Mensi rekapitulace

Tak uz jsme na ceste jedenapadesat dni! To si zaslouzi malou oslavu a rekapitulaci. Mame za sebou pajdani po cechach, nemecku a spanelsku. Nase puvodni idea dojit z prahy na Gibraltar se diky pocasi trosku posmodrchala. Ted kdyz mame za sebou cca 600-700 kilometru (Paja odhaduje) tak uz to vsechno vypada trosku jinak. Puvodni Hurvinkova mapa uz uplne neplati. Z Prahy jsme to pres Sumavu prosumeli zimni krajinou az do germanie. Cca dvou az triset kilometrova streka bavorskem nas presvedcila, ze brodeni se hlubokym snehem a nutnost hledat kazdy vecer penzion neni uplne idealni. Proto jsme se ve Freisingu na navsteve u Moniky rozhodli, ze cestu trosku preorganizujeme - vyrazime letadlem na jih do spanelska a cestu vezmeme z druheho konce. Ma to nekolik vyhod - pujdeme z tepla do tepla (misto ze zimy do vedra) a nebude nam do tvari svitit slunicko (pujdeme na sever misto na jih). Po pristani ve spanelsku jsme se trosku marne pokusili vyrazit rovnou po svych, ale brzy jsme se pres
vedcili ze spanelska turisticka infrastruktura silne pokulhava za nasi a germanskou latkou. Navic, porad tu je jeste zima a pocasi obecne stoji za prd. Resime to tim, ze si davame kratkou batuzkarskou dovolenou - autobusama a vlakama si projedem to hezke z Andalusie, navstivime Gibraltar a pak vsechno znovu uvazime. Musim priznat, ze z prvniho hopkani pesky po spanelsku jsme meli depresi a premysleli o konci pesiho vyletu. Nastesti nas zachranila idea Svatojakubske cesty - jde o poutni cestu, zacinajici na ruznych mistech evropy a koncici na severu spanelska u hranic s portugalskem v Santiagu de Compostela. Jedna cesta vede treba z Prahy, druha z Francie, treti z italie, dalsi z nekolika dalsich mist ve spanelsku. Shodou okolnosti jedna zacina v Seville, coz je relativne tak daleko od Gibraltaru jako kolik jsme tu nachodili pesky od Jerezu az po Alcala de los gazules. Postupne si zaciname zjistovat vice o tehle trase. Jmenuje se Via Plata. Nas zamer je tedy po chvilce prazdn
in a zlepseni se pocasi dojet do Sevilly a pak se vydat az na sever spanelska po teto poutni ceste. Tam ale neodbocime do Santiaga, ale na severovychod, proti smeru ostatnich poutniku, smerem francii, svycarsku a nemecku. Tim zavrsime prvni cast nasi cesty a znovu promyslime co dal. Ted jsme tedy tesne pred zacatkem tehle svatojakubske cesty. Musime doresit par problemu - utikajici karimatka, celkove vyprani spinaveho pradla a nakup map a pruvodce na nasi dalsi cestu. Nemecky jsem se jeste nenaucil, zato uz se mi vraci dlouho zanedbavana spanelstina. Na tu nemcinu zase prijde cas az se priblizime ke germanskemu uzemi. Ted sedime v Ronde, ceka nas jeste Cordoba a pak uz jen presun do Sevilly. Tam vicemene zaciname druhou etapu pesi cesty, jenze tentokrate z druhe strany. Nez dorazime do Pyreneji a Alp tak uz tam bude svitit slunicko a snih by mel zmizet. Co budeme delat dal? Kam potom vyrazime? No, ceka nas jeste spousta mist, mame spousty napadu. Jeden z nich je cesta na Alj
asku druhym treba zarizeni si hostelu v Bolivii ;). To je ale vsechno tak strasne daleko, ze na premysleni nam zbyva jeste mraky casu. Uvidime. Je zbytecne nejak dlouhodobe planovat. Ted je dobre, ze se pocasi zacina umoudrovat, ve spanelsku prestava padat snih, blizi se Semana Santa a s ni potencionalne mozna navsteva nasich pratel u nas tady. Psion ma na flashce jeste 50 mega volnych, klavesnice je uz trosku unavena ale presto se jeste drzi. Spacaky jsou hrozne, stan taky. Do tepla mam nove sandaly, tak uz aby to bylo tady. Proc vlastne piseme tenhle denik? Myslim, ze z casti je to proto, aby si sam clovek udrzel prehled o tom co se kdy delo a co vsechno videl. Dalsi duvod muze byt ten, ze clovek o sebe chce dat zpravy lidem ktere zname a kteri uz tak nejak patri do naseho zivota. Dalsim duvodem je asi to, ze clovek pak sam alespon trosku porozumi vsemu co se s nim deje. Blizi se start nasi druhe etapy.