdy kolem zapadu slunce. Resime dilema
jestli jeste prespavat v pousti nebo jestli to dojedeme noci. Nechavame to
otevrene - uvidime jak to pujde. Cesta se zhorsuje, jsou tu zase takova ta
propadla, plna prachu co ucpava chladic. Auto se hreje hrozive. Obcas znovu
cistime motor i chladic. Pak radeji objizdime prasne useky pousti, piskem.
Jeden checkpoint, kompletni prohlidka auta - koukaji co vezeme, nechavaji si
otevrit kufr, policajti chteji uplatek, davam jim nejake mince -
zapadoafricke cfa s tim ze jeste nemame stredoafricke. Nechteji. Chteji pak
nas ananas. Ten jim zase nechceme dat my. Paja sedi v aute, mistnaci strkaji
ruce dovnitr a hledaji co by nam vzali. Nabizim cigarety, policajti vsak
nekouri. Nakonec se vykupujeme povidanim si s nejakym (jedinym) v kosili
oblecenym chlapikem, ten porouci i policajtum - asi nejaky mistni sefik. Bere
si jedno cigaro a porouci jim otevrit zavoru. Projizdime. Paja na nej nadava,
on je pry ten co dovnitr strkal ruce nejvic. Po me chtel benzin, po ni radio
a telefon. Fuj! To bylo nemile. Pokracujeme dal. Dalsi police check nas ceka
o par kilometru dal, tam se vykupujeme jednemi novinami co vezeme jeste z
Ghany. Jeden z policajtu umi trosku anglicky a kdyztak si alespon budou moci
prohlizet obrazky. Cesta je mizerna, spousta prasnych propadel a v jednom z
nich se nam opet podari uviznout. Lopatka, zebriky, kopat. Uz to jde jak na
dratkach. Pridava se k nam nejaky klucina co vylezl z pouste. Hrabe rukama,
beze slova pomaha. Vyjizdime v pohode, nakladame lopatku, zebriky a jemu
davame za pomoc 100cfa. Trosku nas ti policajti a zapadnuti zdrzelo. Za tmy
uz prijizdime k Massakouri, dari se nam ho objet. Za mestem je zase police
check, nastesti je tma a tak po zbezne kontrole papiru a pasu a chvilce
povidani si s chlapikem se samopalem projizdime bez problemu dal. Predjizdime
nejaky nakladak chystajici se projet zase jedno z tech propadel. Vjizdime do
toho pred nim a hup - zase se zahrabavame. Mame vsak jeste v zaloze zamek
diferencialu, ten jsme pred chvili vypnuli. Zapiname ho a doufame ze nebudeme
muset kopat po tme. Vrrrr.. a Kacenka se osvobozuje - vyjizdi to. Sice to dre
a chvili hrabeme ale nakonec se nahoru vydrapeme. Kousek dal pak dolevame
treti kanystr. Kacena zere jak prokopnuta. Ani se ji nedivim. Cistime
chladic, vyfukujeme motor, moc to uz nepomaha, hreje se porad dal. Nalevame
vodu z kanystru do lahvi a tak se alespon muzeme napit. Pojedeme dokud to
pujde. Nastesti propadla zmizela, je jen rozbita pista a tak si to noci
smazime dal. Kolem poust, nemeni se. Kolem 10te vecer prijizdime k asfaltce!
Jsme z toho venku. Ceka nas jeste jeden police check ale ten uz je bez
problemu. Pekna asfaltka a tak nebyt prehrivajiciho se motoru by nam bylo
hej. Jedeme lehkou sedesatkou a kilometry pomalu mizi. Za hodinu a neco jsme
v hlavnim meste Cadu! Cestou se jeste silnice stihne zhorsit ale hruba
asfaltka je porad nebe a dudy. Paja nas naviguje podle jednoho waypointu z
netu - nekdo doporucoval spani za Novotel hotelem. Uplne vystaveni prijizdime
pred hotel, parkujeme a Paja jde zjistovat jak to s tim kempovanim za hotelem
vlastne je. Ja kourim, odesilam trosku opozdene blahoprejne sms a cekam.
