050203 - ctvrtek - den dvacaty
Paja vcera usnula pri cteni asi 5 minut pred pulnoci, ja to protahuju do pul jedne, presel jsem ke stejne knizce jako Paja, tomu alespon trochu rozumim. Usinam, vecer se tu netopi, v noci mrznu. Rano se budime s budikem, vyrazime na snidani. Pani (Paja ji nazyva Teplakovka) nam dela jeste caj do termosky. Loucime se, vysvetluje nam cestu. Jeji nemcina je srandovni, patnact nejni funzehn ale fuchsen :). V novinach se docitame, ze bavorsko ma snehovou kalamitu. A do toho mame jit?!Asi jo. Vyrazime. Motame se trosku mestem, se snidani v brisku je to ale hned veselejsi. Ze vcerejska jsme pekelne utahani. Nez dojdeme na konec mesta jsme opet groggy. Pinozime se do kopce, nejak jsme netrefili spravnou cestu, respektive ona byla zapadana a tak jdeme trosku sejdrem. Na jih, misto jihozapadu. Poustime se po turisticke ceste, snehu pribyva. Zpocatku je cesta protazena. V kopci v lese protazeni konci a my se zase zaciname brodit snehem. Chvilku odpocivame v pristresku. Porad jsme jeste
v narodnim parku. Asi Bohmenwald?! Brodime se dal, snih je tezky, idealni na snehulaky. Zase dekujeme Bertovi (a Jeziskovi) za navleky. Obcas se borime nad pas, normalne tak po kolena, proslapavam Paje cestu. Ze stromu na nas padaji laviny, obcas i vetve. Pekelna streka do kopce. Kde ten se tu vzal?? Nahoru se ve dve odpoledne dopinozime s jazykem ne na veste ale nekde u kolen. Snezi. Cesta se srovnava. Paja vlaje v dali za mnou. Delam ji ve zavejich vedle cesty snehove trollicky aby se trosku rozveselila. Do par poslednich ji zapichuju bonbony a cekam na ni. Dochazi me, kupodivu plna optimismu. Nevite nekdo, jak funguji poplatky clenskych zemi evropske unii? Podle jakeho klice a kdo do nich prispiva? Jeste jsem si vzpomnel na jednu vychytavku z Bavorske Zelezne Rudy - nakladak mel automaticke snehove retezy - funguje to tak, ze dole na podvozku vedle kol je takovy kolotoc z retezu ktery kdyz se spusti tak se retezy roztoci a litaji pod kola - auto pak z nej odjede a najede
na dalsi. Myslim, ze to ridic ovladal z kabiny a nemusel se lopotit s nasazovanim a sundavanim - pekelne sofistikovana vychytavka. No, a my zatim jdeme z kopce, Paja sebou dvakrat sviha na zem, vzdy se vsak zveda a pokracuje. Statecna holcicka. Prichazime k Rinchnachu. V hotelu se zastavujeme na odpocinek, jdu napojit konicka kapucinem. Tady konci nase mapa, dalsi zacina az nekde dal. Ted tedy nastane prvni cas nasi cesty bez mapy. GPS uz je postradana :). Dopijime, ja dopisuju dnesek a budeme vyrazet dal. Cesta vede z kopcu, klesame. Nechavame za sebou vyssi cast Bohmenwaldu. Zivot i cesta jsou krasne. Dobra nalada. Premyslime, kde budeme spat. Ve meste pod kopcem premyslime ze tady, pak se ale rozhodujeme jit jeste dal. Penzion by tu mel byt na kazdem kroku. Lezeme do kopce, po par set metrech je dalsi vesnic. Spousti se pekelna chumelenice. Natahujem znovu kapuce. Krizujeme silnici cislo 85 za Rinchnachem, smerem jihozapad. Jdeme spravnym, uzasnym smerem na Deggendorf. Ob
