050212 - sobota, den dvacatydevaty

Petu vykopavame z postele v 9.05 tim, ze mu pod perinu hazim svuj zvonici telefon. Budik. On ho pak sebere a hazi ho nekam na pryc na zem. Nokia prezila, geroy. Nakonec leze ven, oci jako telatko, tj. normalni. Sbirame nase otekle usmevy a snasime se na snidani do jiz zabydlene, zahulene s pivo pijicimi vikendovymi nemecky spoluobcany. Pul hodky cekame, nez se se soudek za pipou zmatori a prinese kavu, zemlicky, marmeladu, syr, salam a maslo. Umastena pani (v reznickem) prinasi cast, zbytek prinesl soudek. Doobjednavame tomato-orange saft. Pomalu zvykame a polykame. Trosui se dalsi pivni stamgasti, hospoda je do hodiny skoro plna. Po jidle jdeme zabalit, Paja se koupe ve vlazne vode, ja na to nemam odvahu a Peta se dosud jeste citi cisty. Zuby si cistime vsici. Vyrazime v pul dvanacte s jiz namazanymi botkami. Dest. Bagly tezke, na sobe nepromokave gatky. Peta je promokavy. Na batozich mame plastenky. Pajdame k radwag. Jdeme kole oslika z bronzu. Ve strouze je vic vody nez no
rmalne, je plna az nad chodnik, snih a dest ji vydatne zasobuje. Na ceste je snih s vodou - brecka. Jdeme kolem Isaru. Na plazi zastavujeme, odpocivame. Ve vode se koupe mrtvy ptacek. Letajici a plovouci labute nas vzdy predleti proti proudu, zrelaxuji na vode a nechaji se vezt proudem az k nam. Filmujeme je - jsou srandovni kdyz vzletavaji a tezkopadne se rozebihaji po vode. Peta sbira kaminky, my sedime a cumime. Volame Monicinu kolegovi Agustinovi, radi bysme domluvili predani klicu (Monika je porad jeste na cestach po Latinske Americe a uziva si tepla!!). Bohuzel, telefon nikdo nezveda. Lezem zpet na cestu, pokracujeme proti proudu. Po case se rozhodujeme zmenit cestu a lezeme na protipovodnovy val. Po nem kracime dal. Obcas prsi, zacina foukat vitr. Unava zacina brousit drapky. Obcas zastavka. Peta ma hroznou chut na wurstika. Val krizuje silnici, my s nim. Hospoda daleko. Peta si nasbiral kameny jmenem zulit. Paja si jeste nezoufa. Jdeme dal, cesta krasna, lez konecna
- zdymadlo. Eintritt verboten. No, lezeme prez. Peta z nas ma psinu, nataci jak spadneme do vody. My s batohy lezeme po spruslich dolu, pak po ctyrech jako psici / berusky pod nizkymi tramy a pak zas po spruslich ze zdymadla ven. Vse dobre dopadlo, odpocivame a pojidame Telo Bozi (sojovy Suk). Pokracujeme dal, pro zmenu konci val. A s nim i cesta. Poustime se do housti. Bohuzel, zaplavy nas odrezavaji od zbytku cyklostezky, musime se drapat do kopce. Cesta vypada ze neexistuje. Pravdepodobne jiz od zdymadla. Drapeme se do kopce nizkym a mokrym snehem pres popadane stromy a hnijici kmeny. Dereme se krovim, nahore vsak cesta konci, zacina pole a vysoko oplocene pozemky. Balancujeme po prvni jeste nezorane brazde pole. Obcas snih, obcas bodlaky, trvale vsak kluzko a vratko. Jdu prvni, pak Peta, na konci Paja. Kdyz se vynorime u domoredoho obydli, mam nohy obalene blatem, kalhoty jako prase. Myslim, ze jsem slapl do jakesi fekalie. Po chvilce se objevuje hudrajici Peta v bilych
ponozkach. Po pauze se objevuje nafoukly balon - curda. Svihla sebou a je usmudlana. Soude dle jejiho vyrazu neni radno se k ni priblizovat. Pomaham ji pucovat snehem, az nam mrznou prsticky. Peta nas nakrucuje na digitalni pasek. Brodime se k silnici, zpousti se vichrice a tvare rezajici dest. Situace se stava dramatickou. Po silnice stoupame do kopce, vitr nas strhava do pangejtu. My mame nastesti ochranny ksilt na bunde, Peta ma smolicka pacholicka a je serezavan. Stoupame, klesame a za soumraku se blzime k vesnici. Mozna bude obcerstveni (zachrana). GPS o tehle hospode nevi. Nakonec ji nastesti nachazime a usazujeme se do tepla. Svacinka, kola, caj. Peta mel nejlepsi nejlepsi papani avofrnuje se. Pry jen trosicku (cha cha). Volame nasemu Freisingskemu hispanskemu kontaktu - tentokrat to jiz Agostino zveda. Mame bydleni. Ted se jen do toho Frajzinku dostat. Za tmy pokracujeme dal. Vytahujeme baterku, Peta celovku - pokracujeme jiz po silnici, nastesti velmi malo fekventov
ane. Uzasne vyhledy na zapadajici slunce za mraky. Tech je dnes na nebi tolik, ze nejdou od sebe rozeznat. Peta na na nas sviti a krouti nas na digitalni magneticky pas, Paja na nej bruci. Prichazime do Marzlingu, k bydleni je to jiz jen 4km, ale pro tmu a upajdanost a vcasne prevzeti klicu (Peta radi vymluvny vykricnik), volime vlak - pojedeme jednu stanici vlakem. Paja jede poprve DB vlakem. Kasparkujeme dvacet minut na stanici, pretahujeme Paje cepici pres oci dokud je schopna to snaset. Kdyz uz peni tak toho nechavame. Zapeklite louskani smyslu jizdenkoveho automatu prineslo kyzene ovoce - mame listky. Vlak prichrci a my nasedame. Po par minutach vystupujeme do osvetleneho sveta plneho punkacu - Freisingu. Podle GPS jdeme za Agostinem, je tokousek. Cestou Peta zalibne pokukuje po Illy kavarne. Vsude medved-parady (neco jako cow-parade v Praze). Agostino, mily chlapik nas dovede az do Fishergasse k bytu Moniky a Fernanda. Upichujeme se, vyrazime zpet pro Petuv stribrny sr
sen do Moosburgu - vlakem. Na nadrazi se ozivujeme espressem do kelimku. Hup do vlaku, za 15 minut jsme zpet. K autu je to 5 minut. Je to zvlastni pocit zase sedet s Petou v aute a poslouchat Rammstein. Zpet ve Freisingu nachazime krasne parkovani 105 metru od bytu, odnasime muj krasny dort do lednicky a vyrazime do mexicke hospody ze ktere se vyklube turecke dupe. Polivcicka (velmi paliva) s vynikajicim teplym chlebickem, turecky cajik, kirch saft a weissbier. Vsichni uz tu zivaji, Paja pospava, spolecnymi silami s bobanky dopisujeme udalosti a komentare k dnesnimu dni. Platime fuchcen ojro a jdeme domu. Tecka, jdeme to zrealizovat. Jo, jeste se budem chvilku trapit s gps a mapou, pripadne smrakneme nejake to mooviecko.