050314 - pondeli, den padesatydevaty

Budik zvoni v sedm, venku je ale jeste tma. Prerizuju ho na 7:30. Pochybuju ze se zvedneme. Nakonec se to povede, amik rikal, ze tu je jeden bar otevren od 6:30 a ze se tam da dostat snidane. Jdeme to tam zkusit. Davame si juice, kafe a tostadu s maslem a marmeladou. 4e je dobra cena za oba. Zpet do ubytovny, sbalit a vyrazime. Brazilka je nestastna, cela rozbolavena. Spousty puchyru, jde hledat lekarnu. My vyrazime a po kratkem bloudeni (2x se objevujeme zpet u ubytovny) se nam dari najit cestu ven z mesta. Do kopcu, po polni ceste. Po 5ti kilometrech dorazime k silnici a cesta vede po ni. Ocividne tak obchazime problematickou farmu. Pajdame po silnici, po 4km delame pauzy. 16km do dalsiho cile - El Real de La Jara. Dnes mame uzasny cas - prichazime v 13 hodin! Hledame ubytovani, policajti nas odkazuji na turisticke informace - 8e za osobu, klice uz ma Ramon - dorazil prvni. Musime zase zpet az na zacatek mesta. Cestou se stavujeme v jednom baru - Montadillo de lomo, hranolk
y a nejaka tapa. K tomu kafe a kola. Trosku odpocivame, pak vyrazime smerem k bydleni. Barak je zavren, nikdo neni uvnitr. Sakrys! Za chvilku se objevuje Ramon. Otevira barak, klabosime. On si jde dat siesticku, budeme s nim na pokoji. Domlouvame si, kde nechame klice kdyz bude posledni z nas odchazet. Vyrazime si cist nekam do centra. Upichujeme se u kavy v baru a odpocivame. Pouzivam kousek papiroveho kapesniku na vysuseni prstu na noze - je rozedreny az na cervene masicko a nechce to zaschnout. Uz dva dny je to porad mokre. To je z tech novych sandalu. Po chvili jdeme zpet, snad uz dosiestoval. Potkavame i nasi Terezu, brazilku. Spi na zaprazi venku. Sprcha je jak balzam, dopravame si ho oba. Ostatni se probouzeji. Ramon organizuje velkou vypravu pro drevo na ohen v krbu. Posbiravame po okolnich pastvinach co se da. Je veselo. Delame ohynek, uvnitr baraku je chladek, to musi byt super v lete pri tech paracich, ale ted je uvnitr trosku moc zima. Ohen to vylepsuje. Ramon a
Tereza jsou povereni nakupem vecere - syr, chleba, vino, mleko a jogurty. Vecirek se rozjizdi, snazim se Paje prekladat co se da. Dva litranky cerveneho mizi fofrem. Tereze je 50 let, jde camino de santiago jiz podruhe. Ramon uz asi potreti, jeho odhadujeme na 60 ci neco vic - tuhle cestu pry venuje svemu tatovi, bylo by mu letos 100 let. Hlavni slovo ma on, je jediny kdo mluvi spanelsky - i kdyz taky to neni jeho rodny jazyk - je z Barcelony. Tereza je brazilka, jeji portugalstina je pekelny mix francouzstiny a spanelstiny. Nakonec oba odpadaji, zustavame s Pajou a zbytkem vina sami. Mame plna briska syra, chlebiku a vina. Nakonec zalevame ohen v krbu a jdeme spat. Vsichni chrapou, jsme v jedne mistnosti, spime oba nahore na palande ve spacaku, je to bida. Uprostred noci me probouzi Paja jak jde na zachod, svitim ji telefonem na cestu, pijme vodu s celaskonem. Nemuzu spat, asi uz zacina pylova sezona. Nakonec se to prece jen podari i prestoze nas prubezne budi Ramon i Terez
a mirici na zachod. Ja to vydrzel az do rana ;).