esli jsme Regen, bloudeni v lese nam pomohlo vyhnout se ceste kolem hlavni silnice a usetrilo spoustu kilometru. Vypada to, ze v kazde neprijemnosti se da najit, pokud clovek chce, neco pozitivniho. Vyjma par vyjimek to tak je, urcite. Mame dobrou naladu, i kdyz uz nas zacina bolet cely clovek. Paja slozila basen: "chumeli se chumeli, pada snizek bily, my jsme nekde v prdeli, budem jeste chvily". Pokracuje uzasnou kopcovitou krajinou, je dobra viditelnost, spousta snehu, kolem po obzoru hory a jejich spicky jsou schovane v plujich oblacich. Zkousim panoramatickou fotku, uvidime. Neni zima, je prijemne. V botach sucho, teplo. Unava se uz ale hlasi. Hledame prvni penzion. V prvni vesnici neni. O kousek dal na louce s krasnym vyhledem si davame pauzu, pijeme caj a kourime. Jak je tu krasne takhle navecer! Dalsi vesnice - zadny penzion. Druha. Treti. Pada tma, jdeme po mensi silnici, vytahuju baterku aby nam obcasne projizdejici auta videla. Paja je groggy. Ve stanu spat nechce,
nekde pred nama by mel byt Zell, i s ubytovanim. Bohuzel nemame mapu oblasti kterou prochazime. Ta nam zacina zase az od Zellu - jdeme totiz trosku jizneji nez jsme planovali. Ten Zell muze byt klidne i 15 km daleko. Ctvrta, pata vesnice. Nic, zadny penzion. Nocni prochazka ma sve kouzlo, ale z Paji uz zacinaji opadavat kousky tela. O stanu nechce slyset. Cestou potkavame orintacni mapu, snad by to nemelo byt daleko. Delam si jeji kopii do fotaku, byla bohuzel spatne pristupna, pres tu horu snehu pred ni se nedalo prelezt. Takze ji studujeme az fotky na displayi fotaku. Snad 5 km. Jdeme noci, meleme z posledniho. Nakonec se tam prece jen dopinozime, bereme jakekoliv ubytovani. Je tu nejaky gasthaus, bereme ho. Majitel slevuje na 40 eur za noc i se snidani. Rychle se sprchuju, Paja pripravuje neco malo z nasich skromnych zasob, pak vyrazime do baru na nejake posilneni. Saslik, hranolky, fanta, kola, caj, preso (kupodivu dobre - a to jsme v nemecku) a pivo. Pak hura na pokoj,
ocista a do pelechu. Dnes jsme sli asi 8!! hodin, odhad je 25km (nektere to brodeni snehem by mohlo byt za desetinasobek). Do Deggendorfu to je snad uz mene nez 19km! Cteme si asi do jedne rano, Paja mezitim schrupla, ja jeste dopisuju dnesek, odeslu to, vyridim maily a jdeme chrumkat. Zitra nas v 9 ceka snidane. Paja objednala teple mleko a Peta s Honzou a Hankou na nas zitra (ted uz je po pulnoci, takze v sobotu) prijedou navstivit. Zrovna resime, jestli budeme 3 dni hnit v Deggendorfu nebo zda-li se jeste presuneme nekam trosku dal. Jo, mapa nam konci Deggendorfem, takze tezko rict.... Nevite nekdo o prijemnem miste 20km jihozapadne odtama? :)) Dobrou noc.
