050126 - den dvanacty
Vstavame relativne brzy, Paja si na chvilku leze ke mne do pelechu. Trosku balime, hledame ubytovani v Kolinci - nejak nemuzeme nic sehnat, prestoze nam chlapici ve vyplavene vsi pod rozpadlou hrazi rikali ze tam 100% bude. Snidane v 11 - hnus. Bereme poprve caj do termosky na zahrati. Dobalujeme, platime. Prichazi mail o problemech s proclenim gps. Petra mi preposila word dokument, mam ho pry vyplnit a spolu fotokopii obcanky poslat postou za spedici ktera by to vyclila. Bohuzel nemam ani Word, ani tiskarnu, ani kopirku a posilat to vsechno postou - to je tak na 14 dni. Prosime Petu, zda-li by se toho nejak neujmul z Prahy. Mizime. Stavujeme se jeste v lekarne, Paju napadlo, ze tam by mohli mit take vazelinu. Maji. Zazrak. Ptame se jeste lekarnice na cestu. Existuji do Kolince dve cyklostezky - jedna 13 a druha 16 km. Bereme tu kratsi, ale ta se nam ztraci a tak musime vytahovat vazelinu, znovu namazat boty a zacit se brodit snehem. Vola Peta, dava nam cislo na penzion ve Ve
lharicich. Paja tam vola asi dvakrat, nikdo to nebere. Nic moc. Pekelny kopec, jdeme po stopach hajneho (asi) a pak i nejakeho bezkare (urcite). Cesta je fuc, jdeme podle buzoly lesem. Paja ma dost, ja taky. Stojim na vrcholu, prede mnou se cesta jiz svazuje, cekam a dopisuju. Peta volal, v Kolinci pry ubytovani neni (na netu) ale ve Velharticich ze je nejaky penzion. To je jeste o 6km dal. Je pul treti, Paja me dosla. Pocitam, ze dorazime az hodne za tmy. "Sileny, je to sileny, kocoure. Doprdele!", cituji Paju. Sundava batoh, hazi ho do snehu, vytahuje termosku a cigaro. Z niceho nic telfonat, vola chlapik z penzionu, misto je, 240 na osobu a noc a kdyz slysi ze jdeme pesky tak nabizi, ze i kdyz nam nechce kazit vylet tak pro nas klidne prijede. Super, nalada je hned podstatne lepsi. Pokracujeme, spise uz rovinky ci male kopce. Otazka je, kde z toho lesa vylezeme. Vola Jaja, asi 15ti minutovy telefonat. Paja si bere handsfree aby mohla jit a klabosit. Vylezame tam, kde jsme
chteli, po popelem sypane silnicce mirime na Kolinec a Velhartice. Pul ctvrte, nebe zatazene, lehoucke snezeni. Dnes pry maji byt vecer po cechach vichrice. Paja vymysli teorii o tom, ze bysme Petu do Zelezne Rudy mohli vytahnout na prislib lyzovani. Ja a on lyze, Paja svarak. Dorazime do Kolince, hledame hospudku, 3 caje a polivcicku, male pivko a jeste jeden cajik. Mistnacky tym sipkaru nam za zady mrska turnaj. Peta potrebuje k procleni kopii meho pasu. Hrabosim na centrum.cz a nachazim mail z 08/2001 ktery jsem posilal Lence na ruske vizum. Nasel jsem ho, preposilam Petovi do prace i domu. Dojime, vyrazime na posledni dnesni streku. Krasne vyhledy. Uzasna nocni prochazka do 7,5km vzdalenych Velhartic. Noc, reka, lesy, kopce - nocni Sumava. Opet dochazeji sily, zvlast v kopcich. Nakonec to (jako obvykle) nejak zvladneme a jsme tu! Chvilka bloudeni po mestu/vesnici a na jejim konci nalezame nas penzion. Strasne ukecany pan domaci nas ubytovava, 240 na osobu a noc. Chvili
s nim klabosime, je to 5ti bytovy cinzak, pronajimany turistum. Pak jeste mizime na vecerni svarak do "osvezovny Pentagon". Caje, svaraky, bramburky, prijemna muzika, voni tu trava, pak nam jeste mlady vycepak dela chleba se sadlem a s cibuli. Kourime, studujeme mapu Afriky co visi na zdi. Skolni vytisk z roku 1969. Shodujeme se na dalsim cily putovani - BUENOS AIRES (poslednim letadlem do buenos aires je pisnicka od kapely XIII. stoleti). Vsichni ted o nem zpivaji a mluvi, tak tam nesmime chybet ani my :). Navic v lete bude spise prijemneji na jizni polokouli. Afriky se porad jeste bojim, tu asi az nakonec. Dopijime druhy svarak, pomalu jdeme zpet do penzionu. Na teplomeru bylo -8 stupnu. Vichrice pry radi v krkonosich, tady je bezvetri. Uvidime zitra. Do Zelezne Rudy je to asi 22km, vetsina narodnim parkem. Uvidime zitra. Paja se jde koupat, ja to asi dnes vynecham. Lezu do pelechu, dopisuju dnesek a jsem u-n-a-v-e-n-y---... Na nohach objevujeme bolave svaly o kterych jsm
e nemeli ani tuseni. Pan domaci slysi vodu v koupelne a prinasi nam rucniky. Paja je spokojena, nese si do postele mapu. Na to uz ja ale asi mit silu nebudu. Chrrrr.....
