050318 - patek, den sedesatytreti

Rano zvoni budik, nechce se nam ale moc vstavat. Tak se valime jeste slastnych 30 minut a v 7 nakonec opravdu vylezame. Venku se prave rozedniva. Cistime si zuby, balime, vyrazime. Klic od naseho pokoje zastrkavam pod dvere jednoho kamrliku, tak jak mi vcera ukazal majitel. Na gps je rano udaj 171.2km. Zase mame problem s navigaci ven z mesta - sipky jsou buh vi kde - ztratili jsme je uz vcera pri bloudeni mestem. Davame si okruzni cestu, hledame sipky. Nakonec je nachazime tam kde jsme zacinali, bohuzel mirily na druhou stranu nez kam jsme se vydali. Male spozdeni. Jdeme pres pekny kopec - Sierra de Los Santos. Drapeme se nahoru, po 4.5km je vrsek. Rozbalujeme si snidani - chleba, syr, chorizo, jahodove mleko. Vyhled na mestecko pod nama. Zatim je jeste porad chladek. Dnes nejak fouka a tak je nam zima. Diky tomu neni odpocinek ulevou a tak se zvedame a pokracujeme. Klesame dolu z kopce do mesta a pak pzovolnym stoupakem az nekam za obzor. Vsimame si, ze na stromech ktere pr
es zimu opadaji jiz zase rostou nove, jasne zelene listky. Nektere stromy kvetou, aniz by jeste mely listy. Ruzove kvety (broskve?) a fialove kvety (mandlovnik?). Jeste par dni a propukne tu jarni silenstvi. (Claritin uz jsem si pro sichr strcil do kapsy u kratasu). Po standardnich 4 km mame nasi beznou pauzu. Je zima, bundu porad jeste nesundavame. Koukame na stromy jak kvetou. Dalsi pajdani a dalsi pauza. Paja jde delat dnes jiz treti sisu. Dokonce mi sdeluje, ze prvni byla 15, druha 10 a tahle treti asi 20 cm dlouha ;). Cestou jsme videli kravy tak cerne, ze jsem myslel, ze tam je dira do vesmiru. Jeste nam zbyva 6.5 vzduchem, tj asi 8 po zemi. Achichach! Pokracujeme dal, jako obvykle. Kdyz nam zbyva asi 3.5km, prechazime pres silnici a pod dalnici a dohanime Terezu. Spolecne odpocivame pod stromem. Mazu si nos kremem, mame sedesatku, to by melo stacit. Problem je, ze jsem pocital s tim, ze jdeme na sever a tudiz nam sviti slunce na zada, ale dneska cesta miri kupodiu vic
emene na vychod a tak mam nos cerveny jak od rumu a mazani uz ted moc nepomuze. Poslednich par kilometru uz jdeme ve trech. Mesto je na dohled, bilebaracky se priblizuji. Kolem pul druhe dorazime do mesta. V baru se osvezujeme - 3x kola. Ptame se na alberge, vypada to, ze tady ve meste zadny neni. Ptame se na radnici i na policajtech - pry je jeden 5 km pred mestem, tedy zpet. To se nam moc nechce, ptame se na hostaly. Nakonec nam policajt radi jedno bydleni. Jdeme to zkusit. Je zavreno, chlapik na motorce nam radi kde najdeme majitelku. Tereza ji jde najit, my cekame u batohu pred vchodem. Ukazuje se, ze volny je jen jeden pokoj, chce za nej 60e, nakonec slevuje na 50e, tj. 17e na jednoho. Drahota, ale ve dvouhvezdickaci jsme tu jeste nebydleli. Je to luxus, 2 mistnosti, dobra koupelna, spolecenske mistnosti. Platime, dostavame klice, vyrazime na jidlo. Majitelka nam radi kam, poslouchame ji - menu za 7.5 - Paja a Tereza testoviny a la paella, ja cizrnu s rybickou, jako dru