v narodnim parku. Asi Bohmenwald?! Brodime se dal, snih je tezky, idealni na snehulaky. Zase dekujeme Bertovi (a Jeziskovi) za navleky. Obcas se borime nad pas, normalne tak po kolena, proslapavam Paje cestu. Ze stromu na nas padaji laviny, obcas i vetve. Pekelna streka do kopce. Kde ten se tu vzal?? Nahoru se ve dve odpoledne dopinozime s jazykem ne na veste ale nekde u kolen. Snezi. Cesta se srovnava. Paja vlaje v dali za mnou. Delam ji ve zavejich vedle cesty snehove trollicky aby se trosku rozveselila. Do par poslednich ji zapichuju bonbony a cekam na ni. Dochazi me, kupodivu plna optimismu. Nevite nekdo, jak funguji poplatky clenskych zemi evropske unii? Podle jakeho klice a kdo do nich prispiva? Jeste jsem si vzpomnel na jednu vychytavku z Bavorske Zelezne Rudy - nakladak mel automaticke snehove retezy - funguje to tak, ze dole na podvozku vedle kol je takovy kolotoc z retezu ktery kdyz se spusti tak se retezy roztoci a litaji pod kola - auto pak z nej odjede a najede
na dalsi. Myslim, ze to ridic ovladal z kabiny a nemusel se lopotit s nasazovanim a sundavanim - pekelne sofistikovana vychytavka. No, a my zatim jdeme z kopce, Paja sebou dvakrat sviha na zem, vzdy se vsak zveda a pokracuje. Statecna holcicka. Prichazime k Rinchnachu. V hotelu se zastavujeme na odpocinek, jdu napojit konicka kapucinem. Tady konci nase mapa, dalsi zacina az nekde dal. Ted tedy nastane prvni cas nasi cesty bez mapy. GPS uz je postradana :). Dopijime, ja dopisuju dnesek a budeme vyrazet dal. Cesta vede z kopcu, klesame. Nechavame za sebou vyssi cast Bohmenwaldu. Zivot i cesta jsou krasne. Dobra nalada. Premyslime, kde budeme spat. Ve meste pod kopcem premyslime ze tady, pak se ale rozhodujeme jit jeste dal. Penzion by tu mel byt na kazdem kroku. Lezeme do kopce, po par set metrech je dalsi vesnic. Spousti se pekelna chumelenice. Natahujem znovu kapuce. Krizujeme silnici cislo 85 za Rinchnachem, smerem jihozapad. Jdeme spravnym, uzasnym smerem na Deggendorf. Ob
esli jsme Regen, bloudeni v lese nam pomohlo vyhnout se ceste kolem hlavni silnice a usetrilo spoustu kilometru. Vypada to, ze v kazde neprijemnosti se da najit, pokud clovek chce, neco pozitivniho. Vyjma par vyjimek to tak je, urcite. Mame dobrou naladu, i kdyz uz nas zacina bolet cely clovek. Paja slozila basen: "chumeli se chumeli, pada snizek bily, my jsme nekde v prdeli, budem jeste chvily". Pokracuje uzasnou kopcovitou krajinou, je dobra viditelnost, spousta snehu, kolem po obzoru hory a jejich spicky jsou schovane v plujich oblacich. Zkousim panoramatickou fotku, uvidime. Neni zima, je prijemne. V botach sucho, teplo. Unava se uz ale hlasi. Hledame prvni penzion. V prvni vesnici neni. O kousek dal na louce s krasnym vyhledem si davame pauzu, pijeme caj a kourime. Jak je tu krasne takhle navecer! Dalsi vesnice - zadny penzion. Druha. Treti. Pada tma, jdeme po mensi silnici, vytahuju baterku aby nam obcasne projizdejici auta videla. Paja je groggy. Ve stanu spat nechce,