lharicich. Paja tam vola asi dvakrat, nikdo to nebere. Nic moc. Pekelny kopec, jdeme po stopach hajneho (asi) a pak i nejakeho bezkare (urcite). Cesta je fuc, jdeme podle buzoly lesem. Paja ma dost, ja taky. Stojim na vrcholu, prede mnou se cesta jiz svazuje, cekam a dopisuju. Peta volal, v Kolinci pry ubytovani neni (na netu) ale ve Velharticich ze je nejaky penzion. To je jeste o 6km dal. Je pul treti, Paja me dosla. Pocitam, ze dorazime az hodne za tmy. "Sileny, je to sileny, kocoure. Doprdele!", cituji Paju. Sundava batoh, hazi ho do snehu, vytahuje termosku a cigaro. Z niceho nic telfonat, vola chlapik z penzionu, misto je, 240 na osobu a noc a kdyz slysi ze jdeme pesky tak nabizi, ze i kdyz nam nechce kazit vylet tak pro nas klidne prijede. Super, nalada je hned podstatne lepsi. Pokracujeme, spise uz rovinky ci male kopce. Otazka je, kde z toho lesa vylezeme. Vola Jaja, asi 15ti minutovy telefonat. Paja si bere handsfree aby mohla jit a klabosit. Vylezame tam, kde jsme
chteli, po popelem sypane silnicce mirime na Kolinec a Velhartice. Pul ctvrte, nebe zatazene, lehoucke snezeni. Dnes pry maji byt vecer po cechach vichrice. Paja vymysli teorii o tom, ze bysme Petu do Zelezne Rudy mohli vytahnout na prislib lyzovani. Ja a on lyze, Paja svarak. Dorazime do Kolince, hledame hospudku, 3 caje a polivcicku, male pivko a jeste jeden cajik. Mistnacky tym sipkaru nam za zady mrska turnaj. Peta potrebuje k procleni kopii meho pasu. Hrabosim na centrum.cz a nachazim mail z 08/2001 ktery jsem posilal Lence na ruske vizum. Nasel jsem ho, preposilam Petovi do prace i domu. Dojime, vyrazime na posledni dnesni streku. Krasne vyhledy. Uzasna nocni prochazka do 7,5km vzdalenych Velhartic. Noc, reka, lesy, kopce - nocni Sumava. Opet dochazeji sily, zvlast v kopcich. Nakonec to (jako obvykle) nejak zvladneme a jsme tu! Chvilka bloudeni po mestu/vesnici a na jejim konci nalezame nas penzion. Strasne ukecany pan domaci nas ubytovava, 240 na osobu a noc. Chvili
s nim klabosime, je to 5ti bytovy cinzak, pronajimany turistum. Pak jeste mizime na vecerni svarak do "osvezovny Pentagon". Caje, svaraky, bramburky, prijemna muzika, voni tu trava, pak nam jeste mlady vycepak dela chleba se sadlem a s cibuli. Kourime, studujeme mapu Afriky co visi na zdi. Skolni vytisk z roku 1969. Shodujeme se na dalsim cily putovani - BUENOS AIRES (poslednim letadlem do buenos aires je pisnicka od kapely XIII. stoleti). Vsichni ted o nem zpivaji a mluvi, tak tam nesmime chybet ani my :). Navic v lete bude spise prijemneji na jizni polokouli. Afriky se porad jeste bojim, tu asi az nakonec. Dopijime druhy svarak, pomalu jdeme zpet do penzionu. Na teplomeru bylo -8 stupnu. Vichrice pry radi v krkonosich, tady je bezvetri. Uvidime zitra. Do Zelezne Rudy je to asi 22km, vetsina narodnim parkem. Uvidime zitra. Paja se jde koupat, ja to asi dnes vynecham. Lezu do pelechu, dopisuju dnesek a jsem u-n-a-v-e-n-y---... Na nohach objevujeme bolave svaly o kterych jsm
e nemeli ani tuseni. Pan domaci slysi vodu v koupelne a prinasi nam rucniky. Paja je spokojena, nese si do postele mapu. Na to uz ja ale asi mit silu nebudu. Chrrrr.....
posted by vyletnik at 11:07 am
0 Comments:
Post a Comment
<< Home