050208 - utery, den dvacatypaty
Probouzime se s namrzlymi cepicemi, mne je zima, Paje ne. Rekordne rychle baleni, sbihame na cyklostezku a je 9:40! Wundaba! Cesta je ledovka, kdysi davno nasnezena, roztala, trosku prochozena a pak opetovne zmrzla. Vysledkem toho je krasne nepohodlna cesticka. Skobrtame o ledove vycnelky, klouzeme po ledu, ale premrzly snih nas neudrzi natolik aby se po nem dobre slo. Vcera jsme upajdali 29km, dnes nas ceka 26 do Dingolfingu (pokud to zvladneme). Prvni zastavka po osmi kilometrech, bastim bozi telo (Gott des Erteple volke) v podobe Bohemia chipsu od Lanovcu, jez nam dovezl Peta. Paja nema nic na zapijeni a tak vynechava a radeji kouri. Krev bozi k zapijeni v podobe Lanovskeho vina jiz bohuzel neni. Na slunicku prohrivame zmrzle haxny a lebedime si. Rano bylo vse ve stanu obaleno ledem - jak GPS, tak baterka i batohy. Spacak byl mokry a nez jsme ho zabalili tak zamrznul na kost. Boty jez jsme si nacpali v pytli dolu do spacaku - jsou sice studene, ale ne zmrzle na kost. Led z
e stanu se nam nepovedlo odklepat. Zastavujeme v Landau na snidani. Nejdrive se dostavame do sparu nejakym turkum a tak do sebe cpeme gyros/kebab a kolu v hadrovem stanu na ulici. Je dobry, ale neuspokoji nase naroky. Zvedame se, jdeme nekam na kafe. Zapadame do cukrarny. Majitel Ital se s nami dava do reci, klabosime, pijeme dobre kapucino, do termosky nam dela caj. Posilam Monice mail o tom, ze k ni do Freisingu dorazime pravdepodobne jiz tenhle tyden, tedy drive nez se ona vrati z Argentiny. Slibila, ze nam klice necha u kolegy, problem vsak je, bude-li on o vikendu pritomen. Platime, pokracujeme. Zase ledovka. Podle gps zjistujeme, ze na ledu nase normalni rychlost 4-5km/h klesa az na 3-4km/h a obcas i nize - klouze to a nejde to :). Taky jsem odeslal na blog zapisky ze dvou poslednich dni. Pocitame, ze se brzy objevi nova davka fotek - Peta si je v nedeli odvezl s sebou do Prahy. Tentokrat je vyber na web plne v jeho kompetenci. Z Freisingu asi neco pridame z internetov
e kavarny sami. Do Dingolfingu nam zbyva 12km. Ladujeme se hroznovym cukrem. GPSka mi nedrzi na popruhu u batohu. Ma jen nejaky pridavny zobacek na zacvaknuti na kolo, coz je mi prd platne. Porad mi pada, jednou me takhle uskrti. Nekde v budocnu se budu muset bud stavit v Garmin shopu nebo neco nouzove stlouct kladivkem. Jeden dotaz na majitele GPSek se schopnosti navigace po zvolene trase (Honza, Frantisek, Libor?): Garmin Vista C, prestoze ma moznost najit optimalni cestu po silnici, tak mi neustale tvrdi, ze v blizkosti startu nenasel zadnou silnici. Mam podezreni ze bud nejsou do GPS exportovane silnice (coz mi prijde jako blbost) nebo ze to neni podporovano pouzitymi mapami od MapSource. Mate nekdo anunk v cem je zakopan pes?! Vzhledem k tomu, ze se mi nepovedlo ulozit (ci zahadnym zpusobem zmizela) pracne pripravenou mapu od Deggendorfu az po Gibraltar, tak se musime navigovat hodne odhadem - i kdyz do Mnichova je to porad jeste docela snadne (staci se drzet reky) ale
dal, tam to bude pakarna! Pajdame dal, snih nam pomalu likviduje nohy. Nastesti jdeme porad po rovince - reka jen neznatelne stoupa. Ubyvaji sily, zapadavame do restaurace v Mammingu, skoro hodinu odpocivame. Zbyva 8 km. To uz musime ujit. Vyrazime, za chvilku se stmiva. Po 4 km delame pauzu, slunicko zmizlo uplne a je tma. Mesic je cely schovany, hvezdy sviti o 106 ale k chuzi je to zalostne malo. Pajdame po ledovkach a kilometry mizi hodne pomalu. Nakonec to ale doklepavame az do Dingolfingu. GPS naviguje k hotelu, 46 ojro za pokoj bez koupelny plus snidane navrch. Ma to byt nejlevnejsi ubytovani ve meste, tak moc neodmlouvame a bereme to. Pekny pokoj, poprve s umelyma perinama (jaka slast!) a ten perovy polstar clovek klidne zahodi. Na nohach mam dva puchyre, Paja jeden. Mokre ponozky a boty hazime na topeni, pred koupeli se jdeme nadlabnout. Za poslednich 32 hodin jsme meli jen ten turecky kebab, takze jsme hladovi jakv vlci. 2x pivko, specle a schweinebraten. Lahoda. Cp
eme se, relaxujeme. Ja pisu, Paja si cte. Pred nama je Landshut, 26 kilometru daleko. Je tam hostel, konecne snad nejake levnejsi bydleni. Mozna tam zustaneme jeden den, oslavim tam svoje tricetiny. Trosku si dame do nosu a zrelaxujeme. Ted uz jen na pokoj, do koupele, chvilku cist (ceka me ta nemcina, poradmi jeste nejde) a pak uz jen blazene slintat do polstare (Paja) / matrace (ja). Gutten nacht!