Krasne to tu voni, serik, jasmin... Jinak par hlavnich ulic mesta je
asfaltovanych, zbytek jsou prasne silnice ci pisecne stezky. Jedno z
nejchudsich mest (sveta?). Trosku mi pripomina Tiranu pred 14ti lety. Paja se
po 20ti minutach vraci, v luxusnim Novotelu na recepci se pry vedle
navonenych 50ti eurovkama platicima francouzi citila trosku nesva - prece jen
mame na sobe velkou vrstvu prachu, nevonime a obleceni by zaslouzilo tyden v
pracce. Nakonec ale bydleni mame, je to technicke zazemi hotelu, hlidaci nas
tam nechaji ubytovat. Zajizdime s Kac na nejaky dvorek pro zamestnance,
parkujeme a JE TO! Paja mi ukazuje sprchu - spinava, hnusna, plesniva ale
funkcni! Jdu se hned zcivilizovat a je to lahoda. Kacena je zaprasena, vsude
vrstva sediveho hnusu. Kdyz se koupe Paja tak jen nahrubo utiram hadrem
postele, vyklepavam spacaky a otiram zevnitr nejhorsi prach. V cistem
obleceni je mi hej. Chvilku jsme poklabosili s hlidacem. Vydavam se jeste
noci ven pesky do mesta sehnat neco k jidlu a piti. Vsude uz je zavreno a tak
kdyz se dopajdam vonavou noci az k prvnimu kruhaci a porad nic nepotkavam tak
se otacim a vracim. Zastavuje tu Novotelsky bus co vozi lidi z letiste -
ridic mi nabizi ze me sveze ten kousek zpet - pry tu neni v noci bezpecno -
obcas nekdo strili po lidech co jdou pesky, nekdy strili i na lidi na motorce
ci v aute - jen seberou motorku, cloveka nechaji lezet a odjedou. Myslim ze
si vymysli - resp. doufam. V poradku se vracim do hotelu s prazdnou. Paja
nakrajela ananas a ten tedy vecerime. Kupodivu nebyl skazeny. Po jidle
zalezame do Kac, natahujeme moskytieru a jdeme zaslouzene spat. Vedro.

060312 - N'Djamena - cisteni auta, hledani ambasady Kamerunu, prvni africka
kavarna

Rano zaciname cistit auto - chceme protahnout chladic, vycistit filtry.
Problem je ze nemame hadici s vodou. Doubu do chladice, Paja vytahuje
prepravky s jidlem a nadobim, zacina ze vseho otirat ty vrstvy prachu.
Pridavaji se k nam nejaci mistni zamestnanci, chapou se prace a zacinaji nam
auto umyvat. Pritahuji hadici vody, oplachuji Kac z venku. Pujcuju si hadici,
pod tlakem cistim chladic zepredu a pak oteviram motor a i zevnitr.
Proplachuju odvazne i cely motor. Z Kaceny odplouva strasne spinava reka,
tvori jezirko presne v miste kde Paja cisti nase kramy. Porad ji musime
poposouvat dal a dal. Chlapici se cini a kdyz je jasne ze za to neco budou
chtit tak se rozhodnemeto vzit poradne a zaciname vyndavat komplet vsechny
kramy - postele, kanystry, rezervu, batohy... vsechno. Skladame to pod strom
na celtu. Je toho pekna a navic zaprasena hromada. Pucujeme auto zevnitr.
Rozebiram vzduchovy filtr, vytahuju ho a ... ledva se ho dotknu tak z nej
litaji nepredstavitelna mracna prachu. Ten musel byt uplne ucpany. Ted uz
chapu proc v Bamaku meli na tech minibusech vytazene sani nad strechu i kdyz
s tim nejezdili vodou - to nebylo kvuli vode ale kvuli prachu - Kacena ma
sani nekde vedle predniho reflektoru a tudiz nasaje kazdy prach kterym jsme
projizdeli. Do filtru busim asi 20 minut a porad z nej neco lita. Chlapici
nekde vytahli motorovy fukar, vyfoukavaji vnitrek Kaceny a pak i ten filtr.
