050221 - pondeli, den tricatyosmy, SPANELSKO
Zapomneli jsme vypichnout to, na co se vlastne do Spanelska tesime. Jde hlavne o: teplo, jaro, olivy, dobre jidlo, maly snedy svalnaty zeny a muzi, na bilou cistou postylku s otevrenym oknem, more, zelen, rybicky a paellu, sangrii, vino, vesele lidi (?!), vecirky, krasnou prirodu, bile domecky, siesty s plnym briskem a samozrejme na sluuniiickooo. No a co se vlastne dnes delo a deje? Vstavame jeste za tmy, coz je, pokud se nepletu, nas cestovni rekord. Snidame jogurt, cistime si zuby, dobalujeme posledni drobnosti do batohu, loucime se s Monikou, dekujeme ji za azyl a typy na dalsi cestu. Vydavame se do studenych ulic Freisingu, mirime smer Bahnhof. Taktak to stihame na autobus. Za 4 ojra nas oba veze na letiste. Papa, zasnezene ulice - my se ale vratime :)! Teda snad... Kupodivu je bus plny. Vysedame na terminalu 2, konecna stanice zhruba 25 minut po odjezdu. Mirime na checkin, tam je megafronta. Po chvili prichazi nejaka pani, pulku fronty vcetne nas vede k prepazkam Luftha
nsy. Vypada to, ze nase spolecnost Condor je nejaka dcerinna spolecnost prave Lufthansy. Checkin v pohode, bez problemu s batohy. Jdeme na kafe, kourime. Huli se tu skoro po celem letisti - zda se, ze nemci s kourenim nedelaji zadne cavyky, snad vyjma skoro vylucneho prodeje tabaku v automatech. Jo, jeste jedne vychytavky jsme si vsimli - cigara (Marlbora) jsou uplne stejne jako ostatni znacky za 4 eura, nicmene v krabicce je jen 19 cigaret :). Hledame jeste pripadnou prodejnu elektroniky (fotak) ale tady maji jen modu a jidlo. Tak jdeme ke gejtu. Chvili cekame, pak nas ladujou do autobusu a jedeme k letadlu. Zadna prvni trida, vsechny nas pekne cpou do jednoho budget pytle. Letadlo docela ok, relativne novy Airbus 320. Pred sebou mame obrazovku na ktere je videt pred letadlo. Docela prijemna vychytavka. Hlasi spozdeni - nejdrive 30 minut, pak dalsich 15. Pry snih na plose a pak zamrzle letadlo. Pak konecne startujeme. Paja me stihla zase ozulit v kartach. Uz je rozdil celyc
h 20 bodu - samozrejme pro NI. 747 vs 767. Mizerie. Nejak mi hra nejde. Tepla svacinka. Letadlo natriskane. Germanci se chovaji relativne slusne. Trosku si cteme. Ja Lummox od Heinlaina, Paja nejakeho McBaina. Promitaji nejaky stupidni film o vybijene, asi z nemecka ;). Na pristani nastesti nepoustej pohled pred letadlo, pekne to s nama mava a moje aerofobie je sky-rocketovana. Fouka vitr, ajrak se koliba jak postrelena husa, uz se vidim rozplacly na 1000000 kousku mezi zbytkama letadla. Uz bych do toho nechtel lezt. Brrr.. Letime nad vyprahlou koncinou, obcas kopecky, obcas rovina, v dalce hory. Slunicko smazi. Bojime se te pustiny. Pravda je, ze Jerez de la frontera je vzdusnou carou asi jen 50 km od Afriky (nebo tak nejak). Nastesti je jeste zima, tak to snad nebude takova hruza. Konecne jsme na zemi.
