050306 - nedele, den padesatyprvni

V posteli uz po ranu neni takova zima. Mame zatazeno, nesviti sem svetlo z venku. Paja by porad chtela vstavat, ja chci jeste uzivat klidu postylky. Uklizecku zahanime s tim ze se zdrzime jeste jeden den. V jednu nam jede vlak do Grazalemy - pokusime se vyrazit na jednodenni vylet po jedne z mala znacenych turistickych tras. Batohy si nechame tady. Sem se na noc vratime - pokud bude cim. V pekarne si kupujeme snidani - pecivo a vanilkove mleko. Chvilku cekame na spozdeny autobus. Prijizdi. Za 2.10e vyrazime do 30 km vzdaleneho centra jednoho z narodnich parku. Projizdime kolem sklizenych korkovniku. Jeste jsem nikdy nevidel ty nahate stromy :). Je videt, ze na tech drive odrbanych jiz kura zase dorusta. Ty cerstve sklizene maji oloupany spodek stromu, vetsinou tesne az nad prvni rozvetveni. Vypadaji jak chlapi v zimnich bundach bez kalhot a spodaru. Jen ty stydlive rucicky chybeji ;). Krasna krajina, v dali uzasne modrozelena jezera. Bohuzel, vypada to, ze neexistuje autobuso
ve ani vlakove spojeni, ktere by nas umoznilo z mesta vyrazit na poradny vylet. Dalsi stopovaci vecirek nehodlame riskovat, takze nam nezbyva nez vyrazit zpet za dve hodiny z Grazalemy zpet. Sakrys! Neuvedomili jsme si, ze je nedele a doprava je jak ochromena. Navic jsou tu vsude tisice vyletniku, jez se sem do hor prijeli podivat za tou nevidanou podivanou - snehem. Kolem jsou ruzne roztrousene ostruvky, vsude nekdo kdo ho vidi snad poprve v zivote. Mladi, stari. Na autech si vozi malinke snehulaky, maji radost jak deti. Videl jsem chlapika ktery ten snih ochutnaval. Dite ma na schodech 3 male snehulacky a ukazuje je kolemjdoucim. Z toho my ale moc radost nemame, proto jsme uletali z nemecka. Mame cas akorat na kratkou prohlidku pekneho mesta a pak se brodime do kopce davy zvedavych spanelu, nekam smerem k te turisticke ceste. Ani k ni nedorazime a uz bysme se meli vracet zpet. Sedame na kamen, bastime susenky, smutne se obracime. Celodennak nedopadl tak jak jsem si ho pre
dstavoval. Jdeme se kouknout na vyhlidku z mesta do udoli pod nim, okukujeme majestatne hory okolo. Je to jak v alpach a trosku to pripomina i tatry. Autobus jako obvykle prijizdi se spozdenim. Na tech malych silnickach se tezko vedle sebe vejdou dve auta, natoz pak autobus a nejake dalsi vozitko. Takze porad brzdi, zajizdi do prikopu okolo a pak se hrabe ven. Jedeme zpet. Stejny ridic jako cestou tam. Dorazime na nadrazi, ja si ctu, Paja to proklada chrupkanim. Jdeme, jak uz to u nas byva, shanime hospodu. Zase je vsude zavreno - mizerny zvyk - zavirat hospodyve tri a otevirat je az v osm vecer. Teple jidlo se tak odpoledne hodne tezko shani. Propajdame cele mesto od zeleznicniho nadrazi az ke srazu. Nakonec se upichujem v jednom baru, dostavame predrazenou studenou misu a pijeme kolu a kafe. Pocitame s tim, ze tu vydrzime do 8mi a pak si dame neco normalniho k jidlu. Pak Paja oziva, rika ze tu neche jist. Vypadava z ni, ze ji po kline prebehl svab! Zachovava klid, coz je s
podivem. Pomalu platime a jdeme hledat neco dal. Z jedne pizzerie nas vystouchavaji, pry oteviraji az za 10 minut, ze jeste musi douklizet! To je uroven. Paja na ne privolava socialismus s rannym kapitalismem. Nakonec se upichujeme u vina v jednom baru/restaurantu. Cteme. Pak se poustim do psani a uz to mydli asi hodinu a pul. Posledni dva dny a navic tu rekapitulaci. Pocitam slova, koukam ze jsem zase plodny - uz jich je 32 tisic a kousek. Klavesnice by potrebovala generalku, pripadne psion by potreboval vymenit. Ma uz za sebou peknou cestu a spousty urazu, presto drzi. Spousty rachnuti na zem (vcetne betonove podlahy), utopeni na dalnem vychode pri zanoreni naseho auticka Tamary do blata a vody az nad uroven sedacek, nekolik servisich zasahu hrebikem v thajskem kamrliku, dva rozkrapnute displaye, tucet slepovani starych a stale krehcich plastu, nekolika zmrznutim ve stanu v germanii (vcetne bohateho oroseni) a v neposledni rade i velke davky meho analfabetickeho klofani d
o cudliku - minuly denik z cest mel cca 220 papiru velikosti A4, nynejsi se uz taky pekne nafukuje. Ted pujdu asi odeslat neco na blog, par mailu, pak asi pomalu vyrazime spat. Na veceri uz to dnes nevypada. Zitra nas ceka vylet do Cordoby, pak uz jen Sevilla a zase pesi cesta na sever. O stastny zitrku! ;))