Na nej to moc nepomaha, nezbyva nez do nej busit dal, bohuzel se vsak zacina
nejak ohybat a tak musim byt opatrny. Kdyz uz z nej skoro nic nelita tak ho
zamontovavam dovnitr. Treba tim skonci komplet veskere prehrivani - treba
jsme troubove a tohle byla jedina pricina. Chlapikum dekujeme, davam jim
dohromady 4000cfa a oni jsou spokojeni. My sudlame veskerou vybavu, slunicko
pali a nam je pekne vedro. Naskladavame vse ocistene do auta, Paja namaci do
vanicky nase spinave pradlo, hneda voda. Vyrazime hledat neco k jidlu a
chceme si zjistit kde je Kamerunska ambasada. Ambasadu hledame strasne
dlouho, nejak se nam to nedari. N'Djamena je podivne mesto, ulice jsou
piscite bez asfaltu i kolem velkych budov, uradu. Jen par hlavnich tahu je
mizerne proasfaltovano. Je nedele a tak na ulicich neni moc lidi. Bloudime,
ambasadu porad ne a ne najit. Nakonec je spise nahodu najdeme, odpichneme si
do gps waypoint a jdeme hledat jidlo. Nejdrive zkousime jednu cinskou
hospodu, ceny jsou tam ale opravdu nehorazne a tak se zvedame a jdeme hledat
jinam. V celem meste je jen jedna "civilizovana" ulice - jsou tu DHL,
aerolinky, bary, kavarna, internet. Jinde takovehle vymozenosti nejsou.
Nakonec se po dlouhem hledani upichujeme v jedne skoro kavarne na tehle
centralni ulici. Drazsi ale klimatizovane, zapadniho stylu a prijemne. Vypada
to ze je provozovana opet Libanonci. Cisnici jsou mistnaci. K piti si davame
skvely mistni tonic (pekne ostry a dobre studeny), colu, juice. K jidlu Paja
hamburgr s hranolkama, ja sendvic s masickem a ryzi se zeleninou. Prijemne si
nacpavame pandero, krasne relaxujeme. Uz jsme to potrebovali a tak nam budget
jednou odpusti. Cteme si. Na zachode malem umru - nejak me z toho rozbolelo
bricho a tak pak musim jeste jednou. Uplne me to odrovnalo. Zacina se venku
stmivat, Paja nas honi do kempu zpet, chce jeste prat. Neochotne se zvedam,
tady je moc prijemne. Dokonce tu maji po dlouhe dobe i presso, nejak ho ale
uz nestihame a navic mame plne pupku. Snad zitra. Nasedame do Kaceny ktera na
nas ceka pred vchodem a jedeme domu. Dnes se vubec nehrala - rucicka
teplomeru na palubce je v polovine jak pribita. Pravda je ze jsme Kac dnes
skoro vubec nehonili - ve meste je mrtvo a tak nebylo kam pospichat. V kempu
zase klabosime s hlidacem, uz je to ten nocni, stridaji se v 6, kazdy ma
dvanactku. Paja pere, ja se na zidlicce vzpamatovavam z toho vycerpani na
zachode ve meste. Pak pomaham trosku zdimat, vesime pradlo na snuru mezi
kontejner a strom. Jdeme spat pod moskytieru, jsme z te veskere prace strasne
utahani. Noci jsou tu prijemne, k ranu je chladneji a tak se od takovych dvou
od rana spi moc dobre. Paja usina ihned jako spalek, ja si ctu asi do tri do
rana. Navic zitra vstavame brzy, ceka nas ambasada, banka a odjezd do
Kamerunu, budu jako prasteny.

