050305 - sobota, den padesaty

Vyrazime s batohy do mesta na prochazku, drzime se mapy a oranzove vyznacene turisticke trasy. Trosku bloudime, stavujeme se na neco k piti v baru. Sviti slunicko a je konecne modra obloha! Potulujeme se po meste, uzivame si. Teplo. Krasne vyhledy na okolni zasnezene hory. V dalce kopec s lidskou tvari - podle mistni povesti se tam spoluzasebevrazdili dva milenci. U kostela svate Carmen se nachomitame k nejake svatbe. Fotim jak venku rozhazovani ryze tak i ve vnitr nejake obradnosti. Nevesta je blondyna. Paja tvrdi ze odbarvena, ale verte dneska zenskym ;). Mirime na nadrazi, vlak nam jede v 15.21. S navigaci nam pomaha vesela babca z balkonu. Na nadrazi je to bliz nez jsme mysleli - mame jeste asi hodinu a pul casu - vyplnujeme ho svacinkou a kafickem. Prijizdi vlacek, nasedame a sledujeme uzasnou ubihajici hornatou krajinu. Trosku si i cteme. V Ronde jsme kolem pul pate. Pajdame do centra, za 20e bydlime bez topeni a sprchy na pokoji. Ted pripsani nechavam psiona spocitat s
lova - denik uz ma necelych tricet jedna tisic slov! A to vsecko napsane na te mrnave klavesnici! Mirime do centra. Zjistujeme ze jsme na skale, pod nama hluboko je reka a krajina. Prechzime pres most na druhou cast skaly - uchvatne pohledy dolu. Stavujeme se v info centru, sbirame rozumy jak a kam vyrazit na jednodenni vylet do parku de la Grazalema. Jeste se chvili pinozime mestem, je tu mraky turistu, potkavame i jedno auto plne cehunu. Pomalu nabirame kurs zpet k hostelu. Cestou objevujeme Intersportsky kram, vybiram si tam sandaly - nakonec mam tedy McKinley - jako karimatku. Ocekavame, ze snad vydrzi vic nez neboha karoska ;). Hledame veceri, nic zajimaveho nepotkavame, stavujeme se tedy na nadrazi na zmrzlinu. Moc mi nechutna. Spanele jsou dobytci - v baru hazi vsechen bordel na zem. Obvykle tu byva na zemi pekna podestylka ubrousku a vajglu. Protivna obsluha. Jdeme dal, davame si tapas - chorizo a kafe. Cteme si, ostatni v baru cuci na fotbal. Sedime docela dlouho, p
ak uz se nam chces spat a tak jdeme do pelechu. Paja si cte, ja pisu maily co poslu az pozdeji. Je zima, pelech je pekelne promrzly - pravdopodobne jeste nestacil po te zime rozmrznout. Paja chrupka, ja si ctu az do 3 do rana. Myslim, ze nam tu zacina prevladat popisny styl - zadne uvahy o okolnim svete a dalsim pokracovani cesty. Melo by se to nejak napravit. Ale to az asi nekdy priste ;).