050121 - den sedmy
Rano se probouzime v 9, venku sero, zatim neprsi. V televizi hlasi dest se snehem, asi bysme si meli zase vzit nepromokave kalhoty. Balime. Dame si tu snidani a jdeme. Koupani, ja si myju hlavu. Snidane v prizemi. Ochotny mlady pingl nam vysvetluje cestu na Bohutin. Jdeme nasim kursem. Lehce snezi, casem to trochu houstne. Hledame modrou turistickou znacku. Konec Pribrami - 11.19h. Odbocujme na nove znacenou euro cyklostezku. Vcerejsi vydatne snezeni, obleva a dnesni snih s destem z ni bohuzel udelali tankodrom. Vyhrnujeme jiz zablacene nohavice a brodime se jak capy. Po chvili cesta nastesti stoupa do lesu, snad to dal bude lepsi. Nas dnesni cil je Rozmital. Jeste ze jsme vcera dovyplacali na boty prvni kelimek sedlarske vazeliny. Tu urcite musime jeste dokoupit. Z puvodnich dvou kelimku je jeden a nejvetsi mokra nas myslim jeste cekaji. Jestli tohle neni ten spravny outdoor, tak at visim :). Srnky, les, priroda. Vitr, snih, blato, louze. Vzhledem k poctu brodu, kaluzi, poto
ku a mokrin odhaduji nasi rychlost na polovinu normalu. Jeste nez jsem minulou vetu dopsal, objevilo se pred nama jezirko s pritokem i odtokem kolmo k nasi ceste. Zahrazena cesta. Doleva a doprava podmacena pole - no way. Vydavame se proti smeru potoka do kopce, snad nekde najdeme mostik. Brodime se mokrady, travou, odhadujeme sirku potoka, jeho proud a nasi schopnost skakat. Po pul kilometru a par zapadnutich ho nachazime - Hopkarova spasa. Hlavne at nam dnes vydrzej cumelky. Idealni obuvi pro dnesek vyhlasujeme rybarske holinky. Obcas vyleza slunicko. Jsme 2-3 km za Pribrami ale diky tehle HC outdoor vlozce jsme i pres dvoudenni rest KO. Konecne vesnice, napojujeme se na puvodni modrou. Nebe je uplne tmavy, snezi stale husteji. Behem chvilky zacina siberie, snih je vetrem hnan vodorovne, psi slota. Bagly i my mame ze strany vrstvu snehu. Po chvili to zapichujeme v relativnim zavetri lesa a natahujeme nepromokave kalhoty a ja i plastenku na Deutera. Paja bude mit asi mokry
spacak v batohu. Takze je temer rozhodnuto, paja si poridi Deuter 55+10 a psiona :). Hulime, odpocivame, v kalhotach je tepleji. Je tu ale moc krasne, i ta vanice ma sve kouzlo. V lese potkavame dalsi siroky brod a potok, ze nas znovu prinuti obchazet hlubokym lesem - prijemna adventura, krasna zasnezena priroda. Dalsi infantila: Prstama stiram rosu na psionu... Glum, Glum, chytry glumik prevedl Pajinku pres slatiny...! Dvorakuv pomnik, Rusalcino jezirko vypada presne tak jak v tom baletu. Dalsi obchazeni lesem, brodeni se. Prave padaji kroupy, pisu na psionovi vzhuru nohama. Paja tvrdi, ze Rusalka je jen opera.Snih krasne krupe pod nohama, ktere vytvari prvni panenske stopy v 10 cm vysokem prasanku. Srnka. Vsude v lesich kolem je spousta vody - asi tak milion :). Za svoji statecnost dnes Paja vyhrava prezdivku "Kapitan Cur-Cur". Krasny, moc krasny vylet. Posledni asi 4 kilometry jdeme opet po asfaltu, je to pakarna. Protivitr, kroupy, ledovka, profil silnice tvaru sedlove
strechy takze porad klouzeme do pangejtu. Posledni kilometry jsou, stejne jako v Hostomicich, Pribrami a Litni prava rehole. Spivame si Reise-reise od Rammstainu :). Nakonec dorazime do Rozmitalu pod Tremsinem, upichujeme se ve vinarne Bily lev, dame si veceri, za tmy pak pujdeme hledat nocleziste nekam kousek po modre za mesto. Zitra snad dorazi navsteva s gps a mozna prespime v nejakem penzionu. Do vinarny jsme zalezli docela pozde, az vylezeme tak uz bude tma, ale pokud nebudou mrkay (coz pochybuju) tak by nam mohl svitit mesic. Problem je, ze bude vsude asi docela mokro.