060313 - N'Djamena - viza, banka, vexlaci a jeste zustavame

Balime vse komplet do auta, pokud by nam dali vizum na pockani tak se sem k
Novotelu uz vratime jen na zaplaceni dobrovolneho prizpevku a pak rovnou
pryc. Podle gps nas Paja naviguje smerem k ambasade a kupodivu - at hledame
jak hledame, podle ulozeneho waypointu to nemuzeme najit. Nezbyva nam nez se
vratit zpet k rece, najit katedralu (zvlastni - v Cadu, v hlavnim meste,
uprostred mesta, v pisku, ohrazena vysokou kleci a znacne prefabrikovana -
stoji tady katedrala) a od ni uz po pameti projizdime az k ambasade bez
zadrhelu. Zjistujme ze nas bod v gps je ulozen nekde mimo, o par set metru -
copak se to stalo? Valka v Iranu a nepresne gps nebo co? Parkujeme, ukladame
novy waypoint, jdeme dovnitr zjistovat co existuje za ruzna viza. Na dverich
si cteme neco o 1 a 3 mesicnich za 50(!), respektive 150(!!!!) tisic cfa ale
tomu moc neverime. Uvnitr nas vsak babka ubezpecuje ze cteme spravne. Bud nam
muze dat tranzitni na 3 dny zdarma ihned (prodlouzeni se dela v hlavnim meste
asi 1600km daleko) a nebo normalni turisticka za 50 tisic na mesic -
multivstup - do zitrka. Dumame, dumame. Problem s mesicnim je ze je pekelne
drahe a ani na nej nemame penize. Na tranzitni viza zase musime proletet cely
Kamerun, nic z nej neuvidime jen abysme usetrili. Nakonec se rozhodneme vzit
ty mesicni rovnou, i kdyz by mela existovat moznost koupit viza primo na
hranicich - respektive ta moznost je pry pri vjezdu do Kamerunu z Nigerie -
problem nas je ten ze jakmile opustime Cad bez viz do Kamerunu a nebudeme si
je moci poridit na hranicich tak se pak ani nebudeme moci vratit zpet - mame
jen jednovstupova Cadska viza. Problem s porizenim viz je vsak ten ze nemame
penize a ambasada pro dnesek ukoncuje prijem zadosti (vcetne penez za ne) v
11 hodin. Mame asi 40 minut do jedenacte a tak hopsame do Kaceny, upalujeme k
bance. Parkujeme venku a jdeme zjistit jak rychle z karty vybrat. V celem
Cadu neni jediny bankomat (hlavne ze v bance - Societe General Tchad -
vidime spoustu reklam na jejich privatni karty - cha cha - k cemu jim tu
jsou?) a tak zkousime cash advance na prepazce. Do 20ti minut se nam nepodari
ho realizovat a tak se rozhodujeme pro nouzove reseni - vymenime neco z
nasich rezervnich euracu. Paja jde hledat po bance nejakeho vexlaka, vymenime
50 euro. Nakonec se ji ho povede najit, menime penize, na prepazce nam rikaji
ze to mame zkusit kolem poledne, treba uz to bude fungovat. Mirime rychle
zpet k ambasade, vyplnujeme zadosti, pridavame poplatky 100 tisic cfa za oba
(fuj, hnus! - to je neco kolem 180 euro za oba) a je to. Zitra budeme mit
(snad) ta viza. Mame se pro ne stavit kolem pul devate. Jdeme si nekam
sednout, pockat na banku, zda-li se povede realizovat cash advance.