nekde pred nama by mel byt Zell, i s ubytovanim. Bohuzel nemame mapu oblasti kterou prochazime. Ta nam zacina zase az od Zellu - jdeme totiz trosku jizneji nez jsme planovali. Ten Zell muze byt klidne i 15 km daleko. Ctvrta, pata vesnice. Nic, zadny penzion. Nocni prochazka ma sve kouzlo, ale z Paji uz zacinaji opadavat kousky tela. O stanu nechce slyset. Cestou potkavame orintacni mapu, snad by to nemelo byt daleko. Delam si jeji kopii do fotaku, byla bohuzel spatne pristupna, pres tu horu snehu pred ni se nedalo prelezt. Takze ji studujeme az fotky na displayi fotaku. Snad 5 km. Jdeme noci, meleme z posledniho. Nakonec se tam prece jen dopinozime, bereme jakekoliv ubytovani. Je tu nejaky gasthaus, bereme ho. Majitel slevuje na 40 eur za noc i se snidani. Rychle se sprchuju, Paja pripravuje neco malo z nasich skromnych zasob, pak vyrazime do baru na nejake posilneni. Saslik, hranolky, fanta, kola, caj, preso (kupodivu dobre - a to jsme v nemecku) a pivo. Pak hura na pokoj,
ocista a do pelechu. Dnes jsme sli asi 8!! hodin, odhad je 25km (nektere to brodeni snehem by mohlo byt za desetinasobek). Do Deggendorfu to je snad uz mene nez 19km! Cteme si asi do jedne rano, Paja mezitim schrupla, ja jeste dopisuju dnesek, odeslu to, vyridim maily a jdeme chrumkat. Zitra nas v 9 ceka snidane. Paja objednala teple mleko a Peta s Honzou a Hankou na nas zitra (ted uz je po pulnoci, takze v sobotu) prijedou navstivit. Zrovna resime, jestli budeme 3 dni hnit v Deggendorfu nebo zda-li se jeste presuneme nekam trosku dal. Jo, mapa nam konci Deggendorfem, takze tezko rict.... Nevite nekdo o prijemnem miste 20km jihozapadne odtama? :)) Dobrou noc.
posted by vyletnik at 12:55 am
1 Comments:
Zdravim !
Tak jak vas tak s tatou a Terzou sledujeme, pekne si to volnicko uzivate.Nakones se z vas jeste stanou ti pravi trekari! Pripomina mi to nase posledni cestovani po aust,kde jsme za tech 6 tejdnu dali, jestli si to nepletu cca 13 treku jedno, dvou a vice denich..Jen tak dal milankove...Co si jeste pamatuju, ze po navratu z cest na kancelarkou zidli se nedalo sedet..po 8 hodinach sezeni nozky natekali a svrbeli , a chteli se hybat, ale nemohli, a nikdo okolo to nechapal..
Tady v maticce praze jsme na pokraji chripkove pandemie,a nejenom tady, ale v cele evrope. Stejne tak jako kalamitni snezeni, coz me se samozrejme libi a vitam vsema deseti, takovyhle lyzarsky podminky snad nepamatuju - coz takhle se stavit nekde v alpach na lyzovacku, kdyz jste vlastne kousicek..?
Ja jsem neco chytil, uz 3 den horecky a chripajzna, no jo to je tim vysedavanim v kanclu, to se vas netyka :-) O vikendu jsme meli naplanovanej velkej go- live v praci, pripravujeme to uz cca 3 mesice, ale v patek za 5 6 se to zaseklo na financnicich, ktery vyzadujou jeste nejaky pretestovani. Takze se to zrejme presune (bohuzel) na pristi vikend. Mel jsem puvodne v planu se za vama s Petou podivat, no uvidime, jak to vsechno jeste dopadne.
Dnesk jsem z taty vytahnul ten papir ze zdravotni pojistovny, takze ho posilam. Pak se tu vali nejaky JCDcko ohledne gps, to asi ale nepotrebujes - kdyby jo, dej vedet a ja ho poslu. Doma vse v norme. Jednou v 5 rano me probudlo skrabani snehu pod okny, tak jsem si v duch sazel ze je to tata, kdo v tuhle hodinu nemuze spat a hrabe sni - k memu velkemu udivu to ale nakonec byl Kral :-)
Tak dobrou, ja jsem oblozenej jidlem v teple a suchu a jdu sledovat Amelii.
Pozdrav Paje, a prijemne hopkareni, hlavne asi v teplejsich krajich, ten snih..no nevim nevim, mozna by stali za uvahu goretexovy botky a sneznice..
Mejte se,
Berta
Post a Comment
<< Home