050206 - nedele, den dvacatytreti

V 11 se vykopavame, Peta dela scenky ze nechce z pelechu. Kocovinka radi. Snidane ze zbytku vcerejsiho hodokvasu. Syry (kozi, camembert, emental, salamky, pribinacek, housticky a rohlicky, maslicko, marmeladicka. Valime se v pelechu, cumie na MTV - je tu DJ Bobo - on je nemec! Hrozne reklamy, desetkrat opakovane behem jednoho reklamniho bloku. Peta je lenoch, nechce se mu vylezt. Ja dopisuju posledni dva a pul dne. Koukame na klip Kein Lust od Rammstein. Balime, pujdeme nekam ven na kaficko, pak mozna Petovi vyrobit Hertz kolaps z toho snitzlu. Ceka se na blbce z Xenemuende :)). Balime se do termooblecku a trada na vylet. Vyrazime do centra, naviguje nas allmighty gps. Kafe v cukrarne/kavarne na namesti, rychle ale vypadneme, je to tam divne. Autisticky navigator zdrzuje. Na nebi par mracku a jinak modro a slunce. Mirime na prochajdu k Dunaji. Prechazime po moste na druhou stranu, cestou se Peta z mostu pokousi procurat led na hladine. Z vysky 15ti metru se snazi svoji sprsko
u rozehnat docela tluste ledy. Nedari se mu to, ale je nami obdivovan za statecnost. Natacime si ho. Pak sme sli sli sli, po snehu, mezi konema, po brehu. Neni tu druhy most pro pesi - ten druhy je jen pro auta. Dalsi (jak prozrazuje gps je nekde 5 km daleko). Pekny vylet, vracime se stejnou cestou zpet. Prechazime most, mirime do Snitzelarny. Pri znalosti Petovi a Pajiny schopnosti pozrit vetsi mnozstvi potravy jim obema dohromady objednavame jeden rizecek, ja si davam druhy. Ve finisi je to tak akorat. Vsichni se precpali. Kourime, klabosime, balime. Peta, kdyz jsem pred nej postavil talir (Paja nesla druhy az chvilku po mne) pronesl: "to nam ty rizky dali dohromady?". Z cehoz jsme meli srandu - dyk sme mu to rikali (tuhle vetu budu od konce pristiho tydne strkat kazdemu pod nos velmi casto, alebrz dostanu treti krizek na chrbat). To mi pripomina, ze si musim postezovat na svuj zdravotni stav - boli me celist, jak kdybych dostal pesti a tezko se mi otevira papula - coz k m
emu, nyni uz skoro pozehnanemu veku patri ;). Suneme se domu, Peta si u benzinky kupuje zmrzlinku. Doma nas ceka spousty komputerove prace: stahuju slovniky do psiona, tahame fotky z fotaku do notebooku, definujeme trasu do gps a ladujeme ji mapama (cesta pry ma byt 3300 km dlouha), uploadujeme Petovi nase ceske ebooky, k sobe si stahujeme nemecke. Peta na privezl: vazelinu na boty, dobroty, darky od spratelene famiglie Lanovcu (vino bylo super, zbytek poctive likvidujeme behem dnesniho vecera - diky!!), gps a cedecka s mapama, mezinarodni zdravotni prukazy a mraky veci na ktere si ted z hlavy nevzpomeneme. Upload germanskych knih do psiona vazne, je pozde vecer, Peta uz by mel vyrazit. Sosam, sosam, nedari se. Nekde je bota. Hrajeme karty zatimco bajty letaji sem a tam. Posledni cigaro, Peta se tu zdrzel az do 22 hodin. Bali, jdeme mu zamavat a jeste jednou podekovat... frrrr... a je pryc. Rikal, ze to sem bylo 250 km a jel to 3 hodiny - pres Plzen. Ja chvili laboruju s kni
zkama, pisu denik, odpovidam na par mailu - zprava z Argentiny - pokud bysme dorazili do Freisingu drive nez 15.2. tak tam mame u Agostina Grimoldiho klic - supeeer! :). 15 minut po pulnoci zhasinam, zavirame kram a jiz se spolecne tesime, az zitra oblekneme sve satecky a vydame se na dalsi pout, tentokrat po cyklostezce Isar radweg, jez vede odsud az za mnichov (pres freising). Ceka nas tedy prijemna cyklostezka po brezich jednoho dunajskeho pritoku. Baj baaaj! Cus cus! Baaa-mbus!