Upichujeme se na hodinu v jednom kramku, davame si postupne 3x colu z
mrazaku, sedime u stolecku vevnitr, kourime a cekame. Platime, vydavame se k
bance. Tam nam rikaji ze bohuzel dnes penize nebudou, neco je spatne s
nejakou linkou. Pry to mame zkusit zitra. Moc tomu neverime ale co - stavime
se tu zitra, tim nic nezkazime. Nas problem je, ze nam zbylo uz jen asi
5000cfa a tak nebudeme mit ani na jidlo ci na zaplaceni kempu. Mozna jsme
mohli vymenit vic. Napada nas ze bysme mohli vymenit jeste nasich zbylych
12000 zapadoafrickych cfa za stredoafricke. U vexlaku pred vchodem handlujeme
v kursu jedna ku jedne a mame tedy alespon neco malo. Z banky mirime k poste,
je to hned vedle. Jdeme mrknout na nejake pohledy. U stanku pred postou
nejake potkavame, je to ale mizerie, nikde jinde tu vsak zadne nesezenem a
tak trosku ukecavame cenu na 400cfa za kousek a pet jich kupujeme. Na poste
bereme znamky, na pohled zase 400cfa a tak muzeme rovnou pohledy napsat a
odeslat. Na poste jsme skoro jedini. Kdo by taky v Cadu pouzival Cadskou
postu - beduinum do pouste se nedoporucuje, posilat si neco po hlavnim meste
nema cenu a jina velka mesta tu skoro nejsou. Piseme pohledy na nejakem
stolecku, od nej nas vsk vyhazuje nejaky chlapik v uniforme. Piseme tedy na
opustene prepazce a pak hledame schranku - zadna tu neni. Pohledy tedy
predavame nejake pani v podivnem kiosku, ta pohledy rovnou orazitkuje a rika
ze to je vse - ... eee... no, snad to odejde. Z posty odchazime, u stanku
naproti se ptame co maji k jidlu, kupujeme za 300cfa kazdy jednu bagetu s
nejakym mletym masem a na lavicce ji do sebe tlacime. Neni spatna a tak
bereme jeste dve s sebou na pozdeji. Vracime se za Novotel, kupujeme si jeste
dve coly, pri cemz vracime nase dve prazdne lahve. Hlidac nas vita, usmiva
se. Roztahujeme stolecek, ja se rovnou poustim do druhe bagety a coly. Sedime
na nasich mizernych malych rybarskych zidlickach, tlaci nas do zadku a jsou
nepohodlne. Paja se pousti do prani a ja si ctu. Chci uz docist tenhle roman.
Pomaham zdimat, davame si sprchu, pichaji komari a tak se nejdrive mazeme a
pak po chvili lezeme pod moskytieru do auta. Ja si ctu, Paja nemuze usnout a
nuti me lehnout si na spacak - kdyz se prevaluju na karimatce tak ji to pry
budi. Je ale vedro a tak lezet na spacaku neni nic prijemneho - zbytecne si
ho clovek propoti. Ohleduplne ji vsak posloucham a kolem pul treti rano si
konecne docitam.

060314 - N'Djamena - viza, odjezd do Kamerunu, pojisteni pro auto a VELKA
novinka

Vstavame kolem trictvrte na osm, jsem nevyspaly a jako prasteny. To je taky
napad cist si az do rana ;-(. Balime, Paja plati v hotelu sefum ochranky 10
tisic a vyrazime na ambasadu podle gps a tentokrat dorazime bez problemu.
Paja ceka v aute, ja jdu vyzvednout pasy. Chvilku musim cekat a tak si
prohlizim par plakatu co tu maji od Cameroun airlines. Na jednom plakatu
ukazuji folklor a chlapik ma cepici papachu udelanou z uriznute sloni
nohy(!), prstiky jako ksilt, misto kotniku ma cernoch hlavu a cele je to
otocene vzhuru nohama... hmm... namet pro nejake ochrance. Objevuje se
babice, predava mi oba pasy, kontroluju viza, mame tam kazdy padesatitisicovy
kolek ;-) a je to - v Cadu mame vyreseno. Jedeme jeste do banky, poptat se
jak vypada cash advance dnes. Kupodivu zafunguje a tak odchazime z banky s
387mi tisici cfa. To je prijemne. Vyrazime na hranice. Projizdime mestem, na
moste predjizdime nejakeho nomada na velblodovi (ten tady musi byt mezi
autama fakt stastny - nastesti tu aut opravdu nejezdi moc). U prvni celnice
parkujeme, jdu si nechat dat do karnetu vystupni razitko pro Kac a kupodivu
je to bez problemu rychle hotove. O kus dal jdeme spolecne s Pajou poresit
policajty - vyplnujeme vystupni formular a dostavame hned razitko o opusteni
Cadu. U auta uz nas znovu otravuji celnici, tentokrat z nejake dalsi celnice.
