Wednesday, February 02, 2005

050202 - den devatenacty - popve z Rise Germanske

V devet zaciname balit, moje vecer vyprane pradlo ale kupodivu neuschlo :(. Snidane primo v hotelove restauraci. Stahujeme posledni maily. Venku huste snezi. Asi budeme muset natahnout nepromokave kalhoty a navleky. Dnes tedy vyrazime pres kopecky. Nabirame caj do termosky. Mame pocit, ze do Mnichova dorazime trosku drive nez 15.2. Asi si tam najdeme nejake ubytovani a pockame. Tak to pravdepodobne bude ta destinace, kam za nami dorazi Peta tenhle vikend. Ma nekdo chut se pridat k nemu? Backupujeme telefony, promazavame sms a jdeme dobalit. Na pokoji mazeme botky vazelinou, natahujeme navleky, sup s baglama na zada a hopkame. Dole vracim prijemne majitelce klice od pokoje. Restaurant a hotel Slavia muzeme jen doporucit. Pajdame chumelenici, pred sebe se koukat neda - jen do strany. Paja sebou 2x sekne na zem, vse stiha behem prvniho kilometru. Mijime posledni domy kde bydli laska a brzy jsme u hranic. Fotime se u cedule, posledni telefonaty a smsky do Prahy a tradaa - do Reic
hu. Po cyklostezce (radweg) smerem na Zwiesel. Obcas se brodime snehem, obcas je cyklostezka protazena. Mijime par lakavych odbocek, nicmene my se vytrvale drzime spravne cesty. Teoreticky bysme meli dojit do Langdorfu. Jdeme po cyklostezce ktera se promenila na bezeckou stopu. Hluboky snih, nezbyva nez jit v jedne bezecke stope. Po chvili vidim, jak Paja rychtuje na telefonu operatora tak se ho jmu ladit taktez. Kupodivu mi telefon vsude hlasi No access. Cekam na Paju, ona uz je na germanskem gsm. Spolecne nam dochazi, ze jsem si asi zapomnel zaktivovat roaming na sve nove sim karte. Dop***e! Signal eurotelu uz tu neni. Marne se ho pokousim lovit nekde ve vzduchu. Premyslime, koho zaukolujeme tim aby mi ho z Prahy zaktivoval. Bojime se, ze to asi nepujde. Najednou chytim alespon Oskara, takze mozna ten ojrotel treba jeste nekde chvilku bude. Pripojuju handsfree, treba bude slouzit jako antena. Drapeme se do kopce, na chvilku se objevuje eurotel a zase mizi. Sakra. Drapeme
se jeste vys, nakonec jakys takys signal chytam a pres *88 se mi ho podari zaktivovat. Paja se mi nepokryte smeje a tvrdi, ze jsem klikar. Huste snezi, ale ja alespon nemusim tezce nabitou kartu zahazovat :). Pajdame dal, snehu pribyva, i kdyz jdeme z kopce. Dal se pinozime bezkarskou stopou. Jeden blazen bezkar na nas hulaka, ze mame jit ne po jedne z tech 2 stop, ale tim hlubokym snehem (a asi se brodit po pas??!). Magor.. Sipky nas naviguji pres reku. Uz nechceme bezkarskou stopu, v ni se jde spatne - clovek ma neprirozene daleko nohy od sebe a navic se do stopy po bezkach nevejde noha a tak bysme dopadli jako cinanky se zlamanyma kostma v chodidlech. Odbocujeme tedy. Jdeme po cyklostezce. Ejhle, na moste pres reku je asi metr snehu. Brodime se zlehka nad kolena. Bez tech navleku bysme byli dnes a hlavne ted HODNE nestastni! Obcas zapadame tak popas. Brodime se asi kilometr, k cyklostezce pres silnici. Kousicek pred koncem nastava ultrapeklo - borime se az nad pas. Clovek
se poradne zapoti nez vytahne telicko a nohu ze snehu a zapichne ji do te sloty o 30 cm dal a zase zapadne. Cyklostezka je neprotazena, zapadam az moc, i na muj vkus Vytahuju poslednich par metru Paju, ta tam mizi skoro cela. Neda se nic delat, musime kousek po silnici. Vysypavame snih, prodral se do bot i pod navlekama. Do Zwieslu je to jeste asi 5 km, je spousta hodin, dnes asi dal nedojdeme. Snad najdeme nejake rozumne bydleni i tam. Po silnici je to pakarna, jde o E53, hlavni tah. Snazime se obcas uhnout na cyklostezku, ale je porad neprotazena. Tak ke kolenum tezkeho snehu. Jdeme po silnici. Huste snezi, na sobe i na baglech mame vrstvu snehu kterou ani nema cenu zametat - za chvilku napada znova. Blizime se k Zwieselu. Energie ve vysokem snehu rychle ubylo. Respektive ji z nas ty zaveje vycucly komplet. S baterkou v ruce jako upozornenim pro protijedouci ridice se pinozime dal. Kdyz uz je Zwiesel skoro na dohled, odbocujeme na vedlejsi silnici - nejak to obejdeme. Vyp
ecena zachazka, uz se hodne seri. Do mesta dochazime za tmy. Hledame penzion, projdeme cele mesto, jsme uz hodne unaveni. Napajdali jsme neco pres 23km, z toho velkou cast hlusim snehem. Nakonec, po kompletne protapane vesnic nachazime ubytovani az nahore na kopci v penzionu ktery vypada jak preneseny ze skotska. Platime 16 euro za osobu, bude to i se snidani :). Nalada je dobra, i kdyz sily uz nezbyly zadne. Nechavame tu bagly, jdeme do centra neco sezobnout. Pizza, kola, caj. V botach mame dnes sucho, coz je s podivem - cely den snehem, na silnici obcas i breckou. Paja je hodna koska - dnes ani nebrecela, i to skuhrani bylo velmi zridkave a omezene :)). Navic ma dobrou naladu, dela manaska a nechava mi kousek jeji pizzy ;). Neco pise do Palma, pak si jde radeji cist. Cte ted Heinleinovo "cizinec v cizi zemi" a chvali si to. Asi tu za chvilku usnem, jsme doslova urvani. Pisu par mailu na odeslani pozdeji. Jdem to zaplatit a hupky supky do pelechu. Cesta zpet je do kopce, sn
ezi, jsme groggy, ale nas pohani vidina kopelny a pelechu. Chvilku klabosime z hausemama a pak sprcha. Skoda jen, ze polstar i perina je z peri - sice uzasna, ale na moje karlinske alergie nic moc. Polstar zahazuju, uvidime. Ale myslime, ze budeme spat jak mrtvolky tak jako tak. Paja se vraci do pelechu, vzkazuje vsem ze bude mit modriny na boku od batohu. Do pelechu leze v erotickem pradle - sedive, dlouhe teple spodky. Na zitra abysme si natahli budika, snidane je v 9. Mozna jednou taky vyrazime vcas. Jdeme jeste cist. Ten Mark Twain ve starobyle nemcine jde ztuha - rozumim tak kazde desate slovo :(.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home

TOPlist