050207 - pondeli, den dvacatyctvrty

Stereotyp, vstavani v 9.30, odchod v 11. Poprve podle komputerove navigace. Dnes bez nepromokavych kalhot a navleku, hory jsou uz snad za nami. Zadne mazani bot - dnes by mely zacinat rovinne cyklostezky - no jeste uvidime :). Jeste k snidani si davame po ste stejnou reklamu na MTV.DE. Balime, babca jeste neco povida o tom, ze tu vecer videla Petu, jestli za nej pry budeme platit. Nakonec se vse vysvetluje a podle gps mirime pres Dunaj na Platling. Cesta asfaltova, protazena. Kupujeme jeste mapu Iasrratweg - cyklostezka odsud az do Innsbrucku, vedouci pres Freising a Mnichov po brezich reky Isar. Zjistuju, ze do GPS se neprenesla trasa se kterou jsme se vcera vecer trapili. Sakrble! No, ale i tak se asi neztrtatime. Pajdame, po 7km si delame mensi odpocinek. Z asfaltky bolej nozicky, uz si zvykly na mekoucky snih. Ale cesta odsypa podstatne rychleji. Hraju si s GPS, snazim se ji pochopit a nasledne vymyslet nejake upevneni na batoh. Hledame nejakou hospudku kde bysme mohli do
cerpat caj do termosky. Ta je az v Platlingu. GPS ukazuje 21 km za nama, ale v tom je i ten vcerejsi 9km dlouhy vylet kolem Dunaje. Sedime v hospode, Paja odhaduje nas itinerar, rika ze budeme pravdepodobne v patek vecer ve Freisingu. Pijeme caje a kolu. Kdyz bysme to trosku natahli tak tam muzeme byt uz ve ctvrtek. Ale to asi zavisi na tom, jak nas budou bolet nohy a jak se nam bude darit vstavat. Paja tvrdi, ze to chce disciplinu, ze tenhke vylet neni zadna p***l :) - a ja myslel ze jo.... Zvedame se, mirime ven z mesta, napojujeme se na cyklostezku Isarradweg. Na ledu uklouzavam a padam, okolojdouci rodinka se mi smeje. Hopkame premrzlym snehem, obcas led. Jdeme kolem vodni elektrarny na rece. Zastavujeme se pozdeji na caj, koukame na dedky jak hraji na ledu neco mezi curlingem a petanquem. Je teplo, sviti slunicko, dobra nalada. Uvazujeme o spani pod stanem. Dnes ma zapadat slunicko v 5.12. Cesta vede po brehu reky, vsude snih, u brehu led. Tapeme, tapeme. Teplota pri za
padu slunicka prudce klesa. V noci ma byt -13 stupnu, stan si hodne rychle rozmyslime. Uz za tmy se dopinozime k Etlingu, ma tu byt ubytovani. Protivna baba nam oznamuje ze pokoje nejsou a ani nezveda oci od talire. Saprlot, jsme nahrani. Dalsi bydleni je az v Landau, 10 km daleko a my jsem uz hodne unaveni. Misto cyklostezky volime uplne prazdnou silnici. Dnes nesviti mesic, ale nebe je jasne a plne hvezd. Po dvou kilometrech tou strasnou kladou Paja dobrovolne(!) a sama dava pokyn k odboceni na malou cestu za ucelem bivakovani. Chvili po lese bloudime az najdeme placek kde neni snih (ale jen led pod listim). Po dlouhe dobe vybalujeme stan. Pri jeho stavbe mi mrznou ruce, nemuzu ani sestavit tycky. Nafukujeme karimatky, spiname spacaky dohromady. Paja leze prvni, bere si suche ponozky. Davame karimatky pres sebe, zmensujeme otvor vetraku, batohy davame vedle sebe aby nas drzeli dohromady. Nejdriv je nam uvnitr teplo, pak prichazi zima. Paja se rozklepava. Vymyslime ruzne fi
gle jak ji ohrat, nakonec zjistujeme ze bundy co mame na sobe izoluji zivocisne teplo a sundavame si je. Hazime je na spacak. Za chvili je ale zase kosa. Nakonec vymyslime nejlepsi ohrivacku - ja si leham na bricho a Paja mi leze na zada. Tak vypada nejlepsi karimatka na svete :). Ruzne se prevalujeme, pak uz je tepleji a muzeme lezet vedle sebe. Usiname pomerne brzy, ale na pretoceni se vzdy musime probudit navzajem a domluvit. Chrrrr....