PS: slysel jsem, ze tu mam spoustu hrubek - ty mislosrdne z vas prosim o to, aby na ty nejcastejsi hodili upozorneni alespon do komentare. Pak se jich alespon v budoucnu vyvaruji a bude mi to slouzit jako lekce z cestiny. Moje ctyrky na vysvedceni mi asi poskytuji nulove alibi, ze?
e stanu se nam nepovedlo odklepat. Zastavujeme v Landau na snidani. Nejdrive se dostavame do sparu nejakym turkum a tak do sebe cpeme gyros/kebab a kolu v hadrovem stanu na ulici. Je dobry, ale neuspokoji nase naroky. Zvedame se, jdeme nekam na kafe. Zapadame do cukrarny. Majitel Ital se s nami dava do reci, klabosime, pijeme dobre kapucino, do termosky nam dela caj. Posilam Monice mail o tom, ze k ni do Freisingu dorazime pravdepodobne jiz tenhle tyden, tedy drive nez se ona vrati z Argentiny. Slibila, ze nam klice necha u kolegy, problem vsak je, bude-li on o vikendu pritomen. Platime, pokracujeme. Zase ledovka. Podle gps zjistujeme, ze na ledu nase normalni rychlost 4-5km/h klesa az na 3-4km/h a obcas i nize - klouze to a nejde to :). Taky jsem odeslal na blog zapisky ze dvou poslednich dni. Pocitame, ze se brzy objevi nova davka fotek - Peta si je v nedeli odvezl s sebou do Prahy. Tentokrat je vyber na web plne v jeho kompetenci. Z Freisingu asi neco pridame z internetov
e kavarny sami. Do Dingolfingu nam zbyva 12km. Ladujeme se hroznovym cukrem. GPSka mi nedrzi na popruhu u batohu. Ma jen nejaky pridavny zobacek na zacvaknuti na kolo, coz je mi prd platne. Porad mi pada, jednou me takhle uskrti. Nekde v budocnu se budu muset bud stavit v Garmin shopu nebo neco nouzove stlouct kladivkem. Jeden dotaz na majitele GPSek se schopnosti navigace po zvolene trase (Honza, Frantisek, Libor?): Garmin Vista C, prestoze ma moznost najit optimalni cestu po silnici, tak mi neustale tvrdi, ze v blizkosti startu nenasel zadnou silnici. Mam podezreni ze bud nejsou do GPS exportovane silnice (coz mi prijde jako blbost) nebo ze to neni podporovano pouzitymi mapami od MapSource. Mate nekdo anunk v cem je zakopan pes?! Vzhledem k tomu, ze se mi nepovedlo ulozit (ci zahadnym zpusobem zmizela) pracne pripravenou mapu od Deggendorfu az po Gibraltar, tak se musime navigovat hodne odhadem - i kdyz do Mnichova je to porad jeste docela snadne (staci se drzet reky) ale
dal, tam to bude pakarna! Pajdame dal, snih nam pomalu likviduje nohy. Nastesti jdeme porad po rovince - reka jen neznatelne stoupa. Ubyvaji sily, zapadavame do restaurace v Mammingu, skoro hodinu odpocivame. Zbyva 8 km. To uz musime ujit. Vyrazime, za chvilku se stmiva. Po 4 km delame pauzu, slunicko zmizlo uplne a je tma. Mesic je cely schovany, hvezdy sviti o 106 ale k chuzi je to zalostne malo. Pajdame po ledovkach a kilometry mizi hodne pomalu. Nakonec to ale doklepavame az do Dingolfingu. GPS naviguje k hotelu, 46 ojro za pokoj bez koupelny plus snidane navrch. Ma to byt nejlevnejsi ubytovani ve meste, tak moc neodmlouvame a bereme to. Pekny pokoj, poprve s umelyma perinama (jaka slast!) a ten perovy polstar clovek klidne zahodi. Na nohach mam dva puchyre, Paja jeden. Mokre ponozky a boty hazime na topeni, pred koupeli se jdeme nadlabnout. Za poslednich 32 hodin jsme meli jen ten turecky kebab, takze jsme hladovi jakv vlci. 2x pivko, specle a schweinebraten. Lahoda. Cp
eme se, relaxujeme. Ja pisu, Paja si cte. Pred nama je Landshut, 26 kilometru daleko. Je tam hostel, konecne snad nejake levnejsi bydleni. Mozna tam zustaneme jeden den, oslavim tam svoje tricetiny. Trosku si dame do nosu a zrelaxujeme. Ted uz jen na pokoj, do koupele, chvilku cist (ceka me ta nemcina, poradmi jeste nejde) a pak uz jen blazene slintat do polstare (Paja) / matrace (ja). Gutten nacht!
PS: slysel jsem, ze tu mam spoustu hrubek - ty mislosrdne z vas prosim o to, aby na ty nejcastejsi hodili upozorneni alespon do komentare. Pak se jich alespon v budoucnu vyvaruji a bude mi to slouzit jako lekce z cestiny. Moje ctyrky na vysvedceni mi asi poskytuji nulove alibi, ze?
posted by vyletnik at 8:47 pm
0 Comments:
Post a Comment
<< Home