Pajdame z restaurace smerem k modre znacce. Je klada, silnice zmrzla na kost s ledem. Baterkou se jistime proti tem nekolika malo autum co jedou kolem. Hledame modrou znacku, na nasi mape je jasne kde by mela zacinat, ale vubec ji nemuzeme najit. Takze dochazime az do vesnice, potkavame ji az tam. Nase mapa by potrebovala lehky update. Stoupame do kocpe, Tremsinsky narodni park. Uz na nas jde trosku unava, takze zabocujeme z lesni cesty do lesa, nachazime rovinku na snehu a stavime stan. Ve spacaku pak poslouchame mp3 neb zde jiz nejde chytit zadne radio. Zjistujeme polohu gps - je v Parizi. Vola Peta. S Pajou domlouvaji schuzku dnes vecer v penzionu za rezervaci. Pak jeste pretahuje karimatky pres sebe, vznika tak dvojita vrstva, aby bylo od zeme tepleji. Chrupkame a poslouchame snih jak pada na celtu. Usiname.
ku a mokrin odhaduji nasi rychlost na polovinu normalu. Jeste nez jsem minulou vetu dopsal, objevilo se pred nama jezirko s pritokem i odtokem kolmo k nasi ceste. Zahrazena cesta. Doleva a doprava podmacena pole - no way. Vydavame se proti smeru potoka do kopce, snad nekde najdeme mostik. Brodime se mokrady, travou, odhadujeme sirku potoka, jeho proud a nasi schopnost skakat. Po pul kilometru a par zapadnutich ho nachazime - Hopkarova spasa. Hlavne at nam dnes vydrzej cumelky. Idealni obuvi pro dnesek vyhlasujeme rybarske holinky. Obcas vyleza slunicko. Jsme 2-3 km za Pribrami ale diky tehle HC outdoor vlozce jsme i pres dvoudenni rest KO. Konecne vesnice, napojujeme se na puvodni modrou. Nebe je uplne tmavy, snezi stale husteji. Behem chvilky zacina siberie, snih je vetrem hnan vodorovne, psi slota. Bagly i my mame ze strany vrstvu snehu. Po chvili to zapichujeme v relativnim zavetri lesa a natahujeme nepromokave kalhoty a ja i plastenku na Deutera. Paja bude mit asi mokry
spacak v batohu. Takze je temer rozhodnuto, paja si poridi Deuter 55+10 a psiona :). Hulime, odpocivame, v kalhotach je tepleji. Je tu ale moc krasne, i ta vanice ma sve kouzlo. V lese potkavame dalsi siroky brod a potok, ze nas znovu prinuti obchazet hlubokym lesem - prijemna adventura, krasna zasnezena priroda. Dalsi infantila: Prstama stiram rosu na psionu... Glum, Glum, chytry glumik prevedl Pajinku pres slatiny...! Dvorakuv pomnik, Rusalcino jezirko vypada presne tak jak v tom baletu. Dalsi obchazeni lesem, brodeni se. Prave padaji kroupy, pisu na psionovi vzhuru nohama. Paja tvrdi, ze Rusalka je jen opera.Snih krasne krupe pod nohama, ktere vytvari prvni panenske stopy v 10 cm vysokem prasanku. Srnka. Vsude v lesich kolem je spousta vody - asi tak milion :). Za svoji statecnost dnes Paja vyhrava prezdivku "Kapitan Cur-Cur". Krasny, moc krasny vylet. Posledni asi 4 kilometry jdeme opet po asfaltu, je to pakarna. Protivitr, kroupy, ledovka, profil silnice tvaru sedlove
strechy takze porad klouzeme do pangejtu. Posledni kilometry jsou, stejne jako v Hostomicich, Pribrami a Litni prava rehole. Spivame si Reise-reise od Rammstainu :). Nakonec dorazime do Rozmitalu pod Tremsinem, upichujeme se ve vinarne Bily lev, dame si veceri, za tmy pak pujdeme hledat nocleziste nekam kousek po modre za mesto. Zitra snad dorazi navsteva s gps a mozna prespime v nejakem penzionu. Do vinarny jsme zalezli docela pozde, az vylezeme tak uz bude tma, ale pokud nebudou mrkay (coz pochybuju) tak by nam mohl svitit mesic. Problem je, ze bude vsude asi docela mokro.
Pajdame z restaurace smerem k modre znacce. Je klada, silnice zmrzla na kost s ledem. Baterkou se jistime proti tem nekolika malo autum co jedou kolem. Hledame modrou znacku, na nasi mape je jasne kde by mela zacinat, ale vubec ji nemuzeme najit. Takze dochazime az do vesnice, potkavame ji az tam. Nase mapa by potrebovala lehky update. Stoupame do kocpe, Tremsinsky narodni park. Uz na nas jde trosku unava, takze zabocujeme z lesni cesty do lesa, nachazime rovinku na snehu a stavime stan. Ve spacaku pak poslouchame mp3 neb zde jiz nejde chytit zadne radio. Zjistujeme polohu gps - je v Parizi. Vola Peta. S Pajou domlouvaji schuzku dnes vecer v penzionu za rezervaci. Pak jeste pretahuje karimatky pres sebe, vznika tak dvojita vrstva, aby bylo od zeme tepleji. Chrupkame a poslouchame snih jak pada na celtu. Usiname.
posted by vyletnik at 1:50 pm
0 Comments:
Post a Comment
<< Home