Ocividne jsou zklamani ze uz mame razitko. Tady by byl asi zasek, takhle
muzeme jet. Jen nas prudi policajti ze jsme spatne zaparkovali ale - to prece
bylo misto kam nas oni odkazali! Prijizdime k mostu pres reku, asi hranice a
tady na nas dalsi celnici chteji penize na neco k piti. Chlapek jemuz platime
za prujezd mostem nam septa at jedeme a kasleme na nej, pry chteji jen
penize. Projizdime. Na druhe strane uz jsme ocividne v Kamerunu ale vubec to
tak nevypada. Parkujeme Kacenu hned naproti nejake pojistovne, par metru za
rekou. Cely Cad jsme projeli bez pojisteni pro auto - nikdo ho po nas
nechtel, tady to asi bude ale jiz jine. Vysedame, jdeme resit vstupni
formality. Nejdriv si davam solo celniky, ospala pekna slecna mi karnet
nezkusene razitkuje - nastesti ma tahak v podobe vyplnenenych minulych
formularu. Nakonec to zvladne, poprve nedostavame kulate ale hranate razitko
a pak se me pta po darku, co ji tu po sobe necham. Z legrace ji s usmevem
rikam ze aids, ona kouka na Paju v Kacene a pta se, jestli Paja nebude
protestovat a jestli ji nebude bit.... ;-)... ach jo... ;-)). Jdeme spolecne
s pajou resit vstupni razitko, Kamerunan je podstatne sviznejsi a bystrejsi
nez vsichni co jsme potkali v Cadu. Poptavame jen tak na zkousku zda-li se
daji viza do Kamerunu poridit tady a pry ne - odkazal by nas na ambasadu v
N'Djamene. Takze je dobre ze jsme si je zaridili vcas a dopredu. Dava nam
vstupnii razitko a tim jsme konecne legalne v Kamerunu! Nase cesta okolo
jezera Cad je za nami, dorazili jsme tam kam jsme potrebovali.

Cameroun

Jsme tedy v Kamerunu! Muzeme jit resit nezbytnosti - to jako dat si colu ve
stinu. V pojistovne (coz je jako obvykle jen nejaky malinky kramek) ted
kupodivu uz zase nikdo neni. Dopijime colu a vyrazime dal do prvniho mesta
Kousseri. Tam snad nekde nejakou pojistovnu najdeme. Snad nas nezastavi
prudivy policajt drive nez to pojisteni poridime. Projizdime mesto, hledame
pojistovnu, samozrejme zadnou nemuzeme najit. Ptame se na benzince pri brani
benzinu. Bereme jen par litru, benzin neni nijak levny, dal snad to bude
lepsi. Objizdime mesto podle pokynu pumpare a samozrejme zadnou pojistovnu
nepotkavame. Nakonec jednu Paja uvidi kousek od benzinky po te co mame za
sebou kolecko pres celou vesnici/mesto. Zastavujeme, pribiha chlapik a jdeme
resit. Nakonec nas to vyjde na 2 mesice na 21 tisic, plati to az nekam do
Konga (neni vsak receno do ktereho). Po pul hodine jeho cvakani na psacim
stroji Robotron (made in vychodni nemecko) dostavame neco na predni sklo a
jeste nejake dalsi papiry - tady se to pojisteni jmenuje "cervena karta" ;-)
- to jako konec zapasu?! Odjizdime hledat nejake jidlo. Chlapik z pojistovny
nam vola nejakeho sveho kamose, ten nas naviguje (kresba v pisku) k nejake
dobre hospode - pry tam dokonce vari nejaka ceska(!). To zni dobre! Ze bysme
si dali svickovou v Kamerunu?! Prijizdime k hospode - je to spise nejaky
campamant. Cernoch sedici na recepci rika ze Petra tu dnes neni, je pry na
nekolik dni v Maroue - meste asi 200km dal na jih. Jidlo je tu predrazene a
tak se rozhodujeme najist se nekde jinde. Skoda, zajimalo by nas jak vypada
kamerunska ceska. Hledame nejakou restauraci, nejak jsme vsechny minuli a tak
se objevujeme na vypadovce z mesta a jsme hladovi. No, to snad prezijeme,
mirime na jih. Kacenka se bohuzel zase hreje! Cisteni filtru a chladice zda
se problem nevyresilo. Navic s mistnim benzinem je zpet zase "klikaz" - bude
potreba zmenit nastaveni predstihu, kamerunsky benzin je zda se podstatne
jiny. Kolem nas placka placata poustni krajina, chude chyse, vypada to jak v
Cadu. Projizdime pustinou, sledujeme vzdusne viry zvedat prach a peceme se.