hy chod ja a Tereza rybu, Paja kralika. K tomu vino, vodu, chlebik, kafe a nakonec postre - zmrzlinu. Tereza voli flan - je to neco jako lehky tvarohovy jogurt z citronu. Ochutnavam od ni. Ta nase zmrzlina je za dlouhou dobu ta nejlepsi. Mame precpana briska a jen tak tak se zvladneme dokulit do pelechu. Sprcha a pak uz pelech - siesta. Chrapu Paje do ouska asi 2 hodiny. Pak se pomalu probouzime, Paja cte. Tereza si vzala vedlejsi pokoj a spi na gauci - ubytovani je puvodne pro dva. Nakonec se zvedame vsichni a jdeme nekam do baru. Mala epizodka s opilcem u kostela a pak uz bar. Piju pivo a pak claru, k tomu vzdy dostanu talirek s necim k zobani. Pit pivo je fajn, davaji ho tu do malych dvoudecek. Je devet hodin, sedime v baru, dopisuju dnesni den a pak pujdeme spat. Zitra nas ceka cesta odsud (Villafranca de los Barros) az do Torremegia. To je zase uctyhodnych 27 km. Doufam, ze nas slunicko neusmazi. Tereza, ktera sla uz camino frances (coz je de facto hlavni svatojakubska
cesta) to dnes srovnavala - tam se pry jde otevrenym prostranstvim jen jeden den (tady uz jdeme nekolikaty den za sebou bez poradneho stinu), tam je ubytovani pravidelne za 3e (tady bud zadarmo - malokdy, nebo jako dnes - 15e). No, uvidime, treba se tam taky dostaneme a budeme to moci srovnat sami ;). Na gps je dnes 192.22km - naskakuje to pomalu, ale jiste. Jinak zaciname chystat plany na Petuv prilet - den pred jeho priletem do Sevilly prerusime cestu, sedneme na bus ci vlak, odjedeme do Sevilly najit bydleni - pro nas na 3 noci, pro nej na 2. Koridu muze videt 27.3. v Jerez de los caballeros od 17.30. Pak mozna spolecne vyrazime do Fuente de los Cantos - hezka vesnice, dobre bydleni. Pomalu se nam to zacina formovat :). Posilam jeste z baru par mailu, blogger zase(!) zlobi. Nektere prispevky se ukazuji dvakrat, nektere se neobjevi vubec - to je opravdu super-google kvalita ;(. Vypada to, ze jsme si nevybrali uplne nejlepsiho blog providera. Koukam, ze se objevuje par kome
ntaru od Pavla S - takze suma sumarum - co se tyce brazilky - je sneda, ma hnede oci, je moc mila, obcas trosku chrape, ma dve deti, je to magistra, je ji 51 let, camino de santiago jde jiz podruhe a prestoze je z brazilie tak obcas pije Nescafe(!!). Co se tyce poboureni nad nasim "hudranim na slunicko" - chapeme pohled prazaku, ale vzpomente si, jake to je - spaleniny od slunce takove, ze cloveka boli i dotek od obleceni ;). Musim rict, ze to neni nic prijemneho, zvlaste kdyz si clovek musi pres to natahovat toho dvacetilioveho "hrocha" (nove jmeno pro nase batohy). Prisla zprava od naseho providera webu na fotky - obrazky uz jsou zase pristupne, problem byl ve velikosti dat na serveru - nejak jsme nezvladli mazat data z nasich fotaku a tak se nam tam nahromadilo 1.3GB a nejaky mizera automat shodil cely server. Musime trosku pecliveji promazavat ;(. Jdu si dat dalsi "claru" a troksu jeste cist - Heinlein je komplet docten, nezbyva nez vyrazit na McBaina. Nakonec skoncim se
ctyrma malyma pivama, anzto ke kazdemu clovek dostane nejake slane mlsani a zizen porad roste. Do pelechu jdeme kolem jedenacte, Tereza nam otevira po zaklepani na okno. Perova duchna mi radost nedela, ale porad jednodusi nez dolovat spacaky ze dna batohu.