Spain
Chvili na malinkem letisti cekame na bagly, pak hura na taxi. Z letiste nevede MHD, jen taxiky. Po silnici se nam tapat nechce. Dnes se trosku rozkoukame, zkusime sehnat mapy a zitra vyrazime, smer Parque Natural de Los Alcornocales, coz je cca 50km vzduchem. Dle Moniky tu nemaji byt cyklostezky, takze cesta bude kapanek problematictejsi nez po germanii. Taxika bereme primo pred letistem, jednotna taxa do Jerezu je 12 ojro. Prepnout se do spanelstiny neni tak jednoduche, taxika zvladam jen velmi kostrbate. Pak uz je to lepsi. Vysazuje nas u jednoho hostelu ktery jsme si nasli u Moniky na netu dopredu. Kupodivu je prijemny, pul kilometru od centra. !2 a pul eura za osobu i se snidani je docela prijemna zmena oproti rajchu. Je teplicko, 17 stupnu. Pekelny rozdil! Zadny snih, jen vyprahla zem. Otevrene okno v taxiku je velmi prijemne. V hostelu nechavame batohy a mikiny, jen v tricku s bundou vyrazime do mesta na cumendu. Lezeme do kopce smer centrum. Vic bordelu po cestach, ale
je tu zivot! Davame si nejake tapas (male porce) od ruznych dobrot, cafe con leche a jsme spokojeni. Paja si chrochta blahem. Hledame turisticke informace, pidime se po mapach cyklostezek. Nic takoveho pry neexistuje. Myslim ze ta mapa v gps je to nejpodrobnejsi co existuje. Bloudime mestem, kupujeme prvni pohledy a na poste po vystani fronty i znamky. Maji tady docela pekne a relativne velke centrum. Uzivame si teplicka. Pak uz jsme upajdani a tak zapadavame do dalsiho baru na kafe s mlekem a juice. Zumo (cerstvou stavu z ovoce nemaji). Je to s podivem, protoze na stromech tu vsude po meste roste miliony pomerancu. Zrajou, padaji na lidi, pod auta a nikdo si jich nevsima. Je jich tu fakt mraky. C vitamin cestou asi nebude zadny problem. Paja si vyslapuje v novych botkach. Cumelky nechala Monice ve Freisingu aby je hodila do Krce pri sve pristi ceste do Prahy (snad by mela jet pristi tyden). Mesto mame propajdane docela slusne, nekudy jsme sli uz asi petkrat. Paja si koupil
a papirovy blok na diar. Na palmovi se moc psat neda. Jsem zvedav, jak dlouho ji to vydrzi. Vypada to, ze blog zbude na maily ode mne. Pravda je, ze vetsinu zapisku davame dohromady spolecnyma silama, moje pamet by zaslouzila tunu mrkve. V baru dopisujeme denicek, pujdeme pomalu do pelechu, zitra nas ceka prvni hispanska streka, smer prirodni park. Platim uzasnych 5 euro za 3 ananasove juice a 2 kavy. Podle gps jdeme do hostelu, jinak bysme si asi trosku zasli. Lezeme do posteli, pujdeme spat, zitra vstavame na snidani a vyrazime. Budeme spat jen pod prosteradly, nicmene ventilator na strope asi zapinat nemusime :). Pujdu poslat dnesek na blog, chvilku cist a pak uz slastne chrupkat po dlouhem dnu.
nsy. Vypada to, ze nase spolecnost Condor je nejaka dcerinna spolecnost prave Lufthansy. Checkin v pohode, bez problemu s batohy. Jdeme na kafe, kourime. Huli se tu skoro po celem letisti - zda se, ze nemci s kourenim nedelaji zadne cavyky, snad vyjma skoro vylucneho prodeje tabaku v automatech. Jo, jeste jedne vychytavky jsme si vsimli - cigara (Marlbora) jsou uplne stejne jako ostatni znacky za 4 eura, nicmene v krabicce je jen 19 cigaret :). Hledame jeste pripadnou prodejnu elektroniky (fotak) ale tady maji jen modu a jidlo. Tak jdeme ke gejtu. Chvili cekame, pak nas ladujou do autobusu a jedeme k letadlu. Zadna prvni trida, vsechny nas pekne cpou do jednoho budget pytle. Letadlo docela ok, relativne novy Airbus 320. Pred sebou mame obrazovku na ktere je videt pred letadlo. Docela prijemna vychytavka. Hlasi spozdeni - nejdrive 30 minut, pak dalsich 15. Pry snih na plose a pak zamrzle letadlo. Pak konecne startujeme. Paja me stihla zase ozulit v kartach. Uz je rozdil celyc
h 20 bodu - samozrejme pro NI. 747 vs 767. Mizerie. Nejak mi hra nejde. Tepla svacinka. Letadlo natriskane. Germanci se chovaji relativne slusne. Trosku si cteme. Ja Lummox od Heinlaina, Paja nejakeho McBaina. Promitaji nejaky stupidni film o vybijene, asi z nemecka ;). Na pristani nastesti nepoustej pohled pred letadlo, pekne to s nama mava a moje aerofobie je sky-rocketovana. Fouka vitr, ajrak se koliba jak postrelena husa, uz se vidim rozplacly na 1000000 kousku mezi zbytkama letadla. Uz bych do toho nechtel lezt. Brrr.. Letime nad vyprahlou koncinou, obcas kopecky, obcas rovina, v dalce hory. Slunicko smazi. Bojime se te pustiny. Pravda je, ze Jerez de la frontera je vzdusnou carou asi jen 50 km od Afriky (nebo tak nejak). Nastesti je jeste zima, tak to snad nebude takova hruza. Konecne jsme na zemi.