Vystrcit ruku z okna cloveka neochladi, naopak - ohreje. Vzduch venku je
teplejsi nez v aute. Podstatne. Hodne fouka z jedne strany a tak u Paji
privirame okenko. Po asi 260ti kilometrech prijizdime do Marouy. Od jednech
cestovatelu co jsme nasli na webu mame v gps waypoint nejakeho campu kde
prespavali. Dostavame se k nemu docela slozite, cesty matou a zavadeji.
Objizdime blok, nekde by to tu melo byt. Nakonec se trefujeme a jsme tam - na
recepci to vypada spise na campament, spani v chysich za 6000 na noc. Nakonec
zjistujeme ze se prece jen da i kempovat, za 1000 na osobu, na placku za
barem. To bereme, sprcha a zachod jsou k dispozici. Vyrazime na jidlo.
Doprovazi nas nejaky mistni tourist guide v ocekavani toho ze s nim pojedeme
na nejaky vypeceny mistnacky vylet do Rumsiky. Ukazuje nam restauraci. Tam se
docela dobre najime, ja steak a Paja jatra (1200cfa) s hranolkama. Zapijime
colou a tonikem. Prijemne si nacpavame brisko a odpocivame. Cteme si a
dopisujeme, nechce se nam odsud. Prichazi sms od Berty - nejaka divna. Ptam
se co to znamena a ejhle - dostava se mi vysvetleni - Monika se v kvetnu na
staromaku vdava! To je ale meganovinka! Pro nas to samozrejme znamena vylet
do Prahy a .... co vsechno? Jak, odkud, na jak dlouho, co s Kacenou...
spousty otazek. Velka zmena pro nase plany. Nechavame to trosku ulezet, tohle
vypada logisticky zajimave. Takze Monika je prvni z nas tri kdo se rozhoupal
do "toho" krapnout ;-). Takze zda se dorodiny privitame argentinskou krev
;-). Monika Lattanzi ;-), pekne jmeno. Samozrejeme se to nedozvidam od ni,
tajnustkarky. Pocitam ze mela asi velke dilema jak mi to rict - prece jen vi
ze to pro nas znamena komplikace ale jen kvuli nam svatbu neodlozi na dobu az
se vratime. No, tohle bude chtit stravit poradne. Platime, sprcha, zpet,
jdeme si drepnout do baru. Chytaji se nas zase dalsi pruvodci, snazime se
jich zbavit. Ja si ctu, Paju popada horecka, netusili jsme ze se takhle brzy
podivame zpet - s mapou, tuzkou, planetakem a papirem hleda reseni - jak na
to. Do JAR je to jeste 9000km a mame necele 2 mesice casu, v tom mezicase
musime porizovat asi 6 viz... to nezni realne - respektive bysme se asi pekne
uhnali. Nezbyva nez asi odletnout trosku komplikovaneji (z JAR leta CSA na
Ruzyn). No, jeste uvidime... Pomalu zacinaji dobat komari, stehujeme se pod
moskytieru do auta a jdeme chrupkat. Zitra budeme pokracovat v uvahach co dal.