Spain
Chvili na malinkem letisti cekame na bagly, pak hura na taxi. Z letiste nevede MHD, jen taxiky. Po silnici se nam tapat nechce. Dnes se trosku rozkoukame, zkusime sehnat mapy a zitra vyrazime, smer Parque Natural de Los Alcornocales, coz je cca 50km vzduchem. Dle Moniky tu nemaji byt cyklostezky, takze cesta bude kapanek problematictejsi nez po germanii. Taxika bereme primo pred letistem, jednotna taxa do Jerezu je 12 ojro. Prepnout se do spanelstiny neni tak jednoduche, taxika zvladam jen velmi kostrbate. Pak uz je to lepsi. Vysazuje nas u jednoho hostelu ktery jsme si nasli u Moniky na netu dopredu. Kupodivu je prijemny, pul kilometru od centra. !2 a pul eura za osobu i se snidani je docela prijemna zmena oproti rajchu. Je teplicko, 17 stupnu. Pekelny rozdil! Zadny snih, jen vyprahla zem. Otevrene okno v taxiku je velmi prijemne. V hostelu nechavame batohy a mikiny, jen v tricku s bundou vyrazime do mesta na cumendu. Lezeme do kopce smer centrum. Vic bordelu po cestach, ale
je tu zivot! Davame si nejake tapas (male porce) od ruznych dobrot, cafe con leche a jsme spokojeni. Paja si chrochta blahem. Hledame turisticke informace, pidime se po mapach cyklostezek. Nic takoveho pry neexistuje. Myslim ze ta mapa v gps je to nejpodrobnejsi co existuje. Bloudime mestem, kupujeme prvni pohledy a na poste po vystani fronty i znamky. Maji tady docela pekne a relativne velke centrum. Uzivame si teplicka. Pak uz jsme upajdani a tak zapadavame do dalsiho baru na kafe s mlekem a juice. Zumo (cerstvou stavu z ovoce nemaji). Je to s podivem, protoze na stromech tu vsude po meste roste miliony pomerancu. Zrajou, padaji na lidi, pod auta a nikdo si jich nevsima. Je jich tu fakt mraky. C vitamin cestou asi nebude zadny problem. Paja si vyslapuje v novych botkach. Cumelky nechala Monice ve Freisingu aby je hodila do Krce pri sve pristi ceste do Prahy (snad by mela jet pristi tyden). Mesto mame propajdane docela slusne, nekudy jsme sli uz asi petkrat. Paja si koupil
a papirovy blok na diar. Na palmovi se moc psat neda. Jsem zvedav, jak dlouho ji to vydrzi. Vypada to, ze blog zbude na maily ode mne. Pravda je, ze vetsinu zapisku davame dohromady spolecnyma silama, moje pamet by zaslouzila tunu mrkve. V baru dopisujeme denicek, pujdeme pomalu do pelechu, zitra nas ceka prvni hispanska streka, smer prirodni park. Platim uzasnych 5 euro za 3 ananasove juice a 2 kavy. Podle gps jdeme do hostelu, jinak bysme si asi trosku zasli. Lezeme do posteli, pujdeme spat, zitra vstavame na snidani a vyrazime. Budeme spat jen pod prosteradly, nicmene ventilator na strope asi zapinat nemusime :). Pujdu poslat dnesek na blog, chvilku cist a pak uz slastne chrupkat po dlouhem dnu.
posted by vyletnik at 1:38 am
0 Comments:
Post a Comment
<< Home